NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2005 ---Ročník IV.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Bez úcty k pravdě Západ zanikne
 Střípky z diskuse mezi sociálními demokraty

ČLÁNKY
 Braňme úpadku politické kultury i právního vědomí...
 Naše cesta na Západ po vzoru tupých bolševiků
 Bushgate, Westgate, Czechgate, Grossgate, ČSSDgate
 Reportáž z českého Augiášova chléva

NETSOCAN MONITOR
 Putin ustupuje bohatým oligarchům
 Bush je zločinec a měl by viset, láteřil Fisher
 Všichni se promítáme do roku 1989, tvrdí...
 Škromach: Chci komunisty vytlačit
 KSČM se vypracovala
 Buttiglione: Hrozí nám vymření
 Zbojník s odstálýma ušima
 Soudci - bezplatní poradci?
 Nebyla by lepší konstituční monarchie?
 Dopis zástupcům okresních a krajských...


o
Střípky z diskuse mezi sociálními demokraty

o Není snadné psát o Stanislavu Grossovi, protože nelze psát jinak než kriticky, a přitom do úřadujícího místopředsedy naší strany a kandidáta na jejího předsedu dnes mlátí řada politických pokrytců a moralizátorů, kteří mají mnohem víc másla na hlavě. Vedení strany zaujalo kruhovou obranu a postavilo se za svého šéfa. Nicméně Stanislav Gross řekl v uplynulém měsíci tak strašné věci, jeho aféra rozbila skořápku běžného politického provozu a odhalila skutečnou dřeň politiky natolik, že se nelze přidat k jeho obhájcům ani mlčet. Jak už řekli mnozí, nejde jen o osud vlády a výsledky parlamentních voleb, ale o sám charakter a existenci sociální demokracie u nás.
o Jedni se domnívají, že S. Gross pronášel své výroky spontánně ve stavu nouze, že jsou dílem jeho nezkušenosti nebo hlouposti, jiní upozorňují, že jejich autor je už pomalu patnáct let ve “vysoké politice”, a vidí v nich promyšlenou strategii. Na tom ale nezáleží. Podstatné je, že jsou projevem uceleného postoje, určitého žebříčku hodnot. Pro S. Grosse je zřejmě otevřený kariérismus, podnikání včetně eticky pochybných kšeftů, střety zájmů, pozemkové spekulace, ba případně i nějaká ta privatizace normální součástí života politiků a jejich rodin, ba dokonce jejich právo. Svými výroky a chováním dává najevo, že by politikové neměli být hnáni před soud veřejnosti, pokud uvedené jednání nepřekročí určité meze. Podle všeho je S. Gross dodnes přesvědčen, že svým jednáním on ani jeho manželka tyto meze nepřekročili. Žádná omluva tento nově vzniklý obraz Stanislava Grosse nezmění. Bude mít stejný účinek, jako bilboardy s nápisem “Myslím to upřímně”.
o S takovou osobnostní výbavou nemůže být S. Gross ani u nás politickým vůdcem. Kolik lidí bude hlasovat ve volbách pro politickou stranu, jejíž šéf a tedy potenciální předseda vlády je znám výrokem “přece svou politickou kariérou neohrozím manželčino podnikání”? Volič od předsedy vlády požaduje, aby pracoval pro veřejný zájem. Od toho je jako politik placen, má moc a veškerý servis - to vše z daní poplatníků, tedy každého voliče, a díky televizi každému voliči přímo na očích. Pokud premiér toto pravidlo nectí, ba pokud jím otevřeně pohrdá, jeho kariéra končí...
Autorem příspěvku je Rudolf Převrátil. Kompletní text, který vyšel jako úvodník v bulletinu 3D – diskuse, demokracie, dnešek si můžete přečíst v bčeznovém vydání tohoto periodika.


o
Výzva platformy k okamžité rezignaci Stanislava Grosse na funkci předsedy ČSSD

o ...Opět se na Vás obracíme s naléhavou prosbou o pomoc a spolupráci k obnově naší strany, která se v průběhu posledních tří let dostala do krize, hrozící nejen ztrátou pozic na české politické scéně, ale v případě pokračující nečinnosti členské základny zhroucením veškerých hodnot, na kterých Česká strana sociálně demokratická vždy stavěla, a pro které se stala stranou všech občanů, respektujících principy demokratické a sociální soudržnosti.
o Po odchodu Miloše Zemana z postu předsedy strany a premiéra se ČSSD dostala do rukou osob, jejichž prvořadou snahou je mocenské prosazování individuálních a skupinových zájmů, směřujících k jejich osobnímu prospěchu.

o Gradující poslední události kolem osoby Stanislava Grosse jsou důsledkem nejen jeho morální pokleslosti, ale především selháním celého systému demokratické organizace a řízení strany. Výsledkem tříleté devastace strany je její zavlékání k politickému  a společenskému dnu.

o V současnosti jediným východiskem z této situace je hromadný projev nesouhlasu s vedením ČSSD, s praktikami, jimiž byly manipulovány okresní a krajské konference, se všemi funkcionáři, kteří se propůjčují k podpoře osoby Stanislava Grosse a jeho zdiskreditovaných spolupracovníků.
o Nedopusťme, přátelé, aby Stanislav Gross nadále poškozoval dobré jméno České strany sociálně demokratické, nečekejme na závěry nadcházejícího sjezdu strany, požadujme okamžitý odchod politika, který nemá v žádné, demokraticky fungující společnosti, právo účastnit se celospolečenských rozhodovacích procesů.
o Platforma pro renesanci ČSSD požaduje okamžitou rezignaci Stanislava Grosse na funkci úřadujícího předsedy České strany sociálně demokratické.
o Vyzýváme Vás, vážení přátelé, abyste vhodným způsobem (na členských schůzích místních organizací, zasedáních okresních výborů ČSSD), vyjádřili svá stanoviska k osobě Stanislava Grosse a vyzvali jej k odstoupení ze stranické funkce.

o V Praze dne 10. února 2005


(Text vyšel na adrese www.cssdpraha2.cz)

o
Dopis místopředsedy ČSSD Martina Starce západočeským sociálním demokratům

Opis dopisu zaslaného plzeňskému KVV ČSSD a všem OVV ČSSD v západních Čechách

Čj. 23/05/SM/MS

V Praze dne 17.ledna 2005

Vážení přátelé,

vzhledem k tomu, že plzeňská krajská konference dne 16.ledna t.r. v části svého jednání nepostupovala podle platných jednacích a volebních řádů (a to opakovaně i v předchozích letech), zasílám vám pro připomenutí v příloze tohoto dopisu platné dokumenty. Je mi nesmírně líto, že se tak dělo před zraky nejvyšších funkcionářů ČSSD a to i přes výslovné upozornění jednoho z nich.

Volby a jednání provedené v rozporu s těmito řády nejsou platné a proto v této věci požádám o stanovisko ÚKK ČSSD. Nominaci př. Svobody a př. Snopkové už nechávám bez dalšího komentáře.

Musím se přiznat, že jsem poprvé po 15 letech musel opustit jednání konference ČSSD, neboť jsem nemohl jako host vzhledem ke zjevnému porušování platných pravidel dále setrvat.

S pozdravem

(podepsán Martin Starec)

Poznámka redakce: Tato konference podpořila kandidaturu Stanislava Grosse na funkci předsedy strany.


Text vyšel v březnovém čísle bulletinu 3D – diskuse, demokracie, dnešek na adrese www.cssdpraha2.cz

Co dělat se současným stavem ČSSD?

Jean-Jacques Rousseau

Jako nezávislý, nezaujatý, ne však lhostejný pozorovatel nemohu mlčet k otázce, zda se ČSSD rozhodla spáchat politickou sebevraždu, či zda se rozhodne zabojovat o to, aby přežila i rok 2006 jako relevantní politická síla a ne jako pouhý přívažek vládnoucí pravice, který bude podle potřeby připouštěn k zobání z panského stolu. Lhostejný nemohu být z prostého důvodu, že politická smrt ČSSD by dalekosáhle negativně poznamenala vývoj a existenci celého levicového spektra české politické scény a v konečném důsledku by tento vývoj tvrdě dopadl na široké vrstvy řadových občanů.

Dá se ještě něco zachránit v dnešní situaci, která spíš připomíná tragikomickou frašku? Přesto, že se zdá být už hodina po dvanácté, myslím, že pozdě ještě není a že se dá vývoj zvrátit. Předpokládá to ale jednu prostou věc - vedení ČSSD (nejen na centrální, ale i na regionální úrovni) musí být schopno odpovědět si na několik zcela zásadních otázek:

1. Je ČSSD a) levicovou, b) pravicovou, či snad c) amorfní politickou stranou?

2. Jsme zde proto, abychom a) hájili zájmy občanů a voličů, či nám jde b) pouze o naše trafiky a naše korýtka?

3. Chceme, aby se strana a) obrodila a obnovila svou věrohodnost u voličů, či b) nám jde o to vyhovovat pánům Kalouskům, Němcům či Topolánkům?

Pokud je vedení schopno si na tyto tři jednoduché otázky odpovědět vždy zásadně variantami a) pak bych ještě viděl šanci na resuscitaci. Pokud ne, pak je čas stylizovat stranický nekrolog.

Pokud se vedení opravdu jednoznačně rozhodne pro záchranu a bude chtít obnovit u voličů svou věrohodnost levicové strany, bude bezpodmínečně nutné učinit několik zásadních kroků, pro mnohé velmi bolestných a možná i nepochopitelných.

1) ČSSD by mělo nalézt odvahu postavit do čela strany a také vlády věrohodného člověka, který bude schopen obnovit důvěru a podporu voličů, neboť podpora krajských sekretariátů sama o sobě žádné volby nevyhraje. Osoby, které profesionálně nezvládly svou politickou roli a neudržely čistý štít by si samy měly uvědomit, že jejich další lpění na funkcích stranu jen dál poškozuje a snižuje šance na obnovu důvěry u voličů. Pokud to opravdu myslí upřímně, měli by tito lidé sami vyvodit ze svého selhání osobní závěry.

2) Je nutné kategoricky zrekonstruovat vládu na vládu menšinovou bez účasti obou pravicových přívažků. To ale předpokládá, že se strana konečně zbaví dnes již zcela kontraproduktivních ideologických předsudků a klišé, které dělají z ČSSD stranu amorfní a pro voliče zcela nečitelnou či dokonce nežádoucí a které vedou až k takovým absurditám, že některé organizace řeší tak “zásadní” problém, jako je “ideologicky nezávadné” vzájemné oslovování.

Menšinová vláda s podporou levicové většiny v Parlamentu může do voleb výrazně posílit vliv ČSSD. Pro jedince alespoň částečně politicky gramotné bych připomněl Françoise Mitterranda, který přes vládní spolupráci s komunisty, či spíše skrze ni udělal ze Socialistické strany vedoucí sílu francouzské levice a eliminoval růst vlivu PCF. Politicky gramotní by měli celkem snadno pochopit, že tento francouzský Mitterrandův model je v současné situaci jediným způsobem, jak zastavit cestu do pekel. Vzhledem k tomu, jak stávající vedení dokázalo stranu zdiskreditovat, nebránil bych se dokonce myšlence transformovat ČSSD do moderní socialistické strany francouzského typu.

Je zde ale takový malý, ale ne nepodstatný problém - Najde ČSSD ve svých řadách svého Mitterranda? Nebude se bát ho objevit?

Článek vyšel v březnovém čísle bulletinu 3D – diskuse, demokracie, dnešek na adrese www.cssdpraha2.cz



o

o
o
Bez úcty k pravdě Západ zanikne

o Francouzský historik vojenství Paul Virilio upozorňuje na charakter i obrovská rizika současných závodů ve zbrojení orientovaných na vyvíjení nových zbraňových systémů na bázi genového inženýrství, robotiky atp. Podle něho tento vývoj již připomíná samoúčelný adrenalinový sport a nikým nevolená technologická avantgarda silně zpochybňuje nejen tradiční zastupitelskou demokracii, ale dokonce i budoucí existenci lidstva.
o Západní civilizace se tak podobá Titaniku, který se potopil především proto, že při své vyjímečné rychlosti nebyl schopen včas zastavit... (Informace jsou čerpány z článku Titanic demokracie, MF DNES, 15. ledna 2005).
o Alfred Nobel kdysi lidstvu poskytl užitečný a současně i ničivý dynamit s přesvědčením, že čím zkázonosnějšími zbraněmi budou lidé disponovat, tím nepravděpodobnější se stanou války. Další vývoj potvrdil jeho názor jen z části. Současně se totiž objevila i rizika na která upozorňuje Virilio a pozemský "Titanic" se na samém okraji katastrofy ocitl již několikrát...
o Pár desetiletí po vynálezu dynamitu sestrojili vědci zbraně jaderné; zbraně, jejichž ničivost si Nobel patrně nemohl ani představit. Přesto byly použity a dokázaly během jediné sekundy zničit dvě japonská města - Hirošimu a Nagasaki! Těchto zbraní bylo nakonec vyrobeno a zavedeno do výzbroje takové množství, že jejich použití by s největší pravděpodobností znamenalo fatální katastrofu pozemské civilizace.
o I přes to se jaderná válka nestala nemožnou, právě naopak! Na počátku šedesátých let v době karibské a berlínské krize stál civilizovaný svět na samém pokraji zkázy: američtí i sovětští politikové(!) byli ochotni - a vcelku z banálních důvodů (vzhledem k následkům) - tyto zbraně použít a rozpoutat Armagedon!!!
o Když Chruščevovi a Kennedymu došlo co mohli způsobit, podnikli preventivní opatření - mezi Washingtonem a Moskvou se zřídila "červená", nouzová telefonní linka. Vzhledem k tomu, že příčinou atomové války mohl být i radiolokační omyl popřípadě provokace třetí strany, jednalo se o vysoce racionální krok.
o Za fakt, že v té době neexistovaly ještě ničivější zbraně než jaderné, lidstvo možná vděčí A. Einsteinovi: traduje se, že geniální fyzik - a od zneužití atomových bomb v Japonsku i zanícený pacifista - svůj údajně nejvýznamnější objev související (patrně) s gravitací zničil z obav, aby nebyl vojensky zneužit.
o Dnes globální jaderný konflikt nepřipadá příliš pravděpodobný, nicméně není vyloučen. Mnohem vyšší se zdá být riziko lokální jaderné války, která by však - v synergickém efektu s rostoucími ekologickými problémy a s faktem, že by její účinky zasáhly i nezúčastněné státy či regiony - mohla formou "domino-efektu" věst i ke globálnímu konfliktu i důsledkům. Pominout nelze ani skutečnosti, že dnes jaderné zbraně vlastní i státy jako Pákistán či Izrael, jejichž eventuální pokušení je použít nemusí být nulové, a že stále neexistuje ochota řešit problematiku terorismu diplomatickými prostředky.
o Na druhé straně vynález družicových komunikačních a monitorovacích systémů zvyšuje naději alespoň na lokalizaci případného konfliktu. Ale i přes to se situace - právě vývojem nových zbraňových systémů - stále více dramatizuje...
o Vstupem do jaderného věku a zmocněním se prostředků globální zkázy se lidstvo vlastně ocitlo v naprosto unikátní fázi svého vývoje, která nemá precedens a tudíž vyžaduje i adekvátní filozofickou, politickou, sociální i psychologickou adaptaci. Skutečný vývoj však směřuje téměř opačným směrem a existující dekadentní trendy signalizují, že lidstvo spěje do pozice dítěte držícího v ruce nekoli zápalku ale odjištěný granát.
o Problém vypadá zdánlivě jednoduše: stačí pouze odpovědět na otázku - proč vlastně vědci nové zkázonosné zbraně vyvíjejí a vyrábějí a proč politikové tuto absurdní činnost, a ještě ke všemu jménem lidu, financují... I nabízející se odpověď nepřipadá obtížná: poněvadž vědci připomínají zlého džina, který definitivně unikl z láhve mající podobu zastupitelské demokracie - pak stačí změnit tuto demokracii v demokracii přímou a džin bude zase zpátky tam, kam patří! Vždyť kolik asi procent občanů si přeje vývoj a financování nových zbrojních systémů?...
o Jenomže když selhává systém zastupitelské dmokracie, kdy mají občané právo zvolit a pověřit řízením veřejných záležitostí vlastně nejlepší osobnosti ze svých řad, pak ani přímá demokracie, byť nepochybně znamená veliký krok vpřed, nemusí obstát.
o Základní problém totiž vypadá úplně nenápadný a proto jej nikdo neřeší - byť je ve všech svých aspektech a důsledcích naprosto fascinující.
o Ona elementární otázka totiž musí mířit na řešení následující a vpodstatě neuvěřitelné disproporce: Co je vlastně příčinou toho, že dnešní lidé disponují zbraněmi i technikou, které by si například antičtí Řekové nedokázali představit ani v nejbujnější fantazii a před nimiž by upadli do posvátné hrůzy; a přitom se současní lidé filozoficky, politicky, sociálně i psychologicky od antických Řeků nijak významně neliší?!
o Lze samozřejmě pokázat na evidentní vývoj sociálně ekonomických systémů - na cestu od tehdejšího otrokářství přes feudalismus až po dnešní kapitalismus. Jenomže tento aspek není sám o sobě příliš relevantní.
o Elementární příčina soudobé disproporce, která katalyzuje, urychluje vědeckotechnický vývoj a současně silně inhibuje a zpomaluje rozvoj filozofický, politický, sociální i psychologický, patrně spočívá v diametrálně odlišném způsobu, kterým se v obou doménách zachází se zdánlivě abstraktní veličinou, a to - s pravdou! Aktuálnímu stavu pak předcházel i charakteristický historický vývoj, který lze nejlépe demonstrovat na slavných "mučednících pravdy".
o Nastává tudíž okamžik vděčného připomenutí alespoň dvou titánů, kteří pro pravdu obětovali i své životy, konkrétně Mistra Jana Husa a Bruna Giordana.
o Hrdinný světlonoš pravdy M. J. Hus podstoupil krutá muka i smrt na hranici, poněvadž odmítl odvolat pravdu o rozporu mezi vírou a životem tehdejší katolické církve. Ačkoliv jeho motiv byl čistě religiozní - nemohl akceptovat představu, že by pozemským služebníkem jeho Boha měl být nemravný, chamtivý a zpustlý klérus (křesťanský Ježíš zjevně vybízel k mravnosti a skromnosti) - Hus svojí pravdou ohrožoval především politické, společenské a ekonomické postavení onoho kléru, a proto musel zemřít! M. J. Hus tudíž obětoval život pro pravdu mravně filozofickou.
o Úplně jným případem však byl Bruno Giordano! Ten podstoupil stejná mukai i smrt jako M. J. Hus, ale pro pravdu vědecko filozofickou! Giordano patřil mezi vzdělance na poli astronomie, který nejenže pochopil přírodovědecké omyly tehdejší geocentrické koncepce a nahrazoval ji koncepcí heliocentrickou. Giordano dokonce akceptoval i tehdy zcela děsivou ideu nekonečného vesmíru.
o Tyto novoty však měly i obrovské psychologicko-politické implikace: neboť zpochybňovaly tehdejší oficiální lokalizaci - ne-li dokonce samu existenci - biblického Ráje i Boha, a v důsledcích pak opět ohrožovaly politické, společenské i ekonomické postavení kléru. Proto musel být upálen jako kacíř i Bruno Giordano, který tak vědomě obětoval život pro pravdu vědecko-filozofickou.
o (Myšlenka nekonečného kosmu Giordana Bruna neděsila, ale naopak ještě povzbuzovala poněvadž byl panteista, pro něhož byl Bůh totožný s kosmem a nekonečnost kosmu pro něho znamenala další důkaze velkoleposti jeho Boha. Než aby odstoupil od své vědecké pravdy a poddal se mocným nevzdělancům, raději se rozhodl zemřít moudrý spolu s přírodou).
o Další vývoj pak charakterizuje naprosto odlišný přístup k apoštolům přírodovědecké pravdy i konstruktérům nových vědeckotechnologických výtvorů; a na druhé straně k jejich kolegům na poli společenských věd i ke konstruktérům nových politických, sociálních a ekonomických modelů.
o Vědecká pravda, kvůli níž podstoupil mučednickou smrt italský titán, se nezadržitelně a rychle stala základní normou komunikace ve vědeckém světě, normou, která překonávala i nejdramatičtější ideologické rozdíly. Američtí a sovětští vědci spolu - narozdíl od politiků a ideologů a dalších humanitních (či spíše "humanitních") intelektuálů - čile komunikovali i v nejtřeskutějších fázích studené války. Traduje se historka ze sympozia o družicové infrafotografii, kde američtí vědci předložili svým sovětským kolegům snímky, dokazující, že kdesi v Moskvě stojí továrna ve které se odlévají tankové věže, což sovětští učenci potvrdili. Ale na té továrně je nápis, že se tam vyrábějí jízdní kola, smáli se jim Američané...
o Zatímco se na jedné straně jeví již jako naprosto absurdní představa, že by se kvůli teorii relativity, která revolučním způsobem překonala Newtonovu fyziku, mohly vést války, propukat revoluce či být vražděni a perzekuováni význační vědci, v oblasti společenských věd i praxe se tak děje běžně a lidstvo se na tomto poli fakticky stále nachází v době M. Jana Husa...
o V kontextu s tím jsou rovněž připravovány veškeré potřebné a co nejideálnější podmínky i pro nové vědeckotechnické experimenty; avšak experimenty společensko ekonomické jsou naopak (jako "kacířské") masívně zesměšňovány, potlačovány, rozbíjeny a destruovány a jejich lidští protagonisté nezřídka i vražděni.
o Důvod je prostý a zřejmý: stejně jako za středověku i dnes existují mocné vrstvy, jejichž ekonomické či politické postavení by případné novoty ohrozily, a tyto vrstvy jsou ochotny hájit své zájmy i zločinnými prostředky!
o Jsou dokonce ochotny riskovat i osud samotné civilizace...
o Má-li pak mít západní kultura serioznější a perspektivnější konstrukci než pověstný Titanic, nezbývá než dosáhnout toho, aby se s pravdou týkající se politických, sociálních a ekonomických věd nakládalo podobně, jako je tomu s pravdou v oblasti vědecko technické. Toto je zřejmě jediná racionální cesta k odstranění oné zmíněné a osudové disproporce! A implicitní výtka míří především na politiky a média!
o Vždyť kdyby například fyzikové nakládali s vědeckými poznatky čili s pravdou tak, jak to činí politikové a média s pravdami na poli humanitním, pak by nejenom nevzlétlo jediné letadlo, ale lidstvo by se techologicky nalézalo stále na úrovni sedmnáctého století!
o Vědci svojí praxí i způsobem komunikace současně ukazují i směr cesty pro humanitní sféru: zdůraznit se musí jejich úcta k pravdě, k faktům a ke svobodě slova, a současně odvaha k pochybám i o těch nejposvátnějších teoriích, pokud se objeví příslušná fakta.
o Skutečně nepředpojatá diskuse by mohla vést k fascinujícímu závěru, že - tak jako není rovnoměrný vývoj i zrání lidské bytosti, tzn. například vývoj tělesný, hormonální, psychický a zralost např. sociální - existuje momentálně závažná disproporce v dosavadním - a fakticky živelném - vývoji Západu; konkrétně disproporce mezi rozvojem jeho technologické a politicko ekonomické sféry!
o Není totiž vůbec vyloučeno, že ony kvality, považované dnes za největší vymoženosti Západu - tzn. kapitalismus a zastupitelská demokracie - vývojově patří do éry dynamitu Alfréda Nobela, a že epoše jaderných zbraní již odpovídají zaměstnanecká forma vlastnictví výrobních prostředků a přímá demokracie.
o Základním předpokladem poznání však je skutečná svoboda slova a nikoliv onen nanejvýš tristní stav sdělovacích prostředků, který lze nazvat spíše informační diktaturou. Například záplava lží, polopravd, zkreslování fakt a tabuizací, kterou kampaňovitě chrlila světová média v souvislostí s agresí USA proti Iráku, a s tím spojené perzekuce populárnějších osobností dokonce i ze sféry showbyznysu, vyvolávání masové hysterie, zatajování počtu civilních obětí a barbarských činů amerických vojáků, atd., musela skutečné humanisty i intelektuály notně vyděsit.
o Média by měla fungovat jako prostředky co nejobjektivnější informovanosti a komunikace a tudíž musí opustit současné postavení "tvůrců veřejného mínění" dokonce i prostřdnictvím lží a dezinformací.
o Stejně tak je nezbytné zajistit, aby prestižní hodnocení společensko ekonomické reality i úspěchů či fiasek vlád a politických stran bylo vyňato z pravomoci těch, kterým je velice blízká subjektivita a dokonce i lež, tzn. politiků a jejich PR spojenců, a aby bylo vloženo do pravomoci domény, pro kterou je charakteristická úcta k pravdě, tzn. do prvomoci akademické obce.
o Teprve poté snad budou prozíraví intelektuálové moci oné jediné loďi, na jejíž palubě se všichni pozemšťané nalézají, přsuzovat důstojnější a perspektivnější titul než právě... Titanic!

Redakce

o
o
o










NETSOCAN MONITOR




Putin ustupuje bohatým oligarchům
Ruský prezident Vladimír Putin předním ruským podnikatelům nabídl, že vláda nebude vyšetřovat privatizační případy, které se odehrály před více než třemi lety... Putin vyšel vstříc velkým ruským podnikatelům, takzvaným oligarchům, z nichž mnozí získali své majetky v neprůhledné privatizaci 90. let. (Lidové noviny, 25. března).

Nemravné Putinovo počínání jako státníka - tzn. tolerování oligarchů, kteří své obrovské majetky nabyli v rozporu se zákony, které se nepochybně časově shoduje s nemilosrdým postihem zlodějíčků, kteří ukradli jen pár rublíků - není nejspíše důsledkem toho, že by byl Putin nemrava od narození, ale možná zbabělým ústupkem tvrdému nátlaku Internacionály nemravných oligarchů, kteří teď na své majetky hrdě vyvěsí transparenty: "Soukromé vlastnictví je svato!"



Bush je zločinec a měl by viset, láteřil Fisher
Celých osm měsíců strávil dvaašedesátiletý Fischer ve vazebním středisku u Tokia. ...je totiž stíhán za porušení sankcí vůči bývalé Jugoslávii, kde v roce 1992 sehrál zápas. Nakonec mu pomohlo islandské občanství, které mu z "humanitárních důvodů" udělil islandský parlament... "Nebylo to uvěznění, byl to únos," komentoval svůj pobyt ve vazebním středisku. "Všechno se to upeklo mezi Bushem a Koizumim... Oba jsou to váleční zločinci a měli by viset. Jsem rád, že odjíždím. Japonsko je krásná země, ale máte zločineckou vládu... Podle agenturních zpráv se ale Islanďané chystali na letišti uvítat šachovou legendu s náležitými poctami. (Lidové noviny, 25. března).

Osud Bobyho Fishera ukazuje labyrint světové politiky v celé její plastičnosti. Když R. Fischer v roce 1972 prolomil několik desetiletí trvající světovládu sovětských šachistů a dobyl na Islandě titul mistra světa, stal se americkým národním hrdinou. Dvacet let poté si tento velmistr královské hry odskočil zahrát šachy do Jugoslávie, a v USA mu za to hrozí trest, který se v Česku uděluje vrahům. Do vězení jej chce dostat prezident, který by byl například v Belgii - kdyby byla skutečně svobodným státem (tzn. imunním vůči velmocenskému nátlaku USA) - souzen za agresi proti Iráku jako válečný zločinec. Pod silným nátlakem je možná i samotný Bush, což lze usoudit z nepřesné poznámky Lidových novin, že Fisher: "Smutně ´proslul´ také antisemitskými výroky a nadšeným schvalováním útoků na New York z 11. září 2002." I přesto, že k zmíněným útokům došlo již v roce 2001, měl by být - jak vidno - oceněn i sám Bush. Kdyby totiž skutečně chtěl, určitě by si vydání Bobyho Fishera na Koizumim vymohl. Poněvadž to de facto nechtěl, věnoval amerického národního hrdinu velkoryse Islanďanům. Sláva!



Všichni se promítáme do roku 1989, tvrdí spisovatelka Anne Cuneo
...novinář v mé knize říká, že své revoluční myšlenky nezradil, zradila je společnost. Vysvětluje..., že jsme se ocitli v situaci, kdy člověk není sám schopen ubránit se společenským tlakům. Mladí Češi se nevzdali idejí pražského jara. Vzdali se jich političtí reprezentanti země. ...Díky náhodě jsem v rozhodujících chvílích roku 1989 rovněž pobývala v Praze... Dubček a Havel se pro mě stali symbolem. Všichni, kdo se tehdy na náměstí shromáždili, byli ochotni svěřit jim do rukou moc... Později si sice uvědomíme, žežijeme ve světě, ve kterém se dějí odlišné věci, než jsme původně zamýšleli, ale do roku 1989 se tak či onak promítáme všichni. (MF DNES, 22. března).

Anne Cuneo, francouzsky píšící švýcarská spisovatelka patrně vystihla jádro problému: idejí Sametové revoluce se vzdali čeští politikové, dokonce ti nejvyšší! Sametové iluze velice rychle přešly v "blbou náladu", a až se jednou historikové budou tímto unikátním termínem zabývat, nepochybně neopomenou dvě následující etapy: Bylo to prezidentem Havlem prosazené zrušení trestu smrti, které se realizovalo v období do té doby nevídané zločinnosti a přes nesouhlas naprosté většiny občanů. Druhým krokem byla nesmyslná liberalizace cen, která pouze umožnila legální a plošné okradení obyvatelstva a současně znamenala těžkou ránu československé ekonomice, poněvadž cenu výrobků neurčovali výrobci, nýbrž obchodníci. Proč se neliberalizovaly pouze ceny velkoobchodní za pevně stanovených marží, což by nepochybně znamenalo ekonomický stimul, zůstává ještě dnes záhadou. 37 měsíců po Sametové revoluci se rozpadlo Československo a 31. prosinec 1992 by měl být patrně oficiálně vzpomínán jako "Den definitivního zprznění Sametové revoluce".



Škromach: Chci komunisty vytlačit
Myslíte, že je Petra Buzková coura?
To jsem nikdy neřekl. Myslíte, že bych si couru vyvěsil v kanceláři?
Myslíte, že je Vladimír Špidla paranoidní psychopat a Stanislav Gross zkorumpovaný primitiv?
Vy citujete z jedné knížky...
Knížky, kterou jste Miloši Zemanovi osobně pokřtil... Pokud něco takového křtíte, zřejmě s autorem souhlasíte.
To je složitější problém Miloše Zemana a vztahu ČSSD k němu. Kdyby se ti lidé, které tak vyhroceně a subjektivně popisuje, k němu chovali tak, jak by se měli chovat k člověku, který je vytáhl nahoru... Obrazně řečeno: kolem cesty, kudy kráčí ČSSD, je v příkopech příliš mnoho mrtvol. (MF DNES, 19. března).

Když byli fašističtí ctitelé výtvarného umění na návštěvě u Pabla Picassa a obdivovali jeho tvorbu, zastavili se i u obrazu Guernica (znázorňujícího trosky města vybombardovaného německou "Legií Condor"). "To je také vaše dílo, Mistře?" zeptali se nevěřícně. "Nikoliv," odtušil Picasso a dodal: "Tohle jste udělali vy!"... Zdeněk Škromach je asi ještě zásadovější než slavný Španěl. Byl zásadový jako člen KSČ, teď je zásadový socan a poněvadž sbírá zásadně jen obrazy hezkých holek, jistě svoji sbírku rozšíří o další významné krásky, např. o portréty Marie Kabrhelové a Evity Perézové. Škromach ovšem netuší, že vlastní i vlastnoručně vytvořenou a podepsanou "Gurnicu"... Tou je nepochybně jím - a jistě s hrdostí Picassa - podepsaný výtvor nemocenských dávek, který zákonitě povede k mnoha následujícím situacím: chudší občané, kteří by Škromachovu nemocenskou fyzicky či sociálně nepřežili, budou nuceni chodit do práce i nemocní a následky neléčených chorob se bohužel dostaví. A až se posléze těch chudáků lékař na jednotce intenzívní péče zeptá: "Ten zánět plic, srdečního svalu, ledvin a kloubů jste si dokázali uhnat sami?" budou moci hrdě odpovědět: "Ale ne, to dokázal Škromach!"



KSČM se vypracovala
Spolupráce s komunisty, zvláště pokud by byla šikovně zamaskovaná "hledáním politické podpory napříč politickým spektrem", by taky nenarazila na nějaký výraznější odpor veřejnosti: do ulic by vyšlo pár desítek notorických kverulantů a ostatní, otrávení politikou všeobecně, by nanejvýš nadávali po hospodách... Odpor ke KSČM a jejím nevábným tradicím slábne a stává se záležitostí několika stovek jurodivých intelektuálů a neukojitelných excentriků. A je jen otázkou času, kdy se KSČM chopí podílu na moci... Měli bychom se připravit na dobu, kdy budou komunisté opět jednou z rozhodujících složek české politiky. (MF DNES, 14. března).

Nechce se ani věřit, že tento článek pochází z klávesnice politologa Bohumila Doležala... Kam vlastně zařazuje politické vězně z padesátých let - mezi jurodivé intelektuály nebo k neukojitelným excentrikům? Nicméně s komunisty je potíž. Čeští komunisté si říkají komunisté jenom proto, že nevědí, že nevědí co to je komunismus. Například polští komunisté věděli, že to nevědí, přejmenovali se - a hned se z jejich řad rekrutovali význační imperialisté: jako například prezident Kwasniewski. Českým jurodivým intelektuálům a neukojitelným excentrikům se zase povedl jiný kousek: dokázali zmást sociálně demokratické politiky - zejména Špidlu, Grosse a většinu členů ÚVV ČSSD - natolik, že raději vstoupili do vládní koalice se svými politickými odpůrci a dokonce i přesto, že (političtí odpůrci ČSSD) zcela otevřeně, veřejně a před voliči prohlašovali, že do koalice vstupují proto, aby zabránili ČSSD realizovat její volební program... Nu a zmínění sociálně demokratičtí politikové si tuto koaliční "spolupráci" - i přes katastrofální volební výsledky a drastický pád preferencí pro ČSSD - neustále pochvalují jenom proto, že nevědí, že nevědí co to jsou politické parohy.



Buttiglione: Hrozí nám vymření
...může přežít civilizace, která není schopna naučit ženy tomu, aby se staly matkami? Protože žena se zčásti rodí a zčásti se jí stává. A stává se jí plně, když se naučí hodnotě mateřství... Politika musí... vytvořit ženě podmínky pro to, aby mohla skloubit mateřství s kariérou... A jestliže se nám to nepodaří, Evropa zahyne. ...co je špatného na tom, jestliže jednou islám obsadí místo, které se mezitím vyprázdnilo, protože Evropané spáchali sebevraždu?... Nejsme schopni udržet správný vztah mezi pohlavími, mezi generacemi, v rámci rodiny. A to se samozřejmě promítá i do jiných situací. ...menšina, která by nás chtěla vést do zkázy je zorganizovaná, má velké finanční prostředky a umí zacházet s médii. Nemám strach z Evropy, která by nebyla křesťanská. Mám strach z toho, že Evropa zmizí... To k čemu došlo v Bruselu je velice vážné. Protože to byl trest za to, co si myslím... To je konec liberální společnosti a počátek společnosti totalitní. ...společnost, která říká, že je zakázáno zakazovat nemůže fungovat. Pak ten silnější utlačí slabšího. Je třeba mít silné hodnoty, jinak demokracie zahyne. Jako demokracie ve starém Řecku... Nechceme demokracii, kde je vše relativní. Musíme mít pevné hodnoty. (MF DNES, 12. března).

Rocco Buttiglione je mj. profesorem politických věd a hovoří šesti jazyky. Jestliže jej - mnohdy podstatně méně edukovaní poslanci eurolevice (včetně českých bolševiků, bůhvíproč si říkajících komunisté) - smetli z postu italského eurokomisaře - ať již pro jeho despekt k homosexualitě či pro politickou spřízněnost s papežem nebo Berlusconim - nezbývá než se tázat: Zachovala se eurolevice takto, poněvadž je zcela dezorientovaná a nemá absolutně žádnou představu, jak zajistit kontinuitu evropské civilizace ani pro několik následujících desetiletí? Anebo jakési představy má a postupovala dle známého - a historií zcela potupeného Marxova hesla -, že v politice je možné se spojit třeba i s ďáblem, pokud je jistota, že politik ďábla přelstí a nikoli naopak?... Bohužel se zdá pravděpodobnější ta varianta, že Buttiglioneho názory na homosexualitu či na společenskou roli ženy v tomto případě vůbec nefungovaly jako zástupný problém, ale jako červená látka na levicové eurobýky, jejichž živočišná zuřivost - kterou považují za levicovou revolučnost - plyne jednoduše buď z nevzdělnosti, nebo z nepochopení popř. podceňování jistých společenských jevů, procesů a jejich konsekvencí.



Zbojník s odstálýma ušima
Teď nastoupí nová generace. Ta o žádný mír nestojí, o ženevských konvencích nikdy neslyšela a terorismus považuje za legitimní způsob boje. Rusové by neměli slavit vítězství, ale lomit rukama. Vypustili džina z láhve a zabili toho, kdo jim ho v té láhvi pomáhal držet. Kdokoliv nastoupí na místo generála Maschadova, bude mnohem radikálnější a zfanatizovanější... Maschadov udělal mnoho chyb, které stály mnoho životů. Teroristou ale určitě nebyl. Naopak, volal po míru hlasitěji než kdokoliv jiný. Možná proto musel navždy zmlknout. (Lidové noviny, 10. března).

Článek Petry Procházkové patrně vystihuje přesnou podstatu soudobého terorismu. Pruský vojenský teoretik Karl von Clausewitz definoval válku jako pokračování politiky jinými prostředky. Odtud lze odvodit, že i terorismus je specifickou formou války. Války odporné jako každá jiná válka, poněvadž při ní mj. hynou nevinní civilisté včetně žen a dětí. Těla žen a dětí jsou trhána bombami - a je vpodstatě jedno, zda tyto bomby padaly z amerických bombardérů na irácké civilisty, nebo z bombardérů ruských na ženy a děti v Grozném, či vybuchují na tělech či v autech sebevrahů. A poněvadž je válka pokračováním politiky, odpovědnost za tyto hrůzy nesou především politikové. Politikové, kteří vyhlašují bezdůvodně válku a navíc odmítají se svými politickými soupeři jednat; s výmluvou, že jsou to teroristé, čili že masakrují ženy a děti méně počestným způsobem...



Soudci - bezplatní poradci?
Prvého dubna vstupuje v platnost nenápadná novela občanského soudního řádu... Nejkřiklavější ustanovení: za návrh na vydání předběžného opatření se bude vybírat 50 tisíc od občanů a 100 tisíc od firem. Přeloženo do českého jazyka: majitel domu vypnul plyn - dejte soudu 50 tisíc plus soudní poplatek, pak teprve soud něco rozhodne. Jste truhlář a odběratel vám nezaplatil fakturu za dvacet tisíc, ...dejte 100 tisíc plus soudní poplatek a pak se teprve uvidí. (MF DNES, 9. března).

Jádrem pudla rostoucích soudních poplatků by mohla být eventualita, že tyto poplatky nejdou státu, ale zůstávají příslušnému soudu, pro který pak takové kauzy mohou představovat zajímavý melouch.



Nebyla by lepší konstituční monarchie?
Premiérova žena je v úzkém osobním a obchodním kontaktu s provozovatelkou nevěstince... Karavana však jde dál, vcelku nijak váhavě... Zdá se, že jsme se ocitli v patu absolutní demokracie. Jde o vrcholnou formu lidovlády, kde jsou všechny možnosti teoreticky otevřeny, ale v praxi se nedá nic dělat. Režim je nepochopitelný, jeho nepochopitelnost mu propůjčuje určitou nezranitelnost. Je to hrad z písku, který proti všem pravidlům přežívá tsunami. Není ta konstituční monarchie přeci jen lepší? (MF DNES, 1. března).

Nepochopitelné je spíše to, proč prestižní deník uveřejňuje absolutní plky publicisty Z. Šváchy... MF DNES jistě brzy přinese další podobně objevné články navrhující např. v zájmu vyšší bezpečnosti silniční dopravy nahradit motorová vozidla koňmi taženými kočáry a žebřiňáky... Pokud Z. Švácha spolu s tímto médiem současný stav - tzn. stav, kdy volič např. musí "zvolit" do parlamentu opilce jenom proto, že je to vůle jeho stranického sekretariátu a českého systému volebních preferencí, a že tohoto poslance (popř. ministra nebo premiéra, kteří z volebního programu strany udělají cár papíru) nemohou členové jeho strany odvolat, protože stranické establishmenty se již dokáží prostřednictvím systému klientů ve svých pozicích spolehlivě opevnit - považují za absolutní demokracii či vrcholnou formu lidovlády, pak se měl lid cítit hluboce uražen!



Dopis zástupcům okresních a krajských organizací a delegátům sjezdu ČSSD
Jsme přesvědčeni, že v průběhu jednání sjezdu by se neměly opakovat jevy, kterých jsme byli, bohužel, svědky při okresních a krajských konferencích ČSSD, kde v řadě případů byli delegáti manipulováni funkcionáři okresních, resp. krajských výborů, včetně kontroly hlasovacích lístků. Požadavek předsedy pardubické ČSSD, že „každý by měl vstát a říci, koho bude volit“, je v příkrém rozporu nejen se stanovami strany, deklarujícími uplatňování principu svobody a demokracie, včetně zásady tajného hlasování při všech personálních volbách, ale odporuje i základnímu právu člověka na projev vlastního, na cizí vůli nezávislého rozhodnutí.(Platforma pro renesanci ČSSD, www.cssdpraha2.cz).

Mluvčí Platformy si patrně neuvědomují následující eventualitu: delegát sjezdu funguje jako mluvší nějaké množiny členské základny. Jeho povinností je hájit zájmy těch, kteří jej na sjezd vyslali a nikoli vystupovat jako osoba prosazující nějaký privátní názor. Právě tajná volba možňuje nemravné delegátovo počínání, poněvadž jeho voliči, kteří jej vyslali s posláním volit např. "Zemana" si nemohou nijak ověřit, že je nepodvedl a nevolil dejme tomu "Klause", a tudíž jej nemohou ani za jeho podvod postihnout...



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Předpokládaný termín uzávěrky tohoto čísla byla 3. dubna 2005 ve 24 hodin.
NETSOCAN