NETSOCAN
Číslo 2-3 --- ÚNOR - BŘEZEN 2015 ---Ročník XIV.
Co takhle ještě jednu petici?

Potřebujeme je všichni. Někdo, aby se dozvěděl, jestli dal Jarda zase gól, někdo kvůli zefektivnění války proti krtkům nebo pomerančové kůži, další zase kvůli uchování dokonalého přehledu kdo s kým spí v tom našem celebritním pidirybníčku. Bez ohledu na drastický pokles míry vzdělanosti za posledních pětadvacet let se ale stále ještě najdou i tací, kdo po nich sáhnou, aby se něco dozvěděli o společnosti a světě kolem, ať už kvůli výběru dovolené nebo třeba pro možnost kvalifikovaně se rozhodnout před volbami. Média zkrátka k životu potřebujeme, ať si kdo chce říká co chce.

Český mediální trh z asi 70 procent tvoří bulvár a tzv. hobby témata. Na klasická informační média tak zbývá třetina prostoru a z něho je navíc drtivá většina v rukou různých oligarchů, kteří svými médii ani nijak nezkoušejí přesně informovat, jako spíše vrážet čtenářům/divákům do hlav své osobní, vesměs finanční a mocenské zájmy takovým způsobem, aby je běžní lidé přebírali za své. Koneckonců, i informace se stala zbožím, a každé zboží má svá uživatelská specifika.

Zachraňovat situaci by tak měla tzv. veřejnoprávní média, nicméně ta už se zacyklila v podivném bludném kruhu – na jednu stranu bojují s těmi komerčními o sledovanost a klesají tak na jejich myšlenkovou i bezmyšlenkovitou úroveň, na straně druhé se staví na stranu moci, jíž slouží do roztrhání těla a posledních zbytků soudnosti. Výsledkem onoho druhého směru je novodobá propaganda a vytváření obrazu „nepřátel“ při současné oslavě „přátel“ – ukrajinská krize je tak jen další z řady nekonečného seriálu svébytného traktování či rovnou přepisování minulosti i současnosti; démonizaci nepřítele a papouškování vesměs amerického vládního diskursu už veřejnoprávní média předvedla v případě bombardování Jugoslávie, agrese proti Iráku, pak kolem Libye, pak Sýrie… Vždy se hysterie vybičovala do maxima, pak, s tím, jak postupně začalo vycházet na povrch, že většina použitých argumentů byla v lepším případě vylhaná „jen trochu“, se téma ztrácelo z éteru, až se o něm rovnou raději zmlklo. Lhát donekonečna prostě nejde.

Jugoslávie nás šokovala, zničené arabské státy jsou daleko a milion a třeba půl mrtvých Iráčanů je jen statistika zanedbatelná ve srovnání s Charlie Hebdo… Ale nyní je tu Ukrajina, o které nějaké to povědomí přece jen máme, a tak už zaběhané zpravodajství veřejnoprávních médií budí o to silnější emoce. Všechny pokusy dosáhnout rozumu prostřednictvím zákonných cest typu stížností k televizní radě, ale vyznívají až trapně a vedou jen k sílícímu pocitu bezmoci. Není boha, který by něco změnil.

Nemá přitom valného smyslu trávit volný čas „petičním“ bojem proti ČT; ano, jistě, jejich informační produkce je hanebná, možná dokonce porušuje zákony, ale v zemi, kde se zákony porušují vcelku běžně, tohle zjištění zase až tak velkou váhu nemá. Nejjednodušším řešením je tedy televizi prostě vypnout, popřípadě rovnou odhlásit. Ať si tu svou televizi či rozhlas nechají! Učiní-li tak tisíce či desítky tisíc lidí, sáhnou „jim“ na kapsu, a ta je jediná, co koho v současnosti zajímá. Jistě, masové odpojení se od „bedny“ je v naší převážně „gaučové“ společnosti nepředstavitelné, ale i tak platí, že žijeme v době diktátu peněz a dokud nebudou peníze zrušeny, zůstávají jedinou pákou nejen moci, ale i proti ní. Koneckonců, o tom, zda bude nebo nebude velká válka s Ruskem beztak prostřednictvím svých loutek v jednotlivých vládách rozhodnou velké koncerny podle toho, zda to pro ně bude výhodné či nikoli.

Je tu ale ještě strana mince – v opozici proti oficiálnímu výkladu „dějin“ stojí atomizované skupiny a skupinky, které se snaží situaci zachraňovat uváděním „věcí na pravou míru“. Problémem je, že často sklouzávají k přesně opačnému černobílému vidění světa a ocitají se tak na stejné rovině jako oprávněně kritizovaná ČT, ale najdou se mezi nimi i zdroje solidní, profesionální a tím i hodnotné. Ovšem roztříštěné. Kdo má ale čas a energii každý den „projíždět“ deset patnáct portálů, na nichž se informace navíc zdvojují až ztrojují? Nebylo by od věci zkusit přinejmenším ty nejzajímavější z nich spojit do jednoho velkého portálu, který by se stal spolehlivým protipólem mainstreamu? Při dostatečné čtenosti by mohl generovat peníze a umožnit tak dosavadním webovým autorům vyhnout se vyhoření, k němuž dnes svou dobrovolností směřují. profesionalizace ještě nikdy ničemu neublížila.

Ale dost fantazií. Je takřka jisté, že za situace, kdy v tzv. opozici chce být každý generálem a mít své vlastní „webnoviny“, žádné sjednocení jen tak nehrozí. Takže, co dál? Že bychom si třeba střihli další petici proti ČT?


Zpravodaj Alternativy zdola Březen 2015
FRS
NETSOCAN