N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Sociální demokracie a militarismus



DOSUD NEPUBLIKOVÁNO


Sociální demokracie a militarismus

ooooo
Pokud chceme z této země učinit terč jaderného útoku, pak je vcelku jedno, rozmístí-li NATO u nás jaderné zbraně trvale nebo až ve fázi konfliktu, avšak na základě předem uzavřených smluv.
oooooLze dosti nesnadno pochopit proč tento fakt ignorují i sociálně demokratičtí politikové; tzn. členové strany, která na počátku tohoto století nejostřeji vystupovala proti militarismu a jak ukázaly dějiny, jednala moudře. Na podporu tohoto tvrzení nechť poslouží následující dva citáty.
oooooPrvní výrok napsal na sklonku života Sir Edward Grey; člověk, jenž odpovídal za zahraniční politiku Velké Británie před 1. světovou válkou: "Morálka je jasná: Veliké zbrojení vede nevyhnutelně k válce; zbrojí-li jedna země, ostatní země ji uvádějí v pokušení agrese, jestliže zůstávají bez obrany... Každé opatření provedené jednou zemí je zaznamenáváno a vede k protiopatřením ostatních zemí. Zvyšování zbrojení v každé zemi je určeno k tomu, aby vyvolalo pocit moci a bezpečnosti, nemá však tyto účinky. Rozvíjí vědomí moci u jiných států a pocit strachu. Strach podněcuje k podezíravosti, k nedůvěře a ke špatným představám všeho druhu, dokonce k tomu, že každá vláda si myslí, že by bylo zradou na vlastní zemi nepodniknout všechna protiopatření. Avšak každá vláda považuje opatření jakékoli jiné vlády za důkaz nepřátelských úmyslů. Obrovské zvyšování zbrojení v Evropě, pocit nejistoty a strachu vyvolaný zbrojením - to je to, co učinilo válku nevyhnutelnou."
oooooKatastrofu, která přijala podobu 2. světové války i elementární příčiny jejího vzniku sugestivně vytušil K. Čapek, když v roce 1938 napsal: "Aby byl zajištěn mír, musí se obyčejně zvýšit zbrojení na zemi, ve vzduchu i na moři. Co se dá dělat, je to tak; ale představte si, že by se stejně samozřejmě a běžně říkalo: Aby v našem úřadě bylo zajištěno pokojné soužití, vezmu si s sebou nabitý revolver. Aby byl v naší ulici zajištěn klid, nacpu si do kapes ruční granáty. Byl by to divný svět. Je to divný svět."
oooooV současné době ČR nikdo neohrožuje. Přesto se místo posilování naší svobody, mírumilovnosti a vojenské neangažovanosti vrháme do náruče dalšího vojenského paktu, byť obranného. Zatímco nejniternějším důvodem našeho šilhání po NATO je asi tradiční zbabělá potřeba mesaliance s věrným a mocným partnerem; bezprostředním důsledkem tohoto sňatku z rozumu bude, že se aktivně transformujeme v nepřítele: automaticky se staneme protivníkem zemí, jež považují NATO za svého nepřítele i těch, které NATO považuje za země ohrožující jeho životní zájmy. Nic proti ekonomickým výhodám kolektivní obrany: nemělo by však být prioritou úsilí o co největší demilitarizaci našeho kontinentu i celé planety?
oooooAno, patříme do Evropy a prostřednictvím EU v ní budeme pevně integrováni. A vědomí této sounáležitosti by mělo být stejně silné jako vědomí toho, že nás Evropa už dvakrát nechala na holičkách (1938, 1968). Explodují-li na našem území jaderné zbraně, zůstaneme na holičkách potřetí a definitivně. Skutečně Evropu, na jejímž teritoriu vypukly dvě světové války, obohatíme tím, že se necháme zglajchšaltovat? Nebo spíše tím, že se jako malý a z vojenského hlediska bezvýznamný státeček pokusíme demonstrovat přednosti země, jejíž vojenský rozpočet se blíží nule?
oooooVize naší účasti v NATO vypadá na první pohled velice svůdně: schováme se pod atomový deštník, opevníme se hradbou kolektivní bezpečnosti a dokonce lze říci, že NATO svým způsobem představuje naplnění mírového úsilí Jiřího z Poděbrad i ve smyslu krocení animozity a agresivity vlastních členských států - kdyby Řecko a Turecko nebyly členy NATO, byl by jejich poslední konflikt prý daleko ničivější. Možná...
oooooNicméně logika přežití v atomovém věku je neúprosná a má svoji hierarchii, v níž na nejvyšším stupni stojí potřeba jaderného odzbrojení: Pozemská civilizace i její geopolitické útvary zvýší svou šanci na přežití pokud zmizí jaderné zbraně. Najeří-li se tato planeta atomovými raketami, akutní riziko - i náhodného - konfliktu i následující zkázy nelze vyvážit žádnými zájmy, žádnými idejemi. NATO může Rusko, Čínu, Indii či islámský svět tisíckrát a upřímně ujišťovat o mírovém a obranném poslání svých raket; logika však napovídá, že protihráči NATO se mohou s tímto názorem ztotožnit až poté co si vybudují podobný a vlastní jaderný arzenál.
oooooPokud pak riziko jaderného konfliktu trvá, je třeba nejen předejít jeho globalizaci, nýbrž usilovat o jeho co nejužší lokalizaci; tzn. radikálně zredukovat počet zemí vlastnících jaderné zbraně a formovat co nejrozsáhlejší bezjaderná pásma. Ovšem problémy konzumní civilizace v níž zbraně představují nejen lukrativní obchodní artikl, ale i neodolatelné lákadlo pro militantní fanatiky, nevyřeší romantičtí pacifisté ve stylu hippies, nýbrž moudří, zodpovědní a stateční politikové. Neboť nikoli ke zbrojení, nýbrž k mírovému soužití v tomto atomizovaném světě je třeba skutečné odvahy.
oooooČeští sociální demokraté by měli s pietou vzpomenout prozíravosti i odvahy svých předchůdců. Dnes mají na vybranou: buď převzít kulturní odkaz zakladatelů své strany, nebo z tohoto ministátu učinit terč pro jaderné zbraně.

Literatura: F. Joliot-Curie: "Výbor z projevů a článků"
K. Čapek: "V zajetí slov"

František Stočes
(člen politické komise MěV ČSSD v Praze)
1995(?)

Poznámka autora:
Krátký výňatek z tohoto článku uveřejnilo tehdejší oranžové "Rudé právo". Skutečnosti, že nedlouho po jeho publikaci byla rozpuštěna politická komise MěV ČSSD v Praze a předseda strany M. Zeman si postál na koberci Pražského Hradu před samotným V. Havlem, spolu nejspíše nesouvisejí.


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes