N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Kapitalizmus a čas



DOSUD NEPUBLIKOVÁNO


Kapitalizmus a čas

ooooo
V ódě na kapitalizmus v podání K. Kříže (Lidové noviny, 19. září 1995) zazněly i zřetelné tóny "trauermarše" - neboť se zde vpodstatě konstatuje, že kapitalizmus není věčný. Alespoň směrem do minulosti existuje pouhá dvě století. Kapitalizmus samozřejmě spočívá na svobodách ekonomických, politických a kulturních i když ne vždy a bezvýhradně: viz Hitlerovo Německo, Frankovo Španělsko či Pinochetovo Chile. Bezvýhradnými atributy kapitalizmu jsou však kapitalista a kapitál!
oooooTady je zajímavé si povšimnout jak je obsah slova kapitalista pestrý a dokonce lze sledovat i jeho jistou evoluci: Individuální vlastník, rodinný podnik, akciová společnost, a proč ne i... DIK! Pro další úvahy však postačí ona "krystalicky čistá" forma kapitalisty, tzn. "pan továrník".
oooooPan továrník kupř. vlastní továrnu o tisíci zaměstnancích, kteří - od dělníků až po management - cosi produkují, což prodáno, přináší určitý finanční příjem. Jednu část této sumy spolykají náklady (mj. mzdy), a protože každý rozumný podnikatel usiluje o co nejnižší náklady, snadno nahraditelným zaměstnancům platí jen tolik, aby udržel sociální smír. Klíčové pracovníky odměňuje štědře; mj. i proto, aby mu neopřeběhli ke konkurenci.
oooooZ oné sumy, utržené za prodej výrobků, zbývá ještě část tvořící druhý atribut kapitalizmu, tzn. kapitál, čili zisk. S tímto ziskem pan továrník - chce-li i nadále zůtat panem továrníkem - nemůže nakládat jak je mu libo; konkurence i další zákonitosti trhu jej nezřídka přinutí investovat celý zisk do stavby nové továrny. Tuto investici si ovšem ve vší počestnosti přivlastní a může ji kupř. prodat lukrativnímu zájemci, odkázat způsobnému potomkovi, atd. - což od něho už není vůbec altruistické. Marxisté tomu štítivě říkali vykořisťování, ale dnes mají utrum: v našem svobodném státě by byli stíháni za podněcování třídní nenávisti...
oooooV průběhu živelného vývoje různých kapitalistických subjektů se (v arcikapitalistických USA) vytvořila i úplně nová forma, zvaná ESOP, čili zaměstnanecké akcionářství. U nás se tento způsob kapitalizmu považuje za pokleslý a poukazuje se na okolnost, že k zaměstnaneckému vlastnictví akcií se uchylují zvláště zaměstnanci krachujících podniků, aby se vyhnuli propouštění. Obhájit však lze spíše názor opačný: Krachuje-li podnik a ESOP jej zachrání, pak to svědčí především o jeho vitalitě a konkurenceschopnosti!
oooooNejpozoruhodnější je však ona "krystalicky čistá" forma ESOPu: Tzn. opět továrna o tisíci zaměstnancích včetně managementu, ale minus pan továrník. Zato plná kapitalistů! Tento případ nastává, když se onen zisk - rovněž pod tlakem konkurence a zákonitostí trhu investovaný do stavby další továrny - rozdělí (dle zásluhy) mezi management a zaměstnance formou zaměstnaneckých akcií! Vzniká tu továrna plná kapitalistů, ale ani sám Marx by nemohl žalovat, že je tu někdo vykořisťován!
oooooSpolečenské, etické i ekonomické konsekvence ESOPu jsou natolik zřejmé, že by měl klasický "pan továrník" vlastně propadnout panice a nutkání konzultovat tyto záležitosti u "sociálních inženýrů" typu pana Pinocheta. Není však třeba ztrácet hlavu: i projekty utopických či "vědeckých" socialistů (Owen, Lenin apod.) vypadaly na první pohled funkčně, a přesto ztroskotaly. V případě ESOPu lze za nejzranitelnější místo považovat právě management; jeho imunita vůči vnějším korupčním tlakům nebude určitě vysoká a o to vyšší bude i jeho touha stát se v ESOP-podniku klasickým kapitalistou.
oooooV dnešní zkorumpované společnosti a za stávajícího zákonodárství tedy klasický kapitalizmus rozhodně přežije. Ale jak vidno - není vyloučen jeho jepičí život ani směrem do budoucnosti...

František Stočes
1995


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes