N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Demokracie nebo státničení?



DOSUD NEPUBLIKOVÁNO


Demokracie nebo státničení?

ooooo
Americká filmová satira "Byl jsem při tom" vypráví příběh idiota - jistého pana Zahradníka -, který to shodou okolností "dotáhl" až na post prezidentova neoficiálního poradce. Nešlo o příliš velkou nadsázku, neboť demokracie se dosud ukázala dosti bezbrannou vůči "Zahradníkům" i "Zahradníčkům" typu Hitlera či Gottwalda, nedokázala předejít katastrofám v podobě 1. a 2. světové války a rovněž nezastavila úpadek a zánik antických civilizací.
oooooStatistická pravděpodobnost relapsu je vysoká a snad jenom pan "Zahradník" může naivně doufat, že právě nás už žádná podobná pohroma v bližší či vzdálenější budoucnosti nemůže postihnout.
oooooVšem sociálním excesům - dokonce i státním převratům a válkám, které, podobny živelným katastrofám propukají z hodiny na hodinu - však předcházejí nenápadné a symptomatické procesy a mechanismy, probíhající i ve velice dlouhých časových intervalech. Patří mezi ně potlačování názorové plurality, přímé či nepřímé ovládnutí médií, vzrůst moci populistů, oligarchie, militarismus, rozsáhlá korupce, obrovské sociální rozdíly, rozbujelý organizovaný zločin, rozmach konzumních jevů, úpadek rodiny a dalších tradičních hodnot a mravů, atd.
oooooAvšak právě proto, že všechny excesy mají své průvodní symptomy i zřetelnou genezi, jim lze aktivně předcházet a jednou z nejvýznamnějších hodnot i instrumentů této prevence je právě fungující demokracie. Což v praxi zejména znamená, aby občané - a to ve vlastním bytostném zájmu - kladli na své politické reprezentanty nejvyšší intelektuální i morální nároky. Lidová moudrost tvrdí, že "Ryba páchne od hlavy". Demoralizovaná společnost by tudíž měla být "dílem" především amorálních politiků; nemluvě o tom, že v obou částech politického spektra existují "sociální inženýři", kteří společenskou destabilizaci používají jako nástroj k dobytí moci. Viz bolševici, pinochetovci, apod. Logika pak naznačuje, že čím dekadentnější je společnost tím větší jsou nároky na politickou (i společenskou) elitu, má-li být neblahý trend zastaven a zvrácen. oooooPolitickou dráhu si člověk volí zcela dobrovolně a je-li vyvolen mezi elitu - zákonodárnou, exekutivní, soudní, do vysokých funkcí politických stran - přestává být soukromou osobou a stává se "společenským lídrem", jehož názory a postoje silně ovlivňují mínění i chování občanů na všech stupních společenské pyramidy. Navíc je vystaven tlaku a korupčním snahám různých lobby, jejichž zájmy mohou být i hluboce antihumánní, antidemokratické, protispolečenské. Proto od členů politické elity demokratického státu nelze žádat pouze kompetentnost odbornou, ale i nejvyšší charakterové kvality. Musejí to být současně lidé čestní, skromní, odpovědní, stateční a moudří. A poněvadž takoví lidé bývají nenápadní - už proto, že jsou skromní, o to důležitější je selekce těch neskromných, nečestných, nezodpovědných, zbabělých a nemoudrých politiků.
oooooOdtud zjevně vyplývá, jak obrovská odpovědnost spočívá na bedrech každého občana při volbách. Jako jedinec se volič může pochopitelně považovat za bezvýznamnou kapičku v moři hlasů, která politické dění nijak neovlivní. Přesto každý volič svou milióntinou - ať už se voleb zúčastní či nikoli - rozhoduje o kvalitě svého budoucího života; o tom jaká bude zločinnost, korupce, zdravotní péče, nezaměstnanost, kupní síla měny atd. Svým zdánlivě nepatrným podílem dokonce spolurozhoduje o dění na této planetě - neboť volby ovlivňují zahraniční politiku státu, která má svůj díl vlivu na poltiku evropskou, jež se pak podílí na politice světové.
oooooProto by měl každý volič nejen vážit jako na lékárnických vahách, které straně dá svůj hlas, ale současně i kterým jejím z jejích kandidátů udělí čest výběru mezi společenskou elitu. Ovšem v Česku, kde voličské preference mají zcela nicotnou váhu, si volič bude muset nejprve vybojovat vlastní důstojnost...
oooooNeboť i když momentálně žádné bezprostřední riziko nehrozí, dějiny hovoří jasně: Běda lidu, který si zvolil "Zahradníky"!

František Stočes
1994


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes