NETSOCAN
Číslo 2 -- ÚNOR 2003 ---Ročník II.
Proč vlastně komunisté nežijí komunisticky?
Nikdo jim v tom nebrání!

ooooo

ooooo 30. ledna se odehrál v "Kotli" mezi moderátorkou a prestižním komunistickým ideologem a poslancem M. Ransdorfem následující emotivní dialog:

Jílková: Když vy tak rádi hlásáte jak chcete pomáhat sociálně slabým, nemohli byste to dokázat tím, kdybyste ty vaše poslanecké platy, třeba vzali 50%, 60% - pořád by vám zbylo dost - a dali byste to právě těm sociálně slabým...
Ransdorf: Tak za prvé. My dáváme. My na rozdíl od různých stran, jiných, nemáme pozice v dozorčích radách. My dáváme ze svých poslaneckých platů na volební fond strany. Ale když přišly...
Jílková: Ale já mluvím o těch sociálně slabých...
Ransdorf: ...ale když přišly povodně, tak ze všech politických stran v téhleté zemi největší pomoc poskytla právě KSČM.

Jílková: No mně jde o to, zda nejste odtrženi od těch sociálně slabých. Zda nejste...
Ransdorf: Právě v době povodní jsme dokázali, že ne...
Jílková: ...zda nejste právě tou privilegovanou částí...
Ransdorf: Říkám, dokázali jsme, že ne.

ooooo Diváci tu sledovali, jak nekomunistka Jílková zkoušela významného člena KSČM z komunistické etiky a dlužno říci, že v této problematice panuje obrovský chaos. Např. prezident A. Novotný poté co abdikoval, vrátil svůj veškerý prezidentský plat státu - mimo pár tisíc, které prý "investoval" do politických úplatků. Naproti tomu Gottwald, dle tvrzení své sousedky, dal něco ženě, něco partaji a většinu propil...
ooooo Na obou stranách však zjevně panuje kounsenzus v tom, že ponechá-li si komunistický poslanec svůj zasloužený poslanecký plat, pak se dopouští "komunistické nemravnosti". Diskuze se vede pouze o smyslu, výši a adresátovi oné částky. Lze však takovou sumu racionálně zdůvodnit, kvantifikovat a adresovat?
ooooo Lenin například teoretizoval, že poslanci (socialističtí) mají pobírat pouze "obyčejný plat ve státě" (a v tomto smyslu Ransdorf svého Učitele zapřel jako apoštol Petr Krista...), a účelná se zdá i jeho definice třídy. Třída je "To, co jedné části společnosti dovoluje přisvojovat si práci části druhé." Nyní je totiž možné provést jednoduchý kalkul...
ooooo Připusťme, že průměrný plat v ČR činí 15 000 Kč a že zde žije 85 učitelů pobírajících 14 000 Kč, ale zasluhujících si minimálně průměrnou mzdu, na což stát ovšem nemá. Nemohou být pak tito učitelé i kýmsi vykořisťováni? Každý o 1 000 Kč?
ooooo Dále tu máme soudruha Ransdorfa, pobírajícího svůj zasloužený poslanecký plat, řekněme se vším všudy rovných 100 000 Kč; a tento soudruh volá po znárodnění vykořisťovatelů (které by tím připravil i o miliardové zisky). Pokud by tyto vykořisťovatele svrhl, zůstal by pak ve státě teoreticky už jen vykořisťovatel jediný...
ooooo Byl by jím sám soudruh Ransdorf, vykořisťující oněch 85 učitelů o 85 000 Kč!
ooooo Pokud by si ale ponechal průměrných 15 000 korun a oněch 85 000 Kč poskytl státnímu rozpočtu (nikoli straně, tím problém nevyřeší), evidentně by tím odstranil jednoho nestoudného vykořisťovatele, tzn. soudruha Ransdorfa a současně by vykonal i svůj první komunistický skutek v životě! A kdo mu v tom brání?
ooooo Ale pozor! Soudruh Ransdorf nemůže podobný skutek požadovat po někom, jemuž je komunistická etika cizí nebo dokonce z duše protivná, například po senátorovi Rumlovi. Pokud ten prohlásí, že svůj senátorský plat považuje za adekvátní a pokud tím někoho vykořisťuje, tak ho to docela baví, smí soudruh Ransdorf říci pouze, "Jak račte, pane senátore." Jinou otázkou je, jak zareagují voliči až bude pan senátor podruhé kandidovat. A právě v tom je ten největší půvab demokracie.
ooooo Je zcela zřejmé, že dokud samotná elita KSČM neakceptuje komunistickou etiku (spočívající v tom, že si ponechá pouze průměrný plat ve státě a přebytek vrátí do státního rozpočtu) - nebo dokud ji k tomu členská základna nedonutí - bude vždy hrát roli nejvýše pokryteckých mluvků a komunizmus zůstane utopií.
ooooo V opačném případě může být vyvrácen i tragický Marxův a Leninův omyl, že lidstvo do komunizmu dovedou dělníci v montérkách a s puškami na ramenou. Tato vize je ostatně v naprostém rozporu s logikou dosavadního vývoje společenských systémů: dělník je pouhý antagonista kapitalisty a protagonistou nové epochy nikdy nebyl žádný z antagonstů epochy předchozí. Feudalizmus nevytvořili otrokáři natož otroci. Také kapitalizmus není dílem feudálů ani nevolníků. Nemá-li být komunizmus utopií, pak je nutné identifikovat jeho protagonistu. A jím může být jedině intelektuální elita, která tím, že se vzdá své vykořisťovatelské nadhodnoty, se stane i elitou mravní, elitou komunistickou.
ooooo Druhý okruh problémů představuje ekonomika. Ani zde nemá soudruh Ransdorf, volající po znárodnění, pravdu. Leninova vize znárodněné továrny, fungující dle vzoru pošty, se ukázala nerálnou kvůli nízké konkurenceschopnosti.
ooooo Daleko nadějnější se jeví jiný systém, starý pouze několik desítek let. Když v 80. letech postihla podniky na americkém Středozápadě vlna krachů, přišel americký senátor Louis Kelsos s projektem státní půjčky na nákup zaměstnaneckých akcií. Zaměstnanci, kteří si tyto akcie koupili se stávali jednak investory a jednak spoluvlastníky svých podniků, které tato akce zachránila před úpadkem. Kelsovo "dítko" známé pod zkratkou ESOP (Emplyée Stock Ownership Plan) tedy nepostrádalo ani konkurenceschopnost, ani vitalitu. Nicméně ve své klasické podobě trpí závažnou dětskou chorobou projevující se tak, že se ESOP podniku nakonec zmocní několik vlastníků s největším počtem akcií - obvykle management - a vyšachuje ostatní akcionáře ze hry. Tento kaz na kráse ESOPu by mohl snadno odstranit systémem, kde 1 fyzická osoba (zaměstnanec) = 1 hlas.
ooooo Nejzajímavějším poznatkem ale je, že optimlní forma takového podniku vlastně splňuje Marxův i Leninův sen. Bude-li totiž ona nadhodnota (kterou rozumný kapitalista reinvestuje nicméně si onu investici ve vší početnosti přivlastní) rovněž investována a formou akcií spravedlivě rozdělena mezi zaměstnance, pak v tomto podniku napočteme 100% kapitalistů, avšak žádného vykořisťovatele! Evidentní rovněž je, že první takto fungující podnik se stane i určitým mravním mementem pro současné formy podnikání.
ooooo Takže přichází další otázka pro členy KSČM, obzvláště pro ty, kteří podnikají a v privatizaci získali nejrůznější výrobní jednotky: co jim brání v zavedení systému zaměstnaneckých akcií ve vlastních podnicích a tedy v odstranění dalších "komunistických" vykořisťovatelů? Historická analogie navíc naznačuje, že má-li se zrodit nová epocha, musejí její prvky a prestruktury vznikat a fungovat již ve společnosti předchozí. Kapitalizmus se svojí technologií a občanskými svobodami nepředstavitelnými za feudalizmu by zůstal na věky utopií, pokud by jeho prestruktury - manufaktury - nevznikaly a nefungovaly v nevolnickém feudalizmu.
ooooo Nu a pokud se snad budou soudruzi zdráhat a poukazovat, že není radno se pouštět do nějakých komunistických dobrodružstvích, pak jim lze opět připomenout názory jejich učitele Lenina, rozjímajícího nad smyslem komunistických subotniků: "Musíme pečlivě zkoumat výhonky nového a věnovat jim co největší pozornost... Je nevyhnutelné, že některé z nich zahynou. Nelze zaručit, že právě ´komunistické subbotniky´ sehrají zvlášť významnou úlohu. O to nejde. Jde o podporu všech a veškerých výhonků nového, z nichž život vybere životanejschopnější"
ooooo Takže čest vaší práci, soudruzi.



František Stočes
únor 2003

NETSOCAN