NETSOCAN
Číslo 1 --LEDEN 2011 ---Ročník X.
Je družstevnictví v ČR jen Potěmkinovou vesnicí českého kapitalismu?

(Družstevní manifest)



OBSAH:
Druhá Bílá hora
Doba temna
Cesta k obrození
1. Definice výrobního družstva
2. „Družstvo vlastníků“ nebo „družstvo družstevníků“?
3. Reorganizace stávajícího výrobního družstevnictví a jeho cíle
4. Ideologické, kulturní, politické a politologické aspekty



Druhá Bílá hora

21. srpna 1990 Krylův Timur (Václav Havel) zahřímal z Václavského náměstí na svého třídního nepřítele: „Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím... Znovu a znovu se tím potvrzuje, že naše revoluce není dokončena. Naopak to hlavní se musí teprve stát,“ a Timurova parta začala řádit – uvažovalo se dokonce o přepadu Slušovic speciální jednotkou z vrtulníků!

Expremiér Petr Pithart ty chvíle evokuje: „Celá řada lidí byla doslova posedlá představou, že Slušovice jsou jakýmsi výsadkem nepřítele. Já jsem měl ve vládě ministra, který mě znovu a znovu přesvědčoval o utajených vraždách, které brzy vyjdou najevo a budou odhaleny. A já jsem opravdu kolem sebe viděl řadu lidí, kteří byli úplně posedlí, úplně posedlí; a já bych rád i dneska věděl, co tu posedlost způsobovalo. Já tomu ne zcela rozumím.“ Viz Slušovicky zázrak 4 ZDE

Čím se Agrokombinát Slušovice provinil? Jenom tím, že chtěl podnikat! Jeho předseda Ing. František Čuba zahájil ekonomickou expanzi a „...rozvíjí společné podniky v Kanadě, Francii, Itálii, obchoduje s celou Evropou. Z jižní Ameriky importuje ovoce, z Asie elektroniku, ve Vietnamu chystá těžbu drahých kovů a výrobu kaučuku. Filiálky má po celé republice, zakládá vlastní banku a rozčleňuje družstvo na malé, soukromě podnikající jednotky.“ (Viz opět Slušovický zázrak).

Druhá revoluce tedy vpadla do Slušovic: režim zde nasadil přes 500 lidí (!) a na F. Čubu je rozpoutána doslova štvanice! Vedení je prověřováno a vyslýcháno; sám F. Čuba byl 66x soudně vyslýchán, někdy výslech trval i 30 hodin nonstop! Zlínsko údajně křižují informátoři shánějící na předsedu Čubu jakoukoli kompromitující informaci. Agrokombinát je paralyzován, systematicky rozkrádán a během několika měsíců z něj nezbude vůbec nic... ZDE . Později si F. Čuba nechal vypracovat studii, proč byly Slušovice zlikvidovány. Vypracoval ji profesor Jiří Tvrdoň, bývalý děkan vysoké školy zemědělské v Praze. Dal mu ji třikrát přečíst a pak ji skartoval. Měl strach, že by mohl mít problémy...

Krátce poté je – v nejprve podobě restitucí a poté transformace družstev – proveden systematický úder proti celému a stále ještě existujícímu českému družstevnictví.

Nespravedlivé restituce zasadily družstvům těžké rány, kdy celá řada „...hospodářských, mlékárenských, zpracovatelských a odbytových družstev nebyla zemědělcům vrácena a jejich provázanost s navazujícími články vertikály byla vzhledem k nedostatku vlastního kapitálu značně zkomplikována.“ Viz 160 let družstevnictví v České republice ZDE

„Transformace“ družstevníků na oprávněné osoby byla v tehdejším Československu zahájena roku 1992. Stalo se tak dle zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, který nabyl účinnosti dne 28. ledna 1992.

Pokud jde o zemědělská družstva (ZD), pak „...v průběhu transformace bylo vlastníkům vráceno na 150 000 hektarů půdy, majetek v hodnotě 2,5 miliardy korun. Oprávněným osobám byl vydán majetek asi za 2 miliardy korun a 66 tisíc hektarů půdy. Tím byla splněna první část transformace a vytvořeny předpoklady k vytvoření majetkových podílů. ZDE

Původní a v 50. letech násilně vznikající „družstva bolševiků“, která se do roku 1989 již většinou přeměnila na fungující „družstva družstevníků“ byla deformována na „družstva vlastníků“; čili na větší či menší pseudo družstva a fakticky na ekonomické subjekty společníků. Družstevní forma byla výhodná proto, že společníci oficiální komanditní společnosti by museli ručit svým veškerým majetkem, zatímco družstvo ručí pouze majetkem družstva; ještě výhodnější v tomto směru byla nabídka formy s.r.o.

Transformační zákon navíc. „...založil nerovné postavení mezi restituenty státních podniků a družstev, která musela navíc vypořádávat vedle restitučních nároků i nároky transformační. Rovněž ustanovil rozdělení veškerého majetku družstev mezi oprávněné osoby v účetních cenách, čímž naprosto ignoroval tržní, reálnou hodnotu zemědělského majetku a jako jediný rozdělil veškerý majetek vytvořený za uplynulých 40 let. Důsledkem bylo a ještě dlouho bude ohromné transformační zadlužení družstev. Kromě toho musejí družstva dlouhodobě řešit požadavky oprávněných osob na finanční vypořádání majetkových podílů. Dalším specifickým problémem zemědělských družstev je přetrvávající právní úprava vypořádacího podílu v rámci obchodního zákoníku – ta jako by nebrala v úvahu majetkové důsledky transformace a je v praxi v mnoha případech pro družstva doslova likvidační.“ (Viz 160 let družstevnictví v České republice). ZDE

Byť oficiálním zdůvodněním této destrukce bylo zprůhlednění majetkových vztahů a odstranění dřívějších křivd, jejím zjevným cílem bylo rozbití a paralyzace českého družstevního hnutí. Doc. Jiří Havel k motivům této akce poznamenává: „Součástí restitucí byla i transformace zemědělských družstev. Ta dostala za povinnost vrátit původním majitelům velkou část majetku. To družstva vymazalo z hospodářské mapy země. Bez transformace by jako silné subjekty ovládly ekonomiku, s transformací však byly naopak zatíženy hlubokými a mnohdy nesplatitelnými dluhy...“ ZDE

Jedna z významných překážek bránící rozkradení české ekonomiky, tak byla odstraněna a následovala tzv. ekonomická transformace, populárně nazývaná jako katastrojka, která na dlouhá léta srazila výkon národní ekonomiky, její konkurenceschopnost i ekonomickou úroveň českých občanů. Dnes ze 100 největších firem v Česku jich celých 70 % patří zahraničním vlastníkům ZDE (např. banka IPB v hodnotě 30 miliard byla Nomuře „prodána“ za symbolickou 1 Kč) a odhady podílu z celkové české ekonomiky patřící českým občanům kolísají od 50 k pouhým 20%; Češi sice pracují jako na Západě a platí i západní ceny, ale v drtivé většině pobírají východní mzdy i důchody; přitom reálného důchodu z roku 1989 se čeští penzisté dočkali až někdy v roce 2005. Takovéto aspekty obvykle charakterizují ekonomické i společenské poměry vojensky poraženého státu...



Doba temna

Tím dalším – kdo byl v průběhu katastrojky spolu s družstevníky a českou ekonomikou na hlavu poražen – jsou čeští socialisté, kteří se dosud nevzpamatovali.

Aby Petr Pithart pochopil co při likvidaci Agrokombinátu Slušovice „tu posedlost způsobovalo...“ musel by znát např. definici socialismu předsedy Československé sociálně demokratické strany dělnické, A. Hampla, který na XVI. Sjezdu ČSSD v roce 1930 řekl: „Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém – ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní; když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“ Václav Havel a jeho posedlí kumpáni zde fakticky zahájili třídní boj!

ČSSD sice jakési matné asociace s družstevnictvím uchovává, dokonce ve svém programu „...podporuje všechny formy družstevnictví pro jeho prvky vzájemné solidarity, principy demokratického práva členů...,“ ale zcela absurdně uzavírá, že důvodem existence družstev prý „...není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům.“ Partaj dokonce měla ústřední družstevní komisi jejímž garantem byl sám předseda J. Paroubek; tato komise se však za celé 2 roky ani jednou nesešla... A pokud by chtěl někdo v projevech stranických funkcionářů za posledních 20 let najít slovo či snad dokonce větu na téma družstevnictví, patrně si moc nepočte. Paroubkův kabinet sice – po osmileté vládě ČSSD a doslova na poslední chvíli – 31. května 2006 schvaluje vytvoření Rady vlády pro družstevnictví, kterou ovšem Topolánek za 5 měsíců a dle své oblíbené Noci dlouhých nožů likviduje. Nu a když se letos v září konala partajní „programová konference“, tak zde šéf Družstevní asociace ČR samozřejmě chyběl; na jistého reprezentanta finanční oligarchie „socialisté“ ovšem nezapomněli...

České družstevní hnutí, zahájené před 150 lety, v 50. letech deformované bolševizací, v 90. letech transformací na společnosti komanditní či s.r.o. a současně zbavené veškeré politické i ideologické podpory a osvěty, dnes logicky prožívá svou dobu temna; a spolu s ním je do země zadupána i idea socialismu.

Transformace původních zemědělských, výrobních a dalších družstev na „družstva“ vlastníků nicméně probíhala individuálně i více či méně demokraticky a spravedlivě včetně schválení vlastních stanov; a další hospodaření „družstva“ již záviselo na schopnostech „vlastníků“; např. v ZD Loděnice ZDE „...vložilo do družstva své majetkové podíly ve výši 99 milionů Kč celkem 638 fyzických osob... K 31. 12. 2001 mělo družstvo 501 členů s majetkovým podílem ve výši 100 670 tis.Kč..“

Některá ZD i přes počáteční šok dokázala postupně expandovat, např. ZD Dolní Újezd ZDE „...rozhoduje o pořízení Státního statku Svitavy středisko Čistá a pronájmu pozemků v katastru obcí Čistá a Janov. V roce 2002 pronajímá pozemky v katastru obce Kamenná Horka od ZZN ve Svitavách a.s. a následně pořizuje celé středisko zemědělské výroby Kamenná Horka.V roce 2003 je uzavřena smlouva o vkladu podniku Zemědělské družstvo Příluka s veškerým majetkem a pronajatými pozemky...“

V době ekonomické krize ZD Libčany na svém webu oznamuje, že „... sklizňové práce zajišťuje zahraničními sezónními pracovníky – brigádníky, protože získat tuzemské pracovníky je téměř nemožné.“ ZDE

Mnohá družstva k zemědělské prvovýrobě postupně přibírala i tradiční výrobu přidruženou, včetně průmyslové. ZD Rpety má dokonce středisko přidružené výroby Dakel založené skupinou pracovníků, pocházejících z různých státních výzkumných ústavů za účelem vyvinout a vyrábět zařízení, využívající akustickou emisi. atd. ZDE

Družstva rovněž participují na projektech financovaných EU i kooperují s  evropskými subjekty. A jen v roce 2005 činila hrubá zemědělská produkce ve stálých cenách cca 72 mld. Kč!

Nyní může někdo namítnout: Jakápak doba temna!? Vždyť to je přece světlá přítomnost zemědělských družstev! Přesto podtitulek o době temna nelže a družstevní přítomnost je mnohem temnější než se zdá. Ona zmíněná hrubá produkce 72 mld. Kč z roku 2005 jednak představovala o cca 34 mld. (o 32 %) nižší úroveň než v roce 1990! ZDE

Navíc, kdyby nebyly rozbity Slušovice, tak dle odhadu ekonomů by v onom roce 2005  produkce jen tohoto jednoho jediného družstva dosáhla 150 miliard korun!... ZDE ZDE

Většina družstev – od ZD přes odbytová, spotřební, výrobní až po bytová ­– je sdružena v národní družstevní centrále, v Družstevní Asociaci České republiky ZDE reprezentující české a moravské družstevnictví na veřejnosti i v zahraničí. Klasická výrobní družstva zde zastřešuje Svaz českých a moravských výrobních družstev ZDE který české a moravské družstevnictví reprezentuje na veřejnosti i v zahraničí a svým členům poskytuje mj. informační, poradenské a konzultační služby v oblasti právní, sociální, ekonomické, vzdělání, obchodní a marketingové; organizuje společné expozice na veletrzích, výstavách a kontraktačních jednáních v ČR a v zahraničí, pomáhá při vyhledávání obchodních partnerů; při přípravě a předkládání projektů umožňujících čerpání prostředků z evropských i tuzemských fondů a zřizuje a spravuje účelové fondy.

V roce 2004 zde bylo sdruženo 303 výrobních družstev s  26 200 zaměstnanci. Celkový obrat družstev činil 20 miliard 980 milionů Kč a jejich export 4 miliardy 693 milionů korun..

Pokud někdo řekne: Hurá! – měl by se předtím seznámit s výsledky baskické Mondragonské družstevní korporace (MCC): První výrobní družstvo budoucího gigantu založil v roce 1956 katolický kněz José María Arizmendiarrieta s 5 mladými nadšenci... Družstvo přežilo diktátorský režim, expandovalo a úspěšně překonalo všechny světové hospodářské krize, kterým muselo za půlstoletí čelit. Dnes má MCC továrny po celém světě včetně Číny, Indie a USA. V roce 2008 mělo toto „družstvo“ již 92 000 zaměstnanců; celková aktiva korporace činila 33 miliard euro a celkový obrat 16 miliard euro (čili téměř půl bilionu korun)! Družstevní korporace dosáhla ziskovosti 2x větší než je španělský průměr a nejvyšší produktivity v celém Španělsku. MCC má prakticky již od počátku vlastní banku, pojišťovnu, založilo si svůj výzkumný ústav a univerzitu! ZDE , ZDE , ZDE

Přesto se zdá, že doba družstevnictví doslova přeje; nejrůznějších typů prosperujících družstev jsou patrně tisíce a ve všech možných oborech lidské činnosti.

Chcete se stát členem vydavatelského družstva Kulturní noviny? Nic snazšího. Zaplaťte členský vklad 5 až 50 tisíc korun (podle toho, jak vážně své družstevničení míníte), a jste družstevníkem! ZDE Např. lékárníci mají Družstvo lékáren: „Členem družstva může být fyzická osoba (lékárník nebo farmaceutický asistent) nebo společnost s ručením omezeným...,“ a kdo složí členský vklad 5000, 10 000 nebo více korun, má na členské schůzi buď 1 nebo dva respektive 3 hlasy. Uklízečka farmaceutickou asistentkou a tedy družstevnicí asi nebude; ale kdyby se svými kolegyněmi vytvořily s.r.o... Kdo ví? ZDE

Každý občan se však může stát družstevníkem i v Metropolitním spořitelním družstvu. Když zaplatí základní členský vklad 100 Kč, má na členské schůzi 1 hlas. Chce-li hlasů víc, za každou připlacenou stovku si koupí hlas další... ZDE

Jak vidno, význačnými družstevníky, získají-li české občanství, se mohou bez problémů a pro větší slávu družstevničení stát i pánové Morgan, Sachs i Rockefeller – a třeba spolu s ex-členem někdejší Brigády socialistické práce, dnes premiérem Nečasem. A proč ne?

Ovšem kdyby někdo navrhl, aby česká vláda privatizovala např. české aerolinky formou jejich transformace na družstvo, ex-socialistický pracant by ho označil za nebezpečného socialistu a s pohledem upřeným k nebesům by zvolal: Soudruhu Pinochete, ty to slyšíš!

A když člověk ještě slyší stesky, že v některých družstvech má zaměstnanec (nedružstevník) postavení téměř nevolníka, temná doba nynějšího družstevničení se zdá ještě černější,



Cesta k obrození

Družstevní hnutí, vzniklé před 150 lety se živelně a mohutně rozšířilo doslova do všech sfér lidské činnosti, a zejména v oblastech, které neměl zájem finančně podporovat establishment, sehrálo velice záslužnou roli: „Komu je dnes známo, že v roce 1937 v Československu fungovalo 24 družstevních biografů,  šest divadelních družstev, 17 družstev pro turistiku a sport, 76 družstev vydavatelských a 10 družstev výchovných, uměleckých a zábavných? Družstvem byla  pražská zoologická zahrada (1926–1950), petřínská rozhledna (1890–1945) a Česká filharmonie (1903–1938). Divadelní družstva  vznikala v Praze od roku 1866, to nejvýznamnější z nich, Družstvo Národního divadla  bylo založeno v roce 1880...„ ZDE

1. Definice výrobního družstva
Mj. patrně i tyto aspekty vyústily v neadekvátní definici družstva a družstevního podnikání, která je dnes široce akceptována prakticky od orgánů EU přes programy socialistických stran, až po družstvo Kulturních novin, které ji interpretuje takto: „Pojem podnikání... je s ohledem na družstevní principy nutno vykládat nikoli jako maximalizaci zisku s účelem hospodářské expanze daného družstva, ale pod zorným úhlem svépomoci a vzájemné podpory jako zajištění zdroje pro krytí potřeb členů družstva.“ ZDE

Tento obecně oblíbený omyl, který vymezuje družstvo pouze jako spolek nebo klub (byť sem lze jistě zahrnout i bytové družstvo), vede k tomu, že dokonce i výrobní družstevnictví je pojímáno jako svépomocné podnikání malého, maximálně středního popř. sociálního rozměru (výrobní družstva invalidů apod.); a nejlépe v oblastech, o které nestojí velký byznys, neb jsou málo ziskové či dokonce ztrátové, jako např. zemědělská prvovýroba.

Existují totiž i jiná pojetí. Nemarxističtí socialisté již od počátku chápali výrobní družstevnictví jako ekonomický základ pro realizaci svých společenských snů. Svou teorii družstevního socialismu vypracoval Ch. Gide, který v roce 1898 vyhlásil stoletý program socializace a vzniku družstevních republik.

Obecně lze říci, že socialistickým je každý samosprávný podnik fungující dle družstevního principu solidarity, poněvadž v něm neexistuje kapitalistické vykořisťování! Všichni zaměstnanci zde kromě tradičně diferencované mzdy (zahrnuté v nákladech) dostanou i spravedlivý podíl ze zisku vytvořeného v předchozím roce – a to z jeho finanční i investované části. a stávají se tak i skutečnými spoluvlastníky svého podniku! Všichni musejí logicky dostat stejný podíl, neboť za výkon již byli ohodnoceni mzdou.

Onu frázi je v případě výrobního družstevnictví nutno redefinovat již proto, že neodpovídá realitě: Vždyť i zemědělská družstva úspěšně podnikají v nejrůznějších oblastech přidružené výroby – o někdejším Agrokombinátu Slušovice či baskické MCC nemluvě! A k základním příčinám úspěchu mondragonského družstevního hnutí mj. patří: Výrazně podnikatelský přístup k fenoménu družstevnictví, ve kterém jsou základními principy ziskovost družstva, vysoké nároky na efektivitu řízení a reinvestice prakticky všech vytvořených zdrojů. ZDE

Jako nejrealističtější – a k diskusi tímto předložená – definice družstevního podnikání se pak jeví parafrázovaná verze zmíněného Hamplova výroku, tzn., že: Výrobní družstvo je podnikatelský subjekt, ve kterém má i ten poslední pracovník vědomí, že pracuje na svém, a je tudíž suverénem participujícím na rozhodování o chodu družstva i o dělbě zisku. S tím pak souvisí i přehodnocení mnohých aspektů z nichž mnohé je nutno zakotvit i legislativně.



2. „Družstvo vlastníků“ nebo „družstvo družstevníků“?

A)
Je evidentní, že „družstvo vlastníků“ zvláště takové, kde mají zaměstnanci-nedružstevníci statut faktických nevolníků oné definici nevyhovuje. Jednak proto, že vlastníci disponují počtem hlasů podle výše své investice a nemají tudíž ani zájem do svých řad přibírat další, se kterými by se museli dělit o zisk, zvláště když „nevlastníci“ mohou v družstvu pracovat jako zaměstnanci. Samozřejmě že transformační proces „družstev vlastníků“ v „družstva družstevníků“ – a zároveň definování a ustavení družstva jako socialistického ekonomického subjektu (formou stanov) – musí být dobrovolný a netransformovaná „družstva vlastníků“ nechť si nejraději sama zvolí adekvátní nedružstevní statut (s.r.o., a.s. apod.). Ne-li, nezbývá než zvolit adekvátní název pro „družstvo družstevníků“; např. socialistické (výrobní) družstvo?

B) Čili je nutno prosadit do obchodního zákoníku pasáž pro úpravu družstevních stanov v tom smyslu, že každý družstevník má jako fyzická osoba pouze jeden hlas a současně, že každému zaměstnanci musí být po roce (?) trvání jeho pracovního poměru v družstvu udělen statut plnoprávného člena družstva. Případné ekonomické konsekvence musí být řešeny realisticky s ohledem na sociální poměry pracovníka (např. mladá rodina apod.).

C) Představitelných forem transformace „družstev vlastníků“ na družstva družstevníků je více. Např. v MCC musí nový člen družstva zaplatit poplatek, jehož výše se rovná indexu finančního výnosu, který např. pro rok 2009 činil 13 380 €. Ten je přidán do celkového sdíleného akciového kapitálu družstva a rovněž je připsán na osobní účet člena družstva; jehož výše se časem běžně zvyšuje o výplaty ročních zisků – „dividend“ – v korporaci. Tento členský kapitál může ovšem rovněž klesat o zápornou „dividendu“ v případě, že družstvo vykáže při roční uzávěrce ztrátu. ZDE

D) S tím samozřejmě souvisí zákonný statut i role investorů, kterých bude vždy potřeba. V „družstvu vlastníků“ je investice chápána jako akcie, která podle své výše nese (navždy) adekvátní dividendy (i když je jako investice už dávno odepsaná). Toto pojetí je nutno přehodnotit do úpravy, která v družstvech údajně fungovala až do počátku 20. století, tzn. že investice bude legislativně formulována jako forma půjčky, která bude investorovi splacena dle dohody včetně dohodnutých úroků (jejichž maximální výše bude logicky nejvýše rovna minimálnímu úroku z nabídky bank. Splátky by pochopitelně figurovaly v položce nákladů družstva.



3. Reorganizace stávajícího výrobního družstevnictví a jeho cíle

Dosavadní pojetí výrobního družstevnictví vedlo k tomu, že družstva jsou atomizována, chybí jim investiční kapitál a tím v drtivé většině i možnosti rozvoje a expanze, které jsou smyslem každého hospodářského podnikání.

A) Mondragonská družstva v první fázi svého (živelného) vývoje kooperovala a fúzovala ve svých lokalitách a až následně dle rezortů. Na základě této empirie připadá racionálnější, budou-li oba procesy probíhat současně s cílem rychlého vzniku mohutné regionální družstevní korporace. ZDE , ZDE

Je nezbytné provést analýzu veškerého českého (zejména) výrobního družstevnictví a možností jeho co nejrychlejšího rozvoje jak v rámci kooperace a integrace jednotlivých stávajících subjektů na celostátní i regionální úrovni , tak v oblasti investic sloužících ke zřízení nových společných družstevních subjektů s rychlými výnosy (finančnictví apod.).

Např, MCC se skládá z 256 společností a subjektů a asi polovina z nich jsou družstva. Všechna družstva, která vytvoří zisk přispívají (dle baskického zákona o družstevnictví) do celkového vydaného akciového kapitálu korporace platbou, jejíž maximální hranice odpovídá zákonné úrokové míře stanovené španělskou vládou (4.25%) + 6%. Stanovy MCC pak výši celkového akciového kapitálu určují na 7.5%, s výhradou monetizace. Družstvo, které v tomto roce nezaznamená zisk, žádné platby do společného akciového kapitálu neodvádí. ZDE

Tento fond lze použít na nákup či vznik nových žádoucích družstevních subjektů Aktuálně velice přínosný by byl i projekt zahrnující zapojení nezaměstnaných občanů. Cílem této aktivity by měl být vznik jak korporátních družstevních kolosů tak vznik korporace na celostátní úrovni a příkladem zde mohou být jak Slušovice tak zejména MCC.

B) Příklady architektury a fungování podobné mohutné regionální družstevní korporace lze samozřejmě čerpat z příkladů slušovického Agrokombinátu i MCC. Obecně lze říci, že jde o organismus, složený z buněk, jimiž jsou jednotlivá družstva a orgány představují finance, průmysl, distribuce a znalosti (vzdělávání) – které fungují odděleně na základě vlastní strategie a jsou koordinovány prostřednictvím korporátního centra. Mozek korporace, kongres, slouží ke skloubení exprese a suverenity; jeho řídící výbor jako nejvyšší vedení i reprezentativní orgán má za povinnosti mj. volby generálního ředitele korporace. Družstva, která podnikají ve společném odvětví tvoří rezortní skupinu s těmi jež jsou součástí odpovídající divize.

C) Byť předchozí architektura jistě poslouží jako obecný vzor, tak v současné době zcela chybí – a je to veliký dluh socialistických ekonomů a intelektuálů – architektonické modely pro konkrétní typy jednotlivých ekonomických subjektů. Poněvadž regionální družstevní korporace musejí logicky usilovat i o další expanzi včetně účasti při privatizaci ekonomických subjektů vlastněných státem, v aukci na získání subjektů zkrachovalých apod., pak musí již předem existovat modely na transformaci těchto nabytých subjektů v subjekty družstevní, neboť jinak hrozí chaos, úpadek a rozkradení. Takovéto strukturální modely musí tudíž zahrnovat všechny typy počínaje např. modelem družstevní univerzity, fakultní nemocnice, sklárny či banky a konče rezortními giganty v podobě aerolinek, těžařského průmyslu apod. A pročpak nevytvořit i družstevní model politické strany?

D) Nyní návrat do reality. V současné době je zásadní potřebou zmapování situace a zjištění, zda nějaká (výrobní či zemědělská) „družstva družstevníků“ v ČR vůbec existují (obchodní zákoník to umožňuje) a pokud ano, pak po jejich identifikaci musí následovat úsilí o jejich netěsnější a nejpestřejší koexistenci a propagaci. V tom jistě pomohou stávající instituce zastřešující stávající družstevní hnutí jako Družstevní asociace ČR i její oborové svazy; byť existence odborů v družstvu je již sama důkazem o jeho statutu, neboť v „družstvu družstevníků“ se historická role odborů stává nadbytečnou. ZDE

E) Obrovský impulz by znamenal revoluční čin socialistů angažovaných v socialistických stranách (KSČM, ČSSD) a vlastnících nejrůznější ekonomické subjekty typu s.r.o., a.s. apod. a jímž by byla transformace jejich podniků do zbrusu nových „družstev družstevníků“. Zvláště za situace, kdy by se nacházeli v ekonomických problémech, by byla pozitiva oboustranná. Ale to je dnes asi ještě méně reálné než bod 2C... Pokud to nedokážou pak ovšem zůstanou socialisty tragikomického typu, zejména ve srovnání se socialisty sice neuvědomělými leč spontánními, jakými byli katolický kněz José María Arizmendiarrieta a mladí nadšenci Luis Usatorre, Jesús Larraňaga, Alfonso Gorroňogoitia, José María Ormaechea a Javier Ortubay, zakladatelé úplně prvního mondragonského družstva, ULGOR..



4. Ideologické, kulturní, politické a politologické aspekty

Zatímco „družstvo vlastníků“ je subjektem kapitalistickým, „družstvo družstevníků“ je evidentně subjektem socialistickým a podnikajícím v rámci kapitalistické společnosti. Když Baskicko začínalo v 80. letech svůj vlastní politický život, usoudilo se, že družstevní hnutí nemůže být zařazeno mezi žádný politický směr, poněvadž by to bylo proti jeho vlastním stanovám. Nicméně se ukázalo logické jeho zařazení do socialistického prostředí v tom nejhlubším a nejvznešenějším smyslu slova socialistický: to znamená socializaci zdrojů a demokratizaci řízení, vlastnictví a vědomostí.

Diktátor Franco to pochopil již dříve a aby baskickým družstevníkům zkomplikoval život, vyňal je ze systému státního sociálního zabezpečení, takže si museli založit vlastní pojišťovnu. Chápal to i Hampl, když hovořil o socializaci jako o oné nebezpečné cestě, ohrožující nepřátelské pozice, a že to chápou i oni nepřátelé, poznal na své kůži František Čuba. Je tedy třeba počítat s tím, že nastanou komplikace, a že někteří odpůrci socializace jsou doslova fanatičtí. I přesto, že úsilí socialistů je motivováno těmi nejhumánnějšími motivy.

A) MCC dosáhlo obdivuhodné efektivity a produktivity proto, že vytvořilo podnikatelské společnosti lidštější a participativnější. Tento přístup navíc dobře zapadá do nejnovějších a nejpokrokovějších manažerských modelů, které mají tendenci preferovat pracovníky jako nejcennější složku a zdroj konkurenční výhody moderních podniků. Personální povaha družstev, ve kterých měli lidé přednost před kapitálem vyústila ve vysokou úroveň angažovanosti pracovníků v družstvu prostřednictvím jejich spoluúčasti jak na kapitálu tak na řízení. To včetně demokratického sdílení informací přispělo ke vzniku pozitivní atmosféry společné shody a spolupráce a k vytvoření účinných nástrojů vnitřní spolupráce i pokud jde o finanční politiku a současně i o sociální zabezpečení, o inovace a výzkum či vývoj, i o koordinované řízení prací a krizových situací.

Nemenším přínos lze spatřovat i v tom, že dojde k přirozenému vyrovnávání nespravedlivých finančních disproporcí v mzdách mezi jednotlivými rezorty, viz např. průměrná mzda v bankovnictví a v zemědělství.

B) Již proto si družstevnictví zaslouží maximální podporu a propagaci neboť evidentně jde o nejspravedlivější forma podnikání i honorování pracovní síly a zároveň ekonomicky nejefektivnější. Je rovněž třeba vytvořit úplně novou kulturu, tradice, rituály, vnější družstevní symboly, atd.

C) Významně se angažovat při tomto velkolepém hnutí by měly zejména socialistické politické strany; u nás KSČM a ČSSD. Zatímco v prvním případě lze přízeň očekávat, ČSSD je v tomto směru značně nečitelná i nevěrohodná. Na účinnou legislativní podporu družstevnictví lze v ČR navíc spoléhat jen tehdy, zvítězí-li ve volbách levice (a ČSSD neselže jako v roce 2002); a bude se tak nepochybně dít přes obrovský odpor médií a pravicové scény. Ovšem levice v Evropě i v ČR v poslední době a dokonce i v situaci ekonomické krize prohrává volby jak na běžícím páse. Což je poslední, tentokráte politologický oříšek.


František Stočes
Mluvčí neoficiální „Stínové družstevní komise ČSSD“ (spontánně ustavené na intranetu ČSSD)
Aktivista družstevní skupiny občanské iniciativy Alternativa Zdola
16. ledna


POZNÁMKA: Texty vyznačené červeně jsou verzí napsanou 16. 1. Černý text vznikl 15. 1. Doplněno 23. 1. (4. odstavec, tučný text).

NETSOCAN