N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes

O TRESTU SMRTI BEZ PŔEDSUDKŮ

(esej)

napsal

FRANTIŠEK STOČES


dosud nepublikováno

OBSAH

Krutá ústa.
Trest smrti může být justiční vraždou!
Trest smrti neodstrašuje, nesnižuje počet vražd.
"Nezabiješ!"
Poslední výstřel...
Trest smrti je barbarství!
Trest smrti a Evropská unie.
Závěr: Individuální demokracie!

KRUTÁ ŮSTA

ooooo K nejpozoruhodnějším stránkám sporu o trest smrti patří zejména jeho vysoká emocionalita a lze vcelku pochopit, že při strmém nárůstu počtu vražd kdy nezřídka dochází k zločinům zvláště ohavným, volá pobouřená veřejnost po obnovení hrdelního trestu a dokonce je ochotna jej sama vykonat bez ohledu na možnost "justiční vraždy". Viz lynč "pedofilního vraha" Kahánka, který nebyl řádně odsouzen, čili úředně prohlášen vrahem.
ooooo Pozornost spíše zasluhuje verbální agresivita odpůrců trestu smrti, které se dopouštějí i jinak decentní osobnosti, cejchujíce své oponenty jako barbary, primitivy, apod. I s dámou, která se v televizní "Aréně" odvážila obhajovat trest smrti poněvadž se bojí o životy svých dětí, se skoncovalo podobně: "...neví dobře, o co jde," a "má... poněkud krutá ústa..." (Listy č. 6, 1995).
ooooo Ona dáma rozhodně nebyla spíkr a dopustila se vážné chyby: Kdyby Masarykův výrok, obhajující trest smrti, ocitovala v úvodu pořadu místo na závěr, patrně by v onom televizním mikrocensu zvítězila ve zcela ojedinělém rekordu...
ooooo Nemohla by agresivita odpůrců trestu smrti částečně pramenit i z jejich vědomí, že hájí názor menšinový?
ooooo Tato agresivita, částečně motivovaná i ideály humanismu a lidských práv, má někdy příchuť jakéhosi ušlechtilého podivínství. Cožpak si tito humanisté nedokáží vykalkulovat ani tak zjevný zívěr, že kdyby v našem násilím saturovaném státě vynaložili svoji energii například na abolici střelných zbraní, byl by počet jimi zachráněných životů - a zcela nevinných - mnohonásobně vyšší? A proč neberou na vědomí fakt, že v ČR představuje výkon hrdelního trestu pouhou utopii, neboť prezidentskou funkci zastává "celoživotní odpůrce trestu smrti", připraven udělit milost za všech okolností?
ooooo Poněvadž spor o trest smrti obsahuje silný emocionální náboj, vzniká příznačná patová situace: ať se trest smrti zruší nebo zavede, vždy zůstane jedna strana silně pobouřena a bude aktuální stav považovat za "diktaturu" většiny či dokonce menšiny. Avšak prvotním zdrojem těchto emocí rozhodně není střet barbarství a humanity či primitivismu s intelektem, nýbrž ostrý konflikt mnohdy až intimně prožívaných filosofických postojů, životních zkušeností a hodnot.
ooooo Například křesťan, pevně věřící, že se se svým bestiálně zavražděným dítětem setká na nebesích, cítí k vrahovi silnou subjektivní toleranci a zločincovo eventuální pokání nebo dokonce obrácení se na víru mu bude téměř protihodnotou. Naproti tomu ateista "investující" do svého dítěte lásku, čas, nervy a peníze a chápající svého potomka jako jakési genetické i duchovní pokračování vlastní bytosti, musí jeho bezcitnou vraždu považovat za neodpustitelný zločin a v zájmu svém i zájmu svých bližních prosazovat trest smrti, i kdyby znamenal záchranu byť jen jediného nevinného dítěte.
ooooo Ideální řešení sporu o trest smrti v rámci soudobé legislativy rozhodně neexistuje. Avšak zajímavým pokusem by mohl být pohled na tuto problematiku z hlediska státotvorného. Tento aspekt - v diskusích kupodivu zcela opomíjený - ovšem předpokládá oproštění se někdy až barbarských instinktů na straně jedné a jakési posvátné hrůzy na straně druhé. Neboť jedině pak může následovat snaha po nalezení stavu, který znamená co nejnižší společenské škody případně přináší větší společenský užitek.
ooooo Za hlavní teze jimiž se argumentuje proti obnovení trestu smrti lze považovat možnost justičního omylu; nefunkčnost trestu smrti jako odstrašujícího prostředku; protivení se biblickému přikázání "Nezabiješ!"; chápání popravy jako aktu barbarství; a nakonec těžké komplikace či přímo znemožnění přijetí ČR do EU v případě obnovy hrdelního trestu.
ooooo Nyní nechť následuje posouzení věrohodnosti těchto tezí i jejich společenských implikací.

TREST SMRTI MŮŽE BÝT JUSTIČNÍ VRAŽDOU!

ooooo Nezbývá než souhlasit. Tato námitka je zcela realistická, nanejvýš humánní a má kardinální význam. Například v USA byly přešetřeny výsledky hrdelních případů od roku 1900 a u 416 odsouzenců byla dodatečně prokázána buď nevina nebo nedostatek řádných usvědčujících důkazů. Z toho bylo 140 lidí odsouzeno k trestu smrti a 24 skutečně popraveno - čili jedna justiční vražda každé 4 roky. Přitom eventualita popravy i jediného nevinného člověka je děsivá a čistě z tohoto hlediska se trest smrti jeví jako naprosto nepřijatelný. (Ovšem i tento postoj se mění v ryzí farizejství, nejsou-li neprodleně řešeny související aspekty: například pro pedofilního vraha, vězněného společně s "normálními" zločinci se humánní trest odnětí svobody mění v děsivé peklo v němž smrt znamená skutečné vykoupení).
ooooo Bezpráví, plynoucí z justiční vraždy má i sociální, přesněji řečeno asociální rozměr: neprávem obviněný bohatý člověk si najme armádu renomovaných advokátů, kteří svého klienta spolehlivě obhájí i v kauzách, v nichž řadový občan dávno vyslechl nejpřísnější trest. A poněvadž drtivá většina občanů zvláštní solventností neoplývá, jeví se zdánlivě paradoxní, že podporují trest smrti, ač je to v tomto smyslu v rozporu s jejich bytostným zájmem.
ooooo Lze justiční vraždu vyloučit a z jakých příčin k ní vlastně dochází?
ooooo JUDr. V. Š., který se jako žalobce i obhájce hrdelních případů účastnil, poznamenává: "Poněvadž trest smrti je trestem vyjímečným, absolutním, měla by se společnost k němu také tak stavět. To znamená podrobit ukládání trestu smrti takovému režimu, který by justiční omyl prakticky vyloučil. I když teoreticky nelze vyloučit nikdy žádný omyl. Pokud byly v 70. a 80. letech uloženy tresty smrti pak, zdůrazňuji, jedině za několikanásobné vraždy, spáchané zpravidla bestiálním způsobem."
ooooo Vznik justiční vraždy zjevně předpokládá současné selhání minimálně tří institutů zajišťujících spravedlnost: policie, žaloby a obhajoby; a riziko tohoto selhání je zjevně tím vyšší čím více je daný (demokratický) stát demoralizován. Jestliže se elita ve službách bohyně Justicie věnuje banálním leč lukrativním kauzám, zatímco občana, křivě obviněného z několikanásobné vraždy, hájí romantický a neschopný novic advokátského stavu, pak k justiční vraždě dochází zcela zákonitě.
ooooo Občané by tudíž měli - a zcela ve vlastním a bytostném zájmu - přimět stát, aby projednávání hrdelních a společensky závažných případů zásadně podrobil takovému režimu, který justiční zločin prakticky vyloučí a změní jej v čistě teoretickou alternativu. Funkci pojistných opatření - možnost odvolání proti rozsudku, povinnost nejvyšší soudní instance prozkoumat důvodnost udělení vyjímečného trestu, možnost milosti od hlavy státu, apod. - lze dokonce považovat až za sekundární ve srovnání s důsledky plynoucími z neviny obžalovaného.
ooooo Poněvadž, vezme-li se opět případ onoho fiktivního občana, křivě obviněného z několikanásobné či nájemné vraždy, pak na jeho kauze není momentálně tou nejvyšší tragedií skutečnost, že soud nižší instance vyřkl rozsudek smrti nad nevinným člověkem! Daleko strašnější je tu přízrak bezprostřední smrti vznášející se nad dalšími nevinnými občany, neboť tento justiční omyl znamená, že skutečný a nebezpečný vrah je stále na svobodě!!! Proto je v hrdelních případech případech naprostou podmínkou nejvyšší kvalita i specializace na straně obhajoby a dokonce i rozšíření jejích pravomocí v případě, že nebude přesvědčena o vině obžalovaného.
ooooo Pokud nějaký politik odmítá trest smrti i za těchto okolností, argumentujíc stále reálnou možností justiční vražy, je možné s ním lidsky souhlasitt, nicméně by měl abdikovat. V souvislosti s předchozími úvahami totiž vyvstává zcela reálná hrozba, že zrušením trestu smrti se musí zvýšit počet vražd v této kategorii! Neboť odstranění rizika i odpovědnosti za eventuální justiční vraždu povede v tržně-konzumní společnosti k dalšímu úbytku kvalitních obhájců "sociálně nezajímavých klientů" obžalovaných z vraždy. Následkem toho vzroste počet justičních omylů a tudíž i počet nebezpečných zločinců na svobodě a samozřejmě i řada jejich nevinných obětí.
ooooo Nejostřejší námitka proti zrušení trestu smrti však v této fázi vychází z hlediska státotvorného a ostře protestuje proti skutečnosti, že toto opatření bylo realizováno proti vůli převážné většiny veřejnosti. Občané si možnost justiční vraždy uvědomují, děsí se jí, ale akceptují ji jako nutné zlo; podobně jako přijímají motorismus, přestože nutným zlem tu jsou dokonce desetitisíce nevinných obětí.
ooooo Odpůrci trestu smrti však odhazují masky demokratů a odmítají respektovat názor většiny (což vůbec neznamená ztotožnění se s ním) a odmítavý postoj občanů nálepkují jako projev jejich nejhorších a nejnižších vlastností. Fakticky tak sami sebe pasují na jakousi mravní a intelektuální avantgardu, oprávněnou diktovat svou vůli většině. Tento postoj je opovrženíhodný zvláště v ČR a Východní Evropě, kde byla jedna samozvaná avantgarda před nedávnem svržena.
ooooo Establishment, který po demokratické diskusi prosazuje rozhodnutí proti vůli většiny občanů a porušuje tak elementární principy demokracie tyto občané zjevně pobuřuje, dezorientuje a demoralizuje. Demokrata by měla tato situace vysoce alarmovat! Mimo jiné i proto, že - jakkoli to momentálně připomíná politickou fikci - vzniká a přetrvává riskantní situace, usnadňující, aby za určitého společenského klimatu a na vlně této dezorientace a nespokojenosti vysurfovali k moci nedemokratické či dokonce fašistické síly, které si v případě svých politických odpůrců s nějakou popravou a vraždou, natož justičním zločinem, vůbec nelámou hlavu.

TREST SMRTI NEODSTRAŠUJE, NESNIŽUJE POČET VRAŽD

ooooo Tato teze má opět zásadní význam, neboť humanisté (a nejenom ti, kteří považují trest smrti pouze za přežívání barbarské etiky, volající: "Oko za oko...!") si snadno vykalkulují nevyvratitelný argument: vezme-li se v úvahu riziko justiční vraždy plus nula zachráněných životů - protože poprava zločinců či jejich doživotní izolace prý mají totožný preventivní efekt, pak zrušení trestu smrti vždy znamená záchranu života většího počtu nevinných občanů. Tato diskutabilní teze ovšem musí platit i opačně: ukáže-li se, že důsledkem zrušení trestu smrti je evidentně vyšší počet nevinných obětí, lze odpůrce hrdelního trestu považovat za pseudohumanisty. Zbývá tudíž pouze "maličkost" - přepočítat ony nevinné oběti na obou stranách...
ooooo Neúčinnost trestu smrti jako odstrašujícího prostředku se zdůvodňuje faktem, že pachatelé jednají v afektu, ve snížené příčetnosti, pod vlivem psychické choroby, apod. S tím lze souhlasit, nicméně tato kategorie nezahrnuje (kromě několikanásobné vraždy) právě ty zločiny, které by měly spadat pod hrozbu hrdelního trestu, tzn. úkladné vraždy, nájemné vraždy, vraždy rukojmích, vraždy opakované, organizovaný a válečný zločin. Argument odpůrců hrdelního trestu, aplikovaný na tyto případy zní: trest smrti neodstrašuje ani zde, neboť pachatelé osnovující či páchající tyto zločiny předpokládají a věří, že nebudou dopadeni. Obě verze současně pak bývají podporovány odkazy na výsledky studií a statistik, které prokazují, že zrušení trestu smrti nevedlo v žádné zemi k nárůstu počtu vražd.
ooooo Jakkoli ona výše zmíněná koncepce vypadá neotřesitelná, lze ji úspěšně oponovat a zpochybnit, a to hned z několika pozic. Jako naprostá rarita a paradox ostatně vypadá již skutečnost, že drtivá většina občanů tato fakta zná a přesto existenci trestu smrti podporuje, přičemž dělící čára stoupenců i odpůrců probíhá uvnitř sociální, profesní, kulturní i politické sféry. Ostatně už sám fakt, že trest smrti existuje v mnoha státech USA a v dalších začíná být obnovován, svědčí o tom, jak malou vědeckou hodnotu přikládá tamní intelektuální elita oněm studiím a statistickým údajům.
ooooo V USA bylo od znovuobnovení trestu smrti v roce 1976 popraveno přes 300 zločinců. Loňský rekord - roku 1995 bylo vykonáno 56 exekucí - sice vyvolal zděšení odpůrců hrdelního trestu (sdružených v Národní koalici pro zrušení trestu smrti - NCADP a srovnávajích USA s Čínou a Saudskou Arábií), na druhé straně v této zemi nedávno poklesl počet vražd o 12 procent(!) a stoupenci trestu smrti soudí, že důležitou roli tu hraje právě obnovení trestu smrti...
ooooo Přestože absurdita teze, fakticky obhajující tvrzení, že trest smrti má nulový odstrašující účinek je úplně zjevná, mimo jiné i proto, že popírá elementární pedagogické i psychologické poznatky, položil autor této úvahy otázku: "Může mít trest smrti alespoň nějaký odstrašující účinek?" i jednomu z delikventů. Tetovaný chlapík se na tazatele nevěřícně podíval a patrně v přesvědčení, že mluví s idiotem odvětil: "Ty by sis to nerozmyslel?"
ooooo V případě nájemných vražd lze navíc očekávat, že existence trestu smrti rapidně zvýší ceny "zločineckých sazebníků" (ukrajinská mafie údajně účtuje za jednu nájemnou vraždu pouhých 20 000 Kč) a tudíž se sníží i počet "zákazníků" pro něž bude tato "služba" finančně dostupná.Společnost navíc není schopna těžké zločince efektivně izolovat a ti se dopouštějí dalších zločinů. Patří sem vraždy spoluvězňů (mohou být i nájemné), vraždy vězeňského personálu, vraždy spáchané na útěku a pod. Vlivní zločinci jsou i z vězení schopni organizovat vraždy soudců, svědků, "kajícníků", apod. Již pouhý odhad počtu obětí této provenience ve srovnání s počtem justičních vražd přesvědčivě hovoří ve prospěch trestu smrti.
ooooo Někteří občané kriticky poukazují, že zrušení trestu smrti má sekundárně za následek další nevinné oběti - kdyby kupř. prostředky, které stát vynakládá na věznění nebezpečných zločinců, byly vloženy do zdravotnictví, nemuseli by mnozí pacienti zemřít. A skutečně je to třeba humanismem překypujícím odpůrcům trestu smrti zdůraznit: rozhodnou-li místo nákupu Gama nože a podobných zdravotnických vymožeností investovat peníze do káznice - vědomě byť nepřímo tím odsuzují k smrti mnohonásobně větší počet lidí!
ooooo I nyní se zcela pregnantně ukazuje protiklad i neslučitelnost obou postojů: zatímco odpůrci trestu smrti považují za nepřijatelnou i jedinou popravu byť sebebestiálnějšího vraha, jejich odpůrci se nehodlají smířit byť i s jedinou vraždou jejich nevinného spoluobčana, které je možno zabráni!

"NEZABIJEŠ!"

ooooo Hned úvodem je nutno říci: námitka proti trestu smrti, opírající se o biblické přikázání "Nezabiješ!", patří mezi nejméně korektní a stojí na zcela vratkých základech.
ooooo Přikázání "Nezabiješ!", které údajně Hospodin předal Mojžíšovi, vypadá na první pohled velice humanisticky, nicméně v kontextu Starého zákona působí zcela cizorodě. Existují tu totiž morbidní pasáže v nichž Hospodin zabíjení toleruje a ještě z motivů pro moderního člověka zcela nepřijatelných. Starozákonní Bůh totiž za poctivé dodržování Desatera slibuje mj. i takovýto "požitek": "A shladíš všecky národy, kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Neslituje se nad nimi oko tvé..." (V. Kniha Mojžíšova, kap. 7, verš 16).
ooooo Ejhle! Nikoli zločinci nýbrž celkem vzato docela slušní a nevinní lidé včetně žen a dětí se vydávají napospas masakrování!..
ooooo Zřejmě nezbývá, než si představit historickou situaci v níž Dekalog i Starý zákon vznikly. Ano, jde o barbarskou epochu v níž jednotlivé kmeny, rody a národy nesmiřitelně bojovaly o své místo na slunci a kdy slitování nad nepřítelem bylo citem dosti sebevražedným. Za této, eufemisticky řečeno, konkurence získával převahu národ vnitřně stabilní, tzn. eticky i politicky jednotný - a v tomto kontextu má Starý zákon vysokou státotvornou hodnotu.
ooooo Jak naznačuje dikce Starého zákona, přikázání "Nezabiješ!" platilo a dodržovalo se pouze uvnitř komunity izraelských. Etymologie tohoto slova tudíž působí zcela nekonzistentním dojmem. Někteří teologové pak tvrdí, že česká formulace přikázání "Nezabiješ!" je až křesťansky motivovaný překlad původního hebrejského výrazu, jenž púvodně zní: "Nezabiješ nezákonně!"
ooooo Toto přikázání trest smrti nzakazovalo - kdo vraždil, musel být popraven. Smrtí se trestalo i za - z dnešního hlediska - "nicotné" přestupky. Viz kamenování cizoložných žen, apod. Trest smrti navíc postihoval i zcela nevinné osoby: blízké příbuzné pachatele a někdy i celý jeho rod! Jak se zdá, původním a státotvorným účelem přikázání "Nezabiješ!" byl pokus o vymýcení tehdy velice rozšířené krevní msty.
ooooo Křesťanský přístup usiluje už po dvě tisíciletí o "naplnění" čili o revizi Starého zákona. Odmítá zásadu "Oko za oko..!", nabádá k neodpírání zlému a brání nakládat se zlým člověkem stejně jako on nakládá s jinými. Mojžíš, zvěděv to, by patrně zažil těžký šok neb nedvojsmyslně varoval: "Nepřidáte nic ke slovu, kteréž já přikazuji vám aniž co ujmete od něho, abyste tak přikázání Hospodina Boha svého zachovali..." (Deuterenomium, k.4, v.2). Nakonec i skutky některých současných a ortodoxních Mojžíšových souvěrců - např. ideologické okolnosti vraždy Jicchaka Rabina, osvětlují originální pojetí Hospodinova přikázání "Nezabiješ!" zcela jednoznačně.
ooooo V čistě teoretickém křesťanském pojetí lze ono "Nezabiješ!" akceptovat i absolutně, tzn. včetně odpuštění trestu smrti mnohonásobným, nájemným i bestiálním vrahům. Jenže praxe vlivných křesťanských osobností i institucí byla po celá dvě tisíciletí docela opačná! Karel IV. se rozhodně považoval za bohabojného i oddaného křesťana, a přesto se nerozpakoval vlastnoručně oběsit loupeživého rytíře. Po téměř celá dvě tisíciletí měly křesťanské církve nesmírný vliv na chod světských záležitostí, a přesto trest smrti tolerovaly a v některých případech zabíjení a poprav se dokonce vysoce angažovaly. Viz křížové výpravy či popravy kacířů a čarodějnic.
ooooo Vztyčí-li tudíž odpůrce trestu smrti ukazováček a temně prohlásí "Nezabiješ!" lze respektovat jeho náboženský cit i když argumenty připadají vágní. Ze státotvorného hlediska však nesmí být ignorována ona naprostá většinu občanů, která udělení milosti několikanásobnému vrahovi a jeho pouhou izolaci chápe jako do nebe volající bezpráví!

POSLEDNÍ VÝSTŘEL...

ooooo Existuje ještě jedna námitka náležící vpodstatě do předchozího žánru: oponent trestu smrti, patrně pod dojmem jakési mystické hrůzy, varovně připomíná - člověk vrahovi život nedal, a tudíž nemá právo mu jej brát!
ooooo Tady je nutné namítnout, že kterýkoli vrah (dokonce i ten, pro jehož čin by dnes drtivá většina veřejnosti trest smrti neakceptovala: např. žena, která v afektu zabila svého manželka - alkoholika a násilníka), je fakticky vždy a předem zbaven práva na život! Neboť každé zákonodárství poskytuje napadené oběti právo účinné obrany včetně usmrcení agresora. Čili v teoretickém leč zcela nepravděpodobném případě - pokud by oběti vražedných útoků byly při své obraně stoprocentně úspěšné - by se spor o trest smrti vůbec nevedl, neboť by vrazi prostě nežili... Výjimku tvoří pochopitelně děti, které možnost odvrátit útok nemají prakticky nikdy a obzvláště v jejich případě lze trest smrti chápat jako jedinou možnou prevenci, jako jakýsi poslední výstřel, který, obrazně řečeno může "vypálit" i kojenec.
ooooo Aby vrah přežil, musí tudíž jednat zákeřně, brutálně, atp., a čím podleji a bezcitněji si počíná, tím větší má šanci na přežití. Pokud přežije, dostane se mu v případě zrušení trestu smrti zcela paušálně - a v tomto smyslu zcela amorálně - milosti...
ooooo Každý člověk je bytostí jedinečnou, neopakovatelnou, nesmírně vzácnou. S poukazem na explozi kriminality, agresivity a demoralizace vůbec se nabízí poznámka, že poctivý, své bližní ctící a o prospěch společnosti usilující občan se zvolna stává bytostí téměř exotickou. V dřívějších, zajisté barbarských kulturách se hodnota života počestného občana - dle toho jak ta která kultura počestné občanství chápala, považovala za cosi téměř posvátného a kdokoli se byť jen pokusil tuto svátost nezákonně zničit, pozbýval okamžitě práva na život. Pregnantně to vyjádřil římský císař Claudius (přesněji řečeno jeho Greavesova literární obdoba), který svému atentátníkovi vmetl do tváře neodolatelný argument: odsuzuji tě k smrti stejně jako jsi ty k smrti odsoudil mne!
ooooo V dnešních demokraciích ovšem získávají iniciativu humanisté nejrůznějšího i nejpodivnějšího ražení včetně "neomakarenků", které - aniž by převzali odpovědnost za četné omyly a recidivy - vidina vyléčení, převýchovy či pokání lidské hyeny fascinuje natolik, že zcela abstrahují od problematiky oběti. Újma způsobená jí i jejímu okolí, újma morální, psychická i materiální je pro ně až druhořadá. A kdysi posvátná hodnota života mírumilovného občana devalvovala natolik, že několikanásobný vrah může být odsouzen k nižšímu trestu než finanční podvodník...
ooooo Bylo již vzpomenuto, že v okamžiku vražedného útoku má oběť první a poslední relativní možnost "soudit" svého vraha a ve vzácných případech tak i učiní a rozhodne dle okolností i svého naturelu. Někdo útočníka pouze zraní, zneškodní a riskuje, že násilník svůj útok dokončí či zopakuje. Jiný jej usmrtí - a v obou případech bylo užito svrchovaného práva, které tato kultura respektuje. Oběť však jedná pod nesmírným psychickým i časovým tlakem (jindy naopak vůbec netuší co hrozí) a dokoná-li si útočník zločin, je oběť z rozhodování o trestu pro vraha zcela vyšachována a tohoto výkonu se ujímá byrokracie.
ooooo Přitom právě oběť, obzvláště oběť bezcitné či dokonce bestiální vraždy, jež byla krutě a navždy připravena o tu nejvzácnější hodnotu - o vlastní život, má nejvyšší a svrchované právo rozhodnout či spolurozhodovat o osudu svého vraha. Oběť by však měla svého vraha soudit bez emocí, spravedlivě a zodpovědně a společnost by jí měla toto svaté a nezadatelné právo, včetně práva "posledního výstřelu" delegovat!..
ooooo Pokud někdo považuje poslední odstavec za nejapný pokus o horor či nepovedenou propagaci spiritismu, úplně se mýlí! Tento zdánlivě fantastický problém lze vyřešit zcela nenáročnou legislativní operací...

TREST SMRTI JE BARBARSTVÍ!

ooooo Hovořit o trestu smrti jako o barbarském aktu lze prakticky v každém případě, pokud je nazírán pouze aspekt popravy zločince, tzn. vědomé usmrcení lidské bytosti. Humanista se při tomto pomyšlení doslova zhrozí a právem. Připomínají se i brutalizující účinky tohoto trestu na veřejnost: např. v USA se lidé scházejí před věznicí, kde se koná poprava a dochází k ostudným scénám - rozjařené davy popíjejí, jásají a tančí na ulici a z popravy se stává happening.
ooooo Problém ovšem neobsahuje pouze jednu dimenzi a hodnotí-li se otázka trestu smrti z hlediska státotvorného, může být výrok uvedený v titulku považován dokonce i za urážku či ignorantství. Plastičnost celé problematiky asi nejvíce vyniká na přístupu největšího československého státníka, který jako občan T.G. Masaryk považoval popravy za nejďábelštější způsoby zabití a nejsurovější pozůstatek středověku, avšak jako prezident T. G. Masaryk milost v některých případech neudělil a trest smrti podepsal...
ooooo Individualistický - tzn. od hlediska celospolečenské problematiky a občanských zájmů a práv abstrahující - přístup absolutizuje známé skutečnosti: vrah je vždy psychicky buď nemocná, deformovaná či retardovaná osoba, kterou eventuální lékařsko-pedagogický zákrok může zcela vrátit do normality či resocializovat. Tato perspektiva je jistě více či méně reálná, rozhodně přitažlivá a lze věřit, že s rozvojem vědy poroste i procento úspěšnosti tohoto bohulibého úsilí. Na druhé straně nelze ignorovat námitku, že každý takový nepodařený pokus znamená obrovskou tragedii za níž nikdo nenese odpovědnost: např. v Kansasu jeden "úspěšně" vyléčený a propuštěný mladistvý vrah zabil další čtyři lidi. Poněvadž obětí, přesněji řečeno obětmi, se stávají opět nevinní a mírumilovní občané, pak nevyžádání jejich souhlasu formou referenda lze považovat přinejmenším za nezdvořilé.
ooooo Společnost se ovšem na deformovmaci osobnosti budoucího vraha podílí, často měrou nemalou a je tudíž jakýmsi "spolupachatelem" každé vraždy. Existují tu přečetné vazby a souvislosti: počínaje lhostejností okolí k varovným signálům o jejich spoluobčanovi (o abnormalitě, agresivitě, tíživé životní situaci, apod.) v době kdy je ještě možné preventivně působit. Svůj vliv má i sám společenský systém: viz liberálně-stoické zdůvodňování vysoké kriminality jako nutné daně za blahobyt liberální společnosti. Humanisté individualistického ražení, a v tomto případě nejen oni, zcela oprávněně poukazují, že nikoli barbarský trest smrti, nýbrž prevence a odstranění podmínek, které osobnost zločince formují, představují tu nejjistější cestu k vymýcení zločinnosti.
ooooo Lze říci, že toto je skutečně nejhumánnější cesta k vymýcení trestu smrti a stoprocentní úspěch této ušlechtilé a sisyfovské práce by znamenal zánik trestu smrti tím nejjistějším a nejspolehlivějším způsobem. Neboť nebudou-li páchány vraždy, nebude pak třeba za ně nikoho odsuzovat natož popravovat...
ooooo Za vrcholnou fázi barbarství je nakonec považováno děsivé čekání odsouzence na popravu a samozřejmě i průběh vlastní exekuce. Trnem v oku evropských ochránců lidských práv se staly mj. USA, kde v polovině roku 1995 pobývalo v celách smrti celkem 3028 odsouzenců, přičemž průměrná doba od rozsudku do popravy zde trvá 9 a půl roků. Odpůrci trestu smrti poukazují na duševní muka, která odsouzenci nepochybně zažívají a považují tuto situaci za "hanebnou skvrnu na štítě lidských práv" v USA (Lidové noviny 10. 11. 1995).
ooooo Na druhé straně, neprožívají podobnou torturu i miliony zcela nevinných občanů, kteří vyslechnou - nikoli od soudce, nýbrž od lékaře - ortel "Rakovina!" a posléze umírají v krutých bolestech a způsobem jenž jim dovoluje rychlou smrt bestiálního vraha na popravišti považovat za nezaslouženou odměnu?
ooooo Vlastní výkon popravy, byť bezcitného vraha, je v každém případě věc strašlivá. Zvláště dochází-li při tom k nedopatřením, která pak bývají barvitě zprostředkovávána: uvádějí se případy, kdy byl odsouzenec věšen nadvakrát, kdy poprava injekcí trvala 20 minut a jed musel být aplikován několikrát. Za mimořádně otřesné lze považovat popravy na elektrickém křesle, které v důsledku poruch trvaly až 14 minut, přičemž nešťastník byl doslova pečen zaživa, šlehaly z něho plameny a z očních důlků mu tryskala krev atp.
ooooo Nezbývá než zopakovat a zdůraznit: nejen ony výšeuvedené šokující případy, ale každé vědomé usmrcení lidské bytosti je barbarský akt, a z hlediska nestátotvorného humanismu nezbývá, než trest smrti kategoricky odsoudit, bez ohledu na vývoj popravčí techniky. Guillotinou a elektrickým křeslem počínaje a plynovou komorou či injekční stříkačkou konče. I přes vědomí, že subjektivní pocity strachu ze smrti vraha, popravovaného injekční stříkačkou a tisíců pacientů, podstupujících narkózu při těžké operaci, mohou být objektivně totožné. V tomto směru tedy není přijatelná jakákoli představitelná inovace, včetně úmyslného vytvoření návyku na narkotika, v jehož konečné fázi by si odsouzenec smrtelnou dávku drogy blaženě aplikoval sám atp.
ooooo Trest smrti nakonec představuje i zjevné bezpráví: vrah, který zavraždil 2 osoby i ten, který jich zabil 10 jsou popravováni čili trestáni stejně. V tisku se objevují informace o nájemných vrazích, kteří mají na svědomí desítky lidských životů. Jaký trest, neboť trest smrti je především trestem, by byl pro tyto zrůdy nebarbarský, tzn. humánní a spravedlivý? Mohou vůbec nějak své skutky odčinit?

TREST SMRTI A EVROPSKÁ UNIE

ooooo Odpůrci trestu smrti opevňují v posledních letech svou pozici i řadou překážek politicko-byrokratického charakteru a nepřiměřenost sankcí, hrozících zemím, které by se odvážily "vybočit z řady" nejen nepřímo svědčí o silné emocionální motivaci, ale dokonce nastoluje otázku, zda by si zodpovědní politikové, předtím než podepíší nějaký dokument Rady Evropy, neměli vzpomenout na tradiční přísloví na "Dvakrát měř a jednou řež!" Všechny tyto aspekty, vztahující se už k pouhé formální obnově trestu smrti, který by nemusel být vůbec vykonáván a jehož výkon by mohl být různě zablokován - pravidelným udílením milosti, apod., výmluvně presentuje P. Uhl v článku "Oko za oko, zub za zub?":
ooooo "Ve skrytu duše se raduju, že jsme využili revoluční euforie a hned po listopadu novelou trestního zákona trest smrti zrušili, že jsme pak přijali Listinu základních práv a svobod, v níž jsme zákaz trestu smrti zakotvili, a že jsme přijali bez výhrad evropskou Úmluvu o ochraně lidských práv včetně jejího 6. protokolu, který trest smrti vylučuje a který je nevypověditelný. V dnešní ČR by se to asi už nepodařilo...
ooooo Tak tedy znova: Vypovědět může ČR protokol č. 6 jen s celou evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv. Takovýto krok zatím neučinil žádný stát, byl by to takový mezinárodní skandál jako třeba obnovení fašismu v Itálii. Právně by znamenal, že by ČR přestala být členským státem Rady Evropy. Nejenže by nemohla ani pomyslet na budoucí vstup do Evropské unie, ale pocítila by okamžitě tvrdé důsledky toho kroku snad ve všech oblastech hospodářské spolupráce s evropskými zeměmi. Přeženu, ale ne mnoho. Politik, který vystupuje pro obnovení trestu smrti v ČR, by měl zároveň upozornit, že tímto krokem postaví tato zem kolem sebe čínskou zeď a uzavře se nejen evropské integraci, ale i výhodné kooperaci se svými bližšími i vzdálenějšími sousedy." (Právo, 13. 1. 1996).
ooooo Logika eurohumanistů je z určitého hlediska pozoruhodná, nepochopitelná až strašná: počet vražd se u nás zdvojnásobí, počet loupeží vzroste 7x, ani vysoký počet interrupcí není na překážku... Stačí pouhá byrokratická formalita - zrušení trestu smrti - a rázem jsme vítáni v kulturní Evropě!.. Rázem jsou u nás dodržována lidská práva!.. Nebo naopak a ad absurdum: míra vražednosti v zemích EU by mohla být desetinásobná než nyní, v ČR by byla nulová, ale barbary bychom byli my, neboť akceptujeme trest smrti?!.. Neměl by humanista rozhodující o přijetí do (byť i jaksi samozvaného) kulturního společenství zemí spíše definovat nejvyšší přípustnou míru zločinnosti, tzn. nejvyšší akceptovatelný počet vražd na 100 000 obyvatel v zemích, které se o členství ucházejí?
ooooo Kdyby alespoň občané zemí EU zrušení trestu smrti podporovali, pak by snad byl důvod ke zpytování svědomí. Jenomže dvě třetiny až tři čtvrtiny Evropanů žádají trest smrti obnovit! Navíc některé silně tradicionalistické země lpějí na výjimkách: Velká Británie sice zrušila trest smrti za kriminální delikty, nikoli za velezradu. Pikantní je, že tento Damoklův meč teoreticky visel nejen nad milencem princezny Diany, nýbrž i nad samotnou princeznou, neb se té "velezrady" dopustila se svým poddaným...
ooooo USA jsou oproti EU daleko těsnějším svazkem států, jsou federací, a přesto, nebo spíše právě proto jsou tak svorné, neboť zde jednotlivé země užívají rozumných pravomocí. Ve většině států USA trest smrti existuje, v ostatních nikoli - a nikoho to nepobuřuje ani nepodněcuje k ostrakizaci či vylučování z USA.
ooooo Zatímco američtí politikové jsou skutečnými demokraty a USA jsou v tomto směru útvarem integrujícím, eurobyrokraté se pokoušejí - a proti vůli svých občanů - spíše glajchšaltovat...

ZÁVĚR: INDIVIDUÁLNÍ DEMOKRACIE!

ooooo I zběžný pohled do historie opravňuje k úsudku, že trest smrti je skutečně barbarským reziduem, veřejností stále šířejí odmítaným a nalézajícím se prakticky ve fázi zániku. Zatímco ve starověku se za širokého konsensu veřejnosti popravovali nejen zločinci nýbrž i jejich rodinní příslušníci a lidé byli odsuzováni k smrti i za daleko banálnější prohřešky než vražda, dnešní veřejné mínění už není nakloněno ani (ve středověku běžným) popravám "kacířů" a "čarodějnic" a dokonce odmítá trest smrti i v případě vlastizrady. Ba co více - přiznává polehčující okolnosti i skutečným vrahům, kteří vždy bývali bez milosti utraceni: bere v úvahu, zda oběť svým nemorálním chováním vraha neiniciovala, zda byl pachatel příčetný, apod. Další zkoumání psychiky zločinců přináší poznatky, že na deformaci jejich osobnosti se podílelo jejich okolí a společnost, že jejich agresivita představuje symptom určité (i léčitelné) choroby nebo je dokonce důsledkem predispozice či predestinace s původem v samotných genech.
ooooo Pod tímto zorným úhlem lze zrušení trestu smrti chápat jako logický a zákonitý krok, jenž by měl podporovat každý humanista.
ooooo A přesto, přes všechny tyto poznatky je soudobé zrušení trestu smrti aktem hluboce ahistorickým, anachronickým, protispolečenským a nemoudrým! Vůbec totiž není brána zřetel na onu obrovskou vlnu zločinnosti, která v posledních desetiletích zaplavila Západ a po sametové revoluci i tuto zem! Prakticky každý občan nebo jeho blízký známý se již stal obětí přepadení, loupeže, či vraždy. Zámky v bytech jsou zdvojovány, dveře pancéřovány a střelnou zbraň - ať legálně či ilegálně - už vlastní kdekdo, včetně parlamentních poslanců. Prosperují specifické profese: bodyguardi a bezpečnostní agentury. Organizovaný zločin dokonce dobývá pozice establišmentu. Krvelačná média denodenně zprostředkovávají průběh a následky bestiálních vražd se všemi detaily. Občané jsou hluboce znepokojeni, pobouřeni, solidarizují se s obětmi a pozůstalými a v jejich vědomí i podvědomí se usidluje pocit permanentního ohrožení.
ooooo Odstranit za těchto okolností trest smrti připadá podobně avantgardní, jako žádat o milost pro vraha, loupícího za vyjímečného stavu v městě postiženém zemětřesením či organizovat kampaň za ušetření zběha uprostřed zuřící bitvy. Má-li být úsilí odpůrců trestu smrti státotvorné, tzn. nechtějí-li jako pseudohumanisté způsobit více škod než užitku, měli by odvrhnout přezírání svých oponentů jako barbarů a primitivů a nejprve řešit onon primární problém, jímž je odstranění zločinnosti jako vysoce závažného celospolečenského problému!
ooooo Ona zmíněná státotvornost přitom není ničím samoúčelným, nýbrž představuje neobyčejně mohutný zdroj humanismu. Neboť pokud se stát, který si občané vytvořili ku svému prospěchu svým občanům odcizí, oživí se mechanismy, jež mají masové a morbidní účinky; jedná-li establišment proti přesvědčení a zájmu široké veřejnosti, občané jsou zákonitě dezorientováni, frustrováni, stresováni, pobouřeni a ...demoralizováni!
ooooo Vzrůst obětí vražd jako důsledku bující brutality, vandalismu pak představuje sice nejvíce zjevnou, avšak kvantitativně zcela bezvýznamnou položku, neboť životů ztracených působením mnohem delikátnějších vražedných mechanismů, typických pro demoralizovanou konzumní společnost, je nesrovnatelně více. Lze sem zahrnout občany, kteří byli zabiti, zahynuli či zemřeli v důsledku lhostejnosti, egoismu, nesnášenlivosti, bezohlednosti, lajdáctví, nedodržování zdravotních, hygienických či technologických norem, přičíst lze i úmrtí na choroby způsobené stresem apod. Významným mementem i aspektem umožňujícím posoudit úroveň i trend vývoje západní kultury je i prudký růst narkomanie a morbidní produkce v multimédiích.
ooooo Zkoumat, do jaké konkrétní míry iniciuje a posiluje tyto antihumánní a konzumní mechanismy anachronická a nešťastná forma zrušení trestu smrti, není samozřejmě účelem této úvahy. Dosavadní fakta však vedou k logickému závěru, že nejcitlivější formou řešení sporu o trest smrti by mělo být lidové referendum, neboť "diktatura menšiny" je zde absurdní, nestátotvorná a antidemokratická.
ooooo Problematika trestu smrti je ovšem komplikovanější o onen již zmíněný emotivní náboj. Je prostě třeba akceptovat skutečnost, že tak, jak některé občany pobouří, šokuje nebo dokonce traumatizuje bezcitná vražda jejich spoluobčana či jim blízké osoby, vyvolá u jiných lidí podobnou odezvu poprava i bestiálního vraha. Další se nemohou smířit s popravou člověka z náboženských či filosofických důvodů, zatímco jejich oponenti chápou takovou milost jako bezpráví. A jistě vyžaduje notnou dávku zpupnosti i ignorantství cejchovat jako barbary či primitivy ty spoluobčany, kteří si tvrdou prací vydělávají na živobytí, často ve zdraví škodlivém prostředí, a žádají své daně použít na záchranu nemocných místo na doživotní péči o nebezpečné zločine. Ať tedy lidové referendum o trestu smrti dopadne jakkoli, jedna strana jeho výsledky vždy odmítne a bude je považovat za nepřijatelnou diktaturu drudé strany...
ooooo Poněvadž onu skutečně elementární jednotku zde fakticky představuje občan - neboť konec konců právě nad ním či jeho blízkými se vznáší Damoklův meč vraždy nebo popravy, nebude bez zajímavosti si dále připomenout, jak široké spektrum často protichůdných a neslučitelných názorů občané zastávají.
ooooo Odpůrci trestu smrti se liší v názorech na délku a smysl absolutního trestu: "extrémisté" uznávají za spravedlivé doživotí či modifikované rozsudky vězení třeba na 10 000 let. Umírněnější proud doživotní žalář odmítá, neboť odsouzenci nedává šanci na nápravu. Názor na "humánní sazbu" tu kolísá zhruba mezi 15 a 25 lety odnětí svobody. Jiní považují za nutné zločince propustit vzápětí poté co bude vyléčen, resocializován, projeví účinnou lítost, učiní pokání, apod. Někdy bývá odnětí svobody kráceno, podrobí-li se vězeň lékařským pokusům.
ooooo Podobná diferenciace se vyskytuje i mezi stoupenci hrdelního trestu. Pominou-li se konzervativní "přátelé lynče" a metody "Oko za oko...!" - čili stejné smrti jakou prodělala oběť (motivováni ovšem nikoli krvelačností, nýbrž snahou zachovat funkci spravedlnosti i odstrašení, ale přelstívaných znovu a znovu limity pozemské spravedlnosti) - sílí tu patrná snaha o humanizaci exekuce.
ooooo Avšak veškeré formy popravy člověka, byť bezcitného multivraha lze považovat za pozůstatky barbarství ve srovnání s variantami zločincovy přirozené a smysluplné smrti, která by dokonce pomohla zachránit obrovské množství lidských životů. Odsouzenec by mohl umírat na operačním stole jako dárce orgánů, mohla by být u něho vyvolána smrtelná choroba a testována léčba, mohl by být nasazen ve smrtelně nebezpečném prostředí a la Černobyl, atp... (Oponentům, kteří alternativu navození rakoviny u bestiálního vraha a následnou léčbu označí za neomengeleismus, lze doporučit dvě věci: jednak si uvědomit, že fašistický lékař své pokusy prováděl na nevinných lidech, a také si pobýt - a netřeba ani jako pacient - na oddělení nemocných rakovinou v terminální fázi.
ooooo Italská křesťanská demokratka M. P. Colombová navíc v Evropském parlamentu referovala o tom, že pokoutní lékařské experimenty na lidech probíhají i dnes, přičemž pronájem pokusných osob z řad nejchudších vrstev dodává podsvětí...Vzniká tak další krutý paradox: zločincům, majícím na svědomí lidské životy se dostává protekce - což má za následek další úmrtí nevinných lidí na nemoci v důsledku zpožděného vývoje příslušných léků, zatímco k lékařským experimentům jsou dodáváni nevinní nešťastníci, mající pouze tu smůlu, že jsou chudí.
ooooo Nu a kdopak se nyní odváží - pod dojmem této variability neslučitelných názorů, emocemi strukturovaných na "barbarství", "primitivismus", "neomengeleismus", "pseudohumanismus", "neomakarenkovství", atd. - zaujmout k trestu smrti jednoznačné stanovisko, aniž by diktoval svůj názor druhým? Existuje tu vůbec nějaká šance na konsensus?
ooooo Snad ano. Lze si nakonec představit poměrně nenáročnou a zcela funkční formu demokracie, při níž bude právo rozhodnutí o formě absolutního trestu delegováno samotnému občanovi, a dokonce přímo oběti!!! Tato forma demokracie dává možnost, aby oběť sama, bez emocí a zodpovědně zvážila cenu vlastního života i důsledky jeho ztráty pro svoje bližní a pak, přestože byla bestiálně a navždy umlčena, vynesla konečný rozsudek!...
ooooo Legislativní fáze by předpokládala stanovení jednak dominantní formy absolutního trestu (která by měla odpovídat většinovému názoru ve společnosti), a rovněž přijetí nejrůznějších marginálních, ale pro naši kulturu akceptovatelných forem absolutního trestu. Každému občanovi, který dosáhne plnoletosti a pro něhož je ona dominantní forma absolutního trestu nepřijatelná, by pak mělo být umožněno, aby si vybral variantu, která vyhovuje jeho vlastnímu filosofickému, náboženskému, kulturnímu či jinému založení, a nechal si toto rozhodnutí úředně zaregistrovat!!! Možné by to bylo například formou poslední vůle, centrálního registru, matričního uřadu, apod. Tato individuální volba by samozřejmě platila pouze v případě jeho eventuální vlastní vraždy nebo vraždy jeho nezletilých dětí.
ooooo Pokud by pak byl například zavražděn občan Havel, jeho vrah dopaden a odsouzen k absolutnímu trestu, soud by následně konzultoval obsah eventuální registrace onoho občana, a zněla-li by např. "Odnětí svobody na 15 let!" byl by vrah dle přání oběti odsouzen na 15 let vězení. Registrace občana Sládka by asi zněla "Smrt na elektrickém křesle!" a případný vrah onoho občana či jeho nezletilých dětí, odsouzený k absolutnímu trestu, by tudíž skončil na elektrickém křesle. Vrah autora této úvahy, odsouzený k absolutnímu trestu, by byl podroben lékařským experimentům. Atp.
ooooo Možná poněkud komplikované, zvláště pro byrokraty. Ale jak vidno, právě problematika trestu smrti by se mohla stát oblastí pro realizaci demokracie skutečné a spravedlivé, demokracie individuální, demokracie občanské.

KONEC


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes