NETSOCAN
Číslo 1 -- LEDEN 2007 --- Ročník VI.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
 Tragický úpadek mravů české buržoazie
AKTUALITY
 Vojáci proti válce: STANOVISKO k žádosti vlády Spojených států...
 Zákaz protestního pochodu
o Michal Rada
 O názvu MDA a stranickém deníku ČSSD
 O nezbytnosti moderního stranického deníku ČSSD
ČLÁNKY
 ČR - země neomezených zvrhlostí
 Krvavé omalovánky
o Josef Mikovec
 Připravují USA americko-íránsko-irácko-izraelsko-syrskou válku?
 Rádio svobody nebo Velký Bratr?
o Michal Rada
 Divní politikové - divný svět!
RECENZE
 Krvavé omalovánky
NETSOCAN MONITOR
 "Dopis z Ameriky": Jsme s vámi -- Buďte s námi!
 Není to hezké? Konečně nás někdo potřebuje
 Z požadavků homosexuálů mrzne úsměv
 Ano protiraketové základně. A díky!
 Lež a bída (nejen) Mirka Topolánka
 Před kamerami a ve skutečnosti
 Milostná aféra posílí demokracii
 Česko potřebuje novou generaci politiků
 Premiér: s manželkou jsme se rozešli


Zákaz protestního pochodu


oDocela mne pobouřila situace kolem protestního pochodu proti vybudování radarové stanice USA na území ČR, ke kterému mělo dojít dnes večer v oblasti vnitřní Prahy a kterého jsem se také měl účastnit. Svolavatelé protestního pochodu splnili všechny zákonem stanovené podmínky a odůvodnění Magistrátu (které lze nalézt na WWW stránkách) asi nejen mé osobě přijde poněkud zavádějící.
o Musím zodpovědně uznat, že konáním takové akce by ve večerních hodinách pravděpodobně skutečně došlo k drobným omezením dopravy v úsecích kudy by procházeli účastníci protestního pochodu. Z tohoto důvodu je zakázání pochodu pravděpodobně po právní stránce v pořádku. Ale já se tak jako mnozí jiní ptám, kde byl úřad v době, kdy jsme seděli a stáli v tramvajích a autech v Praze a čekali až přejde jakýsi rádoby protestní průvod lékařů, zubařů, lékárníků a dalších, těsně před parlamentními volbami. Je s podivem, že tehdy to nikomu, ani úředníkům, nevadilo.
o Trvám na tom, aby úřad měřil všem stejným metrem a nechoval se jinak k organizátorům protestní akce proti události na níž má Magistrát zjevný zájem, a jinak k organizátorům zdánlivě protestních pochodů jedné z nejbohatších vrstev u nás vzhledem k veřejně vybíraným penězům, ze kterých žijí. Opět to ukazuje, že se tenkrát skutečně nejspíš jednalo o ODS podporovanou předvolební akci. Zajímalo by mne, zda-li by takto Magistrát postupoval i třeba v případě protestních pochodů proti další Pražské defenestraci?


Michal Rada
29. ledna 2007

S autorem se lze seznámit na jeho webových stránkách na adrese:
http://www.michalrada.estranky.cz


O názvu MDA a stranickém deníku ČSSD

Uvádíme dva diskusní příspěvky pronesené na shromáždění pražské pobočky MDA, týkající se názvu Masarykovy dělnické akademie a vydávání vnitrostranického deníku ČSSD. Vzhledem k tomu, že příspěvky byly proneseny „spatra“ a není k dispozici zvukový záznam, toto písemné vyjádření nebude – ale spíše ku prospěchu věci – totožné s jeho ústní formou. Jeho celé znění bylo 28. ledna zasláno na adresu MDA.


1/ Změna názvu Masarykovy dělnické akademie
o V diskusí na intranetu ČSSD se objevily názory, že zejména slovo dělnická je v názvu MDA již poněkud anachronické a budí zejména u mladých lidí despekt. Je třeba vzít v úvahu, že struktura společnosti je dnes již silně změněná oproti stavu před padesáti a více lety a samotná dělnická složka přestala být předmětem tak velkého zájmu.
o Což samozřejmě neznamená opuštění původních cílů MDA: poskytování vzdělání i odborného trainingu občanům se základním či středoškolským vzděláním, kteří představují masívní část voličstva ČSSD (dnes by přicházely v úvahu zejména informační technologie atp.). Pro tuto vzdělávací strukturu se mi zdá vhodný název Masarykovo dělnické lyceum.
o Další struktura by se zabývala výchovou sociálně demokratických politiků a poskytovala by (i vysokoškolsky graduovaným lidem např. technických oborů, atp.) kvalitní orientaci v disciplinách jako např. politologie, politická ekonomie, sociologie, diplomacie, legislativa, státní správa, žurnalistika, řečnické umění, dále by mohla být absolvována v češtině či angličtině atp.
o Její absolvování (s výjimkou členů ČSSD, kteří toto vzdělání nabyli jinak) by se mohlo po čase stát podmínkou kandidatury do voleb i stranických orgánů vyšších stupňů (kraj a výše).
o Pro tuto sekci připadá vhodný název např. Masarykova akademie společenských věd (s návrhem takovéhoto názvu vystoupil jiný diskutér, jehož jméno neznám, ale ztotožňuji se s ním).
o Vzdělávání v obou sekcích (Masarykova dělnického lycea a Masarykovy akademie společenských věd) by probíhalo externě - s výjimkou nutných praktik, pravidelných konzultací a zkoušek – a mohlo by být nahráno na CD, umístěno na webu atp.
o Zdá se být žádoucí – zejména kvůli zájmu o absolutorium obou institucí – aby oba cykly byly ukončeny graduací a udělením oficiálního kvalifikačního certifikátu (dle regulí i garancí MŠ - včetně finančních), který by absolventy zvýhodňoval např. při přijetí do státní správy atp.
o Třetí sekce by nesla název Masarykova akademická společnost – a její náplň by byla do značné míry pokračováním dosavadní činnosti MDA – koncentrace intelektuální elity, činnost think tanks zabývající společenskými i civilizačními problémy, přednášková, publikační, překladatelská činnost atp. Zvláště významným aspektem by měl být průnik její činnosti do médií, zejména do veřejnoprávní televize (např. tak, že by přednáška či panelová diskuse na závažné téma pořádaná ve Steinerově sále či na akademické půdě - byla nahrána a nabídnuta ČT).
o Společný název všech tří sekcí by pak mohl znít Masarykova akademie.
o Současná Masarykova dělnická akademie (MDA) by se tudíž mohla přejmenovat na Masarykovu akademii (MA), se sekcemi Masarykova akademická společnost (MAS), Masarykova akademie společenských věd (MASV) a Masarykovo dělnické lyceum (MDL).

o 2/ Vydávání vnitrostranického deníku ČSSD
o V nedávném prohlášení některých signatářů Charty 77 (podepsáni jsou: spisovatelé Ludvík Vaculík, Ivan Klíma a Alexandr Kliment, dramatikové Pavel Kohout a Milan Uhde, herec Pavel Landovský, scénáristka Jelena Mašínová, právník Pavel Rychetský, fotograf Oldřich Škácha, novinář Petr Uhl a Anna Šabatová) se upozorňuje, že angažovanost českých občanů v politických stranách je zhruba desetkrát nižší než na Západě – takový je například poměr členské základny v politických stranách v ČR a srovnatelných stranách třeba v Rakousku. Signatáři vyzývají české občany ke vstupu do jim názorově blízkých politických stran. To by, dle názoru signatářů přispět i ke zrodu tolik potřebné nové politické garnitury.
o Domnívám se, že tento problém je hlubší a jedním z jeho aspektů ze degenerace vzájemné komunikace mezi občany a politickými stranami a dokonce i podobný úpadek komunikace mezi vedením politických stran a vlastní členskou základnou.
o Tato komunikace obvykle probíhala prostřednictvím vnitrostranických deníků, které zajišťovaly širokospektrální a instantní přenos informací v jak vertikální tak i horizontální rovině.
o Nepopiratelným faktem ovšem je zánik takovýchto stranických deníků jak v ČR tak na Západě (u nás zůstal pouze – finančně ztrátový - deník KSČM Haló noviny). Z toho nicméně neplyne, zda má být tento fakt akceptován anebo napraven. Rozhodující přitom je odpověď na otázku, zda zánik stranických deníků je symptomem přirozeného a zdravého vývoje politických stran, nebo naopak projevem úpadku těchto politických stran!
o O úpadku lze nepřímo soudit již proto, že zánik stranických deníků se časově shoduje i s  poklesem členské základny těchto stran, a tento trend pokračuje. Přímým důkazem dekadence je fakt, že zánik deníků znamená potlačení vnitrostranické diskuse a tím i deformaci vnitrostranické demokracie (demokracie = diskuse). Strany se zánik svých deníků snaží řešit pomocí tzv. „spřátelených novinářů“ píšících v nejrůznějších médiích dle požadavků a honorářů partajních sekretariátů, což je nejen v příkrém rozporu s novinářskou etikou, ale současně nevýhodné pro ČSSD, poněvadž vydavatelé a vlastníci médií – nesympatizující s ČSSD ( a jichž je velká většina) - si s takovou situaci dokáží poradit.
o Vnější příčinou zániku stranických deníků je jejich finanční ztrátovost, a to i na Západě a dokonce i v případě poměrně masových politických stran. Z toho plyne, že si tyto tiskoviny přestali kupovat nejen sympatizanti těchto stran, ale zjevně i mnozí vlastní členové.
o Argument, že jde o důsledek konkurence tzv. nezávislých deníků nelze pominout, nicméně nepřipadá rozhodující. Stranické deníky se z původní koncepce celostranického think tanku začínaly měnit v klienty aktuálních politických garnitur, nepřipouštějící kritické hlasy jak na vnitrostranická tak na společenská témata a v podstatě sloužily jako oslavné plátky osob i politiky stávajícího stranického vedení a jako velice opatrní kritikové chyb těch předešlých. Takže se počet abonentů takových tiskovin nezadržitelně ztenčoval.
o Pokud má mít nynější stranický deník skutečný smysl i správnou funkci, měl by být zcela necenzurovaný.
o Nutno konstatovat, že mediální prostředek zajišťující okamžitý přenos informací ve vertikální i horizontální rovině chybí všem politickým stranám! Na tom nic nemění ani současná internetová vybavenost: podle posledních údajů internetem nedisponuje 60% domácností. Z toho navíc plyne, že internetová vybavenost občanů patřících do sociální kategorie členů a voličů ČSSD bude ještě podstatně nižší. Vedení ČSSD si toho je, zdá se vědomo, a hodlá informovanost členů řešit alespoň tak, že OVV budou informace shora rozmnožovat na xeroxu a distribuovat mezi členy. Tato úsměvná praxe se asi nejlépe hodí do ilegality…

o Veřejnoprávní multistranický deník
o Ze všech předchozích údajů plyne závěr, že zmíněné problémy by optimálně vyřešil formát veřejnoprávního deníku (placeného státem) se stručným zpravodajstvím (převzatým z ČTK), a s přílohami, jejichž obsah by suverénně zajišťovaly politické strany v rozsahu podle počtu procent ve volbách. Mohly by to být pouze parlamentní strany, nebo strany, které ve volbách získaly alespoň 0,5% (plus např. odbory), atp. Každá vnitrostranická příloha by pochopitelně mohla mít i webovou stránku pro publikaci delších prací atp. Deník by mohl nést titul kupříkladu České fórum a přílohy Právo lidu, Lidová demokracie, atp.
o Lze předpokládat, že takovýto deník by neměl nouzi o inzerenty a ani při co nejnižší prodejní ceně – která je nezbytná pro nízkopříjmové vrstvy - by nebyl příliš ztrátový (možná vůbec) zároveň by nekonkuroval velkým deníkům. Dá se očekávat, že o realizaci tohoto projektu by měly, kromě ČSSD, projevit zájem KSČM (ušetřila by asi 30 milionů za ztrátové Haló noviny a navíc by se s její přílohou seznamovali i čtenáři, kteří by si HN nekoupili), KDU-ČSL (která ztratila deník Lidová demokracie, Strana zelených a odbory (které přišly o deník Práce). Ze strany ODS, která disponuje nesrovnatelně bohatší členskou základnou i sympatizanty než např. ČSSD a má obrovský vliv v médiích, lze očekávat ostrý nesouhlas.
o Pokud by se tento projekt nerealizoval, mohla by se ČSSD pokusit o dohodu se stranami a subjekty (např. odbory) ochotnými na vydávání veřejnoprávního deníku participovat a to i v krajním případě, že by např. KSČM nabídla transformaci Haló novin na České fórum se suverénními přílohami KSČM, ČSSD a odborů, s nabídkou participace ostatním stranám.
o Závěrem mi dovolte vyslovit domněnku, že takováto forma realizace vnitrostranického deníku by byla pro ČSSD i společnost podstatně přínosnější, než (již asi 15 let plánované) vydávání stranického týdeníku, kterému nicméně upřímně přeji co nejlepší počin. Jako sociální demokrat jsem nicméně přesvědčen, že projekt vnitrostranického deníku ČSSD jako jedné ze suverénních stranických příloh deníku veřejnoprávního je z celospolečenského hlediska prospěšnější i významnější.


František Stočes
4. února


o
o
o
o
Tragický úpadek mravů české buržoazie


o Bezskrupulózní způsob politického boje, který vedla strana stranící bohatým (ODS) a její spřátelená média i společenské vrstvy od předvolebního klání až po získání parlamentní důvěry „panské koaliční vlády“, vzbuzuje silné pobouření i pochyby nad budoucností tohoto sirotka Masarykova Československa. Přitom ony pochyby o budoucnosti této země vůbec nemají rétorický motiv, nýbrž vyvěrají z doslova brutální reality.
o Z předvolebních praktik, které rozhodně ovlivnily volební výsledek, budiž vzpomenuty pouze demonstrace soukromých lékařů a lékárníků a Kubiceho aféra.
o Protivládní demonstrace privátních lékařů i lékárníků, jejichž výdělky rozhodně převyšují český průměr, lze považovat sice za legitimní nicméně za neetické již proto, že souvisely se snahou ODS torpédovat úsilí sociálně demokratického ministra zdravotnictví o stabilizaci VZP, jejíž roční „hospodaření“ pravidelně končilo více než desetimiliardovými prodělky. Stávky bohatých a ještě soukromých podnikatelů představují svým způsobem unikát a mají asi precendent v Chile, kde se odehrávaly těsně před fašistickým Pinochetovým pučem.
o Média tyto akce v podstatě prezentovala jako protesty celého lékařského stavu (a nikoli pouze jeho segmentu) a střílela i vlastní otrávené šípy.
o Střelu zasahující Achilovu patu českého voliče představovala televizní reportáž s paní po operaci karcinomu prsu, která tvrdila, že musí zemřít, poněvadž nemá peníze na vysoký doplatek nezbytného léku. Skutečnost, že zmíněný lék je plně hrazen pojišťovnou, a že nemravný doplatek na ní vymáhá onen bohatý a stávkující soukromý lékárník, televize solidárně a nemravně utajila. Zůstala pouze ona dojemná scéna, jež nemohla nepoznamenat duši jediného voliče již proto, že každý občan je potenciální pacient a červík pochybností ve vládu ČSSD nabyl budulínkovských rozměrů.
o Pár dnů před dnem voleb bylo odpáleno další torpédo: policejní plukovník Kubice si veřejně stěžoval, že mu ministr vnitra za ČSSD torpéduje vyšetřování kauz organizovaného zločinu. A jen Bůh a ODS asi vědí, proč sebral celý vyšetřovací spis a předal jej parlamentní komisi. Celé podvratné kampani pak důstojně nasadil korunu budoucí ministr vnitra, pod jehož pečlivým dohledem z tajného spisu, obsahujícího výpovědi svědků proti organizovanému zločinu, unikly do médií svatosvaté výpovědi zločinců, že lídr ČSSD je taky zločinec a ještě pedofil.
o Takováto drzost, nehoráznost a neserióznost předsedu ČSSD rozhořčila natolik, že (navíc v důsledku vyčerpání) předvolební kampań prepinochetovské ODS nesprávně srovnal s bolševickým Únorem 1948, porušení zákona nečestnou formou volební kampaně zdůvodnil nesprávným paragrafem a v póze Sybilly prorokoval, že ODS si bez ČSSD neumyje ani ruce.
o Volby totiž i přes zmíněné komploty a navzdory předvolebním průzkumům preferencí skončily poměrně překvapivě remízou mezi pravicovým a levicovým blokem. Např. dle výsledků agentury SC&C sdělených 28. května v MF DNES by ODS, KDU-ČSL a SZ získaly 45,2% (oproti 36,3% ČSSD plus KSČM) a předběžné výsledky voleb této agentury pro ČT 24 sdělovaly, že panská koalice dosáhla dokonce 53,3%, tedy ústavní většiny…
o Unikátní volební remíza (ČSSD + KSČM 100 poslanců stejně jako panská koalice) jednak signalizovala, že Strana zelených je jakousi na zeleno natřenou Potěmkinovou vesnicí (v celé Evropě jsou ekologové levicoví) a dále, že předvolební hra bez pravidel bude mít své pokračování.
o ODS začala okamžitě po volbách spekulovat s možností časové tísně – těsný vítěz voleb Topolánek nebyl designován premiérem, ale spokojil se s rolí mimoústavního pověřence pro jednání o sestavení vlády – a vyjednavači ČSSD čelili doslova politicko-mediálnímu vydírání. Jejich partneři vyhrožovali, že pokud ČSSD (podporou vlády ODS!) neuzná, že prohrála volby, občané vyjdou do ulic (objevily se tzv. šináglie – demonstrace pan Šinágla a jeho známých za odstoupení J. Paroubka z čela ČSSD!), předseda ČSSD jako personifikace strany byl viněn z mocichtivosti a eventuální zelený či černý „přeběhlík“ byl zastrašován jako symbol nejvyšší hanebnosti.
o Když si - na Hradě sedící - čestný předseda ODS přisadil výrokem o marných nadějích předsedy ČSSD na jmenování premiérem v eventuálním druhém kole, došlo k zablokování dolní sněmovny – nebyl zvolen její nový předseda - a Paroubkova vláda nemohla podat demisi. Prezident časem pochopil, co způsobil, inicioval jednání o řešení ústavní krize, na jehož konci prohlásil, že si neumí představit, že by ve druhém ústavním kole nedostala příležitost ČSSD.
o Přestože „pověřenec“ žádnou vládu nevyjednal, byl jmenován premiérem a po čtyřech ztracených měsících předstoupil před poslance s žádostí o důvěru pro zcela utopický projekt menšinové vlády ODS.
o Pochopitelně se stal prvním českým premiérem, který takto ztroskotal, a historikové budou možná příčinu tohoto fiaska vysvětlovat i tím, že premiér Topolánek, čile v té době praktikující státničení („noc dlouhých nožů“ na ministerstvech a v rozvědce) a současně cizoložství s poslankyní Talmanovou, byl charakterově, fyzicky i intelektuálně zdevastován.
o Měsíc poté došlo k události, která zcela znehodnotila prezidentský úřad jako údajně nadstranickou instituci: Prezident Klaus okázale ignoroval své gentlemanské závazky a oznámil, že ve druhém ústavním pokusu znovu jmenuje českým premiérem politického bankrotáře Topolánka…
o Zatímco předseda ODS (dle titulku MF DNES ze 7. listopadu) reagoval slovy Prostě to nechápu…, jeho pravá ruka M. Dalík v témže listě o den později prozrazuje, „To rozhodnutí jsme věděli nebo tušili pár hodin dopředu…“ Tak věděli nebo tušili? A opravdu jen pár hodin dopředu?
o Měsíc předtím, 5. října – v den prvního hlasování o důvěře první Topolánkově vládě – totiž rádoby-důveryhodný premiér poskytl MF DNES interview, ve kterém doslova říká: „Já si dovedu představit, že po demisi vlády pověří prezident Václav Klaus obratem znovu Mirka Topolánka…“ Otázku užaslé M. Jílkové, „Pochopila jsem to dobře? Vy připouštíte možnost, že by prezident Klaus podruhé jmenoval vás premiérem,“ odbývá Topolánek se suverenitou adolescenta: „A proč ne?“…
o Pak již nepřipadá ani divné, že v rozhovoru pod titulkem Prostě to nechápu... na závěrečnou otázku novináře, „Já když vás slyším, podle hlasu jako byste rezignoval i na druhý pokus,“ Topolánek reaguje zcela sebejistě: „Ne, ne, ne, to určitě ne. Teď teprve začne tóčo.“
o Jakého asi charakteru ono tóčo ODS bude, oznámil čestný předseda ODS z  Hradu, a ještě tak trochu stylem svých předchůdců E. Háchy a L. Svobody (po okupaci Československa wehrmachtem respektive Rudou armádou). V jeho prohlášení ze 6. listopadu doslova stojí: „Ukázalo se, že dohoda o jakékoli parlamentní většině je nemožná, pokud vylučujeme podplácení, vydírání a různé podobné praktiky…“
o Ale nač volit rovnou taková ošklivá slova, pane prezidente, když se to dá říci vznešeněji, pomysleli si asi mnozí dotčení. Coby vůdce počestné ODS povstal P. Bém a prohlásil (MF DNES, 7. listopadu): „Pevně věřím, že se nám podaří získat nějaký ten hlas navíc, abychom měli většinu. Neuvažuji o nějakém ´přeběhlíkovi´, ale o nějaké skupině poslanců, kteří by byli ochotni pro vyvedení země z politické krize podpořit programové prohlášení trojkoalice.“
o Jako echo se ozvali z ČSSD poslanci Melčák a Pohanka, a 19. 1. – sedm a půl měsíců po volbách - svou absencí zajistili vyslovení důvěry pro panskou koalici. Melčák údajně při podpisu dohody s ODS plakal…
o Ukazuje se, že novodobá česká buržoazie, jejímž reprezentantem i protagonistou je ODS, rázně skoncovala se všemi civilizačními hodnotami jako jsou čest, slušnost, úcta k pravdě atp. Za své rukojmí si neváhá vzít ani Českou republiku, jak signalizuje již ono sedmiměsíční bezvládí.
o Několik hodin po vyslovení důvěry Topolánkově vládě pak přichází z USA dopis, že tamní vláda si vybrala český vojenský prostor Jince jako místo pro instalaci amerického radaru, navádějícího antirakety proti balistickým střelám. ODS souhlasí, přestože to neměla ve volebním programu; a přestože jí ve volbách volilo pouhých 24% ze všech oprávněných voličů, odmítá referendum. Jednání o americké základně před volbami svorně tutlaly – až na KSČM - všechny politické strany a ČSSD díky tomu, že se to nestalo předmětem předvolební diskuze, patrně prohrála volby.
o Bude-li americká strategická radarová základna realizována, Česká republika se v případě vojenského konfliktu stane terčem eventuální ruské odvety, popř. preventivního úderu, vedených pochopitelně jadernými zbraněmi, a se zcela fatálními důsledky pro tento malý stát.
o Takže ony pochyby nad budoucností tohoto sirotka Masarykova Československa, vyslovené v úvodu, byly vzneseny zcela oprávněně.
(frs, 4. února)



































NETSOCAN MONITOR


"Dopis z Ameriky": Jsme s vámi -- Buďte s námi!
V naších novinách se tvrdí že Češi podporují Bushe a chtějí základnu. Ve vašich novinách se tvrdí že to zvýší bezpečnost v Evropě… Proč je důležité aby americká veřejnost věděla pravdu? Protože tohle, první NMD základna mimo americké území by byl první významný úspěch Bushovy zahraniční politiky. Jednu věc kterou Bush slibuje americké veřejnosti je že udrží válku vně našeho území… Tím že bude mít po celém světě základny pod svou kontrolou může dosáhnout toho že se konflikty odehrají jinde. Já sám v tom vidím jen malou útěchu, protože vidím risiko eskalace na jaderný konflikt, který by rozšířil radioaktivní spad po celé zemi… Tentokrát Česko drží klíč k tomu zda ta více militantní strana bude podpořena nebo zamítnuta… Zkuste to. My to za vás udělat nemůžeme. Je to vaše země. Je to na vás. (Britské listy, 28.ledna).
(http://www.blisty.cz/2007/1/26/art32537.html)

Autor Petr Frish mj. poukazuje, k čemu mají sloužit základny Národní raketové obrany (NMD): “...bez tohoto systému, schopnost Ameriky ukázat a užít sílu, by byla významně omezena... musíme být schopni odepřít jiným zemím (vojenské) využití vesmíru." Výroba sil s antiraketami proti balistickým raketám je porušením smlouvy ABM o zákazu protiraketové obrany (Anti-Balistic Missile Treaty), kterou uzavřely USA v roce 1972 se SSSR, a kterou dodržoval patrně jediný americký prezident, Bill Clinton. Tato koncepce byla prevencí útočného jaderného úderu, poněvadž poskytovala napadenému možnost jaderné odvety. Jejím porušením se možnost jaderné války podstatně zvýší. Jednostranným odstoupením od smlouvy ABM se USA navíc projevoly jako zcela nedůvěryhodný partner.



Není to hezké? Konečně nás někdo potřebuje
Je podobně kontraproduktivní strašit tím, že může přiletět nějaká íránská raketa. Snad na Svobodnou Evropu nebo na nějaký pivovar? Írán či KLDR zase tolik raket mít nebudou, aby jimi plýtvali na Česko. Lidé nejsou tak hloupí, aby to necítili... Je stejným výstřelem do vlastního kolena, když se v tisku objevují formulace, že američtí vojáci budou chránit Česko. Tohle lidé už vůbec nespolknou... Amerika není humanitární organizace. Štít je především kvůli její ochraně... Argumenty, které slýcháme, zavánějí propagandou. To je vždy podezřelé. ...základna se k nám prodírala houštinou vytáček... Lidová zkušenost praví, že většinou se tají něco špatného... Chovejme se proto tak, jak bychom chtěli, aby se zachovali oni... Pokud tuhle rovnici nechápeme, ...nepoučili jsme se ze svých březnů a srpnů. (MF DNES, 24.ledna).

Milan Vodička, komentátor MF DNES, se - pokud jde o skutečný účel americké protiraketové základny - projevil jako chlap, a řekl oč se skutečně jedná. Takže tato americká základna má chránit území USA před ruskými balistickými raketami a tím vrhá Českou republiku do zcela fatálního rizika ruského jaderného útoku na ČR. Poučení z našich březnů a srpnů je jediné - vždy jsme byli necháni na holičkách, vždy se ukázlo, že košile je bližší nežli kabát. Tyto lekce bychom neměli zapomínat, poněvdž pokud by jaderný konflikt vypukl, naše území by se stalo bojištěm, a dějiny ČR by se vpodstatě uzavřely.



Z požadavků homosexuálů mrzne úsměv
Za deset let se tak u nás můžeme dočkat označování rodičů politicky korektními termíny“rodič A“ a „rodič B“, jak to prosazuje socialistická vláda ve Španělsku, kde mohou homosexuálové uzavřít klasické manželství i adoptovat děti. …obrázkové učebnice pro děti v mateřských školách budou obsahovat vyobrazení laškujících rodičů stejného pohlaví a v osnovách budou takové body jako „rozvoj bezpředsudkového jazyka“, „rozeznávání a respekt k různým formám rodiny“… A v televizních pořadech pro děti se bude zpívat o tom, jak je bezvadné mít dva tatínky (jako se to již nyní děje Nizozemsku). A proč dva? Klidně tři. Vždyť německá poslankyně za Zelené Julia Seelingerová navrhuje zrušit manželství a nahradit ho občanskou smlouvou, ve které by se na stejné úrovni ocitli ti, kdo chtějí žít v dočasných svazcích, svazcích s více než jednou osobou a v „přátelství spojeném se sexem“. (Lidové noviny, 19. ledna).

Autor, lidovecký exposlanec Jiří Karas, dále poukazuje, že ideologie (některých socialistů, zelených atd.) tzv. politické korektnosti a antidiskriminace ve vztahu k menšinám - ať již sexuálním, etnickým náboženským a pod. - vede k potlačování svobodné diskuze o reálných problémech (ať již na téma homosexualita či rómská otázka), k diskriminaci nositelů jiných názorů a k umlčování kritiků jako rasistů, homofóbů. Naprosto alarmující je ovšem rozpad rodiny a pokles porodnosti v situaci stále se prohlubující sexuální anarchie. Kult dítěte je nahrazován kultem chtíče. A tato dekadence se navíc odehrává v poměrně kratičkém časovém intervalu! Vypadá to tak, že Západ, který se nedokáže poučit z historie, si ji prožije znovu… Na "troskách měst" obývaných občany atomizovanými do tisíců nejvýlučnějších a vzájemně se nechápajících menšin, komunit a sekt, hájících stylem všichni proti všem svá subjektivní "posvátná práva", si vesele zatančí barbaři. A právem! Poněvadž dokáží plodit, milovat a vychovávat děti. Což je na rozdíl od hédonického kultu chtíče výkon vlastně heroický.



Ano protiraketové základně. A díky!
Zprávy o krvavých útocích teroristů se staly naším denním chlebem. Vzniká obava, že světový terorismus se může zmocnit i jaderných zbraní… Jak však dopravit jadernou bombu z Íránu třeba do Washingtonu nebo do New Yorku, který se cílem teroristů již jednou stal? Raketa s jadernou hlavicí… letí ke svému cíli po trase zvané ortodroma. Je to nejkratší spojnice dvou bodů na kouli… A co raketa kterou nyní sledujeme? Vezměme do rukou niť a na globusu spojme západní Írán s Washingtonem. Niť nyní představuje ortodromu sledované rakety. S hrůzou zjistíme, že do Washingtonu poletí přes Ostravu a do New Yorku přes Olomouc. Polije nás horký pot… Věřím, že jedinou naší cestou pro vlastní bezpečnost je české ano jak pro protiraketovou základnu, tak pro radarovou stanici.. Tento náš souhlas bychom měli dokonce doplnit ještě slůvkem díky. (MF DNES, 15. ledna).

Onen zmíněný horký pot pana Milana Kandu (autora článku a bývalého ředitele Pražské energetiky) ovšem polévá při vědomí, že Írán vlastní rakety schopné doletět pouze do Prahy (nikoli do Washingtonu). Pokud si to tento občan uvědomuje alespoň dvacetkrát denně, pak aby se dvacetkrát denně převlékal. Možná by se mu ulevilo, kdyby se sám sebe zeptal: A proč vlastně ten Írán tu raketu na mne, pana Kandu, už dávno neodpálil? A proč by vůbec tu raketu na Prahu odpaloval? Další návaly horkého potu jej ovšem zalijí, až pochopí, že ony antirakety mají teoreticky ničit balistické rakety ve střední dráze letu a nejsou tudíž vůbec určeny k obraně pana Kandy a že navíc prakticky nejsou zdaleka tak úspěšné, aby alespoň z osmdesáti procent ochránily vlastní Candys v New Yorku atp. Takhle krásné militaristické ódy snad nepělo ani Rudé právo v době, kdy nám sem Brežněv vnutil rakety SS 20 a Kandovi Američané v NSR instalovali Pershingy, namířené rovnou na pana Kandu - a bez problémů s ortodromou. Copak jej asi v té době napadalo?



Lež a bída (nejen) Mirka Topolánka
Jako předseda dává svým chováním příklad i členům své strany, která si říká konzervativní. Říká jim tímto, že pokrytectví, přetvářka a lhaní je přirozenou součástí jejich politické kultury. Že klidně mohou všem voličům tvrdit, že rodina je základ státu, a v soukromí na ni kašlat... Pak se nemůžeme divit, že i ten největší moralista v ODS, věřící křesťan Petr Nečas, prohlásí, že do premiérova soukromí nikomu nic není. A snahu upozornit na skutečnost, že je něco shnilého v táboře konzervativců, a poskytnout prostor zavržené manželce premiéra k tomu, aby mohla vyjádřit svůj názor, považuje za hyenismus... Co se týče ostatních Topolánkových spolustraníků, náhle přestali rozlišovat. Náhle nechápou, proč je případ Topolánka jiný než známé avantýry evropských i amerických politiků. Socialista, který se rozvádí a žení jak na běžícím páse, může jen pokrčit rameny a právem se zeptat: „Co jiného jste mohli čekat?“ On přece voličům nesliboval hájení tradičních hodnot, mezi něž rodina bezesporu patří… (Právo, 15. ledna).

Autorka textu Jana Bobošíková asi chtěla naznačit, že přísloví - Co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi - by mělo platit v jistých sférách i opačně. Každý - pán i kmán - se samozřejmě může z nejrůznějších důvodů dopustit cizoložství. Zatímco kmána za to může postihnout maximálně rozvod nebo alimenty, od pánů v takovéto situaci by měli kmáni žádat ještě rezignaci, poněvadž takovýto pán se jednoduše stává zcela nedůvěryhodnou personou. Pokud jde o rodinu v programu ČSSD, pak výrok "Oba rodiče, otce i matku, považujeme za rovnocenné partnery se stejnými právy i povinnostmi k dítěti i k sobě navzájem, a to nezávisle na právní formě jejich svazku," ještě neznamená despekt k tradiční rodině či preference netradičního soužití rodičů, ale spíše konstatování současného stavu, který rozhodně nezpůsobili socialisté. Viz např. dlouhodobou a obrovskou rozvodovost v USA.



Před kamerami a ve skutečnosti
Paroubek podle mne propadl...Podivná podoba funkcionáře s ulízanými vlasy a blyštivou pěšinkou, který neřekne nic tak, jak to vnímají normální lidé, ale čte z papíru kožené formulace, to byla prohra mediální politiky ČSSD. ...co znamená pietní vztah Mirka Topolánka a Marka Dalíka k Miloši Zemanovi? Topolánek papouškoval expremiéra po celou dobu přímého přenosu, když neustále opakoval zemanovskou nabídku důstojné opozice pro soc. dem... V Dalíkových očích je Zeman státník. Tím ho odděluje od Paroubka. Sám Zeman se současně od Paroubka oddělil tím, že vydal pokyn svým věrným, aby neposlouchali šéfa strany a hlasovali, jak uznají za vhodné... Mají uvažovat o toleranci kabinetu premiéra, který má Zemana ve velké úctě. Otázka třetí tedy zní, zda v úctě až takové, že by na oplátku za podporu své vlády zajistil Zemanovi hlasy ODS ve volbě prezidenta republiky v příštím roce... To je pravá politika. Bez kamer. (Právo, 12. ledna).

Článek autora Alexandra Mitrofanova evokuje otázku, kdo vlastně je a co vlastně chce Miloš Zeman. Tento problém není ale na glosu, ale spíše na esej. Pokud snad stojí za Melčákem a Pohankou jako Richelieu a kombinuje, jak mu jejich ostudné hlasování vydláždí cestu na Hrad, a dokonce snad věří, že by mu hlasy ODS byl ochoten zajistit Topolánkův Richelieu Dalík, pak musí nejspíše trpět otravou vysočinským kyslíkem. Pokud si opravdu myslí, že ČSSD musí být této nedůstojné vládě důstojnou opozicí, pak to rozhodně není problém. Jenomže tato vláda - svým souhlasem pro americký radar v ČR - již ohrožuje samu existenci ČR. A smysl této americké základny obhajuje ministr zahraničí, který není schopen souvisle a srozumitelně přečíst ani připravený text, a jehož jedinou přednotí asi je, že by part luetika v Petrolejových lampách zahrál podstatně přesvědčivěji než Petr Čepek; a kterému svou "profesionalitou" skvěle sekunduje ministr obrany v sukních, který ví o armádě asi tolik, že když "vojáci jdou, každé dívčí srdce jásá" a pak v televizní diskuzi zapomene, co chtěl na podporu amerického radaru - bránícího USA, nikoli ČR - vlastně říci...



Milostná aféra posílí demokracii
Gdo má gule, má jich užívat, ...vladaři nad prostý lid vynikají nejenom větším egem, nýbrž i větším libidem... V rozšafných zemích jako Itálie nebo Francie, kde politik bez obrovského libida nepatří do vlády, se to bere jako samozřejmost a nikdo se tím nezabývá. Kdo libido nemá, ten je předstírá, aby ho lid nesvrhl... U labouristů nemusel ze záletnictví odstoupit nikdy nikdo, jenom Robin Cook se na Blairův příkaz rozvedl se svou milující ženou a hned se oženil se svou těhotnou sekretářkou.. Když už je k sexuálním aférám takto tolerantní demokracie britská, neměly by nijak otřást ani tou neméně pevnou demokracií českou. Ostatně, na rozdíl od britských ministrů český premiér už nemá nad sebou druhého premiéra. který by mu doporučil, co s tím, a sám na to určitě nepřijde. Ale hlavně se v té aféře dá taky spatřovat naděje, že za zákulisní nitky české politiky bude pro změnu potahovat sličná a zvolená poslankyně místo nesličného a nezvoleného poradce. (MF DNES, 9. ledna).

Článek Benjamina Kurase dokazuje, že prostě máme takové politiky a novináře a takovou demokracii, jakou si zasluhujeme. Novinář si tu - místo ostré kritiky politiků, kteří klamou voliče pokryteckým žvaněním o tom, jak jim leží na srdci rodinné hodnoty a přitom dělají vše možné, aby z kapes chudších rodičů vytáhli co nejvíce peněz formou nejrůznějších plateb ve zdravotnictví, školství apod. - hraje na Agony Aunt. Její česká obdoba se jmenovala Sally a řešila citové problémy začínající puberty. Zavolal jí například Vašek, že strašně miluje Olgu, ale teď se zamiloval ještě do Dáši, a neví co s tím, poněvadž upřímně miluje obě. Když mu Sally třeba doporučila, aby se rozhodl pro tu, s ná by jednou chtěl sexuálně žít. Když Vašek odvětil, že sexuálně se mu nejlépe žije s Kateřinou, Evou a Janou, Sally zkolabovala. Agony Aunt v podání BK má už docela jiná kritéria a místo kritiky charakteru Mirka Topolánka obdivuje jeho - demokracii posilující - libido... Neuvěřitelná dekadence!



Česko potřebuje novou generaci politiků
Jednu z hlavních příčin naší politické situace vidíme v nedostatečném počtu členů zdejších politických stran - například desetkrát menším než ve srovnatelném Rakousku - v nichž proto nemůže dozrát reprezwntace odpovídající úrovni a potřebám země... Přimlouváme se, aby zejména mladí spoluobčané posílili vedle nestátních organizací a občanských spolků sobě nejbližší strany demokratického spektra a napomohli v nich vzniku nové generace českých politiků. (Lidové noviny, 6. ledna).

Za Chartu 77 jsou zde podepsáni spisovatelé Ludvík Vaculík, Ivan Klíma a Alexandr Kliment, dramatikové Pavel Kohout a Milan Uhde, herec Pavel Landovský, scénáristka Jelena Mašínová, právník Pavel Rychetský, fotograf Oldřich Škácha, novinář Petr Uhl a Anna Šabatová. Signatáři rovněž vyslovují potěšení nad uznáním významných osobností, že poselství Charty 77, jako spojení občanů nejrůznějších názorů, společně usilujících řešit základní problémy civilizace, je stále aktuální.



Premiér: s manželkou jsme se rozešli
V současné době nebydlím se svou manželkou... V současné době přechodně bydlím se svou partnerkou... K údajnému těhotenství Lucie Talmanové se nebudu vyjadřovat, jde výlučně o její záležitost a téma, které je ve slušné společnosti neveřejné. ... a já ubezpečuji veřejnost, že své soukromé záležitosti vyřeším sám. ...mé soukromé záležitosti nijak nenarušují můj pracovní výkon, a to jak ve funkci premiéra, tak vyjednavače o nové vládě, tak... Mediální útoky související s mou rodinnou situací pokládám za přemrštěné, neodůvodnitelné právem veřejnosti na informaci a tvrdě postihující zejména mé blízké. Navíc si nejsem jist, zda nejsou některá konkrétní média a určití novináři motivováni politicky a zneužíváni k diskreditačním účelům. Toto prohlášení činím zejména s ohledem na své blízké a žádám novináře, aby přestali ubližovat těm, které mám rád. Nikdo z nich si to nezaslouží. (MF DNES, 6. ledna).

Premiér ČR zjevně nechápe existenci a funkci několika velice významných aspektů. Prvním je společensko-státnická funkce premiéra, jako reprezentanta státu, i občanů. Druhým aspektem je charakter, který slušného demokrata v této situaci jednoznačně přinutí k rezignaci. Za třetí premiér nechápe smysl a funkci demokracie: přinášet veřejnosti podobné nelichotivé informace o prvním muži státu je povinností novinářů i politické opozice. Celkově lze říci, že Topolánek, ODS i koalice právě prožívají vlastní Červený Hrádek. Pro ty, kdo již nevědí oč jde: na tomto místě přednesl šéf KSC, Milouš Jakeš, svůj - médii neustále opakovaný "bonnmot" - ve kterém prohlásil, že on i strana zůstali jako kůl v plotě. Topolánkvy výroky: V současné době nebydlím se svou manželkou... V současné době přechodně bydlím se svou partnerkou... K údajnéu těhotenství Lucie Talmanové se nebudu vyjadřovat... Mediální útoky související s mou rodinnou situací pokládám za přemrštěné, neodůvodnitelné právem veřejnosti na informaci," atp. by za podobné opakovčky stály. Pokud by byl jejich autorem Jiří Paroubek, televizní diváci by je nesporně viděli u snídaně, svačiny, oběda, místo Večerníčka, k večeři a před spaním. Terminus techniccus pro současný typ demokracie pak zní buržoasní.



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 5. února 2007 v 00:20.
NETSOCAN