NETSOCAN
Číslo 1 --LEDEN 2008---Ročník VII.
Stručná koncepce moderního stranického týdeníku ČSSD


Uvádíme znění dopisu se stručnou koncepcí moderního vnitrostranického týdeníku, zaslaného předsedovi ČSSD a členům ÚVV ČSSD.

ooo Asi před půl rokem kolovaly a zase utichly zvěsti, že ČSSD se chystá vydávat stranický týdeník (trend?) tištěný na křídovém papíře. O naprosté nezbytnosti stranického periodika pro vnitrostranickou demokracii, pro formaci stranického programu, pro propagaci ČSSD i nárůst její členské základny netřeba diskutovat. Obzvláště kvůli stále nízkému počtu členů ČSSD, disponujících internetem. V Praze používá internet zhruba 20% členů, v chudých regionech je to podstatně méně; a nápady, že by si tito členové chodili surfovat na sekretariáty OVV, jsou úsměvné (tím není míněno eventuální počítačové vzdělávání). Vzhledem k tomu, že vedení ČSSD nemá ani síly a patrně ani zájem vydávat deník – budˇ jako obdobu Haló novin či formou veřejnoprávního deníku – pokusím se o koncepční úvahu na téma moderního stranického týdeníku.
ooo Fakt, že méně než 20% členů vlastní internet znamená, že 80% členů je vyloučeno z přístupu k informacím, z plnohodnotné diskuse i z demokracie. Vnitrostranická demokracie je tudíž z velké míry demokracií formální, je pseudodemokracií, demokracií elitářskou. ČSSD se na druhé straně přřipravuje o myšlenkový potenciál 80% svých členů (ale i dalších občanů), což se v situaci, kdy stranické vedení musí flexibilně reagovat na každodenní události, může stát osudovým. Například křivka volebních preferencí od doby, kdy se JP stal předsedou ČSSD (zejména říjen 2005-březen 2006) signalizují, že ČSSD neprohrál volby Kubice, ale že ČSSD si prohrála volby sama a především proto, že nedokázala adekvátně reagovat na tehdejší stávky lékařů a lékárníků, ani na zvyšování příjmů vedení ČEZ v době, kdy rostly ceny elektřiny!
ooo Současně se přitom jedná i o program, vizi a směřování strany. Jako důsledek této elitářské demokracie může v Dlouhodobém programu ČSSD a v kapitole Družstevnictví. přežívat následující a elementární nonsens, mající podobu tvrzení, že důvodem existence družstev prý "není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům." A co zemědělská a další výrobní či obchodní družstva? o

ooo Zmíněný reprezentativní týdeník tištěný na křídovém papíře osloví poměrně malou skupinu občanů, která bude schopna a ochotna si jej koupit, takže při nutné a poměrně vysoké ceně bude zřejmě téměř neprodejný a vysoce ztrátový. Ruku v ruce s tím půjde další nevýhoda – relativně velice malý rozsah – a tím i nízká informační hodnota a samozřejmě velice úzký okruh čtenářů a přispěvovatelů. Čili pro masovou politickou stranu, která má své voliče mezi chudšími vrstvami prakticky zbytečný. Dle dosavadních zkušeností nebude mít ani žádnou novinářskou hodnotu: stane se přehlídkou víceméně nudných projevů socdem funkcionářů a členů redakční rady (podobně jako plátek vydávaný KVV Praha); takže bude bezcenný především z hlediska nanejvýš potřebné vnitrostranické diskuse potažmo demokracie. Lze říci, že právě z těchto důvodů zanikly (původně ziskové) stranické deníky.
oooo Jako patrně funkční alternativa se nabízí vydávání stranického týdeníku na novinovém papíře, podobně jako Literární listy. To by umožnilo podstatně vyšší rozsah informací při podstatně nižší ceně a tedy i více čtenářů a přispěvovatelů. V kombinaci s internetovou přílohou, na níž by nejdůležitější příspěvky vycházely on line, by fungoval jako týdeník a současně internetový deník.
oooo Nyní stručně na další veledůležité téma kterým je redakční problematika. Nezbytná se jeví naprostá nezávislost redakce týdeníku na stranickém vedení a stranicko-funkcionářské elitě, při naprostém respektování zájmů strany a novinářské etiky (jejíž nerespektování je z výše udaných důvodů zničující). Tím se míní zejména právo redakce na redakční krácení kteréhokoli příspěvku pro tištěnou verzi, zatímco v internetové podobě by naopak zůstala zachována autenticita všech příspěvků. Tištěná verze, týdeník, by tak byla vlastně redakčním výběrem on line verze.
oooo Tištěné noviny mají velice omezený rozsah – nejsou "nafukovací" – nevejdou se tam všechny nabízené příspěvky, čehož se často užívalo jako nepřímé cenzury: mnohé kvalitní materiály tak končily v koši a hlavním důvodem byl odlišný politický či jiný názor autora. Již z toho důvodu by měla být považována za nepřípustnou jakákoliv cenzura kteréhokoliv příspěvku ve webové verzi, pokud není příspěvek v rozporu se zákonem. Ve webové příloze by tudíž musely být zveřejněny originály všech příspěvků a v tištění verzi pak zásadně jména všech přispěvovatelů včetně stručné charakteristiky obsahu či nejdůležitější myšlenky. Bylo by to důkazem úcty k občanovi, který se rozhodne písemně přispět k veřejné či vnitrostranické záležitosti a takovýto občan, vědomý si toho, že jeho hlas je slyšet, by si tuto tiskovinu současně i kupoval. Účelné by jistě bylo i oddělení názorů (identifikovatelných) členů ČSSD od autorů-nečlenů.
oooo Poněvadž se mezi příspěvky rozhodně objeví i takové, jejichž motivem je nejspíše paranoia, provokace, pocit křivdy, atp., není problémem je ve webové verzi umístit do rubriky, jejíž název a podtitul dostatečně vyjádří odstup redakce potažmo strany od autora či jeho nekultivovaného popř. neověřeného či neověřitelného (ale zásadně neanonymního!) názoru. Nejvyšší preferencí by tak zůstala svoboda slova a jedinou podmínkou publikovatelnosti by pochopitelně bylo uvedení dat autora (celé jméno, datum narození, bydliště, funkčního kontakt), což by v případě nutnosti naopak nevylučovalo (redakční) zachování anonymity autorství.
oooo Prospěšné z hlediska čtenosti i výše nákladu (potažmo zvyšování členské základny ČSSD) by se jevilo poskytování autonomních stránek v týdeníku zejména odborům i dalším občanským aktivitám, které by projevily zájem. Takovýto týdeník by mohl být (včetně případných inzercí) i ziskový, byť pro velké politické strany je daleko zajímavější státní příspěvek na činnost politických stran. Nicméně z hlediska vnitrostranické demokracie lze takovéto médium (při neexistenci tištěného deníku) považovat za nenahraditelné.
oooo Závěrem tudíž nezbývá než konstatovat, že absence takového média nepřímo sděluje významnou informaci minimálně o dosavadním i aktuálním politickém amatérismu vedení ČSSD, popř. o obrovské moci netransparentních vnitrostranických klik, ne-li mafií, lhostejno k jakému účelu má nynější nedemokratičnost (absence diskuse) a netransparentnost sloužit. Navíc zde je riziko, že podaří-li se KSČM transformovat v moderní levicovou stranu, ČSSD nebude schopna adekvátně zareagovat a stane se nevyhnutelně marginální politickou stranou. Není pak vyloučeno, že se v takovém případě ČSSD zřekne své identity a historické role svým posunutím do politického středu.

František Stočes,
člen ČSSD na Praze 2,
externí (neformální) komentátor někdejšího deníku Právo lidu.

Zasláno:
Předsedovi ČSSD Ing. Jiřímu Paroubkovi,
zást. ved. organizační sekce Petře Jančaříkové (s prosbou o rozeslání členům ÚVV ČSSD).

Umístěno na intranetu ČSSD v sekci Dobré nápady a Všeobecná diskuze.


František Stočes
14. ledna 2008

NETSOCAN