NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2010 --- Ročník IX.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o K. Schwarzenberg při restituci korumpoval!
o Íčko praví: My jsme tým!
o Mgr. Miloslav Štěrba
AKTUALITY
o Karel Kryl – první mučedník 4. odboje!
o František Stočes
Dokumenty
o Braňme demokracii vybojovanou při Sametové revoluci!
o Lester G. Thurow
o Přijde nová revoluce a po ní nový středověk
o Lester G. Thurow
ČLÁNKY
o Nejsou peníze
o Ing. Josef Vít
o Jak vlastně hospodařila a hospodaří pravice?
o Leoš Paclík
o Krize a Janotův balíček
o Ing. Josef Vít
GLOSY
o Když plivnout, tak na Paroubka!
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Tisíckrát opakovaná lež....
o Mgr. Miloslav Štěrba
Společnost
o Homofóbie - klacek politických primitivů
o František Stočes
Strana práv občanů
o Mohu si trochu zafantazírovat?...
o František Janouch
o Ad/ Zbytek získá pro svého lídra hlasy našich emigrantů
o Ing. Zdeněk Zbytek
NETSOCAN MONITOR
o Ekonomická krize a její řešení
o Český stát se o banky postarat nedovede
o Jak zamezit rozvodům politiků
o Gaza: Nejhorší je předstírat, že se nic závažného neděje
o Ne, řekl Paroubek šéfovi NATO
o O totalitárním zákazu pyžama
o Jaký příklad si vybrat?
Reader´s Digest
o Česká republika se podílí na šíření falšovaných informací...
o Manifest společnosti svobody, blahobytu a mírového soužití




























o
o
o
K. Schwarzenberg při restituci korumpoval!


Předseda TOP 09 to přiznává v rozhovoru s redaktorem MF DNES J. Kubíkem, který vyšel 31. března pod titulkem Dejž to pánbůh, ať to teď ODS ve volbách vyjde :

„...v rozhovoru s ním, který v dubnu 2006 zveřejnily Hospodářské noviny, jsem si všiml takové jedné ne úplně průhledné vzpomínky. „O úplatek si mi snad přímo nikdo neřekl. I když možná, nepřímo, jednou... V jednom případě jsem se tomu podvolil... Nechme to být. Nešlo o nic velkého.“ Vyzbrojen touto historkou tedy testuji Schwarzenbergovu průhlednost. O co tehdy šlo?
Týkalo se to restitucí. Věci se nehnuly a nehnuly. Dotyčný seděl na šanonu a naznačil, že na něm bude sedět ještě několik let. Že to u něj v šuplíku bude pořád dole. Tak mi mnoho nezbylo.
* Co jste mu dal? „Dal jsem mu něco,“ zdráhá se Schwarzenberg být konkrétnější. Naléhám znovu: Co jste mu dal? Narážím na vaši transparentnost.
» Dal jsem mu to, co si vyžádal. Mohl jsem si říct, že mu nic nedám, ale tím by se ten proces táhnul donekonečna. Vím, že jsem v tom okamžiku byl slabý. Na druhé straně jsem zjistil, že kdyby se ty věci neřešily, tak mezitím si ty věci dobří lidé rozebrali, takže jsem taky nemohl donekonečna čekat.
* Hovor na tohle téma mu je viditelně protivný. Jemnými gesty dává najevo, že víc opravdu říkat nechce: ani kolik zaplatil, ani jakého majetku se to týkalo. Naznačí jen, že dotyčný člověk, který si od něj úplatek vzal, na svém místě setrval ještě řadu dalších let...“


Íčko praví: My jsme tým!

Sjeli se nám delegáti,
kandidáti, potentáti.
Jeden křičí: S kým?
Prohrajeme, nejsme svatí!
Íčko praví: My jsme tým!

Těch pár keců?
Bylo z hecu.
Hlavně přihrát svým
Toskánským vědcům.
Íčko praví: My jsme tým!

Tluč ho, sraba,
Německy řve baba.
Do hajzlu s ním!
Hrajem vabank!
Íčko praví: My jsme tým!

Von dá pokoj, chudák,
Hned jak zavře zobák!
Pryč s ním! Zabít? Čím?
Žije. Taková je doba!
Íčko praví: My jsme tým!




NETSOCAN MONITOR


Ekonomická krize a její řešení
Hospodářská krize, největší od dob Velké deprese, neměla a nemá dopady jen v ekonomické rovině. Projevila se i jako zlom v rovině intelektuální, zlom v přístupu k teoriím – a otevírá zároveň (konečně) pohledy na alternativy k neoliberalismu. Prvotní reakcí na krizi bylo posílení státu, byť často ve funkci tzv. věřitele poslední instance... Zároveň se objevila razantní kritika neoliberálních pilířů: MMF, Světové banky, ale i OECD a jejich receptů, které se dlouhodobě řídily tzv. Washingtonským konsenzem a zároveň aplikovaly politiku „one size fit for all“, tedy že jeden recept (a nadto zcela hloupý) se bude hodit na všechny země, bez ohledu na jejich velikost, ekonomickou strukturu a samozřejmě také přání jejich obyvatel... Řada věcí se změnila a změny stále probíhají, ale nejsou zdaleka dostatečné. MMF pořád slouží jako hlavní strašák dle hesla: „když stát neprovede drastickou (jakou jinou, že), odtučňovací kúru, přijde MMF a to bude jinej sekáč.“ Stejně tak ratingové agentury, které jsou přímo zodpovědné za propuknutí dnešní krize, vyhrožují zemím snížením ratingu a ztrátou důvěryhodnosti neomylných finanční trhů, které před nedávnem zachraňovaly stovkami miliard z kapes daňových poplatníků. Drzost těchto aktérů je neuvěřitelná, ale je potřeba přijít i s pozitivními řešeními, nejen s kritikou, ke které už bylo napsáno mnoho. ( Britské listy , 1. února).

Autorkou velice zajímavého příspěvku, který byl původně přednesen na Českém sociálním fóru, 29. ledna, je Ilona Švihlíková. Jako první variantu řešení řešení i prevence ekonomické krize autorka připomíná tzv. "Stiglitzovu zprávu v rámci OSN", která se nezabývá jen praktickou politikou, ale míří k hlouběji: k ideologickému zakotvení, k hodnotám a klade si za cíl změnu světového ekonomického řádu. Její návrhy na obecná i praktická opatření jsou následující:

- "Nastavení rovnováhy mezi vládou a trhem (návrat ke keynesianismu, otázka je, do jaké míry je to dnes v globálně provázaném světě možné, předpokládá to nutně vytvoření globálních institucí, což ale klade zásadní otázku jejich legitimity). Hlavním cílem tohoto opatření je vrátit státu ekonomickou suverenitu.

- Zavést (v globálním měřítku, které rovněž předpokládá minimálně globální standardy, nebo spíše globální kontrolní orgány) větší transparentnost, zodpovědnost a demokratické principy (zde jsou kritizovány např. „nezávislé“ centrální banky).

- Vyvarovat se globálních asymetrií a nerovnováh (jen rozbor tohoto bodu by mohl zabrat několik stovek stran, týká se nejen zvyšující se nerovnosti, ale také dopadů z mezinárodního obchodu, vztahů USA – Čína a samozřejmě postavení dolaru).

- Nutnost intelektuální pestrosti, v minulých letech (a v ČR to víceméně platí pořád) je jedinou správnou teorií neoliberalismus (nejen v mainstreamu, ale i v akademické rovině).

- Zavedení progresivního zdanění tam, kde bylo odbouráno jako opatření ke snížení výkyvů cyklu a samozřejmě i opatření redistribučního. Stejně tak úvahy o daňové harmonizaci, které by zabránily zhoubnému daňovému dumpingu mezi státy. (Pokud to např. ČSSD myslí s obnovením progrese v ČR vážně, je nutné (a už dloho!), aby toto téma nastolila v rámci EU a pokusila se první kroky alespoň k zavedení minimální daně z příjmů v rámci EU.).

- Globální regulace finančního trhu, zavedení Tobinovy daně.

- Radikální reforma institucí MMF a Světové banky, změny hlasování, která dává USA právo veta, nechybí ani úvahy o zrušení těchto institucí a nahrazení jinou, postavenou na bázi OSN.

- Koncentrace státní podpory na reálnou ekonomiku, nikoliv na finanční virtuální. <> - Odbourání pomoci státu soukromým firmám (neudržitelnost investičních pobídek...)."

Ovšem poněvadž takováto, na trhu zcela založená politika vede k prohlubování sociálních nerovností a polarizaci společnosti, autorka připomíná ještě alternativní či doplňkovou variantu:

"Jednou z možností je Parecon, který detailně rozebírá ve svých knihách např. Michael Albert. Participativní demokracie a ekonomika je založena na spolupráci, nikoliv na soutěžení. Podobným návrh pochází např. od W. Bella a jeho úvahách o deglobalizaci. Základem obou přístupů je komunitní participativní systém, spolupráce výroby a spotřeby, která nutně vyžaduje decentralizaci a silnou demokratickou participaci. Předvoj tohoto vývoje můžeme pozorovat v Jižní Americe."



Český stát se o banky postarat nedovede
Konec bankovního socialismu v Čechách. Vláda sociální demokracie prodá zřejmě za pár měsíců poslední bankovní akcie zahraničním majitelům. Kritici tvrdí, že záchrana českého bankovnictví stála stovky miliard ze státního rozpočtu. Ministr financí Pavel Mertlík , který prodával většinu českých bank, se domnívá, že pomoc bankám byla v posledních dvou letech na místě: „Náklady budou mnohem menší, než kdyby vláda nedělala nic,“ říká... Tehdy jsme museli banku stabilizovat. Řešili jsme nazrálou situaci za celou řadu let, kdy byla spravována předchozími managementy pod panem Salzmannem a Kollertem a skončila s takovými hospodářskými výsledky, s jakými skončila... Předpokládám, že operace jako celek bude někde kolem nuly... Sociální demokracie se domnívala, a myslím si, že je to správná myšlenka, že je rozumné částečný podíl v bankovnictví ponechat státu... Státní vlastnictví má určité výhody. To obecně platí, ale ukázalo se, že český stát se o banky postarat nedovede... Barak Alon (majitel firmy B.C.L., která Komerční banku připravila odhadem o osm miliard korun...)... LN: Navrátí se tedy IPB zpátky do rukou státu? To je téměř absolutně vyloučeno. Teď si zhorším pozici, když řeknu následující. Ve Švédsku tuším v roce 1992 se přes víkend sešel parlament, odhlasoval si zákon a podle něj znárodnil tamní největší banku. Byla státní ještě druhý den. (Lidové noviny, 21. prosince 2000).

No jo, takoví jsme byli; a na rozdíl od pánů Salzmannů, Kollertů, Mertlíků a Rusnoků jsme ještě více zchudli. Proč se ale operaci, při které sociálně demokratická vláda sanovala české banky stovkami miliard, aby je pak se ztrátou prodala zahraničním vlastníkům, říká záchrana českého bankovnictví, to je snad opravdu výraz naprosté ztráty soudnosti. Ale proč pan Mertlík říká, že se český stát nedovede o banky postarat? Proč to svádí na český stát? Českým státem a tvůrcem příslušné legislativy byl přece on, Miloš Zeman a jeho vláda!



Jak zamezit rozvodům politiků
Mirek Topolánek chtěl, aby jeho rozvodu byla věnována pietní úcta, aby se o něm mlčelo. Vskutku, rozvod je něco jako úmrtí. Většinou při něm pláčou i blondýnky. Podle psychologů je také rozvod skoro stejně stresující jako smrt blízkého člověka... V zemi trpící takovou fobií (a často oprávněnou) z korupce je rozvod politika vždy s otazníkem. Klasický myšlenkový vzorec nás nepolitiků je následující: Manželka vidí do politikových černých a šedých kšeftů. Ostatně různé vily, letoviska, golfová hřiště, aeroplány jsou napsány, díky zákonu, na ně oba... Jen akcie jsou na doručitele... Manželka navíc ví, pod kterou parketou jsou ukryty valuty, šperky, zlato a falešné pasy pro případ nutného úprku do Belize. Proto je potřeba takové manželce, dámy odpustí lidové rčení, „zavřít hubu“...Taková žena politika si přijde na mnohem víc než třeba chudinka paní Marešová Leošová... Šetrný politik si tedy pořizuje milenky, ale nerozvádí se. Vezměme Václava Klause... Ještě chytřejší politici se nejen nerozvádějí, ale milenky dokonce tají... U křesťanských demokratů, zvláště lidovců, je zas možné, že oni žádnou milenku nechtějí, neboť jim to zakazuje víra. Spíše tolik chtějí peníze, že jim za to žádná milenka nestojí. Nakonec však mohou skončit špatně jako Jiří Čunek. I když, skončil on ten Čunek vlastně špatně?... Politik se nemůže rozvést dobře... Ten nekňuba nedokáže zvládnout ani své vztahy. Jak má vládnout zemi?... Topolánek a Paroubek se v těchto lidových charakteristikách jistě poznají. (MF DNES, 23. února).

Autor glosy, Martin Komárek, ve svém Přešlapu sice připomíná i možnost celibátu pro politika, s tou výhodou, že by se politici přestali množit... Ale ignoruje tu nejprostší, jaká stále funguje v USA, že politik, který se rozvede, prostě jako politik končí. Nicméně odstraněním rozvedeného Topolánka získá ODS "morální převahu" a další klacek na rozvedeného Jiřího Paroubka. Pokud se ovšem na Nečase, nebo na toho, kdo vystřídá Topolánka v čele ODS, nevyšťourá také nějaká milenka. Nejlépe nějaká Mata Hari...



Ne, řekl Paroubek šéfovi NATO
Ani generální tajemník NATO Anders Fogh Rasmussen nepřesvědčil Jiřího Paroubka, aby jeho strana neblokovala posílení českých jednotek v Afghánistánu... „Nechceme navyšovat naši spoluúčast v Afghánistánu,“ řekl šéf ČSSD po setkání s Rasmussenem. Navyšování vojenské účasti v cizině sociální demokracie kategoricky odmítá i proto, že jí to zapovědělo vnitrostranické referendum... Rasmussen připomněl Paroubkovi spojenecké závazky Česka, ale ani to mu nepomohlo. „Přijali jsme společný závazek, že po útocích na Spojené státy v září 2001 nepřipustíme, aby se Afghánistán stal útočištěm pro teroristy,“ uvedl Rasmussen... Někteří socialisté ani příliš neskrývají, že pravou příčinou jejich odmítavého postoje je blízkost květnových voleb. „My pro to tentokrát nedáme ani hlas,“ řekl poslanec ČSSD Miroslav Svoboda s tím, že jiná situace může být na podzim. (MF DNES, 6. března).

Oportunismus mnohých sociálně demokratických politiků je skutečně odsouzeníhodný. Je z něho evidentně cítit snaha dělat z voličů i straniků hlupášky, kteří uvěří jejich předvolebním slibům, na které se po volbách jednoduše vykálejí. Čili na podzim už referendum zapovídající nebude?...



Gaza: Nejhorší je předstírat, že se nic závažného neděje
Žijeme ve velmi zvláštní době. Není dnes snadné vyjádřit samostatný názor na jakýkoliv citlivý či kontroverzní problém. Takže pokud chci kritizovat jednu z nejpravicovějších vlád, kterou kdy Izrael měl, tak potřebuji současně ujistit mé posluchače, že nejsem antisemitský popírač holocaustu. Pokud poznamenám, že všichni, včetně Palestinců, mají právo na odpor vůči okupaci své země, tak samozřejmě riskuji, že budu podezírán ze sympatií k teroristům apod. Podobnou nálepku jsem si vysloužil loni, když jsem se účastnil setkání se zástupci všech poslaneckých frakci parlamentu v Gaze včetně poslanců zvolených za Hamás ve volbách z roku 2006, které Evropská unie vyhodnotila jako svobodné a férové.... Vyřešení tohoto více než šedesátiletého konfliktu bude ještě časově, politicky i diplomaticky náročné. V zájmu stability a míru – a to nejen v dané oblasti a v celém regionu, ale i ve světě – musíme vytrvat. Dlouhodobý cíl by samozřejmě neměl odvést pozornost od potřeby okamžitých humanitárních akcí v pásmu Gazy, jehož děsivou devastaci jsme loni viděli na vlastní oči, ani od povinnosti seriózně projednat zprávu mise OSN, vedené Richardem Goldstonem, která se událostmi v Gaze detailně zabývá. To samozřejmě neznamená, že musíme se vším souhlasit... Nejhorší by však bylo předstírat, že se nic závažného nestalo a neděje. ( Britské listy, 11. března).

Britské listy úvodem uvádějí, že jde o: "Připravené vystoupení Jana Kavana na panelu k izraelsko-palestinskému konfliktu v Akademii věd ČR spolu s představitelem OSN v Praze Michalem Brožem a hlavním panelistou prof. Normanem Finkelsteinem dne 23. 2. 2010, ke kterému díky cenzuře předsednictva Akademie věd nedošlo." Jako noční můra však působí následující pasáž Kavanova projevu: "Vzhledem k tomu, že tu jsou pravděpodobně přítomni i někteří novináři, tak musím předeslat i to, co je zřejmé. Můj otec pocházel ze židovské rodiny, v jejichž obou větvích – prostějovské i jihlavsko-pelhřimovské – byli po několik staletí, která jsem dosud vysledoval, jen samí Židé. Otcova matka a většina jeho příbuzných zahynula v Terezíně a v Osvětimi. Záznam o tom, že má babička, Julie Kavanová, byla zavražděna v osvětimské plynové komoře, mi v památníku holocaustu Jad Vašem ukázali zástupci izraelského ministerstva zahraničí. Otec a jeho bratr přežili, protože bojovali v československých zahraničních armádách, jeden na Západě, druhý po útěku z koncentráku na Východě. Táta dostal medaili Za statečnost v boji o francouzský Dunkerque, kde byl vážně zraněn. V padesátých letech byl pak odsouzen ke 25tiletům žaláře nejen za údajnou velezradu, ale i za údajný sionismus. Jeden z bachařů, bývalý gestapák, si liboval, že v Leopoldově bude moci dokončit to, co začali nacisté v koncentrácích." Připomíná to dobu, kdy v Böhmen und Mähren patřilo k "bontonu" podobným způsobem připomínat árijské předky...



O totalitárním zákazu pyžama
...procházím-li dějinami totalitních a autoritářských režimů v našem kulturním okruhu, nějak se mi ne a nedaří najít příklad, kdy byl opresívní režim nastolen naprosto standardním rozhodnutím řádného soudu , nebo kdy by byl proces vzniku takového režimu rozhodnutím soudu přinejmenším spuštěn. Naopak se najde řada příkladů - fašistická Itálie, nacistické Německo, frankistické Španělsko - kdy legitimní režim zemřel na (přinejmenším počáteční) absenci vůle rozhodně se bránit proti zhoubnému bujení vlastní politické tradice - dokud měl ještě vůbec nějakou šanci. Příkladů, kdy nedostatek vůle k obraně a z něj plynoucí neochota zasáhnout proti vznikajícímu alternativnímu mocenskému centru se jednoznačně vymstily. Možné námitky, že takové argumentace lze zneužít proti každé politické síle usilující o alternativu statu quo jsem si vědom - a nepředstírám, že mám na ni jednoduchou vyčerpávající odpověď. (Britské listy, 19. února).

Autor, Karel Dolejší si své názory vyvrací, když posléze píše: „Hlavní poučení, které si německá NSDAP odnesla z nepovedeného bavorského pivního puče v roce 1923, znělo, že nyní musí postupovat v rámci formálních pravidel systému a dostat se k moci legálně. Kdyby tehdy Německo nemělo "hodnotově neutrální" ústavu a laxní úřady, a kdyby část místní bankovní a průmyslové oligarchie nesnila o likvidaci politické levice, mohlo být této straně s jejím zločinným programem zabráněno v účasti ve volbách v roce 1933, jimiž se dostala k moci. Tyto volby přitom byly do značné míry již fraškou, protože političtí protivníci "legálně existujících" nacistů byli během "kampaně" systematicky zastrašováni, mláceni, nebo rovnou vražděni. Nikdo však proti tehdy již vlivné a etablované "legální" straně účinně nezasáhl.“ Čili je jasné, že Hitler byl v zé době již podporován establišmentem a elitami, které ovládaly policii, justici apod. Naproti tomu DS nikdy proti žádnému politickému protivníkovi násilně nevystupovala. Jsou to naopak levicoví radikálové, kteří napadají její shromáždění a pokoušejí se zastrašovat. A co vajíčková hysterie na Andělu proti ČSSD? To nebylo zastrašování sociálně demokratických politiků?



Jaký příklad si vybrat?
V červnu 2008 londýnská Metropolitní policie během návštěvy George W. Bushe organizovala násilné provokace , aby pak mohla hovořit o "násilí" demonstrantů a v reakci na vlastní aktivity sama násilně rozehnat protestní shromáždění proti americkému prezidentovi. Tvrdí to stránky infowars.com a kontroverzní britský poslanec George Galloway. Další analogický případ, na nějž upozornil jiný britský poslanec, je popsán zde . Podobných případů chování policie v západních zemích lze v archívech najít celou řadu; pokud jde o nezákonné zásahy, Policie ČR bohužel není žádnou výjimkou. Který ze zásahů západních policejních sborů si mám vybrat, abych ho prohlásil za důkaz hrozících totalitních tendencí?... Od nezákonného zásahu policie v Londýně už brzy uplynou dva roky: Je ještě v Británii demokracie - nebo už tam nastala totalita, když nebylo třeba dodržovat zákony, neboť "to byli přece jenom míroví aktivisté"? (Britské listy, 19. února).

Autorem článku je Karel Dolejší. Na další policejní provokace britské policie upozorňuje Jan Čulík v článku Londýnská policie, používání policejních provokatérů, totalitní tendence a jak na to reaguje politika .


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


Česká republika se podílí na šíření falšovaných informací o íránském vývoji atomové bomby, Mojmír Babáček, (Britské listy 3. února)

Koncem prosince loňského roku zveřejnily české sdělovací prostředky zprávu, že Írán vyvíjí iniciátor neutronů, který má jediné použití jako roznětka nukleární hlavice. Tuto zprávu české sdělovací prostředky převzaly od anglického deníku vlastněného Rupertem Mudrochem, The Times of London. V internetové verzi článku jsou obsaženy i záběry na tajný dokument, který se údajně podařilo získat blíže nespecifikované asijské tajné službě... Pro každého soudného člověka tak jde o zjevný falsifikát. Proč si toho nevšimli čeští novináři, kteří zprávu přejímali? Jsou nevycvičení k tomu, aby si ověřovali zprávy, které zveřejňují nebo zveřejňují články na objednávku české vlády? Článek vyšel v Hospodářských novinách, které jsou nyní považovány za český vládní deník, pod titulkem „Íránci skutečně staví atomovou bombu, potvrdili odborníci“... Philip Giraldi, který pracoval 22 let v CIA jako protiteroristický agent, řekl, že dokument s největší pravděpodobností zfalšoval Izrael nebo Velká Británie, a že „řetězec Ruperta Mudrocha je velmi často používán ke zveřejňování falšovaných zpravodajských informací od Izraelců a příležitostně i od britské vlády“... Mezinárodní agentura pro atomovou energii, po prostudování iránské dokumentace k výzkumnému projektu Polonium-210, který eventuálně mohl zahrnovat práci na neutronové roznětce, zveřejnila v roce 2008 svůj závěr, že se jednalo o základní výzkum a že Írán na neutronové roznětce atomové bomby nepracoval. Tímto faktem se ale v současné době české sdělovací prostředky vůbec nezabývají,.. Jestliže dnes české sdělovací prostředky mluví o íránském jaderném programu jako o hotové věci (naposledy politolog Zdeněk Zbořil na ČT 24), zjevně vycházejí vstříc záměru americké vlády přesunout své vojáky z okupovaného Iráku do Íránu. Zveřejňování těchto zfalšovaných informací má přesvědčit českou veřejnost, aby podpořila okupaci Íránu. Vzhledem k tomu, že jsou ale k tomuto účelu používány zfalšované informace, jedná se o politiku, která je v příkrém rozporu s principy mezinárodního práva. Rád bych českým politikům i české veřejnosti připomněl, že podobnými metodami zahájil Adolf Hitler druhou světovou válku, a že tyto metody lidem nikdy nic dobrého nepřinesly a ani nemohou přinést.


Manifest společnosti svobody, blahobytu a mírového soužití (Miloš Pick, Britské listy, 16. listopadu

Návrh deseti prvků zásadní změny globálního společenského systému, který přestavil nestor české ekonomické vědy Miloš Pick na konferenci Centra globálních studií AV ČR Krizové a postkrizové scénáře a na semináři Masarykovy demokratické akademie, Fontes Rerum a Evropského hnutí Svět a my v éře neoliberalismu 12. 11. 2009...

1. Rozvíjení rodícího se vícepolárního světa, umožňujícího vyvažování a postupně i kooperaci a koordinaci zájmů jednotlivých regionů, místo dosavadního jednopolárního světa, převážně podřízeného zájmům jediné supervelmoci.

2. Překonávání asymetrické, nevyvážené liberalizace světového obchodu. Ta méně vyspělým zemím ponechává jako jedinou ochranu osvojování složitějších výrob a služeb extrémně nízké kursy jejich měn. Touto politikou levné práce diskriminuje země méně vyspělé a současně podřezává konkurenceschopnost zemí vyspělých, což je patrně prvotní příčinou této krize.

3. Veřejná vlastnická kontrola hlavních bank – umožněná i obrovskými finančními injekcemi z veřejných rozpočtů - je patrně nezbytná i k překonání krize. Do budoucna se otvírá otázka veřejné vlastnické kontroly i ve značně zmonopolizovaných odvětvích, jako zejména v energetice, vodním hospodářství, spojích a veřejné dopravě – a to i s hlediska ekonomické bezpečnosti. Týká se to i lokálních monopolů, jako jsou vodárny a kanalizace. Veřejná vlastnická kontrola několika stovek největších nadnárodních společností, které dnes dominantně ovládají světovou ekonomiku i politiku, se dlouhodobě stává podmínkou soutěžních trhů.

4. Překonání extrémní deregulace trhů – počínaje finančními trhy. Ta patřila ke spoušťadlům krize a dnes je již široce uznávanou podmínkou ekonomické stabilizace. Současně je nezbytná intervenční politika jak makroekonomická k usměrňování souhrnné poptávky, tak i mikroekonomická k podpoře konkurenceschopnosti osvojovaných produkcí.

5. Obrat od dosavadního neudržitelného, do značné míry kvantitativního ekonomického růstu, založeného na zvyšování množství výrobků a služeb, k růstu kvalitativnímu, založenému na zvyšování znalostí, vtělených do jednotky výrobku a služeb, tedy do jednotky hmoty a energie.
To vyžaduje na jedné straně podporu rozvoje znalostí, a to převážně solidárně poskytovanými veřejnými službami zdravotní a sociální ochrany a zejména systémem vzdělávání, překonávajícím sociální síto v přístupu mozků ke znalostem. Možná i pomoc méně vyspělým zemím časovým omezením duševního vlastnictví.
Na druhé straně i tlumení spotřeby hmoty a energií ekologickým zdaněním, odrážejícím jak vzácnost přírodních zdrojů - energií, vody a surovin - tak i náklady na ozdravování životního prostředí; možná také tlumením nadměrného zkracování životnosti produktů i nadměrné nákladní dopravy.

6. Využití soudobého typu technického rozvoje ve vyspělých zemích, umožňujícího překrývat růst produktu růstem produktivity bez růstu zaměstnanosti tak, aby rozšiřoval volný čas místo dosavadního zvyšování nezaměstnanosti. Příští etapou – po překonání krize – může být patrně zavádění čtyřdenního pracovního týdne.

7. Překonávání extrémní polarizace příjmů za práci - kdy nejvyšší již dosahují čtyřistanásobku průměru (USA) - která se zcela odpoutala od účelné motivace výkonu, a to především v důsledku přesily kapitálu v poměru k práci. K vytvoření rovnováhy sil rozvíjet společenské tripartitní vyjednávání i účast práce na rozhodování a vlastnictví podniků. Nezbytné je i progresivní zdanění těchto příjmů.

8. Prohlubování politické demokracie, která vznikala před dvěma staletími, kdy moc ekonomická – moc kapitálu - byla slabá. Dnes, kdy neregulovaná moc kapitálu je silnější než stát, je uvedená kontrola největších nadnárodních společností i dalších hlavních strategických ekonomických subjektů podmínkou i politické rovnováhy a účinnosti demokracie.

9. Překonávání mediokracie, kterou umožnil zejména technický rozvoj masmédií. Ta již přestávají být „hlídacím psem“ svobody slova a stávají se ve značné míře kapitálově náročným monopolizovaným „podnikáním s pravdou“. Proto je nutné posilovat roli solidárně hrazených, zejména veřejnoprávních medií, kontrolovaných volenými orgány – nikoli samozvanými klikami – i kapitálově méně náročnou, svobodnější „blogosféru“.

10. Sledování možnosti dlouhodobě přecházet - s technickým rozvojem spojů - od zastupitelské k přímé demokracii.

To je „desatero“ svobody, jakou svět nepoznal. Svobody nejen jednotlivce, ale i svobody solidární společnosti. Svobody nejen politické, ale i osvobození od bídy a sociálního strádání, od národnostního a rasového útlaku, od válek a ekologického sebezničení. Není závaznou „kuchařkou“, ale jen podnětem k přemýšlení.










Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 31. března ve 21:00 a redakce tímto současně děkuje všem autorům za hodnotné příspěvky do tohoto čísla. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN