NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Půjde Západ ve stopách brontosaura?
 Dělají si z nás legraci?
 Ještě že se toho nedožil farář Otík!

ČLÁNKY
 ČSSD začíná kumulovat politické chyby
 Katastrojka - olověná koule na noze ODS
 Bla- bla- Blair!
 Cartel Party: Metamorfóza politických stran v chobotnici

CO MÉDIA NEUVEŘEJNILA
 Můžeme-li někomu pomoci, ...máme to udělat
o Jiří Paroubek
 Miloševič musel zemřít
o Josef Vít

DOPISY
 J. Štětina, V. Filip, E Dundáčková, M. Neubert

NETSOCAN MONITOR
 Každý monoteismus je totalitní
 Mám za sebou pár převratů
 ČEZ rekordně vydělal, přesto zdraží...
 Satanské verše českých novinářů
 Příběh obyčejného psychopata
 Nemusel zemřít, tvrdí Rusové
 Paroubek: Za 7 let prezidentem
 Zbytečný povyk kolem homosexuálů
 Bující rakovina jménem korupce
 Plíživá tyranie veta


Ještě že se toho nedožil farář Otík!

o Ze stenografického zápisu jednání 54. schůze Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, konané 15. března 2006 (zákon o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů /sněmovní tisk 959/4/ - vrácený prezidentem republiky), vybral a komentoval František Stočes (15. 4. 2006).

Poslankyně Zuzka Rujbrová.: Já budu opravdu velmi stručná. Kolegyně a kolegové, pan prezident vetoval návrh zákona o registrovaném partnerství. A je to zřejmě poprvé, kdy se zachoval jako Václav Klaus.

Já vím, že už jste rozhodnuti, jak budete hlasovat. A pro ty, kteří si zatím nestihli návrh přečíst, jenom sděluji, že není o právech, že není o dětech, že není o sexu, a že dokonce není ani o homosexualitě. Netýká se pouze voličů vaší strany. Je o pravidlech, jimiž se chce skupina občanů naší republiky řídit. Možná ho uvítají i vaše děti.

Děkuji vám.


o Soudružka Rujbrová, jako dřívější předkladatelka a nynější zpravodajka zákona o registrovaném partnerství homosexuálů byla opravdu stručná. Ani nezmínila, že prezident vyzval poslance, aby zákon důkladně a zodpovědně prodiskutovali. Následně se ukázalo, že si jej mnozí poslanci nejen ani nepřečetli, ale že možná i samotní autoři zákona spolu s předkladatelkou nepochopili, o čem zákon vlastně je.
o Hned po jeho schválení se totiž ukázalo že poslanci vyprodukovali to, co se v lidové mluvě nezývá zmetek a po dělníkovi se v takovém případě žádá náhrada škody. Již 17. března totiž například Lidové noviny pod titulkem Zákon o gayích čeká novela informovaly, že zákon umožňuje homosexuální partnerství dokonce několikanásobné, zákon zcela zapomněl na eventuální střet zájmů homosexuálních partnerů, atd. Podle advokátky D. Rampachové se o zákonu nevedla odborná diskuze. "Norma se pojala zjednodušeně." Tábory pro a proti nevěnovaly pozornost obsahu zákona. "A to je malér," dodala dle LN advokátka Rampachová.

Jako první vystopila poslankyně KDU-ČSL Vlasta Parkanová a vpodstatě zopakovala své některé dřívější argumenty proti registrovanému partnerství (viz Manželství je závazek i tam, kde láska chybí, měsíčník NETSOCAN č. 12/2005 nebo www.psp.cz).
Poslanec Václav Votava (ČSSD "...Já bych chtěl však ve stručnosti polemizovat s argumenty pana prezidenta, které jej vedly k vetování tohoto zákona. Přiznám se, že jim tak docela nerozumím...

Homosexualita není nemoc. S touto dispozicí se člověk narodí a nemá možnost ji nějak změnit nebo i ovlivnit. A homosexuálové chtějí žít jako normální lidé, jako většinová populace. Většinou také nechtějí žít sami, chtějí žít s někým, koho mají rádi, se kterým se mohou podělit o normální lidské radosti, ale také starosti. Chtějí žít v partnerském svazku, mít práva, ale také povinnosti vůči tomu druhému. Tak jim to, prosím, také umožněme.


Rozhořčený poslanec Třešňák (ČSSD).: (mj.) "...chtěl bych úvodem říci, že když tento návrh zákona o registrovaném partnerství prošel Senátem, byl jsem přesvědčen, že celý maraton máme již za sebou a nebudeme se k němu vracet. Opak je však pravdou, a tak nám nic jiného nezbývá, než se tím zase zabývat.

Opakovaně tedy zde na půdě této ctěné Sněmovny dochází k souboji a nebojím se říci, že je to souboj svobodomyslnosti a zapšklosti. Tento návrh zákona zdaleka nedělá ze svazku dvou lidí stejného pohlaví rodinu, jak se domnívají mnozí konzervativci. Dělá z něj pouze matrikovou záležitost, ulehčuje jedné menšině život tak, jak je tomu v mnoha vyspělých zemích Evropy. Při svém minulém vystoupení jsem tyto státy vyjmenoval a dnes se uskromním a jenom je sečtu. Je jich 14. Jsou to všechno státy, které dosáhly mnohem pronikavějších hospodářských výsledků, než se zatím podařilo České republice...

Touto předlohou nedáváme této menšině, hrubě řečeno, žádné extrabuřty."

o Neuvěřitelně pamětihodné sentence sociálně demokratického poslance Třšňáka by měly být do této stránky vytesány zlatým písmem. Poněvadž by se to ale na béžovém podkladě příliš nevyjímalo, byly zdůrazněny alespoň rudě a podtrženy. Škoda, že se tento uzenář v roli zástupce lidu nezajímal např. o percentuální výskyt nemocnosti na AIDS a s tím související pracovní neschopností v této komunitě. Pak by možná ono Třešňákovo Řeznictví (čti Poslanecké sněmovna) žádalo vrátit i ony marnotratně rozdané buřtíky.


Poslanec Zdeněk Jičínský (ČSSD):. "Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, v námitkách pana prezidenta, které jsme dostali proti tomuto návrhu zákona, který obě komory schválily, po mém soudu není žádný argument, který by už v diskusi nezazněl. Nemyslím, že je nezbytné na argumenty reagovat. To jsou věci, které jsou známé...

Kladu otázku: Čemu odpovídá toto veto prezidenta republiky, jestliže obě komory Parlamentu většinou svých členů se pro tento návrh zákona vyslovily? Z čeho plyne toto zvláštní postavení prezidenta republiky, že má za to, že v takovéto věci, kde volení zástupci lidu vyjádřili majoritně svou vůli, a to oběma komorami, si myslí, že se proti tomu může postavit?"

Aniž by se věnoval obsahu zákona, prof. Jičínský pokračoval v úvahách čistě politologických o prezidentových kompetencích a uzavřel:

"Vážení kolegové, myslím, že hlasování ukáže, zda principy tolerance a snášenlivosti u nás mají převahu, anebo převahu má opak."


Poslanec Vlastimil Ostrý (US-DEU) Registrované partnerství je moderní evropská norma, která má v naší jistě tolerantní společnosti své oprávněné místo. Základní a nejpodstatnější důvod spočívá v tom, že bude dán důstojný rámec partnerským vztahům stejného pohlaví. Registrované partnerství nikdy nebude většinovým jevem... Je pošetilé se domnívat, že se po schválení zákona netrhnou dveře matrik s homosexuálními dvojicemi. V éře individualismu, kdy rapidně klesají počty manželských svazků, jde spíše o jev ocenitelný.

...US-DEU jako moderní liberální strana cítí povinnost dát zelenou této právní normě. Poslanecký klub bude hlasovat o přijetí zákona všemi svými hlasy."


Poslanec Oldřich Němec (ČSSD) "Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, vážení kolegové, je samozřejmé a asi pochopitelné, že registrované partnerství je v poslední době nejdiskutovanějším tématem, které je sice nepolitické, ale přesto diskutované i v té nejvyšší české politice. Je opravdu smutné, a já se přiznám, že mně osobně je to velice líto, že zrovna pan prezident se rozhodl zákon o registrovaném partnerství vetovat, ale je to jeho pravomoc a tu je třeba respektovat....

Dalších důvodů pro přijetí zákona o registrovaném partnerství je více než dost. Je naprosto bezdůvodné obávat se vlny jakési homosexualizace společnosti. Uvedu zde na tomto místě pouze jeden případ. Budete homosexuál a rodina se od vás odvrátí. Dvacet či třicet let se o vás bude starat člověk se stejným pohlavím, nikoliv ze sexuálního důvodu. Náhle zemřete, váš partner stejného pohlaví po vás nebude dědit, pokud nestihnete majetkové poměry uspořádat za svého života, a dědit budou samozřejmě ti, kteří vás zavrhli a třicet let neznali. To je jeden z důvodů, které jsou pro mne limitující.

Nehlasoval bych pro uznání registrovaného partnerství v případě, že by šlo o nějakou společensky nebezpečnou úchylku, ale o tu zde přece nejde. Nicméně nemám v úmyslu homosexuály nějakým důsledným způsobem hájit a podporovat. Jde mi však, kolegyně a kolegové, o jedno. Před několika lety naše společnost přijala Listinu základních práv a svobod, která by nám měla zaručovat jisté pravomoci v souladu s lidskou důstojností, přáními a zachováním práv a svobod ostatních. Současná společnost je podle mého názoru velmi liberální, a tudíž, předpokládám, i tolerantní. Pojďme tedy sami sobě dokázat, že nejde pouze o pózu a přetvářku.


Poslanec Petr Tluchoř (ÖDS ) "...Pane předsedo vlády, prosím, teď a tady dementujte mediální informace o tom, že existuje závazné hlasování v klubu sociální demokracie o tomto zákonu. Pane předsedo vlády, prosím, teď a tady omluvte se za politizaci tohoto tématu, za to, že tak vnitřně lidskou záležitost jste vtáhl do politiky a snažil jste se rasisticky ukrást téma jedné menšiny. Pane předsedo vlády, prosím, umožněte mi hlasovat pro tento zákon. Děkuji."
Poslanec Pavel Kováčik (KSČM) "...poslanecký klub KSČM nenutil své členy, ani aby hlasovali pro zákon, ani aby hlasovali proti zákonu, a to v žádné fázi jeho projednávání. Je to téma, které je skutečně vážné, skutečně citlivé a skutečně doprovázející velmi těsně vědomí a nejlepší svědomí každého z nás.

Ti však, kdo se rozhodli po zralém uvážení - a teď nemyslím jen v klubu KSČM, ale ve všech klubech, omlouvám se klubu KDU-ČSL, v téměř všech klubech této Sněmovny tento zákon podpořit, tak tak učinili, a tvrdím, po zralé úvaze, ne proto, že na ně někdo tlačí, že je někdo přemlouvá, že někdo dělá závazné hlasování nebo že se někde někdo pere s někým, ale především kvůli těm lidem, kvůli kterým se zákon dělá. V tomto směru mi připadá podivné, ba co dím, trošku farizejské vystoupení pana kolegy Tluchoře, který zde přesvědčuje národ prostřednictvím kamery, že on je sice pro, ale protože z toho někdo udělal nějakou zástupnou politickou řekněme pranici, tak v žádném případě to nemůže podpořit..."


Poté se přihlásil předseda PS Lubomír Zaorálek (ČSSD), který potvrdil že půjde o přirozené politické rozhodnutí poslanců, jako politiků a uzavřel: "Opakuji: Je zde skupina občanů, která se cítí druhořadými, a chtějí uznání, gesto uznání. My jim ho buď dáme, nebo nedáme. Jako politici, kteří tuto politickou debatu vedou a rozhodnou."
Poslanec za ČSSD Michal Hašek popřel zavázání poslanců ČSSD pro podporu zákona: "...Vážený pane předsedající, vaším prostřednictvím kolegu Tluchořovi. Poslanecký klub sociální demokracie neměl a nemá žádné závazné hlasování k tomuto návrhu zákona. Sociální demokracie má dlouhodobě jako jednu ze svých programových priorit prosazení zákona o registrovaném partnerství. A drtivá většina našich poslanců to prokázala v tomto volebním období hlasováním o všech sněmovních tiscích, které se této záležitosti týkaly,"a jasnovidně dodal: "Chtěl bych konstatovat, že na základě vlastního svobodného rozhodnutí věřím, že drtivá většina poslanců sociální demokracie přispěje dnes k přehlasování veta prezidenta republiky..."
Těžce nemocný poslanec Robert Kopecký (za ČSSD) jej doplnil: "...a jsem asi jeden z těch, kteří sem přijeli pouze na toto hlasování. Opustil jsem nemocniční lůžko. Opustil jsem ho o svém rozhodnutí. Chci hlasovat, a chci hlasovat pro registrované partnerství. Ne proto, že bych byl vždy spokojen se všemi požadavky této skupiny, ale už jsem to vyjádřil několikrát. Každý, kdo mě zná, ví, že Kopecký není z těch, kteří by se nechali nutit. Je to moje rozhodnutí, a proto jsem tady."
Po něm jako poslední vystoupi poslanec za ČSSD Petr IBl a naznačil, že bude hlasovat svobodně a podpoří prezidenta: "...Já musím reagovat na ta slova, která zde pronesl kolega Tluchoř, protože já jsem jeden z těch, kteří s tím mají problémy... V novinách a ve sdělovacích prostředcích obecně bylo mnohokrát napsáno, že klub bude hlasovat závazně, nebo že bude hlasování po jménech atd. Na posledním jednání poslaneckého klubu však k ničemu takovému nedošlo. Každý, kdo s tím má nebo nemá problém, řekl svůj názor, ale nikdo nikoho k ničemu nenutil. Já jsem ten, který s tím má problém, a já se zachovám podle svého svědomí.
o V diskuzi vysoupilo celkem 12 poslanců ze kterých se vlastnímu tématu a poměrně stručně věnovalo pouze 9 zástupců lidu, vesměs nesouhlasících s vetem prezidenta.
o Poté se přistoupilo k volbě a zákon byl nakonex přijat až po opakovaném hlasování. Původně byl zamítnut, ale pak se přihlásil zodpovědný poslanec Vymětal - kterému se prý nepodařilo přihlásit k hlasování.
("A že jsem tu seděl, to všichni víte," dodal vševědoucně) a předsedající rudý poslanec Filip potvrdil, že svého kolegu viděl. Takže se hlasovalo znovu a původně zcela zoufalí homosexuálové mohli na galerii konečně propuknout v nadšený jásot.


o

o
o
o

Půjde Západ ve stopách brontosaura?
o
o Na pravěkém veleještěrovi, brontosaurovi (vážícím asi 12 tun), nejvíce udivuje představa, jak jeho malá hlava dokázala zásobovat dostatkem potravy tak obrovské tělo. Tento aspekt téměř svádí ke spekulaci, zda brontosaurus nakonec nevyhynul na podvýživu v tom smyslu, že pro normální dodávku potravy (nespouštějící proces kachexie - vyhubnutí) by se jeho hlava musela nepřetržitě pást minimálně 36 hodin denně.
o Tato absurdní vize má ale nejvýše cenu bonmotu. Daleko pravděpodobnější příčinou vyhynutí býložravých veleještěrů je změna klimatu - brontosaurus mohl zřejmě přežít jedině v podmínkách celoroční vegetace, zajišťijící mu dostatek vhodné potravy. Nástup chladnějšího podnebí projevujícího se obdobím stále delší zimy se sněhem a s adekvátním úbytkem i proměnou vegetace, znamenal pro tohoto impozantního obra katastrofu.
o Při pohledu na některé vývojové trendy jiného a úctyhodného obra, kterým zépadní civilizace bezesporu je, se nelze ubránit analogii, zda tohoto novověkého "alosaura" rovněž nečeká podobný osud a zda si - na rozdíl od primitivního brontosaura, kterému možná chyběl jen instinkt pro přemístění do teplejšího pásma - vlastní neblahý konec nepřipravuje svým namnoze iracionálním vývojem sama.
o Západ, stále si ještě vychutnávající svou roli civilizačního šampióna, a díky tomu spotřebovávající obrovskou porci světových surovinových a energetických zdrojů, se zdá být zcela nepřipraven na vstup nových soupeřů do ringu (Čína, Indie, atp.), soupeřů, jejichž obdobné potřeby a zájmy budou stejně legitimní.
o Západní civilizace se stává jevištěm kontrastů a zmítá se v problémech, které se stále prohlubují a eskalují. Jeho vědeckotechnická sféra se rozvíjí tak, že staví před občany problémy, které se ještě nedávno zdály čirou fantazií; a na druhé straně prudce klesá etická kvalita populace, zcela degraduje fenomén nazývaný svědomím, mizí dříve běžné respektování nepsaných etických norem a stoupá tolerance k postupům dříve nepřijatelným. Společnost se atomizuje, bují individualismus, roste egoismus, kriminalita, brutalita, vandalství. Profesionální i civilní sféru charakterizuje stále rostoucí stres. Západ si neumí poradit s bující narkománií a v protikladu ke stále intenzívnějšímu a pestřejšímu sexuálnímu životu (druhé adjektivum je ovšem spíše eufemismem), se osudově prohlubuje populační deficit západních demokracií. Tito občané jsou navíc postaveni před nebývale epochální, aktuální a akutní rizika (např. ekologická) a nad tímto stále chaotičtějším jevištěm, kde si každý herec vymiňuje právo být sám sobě i režisérem, se tyčí hrozba zbraní hromadné zkázy.
o Obecně by bylo možno říci, že stejně jako v případě brontosaura, i v případě západní civilizace selhává hlava, tedy demokracie, zejména její zastupitelská forma... Nakonec i o rybě se nikoliv nepřípadně říká, že začíná páchnout od hlavy. V této stati pak bude pojednáno o dvou poměrně nenápadných a nepříliš zmiňovaných aspektech, které se na hnilobě západní demokracie i společnosti mohou významně podílet,
o Mechanismus, kdy si občané prostřednictvím voleb vybírají ze svého středu nejlepší osobnosti, které pak řídí chod společnosti, vypadá na první pohled ideální; a přesto v mnoha aspektech zcela selhává. Selhává zejména proto, že selhávají základní instituce demokracie, kterými jsou politické strany.
o Byť je mladá demokracie v České republice poněkud specifická, za zmínku rozhodně stojí následující názory někdejšího ministra zdravotnictví ČR, MUDr. I. Davida: "Kariérista deroucí se do čela rozestavuje na strategická místa svoje lidi (klienty), likviduje nejen oponenty a konkurenty, ale dokonce i neloajální jedince. Jestliže to dělá ze všech nejobratněji, vyšplhá se až na samu špici stranické hierarchie. Tragedie není v tom, že je tato schopnost k úspěchu fakticky nutná, tragédie je v tom, že je tato schopnost pro ovládnutí politické strany postačující... .Že o zájmech voličů nepadlo ani slovo? Na vrcholu hierarchie je demokracie natolik zprostředkovaná, že se bez ní vůdcové docela dobře obejdou. ...přišla éra přerostlých stranických mládežníků, znalých korupce. Jakékoli myšlenky jsou zátěží, účinnější je získat dohodou osobní výhodu. Těmto vůdcům jde v patách krize, protože jsou zaujati jen sami sebou a svým úspěchem." (ČSSD: Partaj a kolektivní (ne)rozum, Britské listy 28. 2. 2005).
o Pokud mohou politickou stranu ovládnout mladí kariéristé - které lze úplně jednoduše vizuálně rozeznat - pak se ukazuje, že politické strany jsou zcela neimunní proti vizuálně již neidentifikovatelným kariéristům či mafiánům nejrůznějšího ražení i zájmů, opět s velice neblahými společenskými důsledky. Ale zpět k juvenokracii a k juvenalizaci politických stran.
o V evoluci samosprávy od prvních primitivních tlup a kmenových společenství platilo (a díky tomu vlastně lidstvo přežilo a rozvíjelo se), že o důležitých problémech komunity rozhodovala rda starších či rada moudrých. V těchto dobách sice tyto osobnosti měly zcela zjevně i nejvíce znalostí, informací i životních zkušeností, což - až na ony životní zkušenosti - v dnešní informacemi prosycené společnosti nemusí vždy platit. Platí ale jiný a velice významný aspekt.
o Starý člověk-politik je naprosto čitelný. Má svoji historii, integritu (pokud na něho něco ještě neprasklo), a tím, že náročnou životní pouťí - včetně obživy sebe, své rodiny i výchovy potomstva - úspěšně prošel, prokázal i nespornou dávku moudrosti. Skýtá tudíž určitou záruku (byť to jistě neplatí obecně), že ve funkci politika bude sledovat především společenský zájem. Mladý politik tyto zkušenosti vnímá pouze zprostředkovaně a zejména z hlediska integrity a oddání se ryze společenským zájmům je velice rizikovým subjektem.
o Má-li se západní demokracie zdravě vyvíjet, měla by se zabezpečit i proti velice rizikové juvenokracii mj. tím, že ve všech politických orgánech státu i politických stran od kraje výše, bude zavedena rozumná - a pokud možno co nejvyšší - věková hranice pro volbu či jmenování.
o Podobně rizikovým fenoménem jako juvenokracie se stává i juvenalizace médií. Příkladů lze uvést mnoho, ale jako skutečně odstrašující lze uvést situace, kdy si mladí televizní redaktoři do odborné diskuze o čemkoliv zvou jako experty stejně mladé redaktory z jiných médií...
o Další specifické hrozby pro západní demokracii si všímá politolog Timothy Garton Ash, který upozorňuje: "Dnes už hrozby svobodě myšlení, svobodě slova a svobodě shromažďování nepocházejí od totalitních ideologických supervelmocí, ...charakteristickou vlastností toho nového nebezpečí je plíživá tyranie skupinového veta." (Plíživá tyranie veta, MF DNES, 8. března).
o Dezintegrace, atomizace, subjektivizace západní společnosti totiž vede k radikalizaci nejrůznějších skupin hájících nejrůznější zájmy: Ash připomíná ochránce práv zvířat žádající zákaz lékařských výzkumů na zvířatech a zcela opomíjející, že se tyto testy provádějí "humánně" a nesmírně přispívají vědeckému pokroku i konkrétním lidským pacientům; do stejné kategorie Ash řadí i násilné protesty proti Mohamedovým karikaturám a rovněž i zákony trestající veřejné pochyby o holokaustu.
o Politolog Ash dále připomíná, že v dnešní pestré a multikulturální západní společnosti je takovýchto skupin, majících nejrůznější zájmy, obrovské množství přičemž, " ...osudná tendence... spočívá v odmítnutí skupinových tabu všech ostatních lidí a zároveň lpění na vlastních tabu."
o Zmíněný autor se dále domnívá, že zde nelze ustoupit žádným kompromisům, nebot záplava takovýchto byrokratických zákazů povede k drastickému omezení svobody a varuje, že právě k tomu nyní s každým novým požadavkem a problémem dochází. Protagonisté takovýchto - mnohdy zcela subjektivních skupinových zájmů a kampaní - totiž vědí, že čím budou hlasitější, agresívnější a neústupnější, tím spíše zastraší nejen firmy a instituce, ale zejména vzbudí zájem politiků, usilujících voličské hlasy... Situace se tak stává velice dramatická, protože s poklesem politické etiky bude přibývat politiků, lovících své hlasy v kdejaké společenské stoce.
o Nicméně existuje představitelné racionální protiopatření, které by mohlo fungovat jako významný regulátor subjektiních zájmů jak politiků, tak zmíněných extrémistů prosazujících tyranii skupinového veta. Tato idea se vyjeví po Ashově vyprávění, jak proti "teroristům bojujícím za práva zvířat" vystoupili na kontrademonstraci akademici oxfordské univerzity a spolu se studenty doktorandského programu připomínali, že hlavními úkoly univerzity jsou, " ...hledání pravdy a obrana rozumu."
o Vypadá to, jakoby zdroj mnoha poruch západní demokracie vznikl zejména z toho, že demokratický systém byl koncipován v religióních kulturách - v případě antických demokratických vzorů pod vlivem antických náboženství, u samotné západní demokracie pak pod vlivem křesťanství. Ustanovení třech pilířů demokracie - moci výkonné, legislativní a soudní, totiž jaksi implicitně (v americké ústavě i explicitně) jaksi počítá s moudrým "božským dohledem" jako zárukou pravdy, etiky i rozumu.
o Poněvadž zkušenosti ukazují na osudové selhávání tohoto systému, vyvstává idea, zda by neměl být posílen i o pilíř čtvrtý..., a velice užitečné by se mohlo ukázat, kdyby roli tohoto pilíře sehrály akademocké instituce (akademie věd)!
o Akademické instituce, které jsou specificky oproštěné od subjektivních politicko-ekonomických zájmů - a lze od nich očekávat značný respekt k pravdě i rozumu - by již z tohoto titulu měly být vtaženy do procesu demokracie a disponovat kupříkladu právem definitivního zákonodárného veta.
o Tím by onen - sice sympatický, ale ve stále svízelnějších existenčnívh problémech se nacházející - brontosaurus v podobě západní demokracie a civilizace konečně dostal to, co mu nejvíce chybí, totiž adekvátní mozek. A kdo jiný než akademická obec a její instituce - byť tvořené lidmi z masa a kostí, jimž není nic lidského cizí - by měl roli takového mozku sehrát?


František Stočes, 12. dubna 2006.


























































NETSOCAN MONITOR






Každý monoteismus je totalitní
Jestliže jen malinko odbočíme k naší současnosti, vidíme hlubší logiku výroků prez. Bushe i premiéra Blaira, kteří odmítají kontrolu veřejnosti nad svými činy a podvody v souvislosti s válkou v Iráku a odvolávají se na vyšší autoritu boží, jež má být údajně jejich jediným oprávněným soudcem... Církevní představitelé všech možných církví proto usilovně kritizovali ne jen demokracii, ale občas i samotnou ekonomickou podstatu kapitalismu. Tato skutečnost byla dobře známa v počátcích levicového hnutí a vyjádřili ji již Marx s Engelsem ve svém Komunistickém manifestu, zvláště v pasáži o feudálním socialismu. Možná, že by pro dnešní obhájce minulého tzv. komunistického režimu byla velmi užitečná i četba části věnované německému aneb „pravému“ socialismu. Ať již si myslíme o myšlenkách těchto autorů cokoliv, přece jen nás může překvapovat, s jakou výstižností v této práci v kapitole nazvané „Reakční socialismus“ popsali v roce 1848 naši budoucí zkušenost s komunistickou ideologií... Obrátíme-li nyní svou pozornost k budoucnosti, stává se zřejmé, že její každý projekt, který chce být nositelem humanismu a demokracie, musí vycházet z uznání pluralitního charakteru lidské společnosti a doplnit postmoderní negaci monoteizmu v náboženství i filozofii pozitivním projektem pluralitní a humánní společnosti, v níž nejvyšší hodnotou budou lidé, a to právě v tomto množném čísle... Lze docela oprávněně předpokládat, že žijeme v přelomové době, z níž se zrodí zcela nový svět. Pokud v něm má levice a levicové myšlení hrát nějakou roli, musí být radikální, což znamená jít na kořen věcí, a nespokojovat se s pouhým zdáním a vnějšími projevy. Musí být také radikálně demokratická, nebo nebude vůbec. (Britské listy 29. 3. 2006; www.blisty.cz).

Autorem článku je Milan Valach. Problém lze vidět i v tom, že západní společnost se místo k radikální demokracii poněkud dezorientovaně vydává směrem k radikálnímu individualismu a společenské atomizaci. Pokud ovšem platí teze, že společenské jevy jsou jakousi nadstavbou ekonomického systému, pak prvním krokem k radikální demokracii politické by měla být radikální demokratizace ekonomiky! Viz např. článek Co nevnímá Dlouhodobý program ČSSD, zabývající se sociálně demokratickou variantou amerického ESOPu (měsíčník NETSOCAN č. 5/2005).



Mám za sebou pár převratů
V roce 1995, když jsem se vrátil z Iráku. ...čekali na mě lidé z FBI a obvinili mě z pokusu o atentát na Saddáma Husajna. Řekl jsem jim, že je to směšné, že mě za tohle nemůžou hnát před soud. A oni na to: My za nic nemůžeme, nutí nás k tomu Bílý dům, Clintonova vláda. ...musel jsem jim (CIA, pozn. frs) dát rukopis ke schválení, aby z něj vyškrtali informace, které by mohly ohrozit jiné agenty. Nesmělo se tam například objevit, že papež Jan Pavel II. byl agentem CIA, jako že byl, nebo že Berlusconi byl také jedním z našich lidí. ...Blow The House Down. Je to román o konspiracích a spiknutích tajných služeb, které vedly k 11. září... Mohlo to tak být. (Lidové noviny, 23. března).

Ukázka pochází z interview Dariny Křivánkové s někdejším agentem CIA Robertem Baerem, autorem předlohy k filmu Syriana a knihy Blow The House Down, která má vyjít v květnu. Škoda, že se ho Miz redaktorka nezaptala i na jména význačných českých politiků, kteří by si mohli s Berlusconim a Svatým Otcem padnout do náruče... Na otázku o svém regionálním působení Robert Baer dále informuje, že "pracoval" hlavně "na Středním východě, ale i v Bosně. Podílel jsem se na určitých převratech, některé byly úspěšné, jiné ne. Byl jsem v Sarajevu, v Bejrůtu..." Škoda, še smrtí Miloševiče končí i Miloševičův proces. R. Baer možná mohl být zajímavým svědkem... Dalším zajímavým úkazem je ono kolektivní hrobové ticho českých medií v případě tak atraktivních témat!



ČEZ rekordně vydělal, přesto zdraží elektřinu
Elektrárenskému obru ČEZ se skvěle daří. Loni vydělala celá polostátní skupina firem okolo ČEZ 22,3 miliardy korun čistého... Zisk jde nahoru hlavně díky rostoucí ceně elektřiny... "Za letošní rok očekáváme zisk 26,7 miliardy," uvedl nejvyšší šéf ČEZ Martin Roman.... Loni se cena akcií zvýšila z 341 na 736 korun a tím vyskočily i odměny pro pětičlenné představenstvo. Jen na prémiích získalo podle výpočtů MF DNES přes 650 milionů korun. (MF DNES, 22. března).

Tváří v tvář platům, které pobírají výše zmínění pilní pracovníci (spolu s bankéři, některými právníky atp.) se vlastně zcela deformují tradiční humanistické pojmy jako spravedlnost a bezpráví, stud a nestoudnost, skromnost a chamtivost atp. Nejprekérnějším důsledkem této situace je, že aktuálně největší Čechové tohoto státu - za které lze premiéra a prezidenta nesporně považovat (a přičíst k nim lze i významné akademiky) - se svými někdy až o tři řády nižšmi příjmy vypadají (ve srovnání s vedením ČEZ) jako líní a neschopní žebráci.



Satanské verše českých novinářů...
Pokud náhodou zaslechnete nějaký chechtot, je to Slobodan Miloševič; cestou do pekla se hlasitě směje... Balkánský řezník Miloševič zemřel jako Adolf Hitler... Prohrál sice na Balkáně čtyři války... Srbská lady Macbeth... V Srbsku jí přezdívali "rudá čarodějnice". Rudá kvůli jejímu stalinistickému přesvědčení i krvi mnohých obětí, která údajně na jejích rukou ulpěla. Pro většinu Srbů pak byla zlou čarodějnicí, nejen kvůli zálibě v okultismu, ale zejména pro bezkonkurenční schopnost zamořit zemi jedovatou nenávistí, která z ní doslova prýštila. ...despotická Mirjana Markovičová... Byla profesorkou bělehradské univerzity... Když věci nešly podle jejích představ, propadala zuřivosti. (MF DNES, 14. března, titulek NETSOCAN).

Předchozí texty slouží pouze jako stručná ukázka toho, co si čeští novináři myslí o člověku, který se dokázal postavit dokonce i Severoatlantickému obrannému společenství a prohrál teprve poté, co NATO zaútočilo na Bělehrad... Mirjana Markovičová je ženou Slobodana Miloševiče.



Příběh obyčejného psychopata
Nejasná obvinění, na jejichž základě je Saddám souzen, byla zvolena nikoli kvůli efektivnosti, ale protože soudit ho pro některý z jeho skutečně závažných zločinů, například útočné války proti Íránu a Kuvajtu, a z masakrů, které je doprovázely, by znamenalo, že do obvinění se tak či onak zapletou Spojené státy. Smyslem procesu je zabít Hussajna bez toho, aby se šťouralo v jeho složitých, dlouholetých vztazích s Washingtonem. (Lidové noviny, 16. března).

Gwynne Dyer, novinář působící v Londýně, vlastně říká, že soud, odsouzení a popravu Saddáma Husajna lze vnímat jako politickou vraždu. I vrabci na střeše si dnes cvrlikají, že Saddám zaútočil na Írán nejenom ďábelsky ponoukán vlastními ambicemi, ale ponoukán (a vyzbrojován dokonce i chemickými zbraněmi) navíc i těmi, v jejichž zájmu byla co nevětší paralyzace Íránu a samozřejmě i co největší oslabení a vyčerpání dvou nejmocnějších Mezopotámských států. Saddám ovšem nebojoval pouze proti Íránu: musel současně potlačit i vnitřní šíitskou a kurdskou opozici, která jej hodlala zlikvidovat. Pokud tedy bude Saddám Husajn - v Iráku, okupovaném svými někdejšími ponoukately - odsouzen a popraven za likvidaci vnitřní opozice v situaci válečného stavu, pak se lze otázat, zda může existovat ještě strašidelnější politická perverze než ta, jíž jsme právě svědky.



Nemusel zemřít, tvrdí Rusové
Mezinárodní soud nad představiteli bývalé Jugoslávie by podle ruských poslanců měl být okamžitě ukončen, protože je "předpojatý a zpolitizovaný"... Dolní sněmovna ruského parlamentu navíc požaduje, aby byli viníci smrti Miloševiče postaveni před soud... Ruský akademik Leo Bokeria, který provedl potřebné analýzy rovnou v Haagu, včera po návratu do Moskvy prohlásil, že Miloševiče zabila "hrubá chyba lékařů"... Dodal, že běžná operace, která se provádí v mnoha zemích, by mu prodloužila život o mnoho let. (Lidové noviny, 16. března).

Miloševič tribunál opakovaně žádal, aby mu umožnil léčbu v Moskvě a soud to opakovaně odmítal. Dle soudce Patricka Robinsona soud nebyl spokojen se zárukou ruských úřadů, že se obžalovaný vrátí zpět. Když se k tomu připojí prohlášení hlavní žalobkyně haagského tribunálu Carly del Ponteové, že smrt Miloševiče "...pro mne představuje totální porážku. V jediném okamžiku bylo vše ztraceno," (opět MF DNES, 14. března) pak tu lze postřehnout zajímavý rozpor... K těmto informacím bude užitečné doplnit ještě následující pasáže M. Vodičky z MF DNES (14. března): "Místo Miloševiče se... na pranýři náhle octl Mezinárodní soudní tribunál.. Miloševič je během jednoho měsíce druhý Srb, který tam zemřel. První byl Milan Babič, jenž spáchal sebevraždu. Pro spoustu lidí v Bělehradu a okolí nebude Haag synonymem spravedlnosti, trestu a očištění, ale temným místem, kde zabíjejí Srby... K tomu... nevědomky pomohlo mnoho užitečných idiotů. Tím nejužitečnějším byl tribunál sám... Jeho selhání je dýkou do zad "nadnárodní spravedlnosti". Zvláště poté, co právní zástupce obviněného ukázal Miloševičův dopis ve kterém se píše, "Chtějí mě otrávit. Mám velmi vážné obavy,"...



Paroubek: Za 7 let prezidentem
Pane premiére, všichni se vás bojí a v ČSSD vládne atmosféra strachu. ...já to mám od členů ČSSD. Nutno podotknout, že mě pomalu prosili na kolenou, abych neprozradila zdroj. Nejsou spokojeni s vaší arogancí, povýšeností a že vy jediný víte, jak na to... Myšlenka, že jediný vím, jak na to, se mi skoro líbí, ale není to tak úplně pravda. Samozřejmě, že se vždycky před nějakým rozhodnutím radím. A pokud jde o aroganci, to je věc přístupu. Nemyslím, že je to zas tak hrozné... Já vycházím z toho, že mám něco jako poslání. A o tom jsem nikdy nepochyboval... Poslání. Možná od nějaké nejvyšší bytosti. Takže předpokládám, že dokážu sociální demokracii vyvést ze situace, ve které byla. ...věřím, že lidé budou rozumní a zhodnotí to, co jsme pro ně udělali a co ještě uděláme. (MF DNES, 15. března).

Problémem tu ovšem je fakt, že cesty Prozřetelnosti bývají nevyzpytatelné, ale na druhou stranu zase v politice platí rčení - Nikdy neříkej nikdy! Pravdou také je, že M. Zeman i G. Schröder dokázali své první volby vyhrát i v situaci naprosté nepřízně médií. Jejich další pokusy z pozice vládnoucích premiérů již tak slavné nebyly...



Zbytečný povyk kolem homosexuálů
A ne, nedonutíte mě říkat jim "gayové". Ještě totiž pamatuji doby, kdy gay bývalo normální slovo vyjadřující veselí, a jeho krádež homosexuálům jako lingvista z povolání nedokážu odpustit - ač jim ve všem ostatním vinšuji, ať mají, co chtějí, pokud s tím neobtěžují jiné... Právě v tom "pokud" je však adopce dětí do homosexuálních partnerství, s níž přispěchala do debaty Strana zelených a která už platí například v Británii - kde naopak je trestným činem o správnosti homosexuální adopce pochybovat. (MF DNES, 14. března).

Autor článku Benjamin Kuras zde poukazuje na zajímavou lingvistickou nesrovnalost nově se rodící homosexuální kultury. Jistě není daleko doba, kdy Olympijské hry nebudou rozděleny na pouze kategorie žen a mužů, v poslední době doplněné soutěžemi zdravotně postižených sportovců - paralympiků. Jistě se blíží konání olympijských soutěží v kategoriích homosexuálních mužů respektive homosexuálních žen a podobně bude jistě zpestřena i paralympiáda. To ovšem neznamená konečnou, poněvadž se zákonotě brzy emancipují i další sexuální menšiny, takže se diváci budou těšit na soutěže pedofilů, gerontofilů, pyromanů, sadistů, masochistů, atp. Otázkou pak zůstává, jestli ono slovo kultura nedostává zcela pejorativní význam. Svoji kulturu měly ostatně i jiné, původně menšinové komunity, jako např. fašisté...



Bující rakovina jménem korupce
Plní náš stát vůbec nějaké prospěšné funkce?... To jsou legitimní otázky tváří v tvář tomu, co se u nás v poslední době děje. Toho, co symbolizují jména Srba, Doležel, Krejčíř, Pitr, Vyvadil, Zgarba, Kájínek, Kadlec, Berka a mnozí další... Ve světle těchto i mnoha jiných neuvěřitelných kauz za účasti vládních politiků, policistů, soudců a jiných orgánů se jako logická začíná zdát otázka po vině či nevině Jiřího Kájínka. Ten tvrdí, že jeho odsouzení je dílem komplotu policistů. Nyní kauzu ještě zkomplikovala podivná slova soudce Boučka. (MF DNES, 11. března).

Autorem článku je politolog Ladislav Mrklas. Vlekoucí se problém české policie a justice lze stále ještě vnímat jako důsledek změny režimu. Normalizační policisté, soudci a prokurátoři sestávali v drtivé většině z prověřených kádrů, jejichž prvotní profesionální "ctností" byla věrnost komunistické straně a jejím pohlavárům a samozřejmě i promptní vyhovění všem požadavkům těchto soudruhů, bez ohledu na zákon. Poté následovaly jejich "osobní zájmy", čili vstřícnost k úplatkářům a až nakonec, pokud vůbec, přicházela v úvahu jakási stavovská hrdost či profesionální etika. Tito lidé jednak vnímali 17. listopad 1989 jako svoji osobní prohru a navíc mezi nimi existovali početné a pestré osobní vazby. Poněvadž sami nedisponovali profesionální etikou ani zájmem o kvalitní funkci nové demokracie, nemohli vštípit potřebné kvality ani mladé generaci. Případ Kájínek... Zde není nejstrašlivější ono uvržení - s největší pravděpodobností nevinného J. Kájínka do doživotního žaláře. Pan Kájínek "rostl pro kriminál" tak jako tak; ale pokud tvrdí pravdu o zavraždění podnikatele Jandy, byla na něm spáchána strašlivá potupa: on, jako protřelý příslušník galérky nakonec nevinně sedí za vraždy, které spáchali... policisté! Ponechá-li se stranu tato zvláštní ironie osudu - která paradoxně asi nejvíce přispěla k očividné resocializaci pana Kájínka - pak nejstrašidelnější je ona vysoká pravděpodobnost možnosti, že skutečný vrah či vrahové zůstali na svobodě! Kájínkova kauza může patrně posloužit jako poněkud drsnější příklad desetitisíců menších či větších bezpráví nebo dokonce zločinů, které se u nás od roku 1989 staly a jejichž pachateli byli (dosud nepotrestaní) zločinci v taláru či v policejní uniformě.



Plíživá tyranie veta
Dnes už hrozby svobodě myšlení, svobodě slova a svobodě shromažďování nepocházejí od totalitních ideologických supervelmocí, ...charakteristickou vlastností toho nového nebezpečí je plíživá tyranie skupinového veta. ..určitá skupina říká: "Máme na věc velmi jasný názor... Neuznáváme žádná morální omezení. Jděte dál touhle cestou a budete se muset začít bát o život. ...v našem čím dál promíchanějším, multikulturním světě existuje spousta skupin, kterým záleží na mnoha věcech... Pokud se mnou souhlasíte, ...pak byste měli žádat, aby britského historika Davida Irwinga pustili z rakouského vězení... Protože osudná tendence... spočívá v odmítnutí skupinových tabu všech ostatních lidí a zároveň lpění na vlastních tabu. (MF DNES, 8. března).

Politolog Timothy Garton Ash v článku spojuje zdánlivě zcela odlišné jevy, jako jsou agresívní protesty proti lékařským pokusům na zvířatech, extrémní reakce na karikatury proroka Mohameda a domnívá se, že všechny skupinové zájmy vymáhané zastrašováním a hrozbou násilí je nutno - v zájmu zastavení plíživé tyranie skupinového veta - nekompromisně odmítnout. A to nezmiňuje další absurdity jako např. zákony o homofóbii, o nutnosti mužských oficiálních žádostí ženám v případě zájmu o sex, o "ochraně menšin" v podobě zákazu informace, že např. drtivou většinu kapsářů v ČR tvoří Romové, atp.



Vybírá a glosuje: František Stočes (15. dubna).


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 15. dubna 2006 v 16:20.
NETSOCAN