NETSOCAN
Číslo 2-3 --ÚNOR-BŘEZEN 2014 ---Ročník XIII.
Protektorát Čechy a Morava

Předehrou k protektorátu byla tzv. druhá republika. Na Mnichovské  konferenci 29. září 1938 nás Velká Britanie a Francie za spolupráce  s fašistickou Itálií prodaly Hitlerovi. Byla to snaha obrátit Hitlerovu  agresi na východ. Mnichovská dohoda byl revanš německých obyvatel  Československé republiky, kteří se nikdy nesmířili s existencí  Československa.

Na 14. března 1939 si Hitler pozval prezidenta Háchu do Berlína, kde  musel podepsat kapitulaci republiky. Následujícího dne 15. března 1939  začala německá armáda obsazovat zbytek území, který zbyl po kdysi  prosperujícím Československu. Nový státní útvar byl nazván Protektorát  Čechy a Morava (německy Protektorat Böhmen und Mähren). Západní velmoci  byly o tomto nacistickém kroku informovány předem, a mohly proto ihned  protestovat. Omezily se však jen na konstatování, že byla porušena  Mnichovská dohoda a že zásah proti zbytkům Československa byl  "neopodstatněný". Na obranu znásilněné republiky vystoupil pouze  Sovětský svaz. Odmítl tvrzení, že z Československa hrozilo evropskému  míru nebezpečí, a zdůraznil, že "mezi všemi státy existujícími po první  světové válce Československá republika byla jednou z mála zemí, kde byl  zajištěn klid a mírová politika".

Na podrobeném území začali Němci ihned úřadovat. Čeští představitelé  státu byli loutkami v rukou německé správy. Skutečným vládcem byl  úřadující říšský protektor, což byl z počátku Konstantin von Neurath.  K ruce měl SS-Obergruppenführera Karl Hermanna Franka - sudetského Němce, který se od začátku angažoval pro okupaci. Státní správa postupně  přecházela do německých rukou. Čeští zastupitelé byli postupně  nahrazováni Němci ve městech a nakonec i na venkově. Pro úředníky byla  znalost němčiny povinná. Bezpečnostní aparát -- policie a četnictvo - se prakticky dostal do područí  německé moci. Přesto ale četnictvo často varovalo občany před  pronásledováním. Češi se stali občany druhé kategorie. Zatímco Němci  byli podle německé rasistické ideologie horní privilegovaná vrstva  Oberschicht, Češi byli  dolní vrstvou, tzv. Unterschich. Příkladem může být přídělový systém, ve  kterém byly příděly pro Němce vyšší než pro Čechy (Pro Židy byly příděly  minimální). Ale povinné dodávky českého sedláka byly vyšší než německého.  Znevýhodňování Čechů se projevovalo prakticky ve všech oblastech  každodenního života. Německá okupační správa vytvořila systém ovládání  českého národa podle metody "cukru a biče". Vzhledem k tomu, že  potřebovala české kvalifikované pracovníky, vytvářela pro ně dobré  podmínky.Na druhé straně byla nelítostná při projevech jakéhokoli odporu  a neposlušnosti. Potom nastupoval bič. Neposlušní lidé, byli posíláni do  koncentračních táborů a na nucené práce. Nakonec nastupovaly popravy.  Všechno to mělo být odstrašujícím příkladem pro ostatní lidi, pokud se  budou stavět proti okupační moci.

Na hospodářské podniky byla zavedena "nucená správa". Podnikům byl  určován objem produkce, sortiment, rozdělování surovin a prostředků.  Němci převzali plnou kontrolu českých zbrojních podniků -- Škodovky,  Brněnské Zbrojovky, Poldovky i Vítkovických železáren. České podniky ovládl německý kapitál.

V zemědělství byly stanoveny výměry ploch povinných osevů, povinné  dodávky živočišné a rostlinné produkce za pevné výkupní ceny. Zemědělci  si mohli ponechat jen povolené množství svých výrobků. Ponechání si  většího než povoleného množství, bylo přísně stíháno.

Po okupaci byl vyhlášen pevný kurz marky ve velmi nevýhodném kursu pro  Čechy. Proto němečtí vojáci horečně nakupovali a posílali domů  nedostatkové zboží.

Finance se dostaly plně pod správu Němců. V bankách a pojišťovnách během  okupace docházelo k jejich soustavnému drancování. Protektorát byl nucen  platit tzv. válečnou daň, která stoupla z počátečných 3 miliard na 12  miliard v roce 1944. Finančními spekulacemi byl český stát okraden o 43  tun zlata.

Pro obyvatele byly zavedeny potravinové lístky a později i "šatenky" na  textil, oděvy a obuv. Postupem doby byly příděly kráceny.

Reakce Čechů na okupaci byla odmítavá a Češi to dávali najevo. Poslouchal  se zahraniční rozhlas, šířily anekdoty. Různé akce a poutě byly  příležitostí k protestním shromážděním desítek tisíc lidí. Protesty  vyvrcholily 28. října při příležitosti výročí vzniku Československa.  Demonstrace v Praze byla brutálním způsobem rozehnána Gestapem. Byl  zabit Václav Sedláček -- dělník z Vysočan. Těžce zraněn byl -- mezi  jinými -- i Jan Opletal, který na následky zranění zemřel. Jeho pohřeb  se stal manifestací proti německé okupaci. I tato manifestace byla  brutálně rozehnána. Hitler nařídil přepadnout vysoké školy a koleje.  Nacisté zbili a zatkli stovky studentů. Vysoké školy byly zavřeny a  představitelé studentů byli zastřeleni. Mezi zastřelenými byl i bývalý  premiér generál Eliáš. Ten se i ve vládě snažil podporovat český odboj a  proto byl zatčen a popraven.

Stovky českých studentů byly poslány do koncentračních táborů. Následné  represivní kroky měly zamezit dalšímu odporu. Mělo to však opačný  výsledek. Následovaly první kroky organizovaného ilegálního odboje.  Objevily se letáky a ilegální časopisy jako V boj, Český kurýr.  Nejrozšířenější bylo ilegální Rudé právo. Od roku 1944 docházelo  k vytváření partizánských oddílů.

Součástí života se stalo totální nasazení, což byly nucené práce v Říši  pro české dělníky. Zpočátku se pracovníci získávali nábory, ale rychle  došlo na nucené odvody. Celkem bylo do Německa na nucené práce odvedeno  650 tisíc lidí. To všechno budilo čím dál tím větší odpor a nepřátelství  českého obyvatelstva vůči okupantům. To všechno ještě zesílilo, když se  prozradilo tajné memorandum o konečném řešení české otázky .

Mezi Čechy se šířily pověsti o přesídlení českého národa na Sibiř nebo do nějaké kolonie a že po válce nastane úplná germanizace.

Po přepadení Sovětského svazu lidé začali věřit tomu, že se karta  obrátí. Aktivizoval se odboj, rozmáhaly se sabotáže, v továrnách  docházelo ke stávkám. To mělo za následek výměnu zastupujícího říšského  protektora Reinhardem Heydrichem. Ten hned po nástupu do funkce vyhlásil  stanné právo   a  zřídil stanné soudy, což vzbudilo v ilegálním odboji všeobecný odpor. Heydrich také urychlil deportace Židů do  koncentračních táborů. To všechno uklidnilo situaci, ale jen do 27. května 1942, kdy českoslovenští parašutisté provedli atentát na  Heydricha. Ten na následky zemřel a to rozpoutalo vlnu teroru v Čechách  a na Moravě. Bylo vyhlášeno znovu stanné právo a 10. června byla  vypálena obec Lidice. Všichni muži byli zastřeleni, ženy a děti poslány  do koncentráků. V Praze byl popraven bývalý předseda protektorátní vlády  a hrdina domácího odboje generál Ing. Alois Eliáš .   Došlo k vypálení další obce -- Ležáků se stejným scénářem jako v Lidicích.

3. července nahnali Němci na Václavské náměstí přes 200 tisíc  vystrašených lidí, kteří zde museli složit slib národa Říši. Po  Heydrichovi nastoupil na místo zastupujícího říšského protektora Kurt  Daluege . V následujících letech docházelo k rozmachu partyzánských skupin, které byly podporovány a zásobovány Sověty.

Po atentátu na Hitlera přišla "totální mobilizace" přinášející zásadní  omezení zasahující všechny oblasti života. Byla zakázaná veškerá  činnost, která nesouvisela s válečným úsilím. Lidé však začínali věřit,  že Protektorát (posměšně mu říkali "Protentokrát") nebude mít dlouhého  trvání.

Nacistický teror proti obyvatelstvu zesílil. Lidé byli popravováváni jen  pro podezření z podpory partyzánů. Museli kopat zákopy a stavět překážky  proti postupující Rudé armádě. Při ústupu se Němci řídili taktikou  spálené země. Země byla zaplavována "národními hosty", což byli utečenci  z území obsazených Rusy.

Všude byl cítit blížící se konec války. Ale Hitler požadoval bojovat do  posledního muže. Marně. Generál Schörner se snažil udělat z území  protektorátu poslední baštu nacistické říše, ale nakonec musel utéci  před Rusy do amerického zajetí.

6. května 1945 americká armáda obsadila Plzeň. A konec války přijel do  Prahy 9. května na sovětských tancích.


Ing. Josef Vít
27. března
NETSOCAN