NETSOCAN
Číslo 1 --LEDEN 2004---Ročník III.
Vzestup a pád řecké civilizace

ooooooo Světové dějiny slouží svým způsobem i jako pozoruhodný panteon, ve kterém spočívají navždy zaniklé, byť svého času vysoce perspektivní či ambiciózné civilizace. Nemíní se tím však kultury typu hypotetické Atlantidy, nýbrž společenství, o jejichž vzniku, rozkvětu, způsobu života i závěrečném krachu podávají historické prameny věrohodné svědectví. Za příklad mohou posloužit antické demokracie, starověky Izrael, evropská renesance, a dnes už také ... Sovětsky svaz.
ooooo Samozřejmě: Již z pouhého faktu existence v různých historických i geopolitických podmínkách se tyto kultury musejí značně lišit. Nelze u nich ale současně identifikovat i některé vysoce zajímavé a poučné znaky společné? Nejspíše ano. Vždyť Bible i ostatní kulturní odkazy znějí v některych motivech téměř unisono.
ooooo Hroutí-li se však starověcí, středověcí i novověcí obři v podstatě ze stejnych příčin - nečeká stejný fatální kolaps i na další giganty v příštím tisíciletí? A v čem se vlastně liší a co mají naopak společného starověky pastevec, středověky císař a atomový fyzik?...

ooooo Zlatým věkem antického Řecka je nazývána vláda Perikleova v 5. stol. př. n. l. Dochází k rozmachu věd a v Athénách se v té době objevuje i filosoficky směr, jehož představitelem byl blízký panovníkův spolupracovník a přítel Anaxagoras. Materialistické i empirické poznání světa v té době dosáhlo již takového stupně, že začala být zpochybňována mnohá dogmata oficiální náboženské víry.
ooooo Anaxagoras, jako očitý svědek pádu rozžhaveného kamene z jasného nebe, logicky vydedukoval, že Slunce je jen docela obyčejným žhnoucím kamenným tělesem a nikoli bohem, jak se všeobecně soudí. Když to prohlásil veřejně, s nevděkem se potázal: občané jej měli za blázna! Ani duchovní elitu tahle novinka nijak nepotěšila. Ztřeštěny odvážlivec, který svrhal mocné božstvo z trůnu, byl obviněn z bezbožnosti a jen výmluvnost a autorita mocného přítele Periklea ovlivnily soud natolik, že Anaxagoras nebyl odsouzen k smrti nýbrž pouze do vyhnanství.
ooooo Hůře dopadl o něco později Protagoras: byl rovněž odsouzen za ateismus a utopil se při pokusu o útěk na Sicilii. Dvanáct let poté obvinili Sokrata: pry kazí mládež náboženskou svobodomyslností, odmítá tradiční bohy a zavádí božstva nová... Roku 399 př. n. l. Sokrates přijal rozsudek a vypil pověstny pohár jedu.
ooooo Životu poněkud bezpečnější problematiku sledovali filosové oddávající se výzkumu oné ontologické podstaty bytí, duše. Její původ, složení i chování vysvětlovali rozmanitě, i když svým výkladem zpočátku nepřekračovali původní mytologické pojetí. Patří sem i sám Pythagoras, který údajně tvrdil, že jeho duše žila 207 let v tělech nejrůznějších lidí.
ooooo Ale zatímco učené spory na témata - Je podstatou duše číslo, atom, idea či morfé? Má duše lidí (na rozdíl od rostlin a zvířat) kromě vegetativní a senzitivní i složku inteligibilní? Prodělává metempsychózu, katarzi či palingenezi? Byla stvořena jako dokonalá demiurgem nebo naopak spěje k nejvyšší entelechii? Je nesmrtelná celá či pouze její část (rozum - nús) atp. - vzbuzovaly pramalý společenský rozruch, pak troufalý pokus o zpochybnění existence boha, kterého uctívaly celé generace, zákonitě hrozil erozí veškerého psychologického, kulturního i politického zakotvení antické bytosti.
ooooo Neboť starověky člověk, oč méně přírodních jevů chápal a uměl vysvětlit, o to byl pověrčivější a ač se to jeví paradoxní, také sebejistější... Díky bohům! Neboť staří Řekové si, jak známo, veškeré přírodní i společenské jevy důmyslně personifikovali a prakticky vše probíhalo pod dohledem a správou některého ze stovek antickych bohů a bůžků
ooooo Veškerý jsoucí svět vznikl z počátečního Chaosu. Zemi stvořila a vládla bohyně Gaia, nebi Uranos. Seia pak chránila semínka zasetá do země, Segetia z nich vzešlé stonky a klasy, Tutelina pečovala o bezpečnost sklizených zrn.
ooooo Hera udržovala manželství, Alkestis střežila přímo manželskou lásku a Elethyia ochraňovala ženy při porodu.
ooooo Zeus bděl nad athénskymi rody, také nad místy kde se soustřeďoval společenský život města (tržiště, společenská shromáždění, apod.) a ještě dohlížel na dodržování přísahy, zákona o pohostinnosti a trestal bezbožnost a překročení míry. Zárukou věrnosti danému slovu byl Fides. Eunomia dohlížela na kázeň, Dike na spravedlnost a Eirene měla na starosti mír. Případné prohřešky ztrestaly Erynie a Nemesis se navíc mstila urozeným za jejich případnou pýchu, bohatým za domýšlivost a zločincům za násilí.
ooooo Ujal-li se nad řeckým občanem vlády bůh smrti Thanatos, pak jeho duše putovala do podzemní říše mrtvých. Dobré a ctnostné duše si zaslouženě užívaly blaha v Elysiu a po nějakém čase se znovu převtělily v nějakého smrtelníka. Duše padouchů se buď věčně trápily v Tartaru, anebo se zde očistily a po čase směly přejít do Elysia, atd.
ooooo Pozemšťanům bozi své úmysly zjevovali prostřednictvím vyvolených a renomovaných věštců, kteří je odborně a důvěryhodně rozpoznávali z letu ptáků či podle stavu vnitřností zabitých zvířat... a přízeň eventuálně rozhněvaného božstva bylo možné si naklonit příslušným obětním obřadem...
ooooo Pominou-li se tedy některé, z dnešního hlediska disharmonické aspekty - rodinou se mínila totálně patriarchální rodina s bezprávnou ženou a pro otroky platila úplně jiná etika - pak šlo o náboženství důmyslné, moudré, spravedlivé, psychoterapeutické, a současně vyzařující mohutný státotvorný étos! Bořit takovéto mýty tehdy mohl skutečně jen blázen anebo... titán.
ooooo A přesto za pouhé století od smrti kacíře Sokrata byli antičtí bozi svrženi a tentokráte už definitivně. Jenomže současně to jaksi začalo jít s kopce i s kdysi tak svorným státem...
ooooo Společensko-ekonomické podhoubí změn myšlení i tradičních mravů tvořil rozmach řecké otrokářské společnosti, který vedl ke dvěma fatálním důsledkům:
ooooo Prvním byl značný nárůst bohatství a jeho nerovnoměrné rozdělování. Vznikla vysoce majetná vrstva lichvářů a oligarchie, která, byl-li jí zaručen majetek, ochotně strpěla vládu dokonce i úhlavních nepřátel - Makedonců či Římanů. Druhý faktor lze vidět v rozpadu tradiční rodiny, sondovaný už Sokratovým současníkem Euripidem. Ženy majetných občanů byly postupně osvobozovány od domácích prací a mohly se tak emancipovat i "emancipovat".
ooooo Hlavním protagonistou, ktery onen historicky akt - svržení antických bohů - vykonal, pak kupodivu nebyl hrdinný a geniální filosof (jako kupř. Demokritos, který popíral nesmrtelnost lidské duše), nýbrž, zdá se, docela obyčejný maloměšťák! Tedy poněkud egoisticky a hloubavy občan, který - pro chvilku rozkoše s krásnou manželkou spoluobčana nebo pro vidinu peněz snadno nabytych nemorální či nelegální cestou, eventuálně kvůli úniku od pozemské spravedlnosti formou úplatku soudci, atp., atd.- byl ochoten riskovat slíbenou pomstu Nemesis či Erynií a třeba i těch pár roků v Tartaru. A proč ne! Vždyť měl empiricky ověřeno, že strašlivé pohromy, nemoci a smrt nezřídka postihují i nejctnostnější občany i jejich celé rody, zatímco jiní, kteří by zasloužili okamžitý a nejpřísnější trest, si užívají světskych rozkoší až do požehnaného stáří. Chování Nemesis a Erynií bylo někdy prostě nevyzpytatelné a neseriózní.
ooooo Buď jak buď, satirik Menandros - zemřel r. 291 př. n. l. - už zcela bez obav ze světskych i božích trestů prohlašuje, že řeckými bohy se staly zlato a stříbro! Za ně lze pořídit všechno: přátele, soudce, svědky, domy i otroky.
ooooo Ale zpochybnění existence bohů - ať přírodovědeckou cestou a la Anaxagoras či filosofickou na způsob Demokrita anebo prostě empiricky jednajícím maloměšťákem - zákonitě spouští a eskaluje příval hedonismu, egoismu a pesimismu. Vždyť pouhá představa, že Slunce, odpradávna vyzařující životodárné světlo a teplo - ve dne pro tento a v noci pro onen svět - není dobrotivym a věčně existujícím božstvem a dokonce snad funguje na zcela neznámých a nejistých principech, implikovala pochybnosti o existenci samotného Elysia, Tartaru, řeky Acheron i převozníka Charona. A koho má bídný pozemský červíček pak uplácet, aby si zajistil věčný a blažený posmrtný život? Nebo snad nikdo neztrestá mocné padouchy a neodmění poctivce? Není nakonec rozumnější si za obolus vkládaný do úst zemřelých - jako mzdu za převezení přes řeku Zapomnění - užít jistých radovánek alespoň za pozemského života?
ooooo Filosof Epikuros už zastává názor, že bohové se starají pouze o své vlastní blaho a do života lidí nezasahují a hledá východisko v senzualismu: Smyslem života je štěstí, jeho kritériem libost a překonání strachu z bohů a ze smrti. Jako vlastní cestu ke štěstí však zvolíl téměř asketickou formu žití... Což bylo pro většinu jeho vrstevníků tuze nelibé a nepříjemné. A tak se termín epikureismus vžil i jako synonymum pro naopak hedonický způsob žití, pro rozmařilé užívání všech světskych rozkoší.
ooooo Vrhnutí se do víru božských radovánek však vyžaduje peníze, bohatství. A boháčem je hlavně ten kdo má ekonomickou a politickou moc. Ve společnosti takto orientované se zákonitě rozmáhaly nesvornost, intriky, násilí. Tradiční religiozitu vytlačovala exploze ještě iracionálnější víry v magii, alchymii, astrologii. Upadala občanská loajalita a disciplina. Rozpadla se rodina, upadala řemesla, hroutilo se zemědělství. Sílila nestabilita společnosti a klesala její obranyschopnost.
ooooo Nápravu pochopitelně nemohly zjednat ani ekonomické či společenské reformy, prováděné osvícenymi tyrany, ani obnova demokracie, ani zbožštění vládnoucí hierarchie, zavedené Alexandrem Velikym. Neboť étos, původně generovany skrze víru v olympské bohy a držící zpočátku "na uzdě" morálku většiny pověrčivých občanů starověkého Řecka, nenávratně vyprchal. Přes různé historické peripetie byl konečným a logickým důsledkem rozvrat společnosti, ztráta samostatnosti všech městskych států a jejich zplenění a ovládnutí "římskými barbary".

Victor Nemo

(Kapitola Vzestup a pád řecké civilizace je převzata z eseje Sametová katarze, kterou lze nalézt kompletní v sekci Bibliotéka)

NETSOCAN