NETSOCAN
Číslo 1 -- LEDEN 2009 ---Ročník VIII.
S Formanem nepřišel jen zákon trhu

Britské listy informují o bojkotu ruských filmů českými televizními kanály. Zvláště pikantní na pozadí nepřetržitě vedené kampaně – ano, z tvých daní, čtenáři – o nejrůznějších formách praxe minulých totalitních režimů. Což o to, doba to byla zavrženíhodná z mnoha aspektů. Od poučených mediálních manažerů bych nicméně očekával schopnost, že „nebudeme jako oni“. Heslo z doby sametové revoluce je dnes pro srandu králíků. Stalo se zažitou praxí naší – dokonce veřejnoprávní televize – že v týdnu, kdy probíhají v celém světě oslavy konce Druhé světové války, na českou obrazovku nepronikne jediný film země, která na území mé vlasti přišla o tři sta tisíc svých vojáků. Jestliže podobné propagandistické akce za bývalého režimu měly omezený časový prostor, a zhruba od poloviny 60. let se u nás začínaly promítat i západní filmy o historii 2. světové války (vzpomínám na promítání 70 mm dvojdílného filmu Bitva o Ardeny v roce 1966 v Králově Poli v Brně), nyní jsme už překročili dvě desítky let od změny režimu, nicméně „vymývání mozků“ má zaděláno na další řádku let.

Formanovy filmy Černý Petr, Hoří má panenko nebo Lásky jedné plavovlásky ovlivnily nejednu generaci filmových diváků. V tématickém pořadu (ČT 2, 3.1.2009) „Zlatá šedesátá“ o československém filmovém zázraku konstatoval režisér, po zkušenostech z Ameriky, že dává přednost komerčnímu tlaku před nátlakem ideologickým. Jako divák dávám přednost, ať se to líbí nebo ne, filmům vzniklých bez potřeby vyhovět standardizovanému vkusu miliónů konzumentů. Forman, ostatně, v Československu - stejně jako v Hollywoodu – dokázal nemožné. Jeho filmy se sotva kdy budou prodávat v českých trafikách spolu s AHOJ a BLESKEM.

Televizní zmagoření ohrožuje samotnou produkci filmů. Nebo snad seriály a filmovým škvárem odchovaný divák zatouží po myšlenkově náročném filmu? Po avantgardním uměleckém zachycení reálného života, bez oněch přikrášlení a stylizací, jak je mu denně nabízeno coby reality show? A filmy padesát let staré, odrážející doslova poválečnou realitu života lidí v této zemi, svědčí o životě daleko vkusněji než většina dnešní filmové a televizní produkce.

**********

A to jsem původně chtěl psát o jiné podivuhodnosti spojené s programovou skladbou vysílání české televize. O ignorování MS juniorů do 20 let v Kanadě. Tamní stadiony praskají ve švech, když je přítomno přes 19 tisíc diváků na zápasech Kanady, USA, Ruska, Švédska, Slovenska, ČR, a naše televize nezajistí přenosy nebo dají přednost běžným zápasům NHL.( Dokonce veřejnoprávní rozhlas informuje v Česku zcela běžně nejdříve o výsledcích zápasů NHL, a vůbec neoznámí nejnovější výsledky naší nejvyšší soutěže.) Přitom se jedná o sport č. 1 v zimním období, o výkon mládežnického družstva, který sledují nejen prvoligoví trenéři (Na iDNES si na ignorantství ČT stěžoval 5.1. trenér Vladimír Růžička. Prý viděl všechny zápasy Slováků... ). Slovenská televize zařadila semifinálový zápas Slovensko-Švédsko dokonce na STV 1.

Je česká praxe možná v jiné zemi? Pochybuji.


Mioslav Štěrba, Zlín
7. ledna 2009

NETSOCAN