NETSOCAN
Číslo 4 -- DUBEN 2004 ---Ročník III.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Co udělá "naše univerzita"?
 Přednáška Masarykovy dělnické akademie

ČLÁNKY
 Platy komunistických poslanců
z hlediska jejich vlastní ideologie

 Proč má ČSSD panenskou hrůzu
ze zavedení přímé demokracie
do svých Stanov?

 Když se bourá konsensus
 Vysokoškolské vzdělávání a jeho fimancování

NETSOCAN MONITOR
 Vanunu, zrádce Izraele, má být propuštěn
 Posmrtný vzkaz orlického vraha
 Rezervy jsou i na straně lékařů
 Evangelium jako krvavý román?
 Proč válka v Iráku dává smysl
 Špidlu mrazí a mě taky
 Evropská města demonstrovala za sociální stát
 Unie se bojí našich boháčů
 Neudržitelní socialisté
 Školné v Evropě je pravděpodobně na spadnutí



Co udělá "naše univerzita"?

oUvádíme výňatek ze studie doc. Radima Valenčíka, který pod názvem Ekonomie produktivní spotřeby vyšel v internetové verzi revue Marathon v č. 48 (5/2003)

o Podívejme se nyní, co se bude odehrávat na "naší univerzitě" (obecně bychom mohli uvažovat případ jakékoli vysoké školy, pro názor je vhodné uvažovat případ univerzity), na které je převaha těch (pedagogů a vedoucích pracovníků), co chtějí a umějí. Přitom současně se bude nacházet v konkurenčním prostředí a její finanční zdroje se budou odvíjet od příjmu jejích absolventů.
o Její chování bude vycházet z následujících předpokladů:
o1. Informace mají větší cenu než peníze: Přijatý systém bude naší univerzitě přinášet peníze navíc, ovšem zpočátku jich nebude příliš mnoho. Jejich tok bude postupně mohutnět s přibývajícími léty. Bude však poskytovat informace o tom, jak se v jednotlivých oborech uplatňují její absolventi. Informace o uplatnění absolventů naší univerzity jsou veřejně přístupné, lze je porovnat s informacemi o vývoji příjmu absolventů s jinými vysokými školami, jsou vizitkou naší univerzity. Podle nich se budou rozhodovat mj. zájemci o studium, zda se na naši univerzitu hlásit či dát přednost jiné. Na základě nich bude mít naše univerzita možnost získat či udržet kvalitní pedagogy a manažéry.
o 2. Budoucí peníze mohou mít větší cenu než současné: V období odstartování systému se naše univerzita stává věřitelem svých absolventů. Přesto, že významnější zdroje získá až v průběhu několika let, mají pro ni i tyto "budoucí peníze" aktuální význam. Perspektiva inkasování těchto peněz motivuje pracovníky naší univerzity a umožňuje, aby spojili svou perspektivu s naší (svou) univerzitou. Řeší problém stabilizace a zkvalitnění pedagogického a manažérského týmu naší univerzity. Část těchto peněz může být vyplacena i stávajícím pracovníkům, kteří v době jejich inkasování již budou v důchodu.
o 3. Budoucí peníze lze směnit za současné: Pro svůj rozvoj potřebuje naše univerzita i peníze současné. Ty může získat "zkešováním" budoucích peněz dvojím způsobem:
- Formou přímých plateb od studentů, kteří budou vyrovnávat primární závazek tak, jak bude vznikat. Budou to studenti z dobře situovaných domácností, kteří dají přednost těmto přímým platbám (pokud to ovšem budou považovat za výhodné, nikdo je k tomu nutit nebude).
- Formu převzetí závazku absolventa finanční institucí, která poskytne výhodnější podmínky než naše univerzita. (Vstup finančních institucí lze očekávat až po určité době, až budou mít dostatečnou jistotu, že absolventi určitého oboru na určité vysoké škole mají zaručené uplatnění).
o Poměr mezi budoucími a současnými penězi bude moci naše univerzita ovlivňovat zejména stanovením výše přímého či nepřímého úroku (tj. zvýhodněním přímých plateb - jedná se o případ, kdy naše univerzita primární závazek neúročí, ale v případě jeho přímého splacení poskytuje slevu).
o 4. Každý obor má svá specifika: Příjem absolventů různých oborů se vyvíjí různě - v případě učitelů základních či středních škol, lékařů, vědeckých pracovníků, ekonomů či právníků apod. V některých případech nebude naše univerzita "předepisovat" žádný primární závazek (např. u učitelů základních škol). V některých případech bude mít naopak nejen zájem získat prostředky, ale i demonstrovat svou schopnost poskytnout kvalitní vzdělávací servis. V některých oborech (např. ekonomických) bude mít zájem na tom, aby absolventi začali splácet závazek co nejdříve. V jiných (např. u lékařů) až poté, co dosáhnout vysokého příjmu (zde bude např. vhodné volit neúročený závazek, který začne být splácen až poté, co příjem absolventa překročí dvojnásobek či trojnásobek průměrné mzdy).
o 5. Způsob splácení je nutné "ušít na míru": Naše univerzita má možnost určit velmi rozmanitý způsob stanovení závazku a způsob jeho splácení, např.:
- Určit výši primárního závazku (do zákonem stanového limitu).
- Určit výši úročení (do zákonem stanoveného limitu), případně závazek neúročit.
- Rozhodnout o tom, zda má být závazek splácen do doby jeho úhrady nebo po stanovený počet let. (V některých případech je např. vhodnější požadovat nikoli vyrovnání závazku, ale odvod z příjmu absolventa po stanovenou dobu let).
- Zadat, při jaké velikosti příjmu má být započato se splácením závazku.
- Zadat podmínky pro vyrovnání závazku v předstihu.
o Tyto formy lze kombinovat, případně nabídnout jako alternativy. Naše univerzita si konkuruje v různých oborech s jinými vysokými školami nejen pokud jde o kvalitu vzdělávacího servisu, ale i pokud jde o výši a podmínky splácení primárního závazku. Právě proto, že jí jde o to, aby obstála v konkurenci, nesnaží se "vyždímat maximum".
oNaše univerzita realizuje dlouhodobou strategii: Stát se v podmínkách globální konkurence perspektivní "továrnou vzdělanostní společnosti".

o Jak zajistit absolventovi naší univerzity co nejvyšší příjem?
o ...Mj. naše univerzita je schopna posoudit, které obory jsou "ziskové" a které ne...
o Jedním z nejvýznamnějších předpokladů uplatnění jejího čerstvého absolventa jsou absolventi, kteří již v praxi v různých firmách a v různých funkcích působí. Právě prostřednictvím nich může být čerstvý absolvent dobré univerzity doceněn a vytvořen mu prostor pro uplatnění jeho schopností.
o Proto již během studia bude univerzita:
- Pěstovat návyky týmové práce, tj. schopnost násobit sílu individuálního výkonu prací v týmu, kde je každý využit podle svých individuálních předpokladů.
- Již během studia bude nabízet příležitosti využití týmové spolupráce při studiu a řešení prakticky orientovaných úloh studentů různých ročníků. (Čerstvého absolventa bude oceňovat nikoli "anonymní trh práce", ale ti, co ho znají již z doby studia).
- Bude udržovat kontakty se svými absolventy, využívat jejich poznatky a zkušenosti při zkvalitňování vzdělávacího procesu, trvale je informovat o vývoji poznání v oboru a současně je případně vhodnou formou využívat i v pedagogickém procesu.
- Tam, kde se budou uplatňovat její absolventi (ve firmách či veřejné sféře) nebude docházet k prosazování jednoho na úkor druhého, ale k vzájemnému uznání a společnému využití schopností.
- Vzdělávací proces bude založen na důvěře v sílu poznání, které studenti během studia nabývají a které se stává základem pro celoživotní rozvoj jejich osobnosti resp. systému poznatků průběžně obohacovaných praxí a novým poznáním.
- Bude mít jistotu, když poskytne svému absolventovi (na úvěr hrazený z jeho budoucích příjmů) základní materiální předpoklady pro uplatnění v místě, kde jsou využity jeho schopnosti (ubytování, příp. startovní byt).
- Bude hrát významnou roli při tvorbě investičních příležitostí regionu, kde působí.)...
o Proti tomu stojí současná situace, která se vyznačuje: Nezainteresovaností univerzity na uplatnění jejích absolventů. Vzdělávacím procesem, který nevede studenty k týmové spolupráci a už vůbec ne ke spolupráci studentů z různých ročníků či oborů...

Irácké dobrodružství ČSSD

o Od koaliční vlády s většinou sociálně demokratických ministrů občan logicky očekává sociálně demokratickou politiku s kosmetickými liberálními úpravami. Kdeže ty loňské sněhy (volební sliby) jsou! Vláda naopak realizuje politiku liberální s kosmetickými soc. dem. úpravami. Voličské preference to signalizují zcela jasně.
o Ministři i další exponenti koaličních partnerů v médiích vždy zcela otevřeně prohlašovali, že účast jejich stran v koaliční vládě má jako hlavní cíl zabránit ČSSD realizovat její volební program. Ministři, poslanci a další osobnosti ČSSD tyto výroky "odrážejí" mlčením; role fackovacího panáka jim, zdá se, docela vyhovuje.
o Situace je nanejvýš tristní a alarmující: veškeré diskuse o programových perspektivách a východiscích mají charakter ušlechtilé formy maření vzácného času, neboť před jejich realizací ČSSD úslužně požádá koaliční strany o souhlas a jejich ministři vše s nejvážnějšími tvářemi a varováním před rozpadem koaliční vlády smetou se stolu (a stres ze své smrtelně vážné politické etudy si pak někde v separé nejspíše vykompenzují hurónským smíchem).
o Členy ČSSD musí zcela deprimovat zejména hluboký úpadek politické kultury dostavující se jako zjevný důsledek lokajského postoje ČSSD, a také zjištění, že strana opouští svoje elementární humanistické hodnoty a opakuje nejstrašnější historické chyby. Evidentním důkazem tu je způsob, jakým nejvyšší politikové i stranické orgány ČSSD reagovali na agresi USA a VB proti Iráku.
o Před agresí - kterou Bush zdůvodňoval vojenským ohrožením USA Hussainovým Irákem - i v její počáteční fázi chrlila média záplavu informací o iráckých zbraních hromadného ničení a čeští váleční štváči tyto neověřené údaje šířili, vzájemně přejímali a předháněli se v pokusech nasadit Saddámovi co nejodpudivější psí hlavu.
o I přes tuto brutální mediální masáž přijal těsně po zahájení agrese XXXI. Sjezd ČSSD usnesení o Iráku, v němž se odrážela snaha respektovat základní sociálně demokratické humanistické a civilizační hodnoty a rovněž i poučení z tragického selhání strany v roce 1913 a jejího podílu na tehdejší válečné katastrofě:
o "...Sjezd ČSSD konaný v Praze ve dnech 28. - 30. března 2003 vyjadřuje svůj nesouhlas s válkou vedenou USA, Velkou Británií a tzv. aliancí proti Iráku, která byla zahájena bez souhlasu mezinárodního společenství (OSN) a je tedy dle názoru sjezdu vedena v rozporu s mezinárodním právem. Sjezd vyjadřuje přesvědčení, že legitimního cíle mezinárodního společenství odzbrojit režim Saddáma Husseina mohlo být dosaženo mírovými prostředky, kdyby se válčící státy nerozhodly ignorovat OSN. Čeští sociální demokraté žádají, aby se další vývoj událostí v Iráku vrátil pod kontrolu OSN. Současně zdůrazňují naléhavou nutnost poskytnutí humanitární pomoci."
o Historie dala ve velice krátké době delegátům sjezdu zcela za pravdu a válečným štváčům přiřkla roli nezodpovědných křiklounů. V brzké době se ukázalo, že Saddám nejenže nedisponoval zbraněmi schopnými ohrozit USA, ale že dokonce respektoval, byť neochotně, i rezoluce OSN a vládl vojensky vpodstatě bezbrannému státu.
o Poněvadž vojenské rozvědky tyto věci nemohly nevědět, bylo přepadení Iráku evidentně podlou agresí, zcela srovnatelnou s chováním Hitlera vůči Československu před a po Mnichovské dohodě. Rovněž způsob a okolnosti zoufalého boje Iráčanů proti americké okupaci téměř připomínají odpor Habešanů bojujících oštěpy proti Mussoliniho tankům. Nejhorší jsou však anticivilizační důsledky této agrese: ztráta věrohonosti i důvěryhodnosti OSN v očích muslimského světa včetně degradace základních humanistických hodnot západní civilizace.
o Ministři ČSSD včetně premiéra však zcela selhali a dali vpodstatě najevo: podpisu ČR pod Chartou OSN nechť věří pouze hlupáčci. Místo aby se připojili ke statečným odpůrcům agrese, kterými jednoznačně bylo Rakousko s Belgií a místo aby podpořili postoj Německa a Francie, zdvořile požádali historii aby jim přiřkla místo zbabělců, za které by se styděl i prezident Hácha. Zda byli motivováni vidinou tučného podílu na kořisti či strachem z Bushova hněvu nechť rozhodne historie. Ale jako by snad ani nebyli Češi, jakoby se z jejich pamětí vytratilo historické povědomí dvou vojenských agresí a okupací jejich vlasti, rozhodli se sjezdovou rezoluci vpodstatě ignorovat: premiér se nechal prohlásit x-tým nejlepším Bushovým přítelem a bez protestů nechal umístit ČR na Bushův seznam lokajů.
o Za stejně závažné se však musí považovat i selhání orgánu, který má plnění sjezdových usnesení garantovat a který zcela propadl: míněn je samozřejmě ÚVV ČSSD. Rozhodně by bylo zajímavé znát skutečnou příčinu: stali se již členové ÚVV aktivními komplici (nebo decentně řečeno klienty) stranického vedení - nebo pouze projevili nekompetentnost spojenou s absencí sebevědomí a politické kultury?
o Jaké poučení z neslavného iráckého dobrodružství pro ČSSD asi plyne?
o Pokud jde o vnitrostranické aspekty vypadá to, že zastupitelská forma vnitrostranické demokracie již není schopna realizovat vůli členské základny a situace doslova volá po systémovém řešení - po zakomponování systému stranického referenda do Stanov ČSSD.
o Z hlediska celospolečenského vzniká silné podezření, že mimo legitimní vládů politických stran a vzešlou z vůle voličů zde ještě působí jakási velice mocná politická síla nelegitimní, která své zájmy prosazuje jednak skrze média zpracovávající veřejné mínění i mínění exponentů politických stran a rovněž skrze trpasličí politické strany liberální orientace, které v systému poměrného zastoupení získávají neadekvátní politický vliv.
o Vztyčený prst musí nakonec zamířit na média, která disponují obrovským vlivem na veřejné mínění a přitom nemají žádnou zodpovědnost a mnohdy si nelámou hlavu ani základní zásadou profesionální etiky jíž je povinnost informovat pravdivě a vyváženě. Zejména chování médií v USA těsně před a v počátečních fázích agrese proti Iráku by mělo být varovným mementem.

Redakce














NETSOCAN MONITOR


Vanunu, zrádce Izraele, má být propuštěn

V Izraeli má být už zítra propuštěn na svobodu jeden z nejostřeji hlídaných a sledovaných vězňů světa... Ve světě byl však nominován na Nobelovu cenu míru... V létě 1986 vyzradil jaderné tajemství Izraele Peteru Hounamovi z londýnského nedělníku The Sunday Times... Ještě před zveřejněním článku v říjnu 1986 Vanuna z jeho tajného úkrytu v Londýně vylákala do Říma agentka izraelského Mossadu vydávající se za americkou turistku. Poté byl omámený technik na palubě jachty tajně eskortován přes moře do Izraele, kde byl později za zradu odsouzen na 18 let vězení... V roce 1986 konvertoval od judaismu ke křesťanství a po propuštění z věznice chce navždy opustit Izrael... Otázkou je, zda však bude moci vycestovat z Izraele... Tajné služby... Nevylučují, že bude chtít dvě desetiletí žaláře a zároveň dvanáct let na samotce splatit Izraeli i s úroky... Co řekl Vanunu... "Chtěl jsem jen potvrdit, co každý věděl... Nechtěl jsem,... aby premiér Šimon Peres pokračoval ve lhaní prezidentu USA Ronaldu Reaganovi... zrádcem jsem jen pro několik tisíc Izraelců... Existence státu Izrael není nutná. Místo toho by měl vzniknout palestinský stát, kde by mohli žít i Židé."(MF DNES, 20. dubna).

Když se Izrael zmocnil podobným způsobem A. Eichmanna, civilizovaný svět solidárně přimhouřil oči; neboť se jednalo o zločince, který se vyhýbal trestu k němuž jej civilizovaná svět rovněž odsoudil. Případ Vanunu patří, bohužel, do kategorie, kterou musí civilizovaný svět rozhodně odsoudit; a to jednak kvůli tomu, že žádný civilizovaný stát nemůže akceptovat porušení své svrchovanosti a mj. i proto, že jsou tou neživnější půdou pro antisemitské nálady, protože jim jsou poskytovány nevyvratitelné argumenty.



Posmrtný vzkaz orlického vraha

Co mě na něm tentokrát ale překvapilo nejvíc: to když se rozpovídal o trestu smrti. "Já jsem pro trest smrti. Na rozdíl od těch, co o něm pořád dokola diskutují - vás novinářů, politiků a právníků - totiž vím, o čemje. Nikdo z vás nevraždil, nevíte, jak přemýšlí vrah. Dokud nad vámi visí hrozba deseti, dvaceti let nebo dokonce doživotí, máte pocit, že se nic tak zásadního nestane, pokud vás chytěj. Pořád je šance na útěk, na milost, na amnestii, prostě život běží dál. Ale kdyby nad náma visela oprátka, asi bysme se jinak rozmýšleli, co stojí za to a co ne. Nevíte, co my jsme měli zakázek? Ty tu zbyly. A spousta mladejch kluků, co jsou schopný všeho, taky. Je to novej styl života... Na tahle Kopáčova slova vzpomínám dnes, kdy přišla zpráva o jehob smrti, nejvíc. Tenkrár se o trestu smrti ještě dalo diskutovat, dnes, kdy směřujeme do unie, vyznívají spíš jako bezzubé varování, protože v unii se nepopravuje. Ostatně - jeden z největších českých vrahů ten rozsudek nad sebou vynesl sám... (Lidové noviny, 19. dubna).

Zrušení trestu smrti i v přpadě těch nejodpornějších zločinů proti lidskosti je nutno chápat nikoliv jako akt vyšší humanity, nýbrž jako jeden z aktů zpochybňujících smysl zastupitelské denokracie, nazývající se často a samolibě vládou lidu. Jestliže vlády jednají v naprostém rozporu s veřejným míněním - a sem rovněž patří účast některých zemí na agresi v Iráku - pak jde o vlády vysoce se podobající oné vládě Husákově čili o vlády jednoznačně demogratické.



Rezervy jsou i na straně lékařů

Vysoká kriminalita, agresivita řidičů i problémy zdravotnictví, to vše má společného jmenovatele. Je jím pojetí občanské společnosti jako veřejného prostoru, v němž rozdělování výhod a zacházení s informacemi patří k mocenským nástrojům podléhajícím přísnému protokolu zájmových skupin. V historickém období, které nazýváme epochou informací, je jejich použití srovnatelné s výkonem moci, použitím fyzického či psychického násilí. Je zcela lhostejné, nazveme-li to slovy lobbismus, klientelismus, korupce, mafie či politikaření... Víme, že jde o hry hrané v zájmu různých vlivných skupin, dalece vzdálených potřebám pacientů i zdravotníků. Jde o perfidní kompromis mezi "péčí" o lidi a medicinsko-ekonomicko-politickým komplexem, zastíraný uspokojováním potřeb "průměrných" občanů a slovy o demokratických principech i působení neviditelné ruky trhu. Jak z té bídy ven? Domníváme se, že je nutno rozlišit mezi medicínou a zdravotnictvím. Medicína byla a zůstane vysoce odbornou, zodpovědnou a humanistickou službou nemocnému člověku. Nemá nic společného s výrobou a prodejem, zdraví není tovar... Zdravotnictví je organizace, nechť je podřízeno medicíně..., ať jí slouží, a bude sloužit spojenectví lékaře a pacienta. Ve znaku zatím stále máme Euskulapa. Anebo pověsme místo něho na ministerstvo Merkura a pojďme kšeftovat. (Lidové noviny, 16. dubna).

Autoři článku, lékaři Jiří Šavlík a Jan Hnízdil se zde mj. dotýkají i jedné z chronických velice vážných chorob politiky, kterou srůst politiky s ekonomikou. Zcela evidentním symptomem tohoto neduhu jsou davy - dnes již vpodstatě "úctyhodných" lobbistů v místech, tradičně vyhrazených výlučně pro zástupce lidu. Ano! Rezervy jsou především na straně politiků, kteří zdravotnickému systému amputovali zajímavé údy jako farmacii, atp. A tak zatímco například lékárny expandují a přikupují si jako další druh podnikání autobusoou dopravu, skutečný pacient, zdravotnický systém, živoří a žije jen díky neustálým transfúzím z peněz daňových poplatníků.



Evangelium jako krvavý román?

Před nařknutím z antisemitismu je Gibsona třeba hájit - to mohou vznést jen ti, kdo nerozlišují mezi antisemitismem (teorií 19. století o rasové méněcennosti Židů, jež vedla k holokaustu a kterou křesťané vždy rázně odmítali...) a antijudaismem, polemikou se židovským náboženstvím. Antijudaistické prvky ve filmu nalézt můžeme, ale ty najdeme i v Novém zákoně coby svědectví o emancipaci ranné církve od synagogy; paralelně s tím existují velmi nepřátelské poznámky o Ježíšovi v židovském talmudu. Katolická církev se na 2. vatikánském koncilu a pak zejména ústy Jana Pavla II. výrazně distancovala nejen od antisemitismu, nýbrž i od antijudaismu (leckdy antisemitismu nechtěně připravil psychologickou půdu)... Nezapomeňme však, že Gibson patří k té části katolického tradicionalismu, která tento vývoj po 2. vatikánském koncilu a učení současného papeže odmítá... V jedné věci se však Gibsonův film připojuje k těm velkým "filmům-kázáním": drastický obraz umučení dnes neukazuje jen do minulosti, nýbrž (možná nezáměrně) nastavuje zrcadlo naší době a jejímu největšímu a nejžhavějšímu problému: zacházení s násilím. Poselství o kříži a vzkříšení je totiž také poselství o tom, že dějiny je třeba číst nejen z perspektivy vítězů, ale i z perspektivy obětí... že násilí nebude a nesmí mít poslední slovo. (MF DNES, 10. dubna).

Religionosta a teolog Tomáš Halík ve svém příspěvku k filmu Umučení Krista otevřel zajímavý problém, který ukazuje, že to Vatikán při svém utopickém ekumenizačním tažení nebude mít vůbec snadné. Otázka zní: proč vlastně Židé v tak zcela drtivé většině odmítají akceptovat a respektovat svého zdaleka nejslavnějšího a nejrespektovanějšího soukmenovce, Ježíše Nazaretského? Pravdu má zřejmě V. Klaus, tvrdící, že o peníze vždycky jde až v první řadě. Judaismus totiž bohatství přijímá jako Boží požehnání a odměnu věrným Hospodinovým stoupencům, čímž jaksi koresponduje s etikou náboženství antických. Ježíš ovšem spíše akceptuje etiku náboženství staroegyptského, které vnímá bohatství jako výsledek zla: tamější posmrtný soud, ve kterém mj. zasedal i Bůh moudrosti Thovt totiž boháče zcela stereotypně "odměňoval" pobytem na mučidlech. Kristus se z judaistické komunity nábožensky vyobcoval patrně svým údajným tvrzením, že spíše projde velbloud uchem jehly nežli boháč do Ráje; čímž de facto většinu svých soukmenovců patřících k nejmajetnějším vrstvám jaksi doporučil peklu. A který boháš by takovoutu víru akceptoval... Nicméně učené náboženské disputace a spory probíhají na úrovni religionistických předsudků, zabývajících se nejrůznějšími proroky, proroctvími, zjeveními atp.



Proč válka v Iráku dává smysl

Ano, Saddámovy zbraně nebyly nalezeny, ale ani největší kritici té války nemohou popřít, že je Irák měl, vyvíjel, že Saddám byl opravdu nebezpečný lotr. Ano, Spojené státy americké se do té akce nakonec pustily skoro na vlastní pěst, jenže dokonce i OSN svého času Irák varovala, že trpělivost světa má své meze. Ano, George Bush i Tony Blair možná udělali mnoho chyb a říkali věci, které možná říkat neměli, jenže to nesmí zakrýt fakt, že jejich úspěšná válka dala Iráku svobodu a novou šanci. Ano, snad to celé znamená, že USA se snaží být ještě vlivnější mocnost a kontrolovat strategicky významnou část světa a že snad jim i o tu mytickou ropu jde, jenže minimálnš pragmatický člověk si musí říci, že je dobře, že tím globálním policistou jsou právě USA a ne třeba Rusko či Čína. (MF DNES, 10. dubna).

Ano, ani největší kritici té války nepopírají, že Saddám ty zbraně měl; nebo snad USA někdy popřely, že mu je samy dodaly? Ano, Saddám byl lotr, ale USA ani VB vojensky neohrožoval. Ano, OSN skutečně Irák varovala; Saddám jí uvěřil, zlikvidoval své zbraně a v okamžiku agrese měl fakticky holé ruce. Správně, Bush i Blair neměli říkat vůbec nic a Saddáma měli přepadnout mlčky. Špatně! Šanci Iráku bylo možné dát i bez zdemolování jeho infrastruktury a desetitisíce civilních obětí bombardování a těch dalších, co ještě přijdou. Pro to všechno válka v Iráku vůbec nedává smysl! Ovšem poslední tezí nasadil autor článku, Jan Rybář, všemu korunu. Mluví sice o (samozvaném) světovém policistovi - USA, ale z fakt, které uvedl, každý minimálně pragmatický právník dovodí, že vlastně podal trestní oznámení na světového lupiče a válečného zločince...



Špidlu mrazí a mě taky

Napsal jsem: Potřebujeme vládu, která řekne: "Nic vám nedáme, starejte se sami." To by zemi rozhýbalo, ale takovou vládu právě proto nikdo nezvolí. Pro čeledína je lepší, když v poledne přinesou kýbl s jídlem, než se lopotit. Předseda vlády Špidla to ohodnotil: To je citát, který v sobě obsahuje tak hluboké pohrdání lidmi a který prokazuje tak hluboké nepochopení lidské společnosti a lidské existence, až mě z toho mrazí. Proti tomu co jej mrazí staví Špidla "sociální stát", svět, kde si lidé jsou rovni, také v bolesti a úzkosti jsou si rovni... Prostě přístup k civilizačním hodnotám nemá být omezen společenskou nebo majetkovou pozicí občana... "Existenciální rovnost" platí snad jen v márnici. Předtím, během života, jsou si lidé nerovni, ať už to já a Špidla chceme, nebo ne. Jakmile vlády začnou nerovnosti odstraňovat, je zle... Rovnost je sen hrbatých duší, píše spisovatel Karel Pecka. Rozumnější je, když mají ti nerovní lidé svobodu. ...pro životní havárie, bídu, nemoci, penze je tu pojištění. Je to kombinace spoření a pojistné matematiky... Člověk poslouchá ty řeky vizí a jde na něj mrazení. Co nám to zas udělají? A jak je dole na zemi? Nepořádek, chaos, šlendrián. Sourozenci existenciální rovnosti. (MF DNES, 6. dubna).

Autora článku Karla Steigerwalda zjevně potrefila řada smolných rozhodnutí osudu. Například mu moira dodnes nedopřála pochopení rozdílu mezi rovností a sociální spravedlností, a mj. i díky tomu patrně vstoupí do historie jako vášnivý poeta malé české blbosti. Dále měl smůlu, že se nenarodil ve starověku, kdy mohl k velké libosti svých pánů pět ódy nad svatým právem otrokáře zabít líného otroka a ukřižovanému Spartakovi by vmetl do tváře: "Co nám to zas chtěli udělat?!" Narozen ve středověku by jistě opěvoval dobrodinní roboty i práva první noci a Kozinovi i Figarovi by opět hřímal do očí: "Co nám to zas chtěli udělat?!" K. Steigerwald se narodil v moderní době a tak psal alespoň ódy na úspěchy české společensko-ekonomické transformace, na Klause a skládal komentářové protestsongy proti šťouralům poukazujícím na špinavý peníz a odsuzujícím nezákonnost, nemravnost a nevýkonnost české ekonomiky. Toto téma již ze zjevných přířin opustil, nicméně na múzy nezanevřel. Kdyby však společnost odměňovala publicisty dle míry reálného společenského přínosu jejich výtvorů, obdivoval by K. Steigerwald nejspíše čeledíny, jací jsou proti němu boháčové.



Evropská města demonstrovala za sociální stát

Několik evropských velkoměst zažilo o víkendu mohutné demonstrace statisíců lidí proti rušení sociálních vymožeností. Akce pod heslem "Povstaňme za sociální Evropu" organizoval Evropský odborový svaz a odbory v jednotlivých zemích... V Berlíně, Kolíně nad Rýnem a Stuttgartu se sešlo... čtyři sta tisíc demonstrantů... Na nohou byla také Paříž, kde vyšlo do ulic asi 15 000 lidí... Vyšších penzí se v sobotu domáhaly také desetitisíce italských důchodců... Před týdnem uspořádaly italské odbory generální stávku na protest proti chystané penzijní reformě. (MF DNES, 5. dubna).

Signifikantní je, že MF DNES tuto informaci zařadila až na devátou stranu a opatřila jí tím nejméně nápadným titulkem. Za daleko podstatnější zjevně považuje informaci, že Mečiar zvítězil v (zatím) prvním kole slovenských prezidentských voleb, což dokazuje palcový titulek na titulní straně: Slovenský šok: Mečiar vítězí! V tomto kontextu je zajímavý komentář Karla Hvížďaly na straně šesté a opatřený názvem Útok na střed, který připomíná apel německého prezidenta Johannese Raua na veřejnoprávní a prestižní média aby se humanizovala a vrátila do zprvodajství přirozenou škálu hodnot. Rau nepovažuje za možné aby nehoda na okresní silnici měla ve zprávách stejnou důležitost jako konflikty v Iráku a Izraeli a tvrdí, že politika je odpovědná za relevance, jinak se sama stane irelevantní. "My bychom mohli dodat - politici jsou odpovědni za pravidla, ale do obsahu nesmějí mluvit," dodává bojovně novinář a spisovatel Karel Hvížďala.



Unie se bojí našich boháčů

Švédský premiér Goran Persson se v úterý nechal v Helsinkách slyšet, že skandinávští členové EU nebudou tolerovat nízké zdanění bohatých v nových členských zemích: "Asi si myslí, že ve Švédsku, Finsku a Dánsku budeme vybírat vysoké daně a posílat tyto peníze do východní Evropy, aby tam měli třídu bohatých, která daně neplatí."... Výroky Gorana Perssona jsou, stejně jako lońské Chirakovo peskování nových států, podporujících útok na Irák, nehorázné a nepřijatelné... Evropská unie byla založena k prospěchu svých členů a každý člen si může klást otázky jako - vyplatí se mi brát a dávat do společných fondů? Je lepší nezávislá daňová politika a je lepší model s nižšími daněmi, nebo obráceně? Němcům i Švédům se určitě vyplatí přispívat na rozvoj slabších států unie, protože si tak rozšiřují budoucí trh svých produktů. (MF DNES, 5. dubna).

Jak vidno: Goran Persson mluví o voze a Jaroslav Jirát (autor článku a ekonom) zase o koze. Zatímco Perssonovi jde o osobní angažovanost všech občanů při rozvoji evropské ekonomiky, která se v případě těch nejbohatších samozřejmě projevuje vyšším příspěvkem, malý český ekonom něco podobného není patrně schopen pochopit (asi podobně jako fakt, že ve Švédsku žije premiér dle norem běžného občana a chodí na veřejnosti bez ochranky) a protože v EU vidí vlka, logicky usiluje o to, aby se vlk se nažral a malá česká koza (chudáci čeští boháči) zůstala celá. Titulkem se ekonom Jirát nebo MF DNES či oba kolektivně patrně pokusili čtenáře rozesmát.



Neudržitelní socialisté

Německý kancléř Schröder a jeho švédský kolega Persson tento týden bezprecedentně zaútočili proti daňové politice nových členských zemí Evropské unie. Německý sociální demokrat si vzal na mušku nízké zdanění firem. Jeho švédský soudruh zas při návštěvě Berlína (sic!) atakoval nedostatečnou daň z příjmu: "Je neudržitelné, aby si někdo myslel, že budeme ve Švédsku tvrdě zdaňovat a posíůat peníze do východní Evropy, kde horní třída daně neplatí,"... Právo národních států kultivovat pomocí daňové politiky konkurenční prostředí uvnitř EU nesmí být popřeno. Schrödrovo socialistické "vlastenectví" je v globalizované ekonomice odsouzeno ke zmaru. Česká republika i další státy by se neměly jeho výhrůžek zaleknout. Je lepší se po jistou dobu obejít bez danajských darů z unijních fondů, než ztratit šance na dlouhodobý ekonomický růst integrované Evropy. (Lidové noviny, 2. dubna).

Koukejme se, narodil se český vlastenec a hrdinný obránce těch nejmajetnějších, za jejichž peníz jistě nezištně bojuje! Tak do boje, hrdinný vlastenče! Bij do cizáckých státníků argumenty o úspěších české společensko-ekonomické transformace, o produktivitě naší ekonomiky, o vymahatelnosti práva v Česku! Buš do nich tak dlouho dokud nepadnou! A až se konečně budou válet na zemi, neopomeň se, hrdinný vlastenče, přesvědčit jestli neupadli a nepláčí smíchy.



Školné v Evropě je pravděpodobně na spadnutí

V Evropě se už dlouho mluví o chronickém podfinancování vysokých škol. A to přesto, že částky, ze kterých západoevropské univerzity žijí, jsou ve srovnání s poměry u nás úctyhodné. Například Humboldtova univerzita má na 35 000 studentů k dispozici 450 milionů eur, přičemž většina prostředků je státních... Náklady na studenta se v západní Evropě pohybují mezi 10 000 a 60 000 eur, zatímco v USA činí kolem 100 000 eur. Privátní zdroje pokrývají u německých vysokých škol maximálně osm procent nákladů a nelze na ně spoléhat. Představitelům škol vadí také nespolehlivost a vrtkavost státu, který často neplní své závazky. Politická situace je podle nich dnes v Evropě natolik nevypočitatelná a tak často se mění, že jediným schůdným řešením se zdá být zavedení studijních poplatků. Mluví se o částkách kolem 650 eur za semestr. Joachim Starbatty z Tübingenu patří mezi horlivé zastánce studijních poplatků... argumentuje: "...Zavedení poplatků je v duchu Karla Marxe, který kritizoval, když elita bohatých žila prostřednictvím odvodů z peněz daňových poplatníků. (Lidové noviny, 2. dubna).

Proti poplatkům nelze v zásadě nic namítat. Žijeme ostatně v tržní společnosti. Jenomže vzdělání včetně vysokoškolského patří mezi základní lidská práva a financování tudíž musí probíhat dle principů sociální spravedlnosti a - dle sociálně demokratického pojetí - rovněž dle principu solidarity. V tomto kontextu si pak lze představit takové schema placení studijních poplatků, kde výše poplatků bude tvořit dohodnutý počet procent z výdělku rodičů studenta. Tuto procentuální část by si pochopitelně určovala, byť dle nějakých pravidel, sama škola.



Vybírá a glosuje: František Stočes

MASARYKOVA

DĚLNICKÁ AKADEMIE


Hybernská 7, 110 00 Praha 1 - tel. 2 24 22 3 7 57

Masarykova dělnická akademie

Vás zve na přednášku

Prof. PhDr. VLADIMÍRY DVOŘÁKOVÉ
profesorky Vysoké školy ekonomické

A

Doc. PhDr. JIŘÍHO KUNCE
docenta filozofické fakulty UK


OTAZNÍKY NAD SOUČASNÝM

VÝVOJEM BRAZÍLE


Přednáška se koná ve středu 28. dubna 2004 v 17,00 hodin
v místnosti č. 202 ve 2. poschodí Lidového domu,
Hybernská 7, Praha 1


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor). Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Uzávěrka tohoto čísla byla 2. května 2004.
NETSOCAN