NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2009 ---Ročník VIII.
Uživí planeta lidstvo v novém věku?

To záleží pouze na nás. Lidé by měli vědět, že pokud udělají něco špatně, tedy v rozporu s etikou a dobrými vztahy, ať už mezilidskými či vůči přírodě, dříve nebo později budou konfrontováni s nutností tuto skutečnost vynést na povrch, aby napravili chyby, které takto napáchali. V každé chvíli skutečně platí zásada, že se k člověku vrací to, co sám vyzařuje – tedy vyzařuje-li to dobré, pak se k němu to dobré vrací a naopak. Lidé mají dnes sklon soudit minulost nebo se zabývat řešením negativní budoucnosti, přitom si ale ani v nejmenším nepřipouští fakt, že minulost zde není proto, abychom soudili to, co se nepovedlo, ale proto, abychom se z toho, co bylo, poučili a převzali to dobré tím, že pochopíme, PROČ se dělo to, co se dělo. Na druhou stranu platí také to, že stejně jako jsme si minulostí vytvářeli přítomnost, vytváříme si také přítomností svou budoucnost, a z toho bychom měli vycházet….

Podíváme-li se do historie, vidíme, že v určitých obdobích docházelo po celém světě ke vzpourám – asi tak, jako je tomu nyní. Vládnoucí kruhy měly ve většině případů snahu takové vzpoury (leckdy násilně) potlačit, ale tím nevyřešily základní problém, PROČ k těmto vzpourám dochází, a tak vzpoury za nějaký čas propukly znovu. Nyní – na počátku Věku Vodnáře, který usiluje o „volnost, rovnost, bratrství“ – je tedy na místě si UVĚDOMIT, proč ke vzpourám dochází. Všechny vzpoury, co jich jen v historii bylo (nynější vzpoury nevyjímaje), byly (a jsou) vedeny především proto, že lidé chtějí být svobodní, a tak se lidé budou bouřit zas a znova, dokud této svobody nedosáhnou. Pokud však lidé usilují o svobodu, měli by také vědět, co taková svoboda obnáší. Že svoboda vyžaduje také jistou dávku zodpovědnosti a kázně, protože bez toho svoboda nemůže existovat – jsou určité hranice, které by neměly být překročeny, přinejmenším by svoboda jedince měla skončit tam, kde začíná omezovat okolí. Každopádně by však v takovém svobodném světě měl každý jedinec mít právo na slušný život, aniž by usiloval o moc nad ostatními lidmi, protože mít moc nad ostatními skutečně nic neřeší – jediným správným krokem je vzájemná spolupráce…

Nyní prožíváme nejdůležitější období v dějinách lidstva, kdy jedna epocha vývoje lidstva končí a druhá začíná. Odcházející Věk Ryb nás má naučit posuzovat všechno to, co děláme, z hlediska většího celku, jehož jsme součástí, tedy také celého vesmíru. Pokud se zabýváme potravinovou krizi, neměli bychom se zaměřovat na přelidnění planety a to řešit válkami (!). Jediným řešením potravinové krize je začít dbát o úrodnou půdu a tím navrátit úrodné půdě její původní účel namísto toho, abychom ji znehodnocovali svou činností…

Ať se to někomu líbí nebo ne, v oblasti zemědělství bylo skutečně jedinečným systémem družstevní hospodaření za socialismu – jak známo více lidí dokáže společně více než jedinec. V tomto bylo asi družstevní hospodaření za socialismu jaksi „nadčasové“, ovšem tím, že bylo vedeno „shora“ bylo mnohým trnem v oku a mohlo působit jako „diktát“, byť bylo vedeno v tom nejlepším úmyslu…. Z minulosti máme také zkušenosti, že zatímco v socialistickém sektoru byli drobní zemědělci donuceni pracovat na státním, jinde ve světě velké farmy svou velkou produkcí nutily malé farmy k ukončení činnosti, protože malé farmy se nemohly při konkurenci velkých farem uplatnit. Anebo velké farmy takové malé farmy jednoduše „spolkly“. Ve své podstatě je to totéž, jako v socialistickém družstevnictví, jen s tím rozdílem, že farmy ve světě měly soukromého majitele.

V socialistickém sektoru se zisky dělily mezi zemědělce, kteří dostávali různé bonusy (např. zemědělské přebytky), čímž byli lidé k práci v zemědělství motivováni..… Jak to bylo s činností farem ve světě, to nevím, ale třeba měly velké farmy jiný dokonalý systém. V tom případě mě zaráží, že se o tom nikde nemluví. Každopádně zahraniční farmy měly nejspíš dokonalejší techniku, která usnadňovala práci (i když ta naše také nebyla k zahození - s největší pravděpodobností byla šetrnější k přírodě). A co nyní oba způsoby hospodaření v zemědělství propojit? Dost možná by to byl první krok z potravinové krize, který by dal základ pro budoucí život, ve kterém by už nebylo hladovějících. Pokud chce někdo v zemědělství podnikat sám, na vlastní pěst, proč mu to neumožnit? Časem by možná takoví drobní zemědělci zjistili, že společně dokážou mnohem více, a sami by se začali sdružovat, ale k tomu by si každý měl dojít svou vlastní cestou. Největším přínosem takového systému by bylo, že – byť se to může zdát v dnešní době neuvěřitelné - pro některé lidi je i v dnešní době práce v zemědělství přirozená, to jen společnost o jejich přirozenost nejeví zájem. Každý z nás je členem národa, který byl ve svém prapůvodním zaměření zemědělský, přesto ne každý je práce v zemědělství schopen. Važme si toho, že v dnešní době takoví lidé ještě žijí, a dejme jim příležitost právě teď. Jak známo – přítomností si vytváříme budoucnost.


Jana Mašková
astroložka (www.astrojinak.wz.cz, http://www.aukro.cz/my_page.php?uid=12751622)
9. března 2009

NETSOCAN