NETSOCAN
Číslo 2 -- ÚNOR 2009 ---Ročník VIII.
Dějiny a doba na pranýři

Veřejnoprávní vysílání ČT 1 a ČT 2 stále znovu a znovu vysílají jednostranné pohledy na naši poválečnou dobu. Na počátky vznikajícího lidově-demokratického zřízení, kolektivizaci zemědělství, budování socialismu. Historické dokumenty jsou jednostranné, heroizující pouze tehdejší opozici, která dávala o sobě vědět nezřídka se zbraní v ruce a sabotážemi.

Který jiný režim by se smířil se zabíjením příslušníků svých bezpečnostních složek? Ignoroval útoky na sekretariáty politické strany a ničení státního a družstevního majetku? A následné sankce a tresty pro viníky? Lze je vůbec poměřovat z dnešní doby? Vždyť na počátku 50. let jsem se právě vysvobodili z otrockých poměrů nacismu. Lidé si zvolili politické směřování země a i z tohoto hlediska poměřovali kontrarevoluční činy. Řada nezákonností neměla dlouhé trvání a na počátku 60. let proběhly rehabilitace nespravedlivě odsouzených.

Zatímco po únoru 1948 došlo v naší zemi k historické události zasluhující pozornost světa, neboť poprvé v dějinách lidstva se revoluční transformace vlastnických poměrů uskutečnila nenásilnou formou. V následujících letech dochází k pokusům bránit uskutečňování proměn ve všech sférách života. Situaci ztížila i studená válka a vznik dvou nepřátelských bloků. Spojený s potřebou utrácet obrovské částky v zájmu obrany.

V pondělí vysílaná na ČT 1 „Akce kulak“ se jen řadí mezi kritizované tendenční pořady. Autoři složitou proměnu našeho venkova hodnotí pohledem venkovských statkářů. S jejich nostalgií po době, kdy na jejich půdě pracovali nádeníci. Proklínali ztrátu majetku. „Hrůzné“ poměry, kdy se rozoraly meze a vznikaly velké lány polí.

Společnost budující socialismus nabídla lidem práci, bezplatné školství a zdravotnictví, správu věcí veřejných. Doslova za pochodu. Také složité otázky svobody se staly věcí veřejnou od počátku 60. let. Občanská společnost však narazila na bariéry nadnárodních vojenských mechanizmů brzdících rozkvětu demokratické socialistické společnosti. Koncem 60. let jsme si opět uvědomili tragické konsekvence plynoucí z Druhé světové války. Pozdější rozpad SSSR, země, která si nezasloužila stát se vlajkovou lodí socialismu a komunismu, jen urychlil příklon k obnovám národních států preferujících ideologii soukromého vlastnictví.

Postupně stárnou generace, které zažily na vlastní kůži nezdařený pokus o vybudování společnosti založené na společném vlastnictví výrobních prostředků. Na vládě Národní fronty propojené s odbory, družstevnictvím, kolektivizmem. Pokus se nezdařil. Jenže současná světová krize, globalizovaný svět, odcizení celých sociálních a etnických skupin, to vše znovu nastoluje otázku: Jakou cestou se lidstvo hodlá vydat, jestliže nemá upadnout do nesmiřitelného antagonismu, nelidského soupeření států a kontinentů? Je snad po dvou desetiletích vyčerpaný systém, který se měl stát ideálním řešením? Jak jinak hodnotit situaci např. v Lotyšsku, kdy občané nabízejí ruskému miliardáři, ať si koupí jejich zadlužený stát. Nabízejí pracovité ruce, ekologicky nezávadné životní prostředí a nábřeží pro jachty pana Abramoviče. Jen dvě desetiletí probíhala transformace, kdy bohatství země uchvátila nepatrná menšina, a většina národa se změnila na novodobé otroky, prodávající nejen své ruce, ale i svobodu.

Jak se s budoucností vyrovná generace mladých lidí? Kterým média a politici představují socialismus jako synonymum pro nesvobodu, teror, totalitu, násilí.


Miloslav Štěrba, Zlín
11. února 2009

NETSOCAN