NETSOCAN
Číslo 1 --LEDEN 2011 ---Ročník X.
O rozvoji družstevního podnikání


Více než 150 let trvající družstevní hnutí dosáhlo i přes svou faktickou živelnost pozoruhodných úspěchů. A je možno říci, že jeho budoucnost může být bez přehánění velkolepá. Družstevnictví se přitom rozvíjelo ve dvou simultánních sférách.

1

První oblast tvoří svépomocná družstva, zaměřená na realizaci konkrétního cíle (na jehož dosažení neměl zájem nebo dost prostředků establišment). Patří sem tradiční bytová družstva, ale i družstva vydavatelská či divadelní a z dalších stačí jmenovat družstva, jejichž zásluhou vznikla pražská zoologická zahrada, petřínská rozhledna a Národní divadlo.

Takovým svépomocným družstvem jsou fakticky i politické strany včetně ODS a nejrůznější typy pojistných systémů, byť se jako družstvo nevnímají ani formálně neprezentují; podstatnější je, že spočívají na prvcích solidarity a kooperace. Takovým typem družstva je tedy i zdravotnický systém a jednou z významných příčin jeho ztrátovosti a nákladnosti je, že do systému jsou vpuštěny cizorodé tedy (z hlediska efektivnosti) nesolidární a nekooperující subjekty, čili privátní byznys.

Aktuálně pak existuje několik významných kauz, kde by tento typ družstevnictví mohl sehrát významnou a užitečnou roli pro tuto zem. V prvním případě jde o nynější snahy „reformovat“ zdravotnický a penzijní systém, a za těmito aktivitami nelze nevidět lačné pohledy privátních pojišťoven, vedených i známými bankrotáři nebo spíše tuneláři, jako Rusnok či Mertlík (který banku IPB včetně Plzeňského Prazdroje v hodnotě 30 miliard „prodal“ bance Nomura za symbolickou 1 Kč).

Řešením by mohlo být vytvoření jediné družstevní penzijní pojišťovny, kterou by vlastnili a na valné hromadě řídili buď hejtmané (nebo ještě lépe starostové všech okresních měst?). Finanční zdroje by poskytly (okresy?), kraje a stát. Poněvadž politické strany o takový projekt zájem nejeví, měly by, uznají-li to za společensky prospěšné, s PR začít občanské aktivity; a to dříve než bude pozdě.

Jiný naléhavý projekt, alespoň dle názoru autora, vychází jednak ze skutečnosti, že fakticky veškeré deníky v této zemi vlastní zahraniční vydavatelé, kteří skrze ně prosazují vlastní zájmy, které vůbec nemusí být totožné se zájmy této země a českých občanů. A navíc tak běžně činí ignorací elementárních zásad novinářské etiky nebo dokonce formou dezinformací. Druhým aspektem je tristní situace v politických stranách (zejména v ČSSD), kde se zánikem stranických deníků zanikla i vnitrostranická diskuse potažmo demokracie a tato situace (spolu s faktem že partaj umožňuje zisk lukrativních postů), urychlila přeměnu ČSSD v subjekt s fakticky mafiánskými rysy; a je logické, že kmotři a jejich klienti na žádné diskusi zájem nemají.

Řešením by mohlo být založení družstva pro vydávání necenzurovaného veřejnoprávního deníku, ve kterém by měly své autonomní přílohy subjekty jako politické strany, odbory, Družstevní asociace ČR, občanské aktivity apod., která by zároveň tvořily družstevní subjekty v družstvu. Vlastní koncepce veřejnoprávního deníků nepředstavuje problém.

2

Nyní ke druhému proudu onoho stopadesátiletého družstevního hnutí, a tím jsou družstva podnikatelského zaměření. Patří sem družstva zemědělská, odbytová, výrobní, finanční, znalostní a rovněž družstva spotřební.

Vznikaly v celé Evropě, např. ve Španělském Baskicku se vyvinula z mnoha ekonomických aktivit, vyžadujících vzájemnou spolupráci. Jedním příkladem takové činnosti bylo tradiční řešení sousedských či obecních povinností, často souvisejících se zemědělskou prací. V některých případech se takové společenské aktivity nakonec vyvinuly do úrovně oficiálních sdružení jako rybářský cech či organizací hospodařících na společných pozemcích, které sehrály významnou roli v baskické ekonomice.

Nástup průmyslové revoluce význam takovýchto sdružení a praktik značně omezil. Nicméně to současně přineslo i nové příklady ekonomických aktivit, vykonávaných dle principu vzájemné spolupráce. Patřila sem spotřební družstva, která vzápětí vyrostla v regionu Gran Bilbao a také průmyslová výrobní družstva, inspirovaná idejemi socialistů. jako např. Eibarresa Alfa.

V průmyslově rozvinutých  českých zemích byla tato aktivita daleko vyšší, nicméně vznik bipolárního světa, a koncepce zestátněné ekonomiky odsunuly družstevní problematiku z centra pozornosti a česká družstva dlouho fungovala jako monoproducenti jednotlivých komodit. Zemědělská se zabývala zemědělstvím, výrobní např. jen opravami fasád apod.

Tyto okolnosti včetně existence prvního svépomocného typu pak vedly k dodnes přežívající a zcela mylné definici tohoto proudu a družstevnictví vůbec; k definici, která dodnes straší v programu ČSSD a která tvrdí, že důvodem existence družstev údajně „...není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům.“ Tuto tezi ovšem rozbila již zemědělská družstva, která se i za bolševika naučila překlenout ztrátové zimní období nezemědělskou přidruženou výrobou i průmyslového charakteru.

Charakter vlastnických a ekonomických poměrů v jednotlivých výrobních družstvech je dán historickými okolnostmi a v ČR může sahat od faktické akciové společnosti (byť se nazývá družstvem vlastníků) až po ideál starých socialistů, kde má každý družstevník jeden hlas a všichni stejná práva i povinnosti.

Vedle těchto klasických a vlastně jen lokálně podnikajících družstev vznikly na sklonku 20 století dvě „anomálie“ v podobě mamutích regionálních družstevních korporací: u nás to byl především Agrokombinát Slušovice a ve Španělském regionu Baskicko známá Mondragonská družstevní korporace (MCC). Oba kolosy vznikly spontánně a navzdory počáteční nepřízni režimů.

U obou korporací lze nalézt spoustu užitečných podnětů z hlediska managementu atd., nicméně klasickým příkladem je především MCC a její vnitřní architektura od vrcholných řídících orgánů, kde jsou některé funkce neplacené (čímž se brání nárůstu byrokracie) až po vlastní družstva, tvořící autonomní podnikatelské subjekty. (Mnohé další informace jsou buď v češtině na webu NetSocan nebo (spolu s dalším info, na vlastním webu MCC v angličtině a dalších jazykových mutacích).

Pro tuto chvíli budiž nejpodstatnějším zjištěním fakt, že elementárními podmínkami pro přeměnu družstev ve funkční korporaci bylo jednak založení vlastní banky . Caja Laboral (na její základní finanční kapitál přispěla všechna družstva proporcionálně a zástupci všech družstev mají na valné hromadě banky 1 hlas), která velkoryse subvencovala nákup nových ekonomických subjektů či významné rozvojové programy družstev.

Druhým poznatkem je, že všechna družstva, která vytvoří zisk přispívají do celkového vydaného akciového kapitálu korporace platbou, jejíž maximální hranice odpovídá zákonné úrokové míře stanovené španělskou vládou (4.25%) + 6%. Stanovy MCC pak výši celkového akciového kapitálu určují na 7.5%, s výhradou monetizace. Družstvo, které v tomto roce nezaznamená zisk, žádné platby do společného akciového kapitálu neodvádí.

Jaké z toho všeho plynou podklady pro eventuální vizi rozvoje českého výrobního družstevnictví potažmo národní ekonomiky? Realitou z níž je nutné vycházet bude patrně fakt, že drtivou většinu výrobních družstev tvoří družstva vlastníků; tedy postupně identifikovat eventuální „družstva družstevníků“ a propagovat je. Snaha po rozbití původních družstev družstevníků na družstva vlastníků patrně vycházela ze správného  předpokladu, že dominantní vlastníci v družstvech nebudou mít chuť fúzovat a dělit se o dominantní postavení, čili tak bude paralyzován rozvoj všech družstev současně...

Vize dalšího rozvoje umožňují pracně nabyté zkušenosti MCC a jejími obecnými kroky by mělo být:
1) Snaha vytvořit regionální korporace ze všech družstev podnikajících v daném regionu, ať již jsou členy DAČR či nikoli. Jedinou povinností družstev by byl příspěvek do celkového vydaného akciového kapitálu korporace (který by sloužil k regionální i další expanzi družstev) a rozhodování v relaci 1 družstvo = 1 hlas. Tyto investice by měly být v první fázi použity na zřízení družstevních subjektů podnikání v oblastech s rychlým finančním výnosem.
1a) Cenná struktura DAČR by zůstala
2) Všechny regionální korporace by měly přispět stejným dílem na vznik vlastní družstevní banky (ať již nové nebo transformací některé „družstevní banky“ stávající). Na valné hromadě banky by měl každý region 1 hlas. Financovány by mohly být akvizice ekonomických subjektů v konkursu, privatizované státní či společenské subjekty apod.
2a) S tím souvisí potřeba vytvořit transformační projekty prakticky všech stávajících ekonomických subjektů na družstevní typ.
3) Zajímavá připadá úvaha, že pokud by přistoupily na onen družstevní princip 1 družstvo = 1 hlas, pak by v regionální družstevní korporaci vlastně mohly participovat i podnikatelské subjekty nedružstevního typu.
4) Zajímavá připadá rovněž úvaha, zda by si – v zájmu rozvoje české ekonomiky - neměly vlastní subjekt takovéhoto korporátního typu zřídit i ostatní české ekonomické subjekty nedružstevního typu.
5) Všem těmto aktivitám musí předcházet rozsáhlá osvěta a diskuse.


Referát byl přednesen na schůzce družstevní skuoiny při Alternativš Zdola 19. ledna 2011.

František Stočes
Mluvčí Stínové družstevní komise ČSSD
Aktivista družstevní skupiny při Alternativě Zdola
19. ledna

NETSOCAN