NETSOCAN
Číslo 1 -- LEDEN 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Bitva o zdravotnictví demaskovala primitivismus českých médií

ANKETA
 Hrozí Západu osud antického Říma?
 Na anketní otázky odpovídá dr. Petr Příhoda

ČLÁNKY
 Kultura korupce
 Cartel Party: Matamorfóza politických stran v chobotnici
 Opice není pramátí kreacionistů. Jen pratetou

NETSOCAN MONITOR
 Demokracie v ohrožení
 Kapříky chytili. A velké ryby?
 Paroubek a barva MF DNES
 Tady není žádný Irán
 Mizérie v poslední dekádě vzrostla
 Na mravnosti by měl stát každý stát
 Fyzikální zákony neznemožňují cestování časem


o
Hrozí Západu osud antického Říma?


o
Začínají se objevovat signály varující, že zejména společensko-mravní vývoj Západu dosáhl svého zenitu a přichází fáze dekadntní. Svého času dokonce i prezident R. Nixon - maje na mysli spíše tehdejší "rozkvět" deviantní sexuality než úpadek politické etiky - prohlásil, že mu USA připomínají antický Řím před svým pádem.
o Měsíčník NETSOCAN se rozhodl uspořádat anketu a na avizované téma oslovit významné osobnosti české inteligence.
o Jako první byl o názor požádán prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc., přednosta Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM a jeho zajímavé postřehy lze nalézt na titulní straně prázdninového čísla 078/2005. V předchozím čísle jsme měli čest Vás seznámit s velice kvalitním a obsáhlým příspěvkem, jehož autorem je někdejší ministr školství a kultury dr. Čestmír Císař.
o Nyní vás seznámíme s názory dr. Petra Příhody, významného experta na etickou problematiku a publicisty. MUDr. P. Příhoda je členem Bioetické komise při Radě vlády ČR, členem koordinační rady Diskusního česko-německého fóra, zřízeného Ministerstvem zahraničí ČR, a členem Etické komise Syndikátu novinářů. Je rovněž vedoucím Ústavu lékařské etiky a humanitních základů medicíny při 2. lékařské fakultě UK v Praze, kde přednáší lékařskou etiku.
o Nyní následují anketní otázky a po nich anketní příspěvek Petra Příhody.


- a) které úpadkové jevy lze považovat za nejrizikovější pro civilizaci obecně a pro západní civilizaci zvlášť; a proč intelektuální elity nedokázaly úpadku popř. zániku svých civilizací zabránit?
- b) nebylo by užitečné dohodnout se na definici termínu "konzumní společnost" popř. "riziková konzumní společnost"? Váše eventuální definice?
- c) nakolik asi souvisí míra výskytu úpadkových jevů s mírou vlivu tradičního náboženství; v západní civilizaci tudíž s mírou vlivu dosud tradiční ideologie, křesťanství? Existovaly zde nějaké významnější souvislosti končící neblahými sociálními důsledky (např. v podobě třicetileté či první světové války)?
- d) pokud jsou dekadentní jevy v západní civilizaci důsledkem úpadku (reálného) vlivu křesťanské ideologie, jak by měli na takovou situaci reagovat západní intelektuálové?
o da) pokusem o (reálnou) rechristianizaci?
o db) pokusem o koncepci ideologie zcela nové, která by reálněji reflektovala fakta a naděje i nejistoty občana Západu ve 21. století, (např. dle pojetí akademika J. Charváta, který v 70. letech uvažoval v knize "Člověk a jeho svět" takto: "Člověk potřebuje ideologii a musíme tedy náboženství nahradit jinou koncepcí. Život bez ideologie vede ke ztrátě zájmů, k frustraci, k poklesu etických hodnot, nežádoucímu únikovému řešení v agresivitě, omamných látkách, existenčním vakuu, atd. Ateismus nemusí nutně znamenat popření jakéhokoliv vyššího vodítka. Dnes se patrně náboženství častěji nahradí ideologií politickou, kulturní, uměleckou, apod.,...než filosofickou.").
- e) dalo by se, dle Vašeho názoru, náboženství nahradit eventuální ateistickou filosofickou ideologii?
- f) ???


Petr Příhoda



ad a)
Pokouším se najít a srozumitelně vyjádřit společného jmenovatele oněch úpadkových jevů a napadá mě: diskreditace nadosobních hodnot (ztráta „idealismu“) a návyk na komfort. Vnímám to jako důsledek spolupůsobení mnoha tlaků plynoucích z modernizačního procesu plus jedinečných dějin Západu, jeho velikášství, jeho utopií (a jejich fiaska). Ta poslední z nich, utopie hmotného blahobytu, dosud funguje a produkuje onen komfort, který je „úplatkem“ zastírajícím destruktivitu tohoto pohybu (případně příslibem, na nějž není zcela hluchý „třetí svět“). Dějištěm, kde lze úpadek sledovat z bezprostřední blízkosti, je rodina (eroze rodičovských rolí aj.). Intelektuální elity tomuto sesuvu nedokázaly zabránit, protože samy byly jeho průkopníky.

ad b)
Nevím. Pokud bychom chtěli mít k dispozici sociohistorickou kategorii, resp. termín označující určitý typ společnosti oproti jiným typům, byla by taková dohoda praktická. Obávám se, že to zatím není možné, protože chybí odstup. Řekneme-li „středověká společnost Evropy“, bleskurychle se dohodneme, co tím myslíme. Řekneme-li „konzumní společnost“, je to výpověď o epoše, jejíž jsme součástí, která nám dělá starosti a jejíž „mapování“ probíhá kontroverzně. Nespěchal bych s tím.

ad c)
Asi nějak ano. Podíl sekularizace na modernizačním procesu se zdá nepochybný (jeho destruktivitu vnímají radikální muslimové mnohem ostřeji, proto má být záchranou šaríja). Ale pozor, vnějškové formy křesťanství nejsou proti úpadku imunní. Důležité je cosi niterného, a přitom spojujícího, „živá víra“ se tomu říká. - Těch významných souvislostí s neblahými důsledky bylo víc, symbiózou křesťanství se státní mocí počínaje. Třicetiletá válka? Nepochybně. Byla to celoevropská zkušenost s diskreditací církví jako institucí. První světová válka rovněž. A řada malérů mezitím, hříchy kolonialismu, žraločí kapitalismus 19. stol. atd., a maléry pozdější.

ad d)
Netroufám si říci, jak by měli reagovat na civilizační úpadek západní intelektuálové. Pokud vím, někteří si nějaký úpadek nepřipouštějí. Jiní si dokonce v současné situaci libují. S léty jsem pozbyl ctižádosti někomu něco radit. Mohu předložit pouze vlastní účet. Považuji se za křesťana (ekumenicky smýšlejícího katolíka). Čím jsem starší, tím jsem konzervativnější. Stojím o konzervatismus osvícený. Na něm mi imponuje jeho věrnost i jeho skepse (tu vnímám spíše jako pokoru). K některým intelektuálům ražby existencialistické, neomarxistické, postmodernistické pociťuji nedůvěru.

o ad da) Pokus o rechristianizaci? V komůrce své – ano. Jako ideologický program s politickými ambicemi – ne.

o ad db) J. Charváta jsem měl rád, ale s citovanou úvahou se neztotožňuji pro její pojmovou nejasnost. Co je u něho „ideologie“? Je to rukověť, doktrína coby vodítko životem? Je to marxovské „falešné vědomí“? Je to naplnění touhy po transcendenci? A co je u něho „náboženství“, jehož odmítnutí je mu samozřejmostí? Čím je to kýžené vodítko „vyšší“? Jím zmiňovaný „ateismus“ znám ze zkušenosti jako postoj programově odmítající víru v Boha, ale s ní přesto soutěžící respektováním morálních norem: „K tomu, abych byl mravný, nepotřebuji Boha!“ Vidím v tom projev antropocentrismu, dítka osvícenství. Protože nemohu v  sobě zapřít psychoanalyticky zaměřeného psychiatra, tuším v tom narcismus. Ze zkušenosti vím, že takto smýšlející ateističtí rodiče většinou předali dětem ateismus, ale už bez onoho morálního standardu. – Mimochodem, Christopher Lash, sociolog, jemuž dělala současná doba starost, napsal knihu Narcissistic culture

ad e)
Dalo by se. Pokus byl dokonce učiněn. Tou filozofií byl marxismus, pokusným políčkem byla šestina, posléze skoro polovina světa. Snahy o něco takového trvají i ve „svobodném světě“, jak si říká západní civilizace. Jenže ta vymírá a doplňuje své počty populačně zdatnými vyznavači náboženské ideologie jako řemen…
o


Petr Příhoda,
20. 1. 2006



o
NETSOCAN tímto dr. Petru Příhodovi děkuje za jeho cenný příspěvek i vzácný čas.
frs, 21. ledna.

























































o

o
o
Bitva o zdravotnictví demaskovala primitivismus českých médií

o Zatímco liberálové považují zdraví za soukromý problém každého občana, sociálně demokratické pojetí vychází z přirozeného humanismu i lidské solidarity. Primární povinností každého sociálně demokratického státníka - a tedy i premiéra J. Paroubka - je zajištění adekvátní zdravotní péče pro všechny občany; neboť je premiérem všech občanů.
o Morální povinností českých médií - byť jsou namnoze v nečeských rukách - je kultivace české společnosti a úsilí o rozkvět a rozvoj českého státu. Čili obecné povinnosti médií i českého premiéra jsou zcela totožné.
o Pokud jde o zdravotnické systémy pak v zásadě existují pouze tři typy.
o První systém, nejstarší a založený na čistě tržních vztazích, byl opuštěn již pruským kancléřem Otto von Bismarckem. Dokázal totiž tehdy zajistit péči pouze pro 15% občanů. V dnešních podmínkách vyspělých a drahých technologií by se jeho dostupnost ještě snížila, dle některých odhadů dokonce na pouhých 5%.
o V průběhu společenské evoluce byl tento systém nahražen vývojově vyšším typem - komerčním pojištěním - fungujícím na principu dobrovolné solidarity mezi zdravými a nemocnými solventnějšími občany. Klasickým vzorem funkce tohoto systému jsou dnešní USA, kde je komerční pojištění dobrovolné a trvale zaměstnaným osobám je většinou či částečně platí zaměstnavatel
o Tento typ pojištění je v USA doplněný ještě dalšími systémy umožňujícími přístup k základní lékařské péči. Jde o Medicare - pro 65 leté či osoby starší nebo tělesně postižené, (kteří si jako samostatně výdělečně činní či v částečném pracovním úvazku platili pojistné asi od 1,5%-2,9%), s nejrůznějšími doplatky za lékařskou péči, ale i s bonusy. Pojistné podvody jenom v tomto systému se odhadují na miliardy dolarů.
o Zmíněn musí být i Medicaid (pro nízkopříjmové kategorie a zahrnující těhotné ženy, děti a teenagery, staré, slepé nebo invalidní osoby) financovaný z veřejných rozpočtů. V roce 2004 do něho spadalo 42,9 milionů klientů z toho 19,7 milionů dětí a plynula do něj zhruba čtvrtina rozpočtu kadého státu.
o Nicméně v roce 2004 nemělo dle cenzusů 45.8 milionů Američanů (asi 15% celkové populace) žádné pojistné krytí - buď jim je neplatil zaměstnavatel, nebo si vydělávali více (než aby spadali pod sociální pojištění), ale zase ne tolik, aby měli na komerční pojištění - a eventuální lékařskou péči pak museli platit hotově. Tyto poplatky se staly nejčastější příčinou "personal bankrupcy" čili ocitnutí se na mizině zejména u příslušníků střední třídy.
o Třetím systémem - fungujícím dnes např. v ČR - je všeobecné a povinné zdravotní pojištění všech osob, které funguje na solidaritě mezi všemi zdravými a nemocnými občany (starými a mladými, bohatými a chudými) a zahrnuje i státní dotace. Ona obligatornost ústí v humanní konsekvence: například neplatič pojistného, který se ocitne v nemonici je stíhán pojišťovnou aby doplatil své pojistné a nikoliv léčebným zařízením - jako v USA - aby zaplatil milionový účet.
o Teprve tento systém umožnuje relativně rovnocenný přístup k veškeré potřebné zdravotní péči prakticky 100% občanů. Lze jej tudíž označit za nejhumánnější a nejcivilizovanější (ona relativnost spočívá v míře korupce). Maximální podpora a kultivace tohoto systému by tudíž měla být povinností jak státníků tak médií.
o Zajímavé je, že většina médií o oněch civilizačních přednostech našeho systému zarytě mlčí; pročež je v tuto chvíli nutno pokárat elitní politiky ČSSD, že zejména v televizních debatách, kde disponují relativně adekvátní dávkou volného času, ndokáží tyto přednosti přesvědčivě prokazovat, obhajovat a propagovat.
o Byť dotace státu do českého zdravotnictví jsou percentuálně nižší než ve zmíněných USA, média i někteří politikové delší dobu straší zhroucením tohoto systému a žádají jeho reformu. Proč ne, reforma, která zefektivní nějaký systém je vždy potřebná.
o V celé smečce sebejistých reformátorů se pak jako roztomilý brontosaurus vyjímá někdejší místopředseda ODS i vlády a zubař M. Macek, který, kdyby mohl, by ve zdravotnictví zavedl tržní princip a deformoval je tak do podoby, které se smál již Bismarck a dokonce i Moliere.
o Ostatní pravicově liberální koncepce rovněž sledují demontáž stávajícího systému a jeho přestavbu tak aby ekonomicky i servisem co nejvíce konvenoval zájmům nejbohatších vrstev, ale snaží se postupovat decentněji a cestou postupných kroků. Obrovské ekonomické ztráty způsobené chaotickým a živelným přílivem privátního sektoru do sysrému (vpuštěním 27 pojišťoven do systému a krachem 18 z nich, atd.) odmítají vnímat jako realitu, neboť prostě nemohou opustit svoji ideologii.
o Přitom skutečným systémovám problémem českého zdravotnictví - a vlastně každého moderního veřejného či solidárního systému - je jeho hybridnost spočívající v koexistenci sektoru veřejných financí (peněz pojištěnců a státních dotací) a soukromého podnikání; v koexistenci, která se z předpokládané symbiózy rychle a nezadržitelně zvrhává v parazitismus, poněvadž prioritou každého podnikatele je - a z hlediska konkurenceschopnosti i musí být - maximální zisk.
o Poněvadž první (např. Mackova) koncepce sice systém harmonizuje, avšak vede do 19. století; a poněvadž stávající stav je neudržitelný, zbývá jaště druhá alternativa (která ovšem u pravicově liberálních ideologů způsobuje prudkou kopřivku), kterou je co nejrozsáhlejší náhrada všech ziskových subjektů v systému neziskovými.
o Základní (dlouhodobý) program ČSSD, bohužel, tuto problematiku nijak nereflektuje. Zdravotnictví pouze chápe jako veřejné - tzn. dostupné pro občany - a logicky počítá s většími rozhodovacími pravomocemi pojištěnců v systému.
o Premiér Jiří Paroubek se sám a realisticky situuje do pravé části sociálně demokratického spektra; onen značně vysoký podíl soukromého sektoru ve zdravotnickém systému tudž pragmaticky respektuje, byť se například s faktem osmi ziskových zdravotních pojišťoven a naopak obrovskou zadlužeností té jediné, jen těžko smíří.
o Jestliže se tedy pokusil poctivě reagovat na kritiku (pocházející zvláště z jeho politické opozice) poukazující zejména na ztrátovost Všeobecné zdravotní pojišťovny, pak jej těžko podezírat z nějakých avantgardních projektů. VZP si - se svým dvojciferným dluhem v řádu miliard korun i se svojí marnotratností demonstrující se při stavbě sídel a samozřejmě i amorálně vysokými mzdami svých úředníků (např. v relaci se mzdami špičkových odborníků poskytujících lékařskou péči) přímo říkala.
o Šokovaní pojištěnci pak nestačili zírat, jak prudkou a mohutnou společensko-politickou reakci vyvolal pokus odvolat neschopného "pojišťováka", který objektivně vzato měl již dávno sám odstoupit. Příznačné je, že na podporu "své" ředitelky nevystupovala celá lékařská obec - čili Česká lékařská komora - ale pouze její privátní segmenty, zejména praktičtí lákaři. Nezaujatý člověk by očekával, že média premiérovu snahu ocení, objasní a podpoří. To by ovšem nesměl žít v Česku...
o K tomu se přidal další těžký konflikt s dalším provátním subjektem, se soukromými lékárnami
o Při nabídce odkoupit snadno distribuovatelné zboží s třicetiprocentní obchodní marží by se každý podnikatel rozesmál a dusil smíchy, poněvadž by se mu bohatě vyplatilo zavedení vlastní distribuční sítě. Přesně tato analogie platí i pro léčiva, za jejichž pouhou distribuci musejí pojištěnci - chtě nechtě - ročně vysolit asi 24 miliard (!!!) korun.
o Pokud se premiér pokusil v této oblasti ušetřit asi miliardu snížením marže o nicotná zhruba dvě procenta, seriozní média by to rovněž měla ocenit. To by ovšem u nás nesměl fungovat onen mediální Absurdistán
o Nyní tedy budiž předloženy zvláště vypečené rohlíčky tzv. českých seriozních deníků; a dlužno rovněž poznamenat naprostý kvantitativní i kvalitativní deficit pokud jde o počet titulků a článků (i o míru jejich agitátorství) pokoušejících se o seriozní a nezaujatý pohled na problematiku v porovnání s pohledy zcela subjektivními a často i zcela nepravdivými.
o Článek místopředsedy Sdružení praktických lékařů J. Jelínka s názvem Musílková: téměř politický proces, a končící slovy, "Asi je lepší odstoupit než třeba vypadnout z okna Černínského paláce," byl již vzpomenut v minulém čísle měsíčníku NETSOCAN. Proti jeho samotnému otištění nelze - z úcty ke svobodě projevu - samozřejmě nic namítat. Neuvěřitelné však připadá, že MF DNES na tuto, veřejnost zcela matoucí a dezorientující směs servility k ředitelce VZP a až téměř paranoidních úvah, nedokázala adekvátně redakčně reagovat.
o Další dva "zvláště vypečené rohlíčky" předložil českým čtenářům náš nejčtenější tzv. seriozní deník v jediném čísle dne 31. ledna.
o Titul článku politologa B. Doležala Demokracie v ohrožení by měl jako poplašná zpráva vyburcovat na jedné straně policii; a na druhé straně byl možná adresován i eventuálnímu a zakuklenému českému Pinochetovi. Jeho výroky, že, "Brutální mocenský postup proti lékaárnické komoře a proti nemocnicím v regionech je provázen demagogií, jaká u nás po Listopadu nemá obdoby (řeči o milionářích, pokrytecké argumentace pacienty...)," vedou k úvaze, zda tento sympatický stařík nevnímá dění v ČR výlučně prizmatem informací nabytých četbou "Junge Fronte" alias MF DNES, čili kdysi českého normalizačního svazáckého deníku Mladá fronta, dnes již ovšem v rukách nečeského mediálního magnáta.
o A aby z toho byl český občan úplně tumpachový, "Junge Fronte" na vedlejší stránce přhodila i agitační článek nefalšovaného svazáka, pardon, studenta farmacie J. Roha. Ten v článku Pane ministře, učíme se, co čím léčit, a ne jak krást, nejprve občana téměř přesvědčí, že recepty pacientům vystavují lékárníci a nikoliv lékaři. Závažnější je však následující agitka: "Již od počátku my studenti bojujeme proti této nevybíravé a lživé kampani, v níž MUDr. Rath špiní dobrou pověst farmacie. Proto jsme založili studentský informašní server www.studentifarmacie.info, kde uvádíme lži ministra na pravou míru. A že s nimi MUDr. Rath nešetří."
o Kdyby tento nadšený učedlník farmacie četl pozorně noviny, pak se již mohl před několika lety dozvědět, že jak jistá pražská lékárna expanduje a přikupuje si autobusovou dopravu. Mohl by pak ve studentské kroužku spolu s guru Doležalam posovětovat, nakolik je to etické a v zájmu pojištěnců. Jinak úsměvně působí ona jistě bezelstná snaha titulovat ministra zdravotnictví lhářem. Jenže co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi, čili jestliže takto může beztrestně hovořit např. poslanec Tlustý chráněný poslaneckou imunitou, v případě studentského kroužku jde sice rovněž o urážku a nevychovanost, ale nikoliv již beztrestnou.
o Tento úvodnk se sice převážně zabývá zdravotnictvím, nicméně je skutečně o médiích. O jejich nekompetentnosti, o jejich neserioznosti, o jejich neprofesionalitě i etické pokleslosti. Chtít od médií, aby občanům vysvětlila, že hlavním systémovým problémem českého zdravotnictví je jeho hybridnost a především snahy oněch cizorodých (privátních) subjektů, které se v boji o co nejvyšší vlastní zisk nezdráhají brát jako rukojmí dokonce i pacienty; chtít od nich, aby vysvětlila, že premiér Paroubek i ministr Rath pouze usilují o to, aby nesměřovalo k americkému modelu, kde je 20% občanů anxiózních při představě z ekonomických dopadů eventuálního onemocnění, a kde se např. již Hillary Clintonová před více než deseti lety marně pokoušela tuto situaci změnit, to jsou zjevně zcela utopické snahy.
o Závěrem - poněvadž nebude nikdo osobně urážen - si NETSOCAN dovolí užít rétoriku politologa Doležala i mladistvý zápal studenta Roha ústící v prohlášení, že v sociálně demokratické obci dnes již pouze beznadějný politický zabedněnec či fanatický čtenář (Rudého) Práva nemůže neuvažovat o zavedení celostátního veřejnoprávního deníku, jehož koncepci i eventuální titul - České fórum - NETSOCAN již delší dobu marně prosazuje.


František Stočes, 4. 2. 2006.




NETSOCAN MONITOR



Demokracie v ohrožení
Tato politika už tu je a do budoucna má být zajištěna spoluprací s KSČM (zatím nikoli na vládní úrovni)... Pokud se tento projekt politiky a tato konstelace uskuteční, čekají nás nejpronikavější politické změny od roku 1989. Změny, které budou ve větší nebo menší míře znamenat přechod k autoritativnímu způsobu vlády a k omezení názorové plurality. Tváří v tvář tomuto nebezpečí je nemožné stavět se do pozice "nad věcí": politický život je u nás nyní polarizován jako dosud nikdy... Mimoparlamentní strany představují dohromady pátý prvek, který v systému našich politických stran chybí: tento morbidní rozhádaný ples politických upírů nechtě pečuje o to, aby žádný takový prvek nevznikl. (MF DNED, 31. ledna 2006).

Autor článku, politolog Bohumil Doležal, je šťastný člověk. Jednak má štěstí, že premiér Paroubek není rovnou orientální despota, neboť takoví popravovali již nositele pravdivých ale špatných zpráv. Jak nakládali s nositeli poplašných a nepravdivých zpráv není známo. Asi dle toho, jak byli právě naloženi; pravděpodobnější však je, že šířit poplašnou a ještě ke všemu nepravdivou zprávu se zaprvé nikdo neodvážil a zadruhé to většina orientálců považovala za nemravné. Pravda, situace u nás se polarizuje, ale nikoliv jako důsledek poklesu demokracie, ale jako důsledek zostřeného boje o koryta (VZP, ČKA, atd.), poněvadž se někteří postižení nemohou smířit s tím, že opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS nebyla uzavřena na věčnost. Takže s tím ohrožením demokracie to bude asi tak žhavé jako s oním plesem politických upírů na stránkách MF DNES, na němž si pan politolog právě zatančil sólo.



Kapříky chytili. A velké ryby?
Pánové, kteří se střídají v dřevěné ohrádce v druhém patře soudu... jsou podnikatelé či manažeři, dokonce i jeden vědec se mezi nimi najde. A přece se chovají jako malí kluci. ...následuje potopa výmluv...: My se Horníka báli, on by nám ublížil. To ne my, on je padouch... Místo mužů, kteří měli dbát na fair play na stadionech, ...defiluje řada servilních služebníčků bez zásad a cti, svolných ke všemu. Žádné obavy z nějakého nebezpečí: Ivánku, kamaráde, Milánku, Evženku... Kýbl slizu... Ale vedle těch, kterým nevadí, že vypadají jako slabomyslní prosťáčci a padavky, jsou i jiní. Nakráčejí před soud zpupně a drze, povýšeně se vysmívají otázkám a chladnokrevně lžou. Mělo by se jim připomenout, že místo svědků by spíš mohli vystupvat jako obžalovaní. (MF DNES, 31. ledna 2006).

Autor článku, Štěpán Filípek, se sice zbývá kauzou úplatků ve fotbalu, ale jinak věrně popisuje morální stav české justice, kdy advokáti či soudci sami páchají trestné činy a o korupci v tomto rezortu snad ani nemluvě. Nepřímo ji prokazují názory veřejnosti a pak i takovéto kauzy, kde nebyl vynesen dokonce ani podmíněný trest.



Paroubek a barva MF DNES
A o chvíli později premiér hned zaútočí na MF DNES a Lidové noviny, že jsou stranickými listy ODS a vyzve noviny, aby přiznaly barvu... Jaká je tedy barva MF DNES? Naši čtenáři to dobře vědí, ale pro premiéra Paroubka bude asi nezbytné to zopakovat... Barvou MF DNES je barva svobodné společnosti, ochrany soukromého majetku a volného trhu... ve které platí určité zásady a zákony... Je to barva samostatně myslících lidí, kterým nestačí sedět v hospodě a nadávat na poměry... Je to tedy celé spektrum barev, nikoli pouze jediná. (MF DNED, 30. ledna 2006).

MF DNES si skutečně a bez ironie zaslouží pochvalu za svoji investigativní žurnalistiku. Fakt, že do jejích sítí padají více politikové vládnoucí, zatímco někteří opoziční - třeba Tlustý Kalousek - jsou i pro sítě MF DNES malé ryby, lze tolerovat. Amorální lidé prostě vládnout nesmějí. Jen škoda, že MF DNES stejně bojovně nepotírala právní vakuum a bezpráví provázející někdejší společensko-ekonomickou transformaci Československa... Tehdy měla barvu temně, a až zlověstně modrou. To, že MF DNES ve svém spektru postrádá barvu růžovou, barvu sociální demokracie a spravedlnosti, však již lze vidět jako závažný kaz na kráse novinářské objektivity. Junge Fronte Heute, čili MF DNES, jako buržoazní dědička někdejší svazácké Mladé fronty však jednu barvu zatajila. Je to právě ona barva mládí. Je to veselá barva - dle fotografií velice mladých - elévů novinářské etiky (R. Čásenský, J. Bendová), kteří s nadšením někdejších svazáků, byť s jinou ideologií, tu vášnivě brání (pseudo)práva homosexuálů a tam zase udělají z premiéra České republiky ubožáčka, kterému by neukradl peněženku snad ani Rom. To, že MF DNES vyznává barvu "samostatně myslících lidí, kterým nestačí sedět v hospodě a nadávat na poměry" je jistě chválihodné. Ale vydavatel by si měl zkontrolovat, zda se tam tito lidé po dlouhém a stále více unaveném nadávání na poměry nepouštějí do psaní svých komentářů. Poněvadž pod vlivem alkoholu u nás lze sice poměrně bezpečně nadávat na (některé) poměry, nebo dokonce malovat abstraktní obrazy, ale rozhodně ne konstruovat bezpečné střechy hypermarketů či psát soudné redakční články do seriozních deníků; s čímž jistě bude souhlasit i zástupce šéfredaktora Robert Čásenský.



Tady není žádný Irán
Za slova "jenom, jenom" dostal mladík Černmák podmíněný trest. ...postarší muž jménem Zündel... šíří po internetu učení, že tzv. holokaust, tedy zvířecky kruté, ...vraždění Židů, vůbec nebyl. Za to mu hrozí v Německu trest... Iránský prezident Ahmadinežád... se směje Západu: U vás se o holokaustu nesmí mluvit, my o něm v Teheráu uspořádáme vědeckou knferenci... A vystihl tentokrát slabinu Západu. Jestliže svobodné společnosti zakazují jiný názor než oficiální, popírají samy sebe. Není sebemenší důvod, proč by měl být trestán Zündl nebo Čermák. Řekli co si mysleli... Mí rodiče... byli umučeni v Osvětimi, a tak se mohu Čermáků a Zündelů zastávat... To co říkají, je hloupé a odporné. Ale nemá to být trestné. (MF DNED, 17. ledna 2006).

Martin Komárek, jeden z těch nesporně moudrých (ne-li jediný moudrý) redaktorů MF DNES, patrně po dlouhé a strastiplné cestě začíná chápat etiku osvícenství, vyjádřenou Voltairem: "Nesouhlasím sice s tím co říkáte, ale do poslední kapky krve budu bránit vaše právo to říkat!" Kam však dali rozum naši zákonododárci, kteří bezprostředně po tom, co svrhli zákony trestající hanobení Sovětského svazu a socialistického tábora, atd..., promptně spáchali legislativu stejně stupidní, nechť veřejně vysvětlí sami pachatelé.


Unhappiness Risen in Past Decade
So says a new study on life´s negatives from the University of Chicago... The researches surveyed 1,340 people about negative life events... Most of the problems were related to incresed insidents of illness and the inability to afford medical care, mounting bills, unenployment... For instance, the inability to afford helth care rose from 7% in 1991 to 11% in 2004. Those who said they lacked health insurance increased from 12% to 18%. (LIDOVÉ NOVINY, 13. ledna 2006).

Mizérie v poslední dekádě vzrostla
Tvrdí to nová studie Chicagské univerzity o životních trablech... Výzkumníci zjišťovali u 1340 lidí výskyt nešťastných životních událostí. Většina problémů byla spojena s rostoucími zdravotními problémy a s nemožností dovolit si lékařskou péči, se zvyšujícími se poplatky, s nezaměstnaností... Například nedosažitelnost lékařské péče vzrostla ze 7% udávaných v roce 1991 na 11% v roce 2004. Procento těch kteří uvedli, že si nemohou dovolit zdravotní pojištění, vzrostlo z 12% na 18%.
(Vzhledem k tomu, že pro rok 2006 se počet obyvatel USA odhaduje na téměř 300 milionů, pak se zdravotní pojištění stává nedostupným pro 40 milionů dospělých amerických občanů nad 15 let, jejich děti nepočítaje; přičemž počet dětí do 15 let je v USA asi 60 milionů. Encyklopedie Wikipedia připomíná, že platba účtů za zdravotní péči je nejčastější příčinou kolapsu osobních financí příslušníků střední třídy. Frs).


Na mravnosti by měl stát každý stát
Kdo četl nedávno v Lidových novinách příspěvek o životě a díle francouzského spisovatele M. Houellenbecqua, nemohl se nevyděsit nad jeho zoufale pesimistickým postojem k současnému stavu západní společnosti. ...je nelidským sobeckým systémem, němž většina lidí trpí nesnesitelnou izolovaností a až zoufalou osamělostí. ...tu se musíme hluboce a soustavně zamyslit nad tím, zda je takový stav důsledkem ztráty víry v cokoli vyššího nad námi (jak to někdy formuluje Václav Havel) nebo naopak překvapivě lpěním na starých nerozumných vírách - Houellenbecque sám se domnívá, že víry v jednoho bohamůže být schopen jen naprostý kretén. A tu se musí naše sociální demokracie zamyslit nad tím, co napomáhá mravnímu úpadku více - zda víra nebo nevěra...Starý názor na boha a přírodu napomáhá mravnímu úpadku a ...rozkvětu světa i jednotlivých lidí nepomáhá. (trend č. 10, 2005).

Autor článku, Karel Floss, dochzí k závěru vyjádřenému v podtitulku slovy "Souhlasit a spolupracovat s pravdou, ať ji říká kdokoli," a dodává: "Nikoli na ekonomice, nýbrž na mravnosti stojí každý stát..." Autor má samozřejmě pravdu, jenomže opravdu státotvorní státníci - jako např. TGM - věděli, že mravnost bez víry ve věčnost není možná. Brát lidem Boha a pak je ponechat na holličkách tváří v tvář věčnému a nekonečnému kosmu i nedokonalé pozemské spravedlnosti je bezcitné a sisyfovské dílo. Bolševik by mohl vyprávět... Na druhé straně je nejvýše žádoucí zdůraznit, že náboženský a následně společenský úpadek antických a dalších kultur včetně kultury západní neodstartovali ateisté, nýbrž rozpor mezi věroučnými dogmaty a empirickými poznatky věřících. Historik Livius tvrdí, že římské nábožensví si jednoduše vymyslil král Numa Pompilius aby sjednotil svůj lid. Mojžíš i Muhammad měli patrně tutéž motivaci. Západu zkrátka chybí Numa Pompilius atomové éry. Jeho ideologie může být dokonce i ryze ateistická. Ostatně Ráje slibované Starým či Novým zákonem popř. Koránem docela blednou při srovnání s astrofyzikálními teoriemi slibujícími v budoucnu cestování mezi časoprostory... Jejich dosažení navíc zcela vylučuje Armagedon a žádá pouze trvalý mravní a vědecko-technologický vývoj pozemské civilizace.



Fyzikální zákony neznemožňují cestování časem
Podle této interpretace zjednodušeně řečeno, pokud se něco fyzikálně může stát, pak se to také stane - v nějakém vesmíru. Fyzikální realita je tedy multiverzí všech takových možných událostí. "Změna minulosti" je potom jen událostí, která se odehrává na rozhraní dvou versí multiversa. Můžete tedy zabít svého dědečka dříve než zrodí vašeho otce, neboť zde je stále verse kde dědeček žije, a z které nastupujete cestu časem do jiné verse, v které dědečka zabijete... Pokud jsou ale cesty časem do minulosti možné, pak zde musí být nějaký fyzikální zákon, který zamezuje vzniku paradoxů a absurdit. Známý fyzik a popularizátor Paul Davies... se domnívá, že budeme muset možná obětovat svobodnou vůli, pokud budeme chtít cestovat časem. Igor Novikov však říká, že si musíme uvědomit, že bez ohledu na možnosti stroje času, klade v podstatě každý zákon fyziky jisté limity na svobodnou vůli.... Podle Novikova... paradoxy nedemonstrují nemožnost cest časem, ale nepochopení podstaty uzavřené kauzální smyčky - pokud existuje uzavřená časová smyčka, pak události na této křivce nemohou být separovány do budoucnosti a minulosti, ale vytvářejí uzavřený kauzální řetězec. Události jsou v tomto případě vázány jak minulostí tak budoucností. Nejen minulost, ale i budoucnost ovlivňuje přítomnost. Přítomnost musí být konzistentní (musí být determinována) nejen minulostí, ale také budoucností pokud uvažujeme stroj času. Ale pokud již událost nastane, nemůže být změněna. "Co se stane nemůže se odestát". Na fyzikálním vyjádření tohoto požadavku pracovala široká skupina vědců, aby podala fyzikální základ pro tento princip... Výsledky mají prokázat, že pouze sebekonzistentní řešení jsou možná. Tedy sebekonzistence je důsledkem Principu nejmenší akce a zdá se, že příroda se tedy nebojí vytvářet uzavřené časové křivky, ale že se bojí paradoxů způsobených cestami časem. Jinými slovy cestovat v čase do minulosti je na základě soudobé teorie možné avšak s tím omezením, že cesty vedoucí k paradoxům jsou zakázány (http://www.britskelisty.cz/0106/20010604e.html).

Ukázka pochází vysoce zajímavého i seriozního článku, který jeho autor, Vladimír Havlík, uzavírá slovy: "Nemusíme se tedy bát, ale můžeme se těšit." Stať byla vydána Britskými listy (na výšeuvedené adrese) a rozhodně by si ji měl každý přečíst celou. Touto problematikou se zabývá i již starší sci-fi Pan Engels se opravuje (kapitoly Science nebo fiction? a Záludná akauzalita - fikce nebo perspektiva?). Nalézá se v sekci Bibliotéka a jejím autorem je Jules Nemo.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 5. února 2006 ve 24:00 hodin.
NETSOCAN