N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Laik žasne, sedlák se diví.


PRÁVO LIDU

Laik žasne, sedlák se diví.

ooooo
Vzpomínáte, občané, jak po zdražování - ideology decentně nazvaném liberalizací - někteří naivkové jásali? „Sláva! Konečně máme kýžené tržní vztahy!“ A slýchali jsme i moudré rady: „Je drahota? Chovej se, občane, tržně!“ A ukázněný občan se tržně choval. Odepřel maso sobě, odepřel ho i dětem. Někteří v bláhové naději, že brzy budou u nás potraviny stejně levné jako na Západě.
ooooo Nyní se občan dozvídá následky svého katastrofického počínání: v našem státě přebývá 300 tisíc tun jatečného skotu.a přes miliardu litrů mléka a nikdo si s tím neví rady. Teprve když zmatení a čačtí zemědělci pohrozili, že uspořádají happening na Václavském náměstí i se svými kravkami, prchla naše ekonomická elita do Židlochovic. Podumala, posovětovala a kabaretem s názvem ČSFR zněl sarkastický smích: situaci prý lze řešit jedině dotovaným exportem! Ukázněný občan tudíž ještě připlatí na vývoz masa, které si tak dlouho odpíral. Tumáš čerte kropáč!
ooooo Ukazuje se, že teorie, prosazující naprostou svobodu trhu a odmítající tu jakýkoli zásah státu, mohou být i originálním scénářem hospodářské apokalypsy. Nakonec už prostý selský rozum se vzpírá něco takového akceptovat: absolutně svobodný trh je vpodstatě živel, fungující pouze na principu zisku, tzn na veskrze egoistickém základě. Blaho občana a společnosti jsou tu zcela podružným, mnohdy ekonomicky zcela nezajímavým jevem. Viz ekologie. A tak ekonomové, kteří trh nepovažují za náboženství, hledají cesty, jak tento subjekt podmanit lidským cílům a zájmům. Mnohé regulační instrumenty jsou dávno známé - selektivní a pružná daňová eventuálně subvenční politika, razantní protimonopolní opatření, plánování atp. Jiné teprve vznikají a vyvíjejí se, jako např. ekonomická a územní samospráva.
ooooo Liberalizace v ČSFR měla být impulzem k podnikání a oživení výroby. Podnikání je ovšem druh umění, lteré u nás - jak se ukazuje - totálně upadlo v zapomnění. Saminaši ekonomové, svérázný to produkt demoralizovaného socialistického školství,tuší jen vzdáleně, že podnikání vyžaduje i určitou kulturu a etiku. Důsledkem toho je, že místo oživení a léčby se dostalo naše hospodářství na pokraj kolapsu. Kolapsu, jehož příznaky jsou zcela specifické. Kdo mohl a měl na to žaludek, jednoduše si namastil kapsu. A egyptská rána za to, že tito „podnikavci“ plus někteří členové naší vlády neznají špinavý peníz, dopadla především na zemědělce. Přijdou o subvence, budou omezovat stáda - kde jsou ty doby, kdy si hospodář chránil svou krávu jako oko v hlavě - a sami ze sebe udělají nezaměstnané!
ooooo Ovšem v ekonomice, potácející se ode zdi ke zdi, lze očekávat všechno, tedy i další extrém: drastické omezení zemědělské výroby znovu vyvolá nedostatek masa i jeho vysoké ceny. Nelze vyloučit, že za pár let ho začneme dokonce i dovážet za tvrdou měnu...
ooooo Momentálně jde ještě o fantazii. Ale co když se naplní? Co udělat s takovými ekonomy? Někteří bývalí soudruzi by je nejspíše svěřili vodám Vltavy. Samotný zemědělec by byl určitě humánnější i praktičtější: pod dohledem zkušených ošetřovatelek dojnic by rychle získali rutinu - a byli by tomuto národu skutečně užiteční...

(PRÁVO LIDU 19. 7. 1991).
František Stočes


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes