NETSOCAN
Číslo 3 --BŘEZEN 2013 ---Ročník XII.
Na pravou míru


Server Zvědavec uveřejnil komentář Alexandera Shirokorada, který se zabývá problematikou masového koncentračních táborů a masového vyhlazování: Zuřivé spory o interpretaci událostí a akcí spáchaných různými jedinci v naší historii nikdy nekončí. Kdo byl tyran a kdo byl dobrodinec? Kdo si zaslouží památníky na svoji počest a kdo by měl být obviněn ze všech smrtelných hříchů? Náš autor Alexander Širokorad vybízí oponenty, aby ve svých pseudo-vědeckých názorech aspoň přestali manipulovat s fakty a upravovat je. Článek má titul Byl Stalin horší nebo lepší než Truman a Roosevelt? Stejně zajímavá je i diskuse pod článkem a Netsocan z ní vybral názory autora píšícího pod nickem PejsekAK.

Stalina a stalinskou epochu nelze hodnotit "jen dobře" nebo "jen špatně", aniž by člověk upadl v černobílé vidění a idiotizmus. V důsledku cca 50ti leté informační války, dnes, pokud neumíte dobře rusky a nezajímáte se o věc, jsou kromě triviálních věcí téměř vše co o Stalinovi víte, nebo si myslíte že víte, lež nebo polopravda.

Namátkou - "desítky milionů" obětí stalinizmu - lež, nic takového se nestalo. Na základě údajů archivů NKVD, počet popravených lidí za celou stalinskou epochu (tj. 30 let): 642 tisíc lidí. Počet uvězněných za stejné období: cca 3 miliony (z nich zemřelo poměrně nízké procento). Publikováno v roce 1991-2, žádný historik to od té doby nezpochybnil. Mezi těmito lidmi bylo mnoho nevinných, ale také mnoho těch, kteří tam byli oprávněně.

Mýtus o Stalinovi jako tyranovi a člověkem s absolutní mocí - věřte čemu chcete, ale archivní dokumenty takový obraz vyvrací. (viz např. knihy Muchina, kde to podrobně rozebírá, nebo aktuální 6ti dílný dokument "Stalin s námi" vysílaný v roce 2013 na stanici NTV).

Ad "stalinské čistky" roku 37 - nebyly to stalinské čistky, další mýtus. Stalin nebyl jejich iniciátorem a jakmile mohl, zastavil je. Tradégie roku 37 byla výsledkem činnosti kryptotrockistů a kariéristů v reakci na tzv. stalinskou ústavu roku 1936, která byla krokem k odstranění strany od moci, předpokládala alternativný volby. V těchto volbách by na každý post byl jeden uchazeč od strany a nejméně jeden nestraník.

Partijní "elita" a byrokracie se vylekala, že neprojde ve volbách a "najednou" objevila ve svých rajónech "rozsáhlé protisovětské spiknutí", a začala požadovat povolení k represím. Precedent zajistil předseda sibiřského obkomu VKS(b) Ejche, který poslal 29.6.1937 na politbyro požadavek na "mimořádné pravomoce" rozstřílet několik tisíc lidí ve své oblasti a poslat do gulagu několikanásobně více. Po tomto precendentu následovala lavina podobných žádostí od všech předsedů oblastních stranických organizací, kteří "najednou" objevili u sebe "rozsáhlé spiknutí" a požadovali povolení k masovým represím. Včetně Chručšova - tehdejší předseda moskevské organizace, požadoval povolení k represím 30 tisíc lidí, poté co ho "vyčerpal", ještě několikrát požadoval zvednout "limity na odstřel".

Reálně se jednalo o akci zednářů a (krypto)trockistů, akci likvidace před volbami všech potenciálních oponentů ve volbách a čistku nejschopnějších a nejvzdělanějších lidí. Podstata tedy je, že požadavky na represe šly odspodu nahoru, nikoliv naopak. Jediná "vina" Stalina je ta, že jim nedokázal zabránit (logika okolností je nadřazena logice záměrů).

To byla první etapa represí let 37-38, nechvalně známé "trojky" (polní soudy) a "Ježovština". Poté co Stalin zkonsolidoval síly a podčinil si NKVD skrze Beriju, začala druhá etapa, tentokrát už by se dala nazvat stalinská, ale podstatou neměla s tou první nic společného - spočívala v tom, že Stalin provedl čistku v NKVD a stranickém aparátu, a poslal "k stěnke" nebo do gulagu všechny ty, kteří byli odpovědní nebo se přímo dopouštěli zvěrstev první etapy represí. Na rozdíl od 1. etapy ("ježovštiny") tato druhá etapa represí nebyla ani masová, ani nepodložená - rozsahem byla mnohem menší, byla adresná, zaměřená z drtivé většiny na členy NKVD a vyšší stranickou "elitu".

A co dělají dnešní liberálové - počítají jak nevinné oběti první vlny represí, tak jejich katy, kteří v druhé etapě následovali osud svých obětí, mezi oběti "stalinismu" a házejí je do do jednoho pytle. Liberálně-demokratická lžilogika v akci.

Mohl Stalin reálně represím zabránit? Vzhledem k tomu, že se proti němu postavilo celé byrokratické vedení (pod taktovkou kryptotrockistů a zednářů), odpověď zní ne - pokud by se o to pokusil, tehdejší stranická věrchuška by ho odstranila a dnes by pravděpodobně byl mezi obětmi "stalinských represí".

Co se týká stalinské ústavy r. 36, ta byla v tehdejším světě, i na západě, hodnocena jako nejdemekratičtější a nejpokrokovější ústava obecně. Obsahovala mj. - alternativní volby (v praxi = odstranění strany od moci nekrvavou cestou), právo na práci, bezplatné vzdělání a péči o zdraví, 8 hod. pracovní den - obecně věci, o kterých si na Západě tehdy mohl obyčejný člověk nechat jen zdát. Perlička - ústava obsahovala 143 článků, z toho komunistická strana (VKS(b)) byla vzpomínána pouze v jednom z nich. O "vedoucí úloze strany" tam nebylo ani čárky. To, že - v důsledku teroru rozpoutaného stranickou byrokracií, která se vylekala že by mohla přijít o moc, pak bylo v praxi vše jinak - nebyl záměr ani vina Stalina.

Závěr je zhruba ten, že nic není černobílé a v rámci snahy o neopakování historie je třeba stavět svůj pohled a pochopení na historii na tom, co se skutečně dělo, a ne na mýtech o tomtéž...

V 90. letech řekl jeden představitel sovětské inteligence, který byl 10 let v gulagu: když vidím co se kolem děje nyní, stávám se stalinistou.


Zdroje:

Jurij. I. Muchin, POMLUVENÝ STALIN Část 3
Operace anti-Stalin
Jak postupoval Stalin?
http://leva-net.webnode.cz/products/nikolaj-starikov-kdo-primel-hitlera-k-napadeni-stalina/ Nikolaj Starikov - Kdo přiměl Hitlera k napadení Stalina
R. K. Balandin: Hrozný cár
Archivní dokumenty, studie o gulazích
Přes Google:
Ford And Stalin
Sinajský "pochod"

Na pravou míru 1
Na pravou míru 2
Na pravou míru 3


FRS 1. dubna
NETSOCAN