NETSOCAN
Číslo 2-3 --- ÚNOR - BŘEZEN 2015 ---Ročník XIV.
Ukrajina na rozcestí

Ukrajina se dnes svobodně a demokraticky zmítá v bídě a chudobě, jejíž  konce nevidět a která postihuje nejširší vrstvy obyvatelstva. Tento  nelichotivý obraz je v době odchozích politických dobrodruhů, jako byl  například Juščenko. Tento bílý kůň USA se asi zbláznil, když udělil  posmrtně čestný titul Hrdina Ukrajiny teroristovi, válečnému zločinci a  fašistovi Banderovi. S. Bandera - tento zločinec z dob 2. světové vojny  má na svědomí nejméně 150 tisíc Poláků, Čechů, Židů a dalších s "jeho"  Ukrajinskou povstaleckou armádou, která "bojovala" po boku  fašistických SS . Po válce našel ochranu pod křídly Američanů, těchto  vyhlášených světových demokratů. Juščenko tedy posmrtně vysoce ocenil  brutálního vraha vyznamenáním Ukrajiny.

Země udělala další krok k heroizaci nacizmu, což bude další příčinou  prohloubení rozkolu mezi východní a západní Ukrajinou. Zatímco východní  Ukrajina je proruská, západní Ukrajina je prozápadní - jsou to pohrobci  Bandery. Jmenování Stefana Bandery národním hrdinou Ukrajiny není  nejlepší vysvědčení demokracie na Ukrajině. Ukrajina pod vedením vítěze  barevné revoluce opět ukázala svou pravou tvář.

Po celou dobu samostatné existence Ukrajiny probíhá neúspěšný proces  hledání národní identity. Druhá světová válka zemi rozdělila. Většina  obyvatelstva bojovala za vlast v řadách Rudé armády. Mnozí z obyvatel  západních oblastí země se ocitli na druhé straně fronty - v řadách  spojenců s nacistickým Německem. Právě tito lidé - ukrajinští  nacionalisté jsou podle přesvědčení Viktora Juščenka a jeho týmu, těmi  pravými hrdiny Ukrajiny.

Kdo byl Stefan Bandera? Byl to ukrajinský nacionalista bojující za  nezávislost Ukrajiny.

V roce 1927 se ve Vídni sešla skupina Ukrajinců a vytvořili Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN), žádající  samostatnou Ukrajinu. Ale už v roce 1933 se spojili s Hitlerem, který  jim poskytlmateriální a finanční pomoc. Byly zřízeny tábory pro výcvik  členů OUN srovnatelný s výcvikem Waffen-SS .  Výsledkem bylo, že na území  Polska a Sovětského svazu začalo docházet k teroristickým akcím.

Představiteli těchto radikálů, byli Stepan Bandera a Roman Šuchevyč .

Po přepadení Sovětského svazu nacistickým Německem došlo k bojům  povstalců proti Rudé armádě. Povstalci z UON postupovali s Němci a po  obsazení Lvova vyhlásili nezávislost Ukrajiny. V městě přitom došlo k  „očistě,“ při níž bylo zavražděno přes osm tisíc místních obyvatelů -  Rusů, Poláků, Židů, a ukrajinských komunistů včetně žen a dětí. Vraždy  pak pokračovaly i na dalším obsazeném území. Již na konci roku 1942 a začátku roku 1943 byly zreorganizovány jednotky  povstalců v Ukrajinskou povstaleckou armádu (UPA).

Vyhlášení samostatnosti však nebylo v plánech Adolfa Hitlera . Ukrajinská vláda byla zatčena, část postřílena, někteří, mezi nimi i Stefan Bandera byli  posláni do koncentračního tábora.

Koncem roku 1944 byl Stepan Bandera propuštěn z německého  zajetí a stal se velitelem jednotek UPA. Hitler jeho a hlavně jeho  armádu potřeboval.

I po vítězství spojenců ve druhé světové válce Stepan Bandera    nadále řídil UPA a  pokračoval v bojích. Svůj štáb měl v americké okupační zóně v Německu . Využíval toho, že se mezi  zeměmi východního a západního bloku rozpoutala studená válka a že západní země  podporovaly nezávislost Ukrajiny . Boje na Ukrajině pokračovaly až  do začátku padesátých let, kdy byly zbytky povstalců zajaty.

Nakonec byl Stepan Bandera v říjnu 1959 zavražděn v Mnichově agentem KGB .

Prvního ledna Ukrajina vzpomíná a slaví narození Stepana Bandery. Toto  výročí se oslavuje na celonárodní úrovni, bez ohledu na těžkou  hospodářskou krizi, ve které se Ukrajina nachází. Země udělala další  krok k heroizaci nacizmu, což bude další příčinou prohloubení rozkolu  mezi východní a západní Ukrajinou.

Tryzny v Katyni se konají každoročně s velkou pompou. Nešetří se útoky  na Rusko a KGB, která byla obviněna z masakru.

Ale mnohem méně se vzpomíná na jiný a mnohem větší masakr. Až nyní v  Polsku byla zahájena řada vzpomínkových akcí na oběti „Volyňské řeže“,  kdy ukrajinští nacionalisté z UON-UPA vyvraždili desetitisíce Poláků na  východním předpolí Polska. Po přepadení Sovětského svazu se ukrajinští  nacionalisté spojili s německou armádou a bojovali proti komunistům. Ale  už na podzim roku 1939 začalo vraždění neukrajinského obyvatelstva. Je  třeba také připomenout, že oběťmi ukrajinských nacionalistů se vedle  Poláků stali také Češi a další tamní neukrajinské obyvatelstvo. A hlavně  židé. Minimálně od konce 30. let minulého století činnosti OUN měla  nikoliv pouze protipolský, ale i protisovětský a antisemitský  charakter./„Židé v SSSR jsou nejvěrnější oporou vládnoucího bolševického  režimu a avantgardou moskevského imperializmu na Ukrajině... Organizace  Ukrajinských Nacionalistů (UON) bojuje s Židy jako s oporou  moskevsko-bolševického režimu.“/

Rozsáhlá instrukce vypracovaná v květnu 1941 „Boj a činnost OUN v období  války" obsahovala speciální paragraf o „očistě území od nepřátelských  elementů" - hlavně židů. S. Bandera se obrátil na své stoupence s  heslem, které nepotřebuje žádné komentáře: „/Národe! Věz! Moskva,  Polsko, Maďaři, židovstvo - jsou Tvojí nepřátelé. Likviduj je! Likviduj  Židy, Poláky, komunisty, nič je bez milosrdenství.“/

Nikoho proto nepřekvapí, že činnost povstaleckých oddílů OUN a praporu  „Nachtigal" měly jasně zvýrazněný protižidovský charakter. Kruté vraždy  Židů a Poláků prováděné nacionalisty probíhaly všude. Tak prapor  „Nachtigal" pod velením-budoucího vrchního velitele UPA Romana Šucheviče  se zúčastnil na hromadných vraždách Židů ve Lvově 30. června 1941 poté,  co německá vojska dobyla město. Židé, kterým se podařilo utéci byli  rovněž později zlikvidováni. Jen na západní Ukrajině nacionalisté  zlikvidovali kolem 28 000 Židů. Ukrajinská policie se zúčastnila popravy  kyjevských Židů v Babím Jaru a také jedné z prvních masových poprav  židovských dětí u Bílé Cerkve pod Kyjevem.

V Hlášení do štábu 444. ochranné divize SS z 20.října 1941 se píše, že  „židovská otázka" na Jižní Ukrajině „je vyřešena" a „ukrajinská policie  se dobře osvědčila při plnění služebních povinností".

V červenci 1943 OUN-UPA zmobilizovala ukrajinské obyvatelstvo, které  potom s koňskými povozy šlo za ukrajinskou armádou. Takto zorganizovaný  banditský stroj táhl od jihu na sever a po cestěvraždil, vypaloval a  ničil vsi a kostely. Přitom kradl majetek zavražděných. Podle střídmých  odhadů zemřelo na Volyni na vrcholu těchto událostí okolo šedesáti tisíc  Poláků. Poláci jsou hrdý národ. Jsou tak hrdí, že to zavání přezíravostí  k jiným národům. Nenávist Ukrajinců k Polákům má kořeny v minulosti, kdy  Poláci ovládali velkou část Ukrajiny. Tato jejich "hrdost" a přezíravost  jim vysloužila nenávist ze strany Ukrajinců.

O „Volyňské řeži“ se mnoho nemluví s odůvodněním, že by to mělo  negativní vliv na polsko-ukrajinské vztahy. Prezident Kaczyński už mluví  o potřebě být připraven prominout původcům zločinu. Mezi Poláky za to  sklízí nevoli. Kněz Tadusz Isakowicz-Zaleski v kritice prezidenta  Kaczyńského v televizi TVN24 pobouřeně řekl: „Již nikdy nehlasujte pro  Kaczyńského!" Kritizoval také přehlížení historické pravdy, že  „ukrajinští fašisté z UPA" vraždili také ve lvovském, řešovském,  tarnopolském a přemyšlském vojvodství a je nesprávné jejich zločiny  omezovat jen na Volyň. Autorka monumentálních prací na téma vyvražďování  Poláků ukrajinskými nacionalisty Ewa Siemaszková uvedla, že není možné,  aby ještě dnes bylo Polsko terorizováno ukrajinskou stranou, pravdu je  třeba vyslovit.

Po rozpadu Sovětského svazu se na Ukrajině a v pobaltských republikách  začíná s oslavami všech bojovníků proti komunismu. Tak nějak se  zapomíná, že to byli v první řadě spojenci a spoluviníci hitlerovského  fašismu. Většina mladých čtenářů nemá pravděpodobně o činnosti OUN-UPA  ve II. světové válce a zejména o rozsahu kolaborace s německým fašismem  a míře spáchaných zločinů vůbec žádné povědomí.

Ukrajinská strana se tváří, že žádný zločin spáchán nebyl. Dnes jsou na  Ukrajině v Litvě a v Estonsku těmto zločincům stavěny pomníky, jsou  prohlašováni za národní hrdiny a bojovníky za svobodu.

Prezident Ukrajiny Viktor Juščenko 13. října 2007 podepsal výnos o  posmrtném udělení titulu „Hrdina Ukrajiny“ generálu Romanu Šuchevičovi,  který v době 2. světové války byl hlavním velitelem Ukrajinské  povstalecké armády (UPA). Tento titul mu byl udělen za „osobní přínos  národně-osvobozeneckému boji za svobodu a nezávislost Ukrajiny. Hrdina  Roman Šuchevič se v prvních dnech Velké vlastenecké války postavil do  čela lvovského pogromu, který stál život 4 000 Židů.

„Oslavy 65. výročí Ukrajinské povstalecké armády (UPA) a odhalení  památníku představiteli Organizace Ukrajinských nacionalistů (OUN)  Stepanu Banderovi ve Lvově, je ukrajinskými orgány hodnocena jako  obnovení „historické spravedlnosti" ve vztahu k „národním hrdinům".

Se Stepanem Banderou máme své zkušenosti i my. Historii známe z českého  filmu Akce B. Tehdy krátce po skončení II. světové války, došlo k vpádu  jednotek UPA na naše území v létě 1947, které byly v našich poměrech  většinou nazývány jako banderovci a snažily se přes naše území přejít ke  svým přátelům na Západ. Nebyl to ovšem první vpád na naše území. Své  nájezdy, plenící pohraničí Slovenska, podnikali příslušníci UPA již od  roku 1945. Protibanderovská Akce B byla ukončena na podzim 1947, déle  pokračovaly boje na polském území a na samotné Ukrajině. Zbytky band  byly rozbity až na počátku padesátých let a samotný Šuchevič byl  zastřelen v roce 1950 poté, kdy jeho banda byla obklíčena a zničena.  Stepan Bandera zemřel rukou agenta KGB v americkém exilu oslavován jako  bojovník proti komunismu.

Vraždy polských válečných zajatců v Katyni se každoročně připomínají s  velkou pompou. Ukrajinské vyvražďování civilního obyvatelstva se  nepřipomíná a nejraději by se zamlčelo.Přitom šlo o genocidu občanů  neukrajinské národnosti.

Židé však nezapomínají.Viktor Juščenko na návštěvě Izraele při  vystoupení v Knessetu utržil ostudu, když jeden veterán prohlásil „Pane  presidente, musíme Vás informovat o tom, jakému že člověku jste udělil  titul Hrdina Ukrajiny".

Z dnešního hlediska je povraždění 300 tisíc Poláků, Židů a příslušníků  dalších národů na Ukrajině jen kolaterální ztráta. To nemůžeme našim  spojencům v boji proti Rusku vyčítat. Proto také nikdo z našich  osvědčených bojovníků za lidská práva si nedovolil vystoupit aspoň s  nějakou kritikou oslav fašistických pohrobků a jejich oceňování ze  strany ukrajinských vládních orgánů. Není to vhodné v době, kdy se  Ukrajina sbližuje s Evropskou unií a hodlá se stát členem NATO.

Dnes slouží Katyň jako obušek na komunisty. Je prý důkazem zločinnosti  komunistických vlád. Je však důkazem toho, že se neměří každému stejným  metrem. Nepřítel našeho nepřítele je naším přítelem. V případě  ukrajinských fašistických nacionalistů se mluví o potřebě prominout  původcům zločinu. Jde o dvojí metr ve kterém se antikomunisté klidně  spojí fašistickými pohrobky ve jménu posvátného boje proti komunismu.

A to je i obraz současné Ukrajiny v roce 2014. Juščenkovo sbratření s  pohrobky fašistů dalo křídla novodobým fašistům, kteří v roce 2014  vyvolali krvavou lázeň na Ukrajině. Důvodem k masakrům bylo nepodepsání  asociační dohody s EU. Tyto nikdy nekončící spory mezi západní částí  Ukrajiny uctívající Banderu a východní částí nakonec povedou k rozdělení  země.

Zmíněný článek jsem napsal v roce 2010. V té době jsem jsem netušil kam  profašistická politika ukrajinské vlády povede.


Ing. Josef Vít
15. března
NETSOCAN