NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2003 ---Ročník II.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Prohlášení ASD k agresi USA a VB proti Iráku
 Více než projevy lákal delegáty přilehlý bufet

ČLÁNKY
 Lze vyléčit ČSSD z politické schizofrenie?
 ČSSD je těhotná. Přijde císařský řez?
 Realizuje ČSSD sociálně demokratickou variantu amerického ESOPu?

RUBRIKY
NETSOCAN MONITOR
 Doktrína víc než morálka
 Právníci i politici se ptají: Je válka bez OSN legální?
 Nevědomá lživost mediálního světa
 Válka nezačala, a už jsme něco prohráli
 Nespravedlivá válka
 Marihuana není heroin
 Proč ta nenávist?
 Zpěvy poražených laskají
 Básníka střídá hněvivý euroskeptik
 Zlý úmysl vedl k dobrému konci



Prohlášení ASD k agresi USA a VB proti Iráku

1) Z hlediska mezinárodního práva se jedná o zjevnou agresi. Ani jeden z agresorů navíc nebyl Irákem nikterak ohrožován.

2) Agresi proti Iráku je nutno považovat za válečný zločin, jehož brutalita je vyšší o to, že byl napaden suverénní a vpodstatě bezbranný stát, který se sice neochotně nicméně podřizoval rozodnutí OSN a značně redukoval svůj vojenský potenciál. USA a VB se zachovaly po vzoru Hitlera, který zneužil Mnichovské dohody a po odzbrojení a okleštění ČSR o pohraničí napadl a okupoval zcela bezbranný stát. Za výraz nejvyšší podlosti je nutno považovat kritiku Iráku z držení chemických zbraní zeměmi, které mu tyto zbraně samy prodaly.

3) Jde o akt moderního barbarství, který zcela podkopal důvěru v OSN a v mezinárodní právo, a který je nutno odsoudit. Zvláště, když skutečným motivem této agrese je ekonomická loupež.

4) Agresoři musejí neprodleně zastavit páchání dalších válečných zločinů, odejít z Iráku a podrobit se následujícím rozhodnutím OSN v této záležitosti.

5) OSN musí určit výši a způsob platby válečných reparací, které jsou USA a VB povinny uhradit za škody napáchané agresí proti Iráku. OSN nesmí uznat žádnou vládu Iráku, dosazenou agresory, která nebude ochotna vymáhat náhradu za škody způsobené agresí.

6) OSN musí definovat osobní odpovědnost státníků, kteří nesou na agresi a její přípravě největší podíl.

7) OSN musí zamezit, aby agresoři měli z napadení a okupace Iráku jakýkoliv ekonomický zisk, nebot by se jednalo o mezinárodní loupež. Je zcela nepřijatelné, aby Irák sám platil nápravu škod způsobených agresí vlastní naftou, která je nerostným bohatstvím suverénní země.

8) OSN musí analyzovat a patřičně odsoudit přímou či nepřímou vinu a asistenci ekonomických subjektů, v jejichž zájmu byla agrese proti Iráku rozpoutána.

9) ASD konstatují, že Saddámův režim v Iráku vykazoval znaky orientální despocie, nicméně se jednalo o vnitřní záležitost suverénního státu, kde k eventuálním krokům byla kompetentní výlučně OSN.

10) ASD protestují proti tomu, že české sdělovací prostředky - zejména ve svých zpravodajstvích - nehovoří o agresi, ale používají zjemňující či neutrální výrazy jako válka, akce, zásah, atp. Jde o zjevnou dezinformaci veřejnosti a o naprosté porušení základních principů novinářské etiky.

11) ASD vyzývají českou vládu, aby se přestala chovat zbaběle a podlézavě a agresi USA a VB v Iráku výslovně odsoudila.



Prohlášení bylo přijato 26. 3. 2003 v restauraci Na rychtě.


Podepsáni František Stočes, předseda ASD a Jiří Aster, místopředseda ASD.

Více než projevy lákal delegáty přilehlý bufet

Sál Kongresového centra zel při projevech řečníků prázdnotou.
Větší zájem byl o pivo a chlebíčky

o První den sjezdu sociální demokracie připomínal včera rádio. Obyčejné rádio puštěné jako zvuková kulisa, kterou člověk sice slyší, ale obsah příliš nevnímá.
o Více než šest hodin se u mikrofonu v pražském Kongresovém centru střídali řečníci, aby promlouvali k poloprázdnému jednacímu sálu. Řada delegátů dávala před bilancováním stavu strany přednost jiným věcem...
o Projevy nezaujaly ani dva starší muže. "Já bych ty projevy poslouchal," naklání se jeden z delegátů ke svému stranickému kolegovi. Po malé odmlce pokračuje: "Jenže smysl mi uniká."
o "Vždyť stejně jedna půlka neposlouchá. A ta druhá zase bloumá po chodbách a kuje tady pikle..."



MF DNES, 29. března 2003


Překročí ČSSD svůj vlastní stín?

o Jednou z příčin nízké a klesající členské základny nejen ČSSD, ale i tradičních politických stran v Evropě jsou poznatky a přesvědčení členů, že vpodstatě nemají žádný vliv na politiku svých stran. Vedení politických stran mnohdy realizují politiku, která je v rozporu s názory a dokonce i zájmy členské základny, a nezřídka ani nejeví zájem tyto názory znát, natož je respektovat. Vedení politické strany také bývá často postaveno před problémy, které nemohl program politické strany předpokládat, a které je nutno řešit.
o V důsledku těchto i dalších aspektů pak dochází k deformaci vnitrostranické demokracie v tom smyslu, že menšina diktuje svou vůli většině - místo aby respektovala její zájmy. Důkazů existuje celá řada: mj. i militaristická politika vedení ČSSD před 1. světovou válkou, rozpuštění ČSSD po Únoru 1948, vstup do NATO, opuštění zásadního projektu zaměstnaneckého akcionářství vládou M. Zemana, a rovněž i rezignace na menšinovou formu vlády (s tichou podporou komunistů), která vedla k utvoření koaliční vlády, jejíž koaliční ministři (zejména z US) otevřeně prohlašují, že do této vlády vstoupili proto, aby zabránili ČSSD plnit volební program!...
o Je zcela evidentní, že současný a tradiční mechanizmus zastupitelské formy vnitrostranické demokracie se již vyčerpal a dohrává svoji historickou roli. Na druhé straně se neobyčejně zvýšila vzdělanost a informovanost členské základny politických stran, což umožnuje přechod na modernější formu vnitrostranické demokracie, tzn. na demokracii smíšenou či přímou, která dá členům politických stran příležitost podílet se přímo na tvorbě stranické i státní politiky. Tento závěr je současně v kontextu s politickou linií a snahou ČSSD prosadit ústavně referendum jako běžnou součást demokracie. Je tudíž zcela logické, že model přímé demokracie by měl fungovat i uvnitř samotné ČSSD a to v co největším měřítku.
o Intelektuální elita ČSSD si tudíž sama sobě vypsala velice nelichotivou známku z demokracie tím, že dosud nedokázala zabudovat právní princip vnitrostranického referenda do Stanov ČSSD, a nechala se tak předběhnout i bolševickou KSČM, která má ve svých stanovách následující znění (Hlava V. čl. 39):
o O zásadních otázkách KSČM rozhodují členové strany v referendu. Referendum vyhlásí OV KSČM na žádost alespoň jedné třetiny ZO KSČM, ÚV KSČM na žádost nejméně jedné třetiny OV KSČM anebo z vlastního rozhodnutí OV či ÚV KSČM. Referendum může vyhlásit i sjezd KSČM. Referendum v téže věci se může konat nejdříve po uplynutí tří let. Obsahové a organizační zajištění referenda stanoví vyhlašovatel předem.
o.Nakolik míní KSČM praktikovat přímou formu demokracie vážně a nakolik ji do stanov zabudovala jen jako politickou "bederní roušku" ukáže budoucnost.
o Nicméně ČSSD zatím nemůže zavést do své praxe kvalitní formu přímé demokracie zejména proto, že dosud nedisponuje médiem, jehož prostřednictvím musí proběhnout diskuze předcházející každému referendu. Předchozí diskuze a informovanost o tématu hlasování jsou naprostou podmínkou i zárukou kvality a smysluplnosti každého referenda, kdy si voliči sami ponesou eventuální důsledky vlastního nesprávného rozhodnutí; což je však neskonale spravedlivější než současná opačná praxe, kde většina nese důsledky chybného rozhodnutí menšiny.
o Je obrovskou a neoddiskutovatelnou ostudou vedení ČSSD, že členové strany musí vést i vnitrostranickou diskuzi přes vnější nezávislá či spíše kvazinezávislá média, která tuto "diskuzi" "moderují" dle svých představ, zatímco předválečná ČSSD dokázala sama vydávat tři vlastní deníky! Poukazy na finanční nedostupnost takového média pro stranu jsou pouze snahou zakrýt vlastní neschopnost eventuálně odpor k vnitrostranické názorové demokracii a pluralitě.
o Existencí a rozšířením internetu se navic vytvořily podmínky pro zavedení poměrně laciné formy vnitrostranického elektronického média - řekněme internetového Práva lidu. Takovéto médium může být finančně dostupné i pro členy ČSSD, např. prostřednictvím internetu, jímž disponují sekretariáty ČSSD. Podmínkou tu je ovšem zajištění počítačové gramotnosti pro všechny členy ČSSD - jistě s výjimkou seniorů, jimž takové vzdělávání znemožňuje vysoký věk - a svou nezastupitelnou roli by zde měla sehrát i Masarykova dělnická akademie. ČSSD by zároveň měla prosadit co nejvyšší finanční úlevy za surfování na internetu pro členy všech(!) politických stran, neboť užívání internetu se stává skutečně nezbytným předpokladem demokracie.
o V rámci ČSSD sice spontánně vznikají elektronická periodika - jako např. 3D nebo měsíčník NETSOCAN; podmínkou demokratické diskuze je však existence média ústředního, média, ve kterém bude zajištěna názorová pluralita.
o Vedení ČSSD by se mělo těmto problémům okamžitě a intenzivně věnovat. Tradice nejstarší demokratické strany v ČR, klesající členská základna i sympatie voličů by měly být přirozeným motivem.


Redakce




NETSOCAN MONITOR

Doktrína víc než morálka

Problém je v tom, že USA se na obranu demokracie vydávají se značně oslabeným demokratickým arzenálem. Svobodné volby jsou jen jedním z požadavků pro opravdovou demokracii, svobodný přístup k informacím a jejich objektivní sdělování je stejně důležité, ne-li důležitější. A v současném zápalu vlastenectví americká média čím dál tím víc selhávají. Každý nesouhlas s válkou je Bushovými propagandisty a ideology okamžitě napadán jako nepatriotický, a přestože hlasy proti válce jsou slyšet, je pro ně stále obtížnější objektivně argumentovat, protože se veřejnosti nepředkládají plné informace. Smutnou ukázkou proválečné hysterie byla nenávistná kampan, která se rozpoutala proti zpěvačce country skupiny Dixie Chicks, když na turné v Evropě řekla, že se stydí za George Bushe. Dokonce i jinak střízlivý komentátor CNN vyzval k bojkotu jejich alba a desítky rozhlasových stanic přestaly hrát jejich písně. Zpěvačka Natalie Maines nakonec vydala potupnou omluvu, jejíž text byl jako vystřižený z procesů 50. let. Jen nejzaslepenější bushovec si myslí, že Irák představuje bezprostřední nebezpečí. Do války jdeme teď, a ne až skončí inspekce, protože by za měsíc mohlo být příliš horko... Byl by to opravdu hezký svět, kde by nebyl Saddám, a mnoha Iráčanům by bylo lépe, kdyby ho západní mocnosti nevyzbrojily chemickými zbraněmi... (Lidové noviny 21. března)

Ano, nebezpečný diktátor musí být potrestán za to, že vlastní chemické zbraně, které jsme mu sami prodali! A kdo má jiný názor a nejde s námi - jde proti nám. Je to vnitřní nepřítel! Tak nějak asi uvažoval Hitler... Tak uvažují i novodobí fašisté!


Právníci i politici se ptají: Je válka bez OSN legální?

I někteří právní experti jsou proti takovým výkladům dosavadních rezolucí RB OSN, které ospravedlňují použití síly, a dokládají to tím, že takový krok by musel být v dokumentu výslovně zmíněn. Podle profesora Guye Goodwina-Gilla z Oxfordské univerzity, citovaného agenturou Reuters, rozhodla RB OSN, že Irák má být odzbrojen pod mezinárodním dohledem, ale nerozhodla, že by měl být terčem útoku. Goodwin-Gill míní, že by v rezoluci, na jejímž základě by bylo možno zaútočit na Irák, měla být formulace typu s použitím všech prostředků (což je uvedeno v rezoluci 678). "Ta však v rezoluci 1441 není," uzavírá. Poněkud nový rozměr celé situaci přináší i další překvapivá otázka: Mohli by jednou George Bush a Tony Blair stanout před trestním tribunálem za to, že šli do války proti Iráku? "Vedení války bez podpory OSN je porušením Charty OSN. Tím může vzniknout řada otázek ohledně osobní odpovědnosti prezidenta Bushe a premiéra Blaira. Měli by si toho být vědomi," uvedl britský právní expert Nicholas Grief. (MF DNES, 19. března)

Bushe a Blaira je nutno prohlásit za válečné zločince a spravedlivě potrestat nejen kvůli tísícům obětí, za něž nesou zodpovědnost a jejichž svědomí to patrně příliš nezatěžuje. Ale také proto, aby byla obnovena důvěra v OSN, v mezinárodní společenství a právo. Do doby než budou Bush a Blair potrestáni si totiž žádný stát - a naprosto oprávněně - inspektory OSN na své území už nevpustí; natož aby likvidoval své zbraně jako důvěřivý Saddám...


Nevědomá lživost mediálního světa

Goldberg je, soudě dle knihy, trochu pozér, ale trefil přesně. Elita americké žurnalistiky skutečně sdílí společné hodnoty a jimi měří svět. O názorové pluralitě nemůže být řeči. Jsou to lidé, kteří prošli týmiž prestižními univerzitami, pohybují se v tomtéž prostředí vrcholové politiky a byznysu, bydlí v drahých čtvrtích v New Yorku nebo jiného velkoměsta na východním pobřeží. Mají společný názor na to, co je normální a co není... Dočteme se..., jak velké televizní sítě uměle vytvořily legendu o snadném šíření AIDS mezi heterosexuály..., jak televize manipuluje se zpravodajstvím o sociálních problémech podle toho, zda se jí hodí či nehodí kritizovat vládu... Paralela s českým mediálním světem a jeho postojem k politikům polarizujícím společnost (Klaus, Havel) není jednoduchá, ale najít se určitě dá. Novináři prostě nejsou průměrným vzorkem společnosti, je to specifická skupina, která tíhne ke společným hodnotám, jimiž pak všdomě či nevědomě poměřuje svět. Nejde o žádný velký objev, ale je dobře, že to někdo řekl nahlas. (Lidové noviny, 13. března)

Zjemňující terminologie jakou americká i česká média definují agresi USA a VB v Iráku, tzn. jako "zásah, "operaci", "úder", atp. dokazují, že ve většině případů se jedná o lživost vědomou, v lepším případě o nevzdělanost. Jde o stejný typ "nevědomé lživosti mediálního světa", kterým byla popisována naše ekonomická transformace v 1. polovině 90. let a vydávána dokonce za největší transformační úspěch v Evropě, ačkoliv se jednalo o ekonomickou "katastrojku".


Válka nezačala, a už jsme něco prohráli

O bin Ládinovi se skutečně v amerických televizích ani v novinách nemluví. A když se mluví o Al Kajdě, tak jen ve spojitosti s Irákem, ač žádné hmatatelné spojení zatím dokázáno nebylo. Televize jsou jasně na straně prezidenta... Nejvíce si člověk všimne změny tónu i obsahu v televizním zpravodajství. Nejbojovnější je teď stanice FOXTV, která patří švagrovi George W. Bushe. Ta přišla s novým konceptem angažované žurnalistiky, kde vymizely zprávy osvětlující událost z různých stran, otevřené diskuse a analytické komentáře. Lidé a státy se dělí jen na dobré a zlé, hovoří se o zrádcích a padouších. Novinář v novém kontextu ohrožení už není kritickým pozorovatelem, ale bojovníkem. Tato tendence není tolik znát v hlavních denících, jako jsou New York Times nebo Washington Post... Hlavní intelektuální časopis New York Review of Books zaujal stanovisko, které určitě není většinové a v intelektuálních kruzích má odezvu. Podobně kritičtější odstup od politiky George W. Bushe a republikánů panuje na univerzitách, kde jsem se pohyboval. (MF DNES, 12. března)

Není divu. Když jsou USA vedeny "intelektuálem", který se od výtečníka Vasila Bilaka liší pouze znaménkem... Umberto Eco v článku Jazyk nejmocnějšího muže planety (MF DNES 8. 3.) uvádí nefalšované "perly" pocházející z úst G. Bushe, ze kterých vybíráme: "Pokud neuspějeme, riskujeme nezdar..." "Naše životní prostředí neohrožuje znečištění. Mají to na svědomí nečistoty v ovzduší a ve vodě..." "Musel bych se zeptat tazatele. Neměl jsem příležitost zeptat se tazatelů na otázku, kterou mi kladli..." "Věřím, že jsme na nezvratitelné cestě ke svobodě a demokracii - ale to se může změnit..." "Jsem plný naděje. Ve Washingtonu je samozřejmě hodně ctižádosti. Ale doufám, že si ctižádostiví lidé uvědomují, že mají větší pravděpodobnost dosáhnout úspěchu, kde úspěchem je opak selhání..." "Upřímně řečeno, učitelé jsou jedinou profesí, která učí naše děti..." "Budeme mít ty nejvzdělanější Američany na světě..." "Zemní plyn je hemisférický. Říkám mu hemisférický, protože jde o surovinu, kterou můžeme najít v našich čtvrtích..." "Vím, že lidské bytosti a ryby spolu mohou pokojně koexistovat..." "Mluvil jsem s Vincentem Foxem, novým mexickým prezidentem - znám ho - o tom, že budou do Spojených států posílat plyn a ropu, abychom nebyli závislí na zahraniční ropě..." "Čím dál více našeho dovozu pochází ze zámoří..." "Máte také černochy?..." (K brazilskému prezidentovi F. Cardosovi). "Moje cesta po Asii začíná v Japonsku z jednoho dobrého důvodu. Už století a půl tvoří Amerika a Japonsko jednu z velkých a trvalých aliancí moderní doby..." "Chápu, že napětí na Středním východě vytváří napětí v celém regionu..." Teď již chápeme, proč Saddám usiloval - leč marně - o veřejnou televizní diskuzi s G. W. B. Tak snadná intelektuální kořist se hnedtak nevyskytne.


Nespravedlivá válka

Jako křesťan a jako prezident, který byl vážně provokován mezinárodními krizemi, jsem se důkladně obeznámil s principy spravedlivé války a je jasné, že výrazně jednostranný útok na Irák tyto standardy nesplňuje. Takové je téměř univerzální přesvědčení náboženských vůdců, kdy nejvýraznější výjimkou je několik mluvčích Jižní baptistické konvence, kteří jsou výrazně ovlivněni svými závazky k Izraeli, založenými na eschatologické teologii neboli teologii posledních dnů... nyní, kdy není přímo ohrožená naše vlastní národní bezpečnost a bez ohledu na masívní odpor většiny lidí i vlád, se zdá, že USA jsou rozhodnuty pustit se do vojenské a diplomatické akce, která je v historii civilizovaných národů téměř bezprecedentní. (Někdejší americký prezident J. Carter, MF DNES, 12. března)

Za stejně bezprecedentní lze považovat i Bushovu snahu získat na svoji stranu některé nestálé členy RB OSN, kterou nelze označit jinak než za snahu o politickou korupci. Noel Gallagher ze skupiny Oasis se vyjádřil takto: "Vždycky když v Bílém domě vládne nějaký slaboduchý pravičák s biblí v hlavě - jedno jestli Bush, jeho otec nebo Ronald Reagan - dojde k válce. Proč se válčí naznačil americký tisk když přinesl seznam amerických firem, které těsně spjaty s Bushovou administrativou, stojí jako první ve frontě na lukrativní zakázky při obnově úmyslně ničeného Iráku. Například na obnovu zničených ropných najal Pentagon firmu Halliburton, kterou dříve řídil nynější ministr obrany (čti války) Dick Cheney. Jedná se evidentně o moderní loupežnou válku. Bible či dokonce jen Starý zákon jsou v takových případech používány pouze k oblbování prosťáčků.


Marihuana není heroin

Nebo oblíbený mýtus, že marjánkou to všechno začíná - takže kdo si jednou šlukne jointa, skončí jako žalostná heroinová troska! S tím souvisí bití na poplach kvůli tomu, že 60 až 80 procent naší mládeže má nějakou zkušenost s marjánkou. Ale to ještě není závislost a není důvod to pokládat za něco dramatického. Musíte se zhulit opakovaně, a dokonce to dělat dlouhodobě, abyste si takzvaně "vymastili" mozek... Nepokládám za zvlášť nebezpečné experimentování s marihuanou, ale ani s halucinogeny nebo extází.... Pravděpodobnost vzniku závislosti se ovšem u jednotlivých drog dramaticky liší. Konzumní společnost bohužel funguje tak, že v nás vytváří závislosti - na sladkém, na hamburgrech, na coca-cole - ale také třeba na autech nebo na značkovém zboží... To vyvolává úvahy na téma, do jaké míry se na vzniku drogových závislostí podílí pasivní mentalita a duševní nevyzrálost konzumentů všeho věku. (MF DNES, 5. března)

Spisovatelka Eva Hausnerová se patrně pohybuje v dokonalém bludném kruhu. Právě skutečnost, že tu máme silně stresovou a dehumanizující konzumní společnost, která nutí obrovský počet mladých lidí "zhulit se opakovaně a dokonce to dělat dlouhodobě, a tím si takzvaně vymastit mozek"; a rovněž i proto, že vpodstatě neškodné experimentování s lehkými drogami zákonitě dospěje i k experimentům s drogami, jejichž návykovost je dramaticky vysoká, by měla přimět humanistické intelektuály konzumní společnosti k volání po vysoké tabuizaci a kriminalizaci narkomanie a současně je stimulovat k hledání řešení jak odstranit konzumní společnost. Nebude-li konzumní společnost, sníží se dramaticky i sklon lidí k narkomanii.


Proč ta nenávist?

Když vás na první straně novin uvítá neveselá tvář s žlučovitým textem, může vás to dost otrávit. Když však obojí patří křesťanskému duchovnímu (desatero Miloše Rejchrta), je to vážnější. Kde se bere tolik nenávisti k osobě Václava Klause právě v křesťanských kruzích? Nenávist k nynějšímu prezidentovi se stala součástí ideologie lidové strany a zasáhla zcela nekřesťansky i velkou část katolické církve. Vím, o čem mluvím, jsem praktikující katolička a každou neděli pečlivě vybírám kostel s duchovním, který není zasažen tímto jevem a nenaznačí v kázání nebo v přímluvách, kdo je největší nepřítel. U evangelíků bych očekávala racionálnější přístup, ale vidím, že jsem se zmýlila. Iracionální nenávist bují i tam. (MF DNES, 5. března)

V. Klaus je merkantilista, který dobře ví jak peníze i majetek kazí člověka, a tudíž klade peníze mezi všemi hodnotami až na první místo. Proto také projde spíše velbloud uchem jehly, nežli V. Klaus do Království božího. Klausovi navíc, zdá se, úplně stačí, že zatím prošel jako král do "království českého", a tak prostě nemůže souhlasit s názory duchovních, že co je božího patří Bohovi a co je císařovo patří farářovi. Kristus to ostatně vykládal poněkud jinak... Nakonec svým vývojem prošli i duchovní. Kdysi napravovali podobné bezbožníky kopími nebo v plamenech hranic. Dnes jim naštěstí nezbývá než se upřímně radovat alespoň při pomyšlení, jak padouch Klaus ječí bolestí v plamenech pekelných. Ale jak vidno, ubývá i oveček ochotných tomu věřit. Vývojem by ovšem měl projít i V. Klaus a když už je tím prezidentem, mohl by konečně rozpoznat špinavý peníz. Alespoň jeden.


Zpěvy poražených laskají

Máme prý na krku novou fašisticko-komunistickou koalici: ODS, KSČM a Kalouska. (Chudák, proč právě on!?) Je to novější varianta opoziční smlouvy, kterou jsme měli na krku minule. Účelem té koalice zla je vysvětlit porážku v prezidentských volbách a varovat před nástupem nesvobody... Místo vymýšlení koalic zla měla by vládní koalice konečně uvidět realisticky, že prohrála předem vyhraný boj vlastní rukou, protože nabízela do voleb kandidáty, kteří povětšinou měli jedinou kvalitu: že spadli z měsíce. Pokud Špidla neodhadl, že zvolení jeho koní je zcela nerealistiké, nemá v politice co dělat, a když jej brzy vyšoupnou, nebude to žádný div. (MF DNES, 5. března)

Koaliční partneři ČSSD mají jednu výhodu a jednu nevýhodu: rádi by vládli, ale nemají voliče. ČSSD má několik výhod a několik nevýhod: má voliče, ale bojí se vládnout. Je státotvorná, ale neví jak má ten stát vypadat. Chtěla by mít svého prezidenta, ale neví, kdo by to měl být. Je demokratická a uspořádá dokonce stranické referendum pro výběr prezidentských kandidátů, ale nakonec navrhne člověka, který ve zmíněném referendum vůbec nefiguroval. Má M. Zemana, který vyhraje ono referendum, přestože mnohokrát a veřejně prohlašuje, že o pobyt na Hradě vůbec nestojí, což ostatně dokázal i tím, že tam nedokázal vydržet ani do konce ceremonálu. Má premiéra, který stojí o to, aby ČSSD měla svého prezidenta, ale který nestojí za kandidátem ČSSD. Atd., atd. Klaus má dvě výhody a jednu nevýhodu. Chce být prezidentem a dokáže si zajistit i voliče. Jeho jedinou nevýhodou je, že nebyl kandidátem vládní koalice a tudíž musí být prezidentem koalice zla. Jak je to prosté...


Básníka střídá hněvivý euroskeptik

Od včerejška je Václav Klaus..., šéfem státu a střídá ve funkci jednoho z nejdůstojnějších lidí, intelektuálně nejčestnějších a politicky nejopravdovějších, jakého měla Evropa za mnoho let. Avšak je nadto střídán svým nejhorším nepřítelem. Již to definuje Klause jako politika a osobnost. Je to dokonalá antiteze tohoto dobrého člověka, uvážlivého a humanistického dramatika, který s chorými plícemi zničenými rakovinou se uchyluje v posledních letech do klidného života s Dagmar, svou ženou, snad do Lanzarote... Pražský hrad, místo aby tam sídlil velký státník a básník, je obýván nesmiřitelným a hněvivým merkantilistou. Špatné časy pro lyriku nad Vltavou. (MF DNES, 4. března)

O tom, že by V. Havel psal nějaké básničky se nic neví. Možná napsal nějaké pro Dášu nebo Olgu. Proč ne. A co vlastně provedl tak strašného, že se musí uchylovat až do Lanzarote? Že státničil? Nebo že psal básničky? V Česku by si to schytal spíše za to druhé. Pokud je merkantilista V. Klaus antitezí básníka V. Havla, pak poeta Havel je zase dokonalou antitezí J. Lennona. Zatímco se slavný Beatle podepisoval pod básně jako Give Peace A Chance, V. Havel se raději podepisuje pod výzvy Give War A Chance. A jestli někde dnes básníkům nekvete pšenka, pak jsou to hlavně USA: paní Bushová nechtěla slyšet žádnou básničku a dokonce své básníky nepustila ani do Bílého domu. Možná proto, že jí chtěli recitovat Lennona a ne Havla.


Zlý úmysl vedl k dobrému konci

Sokol byl poslední nadějí tzv. "hradní strany", sítě vlivných osobností ve stranách, médiích a hospodářství, kterou Havel nazýval "občanskou společností" a kterou používal proti vládě a parlamentu. V tomto táboře, který měl svou moc nezávisle na poměru sil v parlamentu, vládne nyní holé zděšení, protože Klaus platí za jeho nejostřejšího a nejnebezpečnějšího kritika... nová "hradní strana" jako protiváha vlády a parlamentu za Klause nebude... Žádný politik se tak nezasazoval za parlamentarismus jako Klaus. Nyní vyměňuje Klaus roli parlamentního činitele za roli garanta systému. Pragmatismus, smysl pro férové jednání a věrnost smlouvám patří ke kvalitám, které na něm oceňují i jeho protivníci. (MF DNES, 4. března)

Síť se arabsky řekne Al Kajdá. Její zajímavá česká varianta patrně sdružuje mnohé - demokracii a socanům - "zvláště oddané" lidi, jako jsou například royalisté, aristokraté, meritokraté... Sdělil V. Spidla tuto informaci poslancům, když od nich požadoval jejich "čestné pionýrské"? Pokud jim tuto informaci nesdělil, protože ji neznal, je to špatné. Pokud tuto informaci znal a neinformoval o tom ani poslance natož členy strany, je to ještě horší. Kdyby to věděl T. G. Masaryk, asi by se za ČSSD právem styděl.


Vybral a glosoval: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: fr.stoces@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou. Aby mohl NETSOCAN pružně reagovat na aktuální dění, bude se obsah i forma každého exempláře vyvíjet a měnit v průběhu měsíce. Datem uzávěrky dostane příslušný měsíčník definitivní podobu. Uzávěrka tohoto čísla je 31. března 2003.
NETSOCAN