N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Ideály sociálních demokratů
včera, dnes a zítra



DOSUD NEPUBLIKOVÁNO


Ideály sociálních demokratů
včera, dnes a zítra

ooooo
Obecný program socální demokracie představuje permanentní úsilí o co nejvíce demokratickou, sociálně spravedlivou, harmonickou a prosperující společnost. A právě onen akcent na sociální spravedlnost, jako na jeden z prvků moderní humanity, ji principiáně odlišuje od demokracie občanské. Pravda, i demokracie občanská se rodila za výzev ke svobodě, rovnosti a bratrství. Avšak vzhledem ke konzervativní a "pragmatické" orientaci na problematiku "třetího stavu" a společenské elity by, pokud by nepřejímala moderní ideje sociálních demokratů, zůstala nejvýše sterilní liberální společností, jejíž občanské a ekonomické svobody by tvořily "pouhé" popření hodnot společnosti feudální.
oooooPostup občanské sebereflexe totiž rychle vedl k poznatku, že mnohé občanské i ekonomické svobody jsou pouze relativní. Že lidská seberealizace, naplnění potřeb i dosažení mnohých hodnot i uplatnění lidských práv - tzn. reálná svoboda, nezávisejí pouze na píli a schopnostech "papírově" (ústavně) svobodného očana; neboť mnohdy daleko důležitější roli hrají původ, majetek, objektivní nutnost společenské dělby práce, aktuální legislativa apod. Toto poznání zrodilo různá, více či méně radikální a realistická hnutí - sociálně demokratickým a socialistickým počínaje a komunistickým či anarchistickým konče.
oooooNicméně se nacházíme na sklonku XX. století. Mnohých sociálně demokratických hodnot již bylo - za více či méně zjevné perzekuce od občansky demokratického establishmentu - dosaženo: zákaz dětské práce, osmihodinová pracovní doba, všeobecné a rovné hlasovací právo, atd. Ale už dávno se objevují, obnažují a nazrávají problémy nové.
oooooUrčitou dysfunkčnost i limity prokázala samotná zastupitelská demokracie. Zvláště transparentní je rok 1914, kdy si milióny zděšených občanů více či méně uvědomovaly, že si prostřednictvím svých zástupců v parlamentech vyhlásily první světovou válku. Arogance i subjektivita parlamentů se projevila mnohokrát: u nás naposledy rozbitím Československa a zrušením trestu smrti. Občan musí mít právo sám rozhodovat o záležitostech, o kterých rozhodovat chce, a které se jej bytostně dotýkají. Aby však mohl rozhodovat racionálně a kvalifikovaně, musí spolehlivě fungovat jeho právo na informace; což předpokládá existenci skuteční a důvěryhodné informační plurality a na druhé straně odstranění informačních monopolů i nejrůznějších forem brainwashingu. Pak lze očekávat, že metody přímé demokracie - referendum, plebiscit, petiční iniciativa atp. budou zcela funkční.
oooooSoučasně je žádoucí i maximální decentralizace státní moci a její nahražování místními a občanskými samosprávami. Ubyde tak vydrancovaných či zdevastovaných regionů a bohatství státu se rozdělí rovnoměrněji i spravedlivěji.
oooooZcela neuvěřitelný proces demokratizace a humanizace prodělala pracovní síla. Vezme-li se v úvahu západní kultura, pak během posledních 150 let tu existovala jako otrok, nevolník, námezdní pracovník, družstevník i akcionář. Pluralita vlastnických forem je dnes široká a vzájemná soutěž ekonomických subjektů přináší nepochybný prospěch. V další rozšíření vlastnických forem - zejména v prosazení zaměstnaneckého vlastnictví akcií (ESOP) - neupírají sociální demokraté své naděje jenom proto, že v nich nacházejí možnost další demokratizace vlastnických vztahů, ale i pro vysokou vitalitu a konkurenceschopnost těchto podniků.
oooooZačnou-li nakonec zaměstnanci v masovém měřítku rozhodovat (pochopitelně že na doporučení příslušných expertů) jak naložit se ziskem, který vyprodukovali, budou si sociální demokraté moci blahopřát. Nejenže nastane konec (kapitalistického) vykořisťování námezdní síly; současně vyvstanou i oprávněné naděje na humanizaci celé ekonomické soutěže, která dnes probíhá nejen nekalými (korupce apod.), nýbrž i zločinnými formami. Jak blahodárně pak takový faktor ovlivní celospolečenské klima lze jen tušit.
oooooDalší sférou spadající do sociálně demokratické kompetence je prosazování moderních lidských práv. Tedy práva na zdraví, na vzdělání, na byt, atp. Pokud se totiž někdo domnívá, že v klasické občansko demokratické (liberální) společnosti se chudému i bohatému dostane stejné zdravotní péče, že na renomovaných univerzitách není struktura sociálního původu studentů v hlubokém rozporu se sociální strukturou společnosti, že se drobný živnostník domůže svých práv proti smečce právníků zaplacené magnátem (či dokonce "kmotrem"), který jeho práva porušuje, nechť si, prosťáček, klidně sní svůj liberální sen.
oooooEtickým východiskem pro deklarování moderních lidských práv by se měla stát příslušná úroveň rozvoje dané společnosti a způsob rozdělování jejího bohatství: například společnost disponující dostatečným počtem lékařů, a přesto neschopná zajistit lékařskou péči všem občanům, se nutně jeví jako společnost asociální - ano, např. USA. Podobně pokud jde o počet bytů a nebydlících atp. A za hlavní princip, zajišťující naplnění moderních lidských práv - vzhledem k nezbytnosti společenské dělby práce (někdo prostě musí pracovat jako pekař a jiný jako bankéř) i s ohledem na funkčnost systému - nelze považovat charitu, sponzoring atp., nýbrž lidskou solidaritu.
oooooJak však tuto solidaritu kvantifikovat?
oooooNejobjektivnější mechanismus - funkčně již ověřený systémem platby daní či zdravotního pojištění - by vyžadoval, aby platby do příslušných fondů (nájemné, školné, nadstandardní lékařská péče, platby právníkům, ale i pokuty a nejrůznější poplatky, atp.) nesestávaly z tržně stanovených částek, nýbrž představovaly příslušné procento mzdy eventuálně majetku. Jedině takto lze omezit kupčení se základními lidskými právy, v současné buržoazní společnosti zcela běžné. Pochopitelně, že takový systém bude fungovat tím dokonaleji a s méně poruchami, čím eticky vyspělejší společnost bude.Viděno pod tímto zorným úhlem - kultivace občansko demokratické společnosti nebyla ještě ani zdaleka skončena a sociální demokraty čeká hora práce.

František Stočes
1993


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes