N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Bytová otázka jako kulturní problém



DOSUD NEPUBLIKOVÁNO


Bytová otázka jako kulturní problém

ooooo
Bytová krize - zejména v Praze - se od roku 1989 výrazně zhoršila. Výstavba bytů byla fakticky zastavena a "neviditelná ruka trhu" přeměnila nemalé množství bytů na nebytové prostory. Výše nájemného přitom ani zdaleka nestačí na pokrytí nákladů, a tak se stáváme raritou tržního světa, neboť majitelé domů tu teoreticky doplácejí na bydlení vlastních nájemníků.
oooooVinu pochopitelně nese ekonomická reforma, která vedla k enormnímu zvýšení cen potravin: objektivní hodnotová relace běžná na Západě (levné jídlo a drahé nájemné), kterou bolševici uměle převrátili na neobjektivně levný nájem a drahé živobytí, byla necitlivou liberalizací cen ještě více deformována.
oooooVytvoření klasického trhu s byty je samozřejmě cestou, která tuto situaci časem zlepší. Málokdo si však klade otázku zda skutečně půjde o systém stejně výhodný a přijatelný pro všechny sociální vrstvy; čili zda existence klasického trhu s byty, včetně příspěvků sociálně slabým občanům, v sobě nezahrnuje i jistý asociální rozměr.
oooooBolševická nomenklatura byla ostře - a právem - kritizována za amorální chování, projevující se tím, že bolševická honorace včetně příbuzenstva a přátel přednostně získávala i nadstandardní byty, zatímco mnozí občané bydleli ve skandálních poměrech. Slušný občan, dělníkem počínaje a konstruktérem či zdravotníkem konče, získal střechu nad hlavou nejrychleji tak, že si ji vlastnoručně postavil.
oooooTato perverzní praxe se nyní pouze modifikuje v tom smyslu, že oněm priviegiím se budou těšit bohatí; a jakýmsi nevkusným řízením osudu to budou začasté tytéž osoby z bolševické nomenklatury, bývalí veksláci, apod. Zůstane-li cena bytu čistě tržní, pak se bytová krize dokonce ještě prohloubí, neboť pro některé občany nebude problémem vlastnit několik nadstandardních bytů v nejatraktivnějších lokalitách několika velkoměst, zatímco jiným - rovněž produktivně pracujícím - občanům pohltí nájem za barabiznu na periférii prakticky celou mzdu eventuálně důchod.
oooooSoučasná bytová politika vládní koalice, usilující o liberalizaci cen nájemného při dočasném poskytování vyrovnávacího příspěvku sociálně slabším, tedy pouze sleduje přechod k oné asociální společnosti za co nejmenších sociálních otřesů.
oooooVýchodiskem k řešení takové situace by mohl být návrat k etickým principům, na nichž moderní západní společnost vznikla; tzn. k heslům: Svoboda! Rovnost! Bratrství! Tyto ideje totiž stále nebyly naplněny.
oooooDnes však jsme, bohužel, svědky spíše frontálního útoku vedeného za účelem jejich zpochybnění: nejprve se - zcela správně - konstatuje, že lidé přece nejsou stejní a pak se z oné triády vytrhne a zbožští pouze pojem Svoboda!, případně s farizejským a světáckým dovětkem, že rovností se přece myslí rovnost šancí.
oooooTento pseudodemokratický přístup mj. zcela ignoruje objektivní existenci společenské dělby práce. Teoreticky si onu společnost ideálně rovných lidí představit lze: byl by to imaginární stát, ve kterém jsou všichni občané stejně schopní a pilní. A protože není prakticky možné, funkční ani efektivní aby se jedna a táž osoba vzdělávala a pracovala současně jako bankéř, vědec, zedník policista a pomocná síla, i tato společnost ideálně rovných lidí by se nutně strukturovala: právě na ony bankéře, vědce, zedníky, policisty, pomocné síly atp.! Přičemž zejména těm posledním by - už z pouhého obsahu jejich pracovní náplně - postupně narůstalo manko v přístupu k informacím, společenským kontatům, penězům i... kvalitním bytům!
oooooSoudobá západní kultura vznikla samozřejmě "přirozeným" evolučním vývojem. Nicméně právě z výšeuvedeného hlediska lze obrovské rozdíly v bohatství lidí považovat za zcela nepřijatelné a koncepce, akceptující pouze přirozenou rovnost lidí, a proto obhajující nutnost privilegií určitých sociálních skupin, kde privilegia automaticky korespondují s výší kont, označit za asociální. Na druhé straně kolaps pseudokomunistických systémů plasticky ukázal, jak je nefunkční a nestabilní společnost rovnostářská.
oooooÚčelem těchto úvah tedy není popření tržní ekonomiky nýbrž "jen" sondáž jednoho ze základních pilířů společnosti, v níž by nebylo možné kupčit se základními lidskými právy. Není ostatně společnost, disponující technickým i ekonomickým potenciálem postačujícím k tomu, aby každý z občanů standardně bydlel, a přitom mnohým občanům toto právo fakticky upírající, jaksi lumpendemokratická? Úvaha o právu občana na standardní bydlení je pak jen modifikovanou vizí první dámy USA, Hillary Clintonové, která usiluje o to, aby každý z amerických občanů vlastnil kartu, na jejímž základě by se mu dostalo kompletní zdravotní péče, a která by mu nesměla být za žádných okolností odebrána.
oooooZáleží tudíž jen na občanech demokratického státu, zda naleznou konsenzus a rozhodnou, že právo na byt - jehož standard by odpovídal kulturním nárokům adekvátním počátku třetího tisíciletí- patří k základním lidským právům. Skutečně záleží pouze na nich, zda svým zástupcům v samosprávě delegují prioritu, jíž bude naplnění ideálů zformulovaných před dvěma stoletími.

František Stočes
1992


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes