NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2003 ---Ročník II.
ČSSD je těhotná. Přijde císařský řez?

ooMMo Základní etická norma, kterou je establishment politické strany povinnen respektovat, je vpodstatě stejná jako u establishmentu odborářského či jiných organizací - a je jí znalost a prosazování zájmů svých členů. Zodpovědnost politické strany je rozšířena o povinnost respektovat a prosazovat i zájmy svých voličů, což lze realizovat jedině plněním volebního programu.
oooooo Mnohé kroky establishmentu ČSSD - a to i za Zemana - však vykazují takové pohrdání členskou základnou i elementárními principy vnitrostranické etiky a demokracie, že situace - v kontextu s dalšími aspekty - zřejmě volá po systémovém řešení.
oooooo Příkladů existuje celá řada. ČSSD kupříkladu vyhraje parlamentní volby a její program je nejvíce kompatibilní s programem KSČM, tzn. strany, kterou Sjezd v Bohumíně vyloučil jako koaličního partnera. Poněvadž - v úvodu zmíněná - politická etika zasahuje všechny politické strany, pak první logickou variantou Špidlova kabinetu měla být menšinová vláda s logicky a pragmaticky očekávanou "tichou" podporou KSČM. Představa pádu takovéto menšinové vlády pak patří zcela do oblasti ležící mimo logiku, neboť by se bolševici takovým krokem definitivně znemožnili a na to disponují příliš silnými sebezáchovnými instinkty.
oooooo V. Špidla však zvolil (poté co postál na "hradním koberečku"?) variantu, která přicházela v úvahu už jako krizová, tzn. koaliční vládu s partnery, kteří svoji averzi k programu ČSSD nikdy neskrývali a jsou v tomto smyslu alespoň upřímní a konzistentní. Mareš např. veřejně prohlašuje, že US vstoupila do koaliční vlády proto, aby zabránila socialistům splnit jejich volební program... A aby byl premiér coby fackovací panák kompletní, sklízí políček i z druhé strany: komunistka Rujbrová prohlašuje, že KSČM hodlá v parlamentu předkládat a prosazovat - i přes odpor ČSSD - neplněné body z volebního programu ČSSD...
oooooo Politické kejkle zcela nepochopitelné členské základně ovšem prováděl i M. Zeman. Mezi jeho systémové sliby-chyby patří zejména tichý a hanebný rozvod s půvabnou ideou zaměstnaneckého akcionářství, které veřejně vyznal svou lásku i tím, že okázale odmítl Klausovu kupónovou knížku. Ani další slib - že nebude "lít" peníze daňových poplatníků do kapes finančních bankrotářů-tunelářů - mu dlouho nevydržel... A zvláště fakt, že - v hlubokém rozporu se zájmy členské základny, jejíž názor se neobtěžoval vůbec konzultovat - přivlekl tento stát do NATO, čímž, jak je dnes zcela zřejmé, značně snížil bezpečnost občanů ČR, mu u historiků značně přitíží.
oooooo Moudrý státník si jako poradce vybírá lidi chytřejší, vzdělanější a úctyhodnější než je on sám. Při vlastním vysokém IQ to jistě neměl snadné, nicméně Zemanovi poradci se stali originální Achillovou patou svého šéfa a zřejmě i jednou z významných příčin jeho pozdějšího prezidentského Watterloo. Svou personální politikou (viz. mj. i "výkony" jeho ministra Březiny) poskytoval lacinou munici médiím, jejichž antizemanovství bylo trvalé a zřejmé, a zejména na počátku 90. let až trestuhodné.
oooooo Nicméně jak vysvětlit, že Zemanovu zjevnou organizační neschopnost nedokázaly korigovat ani tak úctyhodné a vlivné instituce jako např. ÚVV či PK?
oooooo Nyní zkušenost z úplně jiného soudku. Některé historické poznatky dokazují - a asi postačí příklad amerických odborů z 30. let, jejichž vedení se zmocnila mafie - že i takový kolos jakým je politická strana může snadno ovládat i malá a zcela cizorodá skupinka, dokáže-li ovlivňovat osoby na určitých pozicích stranického establishmentu. Nikdo netvrdí, že se něco takového aktuálně děje, nicméně imunita politických stran vůči tlakům vnějších subjektů, např. lobbies, jejichž zájmy se mohou podstatně rozcházet se zájmy členské základny politických stran včetně ČSSD, rozhodně není vysoká. Spíše naopak.
oooooo Připočtou-li se k tomu skutečnosti v podobě nízké a stále klesající členské základny politických stran, veřejné výstrahy policejních analytiků z Evropy i zámoří, že terčem "upřímného zájmu" organizovaného zločinu se již stává samotný stát, a v neposlední řadě i podezření, že "kupní cena" mnohých politiků včetně sociálně demokratických (viz. kupř. politické přestupy nebo pro stát čili voliče zcela nevýhodné smlouvy, atp.) musí být tak nízká, že by se urazil i antický otrok, pak opravdu těžko hledat jiné řešení než systémové.
oooooo. Poslední oblastí, která s předchozí problematikou úzce souvisí, je neuspokojivá koncepce a stav budování strany. O ČSSD vzhledem k jejímu majetku, státním dotacím a pozici vládní strany lze říci, parafrázují-li se slova K. Kryla, že "je silná na těle, ale slabá na duchu". Jedním z projevů této skutečnosti je investování obrovských finančních částek na vpodstatě dekadentní účely jako jsou image-makers, spin doctors, PR-agentury a samozřejmě i nehorázně nákladné volební kampaně.
oooooo. Druhou tváří pak je pasivita členské základny, mrtvé duše, malá účast členů na schůzích MO, které jsou velice často neusnášeníschopné - ale "papírově" je vše OK a odchod členů, kteří chápou, že na politiku strany nemá členská základna vpodstatě žádný vliv a nikdo se ani neobtěžuje její názory znát (viz např. již zmíněný vstup do NATO). Takovéto členství skutečně znamená jen ztrátu času. V ČSSD zůstávají převážně členové, kteří mají ambice fungovat v komunální politice či výše. ČSSD tak vpodstatě opouští statut masové politické strany a mění se v pouhou instituci sloužící volební mašinérii, na způsob ODA či amerických politických stran.
oooooo. Ve straně vpodstatě neexistuje zpětná vazba mezi stranickým establishmentem a členskou základnou - mj. i proto, že strana nedisponuje (s největší pravděpodobností záměrně!) platformou, na níž by mohla diskuze probíhat. Zatímco předválečná ČSSD vydávala tři vlastní deníky, současná ČSSD - silná na těle, ale slabá na duchu - není schopna realizovat ani internetovou verzi periodika se zajištěnou názorovou pluralitou a svobodou slova... Na této skutečnosti má patrně nehynoucí "zásluhu" především bolševické křídlo v ČSSD, jehož potrhlé vizi levicové ("národní") fronty vyhovuje stav, kdy názorová výměna mezi stranickými funkcionáři probíhá přes (Rudé) Právo, a nepochybně i adekvátně "filtrovaná". Výsledek je pak zákonitě klasický a je jím úpadek vnistrostranické diskuze i demokracie.
oooooo. Posledním pozoruhodným symptomem úpadku ČSSD je žalostný stav Masarykovy dělnické akademie, která, finančně rdoušena, není schopna zajistit ani zlomek toho, co jí její "sudičky" - Masaryk a Steiner - dali do vínku, tzn. pragmatické vzdělávání členské základny. Z projekce její někdejší činnosti na dnešní požadavky lze usoudit, že by již byla zajištěna počítačová gramotnost všech členů ČSSD, jistě s výjimkou seniorů s úctyhodným věkem. Jaká je skutečnost? MDA dosud nedisponuje ani vlastním připojením na intenet... V recepci Lidového domu jsou sice instalovány dva počítače s internetem, slouží však pouze cizím studentů a členové ČSSD zde nejsou vítáni...
oooooo. Chtělo by se namítnout - k čemu poslouží taková neaktuální kritika? Strana je přece na svém historickém zenitu - již pět let vládne státu. Je třeba se soustředit na co nejlepší výkon vládních funkcí a věnovat se především tomuto "politickému provozu".
oooooo. Samozřejmě, že onen "politický provoz" je nyní prioritní. Jenomže právě obrovské selhání a ostuda spojená s tím, že ČSSD - ačkoliv měla všechny výhody na své straně - nebyla schopna nominovat a prosadit vlastního prezidentského kandidáta, který by měl na paměti především zájmy jejích voličů a nakonec předhodila kandidáta, kterého by členská základna nikdy neakceptovala; rovněž ostudné kádrování poslanců před poslední prezidentskou volbou a současně i zbabělost drtivé většiny kádrovaných poslanců, kteří nedokázali veřejně říci, že J. Sokol jako kandidát za ČSSD je pro ně neakceptovatelný, tvoří špičku ledovce, který může v budoucím historickém kontextu přisoudit ČSSD roli Titaniku.
oooooo. Veškerá výšeuvedená selhání mají obrovský a negativní dopad jak na stranu tak na společnost, a přesto jsou pouhým důsledkem individuálního lidského selhání členů stranického establishmentu; selhání, které je z lidského hlediska naprosto pochopitelné, ale pokud nastává v masovém měřítku, hrozí obrovskými riziky. Nejzajímavější na této skutečnosti je ale fakt, že současný princip zastupitelské demokracie, praktikovaný uvnitř politických stran včetně ČSSD, nedokáže tyto vady odfiltrovat a vpodstatě zcela selhává, neboť dokáže reagovat až po závažných haváriích. Je tudíž nutno - a jde patrně o akutní záležitost - hledat řešení systémové.
oooooo. Tímto řešením je pochopitelně co nejrozsáhlejší systém přímé demokracie, který je mimo jiné projevem obrovké - a oprávněné - víry i důvěry v občana, v člověka. Nejdůležitější podmínkou jeho správné funkce je vpodstatě jen to, aby byl tento občan pravdivě a co nejrozsáhleji informován. Zároveň musí být tento systém i legislativně ošetřen i garantován ve Stanovách - neboť není pouhým průzkumem mínění členské základny - a vycizelován v tom smyslu, aby nebyla např. poškozována práva menšin, atp.
oooooo. A kdo jiný než sociální demokraté by měl tuto historickou výzvu, ukazující další možnosti rozvoje demokracie, humanity i lidských práv pochopit a realizovat jako první?

František Stočes
březen 2003

NETSOCAN