NETSOCAN
Číslo 1---LEDEN-ČERVEN 2016 ---Ročník XV.
Máme další skandál - Panama papers

Tak se nám provalil další skandálek kolem pla-cení daní. Jenže to není nic nového, to všechno my víme už dvacet let a celou dobu to nikoho nezajímalo. Na západě to musí vědět už 50 let. Proč je ten humbuk až dneska to opravdu ne-vím. Že by jen proto, že jsou do toho namočeni politici? O těch cizích víme, ale co naši? Ti asi nejsou tak důležití jako Britové, Němci nebo Francouzi. Celá krize není nic jiného než krize neoliberalismu.

Podvody na daních to je průvodní jev neolibera-lismu. Už před dvaceti lety nám pan Klaus pro-sadil dva zákony, které celou krizi vyvolaly. Vzhledem k rozsahu skandálu Klaus nebyl jedi-ný, ale zřejmě to dostal rozkazem, protože to by-la všeobecná tendence asi nejen v Evropě. Kdo k tomu dával rozkazy, se neví, ale všichni si to můžeme domyslet.

První Klausův zákon stanovil možnost platit da-ně v místě sídla svého podniku. To vyvolalo úprk podniků od nás do tzv. daňových rájů. Ty už dávno existovaly na západě a nikomu to nevadi-lo. To byly malé státy na západní polokouli, které pochopily svoji možnost. Snížily daně (z těch velkých stejně nic neměly, protože u nich žádný průmysl nebyl). Podniky v Evropě začaly budo-vat svá sídla v daňových rájích. Byly to jen kan-celáře o dvou lidech, ale často stačila jen poš-tovní adresa.

Druhým zákonem bylo umožněno podnikům pla-tit daně podle chuti podnikatele - buď může platit daně doma, nebo v místě sídla svého podniku. Že všichni platili venku, byl jen logický důsledek - kterej blbec by platil daně u nás, když může platit jen polovinu v Panamě. Celou situaci se snažil Klaus zachránit snížením daní u nás z cca 40 na 20%. Bohužel neměl šanci něco změnit. Konkurovat daňovým rájům nelze.

Stát nemá peníze na nic. Peníze chybí ve zdra-votnictví, na důchody nemáme peníze, na silnice a další a další. Hospodářství České republiky spadlo na dno. V daňových rájích zmizelo z České republiky dle Transparency In-ternational za posledních 8 let až 244 miliard ko-run. Jsou to peníze, které vznikly v České re-publice, a ze kterých měly být odvedeny daně českému státu. Podle mého je číslo velmi pod-hodnocené. U nás je 80% podniků německých a pochybuji, že by jen jeden jediný u nás platil da-ně.

Toto jsou fakta známá už dvacet let. Jen se do nich nesmělo šťourat. Ale ve světě se objevil někdo, kdo do toho strčil nos. A hned máme vel-ký skandál. Únik dat advokátní kanceláře Mossack Fonseca v Panamě odkryl informace o desítkách politiků a dalších vlivných osobnos-tech v zemích po celém světě včetně České re-publiky, které svůj majetek ukryly do daňových rájů. Ať už na pozadí úniku informací stojí kdo-koliv a nehledě na to, proč se tak stalo a komu to může prospět, daňové ráje jsou obecně proble-matický fenomén. Zajímavé je že se to provalilo jen v Panamě a lítají v tom jen evropské podniky. Asi to bude v tom, že americké podniky platí daně na Bahamách.

Daňové ráje pro nás žádný problém nejsou. Problém je debilita našich zákonodárců. Nevím, co těm darebákům brání zavést tady pořádek. Vždyť stačí tak málo. Stačí se vrátit o padesát let zpět. Teď nemyslím do komunismu ale do šedesátých a sedmdesátých let ve Spojených státech. Tenkrát jsme záviděli vysokou životní úroveň Američanů. Auto v každé domácnosti, rodinné domky na předměstí velkých měst. Kdo to neví, tak americká města jsou obchodní mra-kodrapy v centru měst a kolem jsou kilometry rodinných domků (možno vidět v TV). Činžáky jsou v USA pozůstatky z 19. století a na ústupu a jsou jen pro černochy, jak můžeme vidět v amerických seriálech jako je Kožak. A ten je ze sedmdesátých let. Dnes je situace horší.

Ale co dělalo tak vysokou životní úroveň? Možná to byly daně. Tenkrát byly daně v USA 50 až 60% ze zisku. Asi bylo lepší přidat zaměstnan-cům než to dát státu. Trvalo to až do nástupu Reagana na presidentský stolec. Ten přišel s geniální myšlenkou - po snížení daní budou ka-pitalisté radostně platit malé daně a zmizí daňo-vé úniky. Se stejnou geniální myšlenkou přišla Margaret Thatcherová ve Velké Británii. Oba skončili stejně. Kapitalisté ani malé daně neplatili a životní úroveň jejich obyvatel šla str-mě dolů. Neoliberalismus ovládl svět. Dnes je si-tuace taková, že situace poloviny Američanů je prý horší než u nás. Na internetu si můžete najít zprávy o milionech malých bezprizor-ných dětí bez rodičů, kteří spí v kanálech. O tom, že polovina Američanů je na potravinových poukázkách od státu. Za první republiky jsme jim říkali žebračenky. Že všichni Američané jsou enormně zadluženi. Prostě lidé i v Americe zjišťují, že neoliberalismus není to pravé ořechové.

Takže se můžeme ptát - Jak z toho svinstva ven? Řešení je jednoduché, ale obávám se, že není možné. Stačí se vrátit do Spojených států před padesáti lety a zvýšit daně. Na 50 a výše procent. To ale vládci tohoto světa nepřipustí.

Pokud by se někomu zdálo 50% moc tak bych jim připomněl německý hospodářský zázrak po válce. Po nástupu kancléře Erharda přišla nová hospodářská politika. Ta se zakládala na novém daňovém zákoně. Daň ze zisku podniků 100 % a daň z příjmu obyvatel vyšší než 5000 DM byla 90%. A šmitec! Za pár let bylo vybombardované a zplundrované Německo na vrcholu. A vydrželo jim to dodnes. Tomu se říká Politika s velkým P. Ne tomu Klausovskému podlézání mocným, kte-ré přivedlo bohaté Československo na buben.

Ale řešení i u nás by se možná našlo. Nedříve se musí zrušit ty zločinné Klausovy záko-ny. Každý podnik v Česku bude platit daně do-ma. Podvody na daních se budou trestat zná-rodněním podniku. Třeba pod názvem státní správy.

A stát bude najednou mít dost peněz. Budou pe-níze na zdravotnictví na nové silnice. Možná by zbylo i na důchodce. Mohl by se doplnit důcho-dový fond, který vykradli vlády ODS. Zkrátka by přišel zlatý věk Česka.

Lidi čumí na televizi a nevylezou ven od flašky piva. Je to vidět na manifestacích proti migrantům. Tam se sejde jen pár lidí. Ostatní se asi mají všichni dobře a nemusí manifestovat. V únoru 1948 přišlo na manifestaci milion lidí a by-lo vymalováno. Ale já se bojím, že to nejhorší teprve přijde. Situace je taková, že za pár let ten milion přijde a bude zase vymalováno.


Ing. Josef Vít
11. dubna
NETSOCAN