NETSOCAN
Číslo 3 --BŘEZEN 2005---Ročník IV.
Reportáž z českého Augiášova chléva


ooo Ve velkolepé říši, jíž vládne bohyně spravedlnosti Justicie, se snoubí pravda, logika a spravedlnost. Její českou provincií, ve které si zmíněnými hodnotami komplikují život pouze "hlupáčkové" - takže připomíná spíše Augiášův chlév - právě zmítá nevídaný konflikt.
ooo 10. března média informovala o rozhodnutí prezidenta Klause nejmenovat 32 mladých soudních čekatelů soudci s odůvodněním, že jim není ještě 30 let. Rázem vypukla mela a debata o věkové způsobilosti lidí pod třicet let pro funkci soudců rychle přerostla v obecnou diskusi o vhodnosti mládí či stáří pro výkon ústavních funkcí.
ooo Pikantní na této kauze je zvláštní koincidence, neboť probíhá na pozadí finančního skandálu a nepřesvědčivých až juvenilních reakcí mladého premiéra Grosse, kterého Klaus nedávno bez reptání - pardon, bez okázalého úžasu nad jeho mládím - do funkce jmenoval (a kterého - v ještě podstatně mladším věku - jmenoval do funkce ministra vnitra Klausův předchůdce V. Havel).
ooo Nebýt Grossovy aféry problém se soudními čekateli by patrně nenastal; za těchto okolností však Klaus vyslal trojsmyslný signál mířící jednak na soudce a současně i na Grose potažmo na ČSSD: mladým lidem okolo třicítky by ještě neměly být svěřovány ústavní funkce!
ooo První neuvěřitelně ostrá reakce vyšla kupodivu ze Soudcovské unie: prezidentovo rozhodnutí prý zavání věkovou diskriminací! Předseda Okresního soudu Prahy 1 to dokonce považuje za pokus o likvidaci elity, a roztrpčení čekatelé prezidentovi pohrozili ústavní stížností. Jejich brněnský kolega M. Vrtek si pak 11. 3. v Lidových novinách posteskl, že "...jejich sen, že zasednou jednoho dne v talárech a pokusí se vylepšit velmi pošramocenou pověst naší spravedlnosti, se oddálil, ne-li docela zanikl," a pak směrem k Hradu vypustil úvahu o zavedení naopak horního limitu např. u funkce prezidenta republiky, neboť dle něho "v určitém věku někteří lidé nevědí, co vlastně říkají či chtějí."
ooo Zhrzenému mládí přispěchal na pomoc politolog J. Pehe, který v článku I stáří je handicap soudce (MF DNAS 23. 3.) upozorňuje, že: "...zhruba od třicítky mozkové buňky lidí začínají odumírat, po padesátce dochází k viditelnému fyzickému chátrání, které je v mnoha případech doprovázeno chátráním duševním (například schopností si pamatovat nebo se učit nové věci). Duševní chátrání starších lidí je často doprovázeno jistou infantilitou, která duševní dospělost připomíná už jen vzdáleně. ...staří politici nerozumějí novým trendům, nechápou, co se okolo nich děje, a brzdí tak dynamický rozvoj."
ooo Nevynechává ani oba postarší polistopadové prezidenty z nichž první permanentně marodil a "...současný se zdá stále více zmaten tváří v tvář procesu globalizace. V poslední době se navíc něčeho neustále bojí - například evropské integrace, kterou většina mladých lidí naopak vítá."
ooo J. Pehe považuje věková omezení pro výkon různých ústavních funkcí vpodstatě za arbitrární politické rozhodnutí mající formu nelogického kolektivního zákazu v kontextu se skutečností, že mladý člověk od osmnácti let musí bojovat za vlast a od jedenadvaceti již může v Poslanecké sněmovně rozhodovat o osudech nás všech.
ooo Pokud se po těchto povzbudivých slovech osmělí i čerství absolventi lékařských fakult - a pohrdajíce podobnými kolektivními arbitrárními zákazy ve svém oboru - pustí se ihned po graduaci do nejnáročnějších neurochirurgických a dalších operací, pak si lze jen přát aby avantgardní výkony takovýchto smělců pocítil na svém organismu jako první právě J. Pehe.
ooo Poslední vyslovené přáníčko vůbec není dílem zlomyslnosti. Pan politolog zřejmě nejen pohrdl názory psychologů, ale pokud hovoří o diskriminaci mládeže v některých oblastech ústavní politiky, měl by své tvrzení dokázat alespoň jediným prestižním teoretickým dílem z oblasti politologie, kupř. na téma globalizace nebo evropské integrace, jehož autorem by byl některý z významných mladých českých politiků (popř. adekvátními díly soudních čekatelů v oblasti právních věd)... Pokud takových důkazů profesionální zralosti nalezne ještě méně než šafránu, měl by požádat psychology o názor, zda příčinou toho je malá trpělivost, zralost nebo nemoudrý systém hodnot a priorit mladých politiků (popř. soudních čekatelů).
ooo Nicméně vzhledem k aktuální situaci, kdy je česká veřejnost korunním svědkem politické povrchnosti, totální programové dezorientace a chaotických reakcí - obzvláště "u vesla" trůnících mladých sociálně demokratických politiků -, si politolog J. Pehe svůj příspěvek načasoval vskutku originálně...
ooo V článku Klausovy argumenty chápu (Lidové noviny 11. 3.) posuzuje vysokoškolský pedagog a klinický psycholog J. Šípek problém takto: "Osoba soudce je jakýmsi ztělesněním moudrosti a nestrannosti. Chtěli bychom, aby měl v sobě vyřešeny podstaté zkušenosti, nároky, výhry i prohry života a při svých rozhodováních se držel nejen litery zákona, ale i znalosti života." Dále připomíná, že: "...víme, jak je psychologicky mimořádně obtížné a složité dosáhnout úrovně, kdy nejen vnímáme ostatní svět, ale také mu hluboce rozumíme v celé jeho lidské složitosti." Konstatuje, že zná řadu zralých a moudrých lidí kterým ještě nebylo třcet nicméně dodává, že jde často o lidi, kteří se v životě setkali s velmi těžkými situacemi a uzavírá, že sice: "...nikde není psáno a dáno něco o samozřejmosti podstatné lidské zralosti až po třicítce, ale jako psycholog o tom nepochybuji."
ooo Nyní připadá logické si ozřejmit již zmíněný termín "velmi pošramocená pověst naší spravedlnosti".
ooo Pod tím si lze představit leccos. Například fakt, že každý, kdo se proti rozhodnutí české spravedlnosti odvolal do Štraburku, svou při vyhrál. Může se tím minit i skutečnost, že zhruba každý osmý z deseti tázaných občanů je přesvědčen o zkorumpovanosti českých soudů, a onu úplatnost soudců potvrzuje i nelichotivé a zhoršující se postavení ČR na žebříčku Amnesty International.
ooo Mnozí čeští služebníci bohyně Justicie si rozhodně nepočínají jako členové elity a ústavní činitelé: jeden soudce krade v samoobsluze, jiný se neštítí účasti v zločinném spolčení, další jezdí opilý autem, nechybí ani obvinění z lenosti a netečnosti atp.
ooo Politolog M. Loužek navíc poznamenává (MF DNES 16. března), že u nás je soudců vlastně habaděj: zatímco ve Francii působí 11 soudců na 100 000 obyvatel, ve Španělsku 9 a v Japonsku dokonce jen 2 soudci, v ČR je to plných 27 soudců, za nimiž navíc zůstávají stohy spisů neřešených, nevyřešených a léta trvajících případů)...
ooo Českou justici, jak vidno, charakterizuje téměř globální kolaps profesionální etiky. Je mimo jakoukoli pochybnost, že dějinným šéfarchitektem tohoto Augiášova chléva jsou v drtivé většině demoralizované "normalizační kádry"; a vcelku bez obav z omylu lze odhadnout, že naprostá většina kauz, kde figurovali alespoň dva exčlenové KSČ (např. soudce či předseda soudu a jeden z advokátů) nejspíše neměla regulérní průběh.
ooo Na první pohled se ihned nabízí naprosto jednoznačná a stoprocentně účinná léčebná kůra - a to právě v podobě transfúze mladé soudcovské krve do těžce chorého těla české spravedlonosti! Při hlubší úvaze se však objeví fascinující problém...
ooo Podobně jako v justici lze totiž vysoký úpadek profesionální etiky diagnostikovat i ve sféře české politiky. Nu a například ČSSD dala prostřednictvím M. Zemana mnohým mladým politikům šanci k výkonu těch nejvyšších ústavních funkcí. Již nyní je možno se ptát zda tito mladí politikové, např. Gross, Buzková, Březina, Teplík, Hulínský atp. skutečně fungovali jako ozdravná transfúze a neohrožení bojovníci za politickou etiku a profesionalitu - a nebo zda naopak nepřispěli k ještě hlubší degeneraci české politiky a k její přeměně na pouhé a nechutné politikaření?...
ooo Odpověď přichází nanejvýš pesimistická. Představy, které mají významní mladí čeští politikové o občanské i profesionální integritě ústavních činitelů, o politické kultuře na této úrovni, i o nezbytné teoretické vybavenosti vysokých politiků, musejí u státotvorně cítících občanů vyvolat téměř zděšení.
ooo Pesimistické poznatky však ještě neberou konce a velice problematický se jeví dokonce i aspekt, který k soudcovskému mládí jakoby existenčně náležel, tzn. jejich křišťálově čisté svědomí. V této souvislosti se musí zmínit alarmující informace o úplatkářských aférách při přijímání na právnickou fakultu a rovněž vysoké procento "modrých knížek" (osvobozujících od nedávné prezenční vojenské služby) právě mezi právníky, což signalizuje buď neuvěřitelnou zdravotní neduživost soudcovského dorostu, anebo možnost ještě unikátnější, tzn. jeho neuvěřitelnou zkorumpovanost...
ooo Nu a podobně jako mladí politikové i soudní čekatelé se ihned po svém jmenování stávají zcela plnoprávnými ústavními činiteli, v tomto případě soudci, postavenými na roveň i svým nejzkušenějším kolegům a - jak tvrdí J. Weigl, vedoucí Kanceláře prezidenta tepubliky v Lidových novinách 18. března - dle dosavadních soudních mechanismů jim budou přidělovány případy bez ohledu na jejich dosavadní profesionální praxi a zkušenost.
ooo Budou se muset potýkat s mazanými advokáty a také protřelými zločinci nabízejícími jim buď peníze, hezké holky nebo kluky a nebo smrt jejich či jejich blízkých... V kolika procentech u nich asi zvítězí pragmatismus a v kolika profesionální etika?...
ooo Zároveň se musí nejenom orientovat ve velice nečitelném prostředí "starých struktur", ale patrně i ve stejně netransparentním prostředí "struktur nových" (obojí by mohly signalizovat kauzy Kájínek a Železný). Jak dokládá případ Kořístka, Dalík a Večerek, budou soudit i politicky vysoce citlivé kauzy. Budou rozhodovati o obrovských sumách a majetcích ve sporných případech privatizací, restitucí, atp. Skutečně pak dají přednost svému svědomí, pokud jim např. jejich nadřízený předseda soudu decentně naznačí žádoucí průběh nějaké kauzy?
ooo Již takovýto zběžný pohled na Augiášův chlév, nazývající se českou justicí, může u jemnějších povah vyvolat pocit hluboké deprese. A přitom, jak s oblibou říkají šachisté stojící několik tahů před matem - nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř...
ooo Může být samozřejmě i mnohem lépe, pokud se realizují systémová opatření, adekvátní současné situaci.
ooo Česká justice novou a mladou krev nepochybně potřebuje, nicméně novopečení soudci by měli po nějakou dobu řešit pouze méně závažné kauzy a získávat další zkušenosti formou vhodné spoluúčasti na kauzách nejzávažnějších. Obdoba takového postupu je běžná v lékařství a prakticky v každé seriozní činnosti; proč se z této logiky vymyká právě česká justice je opravdu záhadou.
ooo Daleko závažnějším nedostatkem je neadekvátní přístup k soudcům jako významným ústavním činitelům a příslušníkům české elity. Tento přístup musí zahrnovat nejenom nejvyšší respekt a náležité finanční ocenění - a v tomto případě je situace vcelku adekvátní; současně však musí být doprovázen i tvrdým a rychlým postihem v případě selhání: a tento postih musí obsahovat jak ztrátu svobody, tak tvrdé ekonomické sankce a pád na dno společenského žebříčku a samozřejmě i adekvátní odškodnění postižených.
ooo A poněvadž mnohé signály dokazují, že svědomí mnohých soudců není ani tak křišťálově čisté jako spíše černé, měl by být neprodleně zaveden institut řízené provokace, který funguje v zemích s daleko kvalitnější justicí.
ooo Celkem vzato, postup, jak vyčistit onen český Augiášův chlév a naklonit si bohyni Justicii, je vpodstatě prostinký, očividný a mnohde aplikovaný. Proto zůstává obrovskou záhadou, proč něco tak prostého dosud nepochopili i čeští zákonodárci.

František Stočes
28. března 2005

NETSOCAN