NETSOCAN
Číslo 3 --BŘEZEN 2005---Ročník IV.
Naše cesta na Západ po vzoru tupých bolševiků


ooo Po druhé světové válce se sovětští bolševici usmesli: Naučíme naše sportovce kanadskému lednímu hokeji!
ooo Dosud znali pouze tzv. "bandy hokej" (hrál se s míčkem a zahnutou hokejkou) a tak si za učitele té nové kapitalistické hry vybrali pravé kapitalisty - Čechoslováky, a vyzvali je k historickému hokejovému zápasu.
ooo Pozvali do SSSR české mužstvo a v předvečer utkání uspořádali slavnostní party. Poněvadž stále ještě neměli hokejovou výzbroj, poprosili českého brankáře a hráče, aby jim zapůjčili jejich. Druhý den jim před zápasem chrániče vrátili a čeští sportovci upřímně zírali co přes noc dokáže sovětský člověk: sovětská komanda nastoupila ve zbrusu nové výzbroji a navlas stejné jako byla jejich!
ooo Nejvíce zíral český brankář: měl totiž na jednom ze svých betonů dlouhou a sešitou trhlinu (způsobenou bruslí); nu a bolševický všeuměl vyrobil sovětskému brankáři jeden beton bezvadný a druhý s přesně stejným defektem...
ooo Tuto historku by měli mít na paměti především čeští politikové, myslící podobně jako onen všeuměl...
ooo I Československo se v roce 1989 rozhodlo vyrazit na Západ. Veliké naděje v Sametovou revoluci přitom vkládali mnozí západní humanisté! Věřili, že se v Praze možná rodí něco nového, něco co překoná nejpalčivější problémy západní civilizace. Problém ovšem spočíval v tom, že nikdo netušil co konkrétního by se mělo dít...
ooo Skutečným problémem Západu byl a zůstává obrovský iracionální a erozívní vliv peněz na život celé společnosti: progredující konzumní způsob života a současně prohlubující se sociální rozdíly. Moc peněz stále více deformovala samotnou demokracii, svobodu slova a produkovala privilegované vrstvy.
ooo Instinktivní naděje západních intelektuálů navíc nebyly zcela liché: sametoví revolucionáři totiž bolševika kritizovali především kvůli jeho aktuálním privilegiím!
ooo Demonstrovali pod heslem "Zrušte SANOPZ!" (což byla nemocnice s nadstandardní lékařskou péčí pro bolševické funkcionáře a jejich protekční známé). Kritizovala se existence Tuzexu (prodejny, kde si bolševik za peněžní poukázky kupoval luxusní západní zboží), tepal se protekční přístup bolševiků a jejich dětí či známých k bydlení, na atraktivní školy, atp.
ooo Zajímavá situace by nepochybně nastala, kdyby V. Havel z balkonu Melantrichu či na Letenské pláni shromážděnému davu slíbil: Já budu za pár let opšt vlastnit činžovní dům na nábřeží - a vy se za dvacet let vystěhujete z centra Prahy na periférii... Shromáždění revolucionáři by se mu buď srdečně zasmáli a rozešli by se, nu a ti radikálnější by se jej možná pokusili debalkonovat!
ooo Na Západě v té době samozřejmě neexistoval ani SANOPZ ani Tuzex; nicméně tamější privilegované vrstvy, opírající se o moc peněz, fungovali podobně jako elita bolševická. Zásadní rozdíl však spočíval v původu oněch privilegií: zatímco privilegované vrstvy na Západě vznikly evoluční cestou a své výhody si drží v prostředí značné demokracie a svobody slova, privilegia bolševické aristokracie byla dílem politické a ekonomické totality.
ooo Historie vývoje a proměn privilegovaných vrstev od starověkých otrokářských demokracií přes zřízení feudální dokazuje, že systém privilegií úzce koresponduje s existující formou ekonomiky. Privilegia západní civilizace jsou pak logicky dílem kapitalistické ekonomiky. Intelektuálové, kteří toto chápali, věděli, že "sametová" cesta vpřed se uzavře, pokud bude slepě okopírován západní ekonomický systém.
ooo České elity, bohužel, totálně selhaly. Prosadily ekonomický systém, který byl vpodstatě kopií západní ekonomiky se všemi jejími chybami a zachovaly se tudíž podobně jako onen přiboudlý bolševický výrobce hokejové výzbroje...
ooo Na počátku devadesátých let již existovala obrovská šance na převzetí nejmodenějšího ekonomického systému, který se osvědčil již za Bati a momentálně - byť částečně - fungoval v USA.
ooo Je to systém zaměstnaneckého akcionářství, kdy se zaměstnanci stávají spolumajiteli a současně i investory podniku v němž pracují. Původní americký systém ESOP - Employée Stock Ownership Plan - vznikl počátkem osmdesátých let na americkém Středozápadě, kde řetězově krachující podniky zachránil senátor Kelsos, který prosadil zákon umožňující tamějším zaměstnancům výhodné půjčky na nákup podnikových akcií.
ooo V porevolučním Československu se zanícenými propagátory této koncepce stali Čechoameričan M. Zelený, M. Zeman a (Sládkovi) republikáni. Roky 1990 - 1991 představovaly zlatou éru svobody slova, kdy se o problémech této ekonomické formy dalo v médiích ještě relativně svobodně diskutovat. Nejvážnější nedostatek klasického ESOPu například spočíval v tom, že se podniku nakonec zmocnil management a vyšachoval ostatní akcionáře ze hry. Nicméně svobodná diskuze i praxe by nepochybně vedly k odstranění těchto chyb i k dalšímu zdokonalování systému.
ooo Proti této nejmodernější, nejdemokratičtější i nejspravedlivéjší - a tedy nejkulturnější - ekonomické formě ovšem stála mocná armáda "pragmatických" odpůrců.
ooo V první řadě to byla zahraniční oligarchie, která si dělala zálusk na nejšťavnatější sousta československé ekonomiky - od bank až po pivovary. Za její politickou pátou kolonu by analytikové patrně označili komplex tvořený ODA a Havlovým Hradem.
ooo Druhou významnou skupinu odpůrců tvořili exbolševici zakopaní ve vedení vpodstatě všech ekonomických subjektů, kteří se o tento majetek rozhodně nemínili dělit s nikým (natož s vlastními zaměstnanci), a žijící v pragmatickém přesvědčení, že má-li zde budovat kapitalismus, pak oni budou opět jeho avantgardou. Jejich politickým soudruhem a současně adresátem sponzorské pozornosti byla především ODS, ale fungovali rovněž v KSČM či ČSSD.
ooo Třetí mocnou zájmovou silou byli prozíraví legislativci a exekutivci, kteří oprávněně předpokládali lukrativní projevy vděčnosti od vlastníků, kterým budou miliardové majetky přiklepávány (zatímco eventuální projevy vděčnosti od jejich zaměstnanců by byly pouze nemateriální a etické povahy).
ooo Období zlomu nastalo zhruba na sklonku roku 1991, kdy se první skupina zmocnila přímé i nepřímé mediální moci ve státě a zcela ovládla mj. i jedinou (veřejnoprávní) televizi. Od této doby se začala masová propagační kampaň "jediné správné cesty", tzn. kupónové privatizace a klasické formy kapitalismu.
ooo Kupónové privatizaci - i přes zřejmý fakt, že majetek se v další fázi logicky přesune do rukou vlastníků informací - přesto nelze upřít určitou variabilitu: nesporně umožňovala aby značnou část zvláště těch nejméně ziskových podniků nabyli jejich zaměstnanci. Nicméně zde neexistovala mediální (natož politická) osvěta a samozřejmě ani adekvátní legislativa. Ale i přesto se prý zde první pionýři zaměstnaneckého akcionářství objevili, jsou však údajně velice utajováni.
ooo Pokud je následující informace správná, pak lze za nejserióznější poutníky ke kapitalismu považovat Poláky, kteří ekonomiku privatizovali tím způsobem, že výrobní podniky svěřili zaměstnancům a nevýrobní sféru - jako např. banky - privatizovali státní zaměstnanci (učitelé, atp.); a možná i proto nynější polská ekonomika roste podstatně rychlejším tempem než česká.
ooo Nyní přichází vhodný okamžik na jednu velice závažnou "poznámku pod čarou". Existovala totiž významná osobnost, na kterou byla i v onom zmíněném zlatém věku svobody slova - v létech 1990 - 1991 - uvalována sice delikátní nicméně drsná cenzura. Tou osobností byl básník a písničkář Karel Kryl jehož vliv na mínění českých občanů byl obrovský, a který hned poté co se vrátil z emigrace začínal na aspekty vstupu zahraničního kapitálu, zejména německého, upozorňovat.
ooo K. Kryl vpodstatě vyzýval k racionálnímu přebírání západních hodnot a již na počátku devadesátých let opustil českou redakci Rádia svobodná Evropa na protest proti faktické cenzuře v tomto médiu. Básník poukazoval na vytlačování čestných a statečných lidí - například kněze Václava Malého ze sféry vlivné politiky - a ostře kritizoval zejména tehdejší modlu - prezidenta V. Havla.
ooo Delikátnost jeho tehdejší cenzury - přičemž cenzoři se rekrutovali především z již zmíněné první skupiny aspirantů na vlastnicví české ekonomiky a jejich domácí páté kolony včetně prodejných popř. naivních mediálních zaměstnanců - spočívala především v tom, že Krylova antitotalitní díla byla široce publikována; zatímco na jeho aktuální tvorbě i politických názorech leželo mocné embargo.
ooo Jistě postačí krátké ukázky z jeho písně Timur a jeho parta, kde Timur = V. Havel, napsané již v roce 1990 v Mnichově a dále z písně Demokracie, kterou K. Kryl napsal krátce před svou smrtí:
ooo Ve všeobecné servilitě/ sní novináři o korytě.../ Prý není doba na legraci./ Nuž - mnohý zvolil emigraci/ než by se doma plazil./ Žít zase bez svobody slova?/ Toť důvod zažádat si znova/ o politický azyl...
ooo Král Václav jedna parta je/ se šmelinářským šmejdem,/ pod střechou jedné partaje/ se u koryta sejdem.../ Demokracie panuje/ od Aše po Humenné./ Samet a něha v pánu je a zuby vylomené./ Dali nám nové postroje, a ač náš chomout pálí,/ zaujímáme postoje, místo abychom stáli...

ooo Lze si živě představit, jaké ulehčené vydechnutí Krylova předčasná smrt jeho odpůrcům přinesla. Avšak skutečnost, že tento statečný bojovník proti sovětské okupaci a totalitě, vynikající a nesmírně populární básník - který své úsilí po pravdě, kráse, spravedlnosti a svobodě, i svou neobyčejnou skromnost a vlastenectví neopustil ani po Sametové revoluci - nebyl dosud adekvátně společensky oceněn, zůstává hanbou české kultury i politiky.
ooo I když zde přímá a zjevná souvislost neexistovala, Krylova nečekaná smrt jakoby se stala i ouverturou dalšího poměrně dekadentního příběhu české cesty na Západ.
ooo Smutným hrdinou bitvy o participativní ekonomiku se stal M. Zeman, který si vlastně na těchto ideách vybudoval politickou kariéru a mj. si demonstrativně odmítl koupit Klausovu kupónovou knížku. Po dobytí politické moci nejprve v ČSSD a posléze i v České republice své ideje nadobro opustil a stal se pouze údržbářem Klausova kapitalismu. Na jeho obranu se patrně sluší říci, že se stal v tomto ohledu uvnitř ČSSD poměrně osamělým individualistou, neboť persony ze skupiny číslo dvě, kterými se obklopil, se se svými zaměstnanci rozhodně nemínily dělit.
ooo Navíc se ukázalo, že Zemanovy představy o budování moderní politické strany - tzn. o funkci vnitrostranické demokracie a svobody slova - se patrně shodovaly s představami jistého Hurvínka o vedení války. ČSSD zoufale postrádala médium umožňující co nejširší vnitrostranickou komunikaci; patrně i proto, že Zemanově stranické klice postačovala komunikace skrze (rudé) Právo, které tvořilo jakési mediální reziduum zaniklého politického Levého bloku.
ooo Víceméně tragikomickou se ukázala Zemanova personální politika. Svým nesporně moudrým až geniálním krokem - rezignací na lídra v parlamentních volbách 2002 - značně pomohl ČSSD vítězství i vstupu svého vyvoleného nástupce V. Špidly do funkce českého premiéra.
ooo Zemanův nejvyšší partajní oblíbenec se ovšem od svého patrona velice rychle a zcela emancipoval. Volební program ČSSD okázale roztrhal, samotného Zemana potopil v prezidentských volbách a v soudružské koaliční spolupráci s programovými odpůrci ČSSD se pustil do trestání svých voličů za to, že jej dostali do sedla.
ooo Voliči mu ovšem již v prvních eurovolbách ukázali zač je toho loket; Špidla utrpěl drtivou porážku a ze sedla velikým obloukem vyletěl. Jestliže M. Zeman dnes svého někdejšího oblíbence nepřímo diagnostikuje jako paranoidního psychopata, pak je možná motivován z velké části pomstychtivostí. Ve Špidlově politické mozaice - mimo předešlá fakta - však hrůzostrašně září tento balvan: V. Špidla by (kdyby mohl) patrně paralyzoval činnost EU tím, že by v ní (prý) jako společný jednací jazyk zavedl latinu...
ooo Po Špidlovi se vyšvihly do sedla další neslavné postavy Zemanovy personální politiky - včetně jím osobně zvoleného korunního prince, který se od svého někdejšího protektora dnes dočkal "titulu" zkorumpovaný primitiv... (Bylo by rozhodně zajímavé vědět, zda M. Zeman k tomuto závěru dospěl ještě předtím, než mladičkého politika dosadil do funkce ministra vnitra, a nebo až po prezidentské volbě...).
ooo Jedná se o mladou sociálně demokratickou gardu, která na základě svých úspěchů v dresech sociálně demokratické fotbalové jedenáctky došla k nezvratnému přesvědčení, že politika a fotbalový zápas jsou vpodstatě jedno a totéž; a prvním důkazem toho se stal jejich razantní výkop zkrachovalého Špidly do nejvyšších politických výšin - rovnou do lukrativní funkce eurokomisaře...
ooo Jenomže politika se spíše než fotbalu podobá šachu, a někdejší Zemanovi oblíbenci ovládají nejvýše základní tahy figurek a možná některé prostší prvky taktiky. Strategické úvahy - vycházející z vědomí o tom, odkud a kam západní i pozemská společnost směřují, které procesy jsou zcela živelné a které racionální, a které z těch obou jsou perspektivní a progresívní a které naopak dekadentní - leží zcela mimo zájem i chápání těchto svazáků... Postavení u kormidla jim naprosto vyhovuje; ale poněvadž neznají kurz a navíc jim chybí kompas, pouze třeští oči na barometr volebních preferencí a chaoticky kroutí kormidlem tu doprava, tu doleva...
ooo V takové fázi se tedy nyní ocitá naše velkolepá cesta na Západ. Bez rizika z možnosti sebemenšího omylu lze konstatovat, že jsme se ubírali přesně ve stopách onoho bolševického ševce a okopírovali jsme Západ i s jeho kazy.
ooo Lze očekávat, že obrovskou osobní vinu za tento neblahý stav historie uvalí zejména na M. Zemana, byť nesporně může ještě leccos napravit...
ooo Chtějí-li být sociální demokraté hodni svého jména, mohli by první bitvu svést o budoucí statut nemocnic. ČSSD zatím hájí neudržitelnou bolševickou pozici spočívající v trvání na státním vlastnictví těchto léčebných zařízení. ODS - která hodlá nemocnice dát do rukou soukromníků - za této situace nepochybně uspěje; lhostejno zda v kratším či delším časovém horizontu. Navíc není všeobecně známa skutečnost, že k privatizaci nemocnic - fungujících jako státní či nestátní neziskové organizace - dochází roněž v USA...
ooo Pokud by ČSSD dokázala veřejnosti nabídnout konkurenční alternativu - tzn. privatizaci státních nemocnic do rukou jejich zaměstnanců a připravit i adekvátní legislativu, pak by nepochybně učinila první a skutečně historický krok. Na řadu by pak mohla přijít i podobná forma privatizace krachujících podniků.
ooo Buď jak buď, z hlediska reálné demokratizace ekonomiky se dnes nacházíme v roce "nula". Od nynějšího vedení ČSSD lze nějaké adekvátní kroky stěží očekávat. Není však v žádném případě vyloučeno, že by mohl zafungovat i pud politické sebezáchovy; poněvadž blížící se parlamentní volby za současného hlubokého poklesu volebních preferencí ČSSD mohou silně zbyrokratizovanou sociálně demokratickou elitu přimět i k pionýrským činům.
ooo

Článek je pokusem o příspěvek k uctění památky Karla Kryla in memoriam.

20. března 2005
František Stočes

NETSOCAN