NETSOCAN
Číslo 2 -- ÚNOR 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Český politický fekál
 Srpen a kladiven

ČLÁNKY
 Kdo je v ČR informačním tyranem: Nova nebo ČT?
 Proč jsou poslanci za KSČM lumpenkomunisté?
 Mění se elity ve zhoubný nádor západní civilizace?
 Pohádka o nezbedném Sadámkovi

NETSOCAN MONITOR
 Klaus není jen monstrance
 Bubílková: Plakat jsem ho viděla jen jednou
 Díky Novo!
 Proč stále křičí
 Chtěli se mě zbavit
 Média tyranizují svět. Ale lze tomu nepodlehnout
 Podivná debata o vymírání Čechů
 Zednáři


o
V tomto čísle uvádíme úryvek z historické fikce nazvané Srpen a kladiven, jejímž autorem je Josef Nemo Švejk. Viz Bibliotéka.


Srpen a kladiven

o Těžká kocovina v pití pálenky nezkušených pražských intelektuálů a zvláště po ní nastálá ztráta paměti, přivolaly strašlivý chaos. Revolucionáři, nepamatujíce se co vlastně podepsali, stali se obětí předlouhých a malicherných sporů.
o Agresívní byl zvláště Mauser, který místo transparentů žádal nést záložní pušky! Ledva byl Mauser zpacifikován, vypukly půtky o emblém na rudé vlajce, které je vyčerpaly zcela. Laurin a Klement žádali nahradit kladivo modernějším šroubovákem. Křižík tu chtěl mít Voltův elektrický článek. "Místo srpů přijde ruchadlo bří. Veverků," trvali na svém pokrokáři.
o Mladí bolševici se těm pravěkým nástrojům od srdce smáli. Kolektivně však zbledli po technické připomínce věčného medika Thormayera, který jejich revoluční dílko - vkusné panoráma "Vítězně pípajícího Sputnika" - diagnostikoval jako těžký blud a klasický příznak vrcholící cirrhosy jater!
o Jediní anarchisté, důsledně respektující svobodu osobnosti, trpělivě souhlasili se všemi projekty a vystoupili i s iniciativou vlastní: "Na rudé vlajce nesmí chybět ani esteticky kulatý kovový předmět ani jim předrahá podobizna Alfréda Nobela!"
o Dlouhému jásotu se netěšil ani odvážný návrh pražských filosemitů, žádajících přenést centrum revoluce do Jeruzaléma, jehož Hospodinem odkázané přírodní i revoluční klima připomíná věčný 1.máj.
o Byl kvapně stažen poté co jej jejich semitští bratři, Sir Arafat a Sám bin Ládin, pochválili jako unikátní pokus o revizi Starého zákona, který musí od nynějška začínat slovy „Alláh Akbar!“ Pražští filosemité se ovšem poněkud ukvapili: Sir Arafat a Sám bin Ládin byli nevlivní politikové, fungující až jako 999 998. respektive 999 999. řádně zvolený místopředseda malého pražského kibbucu čítajícího pouhých pět členů.
o Nešťastníci rovněž o své ukryté zbraně přišli. Pušky, umně imitující žerdi revolučních vlajek, od nich vymámili laciným trikem agenti rakouské policie. V převlečení za srbské studenty jim lstivě přísahali, že neprodleně za třicet roků zastřelí v Sarajevě rakouského mocnáře a započnou zkázu habsburské monarchie.
o Revoluce, jejíž termín byl marxistickými dialektiky naprosto vědecky a zcela přesně prognostikován, se, jak známo z tisku, bohužel nekonala. 1. máje 1890 Prahou procházel průvod jenom na způsob pouti. Nečekané a zcela objektivní příčiny způsobily, že dělnické vlajky tu vlály rudé a prosté a známý transparent či pušku netřímal jediný muž...
o Ješita Marx se takové ostudy své milované vědy nemínil dožít a jeho srdce vstekle dotlouklo o celých sedm let dříve. Skromnější a trpělivější Engels vydržel a mužně přijímal Jobovy zvěsti z Prahy. Předlouhé a smutné večery si krátil redakcí a publikací Marxových klikyháků, čtenářům známějších pod názvem "Kapitál". Vytoužené beztřídní společnosti se ale ani on nedočká! S tím smutným poznáním stonal a chřadl a opustil svět pouhých pět roků po fiasku komunismu, nepoučené veřejnosti známém jako 1. máj 1890 v Praze...
o Nestrašlivější trest však postihl tři odbojné hrdiny, pocházející zpod českých velehor. Jak bude brzy patrné, právě v jejich neblahém osudu spočívá příčina věčných tahanic mezi Tatrami a Prahou. A ač je to k nevíře, tito neúnavní světlonoši, kteří měli v Praze původně zapálit jen abstraktní plamínek komunistické éry a nikoli plamennou vatru na jevišti Národního divadla, stačili vykonat ještě jeden revoluční čin!
o Juraj Metylka pochopil svou osobní a neodpustitelnou vinu za další útlak lidstva pod jhem kapitálu a jako pravý revolucionář rozhodl se k drsnému skutku: Společně se svými druhy navždy skoncuje se zrádným alkoholem!
o Po obšírné konzultaci u "Flekovského spolku nepijanů" striktně odmítli konzervativní terapie. Zdlouhavé, otravné a naprosté abstinování, zákonitě provázené nelidským abstinenčním syndromem, se hluboce příčilo jejich revoluční a humanistické duši. Jako revoluční marxisté zvolili si i cestu k abstinenci revoluční, radikální a naprosto vědeckou. Jenom díky jí nad metlou lidstva slavně zvítězili. Nelítostný osud však žádal, aby se současně stali obětí psychopatického psychiatra maďarsko-českého původu, MUDr. Ankáli Šoka...
o Dr. Šok rovněž neschvaloval metody prosazované "Flekovským spolkem nepijanů" a rovněž z humanistických důvodů. Trnem v obou očích mu bylo zvláště umírněné křídlo tohoto klubu vedené docentem Skálou. Tento novopečený kandidát střízlivosti se pokoušel dokazovat, že k nepití alkoholických nápojů se lze dobrat i bez abstinenčního syndromu a to potupným, pravidelným a nekompromisním snižováním pravidelné denní konzumace piva přesně o jeden půllitr za rok. Sám docent Skála byl živoucím příkladem pošetilosti této metody: Jeho pravidelná spotřeba piva letos činila stále celých 55 půllitrů denně i když ještě před deseti lety vyprázdnil s železnou pravidelností normálních 65 piv za jediný den.
o MUDr. Šok si velice přesně počítal a dospěl k výsledku, že tito odpůrci abstinenčního syndromu včetně samého docenta Skály se onoho vytouženého dne, stráveného bez kocoviny, rozhodně nedožijí. I rozhodl se pro moderní chemoterapii. Absenci vedlejších účinků svého preparátu si ověřoval na svých nejbližších a nenápadně jim jej aplikoval do ranní sklenky rumu.
o Teprve poté co v důsledku svých vědeckých testů ztratil matku, otce, pět bratrů a čtyři sestry, bystře pochopil jedovatost zdánlivé lichotky svých kolegů, kteří jej v přátelském i oficiálním ústním styku titulovali: " Mudrci Ankáli!!" Se svou velkou láskou, chemoterapií, se definitivně rozešel poté, co mu jakýsi zlomyslný milovník alkoholu připevnil na dveře ordinace nápadnou vizitku s transkripcí onoho oslovení, čili - „MUDr. Cyankáli“.
o Mezi akademicky vzdělanými bojovníky za abstinenci proslulý MUDr. Šok alias doktor Cyankáli však neztratil víru v spasitelnost vědy a zamiloval se do té nejmladší. Do objevu, jenž právě dobýval svět - do elektrické energie. V kratičké ale vysoce plodné spolupráci s Ing. Křižíkem pak zkonstruoval přístroj, který jej a především jeho první pacienty skutečně proslavil...
o Když nainstaloval tajuplně vyhlížející elektrody na bujaré spánky dychtivých aspirantů abstinence a postavil se před ovládací panel, Metylka, Santus i Dryják přísahali jako jeden muž: "Do konce života už ani kapku alkoholu! Toť naše revoluční slovo!"
o Doktor Cyankáli otočil spinačem a věrozvěsti komunismu svým slibům tentokrát dostáli s takovou rychlostí, že sám terapeut nevěřil vlastním očím. Předlouho zíral na tři podivné uhlíky a vůbec nechápal zázračné účinky své moderní léčebné metody. Ale napětí milion voltů už vykonalo nejeden div!
o Jména titánů, kteří tak originálním způsobem skoncovali se staletým prokletím svých rodů, by měl nepochybně poznat celý svět. Nevděk však vládne této planetě a vědecká veřejnost si doposud marně listuje i v Guinessově knize rekordů. Nejsou zde zaneseni dokonce ani in memoriam.
o Také nadějným titulem nadepsaná kniha dr. Šoka: "Abstinentem za pouhé dvě sekundy po vzoru komunistů!" nikdy nespatřila výlohy knihkupců. Ačkoliv rukopis aspiroval na vědecké i literární pocty nejvyšší, samolibí pražští nakladatelé jej označili za pokus o vyhubení města a nakládali s ním dle rad radikálního literárního kritika Koniáše.


Napsal: Josef Nemo Švejk


Český politický fekál

o Scum! musí s opovržením prohlásit každý západní intelektuál při pohledu na českou politickou scénu.
o V parlamentu se motá poslanec-opilec; nikdo si s ním neví rady a další poslanec-gauner zneužije jeho hlasovací karty při zásadním hlasování.
o Tato epizoda nezadržitelně přikládá další důkaz k přesvědčení, že je nejvyšší čas vyrvat demokracii ze spárů stranických sekretariátů: za prvé zformovat ústavní institut odvolatelnosti poslanců a ostatních vysokých státních úředníků, a o tom, kdo ze stranických kandidátek postoupí do legislativních sborů nechat rozhodnout výlučně voličské preference.
o Českému premiérovi, kterému neustále padají volební procenta, nakonec upadlo i tělo a shodou okolností ve chvíli kdy právě státničil. Nervy mu vytekly poté, kdy mu novopečený rádobyeurokomisař - jehož pečení připravilo premiéra o několik kýblů vzácných nervů - oznámil, že nemá nervy na eurostátničení v situaci, kdy mu jiní čeští podrazáci (údajně ministr zahraničí Svoboda a náš někdejší nejvyšší vyjednavač v EU Telička) dávají stoličky.
o O skutečných důvodech splétání sítí, do nichž byl první český exrádobyeurokomisař nakonec lapen, lze pouze spekulovat. Mohla to být reakce českých pinochetovců na Kužvartovo prohlášení, že by neměl nic proti menšinové vládě ČSSD s tichou podporou KSČM. Mohla za tím stát nezřízená touha po eurokariéře, která posedla některého z jeho konkurentů. K rezignaci jej mohla dohnat i noční můra, která ho musí nutně přepadnout při představě, jaké anglické obraty by asi volil, kdyby jej Prodi eventuálně požádal o vysvětlení, jak mohl jako legislativec či exekutivec podporovat trestnou činnost vzbouřenců v ČT.
o Zotavujícího se premiéra se pokusil jako jeden z prvních navštívit exprezident a o skutečných důvodech jeho neohlášené vizity se lze opět jen dohadovat. Pokud mu přijel popřát pevné zdraví pak se občan Havel dopustil roztomilého křupanství, neboť premiérův zdravotní stav vyžadoval především klid. Jestli si V. Havel snad přijel postěžovat, že už podezřele dlouho nedostal žádný hezký metál, pak přijel skutečně v nevhodnou dobu. Nelze však ani vyloučit eventualitu, že se premiérovi pokusil tlumočit názory českých (a české veřejnosti utajovaných) stavitelů chrámů na další personální obsazení funkce rádobyeurokomisaře.
o Ač by se jednalo o naprostou nehoráznost a anachronismus, není úspěch exprezidentovy mise vyloučen i přesto, že nebyl premiérem přijat. Dedukovat by to bylo možné z faktu, že poté co premiér jmenoval nového rádobyuerokomisaře (a ještě tak trochu po způsobu hrdiny z filmu Vesničko má středisková, jen místo: "Beroun!" prohlásil: "Telička!"), exprezidentovi milá a ze zásady antikomunistická pidivojstrana proti tomuto jmenování nijak neprotestovala, přestože byl jmanovaný členem normalizační KSČ. Nicméně důvodem takovéto svolnosti může být i nějaká zajímavá politická šmelina mezi pididvojstranou a premiérem.
o Stydlivý souhlas KSČM se jménem nového rádobyeurokomisaře lze snadno vysvětlit: europoslanci za KSČN budou moci v europarlamentu alespoň poukazovat - hle, jak skvělou osobnost dokázala naše normalizační předchůdkyně vyprodukovat! Heč!
o Za těchto okolností se vzbouříli pouze následníci kolaborantských lidovců a hned utržíli od pididvojstrany ťafku - v KSČ nebyl jenom Telička, ale také váš Pithart! Fuj! Pididvojstrana, zdá se, kromě normálního počtu členů strany, postrádá i základní rozlišovací schopnost. P. Pithart by totiž do Teličkovy normalizační KSČ nikdy nevstoupil!
o Dle Práva se prý Teličky zastal i vysoký úředník Evropské komise: "V Evropské komisi mají lidé různou minulost. Z Teličkova životopisu vyplývá, že mu v té době nemohlo být víc než 24 let. Takže co."
o Ano, lidé si v tomto věku mohou dovolit ještě spoustu hloupostí. Jenže takový kousek musí pro aktéra znamenat nějakou újmu a s ní i následné poučení a zkušenost. Kariérismus je naproti tomu charakterovou vlastností, která aktérovi přináší zisk a poučení, že kariérismus se vyplácí; pořádnou újmu zato obvykle utrpí společnost.
o V tomto kontextu pak néní náhodou, jak ostudné přístupové podmínky k EU někdejší normalizační komunista vyjednal; ČR tím vznikly škody jdoucí patrně do desítek miliard korun. Pan premiér se zjevně již otřepal z oné ostudy, kdy se pokusil v Bruselu při nočním handrkování zachránit co se ještě dá. Což si V. Špidla už nepamatuje ostrá slova unaveného a rozhořčeného dánského předsedy, který českého premiéra téměř doslovně vyzval: "Buďto berte (co vaši vyjednavači dohodli), nebo táhněte!"
o Jmenováním neúspěšného či neschopného vyjednavače do funkce rádobyeuromkomisaře si vláda zopakovala roli komunistického normalizačního politbyra, které nomenklaturní ředitele neúspěšných továren "vykopávalo do výšky" - rovnou do funkcí v ministerských odborech. Špidla tak dal najevo, že v české politice neplatí kauzalita, potažmo spravedlnost.
o Premiér přitom disponuje kádrově podstatně kvalitnějšími i kvalifikovanějšími osobnostmi a dokonce ve vlastní straně. Předseda ČSSD by měl konečně vysvětlit, proč vědomě poškozuje stranu a proč mu pro Evropskou komisi nepřipadá dost dobrý např. J. Kavan, který se osvědčil v druhé nejvyšší funkci v OSN i jako ministr zahraničí. Také by mohl vysvětlit, v čem by byl horší než Telička např. J. Dientsbier. Rozhodnul se premiér pro Teličku snad pod nějakým nátlakem a ze zbabělosti? Nebo se snad jedná o téměř nikomu pochopitelný akt státnické moudrosti? V jakém děsivém a absurdním dramatu to vlastně statujeme?!
o Hlava "ryby", představující tu český stát a tvořená českou politickou elitou, páchne skutečně odporně.


Redakce





NETSOCAN MONITOR

Klaus není jen monstrance

Náš člověk v Praze se teď jmenuje Špidla, dal najevo George Bush. Česká národní hrdost, jež údajně snad i existuje, však zase jednou zaspala dobu. Domácí média, která by jindy hbitě dosvědčila, že buran Bush považuje naši matičku stověžatou za ospalý (post)koloniální městys kdesi v Africe, začala na českého prezidenta dělat kyš, kyš! Staré averze si zkrátka rády osvojují nové kousky. Václav Klaus se nakonec musel vydat do Canossy. Na ambasádě provedl jemnou sebekritiku, načež mu bylo dovoleno zase pojídat krocana. Tichý Američan pak ukončil svou misi s pocitem dobře odvedené práce: český prezident je ve vztahu k cizině, nejen k té za velkou louží, o něco opatrnější. Svým způsobem škoda, neboť racionální kritika Evropské unie patřila k tomu nejlepšímu z Klausova arsenálu. Což o to, třeba se mýlí, ale u Čechů nad snahou dostát heslu z prezidentské standarty zatím spíše vítězí strach z bruselských euroklateb. (MF DNES 24. února).

Tento článek, jehož autorem je politolog Josef Mlejnek jr. byl vybrán především pro jeho svěžest, lehkost a téměř anglosaský nadhled. Mezi díly všech těch upachtěných, notorických a monotónních Mandlerů, Doležalů apod. se vyjímá jako drahokam.


Bubílková: Plakat jsem ho viděla jen jednou

Mám hodně zážitků i ze zákulisí na které nezapomenu. třeba tehdy, když byly tahanice, jestli vůbec máme pokračovat v pořadu S politiky netančím, nebo ne. Nechtěli nás totiž pustit na obrazovku v České televizi. Naštěstí se o nás začala zajímat Nova, a tak o nás zase Česká televize projevila zájem a najednou jsme mohli natáčet dál. (MF DNES 24. února).

Ano, mediální tyran zosobňovaný českou veřejnoprávní televizí řádil skutečně bez zábran. Bylo by rozhodně zajímavé znát všechny projekty a pořady, které byly tímto postsametovým a samozvaným "Ústavem pro tisk a informaci" (jak eufemisticky nazývali normalizační komunisté cenzuru) odsouzeny a zatraceny; a kdo se místo nich profiloval, a také profitoval.


Díky Novo!

Díky za televizi, která nevyhledává a nefinancuje kamarády, přátele a spolubojovníky bývalého prezidenta a v současné době už i spolupracovníky bývalého prezidentského páru. Díky za televizi, která nedává prostor filozofům, komentátorům Svobodné Evropy, hercům a herečkám, všem tzv. intelektuálům, kteří se prostřednictvím ČT i některých novin pasují do role rádců a poradců s s tím nejsprávnějším názorem na problém. Pokud tyto osoby budou mít prostor na obrazovce ČT, tak bude jen prodělávat a Nova bude dál továrnou na ničení vkusu. Naštěstí tato továrna nevyrábí záměrně neklid a zlost, nežebrá přes obrazovku a nepodbízí se. (MF DNES 9. února).

Ve výroční den prvního vysílání Novy by si měli všichni demokraté blahopřát a připít na oslavu pádu absolutistické mediální tyranie veřejnoprávní televize, oblbující je ke všemu ještě za jejich peníze. Před výkonem a kouskem, který dokázal její exředitel V. Železný je třeba uctivě smeknout. Jiný názor asi zastává kupř. pan Křižan, který nedlouho po vzniku Novy "konkuroval" návrhu na název jakési kulturní ceny, snad Zlaté sovy, agitací za "Železnou svini"...



Proč stále křičí

A z čeho máte pocit štěstí? Z toho, že nepracuju pro zlo, že jsem se dokázal distancovat od zla. Držitelé moci samozřejmě neodměňují lidi za to, že se proti nim staví. Já tvrdím, že tento stát, a bojím se, že i tento svět je v rukou negativních elit. A ti, kteří s těmito negativními elitami nespolupracují, samozřejmě nejsou negativními elitami odměňováni. A já mám dobrý pocit z toho, že nejsem negativními elitami odměňován. (pátek Lidových novin, 20. února).

To je všechno velmi hezké, jenže negativní elity mají zase radost z pohledu na Dona Quijota, lámajícího urputně jedno kopí za druhým, ale zcela bezmocného zabránit, aby si zlo spolu s negativními elitami hodovalo za peníze daňových poplatníků. Nebylo by efektivnější bojovat proti zlu i jako člen nějaké významnější politické strany?



Chtěli se mě zbavit

Je trapné, že mě nepozvali na oslavy desátého výročí Novy, říká Vladimír Železný... Za mým odchodem je politika, musel jsem zmizet z obrazovky... Dodává, že Česko je poloprávní stát... Například novináři nijak nereagovali na skandální prohlášení vrchní státní zástupkyně o tom, že moje kauza je přímo sledována vládou... Další příklad: stát ústy finančního ředitelství prohlásí, že Železný nekrátil stát na dani. Vlastně se mu omluví, uzná veškeré jeho argumenty a vrátí mu 21 milionů korun a jedná s ním o penále, které mu má stát zaplatit za to, že mu neoprávněně zadržoval peníze. Současně jiný státní orgán pokračuje v tomto řízení a dotahuje ho do obžaloby... Jeden vysoký policejní úředník mi řekl, že mě musí obžalovat, že to dostal nařízeno... Ředitel Novy pan Dvořák na Frekvenci 1 nedávno uvedl, že mé odvolání bylo výsledkem politického tlaku... A mám velké výhrady k vyjednaným přístupovým smlouvám s Evropskou unií. To je naprosté selhání. (Víkend DNES, 7. února).

Některé vlnky z české politické stoky signalizují, že v české policii fungují zhruba dva klany. První typ klanu identifikuje bez zaváhání každý historik jako relikt někdejších normalizačních person s jejich specifickým - kdysi třídním a nyní zcela "pragmatickým" - přístupem k profesionální etice, a navíc poukáže na jejich lokální či regionální sepětí s normalizačními soudci či prokurátory. Také pan Kájínek si o tom jistě myslí své. Předvedení republikánského poslance Sládka právě ve chvíli, kdy chtěl v parlamentu hlasovat proti zvolení V. Havla presidentem svědší o dalším klanu, jehož kmotra netřeba jmenovat a o dračích vejcích, které v policii zanechali někdejší ministr vnitra Rumla a jeho náměstci Fendrych a Křižan lze široce spekulovat. Malý český Berlusconi o tom ví jistě také své. Co naplat, je třeba zopakovat: česká politická stoka páchne skutečně odporně.



Média tyranizují svět. Ale lze tomu nepodlehnout

Vysokoškolský pedagog i aktivní žurnalista Ignacio Ramonet (1943) v knize Tyranie médií analyzuje proměny, jimiž procházejí zejména velká americká, britská a francouzská média... "Četní lidé na vedoucích místech v médiích dnes už nepocházejí z novinářského světa nýbrž ze světa obchodu... nejsou tak citliví na věrohodnost informací"... Mizí specialisté s hlubšími znalostmi v daném oboru či tématu... mainstreamová, tedy nejvlivnější západní žurnalistika se v posledních zhruba dvaceti letech fakticky vymkla demokratickým mechanismům, že si pro sebe nárokuje čím dál větší část veřejného prostoru, aniž sama podléhá demokratické kontrole... Nicméně poučení z této publikace i pro tuzemského čtenáře, jenž nechce být "masírován", je nabíledni: být při vnímání masmédií velice obezřetný (MF DNES, 7. února).

Vrací se snad doba někdejšího Rudého práva, které bylo nutné číst "mezi řádky" a skutečnost si pak dedukovat? Problém totiž spočívá v tom, že vlastníci médií, kteří nejsou novináři, nemohou ani disponovat profesionální etikou, která klade na první místo pravdu. Její absence pak mění médium v ideologický prostředek, který ohlupuje veřejnost v lepším případě z vlastní ignorance, v horším případě z nepoctivých a odsouzeníhodnách úmyslů.



Podivná debata o vymírání Čechů

Příčinou nízké porodnosti není špatná materiální situace, ale naopak konzumní způsob života a rozpad tradičních hodnot. Nelze než ironicky poznamenat, že pokud se Češi odmítají množit, mají, zdá se, na vybranou jen jeden ze dvou typů vážných sociálních problémů. Buď se budou potýkat se stárnutím populace doprovázeným možným kolapsem sociálních systémů, nebo se budou muset vypořádat s možným nárůstem zločinnosti a xenofobních nálad, které přináší masové přistěhovalectví... Potíž s těmito "řešeními" spočívá v tom, že hlavním důvodem pro nízkou porodnost není špatná materiální situace. Ještě nikdy se neměli Češi tak dobře jako nyní. Důvod je přesně opačný: konzumeristická přesycenost doprovázená prachobyčejným sobectvím. Plus rozpad tradičních hodnot, které stavěly rodinu na první místo. Je to snad jen náhoda, že Češi jsou v Evropě pravděpodobně nejméně nábožensky založený národ a zároveň mají nejnižší porodnost? (Lidové noviny, 5. února).

S touto diagnoźou lze vpodstatě bez výhrad souhlasi. Že by pan Pehe, autor článku, četl Sametovou katarzi od Victora Nema? Lze ji najít v Bibliotéce Netsocana. Jinak není dost dobře zřejmé za koho se J. Pehe vlastně považuje, když Čechům jaksi oniká.



Zednáři

Zajetí babylónské bylo pro Židy nesmírnou pohromou a vlastně první katastrofou, rozptylující je do celého světa. Bylo to i setkání vyvoleného národa s vysokou vzdělaností Orientu... Opakovanou "nemocí" zednářství byly osobní ambice a tužby Mistrů a Velmistrů, které se střetávaly s ambicemi vynikajících členů.... vyskytovaly se i odchylky blouznivých gnostiků (křesťanská sekta odmítající Starozákonního Boha Bible Svaté...). Protože zednáři neměli rasové předsudky a Židé bohatostí patřili k elitě, stali se brzy významnými členy lóží. Na počátku XX. století se dokonce zdálo, že: "Zednářství je židovská organizace pro nežidy". V jistém smyslu to platilo u obchodního zednářství sdruženého ve známém "Rotary club´s" v USA, kde vliv Židů a jejich kapitálu převažoval. Stejně jako každá moc to umožňovalo využívat kontaktů ve svůj prospěch, to jest ve prospěch firem, jejichž byli Rotariáni majiteli, ale i jen jejich zástupci... Jako každé lidské konání je možné i v zásadě ušlechtilé zednářství zneužít v boji o moc a peníze, jak ukázaly skandály zednářských lóží v Itálii v osmdesátých letech tohoto století. Přesto snad i dnešní organizace svobodných zednářů dávají přednost altruistické práci pro stát a národ před hromaděním bohatství a moci pouze pro elitu. (Autorem knihy Zednáři, vydané Artfórem-Jazzovou sekcí v roce 1994 je Jiří Stibral).

Pokud si onu větu o vyvoleném národě přečte ješitný Číňan, asi se jenom zlověstně usměje a pomyslí si: "My vám ukážeme, kdo je tady vyvolený národ..." a začne počítat v kterém roce čínská populace statisticky dosáhne 90% populace pozemské. Pokud si ji přečte moudrý Číňan, označí takové sentence za rasisticko-šovinistický anachronismus, navíc vysoce nebezpečný v epoše zbraní hromadného ničení a poukáže, jak se takové riziko rapidně zvýší ve chvíli, kdy se jako vyvolený vyvýší ještě nějaký národ jiný. Historie ostatně dokázala, že nejcharakterističtější místo kde pak spolu tyto "vyvolené" národy komunikují má podobu Osvětimi. Etnolog prohlásí, že díky míšení kultur dnes již vpodstatě žádný čistý národ neexistuje a genetik k tomu dodá úvahu o naprosté degeneraci genofondu původního kmene, který by se pokusil žít po několik tisíciletí jako "vyvolený národ".



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou. Aby mohl NETSOCAN pružně reagovat na aktuální dění, bude se obsah i forma každého exempláře vyvíjet a měnit v průběhu měsíce. Datem uzávěrky dostane příslušný měsíčník definitivní podobu. Uzávěrka tohoto čísla je 29. února 2004.
NETSOCAN