NETSOCAN
Číslo 4 -- DUBEN 2003 ---Ročník II.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Z televizního Kotle
 Stanovy a vnitřní demokracie strany

ČLÁNKY
 Byl 1. máj, byl ztracený to čas...
 Političtí eventualisté jsou směšní i nebezpeční

ROZHOVOR
 Přikázání "Nezabiješ!" nebrání trestu smrti...

RUBRIKY
NETSOCAN MONITOR
 Jaká že to vlastně byla válka?
 Demokracie nemusí být na Zemi věčně
 Skuteční zasvěcenci
 Válka a nepoučitelná média
 Kdo bude další na řadě
 Co bude po Iráku?
 Válka na všech frontách


o
Z televizního Kotle

10. 4. se předseda ASD - jako občan - zúčastnil televizního pořadu Kotel na TV NOVA a položil místopředsedovi PS a poslanci za KSČM M. Filipovi následující dvě otázky:

Stočes: Přeji dobrý večer půvabné moderátorce a její rudé oběti. Pane místopředsedo, vy jste členem strany, která si říká komunistická, vy si říkáte komunisté a vaším programovým vrcholem je socialismus. V tom už jste odstoupili od svých idejí a vy jste dokonce odstoupili i od základních principů socialistické demokracie. Já se neptám proč jste je nerealizovali v době, kdy jste byli u moci těch čtyřicet let, kdy tady byl režim, který by i Marx asi nazval lumpenkomunismem. Ale proč jste je nerealizovali po Sametové revoluci, kdy jste na to měli třináct let.

Filip: No, jak jsme to mohli realizovat po revoluci? Podívejte se, my jsme skutečně se vrátili zpátky k Marxovi po roce 1989, a když ve Federálním shromáždění byl zákon o privatizaci, tak Komunistická strana Čech a Moravy, její tehdejší federální klub, klub Federálního shromáždění předložil jiný princip privatizace, který se týkal tzv. převedení do Fondu národní obnovy, tzn návrat nikoli ke státnímu vlastnictví, ale ke společenskému vlastnictví, ale to bohužel nebylo realizováno, protože klub KSČM měl tenkrát ve Federálním shromáždění 13% a všichni ho přehlasovali, čili my jsme to nemohli realizovat.

Jílková: Ano, ale zde občan měl pravděpodobně na mysli, zda jste skutečnými komunisty. Podívejte se na vás, pane místopředsedo: vy jste nyní místopředseda Poslanecké sněmovny. Váš - za to se jistě nestydíte, že - váš základní plat je 88 400 korun. K tomu dostanete nezdaněné náhrady...

Filip: Ty jsou v tom...

Jílková: ...25 000 korun, dále máte k dispozici BMW - takové nekomunistické vozidlo, že - se šoférem a můžete neomezeně telefonovat. Nedomníváte se, že než takovým pravým komunistou, víte, tím spravedlivým, nejste spíše již papalášem? A že se vzdalujete...

Filip: Paní Jílková, hezky jste to řekla, mně se to moc líbilo. Já vám něco řeknu: o tom jestli jsem nebo nejsem opravdovým komunistou nerozhodujete vy, ani já. O tom nakonec rozhodují ti lidé, kteří mě buď chtějí nebo nechtějí zvolit. Zatím mě vždycky zvolili, zatím jsem měl víc preferencí než třeba ostatní kandidáti, takže jsem byl zvolen a pokud se bude zdát občanům České republiky, že nejsem tím pravým komunistou, jistě už mě víckrát do parlamentu nezvolí.

Jílková: Takže prosím - chcete reagovat?

Stočes: Pane komunisto, vy jste toho Lenina teď pohřbil podruhé, protože Lenin to definoval právě tak, že tou socialistickou demokracií myslel stav, kdy všichni vyšší i nižší státní úředníci, to znamená i poslanci, jsou zbaveni všech sinekur, všech privilegií a pobírají průměrný plat ve státě.

Filip: Ano, samozřejmě, leninský princip odvolatelnosti poslance ten byl i za socialismu a plat poslance České národní rady za socialismu byl 1200 koruna a plat poslance Federálního shromáždění za socialismu do roku 1989 byl 1800 korun. My jsme si ten plat nevymysleli, my nerozhodujeme v tomto státě a nechte nás samotné rozhodnout o tom co s tím svým platem uděláme - jestli si ho necháme pro sebe nebo jestli podpoříme komunistickou stranu nebo nějaké občanské hnutí nebo...

Jílková: A kolik dáváte ze svého platu jinam, tedy z těch 88 000...?

Filip: Paní Jílková, vám nic...

Jílková: No to já vím, ale ono jde o to, třeba kdyby jste se vzdal toho BMW a jezdil třeba v 10 let ojeté Fabii, že by to bylo takové proletářské...

Filip: Deset let ojetá fabie nemůže být, paní Jílková; to se vám nepovedlo. Fabie se deset let nevyrábí.

Jílková: No tak Favorit...


(Tím byla diskuze ukončena a k dotazu byl vyzván další další občan. Přepis diskuze je redakčně upraven.)
Svátek práce je dnem, kdy by měl moderní člověk žasnout, radovat se a milovat

o Svátek práce vznikl a traduje se jako jakási bojová forma připomínky chicagské tragedie - popravy stávkujících dělníků. V tomto boji o společenskou emancipaci dělnictva se pak jaksi nádavkem argumentuje, že "Vše čeho člověk užívá z šlechetné práce vyplývá..." Podobně, ale poněkud výstižněji než Píseň práce se vyjádřil o lidské práci A. Einstein, který zmiňuje i práci intelektuální: "Uvažujeme-li o našem životě, záhy zjistíme, že téměř veškeré naše konání se váže na existenci dalších lidí. Jíme pokrmy, které vyprodukovali jiní lidé, máme na sobě šaty, které vyrobili jiní lidé a bydlíme v domech, které postavili jiní lidé. Většinu toho, co víme a v co věříme nám sdělili jiní lidé prostřednictvím řeči, kterou stvořili jiní. Den co den nesčetněkrát myslím na to, že můj vnější i vnitřní život má oporu v tom co vykonali a co konají lidé současní i ti, co už zemřeli."
oV článku Svátek, na který jeho iniciátoři zapomněli (revue TREND, č. 4, 1995) se na toto téma dále uvádí:

o"Tyto známé úvahy A. Einsteina řadí lidskou práci mezi nejvyšší hodnoty, kterými se pozemská civilizace může pyšnit. Přesto lze v ódě na práci ještě pokračovat...
oV době americké občanské války objevili astronomové L. Swift a H. Tuttle kometu, která má podobu obrovské hory ledu a řítí se Sluneční soustavou rychlostí 56 km za sekundu. Podle posledních výpočtů má tato vlasatice za 131 roků (přesně 14. srpna 2126) přetnout dráhu Země a pravděpodobnost případné kolize s naší planetou se odhaduje asi 1: 10 000. Ovšem eventuální střet by měl - kromě jiných účinlů - za následek i katastrofickou změnu klimatu srovnatelnou s tou, která před 65 milióny roků patrně vyhubila dinosaury. Fyzik J. C. Solem z Národní laboratoře v Los Alamos tvrdí, že k podobným srážkám dochází průměrně každých 100 miliónů roků a bombardování ustane, až se na Zemi vyvine druh schopný se s tímto problémem vyrovnat. V případě Swift-Tuttleovy komety: čím později bude učiněn pokus o změnu její dráhy, tím energeticky náročnější bude. Poslední šance by předpokládala jaderný výbuch v blízkosti komety o síle 100 000 krát větší než byl ten, který zpustošil Hirošimu.
o Ano! Tento a podobné příklady svědčí, že práce má pro lidskou společnost význam dokonce existenční! Ospravedlňují a motivují neustálý technologický rozvoj. Stavějí na pranýř jevy, které mohou lidskou společnost ohrozit jako války či agresívní, nesnášenlivé a totalitní systémy. Vzbuzují úctu k těm, kteří své práci obětovali dokonce i život: k horníkům zavaleným v dolech, ke kosmonautům zahynuvším při haváriích, k soudcům zavražděným v boji s organizovaným zločinem atd. Podtrhují význam lidské solidarity a tepají nemorální majetkové rozdíly neboť ukazují, že jsme opravdu na jedné lodi: vědecký pokrok by nebyl možný bez práce spoluobčanů zajišťujících potravu i ostatní denodenní potřeby. Opravňují aby všichni, kteří svou prací přispívají ke zdraví a vývoji této civilizace - od pomocného dělníka přes montéra, lékaře a umělce až k nositelům Nobelových cen, cítili oprávněnou hrdost nad svým dílem.
o Existuje svátek v jehož den by pozemšťané měli užasnout a zaradovat se nad svými schopnostmi. Jde pochopitelně o Svátek práce. Je to svátek netradiční, nenápadný a přece natolik sugestivní, že jej jako státní svátek respektují dokonce i křesťanské strany, ačkoli by si ve vlastním zájmu měly spíše "přihodit" dalšího světce."
o Smysl Svátku práce již tudíž dalekosáhle překročil původní ideu specificky dělnického svátku. Měl by být dnem, kdy stát vzpomene a ocení ty, kteří v předešlém roce svou prací - manuální i intelektuální - nejvíce vynikli, a tito lidé by měli při prvomájových oslavách zaujímat nečestnější místa a sehrát role protagonistů.
o Svátek práce by měl být zároveń dnem, kdy by lidé - bohatí i chudí - měli tou nejvrchovatější mírou užívat plodů práce a z toho plyne, že Svátek práce by neměl trvat pouhý jeden den; spíše by mělo jít o Svátky práce.
o V titulku byla zmíněna i láska, která ke Svátku práce nesporně patří. Nemyslí se tím však ani tak láska v Máchově či Freudově pojetí, které se však nijak nevylučuje, nýbrž naopak doporučuje. Nicméně Máchovo zdůvodnění "Byl... 1. máj, byl lásky čas..." protože "...voněl borový háj." není použitelné pro obyvatele jižní polokoule, kde mají fakticky 1. listopad a těžko jim argumentovat - je lásky čas, protože právě skončil říjen...
o Ona láska je míněna spíše v pojetí E. Fromma, který v knize Umění milovat akcentuje její atributy, za které považuje poznání, úctu, zodpovědnost a péči; a má tudíž na mysli lásku nejen muže a ženy, ale i lásku rodičů k dětem, lásku k vlasti, k Bohu, ale i sebelásku atp.
o V tento den by si měli lidé všech národností, národů, států, ras i vyznání připomenout, že ač mnohdy tak odlišní, nesnášenliví a nepřátelští, přesto mají jedno společné - jsou lidmi, jejichž pocity i touhy jsou úplně stejné. Všichni touží po životě, po domově, po vlasti, všichni chtějí být milováni a respektováni.
o Svátek práce tudíž představuje svátek skutečně všelidský, schopný přesáhnout hranice, nepřekonatelné pro mnohá náboženství či ideologie.


Redakce




NETSOCAN MONITOR


Jaká že to vlastně byla válka?
Válka se dá nazvat mnoha způsoby. To platí i o válce v Iráku. Spojenci ji označují za válku osvobozeneckou. Je to však i válka preventivní, protože má omezit možnost hrozby použití zbraně hromadného ničení... pokud chce pacifistický autor v době tak dokonalého vítězství spojeneckých zbraní znevážit toto úsilí, musí si počínat obezřetně... Všechny Komárkovy argumenty blednou před tvrzením, že "útočná válka porušuje jeden ze základních principů západní civilizace. Bůh řekl: Nezabiješ. Ježíš jeho slova zdůraznil, jak jen možno." Ale takové výlety do biblického světa jsou krajně zneužitelné. Přikázání Nezabiješ ve Starém zákoně oslovovalo jednotlivé Izraelity a stanovovalo, jak se mají chovat ke svým bližním. (viz desatero, které v tomto smyslu platí v západním světě dodnes. Pokud pak jde o starozákonní izraelský národ, Bůh jej naváděl a přímo vedl do mnoha válek: jistě věděl, že se neobejdou bez mrtvých a raněných... v iráckém konfliktu ztěžovaly Francie a Německo Spojeným státům jejich roli jak jen mohly. ČR se pak ztrapnila působem, k němuž se těžko hledá obdoba. (MF DNES, 16. dubna)

Ještě dokonalejšího vítězství dosáhl Hitler, který Mnichovskou dohodou zbavil ČSR opevněného pohraničí a pak přitáhl do Prahy dokonce bez výstřelu. Autorem komentáře je E. Mandler, který se podepisuje jako historik. Takovýto údaj ovšem může být zcela zavádějící, pokud není doplněn ještě dalšími relevantními údaji. Například jeden absolvent mediciny obhajoval a prováděl nelidské vědecké pokusy na lidech. Jmenoval se Josef Mengele. U jeho článků nemá vypovídací hodnotu lékařský titul jako spíše informace o členství v NSDAP... Prestižní novinářské instituce by asi měly prosadit, aby autoři u svého jména uváděli i další základní údaje. Kromě vzdělání např. také vyznání či filozofické přesvědčení, politickou orientaci a eventuální členství v institucích. Bez takovýchto údajů je dosti těžké pochopit, proč pan historik neuvedl podstatná fakta. V původním Starém zákoně totiž přikázání Nezabiješ zabíjení vůbec nezakazovalo. Zapovídalo pouze zabíjení "nezákonné" a jeho smyslem bylo omezit tehdy rozšířenou krevní mstu. Dnešní podoba přikázání Nezabiješ je již důsledkem křesťanské "korektury". Pan historik navíc zatajuje, že Bůh Izraelské k zabíjení přímo vyzývá a dokonce je nabádá ke genocidě: "A shladíš všecky národy, kteréž Hospodin Bůh tvůj dá tobě. Neslituje se nad nimi oko tvé.."! (5. kniha Mojžíšova, kapitola 7.) Za ostudné a zbabělé chování české vlády by se zřejmě hluboce zastyděl i Emil Hácha, a jako příklad by uvedl Rakousko či Belgii, které nepovolily přelety agresora přes svá území. Rakušané na ně navíc "stříleli" fotokulomety!


Demokracie nemusí být na Zemi věčně
Irácká válka je novum: je to útočná válka demokracie proti totalitnímu systému. Opozice proti ní se ptá po její "zákonnosti". Leckdo by ji rád "uzákonil" alespoň pomocí OSN. Ale OSN není shromáždění demokratických států a nemá žádný důvod útočnou válku proti totalitnímu režimu legalizovat. To by latentně ohrozilo mnohé členy. Kdyby OSN ctila ideály, z nichž vznikla, neměla by asi dnes více členů než před padesáti lety. Je to organizace, která dá hlas každému, i lidožroutovi. Z politické "korektnosti" by přijala i Hitlera, kdyby se nějaký přihlásil... Ustanovit na planetě totalitní režim je zločin stejný jako ty, které byly souzeny v Norimberku. Je starostí svobodných zemí, aby dokázaly totalitní režim zničit včas a vyhnuly se planetární katastrofě, k níž stejně jednou dojde, až se zbraně hromadného ničení lidí konečně zmocní šílený sociální či náboženský padišáh... Útok na mrakodrapy v N.Y. připomněl, že svět už je příliš maličký a technika příliš dokonalá na to, aby si někde - v zákoutí světa - mohli lebedit nějací Hitlerové. Každý, ať je kde je, ohrožuje všechny. Nejen své otroky. Tvrzení, že jeho lid si jej přeje, je vždy lživé. Ani Němci si nakonec nepřáli Hitlera, jako my si nepřáli komunismus. Irácká válka je zajímavá novinka - pro vývoj planety. A také pro osudy demokracie, která na Zemi nemusí být věčně. Není to přírodní jev, nýbrž dílo lidí. Možná, že trochu teatrální Reaganova myšlenka o říších zla bude nakonec tím nejcennějším, co minulé století lidstvu dalo. (MF DNES, 16. dubna)

Po zkonzumování tak nezdravého článku čtenáře ihned napadne parafráze názoru Boba Herberta, komentátora The New York Times: novátorské mudrování autora komentáře, obhajujícího nespravedlivou válku, by vypadalo mnohem elegantněji a méně nechutně, kdyby na něm neleželo břímě Bechtelu a dalších velkých komerčních zájmů, jež mohou na válce tolik získat. Filozofická konstrukce K. Steigerwalda by stála poněkud solidněji, kdyby se neopírala o několik zjevných nepravd. Americký zásah v Iráku bez mandátu OSN (čili agresi) odmítli podpořit především demokratické státy! Nebo snad autor považuje Německo, Francii, Belgii, Rakousko, atd. za totalitní a nesvobodné země? Pokud se odvážil tvrdit, že Němci nechtěli Hitlera, pak nechť se osvěží pohledem na dobové filmové dokumenty. A Hitler byl přímým důsledkem k Německu nespravedlivých Versaillských dohod! Al Kajdá navíc nebyla produktem totalitního režimu; působili v ní ostatně i Američané. Zplodilo ji bezpráví způsobované Palestincům, vyhnaným ze své vlasti. Motivoval ji necitlivý postoj americké administrativy podporující toto bezpráví a urážející vpodstatě celý arabský svět. A lze se obávat, že americká agrese v Iráku vyvolá definitivní, nepřekonatelnou a navíc i nábožensky motivovanou nenávist k USA mezi zhruba miliardou muslimů, lhostejno zda žijí v Lybii, Saudské Arábii, Indonésii či v samotných USA (které zbraněmi hromadného ničení disponují především)... Padišáh demokracie K. Stegerwald kupodivu nijak nekombinuje, že důsledkem toho by mohl být i zánik beztak již podivné demokracie v samotných USA; demokracie, která je vpodstatě oligarchií - viz siamský srůst členů administrativy (i dalších institucí) s mocnými ekonomickými i finančními korporacemi, ale také "zajímavý" způsob, jakým George W. Bush "vyhrál" prezidentské volby a nakonec i naprosto ostudné "vyšetření" vražd bratrů Kennedyových. Při pomyšlení, že k moci se zde navíc dostanou i udavači, podporováni tajnými službami, kterým už nepostačí veřejné omluvy "americkému lidu" za jiný názor, a že vůdcem novodobých křížových výprav má být padišáh demokracie, který se s upřímným zájmem otáže brazilského prezidenta: "Máte u vás také černochy?" - pak se mají demokraté i vzdělanci skutečně čeho obávat.


Skuteční zasvěcenci

Vratˇme se o nějakých dvacet let zpátky do doby, kdy byl prezidentem Ronald Reagan a George Schultz ministrem obrany... V prosinci 1983 se Donald Rumsfeld vydal na Střední východ jako zvláštní vyslanec... Jednou z jeho zastávek byl Bagdád, kde se setkal se Saddámem Husajnem... Prvotním cílem Rumsfeldovy návštěvy v Bagdádu bylo zlepšení vztahů s Irákem. Na pořad jednání se však rychle dostala i další záležitost. Mocná sanfranciská firma Bechtel Group, jejímž předsedou představenstva byl před vstupem do Reaganovy administrativy právě George Schultz, chtěla vybudovat ropovod z Iráku do jordánského přístavu Akaba poblíž Rudého moře. Šlo o projekt v hodnotě miliard dolarů a vláda Spojených států chtěla, aby se ho Saddám Hussajn zúčastnil... Na podzim roku 1983 se už vědělo, že Irák proti Iránu použil chemické zbraně. To však Spojeným státům nezabránilo, aby se nesnažily o zlepšení vztahů se Saddámem nebo ztratily nadšení pro Akabský ropovod - který propagovala firma, jež Reaganově administrativě dodala nejen ministra zahraničí, ale také ministra obrany Caspara Weinbergera, který byl generálním radou Bechtelu... Nikdo se nepozastavoval nad tím, že se tu do mírového procesu v nejvýbušnějším regionu světa plete zjevný konflikt zájmů... Saddám nakonec návrh postavit ropovod neposvětil... O dvacet let později patří Schultz (který v současné době sedí v předsednictvu Bechtelu) a Rumsfeld mezi nejagresivnější válečné jestřáby. Chtěli válku s Irákem a mají ji... Jejich filozofující výbuchy emocí ospravedlňující válku by vyzněly mnohem elegantněji a méně nechutně, kdyby za sebou netáhli břímě Bechtelu a dalších velkých komerčních zájmů, jež mohou ve válce tolik získat. Jednostranná válka a porážka Saddáma dala jestřábům a jejich komerčním spojencům v Iráku volnou ruku. A tou firmou se zřejmě nejúlisnějšími a nejefektivnějšími metodami získávání interních informací, firmou, která se jen třese na ropu a kontrakty na obnovu za miliardy dolarů, je samozřejmě Bechtel Group ze San Franciska. (MF DNES, 15. dubna)

Ve známé grotesce Kid s Ch. Chaplinem má chudý sklenář nouzi o práci, a tu dostane "geniální" nápad: pošle malého chlapce rozbíjet okna a sotva malý uličník uteče, objeví se na scéně on - a o práci má postaráno! Nyní můžeme podobný příběh sledovat opět, má ovšem rozměr velkotragikomedie. "Uličníka" hraje George W., který "vytlouká okna" v Iráku... a tu se zčista jasna objeví Bechtel a má o práci postaráno. Koukejme se, jak je užitečný - rekonstruuje dokonce Irák...
PS. Lidové noviny uveřejnily 19. 4. pod titulkem "Bechtel získal velký kontrakt v Iráku" tuto informaci: "Americká stavební společnost Bechtel získala zakázku na obnovu Iráku až ve výší 680 milionů dolarů... Zakázka zahrnuje opravu a kompletní obnovu irácké infrastruktury..." No comment.


Válka a nepoučitelná média

Po Afgánistánu padl na konci týdne Irák. Vojenské zásahy, nechť o tom nevládnou pochyby, byly v obou zemích nezbytné a byly vedeny dobře... V Afgánistánu vznikla vláda z osob, které bojovaly doma. V Iráku byli - až na Kurdy - v dlouhých letech stranického teroru tito představitelé vyvražděni. Není proto ani jiného řešení, než je přechodně nahradit jiným, neutrálním, nadnárodním orgánem. Čeští kritici před tím už varují a nabízejí OSN. Ale jak se chovala dříve, třeba v srpnu 1968 světová organizace? Neprokázali dnešní kritici všeho amerického, že by měli raději mlčet?... Jediným řešením slibujícím v dané chvíli úspěch je Office of Reconstruction and Humanitarian Help pod vedením Jaye Garnera. Nebo snad někdo opravdu vidí jinou cestu? (MF DNES, 14. dubna)

Je zcela neuvěřitelné, že autorem těchto ostudných názorů může být diplomat (pod článkem je podepsán Petr Přibík, český velvyslanec v Pákistánu a Afgánistánu, a bylo by zajímavé vědět, zda má v tomto směru vůbec adekvátní vzdělání, které je předpokladem pro následnou profesní etiku). Již od starověku bylo nejdůležitějším posláním a povinností velvyslanců udržovat mír mezi národy. Jeho kritika OSN postrádá elementární základy serioznosti - byla to právě OSN kdo Saddáma odzbrojil do té míry, že USA napadly vpodstatě bezbranný stát! Pan velvyslanec zatajuje jednu nuanci: pokud by USA vstoupily do Iráku s mandáten RB OSN, náklady na rekonstrukci by hradil Irák. V případě agrese je útočník povinen zaplatit válečné reparace! A bude možné pozdější vládu sestavenou z Iráčanů, která nebude tyto reparace požadovat, chápat jako vládu iráckého lidu a nikoli jako loutkovou vládu USA? Ve Spojených státech nesouhlasily s agresí USA především univerzitní kruhy. Jsou snad i američtí vzdělanci a intelektuálové antiameričané? O ty, kteří nemají takový přístup k informacím i analytické schopnosti se již postarala televize. Zejména TV FOX, kterou vlastní Bushův švagr... Pompézní způsob jakým USA oslavují vítězství nad malým a bezbranným státečkem, a dokonce i návrat "hrdinných" zajatců - kterým Saddámovi "hrdlořezové" kupodivu nijak neublížili a kupodivu je i léčili - signalizují, že tato země trpí těžkým komplexem! O tom, že ("nestranný") J. Garner spolu s Office of Reconstruction budou v Iráku zcela nezvanými hosty se stigmatem okupantů svědčí mnohé analogie. Angličané kupříkladu pomáhali osvobodit Palestinu od osmanské okupace a spravovali ji poté s mandátem OSN. A jakého vděku se tito "okupanté" dočkali? Izraelský spisovatel Amos Oz přiznává: "Narodil jsem se jako Žid v Palestině pod britskou správou. První anglická slova, která jsem se naučil vedle výrazů ano a ne, byla: Britové, táhněte domů! Tuhle větu křičely malé děti v Jeruzalémě na britské patroly a vrhaly po nich kamení. Tak tomu bylo v roce 1945 a 1946 než byl Izrael státem, a já byl malý židovský ´´intifáda´´, kluk s kamenem v ruce."(MF DNES, 15. dubna).


Kdo bude další na řadě

Náměstek ministra obrany Paul Wolfowitz je obecně považován za člověka, jehož rozhodnost a úřednické schopnosti proměnily reakci prezidenta George W. Bushe na útoky z 11. září v rozhodnutí svrhnout irácký režim. Neokonzervativní křížovou výpravu s cílem změnit arabský svět nazývá použitím "síly demokratické myšlenky". Jeho kritici ho označují za naivního a nebezpečného ideologa. Bez ohledu na svůj program se v této době úspěchu v Iráku zdá být osobou s největším vlivem na Bushovu vládní politiku. To není příznivá zpráva. O neokonzervativcích a tom, co chtějí, je třeba říci tři věci. Jednak, že jednají ze strachu. Pohání je strach ze zbraní hromadného ničení v rukou teroristických skupin, vyzbrojovaných islámskými státy, což je politicky, technicky i vojensky vysoce nepravděpodobné. Tento strach obsahuje prvek hysterie, stejně jako před čtvrt stoletím, kdy Washington přesvědčil sám sebe, že vítězství rolnických povstalců ve Vietnamu povede ke světovládě "asijského komunismu" a k izolaci a zničení Spojených států. Jsou naivní. Krauthammer tvrdí, že je projevem "rasismu" myslet si, že "Arabové" si nedokážou demokraticky vládnout. Problémem Blízkého východu nejsou "Arabové". Problémem je silná historická kultura, která funguje na základě kategorií absolutních hodnot a náboženských jistot. A ty jsou nepřátelské vůči pragmatickému relativismu západní demokracie. Vojenské vítězství a dobré úmysly s tím nic nezmůžou. A konečně jsou to fanatici. Domnívají se, že stojí za to zabíjet lidi ve jménu neověřených idejí. Tradiční morálka říká, že válka je spravedlivá při legitimní obraně. Totalitní morálka ospravedlňuje válku s cílem učinit lidi nebo společnost lepšími. (MF DNES, 10. dubna)

Ano. "Síla demokratické myšlenky" je tak silná, že už nutí americké zpěváky i novináře omlouvat se americkému lidu za naprosto banální výroky. Americká demokracie začíná být skutečně poněkud krkolomná. Arabové teď budou svým dětem patrně vyprávět pohádku o americké princezně Jessice, která toužila být učitelkou v mateřské škole. Protože ale neměla peníze na studia tohoto náročného povolání, pokusila se je vydělat tím, že vstoupila do armády. Král ji poslal do daleké země, kde přivážela střelivo a proviant vojákům, zabíjejícím irácké děti. Zlí cizinci ji přepadli, zranili a pak léčili v nemocnici. Král neprodleně vyslal komando, které princeznu vyrvalo ze spárů lékařů a dopravilo ji zpět do jejího království. Zazvoní zvonec, arabské děti usnou a budou snít o demokratické zemi, kde je cesta k vychovatelskému povolání v mateřské školce tak atraktivní, pohádková a životu nebezpečná


Co bude po Iráku?

Potenciální následovníci Iráku si celkem rychle spočítají, že mají na výběr vpodstatě jen ze dvou možností. Aby se vyhnuli iráckému řešení, rozhodnou se pro spolupráci, nebo se připraví na odpor. Pokud se rozhodnou spolupracovat s USA, může americká administrativa slavit neobyčejný úspěch. Politika odstrašení by mohla skutečně změnit světový řád. Spolehnout se na to však nelze. Proto i Amerika by se měla připravit na variantu druhou. Pokud se další země "osy zla" rozhodnou pro odpor, pak to bude s vědomím, že jim prakticky už nic a nikdo nepomůže. Poraněný vlk zahnaný do kouta se může stát zuřivým nepřítelem. Hrozí nebezpečí, že s odpočítáváním konce Saddáma začne někde na jiném místě planety zoufalý úprk za vybudováním strašlivého arzenálu, který jediný by mohl USA zadržet. (MF DNES, 8. dubna)

Ano, díky šílené politice americké administrativy - znamenající mj. i superprodukci supernepřátel - vzniká zcela nová situace, která vytváří pro USA i Izrael obrovská rizika. Představa, že to zvládnou tajné služby je zcela naivní a navíc je obrovskou hrozbou i pro demokracii a lidská práva.


Válka na všech frontách

Dobytí Afganistánu jako bezprostřední odpověď na teroristické přepadení USA získalo podporu evropských spojenců... Kdyby USA po komunistickém puči v r. 1948 obsadily Československo, a tak pomohly obnovit demokracii, nemuseli bychom se dnes vyrovnávat se zničujícími následky čtyřicetiletého komunistického totalitního panství. Lidé jako Milada Horáková by se stali tvůrci naší poválečné demokratické politické kultury... Již proto je na místě, aby Česká republika výrazně podpořila válku za svržení teroristického režimu v Iráku... Německo, Francie a další protiamerické státy mají v EU rozhodující podtavení. Před možným vstupem kandidátských zemí včetně ČR si je pojišťují navrhovanou ústavou EU, jež má členské státy trvale zbavit samostatnosti. Zde je rozhodující důvod, proč by se Česká republika neměla politicky začlenit do EU... Obrana demokratické civilizace proti teroristickým státům ukázala nevěrohodnost Rady bezpečnosti OSN jako záruky mezinárodního práva. OSN je dlouhodobě pod vlivem diktátorských režimů. (MF DNES, 7. dubna)

Všechny slušné státy podpořily USA při útoku na Afganistán. Agrese proti Iráku však již patří do úplně jiné kategorie a všechny slušné státy ji musejí odsoudit jako politické šílenství a loupež. To rozhodně není žádný antiamerikanismus. Autor je jak vidno "historický eventualista", který na rozdíl od historie, věří na různá historická kdyby. Kdyby nás USA chtěly bránit, pak by 19. srpna 1968 nestáhly americkou armádu o 50 kilometrů od Československých hranic, aby Rudá armáda při případném masakrování armády české náhodou nepotrefila i nějakého amíka. Kdyby Milada Horáková dnes žila, pak by americkou agresi nejspíše odsoudila a nejspíše by odsoudila i českou vládu, která - patrně proto, aby nepříšla o podíl na irácké kořisti - se chová tak zbaběle.


Vybral a glosoval: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: fr.stoces@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou. Aby mohl NETSOCAN pružně reagovat na aktuální dění, bude se obsah i forma každého exempláře vyvíjet a měnit v průběhu měsíce. Datem uzávěrky dostane příslušný měsíčník definitivní podobu. Uzávěrka tohoto čísla je 30. dubna 2003.
NETSOCAN