NETSOCAN
Číslo 2 -- ÚNOR 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Prezidentské veto registrovanému partnerství homosexuálů...
 Role homosexuality při zániku antického Říma

ČLÁNKY
 Další útok mediálních teroristů
 Střet dvou orientálních kultur
 V čem se neo-darwinisté mýlí

Glosa
 Mladí sexuální demokraté

NETSOCAN MONITOR
 Stanislav Gross: Život po životě
 Ke "konci dějin" nevede zkratka
 Hollywood se politizuje
 Uznání pro Simona a Garfunkla
 Hry míru? Spíš bojová linie
 Bomby jsou jen k zastrašování
 Musejí přijít tvrdé nárazy


Mladí sexuální demokraté

o Kdyby Otcové zakladatelé sociálně demokratického hnutí mohli pohlédnout na transparenty, které v pátek 24. února Léta páně 2006 vlály nad průvodem Mladých sociálních demokratů, jistě by jim zvlhly zraky. Vždyť na nich stálo například Rovnost! nebo Láska není politika!
o "Inu, bojovná a mladická hesla si vybrali, bojovnou a kvetoucí mládež jste vychovali," vzdychli by dojetím. A patříc, jak národ Praotce Čecha vymírá, hřímali by: "Kdopak to naší mládeži brání se milovat? Pryč s ním!"
o Ale ať Otcové zakladatelé raději důstojně spí svůj věčný sen. Kdyby se totiž dozvěděli zač jejich mladí pokračovatelé demonstrují, nejspíš by skončili v blázinci, nebo by se v nějakém výčepu poblíž své zaniklé mekky, hostince U kaštanů, zpili do němoty....
o Sociálně demokratičtí protějškové sovětských komsomolců se totiž mohou pochlubit zvláštní etikou: když padaly bomby na třímilionový Bagdád a zmasakrovaly tam asi sto tisíc civilistů včetně žen a dětí, Mladí sociální demokraté kupodivu žádný jemnocit organizovaně nevykázali.
o O to halasněji však usilují o dekriminalizaci marihuany, a o to radikálněji žádají přijetí zákona o registrovaném partnerství homosexuálů. Svým způsobem však jejich průvod připomínal procesí sirotků. Jak je možné, že v průvodu o tak vznešené a žádoucí ideály spolu s nimi nepochodovali i jejich rodičové?
o Věčná škoda, že jich pochodovalo o jednoho významného demokrata méně, což zapříčinil soud, který jejich notoricky známému spolubojovníkovi za nejvznešenější a nejrůžovější ideje - Kohoutovi - přistřihl křidélka, neb si létal po světě za peníze daňových poplatníků a po způsobu prezidentů. Zajímavé by možná bylo i číslo, říkající, jaký asi počet drůbeže tohoto ražení dlí, díky neschopnosti policie, na nesprávné straně mříže.
o Ale trasu své parády - od Václava k Václavovi - si vybrali vtipně. Rafinovaně využili toho, že Václav II. dlí na svém Hradě příliš vysoko a je příliš distinguovaný na to, aby je, holobrádky, poprskal smíchy. Nu a ten první, jenž na ně na Václavském náměstí s kamennou tváří civěl, byl zase příliš mrtvý na to, aby o jejich zadky a v zastoupení jejich rodičů přerazil své kopí.
o Nu a poněvadž prokázali tak vysokou politickou zralost a podstoupili - jak vidno - rizika nejvyšší, nebylo by od věci je za to odměnit nějakou vysokou funkcí, o kterou si možná statečně požádají sami. Největším problémem by však bylo vybrat funkci - od premiéra přes ministra s portfejí či bez portfeje níže včetně nejvyšších funkcionářů tajné služby - ve které se mladí sociální demokraté nebo jejich kamarádi ještě neztrapnili... Snad někde daleko v Bruselu...
o Na druhou stranu má každá mince i svůj líc; v tomto případě lze říci, že jim pobyt v nejvyšším vedení českého státu i prospěl: naučili se přitom trochu anglicky, dozvěděli se kdo je Zbigniew Brzezinski atp.
o Kdysi jejich vrstevníci před mnoha desítkami let se ve skautu a jeho táborech učili kamarádství, odvaze, skromnosti, vytrvalosti a jiným základním ctnostem. Ovšem generace komsomolců se místo tříbení svých charakterů věnovala budování tábora socialistického a rovnou světového, a podle toho ten světový socialistický tábor i se svými kosomolci skončil. Mládež komsomolského ražení si prostě žádá nejvyšších cílů i funkcí a místo mravů se učí umění intriky. Inu, nová doba, nový mrav! Nebo snad raději - nová doba, nový nemrav?
o Zač ale budou tito mladí potomci slavných husitů bojovat poté, až dobydou tvrze s marihuanou a registrovaným partnerstvím? Na to musí i ateista důstojně a v posvátné hrůze odvětit - Bůh suď! Jisté je, že s tím jak bude klesat porodnost, budou řidší a řidší i jejich řady.
o Není vůbec vyloučeno, že v budoucnu přijmou i modernější a přiléhavější název - například Mladí sexuální demokraté. Při demonstraci se pak bude nad jejich hloučkem skvět vkusná podobizna Socánka, umělecky zachyceného ve vyzývavém postoji a se svůdně obnaženou zadnicí...


Josef Nemo Švejk, 5. března Léta Páně 2006














































































































































































































































o
o
Role homosexuality při zániku antického Říma

o Každá civilizace stojí a padá spolu s ideály a mravy na kterých vznikla a rozvíjela se.
o Římský zázrak nespočíval na nějaké sociální vyspělosti tehdejších občanů, ale na jejich strachu z bohů! Na důmyslné a státotvorné etice původní řecké mytologie, podle jejíhož vzoru - a zcela úmyslně - zkoncipoval římskou věrouku král Numa Pompilius (8 - 7 stol. př. n. l.): "...když si všechny okolní kmeny naklonil spojeneckými smlouvami. Zbavil tak lid obav před cizím nebezpečím. Ale aby se neoddávali rozmařilosti z toho klidného života - až dosud je držel v mezích strach před nepřáteli a vojenská kázeň -, usoudil, že je třeba ze všeho nejdříve vštípit jim strach před bohy.
o Numa... předstírá, že má noční schůzky s bohyní Egerií; tvrdí, že podle jejího pokynu zavádí posvátné obřady tak, aby byly bohům nejmilejší, a že ustavuje každému z bohů vlastní kněze." (Livius, Dějiny, díl I).
o Bohové nejen střežili poctivost, upřímné vztahy mezi lidmi, dodržování smluv, kázeň, mír, trestali bezbožnost, porušení přísahy, překročení míry, stíhali urozené za pýchu, bohaté za domýšlivost, atd. Ochraňovali rovněž rodinu a dohlíželi dokonce nad kolébkou, prvním dětským křikem i krokem.
o Zvláštní úctě a oblibě se těšila bohyně krásy a lásky Venuše; její syn Eros symbolizoval neodolatelnost heterosexuální touhy a lásku mezi mužem a ženou současně prezentoval jako zdroj všeho bytí. Římská bohyně Iuno pak pečovala o posvátnost a neporušitelnost manželských svazků, Alcestis střežíla přímo manželskou lásku a Lucina ochraňovala ženy při porodu.
o Společnost jejíž členové této etice věřili, pokoušeli se ji respektovat a za její porušování se styděli a současně byli věřejně pranýřováni, byla organizovaná i vnitřně jednotná, jako celek nesmírně silná a posilňovaná neustálým populačním růstem. A rovněž naopak. Postupný a stále masovější odklon od původních etických principů znamenal úpadek a nakonec i zánik tradiční římské kultury a civilizace; byť vlastní říše po nějaký čas setrvačnotí existovala a zkomírala dále.
o Opuštění původní a mytologicky zakotvené etiky (blíže viz např. Vzestup a pád řecké civilizace a Vzestup a pád civilizace římské na www.netsocan.cz/Měsíčník NETSOCAN č. 1/2004) vyústilo ve vznik úpadkové kultury, kterou lze označit jako konzumní společnost, jejímž nejobecnějším rysem je proměna púvodního - víceméně heroického - životního stylu na styl zcela hédonický. Smyslem a vrcholem lidské existence se nakonec stával jakýsi permanentní mejdan, se stoly upravenými dle vkusu občana Luculla.
o Těžkou společenskou krizi vnímá již Lucretius (zemřel roku 55 př. n. l..), který reaguje na svoji zmatenou dobu a odsuzuje mravní úpadek římské šlechty. Satirik Catullus (zemřel asi roku 54 př. n. l.) tepá rozvodovost a promiskuitu; císař Octavianus se pokouší podporovat rodinu, vzkřísit staré náboženství i mravy a mj. přísně trestá homosexualitu ve vojsku.
o Historik Ammianus Marcellinus, narozen asi roku 322 n. l., ve svém "Soumraku Římské říše" poukazuje, že "...místo filosofa je povoláván zpěvák a místo řečníka učitel kratochvilných umění,...a (míníc tanec) informuje, že "...můžeš spatřit tuze mnoho nakadeřených žen, které mohly..., při svém věku porodit již tři děti, jak do omrzení šoupají nohama po podlaze a všelijak se kroutí. ...někteří pokládají ve své prázdné ješitnosti za bezcenné všechno, co se rodí mimo hranice Říma, vyjma bezdětné staré mládence, a nelze ani uvěřit, jak rozmanitými pozornostmi jsou poctíváni v Římě lidé bez dětí."
o Tato "móda" zašla tak daleko, že dokonce i otrokyně odmítaly mít se svými pány děti...
o Označovat za zánik Říma pád posledního císaře západořímského impéria Romula Augusta roku 476 - zvláště po roce 212 čili po rozšíření práv římského občanství na obyvatele provincií (obyvatelům spojeneckých italských obcí bylo přidělováno již od roku 89 př. n. l.) - je asi podobná "nepřesnost", jako představa (ignorující "vymizení" téměř všech původních obyvatel Ameriky v důsledku holokaustu), že na Měsíci přistáli Američané, tudíž Indiáni...
o Řím nemohla spasit ani legalizace křesťanství Milánským ediktem roku 313. Náhle najetný klérus rychle podlehl stejnému konzumnímu životu a křesťanství se rychle atomizovalo na nejrůznější směry a sekty, silně na sebe nevražící a neštítící se ani krvavého násilí v kostelích. Tyto masakry m.j. vedly císaře Juliana k názoru, že "...žádné šelmy neohrožují lidstvo tak, jak se navzájem smrtelně nenávidí většina křesťanů." (Opět Ammianus).
o V provinciích byl tento degenerativní proces pomalejší a biskup Řehoř z Tours o něm v knize O boji králů a údělu spravedlivých informuje následovně: Catianus, první biskup v Tours - tehdejší Galie asi roku 250 n. l. - kázal potají, v kryptách a místními mocnými byl urážen, tupen a perzekuován. Jeho pátý následník, biskup Eustochius už pocházel z aristokratického rodu. O desítky let později Clermontský biskup Cautinus - opilec a chamtivec - "zámožným bral majetek, vyvolávaje potyčky a hádky, méně majetným uchvacoval majetek násilím". Jeho protějškové Salonius a Sagittarius z měst Embrum a Gap, když se stali biskupy, "začali řádit jako šílení a loupili, rvali se, vraždili, cizoložili, a páchali různé jiné zločiny..."
o Spouštěcím mechanismem vzniku římské konzumní společnosti, ústící ve všeobecnou demoralizaci, lze patrně označit postupný a nakonec plošný úpadek vlivu původního a jednotícího náboženství a za hlavní znaky konzumní společnosti lze zejména považovat:
o Vznik a prohlubování velkých a nespravedlivých majetkových rozdílů. Nespravedlivé bohatství i chudoba jednak ústí v rozsáhlou kriminalitu - od obyčejných krádeží přes korupci až po násilnou trestnou činnost s pozdějším vznikem organizovaného zločinu - s následkem ovládnutí a zhroucení státní správy. Poněvadž poctivá práce se v takové komunitě nevyplácí, dochází k úpadku řemesel a nakonec k celkovému hospodářskému zhroucení (v Římě peníze zcela ztratily hodnotu a fungoval výměnný obchod).
o Dochází k masovému rozpadu rodiny. Objevuje se sexuální anarchie a současně klesá porodnost. Společnost ztrácí schopnost vlastní biologické reprodukce.
o Úpadek víry v původní ("státotvorně fungující") bohy je nahrazován vlnou iracionální pověrčivosti v nejrůznější vlivy řídící lidský osud; kvete astrologie a další formy proroctví, šíří se šarlatánství a různé druhy magie, atp. Dochází k značné atomizaci a dezorientaci obyvatel, kteří si svůj stress kompenzují únikovými reakcemi jako alkoholismem atp.
o Pokud je takováto - původně ekonomicky, kulturně i politicky expandující - společnost přemožena a vyvrácena "barbary", pak se tak stalo plným právem.
o Zrádnost celého procesu v antickém Římě spočívala v jeho dlouhodobé a pozvolné gradaci. Každá generace se rodila do poněkud zhoršených, úpadkovějších poměrů, které - s výjimkou nemnohých a stále bezmocnějších intelektuálů - považovala za vcelku přirozený, výchozí a normální stav. Výsledným efektem v průběhu několika století pak byla naprostá katastrofa.
o Zajímavá by jistě byla otázka, odkdy asi se tento vývoj stal nezvratným či nereformovatelným; poněvadž již ve 2. století př. n. l. byli politikové usilujících o sociální reformy (bří Gracchové, 121 př. n. l.) či demokraté, jako např. Drusus (91 př. n. l.) vražděni a "nápravu nedokázali zjednat ani více či méně osvícení diktátoři. Ostatně senátorské soudy, zřízené kupř. diktátorem Sullou, byly svou úplatností přímo pověstné. Situaci nemohla zachránit ani občasná obnova demokracie - chyběla prostě pietas..." (opět Vzestup a pád civilizace římské na www.netsocan.cz/Měsíčník NETSOCAN č. 1/2004)
o Nyní k reálnému podílu homosexuality na tomto dekadentním procesu; a je nutné mít na paměti, že u starověkých mužů byla zcela běžnou bisexualita. Náboženská etika - jednoznačně propagující a odměňující heterosexuální a zejména manželský sex a věrnost - se tudíž pokusila o doslova kulturní převrat; a pokud existoval respekt k bohům, dařilo se rodině, společnosti i populační křivce. Rovněž naopak, (plošný) úpadek víry znamenal rozmach honosexuálních atavismů a eskaloval úpadek rodiny. Svatý Pavel ve své epištole Římanům připomíná: "Proto je Bůh vydal v moc hanebných vášní. Jejich ženy zaměnily přirozený styk za nepřirozený a stejně i muži zanechali přirozeného styku s ženami a vzplanuli žádostí jeden k druhému, muži s muži provádějí hanebnosti a tak sami na sobě dostávají zaslouženou odplatu za svou zcestnost." (Názory tohoto světce ovšem dlužno přijímat s pochopením toho, že tak jako před svým spánkem na cestě do Damašku fanaticky terorizoval křesťany, po probuzení stejně fanaticky kritizuje vše co není křesťanské).
o Bující mužská i žeská homosexualita v první řadě vedla k odcizení obou pohlaví i k hodnotové dezorientaci (božský heterosexuální cit, sex i jejich kultura byly devalvovány na úroveň sexu a vztahu homosexuálního, čili na úroveň pouhého i neplodného chtíče), což v počáteční fázi přispívalo(!) k rozpadu manželství (spolu s jinými příčinami jako promiskuitou manželky atp.), posléze vedlo k nezájmu o uzavírání rodinných svazků, samozřejmě s výsledkem dramatického populačního deficitu. Avšak rozvrácení a rozpad rodiny nejspíše znamenaly i další dramatické důsledky...
o Pokud mají pravdu psychologové, tvrdící, že rozvrácení rodiny a rozvod znamenají pro děti obrovskou psychickou zátěž až trauma, pak zvyšující se rozvodovost současně vedla k produkci psychicky i mravně stále více deformované (neurotizovanější, dezorientovanější i cyničtější) - a tedy méně kvalitnější - populace, což se samozřejmě promítlo ve všech společenských rovinách (a ještě jedna zajímavost: u homosexuálních pacientů byla již v 60. letech v USA srovnávacími výzkumy zjištěna v mnoha případech existence typické rodinné situace - dominantní matka a chybějící role otce, která se současně vyskytovala i u jiných klientů psychoterapie).
o Zhoubný příspěvek homosexuality na úpadek a zánik starověkého Říma je tudíž zcela zjevný a neoddiskutovatelný.
o Tyto skutečnosti by měly být vážným varováním i pro soudobý Západ, poněvadž se - i při vědomí, že mravokárci volající O tempora! O mores! se hojně rojili v každé epoše - ocitá ve velice podobné situaci jako starý Řím. Křesťanství, na jehož idejích se Západ konstituoval a rozvinul, prakticky ztratilo svoji civilizačnětvornou roli; byť ze zcela realistických příčin a zcela právem. Avšak dosud nebylo ničím nahrazeno a v důsledku toho se všechny významné parametry konzumního života Západu dramaticky zhoršují, často v průběhu bytí jedné generace; nicméně povšimnuty budou pouze ty, jež jsou v kontextu s tématem.
o V důsledku prudkého poklesu porodnosti ztrácí Západ schopnost vlastní biologické reprodukce. V ČR je porodnost dokonce poloviční než jaká je třeba k pouhému udržení stávající populace. Ve Velké Británii dle údajů z roku 2003 plná čtvrtina žen, které toho roku dosáhly třicítky, již nikdy nebude mít dítě a drtivá většina Britek považuje mateřství za otravnou, nenaplňující a dokonce handicapující záležitost.
o Oč méně se rodí dětí, o to více roste podíl deprivantů v populaci. Více než 50% rozvodovost (plus sice zachovalé, ale nezřídka rozvrácené rodiny) znamená, že podstatně více než padesáti procentům dětí by měla být poskytnuta adekvátní psychoterapie i doplnění výchovného deficitu (nahledě na to, že zánikem vícegeneračního soužití před asi padesáti lety jsou děti deprivovány od určitého vlivu moudrosti, jímž nesporně byť více či méně disponovali jejich prarodiče).
o Tito deprivanti stojí za produkcí stále dekadentnější a primitivnější kultury a k celkovému rozkladu přispívají i chaoti zaštiťující se liberalismem či bojem za práva nejkurióznějších menšin, a přesto mající asi jeden společný rys, totiž narkománii.
o Tristní stav Západu by měl být výzvou především pro ateisty. Ateismus nemůže fungovat jako pouhá negace teismu, neboť náboženství je současně i kulturou. Racionální ateisté tudíž nejvíce selhávají v tom, že dosud nedokázali vytvořit adekvátní, atraktivnější a vitálnější kulturu než jakou svedly mytologie.
o Akutním problémem je absence systému priorit, natož jejich kulturní zakotvení. Nu a v tomto systému může mít homosexualita postavení nanejvýš na úrovni nezajímavého, kontraproduktivního a zcela privátního atavismu, který ovšem v některých fázích existence společnosti působí vysoce erozívně.
o Situace kdy začíná bujet homosexualita i homosexuálně orientovaná "kultura" (počínaje trapností v podobě hollywooského "trháku a dojáku" Zkrocená hora - homosexuální kovbojské romance, která by ještě před pár desítkami let vyvolala posměch i pobouření, a produkcí homosexuální pornografie konče), a kdy se homosexualita fakticky dere na piedestal heterosexuality, by měla být patrně vnímána jako symptom toho, že v již tak silně postiženém organismu Západu se objevila další metastáza.
o Politik, který se v této epoše chystá zvednout ruku pro registrované partnerství homosexuálů by měl s nejvyšší vážností zapřemýšlet, zda jeho počin nebude jen dalším krokem ve stopách antického Říma, krokem směřujícím zpět k troskám Kolosea.


František Stočes, 5. března


NETSOCAN MONITOR


Stanislav Gross: Život po životě
Pravda je, že někdy, když hovořím se svými bývalými kolegy, ...samozřejmě dávám najevo, že se musíme činit, abychom v daních zaplatili jejich výlohy... V politice se používají metody, které by normální člověk těžko zvládal... Mám na mysli především tu nebývalou míru pokrytectví. Příliš mnoho politiků se tváří, že to či ono dělají pro blaho národa. Ale já jim vidím hodně hluboko do žaludků. (pátek Lidových novin, 3. března).

I když Stanislav Gross nesděluje insiderům a racionálně uvažujícím občanům žádnou novinku, přeci jenom mají takováto slova od nedávného českého premiéra kvalitu nášlapné miny. Nejedná se totiž o nějakou dávnou historii, ale o žhavou současnost. Jenom škoda, že se tyto věci nepokusil řešit právě v době, kdy byl u moci, poněvadž když něco podobného napíše novinář, tak se to přejde mávnutím ruky. Obecně lze říci, že existence "příliš mnoha politiků, kteří se tváří, že to či ono dělají pro blaho národa...", je jednak důsledkem selhání vnitrostranické demokracie a současně vzniku kartelu oněch politiků, kteří se za svůj poslanecký plat mohou jen tak tvářit... Od Stanislava Grosse takovéto prohlášení znamená jeden z nejvýznamnějších kroků, které ve svém politickém životě učinil - doufejme, že nejenom kvůli výši svých daní - a nyní je na tahu vedení ČSSD, které si ovšem nemůže dovolit udělat ze Standy hlupáčka, poněvadž by tím současně udělalo hlupáčka i ze sebe...



Ke "konci dějin" nevede zkratka
...po 11. září jsem byl požádán, abych se podílel na Pentagonem financované studii na téma dlouhodobé strategie ve "válce" proti terorismu.... Dospěl jsem tehdy k závěru, že problm terorismu je v základě politický a nelze ho vyřešit vojenskými prostředky. Tehdy, asi rok před válkou, mi bylo jasné, že válka s Irákem bude přinejmenším obrovský krok stranou. Dopadlo to hůř. Válka se stala hlavní překážkou a problém terorismu ještě víc zhoršila. (Lidové noviny, 2. března).

Tím, že Francis Fukuyama nazývá válečný zločin a smrt již téměř dvou set tisíc Iráčanů eufemisticky "krokem stranou", vytváří nebezpečí, že nejvýznačnější váleční zločinci budou i nadále místo u soudu v Haagu sedět v nejvýznamnějších státních funkcích. V éře zbraní hromadného ničení tak vzniká riziko, že zkratka ke "konci dějin" se může vyskytnout, ale místo u Fukuyamově "konci dějin" povede ke konci dějin bez uvozovek.



Hollywood se politizuje
Syriana... propírá nebezpečnou provázanost amerických ropných společností, jejich vliv na vývoj světové ekonomiky, na bytí a nebytí lidí v zemích na Střednm východě a návaznost na CIA... díky osobnímu svědectví Roberta Baera, který ve službách CIA strávil více než dvacet let a o svém rzčarování napsal knihu. "...zjistil jsem, jak je narkomafie provázaná s ropnm průmyslem," vysvětlil Gagham. Výsledkem je film, který by měl ještě před pár lety pro americké vládní kruhy účinek jako nášlaná mina. Dnes už je ale tento druh kritiky přípustný. Bushova vláda prý dává najevo svou velkorysost. (Lidové noviny, 2. března).

Možná, že ta velkorysost vlády pramení i z toho, že vedle filmu Syriana, jejíž představitel role agenta a současně co-producent filmu Georg Clooney je nominován na Oskara, že tomuto filmu konkuruje neotřelá filmová kovbojka Zkrocená hora, kandidující dokonce na osm Oskarů! Její dva hrdinové se ovšem neproslaví tím, že by ustřelili hlavu padouchovi a dobyli srdce krásných žen, ale kupodivu tím, že si oba ženáči nejlépe užívají sexu, když jsou spolu sami "na rybách". Taková nevšední kovbojka jistě podnítí vášnivé a celonárodní diskuze na téma homosexuality, na roli kovbojů i žen a kdovíčeho ještě. A to je přece dobře. Hlavně, že ti hlupáčci zapomenou na politiku... Lze jenom doufat, že k této americké snaze přebít politiku homosexualitou nepřispívají v českých poměrech i čeští homosexuálové, jako placení agenti americké vlády.



Uznání pro Simona a Garfunkla
Donedávna jsem netušil, že písničkářská dvojice Simon a Garfunkel byla dvojicí homosexuální... Prý ta nejslavnější z řady podobných, které zpívaly na ulicích New Yorku. Teď, když to vím, nic to samozřejmě nemění na tom, jak vnímám jejich písničky, cítění a vyjadřování. Když jsem je v minulosti poslouchal, nikdy jsem neměl pocit něčeho nepřirozeného, co nepatří do mého světa... Známý biolog E. O. Wilson píše, že „homosexualita je normální v biologickém smyslu, že jde o typické chování, které je běžné i u živočichů od hmyzu až k savcům“. Dokonce tvrdí, že „homosexuálové mohou geneticky přenášet některé altruistické impulsy, v lidstvu jinak vzácné“. Mohli bychom vyjmenovat řadu vyspělých civilizací, kde toto chování bylo povoleno či dokonce chvalováno. (Právo, 18. února).

Problém je, že to co o oblíbených zpěvácích tvrdí 14. 2. v Právu předseda PS Lubomír Zaorálek, zcela zpochybňuje 2. 3. v Lidových novinách Jan Rejžek tvrzením, že ti dva spolu zpívali jen kvůli hlasu a v žádném případě kvůli sexu. Ke všemu prý nezpívali na ulicích New Yorku, ale v anglických klubech. Art Garfunkel sice miluje dva kluky - Jamese a Beauta - ale tak, jako každý heterotáta miluje své syny. Paul Simon si užíval (i vytrpěl) dokonce se dvěmi manželkami; s první má syna Harpera a se druhou dceru Lulu a syna Adriana. Nicméně kdyby tušili, co o nich vysoký český politik netušil, asi by ho poslali věnovat se živočichům od hmyzu až po savce a sledovat jejich typické chování. Alespoň by nehrozilo riziko, že do takové situace přivede celou společnost a Češi se začnou chovat jako živočichové od hmyzu po savce.



Hry míru? Spíš bojová linie
Turín. (Od našich zvláštních zpravodajů) - V ruce držela žerď s dánskou vlajkou a na cestě před plným olympijským stadionem našlapovala trochu bojácně... Dorothe Holmová z Dánska každým dalším krokem při slavnostním zahájení olympiády přemýšlela: Nemíří na mně právě teď někdo? (MF DNES, 11. února).

Vypadá to tak, že někteří redaktoři Mladé fronty DNES se pro své psaní o olympiádě inspirují četbou Mladé fronty (včera) píšící o spartakiádě. Jak může, proboha, nějaký zpravodaj psát co si myslí, že si asi myslila dánská vlajkonoška a reprezentantka v curlingu. Možná myslela na svého chlapce; možná na to, aby jí tu vlajku nějaký rošťák nezapálil; možná si myslela - Jak mohla nějaká kreatura namalovat tak stupidní karikaturu!; možná myslela na něco úplně jiného... Copak takhle vypadá zpravodajství, vy psi! You watch dogs of democracy!



Bomby jsou jen k zastrašování
Íránci nejsou hloupí. Jsem si jistý, že prostudovali dějiny posledních šesti desetiletí a indické a pákistánské bomby a vědí, k čemu jsou jaderné zbraně dobré - na obranu a odstrašení - a k čemu ne - na opravdové použití... Nemyslím, že by USA měly přesvědčivý argument proti íránskému obvinění z nukleárního apartheidu - zejména když jsme po dlouhá desetiletí byli spojenci Izraele, o němž jsme věděli, že jaderné zbraně vlastní... Měli bychom se je pokusit přesvědčit, aby se zavázali - jako už to udělali Indové a Pákistánci - že je mají pro odstrašení a obranu, ne pro útočné použití. (Lidové noviny, 26. ledna).

Thomas C. Schelling, nositel Nobelovy ceny za ekonomii a hlavní porace prezidenta Kennedyho pro jadernou strategii, rovněž posuzuje problém zda USA budou ochotny se podělit s Íránem o technologie, které zajistí zneškodnění jaderných zbraní v případě pokusu o jejich zneužití. Jenomže Írán jednak tvrdí, že nechce jaderné zbraně ale jadernou energetiku. Za další, zrušení jaderného apartheidu tím, že do jaderného klubu budou vstupovat další a další státy je nejhazardnější variantou; humanističtější variantou rušení jaderného apartheidu je, že se onen jaderný klub co nejvíce zredukuje. Ostatně, jsou-li jaderné zbraně nepoužitelné a slouží pouze jako odstrašující prostředek, pak se tím - a za obrovských rizik i za mrhání obrovskými finančními prostředky - jen kompenzuje neschopnost velmocí dohodnout se na funkční a akceschopné OSN.



Musejí přijít tvrdé nárazy
"Asi tu nebyla dlouho debata na téma - je to nemoc (viz. poznámka o deviaci). Já osobně přiznávám, že mám raději za přítele chytrého a chápajícího homosexuála než hloupého a šovinistického heteráka...". "Vaše přecenění významu inkriminovaného zákona a srovnávání jeho podpory s násilným sloučením socdem s KSČ mi silně vnukuje dojem, že jste intolerantní fanatik, mající myšlením se socdem společného pramálo. Váš otevřený dopis Klausovi se mi jeví jako počin hysterického chaota". "Jinak jsem zastáncem opatření všeho druhu, která povedou k co nejrychlejšímu tempu civilizovanosti v našich končinách. Konzervativci mezi námi musí ubývat rychleji než dosud. A sami to bohužel neplánují. Musí přijít tvrdé nárazy". (Chatové názory některých socdem "happiness-makers" podporujících registrované partnerství gayů a lesbiček).

Vybírá a glosuje: František Stočes

Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 5. března 2006 v 10:50.
NETSOCAN