NETSOCAN
Číslo 1 --LEDEN 2005---Ročník IV.
Postkřesťanský Západ a humanistický ateismus
(Dokončení textu editorialu)


ooo Rozpor mezi věroučnými dogmaty a empirickými poznatky nevedl jenom k vývoji teologickému a věroučnému ve smyslu polyteismus - monoteismus či Starý zákon - Nový zákon, ale i ke vzniku filosofie.
ooo V knize Otázky bytí a existence se o tom v roce 1967 vyjadřuje někdejší marxistický filosof Zbyněk Fišer takto: "V... mytologickém obrazu světa nacházel člověk rodové společnosti životní jistotu. V něm se cítil organicky... bezpečně zakontextován v rámci společenské i mimospolečenské reality. Tak jak se společenská realita prudce měnila v neprospěch nejširších mas obyvatelstva, jak se stávala stále nepřehlednější... zdánlivě chaotičtější, tak jak stále více působila na člověka dojmem nevyzpytatelného, živelného, fatálního dění, ztrácel se i smysl tradičního mytologického obrazu světa... Systém tradiční mytologie už neposkytoval žádnou psychologickou ochranu, neskýtal žádnou oporu, jistotu, útočiště, pozitivní naději. Naopak, zdál se být stále více... absurdní až protilidský. To... vyvolávalo stále prohlubující se kritiku tohoto obrazu světa v ranném řeckém myšlení... je nutno v prvé řadě vidět, jak stále zodpovědněji se snaží ranní myslitelé vypracovat novou koncepci světového názoru, který by byl s to ´vysvětlit´ novou společenskou skutečnost stejně bezpečně, jako ji kdysi ´vysvětlovala´ tradiční mytologie. Teprve Démokritos a po jiné linii Aristoteles definitivně se zříkají pokusů o zakotvení nového výkladu světa v nějaké mytologické koncepci a vytvářejí opravdu jen filosofický obraz světa v němž namísto mytologemat nastupují ryze abstraktní myšlenkové kategorie, z nichž ústřední je právě kategorie ontologické substance - u Démokrita atomy, u Aristotela jeho první hybatel (resp. tzv. ´tři podstaty´).
ooo Tento ´objev´ znamenal restituci otřesené jistoty a orientace člověka ve skutečnosti po celé další období prakticky až do novověku... hrál ve své době pozitivní ´antropologickou´ úlohu. Tento ´objev´pomohl lidem kdysi znovu najít pevnou půdu pod nohama, opřít se v určitém ontologickém zakotvení - bez nějž se žádný člověk nikdy trvale neobejde - a tak znovu rozvinout své životní a společenské síly k další historické praxi. Dal člověku možnost znovu se potýkat se skutečností společenskou i přírodní, dal mu pocit zakotvenosti v této skutečnosti a tak onen Archimédův bod, z nějž je člověk schopen pohnout celým vesmírem..."
ooo Tato kryptosocialistická óda nejenže nebrala v úvahu ponurý zánik antických kultur, které filosofie nedokázala zachránit, ale sama skončila mohutnou kakofonií. Etické klima v Československu ze za pouhé dvě desítky let prudce zhoršovalo - což se v oblasti mezilidských vztahů mj. projevovalo nebývale rostoucí rozvodovostí; brzy se zhroutil i režim a sám Zbyněk Fišer alias Egon Bondy dnes žije v Bratislavě životem moderního poustevníka a dumá o východní filosofii...
ooo Přestože celé dějiny filosofie tvoří především pokusy vysvětlit nemytologickou podstatu boha a duše (jejich stručný přehled viz práce Julese Nema Rejstřík filosofického idealismu poblikovaný v tomto čísle), nikomu z nich se nepodařilo přesvědčivě vysvětlit původ a smysl etiky, ani adekvátně reagovat na fakt nedokonalosti pozemské spravedlnosti.
ooo Jen tak mimochodem, onou odvěkou lidskou touhou po nesmrtelnosti se zabýval dokonce i takový superateista jako byl Lenin. Ten si ve svých Filosofických sešitech vypsal a podtrhnul mj. následující úvahy z knihy Moderní filosofie od A. Raye: "Co se však stane s nesmrtelností ducha, zvláště s jeho osobní nesmrtelností, vždyť ta je již po dva tisíce let pro nás věcí daleko nejdůležitější... Před ubohostí domnělých experimentálních ověření záhrobního života může teorie nesmrtelnosti duše podržet jen tu formu, kterou jí dali již Sokrates a Platon: je to dobrodružství odvahy, v něž je nutno se vrhnout, je to výzva k neznámému, výzva, jež má málo naděje, že kdy bude zodpovězena."
ooo Ateismus marxistů dvacátého století pak termín duše zcela odmítl. Nahrazoval ho koncepcí vědomí, která měla sice racionální základy, ale to bylo, bohužel, vše. Po celou dobu trvání bolševických režimů tento ateismus fungoval výlučně jako antiklerikalismus, a ještě ke všemu zcela neúspěšný, neboť nechápal ony civilizačnětvorné aspekty náboženství. Poněvadž nevnímal jejich mohutný společenský vliv, nepokoušel se je ani ničím nahradit a objektivně vzato, v daných historických podmínkách to ani nebylo možné.
ooo Někteří intelektuálové si počínali vážnost situace uvědomovat. Např. akademik J. Charvát vydal v roce 1974 knihu Člověk a jeho svět, ve které fakticky vyzýval ke změně ateismu antiklerikálního na ateismus humanistický. "Nevíme, kolik je dnes v naší společnosti skutečných a kolik ´bývalých´ věřících. Ani nevíme, zda je vyslovených ateistů více nebo méně než agnostiků. Ti sice nevěří na tradičního boha... nejsou si však jisti, zda neexistuje nějaká jiná, nemystická, ale dosud nepoznaná síla, která by představovala nejvyšší supersystém v kosmu.
ooo Náboženství neodstraníme pouhým negováním. Člověk potřebuje ideologii a musíme tedy náboženství nahradit jinou koncepcí. Život bez ideologie vede ke ztrátě zájmů, k frustraci, poklesu etických hodnot, nežádoucímu únikovému řešení v agresivitě, omamných látkách, existenčním vakuu, atd. Ateismus nemusí nutně znamenat popření jakéhokoli vyššího vodítka. Dnes se patrně náboženství častěji nahradí ideologií politickou, kulturní, uměleckou apod., než filosofickou."
ooo Bylo však již pozdě. Patnáct let poté přišla Sametová revoluce a antiklerikálně-ateistický režim se zhroutil.
ooo Mezi západní státotvorně uvažující intelektuály chápající, že evidentní úpadek křesťanské víry tvoří významnou příčinu eroze západní kultury a nahlížející nereálnost další renesance křesťanství formou revize Bible v podobě jakéhosi Třetího zákona atp. lze považovat i amerického psychoanalytika Ericha Fromma, který přišel s naprosto originální koncepcí.
ooo Také on uznává psychoterapeutickou funkci náboženství, ale vidí i širší kontext a pestřejší škálu reakcí člověka na jeho základní existenční problém...
ooo "Člověk je obdařený rozumem, je bytostí, která si uvědomuje samu sebe, uvědomuje si svoje bližní, svoji minulost i pravděpodobnou budoucnost. Toto vědomí sebe samého jako zvláštní bytosti, vědomí krátkého trvání vlastního života, vědomí, že... zemře proti své vůli, vědomí bezmocnosti vůči silám přírody a společnosti, to vše způsobuje, že se cítí ve své oddělené, rozdvojené existenci jako v nesnesitelném vězení...
ooo Tato otázka je stejná pro primitivního člověka, žijícího v jeskyních, pro kočovného pastýře, pro egyptského rolníka, fénického obchodníka, římského vojáka, středověkého mnicha, japonského samuraje i pro současného úředníka i dělníka. Otázka je stejná, protože má stejné příčiny: lidskou situaci, existenční podmínky člověka.
ooo Odpovědi se mění: Může to být uctívání zvířat, lidské oběti nebo vojenská vítězství, holdování přepychu, asketické odříkání, pracovní posedlost, umělecká tvorba, láska k bohu, láska k člověku. I když je takových odpovědí mnoho a jejich výčet je vlastně historií lidstva, přece jen nejsou nespočitatelné. Naopak. Nebereme-li do úvahy menší rozdíly, jež jsou spíše okrajové než ústřední, zjistíme, že počet odpovědí které člověk dal, je omezený, že v různých kulturách, v nichž člověk žil, mohly být dány jen tyto odpovědi. Historie náboženství a filosofie je historií těchto odpovědí."
ooo Ve své knize Umění milovat E. Fromm jako východisko navrhuje "vědeckou" formu lásky k bližnímu, tzn. praxi mezilidských vztahů, které budou zahrnovat jím odvozené čtyři atributy lásky: poznání, úctu, odpovědnost a péči.
ooo Proti Frommově koncepci lze mít pouze jedinou výhradu: jeho humanistická vize se zdá utopická neboť samotná praxe lásky nesměřuje k řešení hlavního problému (existenčních podmínek člověka), který tuto vizi inspiroval; z psychologického hlediska se tudíž jedná o pouhou kompenzaci...
ooo Realisticky však nezbývá než konstatovat, že historická situace a existenční podmínky člověka vlastně po celou éru lidské civilizace žádnou citově i rozumově přijatelnou koncepci humanistického ateismu ani neumožňovaly. I to vysvětluje skutečnost, proč bylo ještě před pár stoletími se skutečnými ateisty, jako např. s V. Vaninim tak krutě nakládáno.
ooo Situace ve smyslu existenčních podmínek člověka se však naprosto radikálně změnila v průběhu posledních zhruba padesáti let. Tato proměna je natolik radikální, že lze bez přehánění hovořit o zcela nové epoše lidstva; o epoše, která vlastně umožňuje i koncepci humanistického ateismu.
ooo Tuto změnu způsobil závratný rozvoj v mnoha vědeckých oborech i technologiích, zejména v jaderné fyzice, astrofyzice, molekulární biologii a kybernetice, a který mj. vedl i ke vzniku genového inženýrství či k objevu holografie.
ooo Za prvního byť zcela bezděčného československého "průkopníka" humanistického ateismu lze označit časopisu Vesmír, vydávaný Prezidiem Čs. akademie věd. Konkrétně se jedná o číslo 9 z roku 1976 a článek Vesmír, jaký by mohl být. Autor Pavel Andrle se zde zabývá implikacemi vyplývající z tehdy ještě značně hypotetické existence zhroucených obřích hvězd, tzv. kosmických černých děr.
ooo Nyní nechť si každý znovu přečte "velkolepou" vizi křesťanského ráje v podání sv. Jana a porovná ji s existencí ráje úplně odlišného, zato zcela fantastického, fascinujícího a atraktivního; "ráje" jehož vizi článek předkládá...
ooo "Kdyby (astronaut) pilotoval svůj hvězdolet ve správném směru, mohl by se vrátit do libovolného bodu prostoročasu našeho Vesmíru. Domysleme však tuto možnost se všemi absurdními důsledky, které z ní vyplývají. Mohl by se vrátit, řekněme, na Zemi, jaká bude za milión let, ale i na Zemi před miliardou let. Tím by byla např. porušena i kauzalita. Přitom stále mluvíme o důsledcích, které vyplývají z vědecky ověřené teorie. Představy tohoto druhu jsou tak fascinující, že proti nim bledne každá science-fiction... V našem článku jsme dosti ošidili čas. I zde bychom našli mnoho zajímavých námětů: Faynmanovy diagramy, možnost plynutí času nazpátek a pod."
ooo Pro takovéhoto kosmonauta by pak nebylo žádným problémem zaletět např. do minulého století, naložit tam V. I. Lenina a umožnit mu přátelské posezení s J. W. Bushem, či zprostředkovat setkání bratrů Kennedyových s jejich vrahy...
ooo Převratný vědeckotechnický vývoj druhé poloviny minulého století například inspiroval v osmdesátých letech minulého století i laureáta ceny UNESCO za popularizaci vědy a autora sci-fi A. Clarke k formulaci následující - byť přespříliš optistické - futurologické prognózy budoucího vědeckotechnologického vývoje: V roce 2000 jsme dle něho měli být již schopni zpomalovat čas. V roce 2050 by pozemšťané měli ovládat gravitaci, dvacet let poté překonávat i rychlost světla a v roce 2100 disponovat astroinženýrskou technikou. Významný historický okamžik by měl nastat v roce 2090: v tu dobu dle A. Clarka lidstvo dosáhne nesmrtelnosti...
ooo Těchto námětů se samozřejmě zmocnili především autoři vědeckotechnických fikcí užívajících kosmických či jiných strojů časů, teleportace, rekonstrukčních technik na principu holografie či jiných metod umožňujících zjistit chybějící informace a ve svých, bohužel, často více či méně pokleslých příbězích si vesele oživují koho se jim zlíbí a cestují kosmem ve všech jeho časoprostorech. Jules Verne, otec vědeckofantastické literatury, který vždy dbal aby jeho fikce přinesla nějaký významný mravní apel či konsekvence, by patrně příliš nadšen nebyl a nejspíše by poukazoval na zjevnou absurditu, kdy onu supertechniku užívají lidé s dnešními mravy....
ooo Nicméně je zjevné, že se vytvořila zcela nová a unikátní historická situace, která přímo volá po zrodu a co nejaktivnější praxi ateismu zcela nového, ateismu humanistického.
ooo Perspektivy, které se před lidstvem objevují, byť zatím pouze ve formě vědecké fikce, totiž vedou k závěru, že lidská civilizace může být schopna realizovat přesně to, co lidem poskytovalo náboženství!
ooo Humanistický ateismus může fungovat jako patrně vysoce účinná psychoterapie - a mnohem účinnější než všechna dosavadní náboženství, na odvěký strach člověka ze smrti; na jev který má dalekosáhlé a negativní společenské důsledky.
ooo Vize, že naši potomci budou jednou schopni přicestovat do našeho časoprostoru pak přináší závěr, že dnešní nedokonalá až slepá pozemská spravedlnost má v budoucnosti jisté a humanistické řešení - a to je právě onen druhý faktor, který dosud dokázalo "řešit" jedině náboženství.
ooo Třetím a neméně závažným důsledkem humanistického ateismu by měly být jeho neobyčejně příznivé etické a tudíž civilizačnětvorné a stabilizující důsledky. Tento ateismus se sám stane jejich zdrojem, neboť pokud chce někdo věřit, že jeho potomci nabydou schopnost cestování prostoročasem a užívat takových kuriozit jako je porušení kauzality, pak nemůže nevidět, že cesta k těmto vymoženostem musí být vydlážděna zcela pragmatickými kauzálními činy: pozemská civilizace musí nutně přežít v čase a musí se neustále technologicky vyvíjet!
ooo A právě tento poznatek je zdrojem oné nové etiky i jejího smyslu!
ooo Elementárním smyslem etiky humanistického ateismu, mravů, které se vlastně rodí již při koexistenci dvou myslících bytostí a představují jakousi dohodu o způsobech chování a jednání, je co nejúspěšnější fyzické a rovněž sociální přežití individua, komunity a nakonec i příslušné kultury. Proto by každá kultura (a dnes zejména Západ) měla velice obezřetně posuzovat každé změny - novoty i "novoty" či spíše dekadentnosti - ve své morálce a to především z hlediska zda tyto změny nemohou vést k destabilizaci, erozi či dokonce k zániku samotné kultury. Přičemž tyto etické změny či posuny se odehrávají nejen na úrovni individuálních mezilidských, rodinných či profesionálních vztahů, ale i v rovině ekonomiky a politiky!!!
ooo Humanistický ateismus tak staví na pranýř i všechny samozvané, netransparentní, nedemokratické a egoistické subjekty i individua, ze kterých budoucnost s poukazem na jejich etické zpátečnictví učiní objekty všeobecného opovržení.
ooo Nakonec se nejeví nerealistické, ale spíše naopak vysoce žádoucí věnovat vysokou pozornost i již zmíněné koncepci psychoanalytika E. Fromma a snažit se ji v co nejširším měřítku prosazovat v mezilidských vztazích...
ooo Zajímavý je i diametrální rozdíl mezi metodologií humanistického ateismu - který pro dosažení svých cílů potřebuje každou ldskou bytost a neustálý civilizační vývoj - a mezi metodologií křesťanství, které pevně věří, že před odchodem ctnostných věřících do již citované ráje nastane Armagedon, tzn. apokalyptická zkáza pozemské civilizace.
ooo Přestože zrod humanistického ateismu umožnily teprve až vědeckotechnické objevy posledních padesáti let dvacátého století, nelze než vyslovit ten největší obdiv i úctu všem předchozím generacím poctivých badatelů a zvláště oněm titánům, kteří za pravdu o přírodě i společnosti podstupovali i nevýslovná muka a ty nejvyšší oběti! Vlastně až teprve humanistický ateismus objevuje skutečnou hodnotu jejich hrdinství pro lidstvo!
ooo Koncepce humanistického ateismu by zároveň mohla být i adekvátní odpovědí na otázky Amitaie Etzioniho, prosazujícího syntézu individualismu a sociálního řádu opřenou "převážně o morální zákony a normativní kontrolu," a hledajícího nějakou oporu pro jednotné společenské přesvědčení: "Jestliže je akceptována nutnost jednotného společenského přesvědčení, vyvstává před Východem i Západem stejným způsobem otázka, zda toto přesvědčení má být sekulární nebo spirituální a zda dokonce nemá obsahovat měkké náboženské prvky."

František Stočes
3. února 2005
NETSOCAN