NETSOCAN
Číslo 3 -- BŘEZEN 2011 --- Ročník X.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o Zprávy z Lihového domu
AKTUALITY
o Vojenské akce proti Kaddáfímu jsou protiprávní a zločinné
o František Stočes
o Oběti
o Ing. Josef Vít
o Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu
o Ing. Josef Vít
o Stop vládě rozpočtového hyenismu!
o František Stočes
ČLÁNKY
o Daně, daně a zase daně
o Ing. Josef Vít
Společnost
o Polarizace společnosti
o Miroslav Bohatý
Dokumenty
o ZASTAVME HAZARD S OSUDY LIDÍ!
Zahraničí
o V co věří občané Říše středu?
o Mgr. Miloslav Štěrba
Družstevnictví
o Zaměstnanecká participace v ČR 1990 – 2001
o FRS
GLOSY
o Lepru léčit neumí, ale mohou ji zakázat
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Ad/ Lepru léčit neumí, ale mohou ji zakázat
o Mgr. Miloslav Štěrba
NETSOCAN MONITOR
o V Nizozemsku se bouří proti prémiím pro bankéře
o Libyjské otazníky HISTORIE A VÝCHODISKA
o Jak Donald Trump vyzrál nad Kaddáfím
o Kořeny arabské revolty a předčasné oslavy
o Wisconsin zrušil odborová práva
o Král králů celé Afriky aneb kolik má Sarko divizí?
o Cenové mapy – pokus o legalizaci lichvy?
Reader´s Digest
o Siamská dvojčata a síla ticha
o Libye: Rusko a Čína







o


Zprávy z Lihového domu

24. března se na webu ČSSD konal tradiční chat s osobností. Diskuse probíhá tak, že čtenář předloží osobnosti otázku či nějaký názor a osobnost mu vysvětluje svůj postoj. Touto osobností byl konkrétně předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a autor se na něho obrátil s následující záležitostí:

Vážený pane Sobotko, blahopřeji Vám ke zvolení za předsedu ČSSD. Mám tyto otázky: Proč nebyl na zářijovou „programovou konferenci“ pozván zástupce Družstevní asociace České republiky? Byl zástupce Družstevní asociace České republiky pozván jako host na tento sjezd? Pokud ne, proč?

Proč nikdo z vedení ČSSD nereagoval na výzvu stínové družstevní komise, Sociální demokraté by měli podpořit družstevní formy podnikání, uveřejněnou v Britských listech ? Nabídli jsme tuto výzvu k publikaci na webových stránkách ČSSD. Publikována zde nebyla. Proč? Proč je ČSSD naprosto pasívní k problematice družstevnictví, které bylo vlajkovou lodí prvorepublikové ČSSD?

Připomínám slova Antonína Hampla na XVI. Sjezdu ČSSD): „Socialism, toť v podstatě problém zvýšení výroby a spravedlivé distribuce statků... Když se mluví o socialisaci, je nutno tento požadavek definovati jako snahu o právní a hospodářskou změnu majetkového a výrobního procesu, tak, aby každý, i ten poslední dělník, měl vědomí, že pracuje na svém, ať již tato kolektivita je vyjádřena jakoukoli formou družstevní; když si uvědomujeme, že socialisace je naším heslem, tedy onou nebezpečnou cestou, která ohrožuje nepřátelské posice, pak si musíme uvědomit, že ne závist, ne nevraživost musí býti hnací silou, nýbrž hluboké přesvědčení, že dosavadní mzdový systém je v nesouhlasu s demokracií, s kulturní a mravní úrovní dělnické třídy.“

Proč ČSSD opustila vizi socialismu a sociálně spravedlivého státu a nahradila ji koncepcí sociálního státu, koncepcí, kterou vytvořil Bismarck ve snaze potlačit tehdejší socialistické hnutí?
František Stočes, Praha 2.

Přestože se po odeslání textu na webovém formuláři objevilo potvrzení, že text byl přijat, odpovědi se tazatel nedočkal. Vypadá to tak, že osobnosti ČSSD zásadně odpovídají jen na ty otázky, které prostřednictvím nicků a svých asistentů samy položí...


Čtenáři se mohou také zúčastnit připomínky výročí založení ČSSD před 133 lety, které se uskuteční 7. dubna 2011 ve 14 hodin na tradičním místě u kulturního domu KAŠTAN v Praze 6 – Břevnově, Bělohorská 150, zastávka tramvaje č. 22 Kaštan. Srdečně zvou Obvodní výkonný výbor Praha 6 a Pražská sociální demokracie.

Takže milí občané, kteří pracujete či chodíte do školy, požádejte své zaměstnavatele či profesory o srdečné uvolnění, které lze zdůvodnit omluvou, že sociální byrokraté slaví zásadně v pracovní době. Tím se vysvětluje, proč stranický svatostánek získává přezdívku Lihový dům a je momentálně zatížen takřka miliardovou sekyrou. Ještě že se toho Otcové zakladatelé nedožili...


František Stočes

o



NETSOCAN MONITOR


V Nizozemsku se bouří proti prémiím pro bankéře
Tisíce klientů banky ING, mobilizovaných přes Twitter a další sociální sítě, pohrozily hromadnými výběry na protest proti tučným prémiím vypláceným bankéřům... Odměna pro výkonného ředitele ING Jana Hommena ve výši jednoho miliónu liber (necelých 28 miliónů Kč) může působit jako almužna v porovnání s jeho zahraničními kolegy... V případě vysoce postavených bankéřů v Goldman Sachs a JP Morgan jde až o 40 miliónů liber každému... Bankéři se brání tím, že vysoká odměna je životně důležitá pro udržení talentů a má zabránit nizozemským finančníkům „přebíhat“ do zámořských bank. (Novinky, 29. března).

„Nechte je jít do zahraničí, pokud se jim to tady nelíbí. Existuje spousta chytrých lidí, kteří budou chtít pracovat za méně,“ hřímá Polhout, odborový předák ING. Emma Rohlová z knihkupectví v centru Amsterodamu zase tvrdí: „Bankéři by neměli dostávat bonusy vůbec. Proč mají brát obrovské sumy za to, že chodí do zaměstnání a dělají svou práci?“ A to Nizozemci nejspíše naplatí poplatky jako Češi zdejším zahraničním bankám...



Libyjské otazníky HISTORIE A VÝCHODISKA
Kaddáfí odmítá stranický systém jako ovládání společnosti úzkou skupinou osob. Vytvořil proto stát „lidových mas“... a v roce 1979 se vzdal titulu předsedy vlády, aby se stal pouze neformální hlavou... Libye. Zemi vládne od té doby oficiálně Všeobecný lidový kongres... V zemi byly... vytvářeny (zdola i shora) místní lidové kongresy jako jakýsi model přímé lidové demokracie. Je nesporné, že se často úspěšně postavily i proti administrativním orgánům (např. ministerstvu zahraničních věcí nazvanému „lidový úřad“). Demokracie zdola spolu s rozlohou země omezila centrální moc, ale zároveň mnohdy i efektivní řízení státu a silné centralizované armády. To se stalo Kaddáfímu osudné nyní, kdy trvalo poměrně dlouho, než se mu podařilo zkonsolidovat dostatečně silné jednotky pro boj s povstalci... Lidové výbory jsou... představeny jako "řešení problému demokracie". A tyto výbory skutečně existují. Jejich praktická mocenská role je s otazníkem. Ale existují a mají být alternativou k parlamentarismu...Nejpodstatnějším krokem Kaddáfího režimu bylo znárodnění ropných nalezišť. Kaddáfí široce využíval příjmů z těžby a prodeje ropy k reálnému rozvoji země – v oblasti školství, zdravotnictví, výstavby bytového fondu a infrastruktury, především dopravní... V Libyi byly v 80. letech budovány i rozsáhlé průmyslové podniky, v nichž ovšem na samém počátku pracovali především cizinci – místní beduínské obyvatelstvo nebylo na práci v průmyslu připraveno... V domácí politice prosazoval od sedmdesátých let politiku samosprávy založenou na sociální spravedlnosti, zákazu vykořisťování a spravedlivém rozdělování bohatství, evropské rovnosti mužů a žen a na prvcích přímé demokracie, odvozené od bedúínských tradic. Tolik alepsoň teorie, i když praxe byla v každé době a každé komunitě různorodá... Právě tyto prvky teorie přímé samosprávy jsou pro „západní“ zastánce multipartajního parlamentarismu nejméně pochopitelné, jsou ale o to více široce oceňovány v Africe...Kaddáfího demokracie v ideologických východiscích nepřipouští spor idejí jako parlamentní systém, ale pouze definitivní pravdu jako výsledek konečného rozhodnutí shromáždění občanů... Kaddáfí je a vždy byl oddaným muslimem, přesvědčeným o správnosti idejí Koránu... Od konce sedmdesátých let, začal Kaddáfí ostře polemizovat s náboženskými autoritami ve snaze řešit moc mešit... Islámské právo šaría samotné Kaddáfí zachovával, ale odkázal ji do mezí náboženského práva – má řídit pouze záležitosti, spadající do sféry náboženství. Všechny další civilní záležitosti odkazuje Kaddáfí mimo dosah náboženského práva... To způsobilo, že v Libyi nebylo po desítky let třeba řešit negativní vlivy radikálních směrů muslimského náboženství, na minimum byl omezen vliv muslimského duchovenstva. Na druhé straně libyjští muslimové nevykazovali dlouho veřejně žádné významnější prvky fanatismu, to přišlo až s otevíráním hranic do Egypta a Tuniska a šířením radikálních idejí prostřednictvím satelitních televizí. Kaddáfí vyvolával stále větší odpor v mešitách. Neřešení tohoto skrytého problému se Kaddáfímu vymstilo nyní, kdy nad ním nejvyšší immám egyptské mešity al-Azhar Kardáwí vynesl fatwu s cílem omilostnit před bohem i všemi muslimy jeho vrahy... Kaddáfí si byl zjevně vědom, že svou nacionální politikou (opírající se o státní vlastnictví ropných nalezišť) Západ provokuje. Byl stoupencem všech emancipačních hnutí a palestinských národních práv. Podporoval, zřejmě i finančně... V této souvislosti se netajil negativním postojem vůči Izraeli, a to byl zřejmě další důvod, proč se obával potenciálního ataku především ze strany Spojených států. (Václav Jumr a Štěpán Kotrba, Britské listy , 26. března).

K tomu, aby se pochopil vznik vnitro-libyjského konfliktu by asi bylo v první řadě zapotřebí publikovat původní Kaddáfího projevy - poněvadž kdo jiný než Kaddáfí zná lépe Libyii – a teprve na nich stavět za použití dalších informací komplexní analýzu. Kaddáfí tvrdí, že nepokoje a násilnosti vyvolali opilí a zfetovaní studenti a mládež. USA přiznávají, že na území Libye v té době operovali jejich agenti. Kaddáfí navíc obviňuje i blíže nespecifikované sionistické subjekty působící v Libyi. Podle Kaddáfího v Libyi dále bojuje Al-Kajda (známá geopolitická zbraň, jejímž zvrhlým duchovním otcem byl Zbigniew Brzezinski ) a zřejmě byly využity (dokonce snad primárně vyvolané?) zmatky v Egyptě a Sudánu, odkud patrně zcela ilegálně přicházejí zbraně i tzv. „povstalci“. „Povstalci sice připomínají hrdiny z operety, viz Letadlo NATO zřejmě omylem zabilo 10 libyjských povstalců „Povstalci se prý v pátek pozdě večer modlili nad čerstvými hroby svých padlých kolegů. Několik vojáků z tábora protivníků se mezi ně vmísilo a zahájilo palbu do vzduchu protiletadlovými zbraněmi. ´Pak se objevilo letadlo NATO a začalo skupinu bombardovat,´ sdělil jeden z povstaleckých bojovníků Mustafá Alí Umar. Na místě zůstalo prý 14 mrtvých... Jiný z bojovníků vzal vinu za incident na řady svých kolegů a přiznal, že povstalci prostě stříleli do vzduchu z radosti. ´Byla to chyba,´ řekl.“ Navíc hransouzský analytik Thierry Meyssan dokazuje, že Nálety na Libyi se začaly chystat už loni . Závěr je jednoznačný. Kdyby nebylo válečných zločinců ve vedení USA a států NATO, byl by v Libyi svatý klid.



Jak Donald Trump vyzrál nad Kaddáfím
se tento týden pochlubil na televizních Fox News , že se jednou podílel na oslabení moci diktátora Kaddáfího. „Já jsem dělal obchod s Kaddáfím, pronajal jsem mu svůj pozemek. A on mně zaplatil za jednu noc víc, než by ten pozemek stál za dva roky. Ale pak jsem ho tam nepustil. Takto bychom s ním měli všichni jednat. Já nechci použít to slovo „vyjebal“ (screwed), ale já jsem s ním vyjebal.“ Donald Trump se zmiňuje o události před dvěma lety, kdy si Kaddáfí při návštěvě OSN chtěl na zmíněném pozemku postavit stan, ale místní úřady to narychlo zakázaly. Tomuto Trumpovu prohlášení se však tentokrát nedostalo u veřejnosti moc ovací... Převažovaly ohlasy, jaké jsou vlastně ty ostatní jeho kšefty, kdy využívá situace, aby se takto enormně obohatil. (Jan Mrskoš, Britské listy , 25. března).

Lze jen doufat, že se s tímto vystoupením hrdinného bojovníka proti Kaddáfímu seznámila i Ivana Zelníčková, provdaná a rozvedená Trumpová a nechá právníky ještě přezkoumat serióznost rozvodových záležitostí. Není vyloučeno, že její Donald dle svého zvyku „vyzrál“ či jak on sám říká „screwed“ i s ní...



Kořeny arabské revolty a předčasné oslavy
S výjimkou Jordánska je většina arabských ekonomik, kde se revolty odehrávají, založena na „rentách“ z ropy, plynu, nerostů a turistiky, z nichž pochází většina výnosů z exportu a státních příjmů... Na pronájmech založený příjem může vytvářet velké bohatství, zvlášť jak letí vzhůru ceny energií, ale fondy přibývají třídě „rentiérů“, kteří nejsou schopni prohlubovat a rozšiřovat proces ekonomického rozvoje a inovace nebo k němu neinklinují. Rentiéři se specializují na finanční spekulace, investice v zámoří přes soukromé kapitál vlastnící firmy, rozhazovačnou spotřebu a luxusní zboží a miliardy dolarů a eur na tajných soukromých účtech v zámořských bankách... Dílčí úspěchy v Egyptě a Tunisku nepochybně přivedly k výbuchu hnutí jinde. Ale dokázaly to jen v zemích se stejným historickým odkazem, stejnými společenskými polaritami mezi klanem vládců-rentiérů a marginální pouliční pracovní síly, a zvlášť tam, kde byli vládci silně zapleteni a podřízeni imperiálním ekonomickým a vojenským zájmovým skupinám... Vládci-rentiéři panují přes své vazby k vojenským a finančním institucím USA a EU. Modernizují své blahobytné enklávy a marginalizují mládež, která nedávno ukončila vzdělání, je upoutána k nízko placeným pracím, především v nejistém běžném sektoru, soustředěném na ulicích hlavních měst. Neoliberální privatizace, snižování veřejných příplatků (na potraviny, dávky v nezaměstnanosti, jedlý olej, plyn, dopravu, zdravotnictví a vzdělání) rozbily paternalistické vazby, jimiž vládci potlačili nespokojenost mládeže a chudiny i klerikálních elit a kmenových náčelníků. Shluk tříd a mas, moderních i tradičních, byl přímým výsledkem procesu neoliberalizace shora a vyloučení zdola... Stejně významný je mezi politickou mládeží fakt, že USA coby garant rentiérských režimů jsou viděny jako upadající imperiální mocnost: ekonomicky jsou na světových trzích ohrožovány Čínou; čelí porážce coby koloniální vládce v Iráku a Afghánistánu; poníženy jakožto patolízalský a prolhaný služebník stále více zdiskreditovaného Izraele přes jeho sionistické agenty v Obamově režimu a kongresu. Všechny tyto prvky imperiálního úpadku a ostudy dodávají odvahu hnutím za demokracii, aby vykročily kupředu proti americkým satelitům a utlumily svůj strach, že vojenská moc USA zasáhne a postaví třetí vojenskou frontu... Masová hnutí pohlíží na své oligarchy jako na režimy „třetího řádu“: rentiérské státy pod nadvládou USA, jež naopak jsou pod izraelsko-sionistickým dozorem. 131 zemí ve Valném shromáždění OSN a celá Rada Bezpečnosti vyjma USA odsuzují izraelskou koloniální rozpínavost; s Libanonem, Egyptem, Tuniskem a nastávajícími novými režimy v Jemenu a Bahrajnu, slibujícími demokratickou zahraniční politiku, masová hnutí zjišťují, že všech 680 tisíc izraelských vojáků s moderními zbraněmi nejsou k žádnému užitku vzhledem k jeho totální diplomatické izolaci, ztrátě místních rentiérských klientů a naprosté diskreditaci jeho bombasticky militaristických vládců a jejich sionistických agentů v diplomatických sborech USA. .. Samotné společensko-ekonomické struktury a politické podmínky, jež spustily prodemokratická masová hnutí, nezaměstnaní a nedostatečně zaměstnaní mladí, organizovaní z ulice, teď představují největší problém: může se neuspořádaná a různorodá masa stát organizovanou společenskou a politickou silou, která převezme státní moc, zdemokratizuje režim a zároveň vytvoří novou, produktivní ekonomiku, jaká poskytne stabilní, dobře placenou zaměstnanost, již rentiérská ekonomika dosud postrádá? Současný politický závěr je nejasný: demokraté a socialisté soupeří s klerikálními, monarchistickými a neoliberálními silami, financovanými USA. .. Je poněkud unáhlené oslavovat lidově demokratickou revoluci… (James Petras, Britské listy , 25. března).

Prezident Obama přiznal, že USA zahájily tajné operace svých agentů v Libyi dávno před vypuknutím studentských protestů; viz Obama zahájil válku v Libyi dávno před jejím zahájením . Takže jde jen o další ze série „barevných revolucí“ jakými byly ukrajinské, gruzínské, íránské a další nepokoje. Do podobné kategorie, byť tentokráte už rovnou válečných zločinů za použití válečných akcí lze zařadit rozbití Jugoslávie, Kosovo, Ahgsnistán a přepadení Iráku.



Wisconsin zrušil odborová práva
Scott Walker, republikánský guvernér amerického státu Wisconsin, v pátek odebral téměř veškerá vyjednávací práva drtivé většině státních zaměstnanců. Zákon zrušit odborová práva schválil lokální parlament ve Wisconsinu po třech týdnech protestů, jichž se účastnily desetitisíce občanů. Odbory přísahají pomstu Republikánské straně při volbách r. 2012. Protesty ve Wisconsinu pokračovaly i v sobotu a občané posílají i četné protestní petice... Rušení odborářských práv je programem nové extremní pravice v amerikánské Republikánské straně, která zároveň snižuje daně pro podnikatele a provádí radikální rozpočtové škrty. (Britské listy, 13. března).

Jeff Cox, náměstek ministra spravedlnosti amerického státu Indiana protestující označil za bandity a politické nepřátele, kteří prý fyzicky ohrožují zákonně zvolené představitele, kdyby mohl, velel by policii aby na demonstranty pálila ostrou municí... A to ještě určitě nečetl Annu proletářku... Pak by jistě došlo i na kanóny! Dějiny se zřejmě opakují. Jenom není jisté, zda již jako fraška.



Král králů celé Afriky aneb kolik má Sarko divizí?
Africká Unie svým usnesením proti jakékoliv zahraniční vojenské intervenci nemůže reagovat jinak. Svoji roli nehrají jen peníze z libyjské ropy podpořené ideami plukovníka Muammara Kaddáfího. Svoji roli hraje i Muammar Kaddáfí nikoliv jako plukovník, ale jako "Král králů", jímž ho koncem srpna 2008 zvolila rada afrických kmenových náčelníků a předáků, tedy reálné mocensko-politické síly, nikoliv vrtkaví politici... Chce-li jít Sarkozy v Mussoliniho šlépějích, nemohl si k šlápnutí do sršního hnízda vybrat lepší situaci. Vzhledem k šuškandě o spuštění arabských revolucí Západem prostřednictvím sociálních sítí, přesunu íránských válečných lodí do Sýrie a hrozbě ohrožení saúdské ropné produkce šíitskými povstalci, věc nabírá lehce pikantní nádech... Je zde zřetelná snaha rozdmýchat požár na Blízkém východě, zatáhnout do konfliktu co největší množství zemí v oblasti, a patrně poté rozdat karty nanovo. Hraje-li Západ v oblasti vabank, měl by se začít učit farsí a kouřit hašiš. Íránci jsou koneckonců naši vzdálení příbuzní s bohatou kulturní i politickou minulostí... (Britské listy, 12. března).

Skutečnosti, že agrese je vedena proti představiteli Africké unie a že při rozhodování o agresi proti Libyi byla Africká unie zcela vynechána dokazují, že NATO a USA se vydávají barbarskou cestou neokoloniální politiky. Jejím cílem je uloupení ropy Libyjské Džamahírii a současně zničení džamahírie, jako vysoce demokratického a humánního systému, který by se stal vzorem pro ostatní africké a arabské státy.



Cenové mapy – pokus o legalizaci lichvy?
Neexistuje žádný racionální argument, kterým by ministerstvo pro místní rozvoj zdůvodnilo ceny uváděné ve zveřejněných cenových mapách... Představa, že cenové mapy, jak je bohužel stále znovu a znovu zdůrazňováno, přispějí k trhu s byty, je naprosto lichá. Máloco se totiž odlišuje od skutečného trhu jako právě ceny zveřejněné v mapách. Je přece základní podmínkou trhu, že ten, kdo na trhu jakoukoliv komoditu nabízí, musí vycházet nejen ze svého přání a svých představ, ale také z možnosti tržní cenu respektovat širokým okruhem zákazníků... Jaký okruh „zákazníků“, tedy nájemců, si může dovolit platit v Sedlčanech na jeden metr podlahové plochy bytu 113,20 Kč, tedy více než dnes např. v Praze na Královských Vinohradech? Z jakých racionálních důvodů „vychází“ ve Voticích cena za jeden metr podlahové plochy částka 80,90 Kč? Proč ne 80,60 nebo 81,10 Kč? Z jakých podkladů autoři těchto cen vycházejí? To se nikde nedovíme... A vezmeme-li v úvahu skutečnost, že nájemníkům družstevních bytů postačuje na údržbu domu a naprostou většinu oprav platit 35 – 45 Kč na jeden metr podlahové plochy bytu, pak i při plném respektu k právu pronajímatelů na přiměřený zisk se ptám, zda se velmi nebezpečně tato situace neblíží legalizaci stavu, kdy je zneužívána nezbytná potřeba bydlení k požadování plnění, jehož hodnota je v hrubém nepoměru ke skuteční ceně věci. A která velmi připomíná skutkovou podstatu, popsanou v ustanovení § 218 trestního zákona, tedy trestný čin lichvy. (Stanislav Křeček, Právo, 2. března).

Dobře placení byrokrati, produkující „cenové mapy“, by ke svým údajům ještě měli připojit ceny v podobných lokalitách např. v Německou či Rakousku spolu s cenami energií vodného atp. a k tomu připojit i platy tamějších obyvatel. Pak by vyšlo najevo, že český establišment je jeden z nejlakotnějších, ekonomicky nejbrutálnějších a nejnehumánnějších z celého Západu.


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


Siamská dvojčata a síla ticha (Jan Campbell, Britské listy 26. března)

Doma, v dětství mě učili: mluviti (umět) je stříbro, mlčeti (umět) je zlato. Později v životě jsem se naučil poznávat a cenit si sílu ticha. Ta je snad jedinou sílou, která léčí svět vnější a vnitřní od nepořádku, která chladí oheň zla a dává možnost ekologicky, efektivně a ekonomicky řídit myšlenky a přijímat odpovědi... Proto se v klidu a beze zla snažím porozumět vyprávění našich východních siamských dvojčat: VVP (Vladimír Vladimirovič Putin) a DAM (Dmitrij Anatoljevič Medveděv) a jejich některých služebníků-chóristů, jakými jsou například AES a VYS... VVP si během návštěvy Votkinského závodu dovolil vyslovit svůj osobní názor, týkající se novodobých forem středověkových křižáckých tažení. DAM tento názor rychle a jasně okomentoval a přísně ohodnotil: nepřijatelný. S ním je prý možné podněcovat mezicivilizační boje, války a kdo ví co ještě... DAM nám při úplňku mnohoslovně potvrdil, že věděl, co dělá, když odstranil ze scény svého velvyslance v Libyi Vladimíra Čanova, těsně před hlasováním v RB OSN a když dával komando svému ministru zahraničí (SVL - Sergej Viktorovič Lavrov) chovat se tak, jak se choval.... Tato malá epizoda mě vrací do začátku 90 let, kdy jsem byl svědkem čistek Borise Nikolajeviče Jelcina a jeho komandy v různých orgánech vlasti a zažil profesionální bídu ruského MZV na vlastní oči. Ta byla i pro sám Západ překvapením. K úplné likvidaci profesionálního potenciálu ruského MZV nedošlo i díky práci jednoho z mých příbuzných z manželčiny strany. Tehdy již 95 letý specialista v rozvědce, hrdina 2. světové války a znalec několika asijských jazyků dělal ze soucitu a lásky ke své rodné vlasti pro reputaci a záchranu již se demontujícího Ruska profesionálně více, než mladí "gajdarovci", "kozyrevci" a jim podobní mohli v zápalu demokratizační vášně zničit a udělat... V tu dobu jsem poznával sílu ticha... Rusko bude žít déle, než DAM. Proto si tak si rád najdu čas a počkám si na dodatečné právní ponaučení a vysvětlení DAM, co je závazné: denodenně opakovaná mantra o (tzv.) universálních lidských právech či písemná Charta OSN, nebo neveřejné a v parlamentu neodsouhlasené, ale na dačách uzavřené dohody vládnoucích elit? A jak se to má s tichým souhlasem vraždění nevinných občanů cizí země cizími bombami a cizími vojáky?... Asi vše vědí. A nebo se posilují pivem, whisky anebo sílou ticha. Podobně jako to dělá VVP, demokrat a svobodný člověk, který buď zapomněl a nebo se nechtěl ptát v Kremlu, jak bude porozuměno jeho osobnímu mínění. Za předpokladu, že VVP i DAM jsou v právním oboru vzdělaní profesionálové, DAM musel vědět, že jeho přítel a jedna z dvou hlav ruského orla, státního znaku, erbu, VVP, se do zahraniční politiky nemíchá a míchat nemůže. Zahraniční politika je doménou druhé hlavy ruského orla, DAMa. Ta se dívá na blízký Západ. Bystrozraký VVP má raději rybalku, lov a Dálný východ. I ve sportu... Ruská TV zrcadlí ČT a jejich západní a balkánské bratry a sestry. Všichni pracují se silou ticha v rámci primitivní estrády, ošuntělých vtipů, Berlusconi–kvizů a filmů, testujících národ na oddolnost proti vzdělanosti... Ruský státní znak, erb, v tomto tichu ideálně zobrazuje dnešní situaci: nikdo neví, co je divadlo a co ne... Až orlu šlápnou zdivočelí a úspěchem rozjaření euroatlantičtí přátelé na patu a obě hlavy se pohnou, mnozí si uvědomí, že bezhlavý orel je horší než orel s jednou nebo dvěma hlavami... Dolarové tsunami, mající v polovině března 2011 tichou sílu ve výši více než 14 232 000 000 000 dolarů (14232 mld USD) dluhů, může smést a snést hodně z cesty, více než to japonské. Odborné veřejnosti známí ekonomové – vševědové šeptají, že při ročním schodku ve výší 1,65 bilionů dolarů a teoreticky již ale při zadlužení ve výši 14,3 bilionů dolarů se z udivujícího tsunami stane ještě více udivující neovladatelné tsunami-perpetum mobile... Někdo z těch, kdo přežije, bude muset škodu a rekonstrukci dříve nebo později zaplatit. Kdo jiný se k takovému činu hodí a je připravený? Široka strana moja rodnaja…, mnogo v něj ljesov, polej i rjek. Ja drugoj takoj strany ne znaju, gde tak volno dyšit člověk... Ruská duše a Rusko jsou přece veliké!.. Ruská diplomacie pod vedením SVL, který měl podle mého přesvědčení a z profesionálních důvodů okamžitě po prvním náznaku duelu v Kremlu nabídnout demisi, nedosáhne v blízké budoucnosti proklamovaných úspěchů... Nekonečnou řadu zrad, nejenom veřejně sepsaných a platných pravidel OSN, ale i demokratických atributů doma, zbavení ruského lidu pocitu hrdosti, pocitu být velmocí schopné rozhodovat samostatně o své budoucnosti, prodlouží pravděpodobně jiné loutky. Po demokratických volbách v roce 2012, nebude-li síla ticha silnější než vojenské technologie 5. a 6. generace a dolarové tsunami. .. Jestli by bylo možno a dovoleno beztrestně posuzovat a zveřejňovat chování jednotlivců a skupin také podle historie jmen a rodů, tak bych já, kterého se často ptají, proč se nepřiznám, že mám něco společného s rodem Aśkenázy nebo... nabídl ocenění odpovídající hloupému názoru demokratické většiny, že velká většina toho, co se veřejně ví a děje v rámci květinových a jiných revolucí za demokracii, je součástí nějakého většího spiknutí malé, věčně pronásledované menšiny proti velké věčně nespokojené, lenivé a nevěřící většině... nedávno DAM napověděl, odkud vítr věje: mnoho právníků a mnoho ekonomů. S nimi se nepostaví Rusko na nohy a nedostane na inovační trůn. Já jsem to modifikovaně odpapouškoval v nedávném příspěvku, netušíc, jakou sílu má v sobě tichá a hlučná pravda dvojice: DAM a DUMA (ruský parlament). Ten (parlament) složený ze šalamounů různé víry a ducha, navrhl Rusko jako mediátora v lybijském konfliktu! Mně to nepřekvapilo... DUMA využila své schopnosti se bleskurychle učit, inovačně myslet ve stylu Skolkovo a nezaspat příležitost dát o sobě vědět. Proto využila dopolední bojové přestávky v Libyi a vzala si opravdu k srdci nový program Ministerstva školství a vědy o vzdělávání mediátorů. A většinově, jako ve všech demokratických zemích zvykem, doporučila dvouhlavému orlu VVP-DAM nabídnout společně své hlavy a hlavy jejich poradců, jako mediátorů jménem Ruska....A hrdý na svou rozhodnost a Grande Nation, jejímž je vůdce, Nicolai posílá holubí poštou radu vázanou slovy Francoise Duc de la Rochefoucaulda: Slabost je jediná chyba, kterou není možné napravit. A já, v tranzitu na zemi české, se přidávám starým ruským a českým rčením: ?????? ???? ??????? – pozdě bycha honit. Přátelé...co vás čeká, to vás nemine.


Libye: Rusko a Čína (Jan Campbell, Britské listy 28. března)

Rusko se po delší době a po hlasování v Rady bezpečnosti OSN dostalo do situace, kdy je možno lépe pozorovat a porovnávat různé staré a nové politické a myšlenkové proudy jak ve vnitřní, tak i v zahraniční politice. Obsah telefonátu DAM (Dmitrije Anatoljeviče Medvěděva) s jeho americkým protějškem BHO (Barackem Hussainem Obamou) nebude samozřejmě pravdivě zveřejněn. Přesto lze z posledního prohlášení BHO o „velkých úspěších revolucionářů“ v Libyi a jeho nátlaku na Turecko soudit, že DAM ještě nepochopil, že B2, F-16 nebo Rafale nejsou texaské kolty, že Libye není poslední zastávkou VAA (Veliké Americké Armády) a že přišla chvíle přiznat veřejně svoji chybu v kontextu historických a geopolitických zájmů demontovaného a pořád ještě oslabeného Ruska... Přiznal nicméně, že DAM řekl, že Rusko zrazuje své zájmy v Libyi tím, že opustilo Muammara Kaddáfího díky nerealizování již uzavřených lukrativních kontraktů za desítky miliard eur, které Rusko ztratí. Řekl DAM, že v některých ohledech to lze považovat za zradu ruských zájmů... Důvod k odstranění z funkce ruského diplomata VČ (ruského velvyslance v Iráku a později v Libyi Vladimíra Čamova) kvůli „nekompetentnosti“... a interview VČ v radio „Echo“, během kterého jasně řekl, že Kaddafi nenechal na nikoho střílet nebo dokonce bombardovat, ukazují nejenom na úroveň důvěry a profesionálnosti DAM... Druhým důvodem ovšem prý bylo i to, že VČ zaslal několik hodin před zasedáním RB OSN telegram prezidentovi RF DAM, ve kterém ho nazval „zrádcem“... DAM hledá investory s bezcennými dolary a tím i pomoc při příštích volbách. Rád se vsadím, že americká PR a nejnovější polit-technologie budou včas v Rusku a na správném místě. Pro druhou hlavu ruského orla, VPP, je Libye zkouškou a výzvou. Přijme-li výzvu DAM a zůstane-li ruským člověkem s profesionální loajalitou, DAM bude muset v roce 2012 balit kufry. Předtím ale VPP bude muset přiškrtit oligrachy a novodobou ruskou aristokracii, aktivní v používání metody rukojmí nejenom ve vztahu k ruskému přírodnímu bohatství. A bude se muset vrátit k dobám rozmýšlení o rublu, jako rezervní valutě ne cestou evoluce, ale revoluce. K tomu má uvnitř Ruska předpoklady a prostředky. Vně Ruska tato šance ve světle událostí v Libyi mizí. S pomocí ne-diplomacie DAM. Možná ale, že nezmizí zcela. Proč?... k začátku revoluce pracovalo v Libyi 33 000 Číňanů. Čínští dělníci přežijí přerušení kontraktu v Libyi a Čínu to také nebude bolet, když nebude ohroženo (budoucí) investování a podnikání v Africe jako celku, i když investiční aktivity byly (dočasně) zastaveny po eskalaci nepokojů v Libyi. Krátce před francouzským bombardováním měl Tripolis uzavřít dohodu s Čínou, ale také s Indií a několika druhými Libyi nakloněnými zeměmi, týkající se blokové smlouvy na naftu... Kromě toho celý Middle East je více a více zajímavým partnerem pro Čínu, hladovějící po energii. Jako příklad může sloužit předposlední víkendové prohlášení saúdskoarabského ARAMCO: dodávka nerafinované nafty do jihovýchodní Číny, kde Čína staví pipeline, ropovod, vedoucí částečně i přes Myanmar, známý těm starším stále jako Barma. I proto nebude mít Myanmar dlouho klid, proto jsou tam přes všechny kritiky a křiky USA a Velké Británie hotely plné mírotvorců a podobných odborníků i na naftu, ale ne turisti... Čína má poměrně malou diplomatickou váhu na Blízkém východě a prakticky žádnou vojenskou sílu v tomto regionu. Z těchto jmenovaných důvodů, ke kterým lze přiřadit celou řadu jiných a které jsou srozumitelnější pro pozorovatele a nebo znalce regionu, Čína se poměrně často kloní před západem. Pochopit tento archetyp chování pomůže porozumění jednomu z mnoha výroků Konfucia „Poznat přání a vůli nebes znamená určitý druh vnitřní stability svého životního smyslu či účelu. A můžeme použít tuto stabilitu při střetech s vnějším světem.“... Čína kopíruje pro sebe jenom část ex-koloniální strategie, kterou využívají čínští diplomaté a velcí obchodníci. Ve své strategii má ale zakomponované levné financování, ochotu se krok za krokem vymykat závislosti a příjmu dolarů a v neposlední řadě i osídlení zemí, ve kterých investuje, Číňany. Číňanů je v Africe, podle veřejně dostupných informací již více než jeden milion. Do třetice platí pro Číňany staré pravidlo: ohýbej se, jak je to jen možné, ale nenech se zlámat. Pro euroatlantickou civilizaci je toto pravidlo nepřijatelné, protože odporuje principu používání síly proti slabým při prosazování svých politicko-hospodářských zájmů. Pro lepší porozumění uvádím jednoduchou statistiku ex-státního sekretáře USA Schulze: od roku 1945 USA použily více než 300x vojenskou sílu, 185x realizovaly přímé vojenské tažení kvůli obraně a prosazení amerických hospodářských zájmů. EU pod vedením NATO dohání humanitárními akcemi zvané hurráá NA – TO a doposud vždy pod krycími hesly, vygenerovanými v USA... zvěrstva aliance ochotných a NATO budou v Libyi ne menší než za generála Rodolfa Graziani. My se o nich dozvíme oficiálně po desetiletích, a budeme se divit a zpytovat svědomí: kdybychom věděli… jako bychon nevěděli již dnes, že sliby NATO, VAA a všech recyklace schopných politiků jsou chyby... Nemám důkazy, ale jsem přesvědčen, že Libye je částí velké hry několikrát reklamované panem Brzezinským. Ten prohlásil již dávno, že „Nový světový řád se bude stavět proti Rusku, na ruinách Ruska a na účet Ruska.“ Nemám důkazy, ale zveřejnění informace francouzského analytika potvrzují stopu, na kterou mě vyslal jeden z mých starých známých. Výkřiky a individuální jednání galského kohouta a jeho spěch se jeví jako nekoordinované... Ale kdo ví víc, než denní tisk, dnes nemluví. Síla ticha přebírá moc, ať chceme či nechceme... Nemám důkazy, ale věřím svým, kteří tvrdí, že libyští revolucionáři mluví velice dobře anglicky, mají vojenskou techniku ne 70 let ale… odpovídají na otázky jako školení papoušci a jsou pod vedením zrádců Kaddáfího. To vše za pomoci humánní egyptské armády a hladových vystrašených Egypťanů, kteří se hodí na všechno, i na odvoz mrtvol do Egypta po čistkách demokraticky naladěných revolucionářů v Benghází... Vím, že libyjská epizoda je o džamahírii , euroatlantické alianci cizím společenském a bankovním systému. Nicolai nedávno zkoušel ladit svůj hlas: Libyci si dovolili zamávat s finanční bezpečností lidstva. Mávat s papírovou vlajkou finanční bezpečnosti lidstva samozřejmě není po chuti ani Americe ani Albionu, a ani Francii. Vždyť jen pokus Kaddáfího kopírovat snahu de Gaulle osvobodit Libyi a druhé země od nezabezpečeného papírového dolaru je podle Nicolai a BHO trestné… a kopírovat Francouze může jenom Francouz. A dolar tisknout může jenom, kdo?... Kaddáfí zorganizoval džamahírii v poměrně krátké době. Nehledě na dlouholetá embarga, systém má větší demokratický potenciál (bez parlamentu, bez komiků – prezidentů) a větší hospodářský úspěch pro jednotlivce, než nabízí euroatlantický neoliberální systém. Proto byl a je Kaddáfi a jím vytvořený systém trnem v oku USA a EU... Krátký pohled do statistiky stačí na srovnání životní úrovně baltických zemí s Libyí, na srovnání sociálního zabezpečení a systému vzdělání a podobně... Na základě tohoto systému se Kaddáfí snažil realizovat arabsko–africkou utopii: federální unii, ve které bude žít 200 milionů obyvatel, ve které se bude platit zlatem a ne dolarem. Proti plánu byla svého času jenom Jižní Afrika a dávno zkorumpovaná Liga arabských států. Přesto některé islámské země, včetně IDB (Islamic Development Bank), uskutečňují již delší dobu transakce pomocí platby zlatým islámským dolarem... Proto na cestě k vítězství nad Libyí v tomto novodobém křižáckém tažení těch, kteří se nepoučili z historie, vidím v dálce Čínu. Na cestě k ní leží Rusko, které se podle pana Brzezinského musí po právě dokončené první etapě přestavby světového pořádku stát jednou velikou ruinou se zdroji, které potřebuje jak Čína, tak i vůdčí země euroatlantické civilizace pro dokončení tohoto mamutího projektu. Ruinou, která vše zaplatí... Čína, dnes silná, ale ještě ne tak, jak se o ní píše a hovoří, se nesmí stát tak silnou, jak se o ní dnes píše a hovoří. Designeři ví, jaký materiál mají k dispozici. Politický systém Číny bez západního recyklačního podsystému není pro rychlokvašeně vzdělané politiky a manažery západního typu srozumitelný. Na učení a reflexi nemají čas, neb čas jsou peníze. Proto pojedou dál bez dlouhých zastávek, budou tankovat za letu ve vzduchu a budou se snažit zasadit demokratické principy pomocí googlů, twitterů, tanků a dalších vymožeností... Čína, dnes čtvrtá po USA, Japonsku, a Německu v patentování, se mezitím a pravděpodobně již ke konci tohoto roku 2011 dostane na první místo ve světě, co se týče množství registrovaných patentů. To by nebylo možné, kdyby vedla válku. V roce 2009 Čína registrovala kolem 600 tisíc patentů (!!!). Nářek západních firem ohledně placení royalties Číňanům se bude více a více podobat pláči hysterika... Jak dělat byznys, když čas jsou peníze? Převychovat Číňany? To nejde. Oslabit je omezením dostupu k přírodním zdrojům? To asi jde. Pro naše vůdce je to jedna z možností, i k rozhodující válce... Euroatlantický shopper totiž kvůli hluku v obchodním centru a kavárně a kvůli hluku stíhaček a kokrhání galského kohouta a radosti vůdce VAA, BHO, neslyší změnu tónu čínské hudby na politickém a reklamním poli. Nerozumí ani tomu, jak lze interpretovat asijské ticho a jeho sílu. Moje omezené znalosti Asie a krátký pohled na oficiální čínské komentáře mi přesto dovolují vidět změnu postoje při hlasování v RB OSN a dnes, v sobotu a v neděli, týden po bombardování... Čínské vedení a velení s velkou pravděpodobností ví, co je čeká, a co je nemine: duel s VAA a NATO. Bude proto hrát na čas, který euroatlantičtí křižáci nemají. Proto teď válčit nebude. Stejně jako nemohou teď válčit VAA a NATO s islámským světem, reprezentovaným Iránem, Pákistánem, ale i Ruskem. Pomalu ale jistě Čína však bude pokračovat v práci na „ekonomické hladovce“ pro Západ, zpracuje a nebo zrecykluje zklamání velké většiny obyvatel nových demokracií, které nastoupí hned poté, až revoluce sežerou své děti a přiletí investovat dolary, kterých se musí před duelem zbavit, to vše bez demokratických podmínek... Čína si možná postaví novo (dobo) u čínskou zeď, ochraňující Ujgury a střední Asii před dalším jarním revolučním vánkem ze Západu. Design může mít ale i místo pro oběti. Jedna z nich může mít podobu Izraele. Věčně pronásledovaní mohou být také zrazeni svými, kteří tam vůbec nežijí. Účel přece světí prostředky. Při tolika státech pod kontrolou o jeden malý méně nebo více, to nevadí. Především budou-li sousedi demokraticky zpacifikováni. A kromě jiných, je tam více chytrých Rusů, než domorodců země vyvolené, a co s nimi?.. Na vrcholu hory moci je místo jen pro několik vyvolených. A když doba výhod vyprší, proč by i v izraelské poušti nemohlo jednou červeně pršet?... Před tím vším však přijde 2012 a s ním současně volby v USA, Číně a Rusku. Jejich výsledek je předvídatelný: v USA – jasno. Je zcela jedno, kdo prohraje a nebo zvítězí. VAA a její NATO karavana pojedou dál. V Rusku to zatím vypadá na doladění kvapíku USA – EU s falešnými tóny lidu. Ten bude napomínán, aby pracoval lépe a více. Práce šlechtí člověka. Při případné emigraci VVP, třeba na pozici prezidenta Olympijského výboru... A jak to dopadne v Číně? Každý by rád věděl, co se tam opravdu děje, co si ten druhý opravdu myslí. Jenže to zatím nejde... Protože ticho bývá před bouří, a bouře s blesky čistí vzduch, ve kterém se lépe dýchá, věřím ne na zázrak, ale na pohádku o bojovém umění: „Mladý šermíř, který ovládá vzácný meč nesrovnatelné ostrosti, nemá v zemi rovného soupeře. Předvádí neuvěřitelnou show svištícího ostří a baletu. Jakmile se mladý šermíř vypracoval ve svém bojovém umění díky disciplinovaným tréninkům a talentu, usadil se a upustil od života bojovníka. .. A jakmile dosáhne dalšího stadia, toho nejvyššího, hrdina Dugu Qiubai hledá soupeře, se kterým by se utkal a předstupuje beze zbraně. Všechna jeho bojová síla, všechno bojové umění se mu během letitého studia vtisklo do srdce a mysli. V tomto stadiu už jeho soupeři nemají žádnou strategii boje a nejsou schopni protiútoku. Šance na poražení mistra nemají žádné.“ .. Proto se jako „jeden osamělý“, budu nadále učit ohýbat se nehledě na bolesti v zádech, aby mě nikdo nemohl zlomit, ale jenom zavraždit. Přitom budu pozorovat, jak se čínská abstinence mění v další hořkou, tentokrát snad rychleji léčící pilulku obyvatel aliančních zemí, dovolující si luxus, na který nemají ani finančně, ani lidsky. Proto jako „samotář, který hledá porážku“ mám pochopení pro hlasování Číny v RB OSN, proto vsázím na Čínu a její možnou past, kterou nastavila barbarům – křižákům... I v zájmu našich mladých…a wuxia.









Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 3. dubna v 15:35 a redakce tímto současně děkuje všem autorům za hodnotné příspěvky do březnového čísla. . Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN