N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Vláda nad lidem nebo vláda lidu?



DOSUD NEPUBLIKOVÁNO


Vláda nad lidem nebo vláda lidu?

ooooo
Jak křehké a bezbranné stvoření je demokracie! Prý - vláda lidu...
oooooMnohokrát zesměšňovaná: jako nejlepší způsob vlády z těch (možných) špatných. Obvykle používaná jako nástroj moci sice skrytých, leč efektivně fungujících mocenských lobby či přímo mafií. A nedostává-li se chuti nebo času na respektování demokratických procedur, sešlou nebesa nájemného vraha nebo diktátora...
ooooo"Do parlamentu přijížděli po volbách urousaní mladí muži v otřískaných škodovkách, aby z něj na konci funkčního období odjížděli v naleštěných zahraničních vozech, na které si z platu poslance rozhodně neušetřili." (Listy č. 4, 1995)
oooooDemokraticky zvolenému prezidentovi, který asi pojal vážně své předvolební sliby - J. F. Kennedymu - je rozstřílena lebka. Jeho lid ovšem svou neochvějnou víru v nejvyšší kvalitu tuzemské demokracie neztrácí; může si přeci zcela svobodně a demokraticky zvolit jiného prezidenta... Jak trapný omyl! R. Kennedy neprojde revolverovou "lustrací" už coby žhavý prezidentský kandidát!
oooooNu a kdyby se mohli sejít diktátoři, pokoušející se demokracii navždycky zakroutit krkem, vytvořili by docela malebný tábor lidu.
oooooPřes to všechno se zdá být demokracie stvořením neobyčejně vitálním a sympatickým. A tu se naskýtá otázka: Neměla by tato, tolikrát zneužívaná a znásilňovaná a dva a půl tisíce roků stará a stále atraktivní krasavice už konečně trochu dbát i na svou dobrou pověst? Jinak řečeno: Dokáže se demokracie učit ze svých vlastních chyb?
oooooStudie na toto téma by nepochybně zaplnily knihovny, z nichž jedna polovina by byla věnována přímé a druhá polovina zastupitelské formě demokracie. Přesto zde budiž povšimnuto pouze některých momentů, kdy je - prostřednictvím demokracie - lidem zjevně a okázale pohrdáno: jedná se o situace, kdy poslanci hlasují evidentně v rozporu s volebním programem své strany. Svědomí - jako příčina - tu jistě funguje zcela vyjímečně; když už pan poslanec přijal kandidaturu. Nejčastějším důvodem tudíž bývá koupení si pana poslance kýmsi a cena musí být lukrativní, protože pan poslanec není žádný nýmand.
oooooZaklínadlo, tradičně užívané demokraty v takovém případě zní: tento "reprezentant lidu" je navždy vyřízen! Strana jej už příště nenominuje a bude-li kandidovat jinde - lid si zkorumpovaného politického turistu do parlamentu nikdy neposadí. Lid se však nejednou ocitá v prekérní situaci. Skutečnost, že svoji elitu snadno volí ale nemůže odvolat - a že se mu navíc zkorumpovaní exposlanci drze smějí do očí, když si užívají svých tučných úplatků, řkouce: "Pukněte závistí, hlupáčkové!" - je sice smutná, ale nikoli ještě tragická. Daleko horší situace nastává, když lid spolu s demokracií přijdou až s "křížkem po funuse", a ještě k tomu po vlastmím... Jedná se o případy kdy koupení poslanců umožní parlamentu či vládě spustit nevratné procesy jako je vyhlášení války, rozpad státu ap.
oooooPokud tedy demokracie ve svém zneužívání a znásilňování nenalézá rozkoš, měla by se poučit a hledat ochranu a prevenci. Představitelných řešení se nabízí celý habaděj a bádání o nich by mohlo být ušlechtilým hobby vzdělancům na poli státu a práva. Proto zde bude nabídnuto k úvaze pouze racionální jádro jedné skromné ideje.
oooooPolitické strany by mohly zcela dobrovolně vybrané partie svého programu právně a jednoznačně formulovat a považovat za obligatorní. Kupříkladu: ČSSD zachová Československo jako společný stát. ČSSD je proti rozmístění jaderných zbraní na území ČSFR. Atd. O jiných - jako například o trestu smrti či kouření v hostincích by - jako o nezávazných - poslanci hlasovali dle svého svědomí či gusta.
oooooA nyní jakýmsi podivným řízením osudu nastane následující případ: v parlamentu se zčista jasna chystá hlasování o rozdělení ČSFR na dva samostatné státy - na Českou republiku a na Slovenskou republiku..., a pro rozdělení kdosi potřebuje získat alespoň dva hlasy poslanců ČSSD. Předseda ČSSD je rovněž poslancem a prožívá krizi: jako sociální demokrat bude hlasovat rozhodně proti rozpadu státu; ale jako politický realista ví, že k rozpadu dojde a navíc mu kdosi slíbil post velvyslance ČR v OSN... I požádá proto své dva poslanecké kolegy, profesora K. a dělníka Ž. (aby byly široce zastoupeny lidové vrstvy), zda by laskavě neodhlasovali rozdělení státu. Stane se...
oooooPřestože parlament odhlasuje rozbití státu, jemuž poslanci přísahali věrnost, k naplnění tohoto smutného aktu by stále nemuselo dojít. Pokud by demokracie - jako vláda lidu - delegovala kterémukoli poslanci (či spíše definovanému počtu poslanců) právo veta pro nelegitimnost některých hlasů (upřímně řečeno - pro pokus o podvedení voličů). Příslušná instituce (Ústavní soud?) by protest neprodleně prozkoumala a pokud by se nechtěla dostat do pozice gaunera či idiota, hlasy oněch dvou poslanců by z důvodů jejich nelegitimity anulovala.
oooooS oprávněnou námitkou, že se mohou dramaticky vyvinout situace s nimiž straničtí experti při koncipování volebních programů nemohli počítat, si demokracie - jako vláda lidu - snadno poradí: v takových případech je dostatečně operativní institut stranického či lidového referenda.
oooooZáleží tudíž jedině na oné krasavici, jestli se pokusí uvedené dilema - vláda nad lidem nebo vláda lidu - produktivně řešit. Bude-li se jí práce dařit, může navíc získat i vlastnosti vína: Čím starší - tím lepší!

František Stočes
1994


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes