NETSOCAN
Číslo 3 --BŘEZEN 2007---Ročník VI.
Jak sociální demokraté ztratili svou vizi

ooo Sociální demokraty, zejména v prvním desetiletí od vzniku strany 7. dubna 1878, charakterizoval vysoký heroismus: byli nuceni čelit tvrdým perzekucím i bídě. Členstvo sestávalo z dělnictva a drobných živnostníků hájících své zájmy (čili autentických sociálních demokratů) a z nevelkého počtu altruistických intelektuálů z řad tehdejší inteligence. Tato strana, hospodařící pouze s drobnými příspěvky členů a sympatizantů, brzy dokázala vydávat tři deníky a pořizovat si Lidové domy.
ooo Prvotní ideologii tvořil rozhodný antikapitalisms a hluboký despekt k buržoasně-oligarchickým vrstvám společnosti
ooo Strana začala okamžitě bojovat za své významné programové požadavky – všeobecné volební právo, osmihodinovou pracovní dobu – organizovala odborové hnutí a vstoupila do říšského parlamentu.
ooo Vzhledem ke své počáteční politické nevyzrálosti sociální demokraté selhávali především v politice „velké“, kdy nedokázali rozpoznat a razantně hájit své zájmy nejprve v tehdejším procesu národní emancipace a prvním důsledkem byl odchod národně orientovaného proudu ústící ve vznik národně sociální strany.
ooo Další fáze patrně počíná od „vstupu sociálních demokratů do salónů“, a to od okamžiku, kdy se Vlastimil Tusar jako první a jediný „socan“ objevil na místodržitelském plese a vyzval k tanci samotnou paní místodržitelovou.
ooo Vůdcové sociální demokraté se stali salonfähig a možná i proto vůbec nepochopili rizika plynoucí z militarizace tehdejšího Rakousko-Uherska i celé Evropy, ústící v 1. světovou válku. Zatímco bankéři a průmyslníci na tehdejším kole horečného zbrojení - nezadržitelně ústícím v celoevropská jatka - pohádkově bohatli, desítky milionů dělníků z evropských zemí dostali pušky a byli nuceni se vzájemně vraždit. Tehdy poprvé vyvstal obrovský protiklad mezi zájmy autentických sociálních demokratů na bojištích a ve stranickém vedení (konečným efektem pak byl v roce 1921 další rozpad ČSSD a druhá secese, tentokráte bolševického křídla, ústící ve vznik KSČ).
ooo Působení řady intelektuálů v sociální demokracii změnilo stranu i v kolbiště střetu několika ideových proudů – marxistického (prorakousky orientovaného), proudu revidujícího marxismus, proudu masarykovského humanismu a proudu dřívějších pokrokářů.   Za nejvýznačnější požadavek prosincového sjezdu v roce 1918 pak lze označit vyvlastnění velkostatků, dolů a velkých průmyslových podniků.
ooo Na rozdíl od KSČ, jejíž program zestátnění ekonomiky později historická praxe odmítla, se v ČSSD po roce 1921 prosadil socialistický proud s  ekonomickým programem v podobě podpory družstevnictví a společensko-ekonomické evoluce formou malých kroků a upevňováním dosažených pozic. Hospodářská krize počátku 30. let ovšem tehdejší koncepce podrobila nelítostné kritice.
ooo Poválečný, více či méně dobrovolný zánik ČSSD formou jejího sloučení s KSČ pak znamenal i konec demokracie v Československu. V sousedním Německu o desítku let dříve zase dualismus komunistů a sociálních demokratů usnadnil Hitlerovi nástup fašismu, kdy se po úvodní likvidaci německých komunistů snadněji vypořádal i se sociálními demokraty.
ooo Skutečnost, že po Únoru 1948 byla bolševická koncepce zestátnění ekonomiky v Československu prosazena, by mohla být vysvětlována i faktem, že ČSSD setrvávala pouze u podpory drobných družstevních forem a nedokázala svoji koncepci družstevnictví transformovat i na velké ekonomické subjekty. Pro velkokapitál sociální demokraté vlastně neměli řešení a k bolševické formě státního podniku tak neuměli postavit alternativu.
ooo V kontextu se statutem sociálního demokratismu lze považovat za kuriózní, že nejvýznamnější kroky v kulturní evoluci kapitalismu, spočívající v demokratizaci vlastnických forem kapitálu, podnikali sami kapitalisté; např. T. Baťa již v třicátých letech svou koncepcí „zaměstnanců-spolupracovníků“, či američtí zákonodárci když na konci osmdesátých let ustavili formu zaměstnaneckého akcionářství, čili zaměstnaneckého vlastnictví podniků na americkém Středozápadě…
ooo Vezme-li se navíc v úvahu pokles členské základny evropských sociálně demokratických stran v posledních desítkách let či všeobecný zánik jejich deníků, pak lze vlastně hovořit i o celkové ideové krizi sociálně demokratického hnutí. Západní socialistické strany – ať již jako vládní nebo opoziční - se upjaly k vizi sociálního státu a na svou historickou roli, odstranění vykořisťování (čili nahrazení kapitalismu vývojově vyšším společensko-ekonomickým systémem), fakticky rezignovaly. Jako specifickou formu krachu sociálních demokratů pak lze označit Blairovu Labour Party, která v mezinárodní politice realizuje koncepce amerických ultraliberálů. A nelíčený obdiv vůdce ČSSD k Blairovi pak signalizuje, že ČSSD nemusí být jenom salon-fähig, ale brzy i imperalismus-fähig.
ooo V dlouhodobém programu ČSSD, schvalovaném celou sociálně demokratickou elitou není, bohužel, dokonce ani jediné slůvko (!!!) o zaměstnaneckém akcionářství, natož významná stať o jeho koncepci i různých variantách! A to i přes skutečnost, že v roce 2000 byla v EU zavedena majetková spoluúčast zaměstnanců ve 31% podniků s více než 200 zaměstnanci s 45% podílem na celkovém zisku. V roce 2003 pak studie Evropského parlamentu posoudila vliv finanční zaměstnanecké participace na růst efektivity u 30 000 podniků z dvaceti zemí a odhadla růst produktivity např. u Francie na 7-9%, v Japonsku 3-9% a v USA dokonce na 3-32%. Poukazuje se rovněž na příznivý vliv zaměstnanecké participace na vyšší zaměstnanost…
ooo Za stejně výmluvnou lze považovat i tristní pasáž z dlouhodobého programu ČSSD, týkající se družstevnictví… (6.6. Družstevnictví, přičemž na webové stránce ČSSD zcela chybí obsah bodu 6.7 s titulem Privatizace a kultivace podnikání).
ooo Dlouhodobý program ČSSD sice obsahuje ódu na prvorepublikové družstevní hnutí, poněvadž ČSSD prý, „Navazuje… na tradice založené VIII. sjezdem Československé sociálně demokratické strany dělnické v roce 1907,“… – a drobný faux pas, že v roce 1907 Československo ještě neexistovalo, autorům klidně odpusťme.
ooo ČSSD však na myšlenku družstevnictví nenavazuje proto, že se jedná o koncepci v jádru antikapitalistickou, ale proto, že prostě, „…podporuje všechny formy družstevnictví pro jeho prvky vzájemné solidarity, principy demokratického řízení a rovná práva členů…“ Něco málo však autoři programu nejasně tušili, poněvadž dodali, že ČSŠD, „Potvrzuje trvalou platnost myšlenky, že družstva, ve srovnání s ostatními obchodními společnostmi, vykazují jasné odlišnosti…“
ooo Chtělo by se alespoň tichounkým hláskem zvolat – Hurá! Jenomže autoři svoji krásnou předtuchu vzápětí popravují následujícím a naprosto chaotickým názorem na smysl vzniku družstevnictví i existence družstev: „Důvodem jejich existence není dosahování zisku, nýbrž poskytování služby členům.“…
ooo Sociálně demokratické hnutí zakládali hrdinové, kteří měli vizi; a za tvrdých perzekucí hodlali zlepšit svět tím, že odstraní kapitalismus a zruší rozdíly mezi bohatými a chudými. Dnes chod i cíl tohoto hnutí určují nezřídka kapitalisté, oligarchové či kariéristé popř. lehkoživkové nejrůznějšího ražení. Oním cílem je sociální smír…
ooo Dobrý voják Švejk si U kalicha povzdechl: „Náš obrlajtnant Makovec, ten nám vždycky říkal: ,Disciplina, vy kluci pitomí, musí bejt, jinak byste lezli jako vopice po stromech… Představte si park, řekněme na Karláku, a na každým stromě jeden voják bez discipliny. Z toho jsem vždycky měl největší strach.“
ooo Závěrem tudíž nebude od věci určitá parafráze onoho slavného rčení: Představte si Sjezd ČSSD, řekněme v Brně, a tam na každé židli sedí jeden delegát bez vize. Z toho jde opravdu veliký strach.

František Stočes
27. března 2007

NETSOCAN