N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


NATO a my - pohled pacifisty.


LISTY

NATO a my - pohled pacifisty.

ooooo
Nebojme se slova "pacifismus". Vzniklo na počátku 20. století ve snaze rozlišit mezi těmi. kdo si mír přejí, a těmi, kdo o mírové řešení sporů usilují. Pacifisty odmítali a vraždili nacisté, za své nepřátele je pokládal i Stalin. Neztotožňujme však pacifisty ani s neblaze proslulými "obránci míru", ani s tolstojovskou pasivitou vůči zlu. Pacifistou - nikoli "za každou cenu" - byl Albert Einstein i T. G. Masaryk. A tak redakce ponechává titul článku v podobě, kterou zvolil autor.

ooooo "Zdravý lidský rozum" vycházející z ověřeného poznatku, že "na silnějšího si málokdo dovolí", logicky ústí v přesvědčení, že každý stát či společenství států se může cítit tím bezpečněji, čím je vyzbrojenější a silnější. Vždyť reálná hrozba drtivé odvety odradí většinu potencionálních agresorů. Zajistí-li si tudíž ČR svoji bezpečnost tím, že vstoupí do nejmocnějšího vojenského sdružení světa, pak proti takovému kroku nemůže existovat rozumná námitka.

ooooo Tato na první pohled neotřesitelná logika však nepočítá ani s legitimní reakcí souseda, konkurenta či nepřítele, ani se specifickým chováním takto zajištěného státu či soustátí. Sir Edward Grey, který odpovídal za zahraniční politiku Velké Británie v roce 1914, na sklonku svého života upozornil, že právě logika zbrojení vedla ke vzniku první světové války. Napsal: "Morálka je jasná: veliké zbrojení vede nevyhnutelně k válce; zbrojí-li se na jedné straně, musí zbrojit také druhé strany; zbrojí-li jedna země, ostatní země ji uvádějí v pokušení agrese, jestliže zůstávají bez ochrany... Každé opatření provedené jednou zemí je zaznamenáváno a vede k protiopatřením ostatních zemí... Obrovské zvyšování zbrojení v Evropě, pocit nejistoty a strachu vyvolaný zbrojením učinily válku nevyhnutelnou." A podobně Karel Čapek v roce 1938, v předvečer druhé světové války: "Aby byl zajištěn mír musí se obyčejně zvýšit zbrojení na zemi, ve vzduchu i na moři. Co se dá dělat, je to tak; ale představte si, že by se stejně samozřejmě a běžně říkalo: Aby v našem úřadě bylo zajištěno pokojné soužití, vezmu si s sebou nabitý revolver. Aby byl v naší ulici zajištěn klid, nacpu si do kapes ruční granáty. Byl by to divný svět. Je to divný svět."
ooooo Není na místě přemýšlet o tom, zda bezpečnost postkomunistických zemí, ale i bezpečnost samého NATO nelze zvýšit právě tím, že se NATO nebude rozšiřovat? Hlavní argument oponující podobným úvahám ovšem zní: Rusko a další postsovětské státy - jakkoli jsou ekonomicky na kolenou - vlastní jaderné zbraně.

ooooo Kdo by si nepřál, aby se Rusko integrovalo do západní kultury! Vždyť se jedná o velmoc se 150 milióny a nesmírným přírodním bohatstvím. Jenomže Rusko má se "Západem", ztělesňovaným tu Napoleonem, tam Hitlerem, nepříjemné zkušenosti. Neblahé resentimenty jsou pochopitelně oboustranné. Rozšiřování NATO směrem na východ však bude mít na "ruského medvěda" stejný psychologický účinek jako vyzbrojování občanů, o němž psal Karel Čapek. I přes to, že USA či generální tajemník NATO Moskvu velmi intenzívně a upřímně ujišťují, že rozšíření aliance není nepřátelským aktem proti Rusku.
ooooo Ponechání statutu "neangažovanosti" pro postkomunistické státy by nebylo výrazem slabosti NATO, nýbrž mírovou ratolestí, nabízenou Rusku jeho prostřednictvím. Bylo by současně známkou neotřesitelné jistoty a víry Západu ve vlastní hodnoty, jejich přitažlivost a životnost. A nakonec, i když ne v poslední řadě, by sloužilo jako strategická časová rezerva pro vyjasnění situace v případě, že by mezi Moskvou a Bruselem došlo k odpálení jaderné rakety - což by se mohlo stát jako důsledek lidského či technického selhání, nebo jako provokace třetí strany.

ooooo Slogan o drahé neutralitě opakují do omrzení všichni přívrženci NATO a vcelku rozumně poukazují na ekonomické výhody kolektivní bezpečnosti. Jedná se však o argumentaci stejně nepřesnou jako zavádějící. Proč?
ooooo Česká republika není, nechce a ani nemůže být neutrální. Rozhodla se akceptovat západní kulturu se všemi společenskými, politickými a ekonomickými aspekty, hodlá být součástí Evropské unie, a tím se automaticky vymezuje vůči zemím, které tuto kulturu neakceptují, nebo dokonce považují Západ za svého nepřítele.
ooooo Postkomunistické státy coby ekonomický pozůstatek sovětského impéria však do NATO vstoupit nemohou, i kdyby nakrásně chtěly. Na tuto formu kolektivní bezpečnosti - přes její údajnou láci - prostě nemají. Členství v alianci by neúměrně zatížilo jejich ekonomiku, vedlo by k ještě většímu poklesu životní úrovně a bylo by s to ohrozit demokratický vývoj těchto zemí. V řadách sociálně nejslabšího a dále zatěžovaného obyvatelstva by rostla náklonnost k různým politickým radikalismům, politická nestabilita v těchto zemích by se ještě zvýšila a ekonomický i společenský rozdíl mezi nimi a vyspělým západem by se dále prohloubil.
ooooo Logika realistického pacifismu vede k závěru, že v současné době lze učinit z nouze ctnost. Má-li architektura evropské bezpečnosti stát na solidních základech pak by při budování jejích středo- a východoevropských struktur neměly zůstat opomenuty následující aspekty:
ooooo Válka mezi jednotlivými jadernými teritorii (NATO-Rusko, Rusko-Čína, NATO-Čína) by pro obě válčící strany byla zkázonosná a vzhledem k jejich kulturnímu založení tudíž absurdní. Také konflikt mezi jadernou a nejadernou kulturou (Západ versus islámský svět) nelze pro jeho momentálně jednoznačný výsledek považovat za aktuální. Pokud se tedy některá z těchto kultur nevzdala expanzionistických záměrů, je nutné použít jiných metod než je přímé vojenské řešení. Rusko je ekonomicky na kolenou, etnicky různorodé a neschopné konkurovat současně Západu i Číně. Kulturně mělo vždy blíže k Evropě než k Orientu. Jeho "orientalizace" je nepravděpodobná, mohla by však nastat jako důsledek chybného přístupu Západu k Rusku jako k velmoci. Postkomunistické země nemají vůči sobě žádné územní či jiné nároky, které by nebylo možné řešit jinak než válkou. Takto vymezené důvody pro budování mohutné a nákladné armády u nich neexistují.
ooooo Z těchto hledisek a za dané situace (a je snad na dohledném obzoru jiná?) se vstup postkomunistických zemí do NATO jeví jako riskantní a marnotratná varianta pro zajištění vlastní bezpečnosti. Vzhledem k jejich ekonomické zaostalosti i podstatně nižší životní úrovni ve srovnání se Západem je racionálnější, aby všechny postkomunistické země - v konsenzu s NATO, s Ruskem i v konsenzu vzájemném - udržovaly své ozbrojené síly (vyzbrojované zásadně prostřednictvím NATO a s aliancí i kompatibilní) na co nejnižší úrovni. "Ruský medvěd" se svým vojensko-průmyslovým komplexem přitom může cenit zuby sebevýhružněji, nicméně by měl vzít na vědomí, že je poraženou stranou právě skončené ideologické a ekonomické války.

ooooo Existuje však ještě další důvod pro to, aby na zbrojení - čili na obranu, jak vždy shodně tvrdily všechny vlády - nebyla vydána ani koruna navíc. Všechny státy světa mají společný osudový zájem, vyplývající ze stavu přírody.
ooooo Nejen z její současné devastace. Za první republiky existoval projekt na propojení Odry, Labe a Dunaje, jehož realizace měla jednou provždy skoncovat s nebezpečím stoletých vod. Dodejme, že náklady na uskutečnění tohoto projektu zhruba odpovídaly škodám, způsobeným loňskými povodněmi na Moravě. Projekt nebyl tehdy realizován proto, že finance, na tyto práce již vyčleněné, nakonec posloužily jako část nákladů na vybudování komplexu pohraničních opevnění, které přes svoji mohutnost a důmyslnost ničemu neposloužily a bezpečnost země ani zajistit nemohly.
ooooo Zkázonosným, číhajícím "nepřítelem", který ohrožuje Západ mnohem akutněji než nový vojenský konflikt, se stává zdevastovaná příroda. A zatímco mezinárodní bezpečnosti lze dosáhnout politickými a diplomatickými prostředky, příroda a fatální škody, které jsme jí způsobili, žádný politik ani diplomat neusmíří.

ooooo O tom, kolik peněz budeme vydávat na zbrojení, rozhodne postoj NATO i náš vlastní k ostatním postkomunistickým a postsovětským zemím. Nakonec stejně jako NATO také Čína, stane-li se průmyslovou velmocí, bude stát před volbou mezi vojenskou nebo průmyslovou expanzí na Západ. Začnou-li Číňané budovat na postsovětském teritoriu vojenské základny, vyvolají silnou obrannou reakci Západu. Budou-li tu však zakládat ženšenové plantáže, závody na výrobu moderní elektroniky, automobilů atp., pak jistě půjde o přijatelnou i užitečnou formu šíření "východní kultury".
ooooo Ekonomická konkurence tvoří efektivní a zároveň humánní formu konfrontace jednotlivých kultur. povšiml si toho již Tacitus, když na adresu Britů, uchvácených luxusními lázněmi, vilami s ústředním topením a silnicemi, které na jejich území stavěli Římané, ironicky poznamenal: "Ve své prostotě nazývají tyto novoty civilizací, ačkoliv jsou ve skutečnosti součástí jejich zotročení." Proto by "misionáři" západu ve střední a východní Evropě neměli být euroatlantičtí generálové, nýbrž byznysmeni. A povinností specifické elity všech zemí - politiků - je zajistit, aby se ekonomická soutěž nezvrhla v onu formu, které se říká válka.

(LISTY č. 2, březen 1998)
František Stočes
(autor je dělník a publicista)


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes