N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes


Návrh tiskového zákona jako fackovací panák


PRÁVO LIDU

Návrh tiskového zákona jako fackovací panák

ooooo
Vzrušená debata probíhající nad vládním návrhem tiskového zákona ústí v nejtemnější vize: Vláda chce změnit česká periodika v makulatury, zahlcené balastem ješitných politiků, grafomanů, stihomaniaků, PR agentur atp. Nebylo by prozíravější zavést rovnou normy platné v EU? Kritizovaný návrh přitom nevybočuje z dikce směrnice EU, která přiznává právo odpovědi fyzické nebo právnické osobě, jejíž legitimní zájmy, zejména čest a dobré jméno, byly poškozeny tvrzením nepravdivých skutečností. Této dikci odpovídá i právo odpovědi na pseudopravdivé tvrzení; neboť napíše-li se např. místo „Ministr Dostál, když mu bylo 5 let, ukradl v samoobsluze žvejkačku“, jenom „Ministr Dostál kradl v samoobsluze“, je druhý výrok nepravdivou skutečností.
ooooo I přes značnou odlišnost legislativy řešící právo na odpověď v jednotlivých zemích EU se nabízí otázka: jsou-li právní normy upravující statut a obsah periodik tolik potřebné v zemích EU - tzn. v podmínkách standardní profesionální etiky novinářů, vydavatelů, podnikatelů a politiků - nejsou potřebnější právě u nás, kde je ona profesionální etika, eufemisticky řečeno, nestandardní? Důkazem je právě hrůza vydavatelů a novinářů z periodik plných opravných odpovědí a nijak se neděsících periodik plných výroků, které se dotýkají cti a důstojnosti občanů a nezpůsobilých rozlišit, zda kradl ministr nebo malý kluk. Svoje vypovídá i fakt pouhého mimosoudního vyrovnání expremiéra s médiem, jehož neseriozní informace přispěla k pádu vlády, odstoupení premiéra a „neutralizaci“ strany, která vyhrála volby...
ooooo Média disponují obrovskou mocí, ze které se vpodstatě nikomu neodpovídají. Technologie této moci souvisí se způsobem zpracováním informací a také se statutem média: informace může být cenná i bezvýznamná, může vyjadřovat pravdu, polopravdu nebo nepravdu. Kvalitu informace určuje i timing - jedna a táž informace zveřejněná v různé době může být vysoce hodnotná a jindy téměř bezcenná.. Polopravda či nepravda mohou být důsledkem neprofesionality (informace není ověřena u dalších nezávislých zdrojů), ale i vykonstruované v důsledku vědomého pokusu o dezinformaci. Terčem dezinformační hry různých subjektů, domácích i zahraničních, se pochopitelně může stát i samo médium.
ooooo Médium může být státní, nezávislé, kvazinezávislé a politicky, filozoficky či jinak specificky orientované. Médium může informovat objektivně a vyváženě, tzn., že informace je doplněna důležitými detaily, souvislostmi, aspekty i opačnými názory s příslušnými argumenty. Médium může informovat tendenčně. Pak účelově zamlčí nebo potlačí důležitá fakta a aspekty dané informace, selektivně akcentuje, zmanipuluje timing, zamlčí či deformuje opačné názory a argumenty atp. Médium může dokonce vědomě dezinformovat i vést dezinformační kampaň. V tomto případě je zesílena tendenční informovanost a doplněna fabrikovanými informacemi. Tendenčnost je nejúčinnější, má-li intermitentní průběh - po dosažení stanoveného cíle se přechází na informování relativně vyvážené. Cílem mohou být volby, významná politická či ekonomická rozhodnutí, průzkum veřejného mínění atp.
ooooo Česká média (i ta se zahraničním vydavatelem) se velice aktivně účastnila procesu společenské, ekonomické transformace i rozpadu státu. Dnes je toto období hodnoceno jako fiasko a svůj podíl viny nesou i média. Jestliže Světová asociace novin - WAN považuje vládní návrh zákona za útok na svobodu slova (LN 14. 6.), nechť si na druhé straně podrobně analyzuje obsah českých deníků z let 1991-98 z hlediska nestrannosti a informační vyváženosti. Jiným aspektem jsou časté předvolební stesky západních soc. dem. politiků na nepřízeň tamějších nezávislých médií buržoazní provenience.
ooooo Případy nevyváženého a neobjektivního informování v periodicích patří mezi prohřešky, které mohou mít společensky nejzávažnější důsledky, jimž pouhá pluralita titulů nezabrání a které se návrh zákona nijak nepokouší řešit. Přitom nejde pouze o etické selhání, nýbrž o porušení licenční podmínky. Zkušenosti z ČR dokazují, že zákonné vynucení objektivního a vyváženého informování by efektivněji fungovalo spíše v podobě prevence než trestu.
ooooo Vládní návrh tiskového zákona může Parlament nepochybně zdokonalit, a byl by to záslužný čin. Smetou-li jej však poslanci se stolu, dají jen najevo své zalíbení v onu, eufemisticky řečeno, nestandardní profesionální etiku.

(PRÁVO LIDU č. 6, 26. června 1999)
František Stočes


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes