Žebráme, abychom nemuseli krást?


PRÁVO LIDU

Žebráme, abychom nemuseli krást?

ooooo
Lidové noviny před nedávnem v článku Martina Schmarcze "Žebráme, abychom nemuseli krást" negativně reagovaly na úvahy o potřebě financování politických stran státem. Jak titulek napovídá, autor k této závažné problematice zaujal spíše citový než racionální postoj; odpověď na otázku, kolik peněz (nenasytné) strany na svoji činnost skutečně potřebují, prý neexistuje (?). Proto (svůj vlastní) názor - že nejlepší řešení je v (nekonečném) zvyšování státního příspěvku spojeném s (totálním) zákazem sponzoringu - zcela správně považuje za věcně chybnou a morálně pochybenou myšlenkovou přesmyčku. Skandální formy financování politických stran prý vymýtí lepší kontrola jejich účetnictví a větší veřejný nátlak.
ooooo Nic proti poskednímu návrhu. Připadá ostatně absurdní, když politické strany odmítají, aby jim občané prověřovali účty. Skandální formy hospodaření jsou však i symptomem, svědčícím o žalostně nízké úrovni právního vědomí ve stranách, překypujících právníky a zákonodárci! Nejzávažnější problém však netkví v pochybných sponzorech typu L. Bacse - takové „sólokapříky“ si snadno uloví i LN. Jedná se spíše o ty ctihodné...
ooooo Jádrem pudla je totiž samotný princip závislosti politických stran na sponzorech, neboť vrhá strany do područí různých finančních, průmyslových a dalších lobby, vytváží velicesilné a delikátní korupční prostředí a vede dokonce k erozi a deformaci samotné demokracie! Pokud někteří lidé nesouhlasí, urážejí ony sponzory, činíce z nich hlupáčky. Opravdu by firma Westinghouse financovala stranu ekologů (hodlající zrušit jaderné elektrárny), a ještě jen proto, že má v logu šťastný čtyřlístek?
ooooo Financování politických stran státem by znamenalo manévr historického významu, spočívající v oddělení politické a ekonomické moci. Bytostný a samozřejmě i legitimní zájem finančních a ekonomických subjektů na maximalizaci zisku probíhá v rámci vzájemné a tvrdé konkurence a sociální, kulturní a dokonce i životní zájmy občanů daného státu často leží mimo rozlišovací schopnosti těchto gigantů. Srůst politické a ekonomické moci pak nezřídka produkuje tak škodlivé „vedlejší efekty“, jako jsou sociální bezpráví, devastace životního prostředí, nerozumná exploatace surovinových zdrojů, militarismus a dokonce i válka.
ooooo Politické strany, v jejichž programech má co nejrozvinutější a nejefektivněji fungující ekonomika vždy vitální význam, však jsou povinny dbát i oněch kulturních aspektů. Proto nemohou být figurkami na šachovnici ekonomického soupeření a musejí se emancipovat.
ooooo Vlastní mechanismus financování politických stran státem je již technickou záležitostía měl by jej rozhodnout daňový poplatník. Například zda financovat všechny strany, které dosáhnou určitého procenta ve volbách, nebo jen strany parlamentní, nebo dokonce jen dvě nejsilnější. Dotace by měla být strukturována (nejen dle účelu, ale i podle struktury samosprávy), její výše by měla souviset s HDP, podléhat souhlasu prezidenta a mohla by být i snížena o případný sponzoring (ovšem do společného fondu) atp.
ooooo Lze očekávat, že realizace tohoto systému by měla dalekosáhlé a příznivé implikacev podobě prohloubení transparentnosti, demokracie a politické kultury nejen v dotyčných stranách, ale i ve státě.

(PRÁVO LIDU č. 5, 27. května 1999)
František Stočes


N e t S o c a n - BIBLIOTÉKA - František Stočes