NETSOCAN
Číslo 1 -- LEDEN 2009 ---Ročník VIII.
Potřebujeme vůbec stát?

Euroskeptismus českých politiků a „slavné“ vyřešení hrozby česko-slovenského federativního uspořádání jsou v jistém ohledu spojené nádoby. Ve kterých místní vodníci ukrývají jako dušičky moderní výzvy světa. Bez ohledu na postupující globalizaci s jejími průvodními jevy: rozmělněním pocitu sounáležitosti s jazykovou komunitou, s obývaným teritoriem, politickým uspořádáním, tržní ideologií.

Při zahajovacím defilé pekingské olympiády kráčeli za sebou představitelé velkých a lidnatých zemí, a současně jim za zády mávali exotickými fanglemi občané nejrůznějších ostrovů a pidistátů. I Evropou táhne strašidlo uvedené disharmonie. Dokonce ve fotbale. Vzpomeňte na utkání se San Marinem! Co myslíte, mají komunity o velikosti středně velkého města právo být považovány za státy? Včetně zemí s počtem obyvatel menším než je pouhé procento obyvatel Číny, jako např. Česká republika? Na zemi jsou desítky měst s počtem obyvatel větším než žije v našem státě. Neměli bychom konečně přestat v Evropě vydržovat novodobou šlechtu národních byrokratů a postoupit uvědoměle veškerou moc evropské administrativě? Padesát států USA si vystačí s Barackem Obamou a Bílým domem. Současný stav v Evropské unii rovněž směřuje k sjednocení. Lisabonská smlouva je prvním krokem. Proč si zakrýváme oči? Abychom to nemuseli přiznat?

Po vítězství demokracie zcela originální technikou - třepáním klíčů a sametovým pohlazením - jsme svědky dosud nestráveného jevu, a tím je autonomní existence politiků a jejich struktur. Lid je sice „zdrojem veškeré státní moci“, jenže je mu posléze sděleno, že není kompetentní chápat složité souvislosti. Měli nás přímo vyzvat: Děkujeme, odejděte!

Jedním z hnacích motorů našeho Titaniku je tvrzení, že si přece kapři nevypustí svůj rybník. Mám na mysli smysluplnost Senátu. Dokud byl v rukou jedné strany tak opozice vykřikovala o zbytečnosti, nyní, když postupně oranžoví, bude nám ta samá politická opoziční reprezentace dokazovat, že proměnou loutek se z nepotřebné instituce stane vážený symbol české státnosti.

K rozpadu Československa přispěly všelijaké skutečnosti, ale zejména touha provinčních politiků povýšit do nejvyšších sfér vládnutí. Lid to přece chtěl, tak ať platí: velvyslance, ministerstva, státní úřady. Po vstupu do EU jsme nuceni na všech úrovních přijímat unitární zákony a předpisy, řídit se směrnicemi Bruselu. Dvojkolejnost vládnutí je realitou. Naše politická reprezentace dnes spíše válčí s centrální mocí, než aby racionalizovala řízení věcí vezdejších.

Pro politiky je dvojkolejnost výhodná, přináší pašalíky všeho druhu, nicméně si dovedu představit Evropu, která bude mít jen jednu vládu. A pak jen tisíce obcí a měst, kde si lidé budou rozhodovat o svých konkrétních problémech.


Mioslav Štěrba, Zlín
28. ledna 2009

NETSOCAN