NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2010 ---Ročník IX.
Braňme demokracii vybojovanou při Sametové revoluci!

Jako člen Bezpečnostní komice při KVV ČSSD Praha tímto podávám jejímu zasedání, které se má konat 23. března, následující návrh usnesení k neoprávněnému policejnímu zákroku proti pokojnému shromáždění členů a příznivců Dělnické strany v Brně dne 19. 2. 2010:

A/ Bezpečnostní komise konstatuje, že zmíněný policejní zákrok byl neoprávněný a byly při něm porušeny základní občanské svobody a práva. Bezpečnostní komise při KVV Praha tímto zasílá Ústřední bezpečnostní komisi ČSSD návrh, aby podnikla urychlené kroky k vyřešení tohoto bezpráví.

B/ Poněvadž každý člen i orgán ČSSD má dle stanov právo obracet se se svými podněty a návrhy přímo na vedení ČSSD, Bezpečnostní komise při KVV Praha využívá i této možnosti a obrací se na předsedu ČSSD, aby na příštím jednání P ÚVV ČSSD byla tato záležitost projednána, a navrhuje (ať již prostřednictvím poslanecké interpelace či přímo) vyzvat ministra vnitra M. Pecinu, aby se poškozeným omluvil.

Zdůvodnění usnesení:
1) Věcná stránka problému (body A, B, C)
2) Ideologické zdůvodnění
3) Představuje Dělnická strana riziko pro demokracii?

Ad 1/ Věcná stránka problému

Dne 19. 2. 2010 bylo před budovou NSS v Brně policií ČR nezákonné rozehnáno neohlášené shromáždění členů a příznivců Dělnické strany, kteří spontánně a poklidně protestovali proti tehdejšímu (zatím soudně nepravomocnému) rozpuštění DS Nejvyšším správním soudem.
A) Česká policie svým neoprávněným zásahem porušila základní ústavní lidská práva a svobody těchto občanů. Tato základní ústavní lidská práva a svobody jsou vyjádřeny v Zákoně o právu shromažďovacím (č. 84/1990 Sb. ze dne 27. března 1990 ZDE v prvním a druhém odstavci § 1 následovně:

§ 1

(1) Občané mají právo pokojně se shromažďovat.
(2) Výkon tohoto práva slouží občanům k využívání svobody projevu a dalších ústavních práv a svobod, k výměně informací a názorů a k účasti na řešení veřejných a jiných společných záležitostí vyjádřením postojů a stanovisek.
(3) Za shromáždění ve smyslu tohoto zákona se považují též pouliční průvody a manifestace.
(4) Ke shromáždění není třeba předchozího povolení státního orgánu.
(5) Jsou zakázána shromáždění v okruhu 100 m od budov zákonodárných sborů nebo od míst, kde tyto sbory jednají.“

B) Současně je (zejména v § 10 a 12) taxativně vyjmenováno za jakých okolností může být takové (i oznámené) shromáždění rozpuštěno, zejména:

§ 10

(1) Úřad, jemuž bylo shromáždění oznámeno, je zakáže, jestliže by oznámený účel shromáždění směřoval k výzvě:
a)    popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení nebo k rozněcování nenávisti a nesnášenlivosti z těchto důvodů;
b)    dopouštět se násilí nebo hrubé neslušnosti;
c)    jinak porušovat ústavu a zákony.
(2) Úřad shromáždění zakáže též tehdy, jestliže
a)    se má konat na místě, kde by účastníkům hrozilo závažné nebezpečí pro jejich zdraví,

b)    na stejném místě a ve stejnou dobu se má podle dříve doručeného oznámení konat jiné shromáždění a mezi svolavateli nedošlo k dohodě o úpravě doby jeho konání; nelze-li určit, které oznámení bylo doručeno dříve, rozhodne se za účasti zástupců svolavatelů losováním.
(3) Úřad může shromáždění zakázat, má-li být konáno v místě, kde by nutné omezení dopravy a zásobování bylo v závažném rozporu se zájmem obyvatelstva, lze-li bez nepřiměřených obtíží konat shromáždění jinde, aniž by se tím zmařil oznámený účel shromáždění....
§ 12

(6) Shromáždění uvedená v odstavci 3 a v odstavci 5 může zástupce úřadu rozpustit způsobem stanoveným v odstavci 1, jestliže účastníci shromáždění páchají trestné činy a nápravu se nepodařilo zjednat jiným způsobem, zejména zákrokem proti jednotlivým pachatelům. V nepřítomnosti zástupce úřadu tak může učinit velící příslušník Policie České republiky.

C) Podle dostupných informací k žádnému – ani individuálnímu natož hromadnému – přestoupení zákona shromážděných nedošlo a dosavadní vysvětlení policie, obhajující zásah, tudíž nekompetentní.

Vyplývá to jasně ze slov mluvčího jihomoravské policie Pavla Švába: „Podle policie účastníci shromáždění porušili zákon, když rozvinuli vlajky zrušené Dělnické strany a předseda Tomáš Vandas začal do megafonu přednášet projev. ,S přihlédnutím k místnímu a věcnému kontextu, kdy se jednalo o politické projevy členů a příznivců strany, která usiluje o narušení ústavního pořádku, bylo shromáždění rozpuštěno...‘ ZDE

Současně to dle mediálních informací potvrdila i Julie Zelená z Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, která Lize lidských práv uvedla, že žádný z těchto důvodů nenastal a žádné projevy nesnášenlivosti nebyly zaznamenány. Důvodem pro rozpuštění shromáždění prý bylo jen to, že nebylo oznámeno. (Viz např. ZDE ):

Jediný zatím známý videozáznam ze shromáždění rovněž žádné přestupky demonstrantů nepotvrzuje, právě naopak dokazuje protiprávnost policejního zásahu: ZDE

2) Ideologické zdůvodnění

Je nutno zdůraznit, že mj. i zmíněný Zákon o právu shromažďovacím si českoslovenští občané vybojovali na někdejším totalitním bolševickém režimu nepřetržitými a více než týden trvajícími demonstracemi. Jak to vypadá, nyní se opět začíná se zastřenými pokusy ony vybojované svobody a práva okleštit. A neděje se tak jenom v případě Dělnické strany, ale podobně byla rozehnána pokojná shromáždění anarchistů či squatterů. Viz opět Liga lidských práv: ZDE

Navíc se ukazuje, že stoupenci jiných politických názorů než zastává establishment (a mainstreamová média), začínají být opět perzekuováni a policejně i soudně stíháni; mnohdy za činy, které ve vyspělých demokraciích, jako např. v USA vůbec nejsou trestné.

A postupuje se známým a stejným způsobem jako se za Rakouska-Uherska postupovalo proti socanům, nebo za reálného socialismu proti disentu, patrně již i včetně jejich postihu v zaměstnání či ve školách (za politický názor!). Jde se dokonce tak daleko, že se na Karlově univerzitě nesmí diskutovat o událostech souvisejících s 2. světovou válkou... Dnes opět může být občan souzen za politickou činnost a hrozí mu až 8 let vězení! Kam jsme to za 20 let po Listopadu 1989 vlastně dospěli? K začínající nové totalitě?

Tragikomické je, že se takto postupuje proti občanům, kteří se v ČR „proviňují“ především a jedině tím, že jsou českými patrioty! Takováto praxe by měla být pro politickou stranu s dlouholetou demokratickou tradicí, jakou Česká strana sociálně demokratická nesporně je, zcela nepřijatelná!

A jako člen ČSSD, člen její bezpečnostní komise, která má na zákonnost dohlížet, i jako občan, který se zúčastnil všech listopadových demonstrací na Václavském náměstí a Letenské pláni včetně generální stávky, osobně a rozhodně protestuji proti pošlapávání odkazu Sametové revoluce!

3) Představuje Dělnická strana riziko pro demokracii?

Nezaujatému člověku, který si přečte program i stanovy Dělnické strany, musí být jasné, že jde o českou demokratickou stranu s tradičním národně socialistickým programem. Nálepkování jejich členů jako „náckové“ (národní socialisté z německého Nationalsozialistische Deutsche Ärbeiterpartei – NSDAP) je z nepatrné části dílem ignorantů a z velké většinou zlovolné, s úmyslem dát jim nálepku a image fašistů.

České národně socialistické hnutí původně vzniklo koncem 19. století odtržením od sociální demokracie se svým národním, českým, socialistickým programem, zatímco sociální demokraté tehdy prosazovali austrocentismus. Brzkým zánikem Rakousko-Uherska daly dějiny za pravdu „náckům“, kteří dnes politicky vegetují jako Česká strana národně sociální.

Německá NSDAP vznikla následovně: Sedmého března 1918 založil zámečmík a básník Antonín Drexler v Mnichově pobočku strany Svobodný výbor pro německý dělnický mír (Freier Ausschuss für einen deutschen Arbeiterfrieden), kterou pak v roce 1919 Drexler, G. Feder, D. Eckart a K. Harrer přejmenovali na DAP (Německá dělnická strana – Deutsche Arbeiterpartei).

Poté co do DAP vstoupil agent německé vojenské rozvědky A. Hitler, usilující o přejmenování DAP na stranu sociálně revoluční, byla DAP skutečně přejmenována, ale po vzoru rakouském – a proti Hitlerově vůli – na Národně socialistickou německou dělnickou stranu (Nationalsozialistische Deutsche Ärbeiterpartei – NSDAP)...

Původně tedy „náckové“ neměli s fašismem vůbec nic společného; stali se jen politickými konkurenty svých „původních“ sociálních demokratů a bolševických komunistů.

Geneze fašismu (jako nacionálního šovinismu) a jeho znaky: Hitler, který snahou o přejmenování DAP na revoluční stranu patrně usiloval o její snadnější zákaz, se posléze stal předsedou NSDAP; ale trvalo mu celých 13 než skutečnou socialistickou opozici v NSDAP zlikvidoval (a ostatní zastrašil). Stalo se tak při Noci dlouhých nožů (29-30. června 1934), kdy bylo vyvražděno celé velení SA včetně dvou generálů Reichswehru; oficiálně se hovoří o 77 obětech (neoficiálně o stovkách).

Za jasné symptomy, že s původními německými národními socialisty není cosi v pořádku, lze považovat fakta, že Hitlerovi „socialisté“ začínali být podporováni nejen německými bankéři a průmyslníky, ale i dalšími zahraničními elitami v Evropě i v USA včetně členů britské královské rodiny... Proč „socialistu“ Hitlera podporovali? Jistě proto, že dobře znali Hitlerův Mein Kampf a jeho ideu Drang nach Osten...

Závěr: Je mimo jakoukoli pochybnost, že Dělnická strana nemá s Hitlerovým nacionálním šovinismem absolutně nic společného. Nemá vůbec žádný ideologický instrument, který by ji mohl spojovat s fašismem. Označování jejích členů za nácky (ve smyslu fašismu) je dehonestující, poškozující DS a patrně i žalovatelné. Není jasné, jak dopadne odvolání DS proti rozsudku NSS u Ústavního soudu; ale při nepříznivém verdiktu lze čekat i následné odvolání se k adekvátním euroinstitucím.

V takovém případě se může objevit i verdikt, který ČR přímo či nepřímo označí za nedemokratický stát a Česká strana sociálně demokratická se pak svým postojem sama zařadí mezi subjekty ctící demokracii, či mezi subjekty podporující (ať již aktivně či mlčením) antidemokratické snahy.

Druhou variantou je soudně pravomocný zákaz DS. V takovém případě si mnozí v KSČM i ČSSD řeknou – Hurá! Přibudou nám jistě další voliči! Jenomže již dnes je v pohybu úsilí o soudní zákaz KSČM. Stane-li se pravomocným, řeknou si ono Hurá už jen v ČSSD. Pak, nebude-li poslušná, přijde na řadu ČSSD; přesněji řečeno její vedení...


František Stočes, Praha
21. března 2010

NETSOCAN