NETSOCAN
Číslo 4 --DUBEN 2005---Ročník IV.
Zánik sociálního státu?


Uvádíme výtah ze studie zahraničního spolupracovníka MDA, prof. JUDr. Josefa Pokštefla, který přednáší na univerzitě v Kolíně na d Rýnem a na Právnické fakultě Karlovy univerzity v Praze. Text mapuje rozsáhlou ofenzívu kapitálu a zámožných vrstev proti sociálnímu státu a sleduje rozsáhlé majetkové přesuny i historické souvislosti a je velice cenný i pro své bohaté statistické údaje. Celou studii lze zdarma získatna pražské adrese Masarykovy dělnické akademie.


Zánik sociálního státu?

ooo Když začátkem roku 1994 dospěli účastníci Světového hospodářského fóra v Davosu k jednoznačnému závěru, že "dosavadní model státu blahobytu není financovatelný", bylo zřejmé, že tento signál není náhodný a že nezůstane bez důsledků. Vybraní představitelé světových politických a hospodářských kruhů pouze shrnuli názory, které již řadu let prosakovaly z různých podnikatelských svazů či z různých teoretických ekonomických pracovišť: že sociální stát, jeho rozsah, je pro politickou sféru neúnosný... Na davoském fóru se otevřeně mluví o "odbourání" sociálního státu, v pozdějším účelovém posunu příslušných politiků o jeho "přestavbě", "modernizaci", "reformě". Ti, kdo tuto sociální amputaci prosazují a provádějí jsou "modernizátoři", ti, co ji kritizují a proti ní vystupují, jsou nepoučitelní "tradicionalisté".

Dva modely sociálního státu

ooo Začátky sociálního státu na evropském kontinentě jsou umisťovány na konec předminulého století, kdy německý kancléř Bismarck zavedl nejdříve zákonné nemocenské a později invalidní a důchodové pojištění...
ooo Rozsah a formy sociálního státu se v různých státech liší, především v důsledku různého poměru politických sil, které se na formování sociálních práv účastnily. Největší rozsah poskytovaných sociálních práv nalézáme např. ve Švédsku (tzv. švédský model), který se vyvinul během čtyř desetiletí nepřetržité vlády sociální demokracie, nejmenší rozsah především v USA, kde levice v evropském pojetí včetně jejího pojetí solidarity prakticky neexistuje a kde vnitřní systémové ohrožení nositelů kapitálových zájmů bylo marginální.
ooo Spojené státy představují anglosaské, liberální pojetí sociálního státu. ...funkcí liberálního modelu je pouhé zajištění minimálních existenčních podmínek sociálně postižených. ...dodnes asi 45 milionů amerických občanů nepožívá výhod nemocenského pojištění.
ooo Funkcí evropského kontinentálního modelu je nejen zajištění snesitelné existenční úrovně, nýbrž i určitá míra přerozdělení majetkových příjmů, vytváření sociálně spravedlivější společnosti...
ooo V roce 1975... vydávají státy Evropského společenství na sociální potřeby 22,4% z hrubého domácího produktu, Spojené státy pouhých 12%. Na přelomu nového století činí sociální výdaje v Evropě 28% HDP, ve Spojených státech v roce 2004 pouhých 13%.

Důvody pro "přestavbu" sociálního státu

ooo ...V devadesátých letech se taktika mění. ...hranice sociálního státu jsou již překročeny, sociální stát již není financovatelný... A to navzdory tomu, že od sedmdesátých let, kdy tento stát nabyl svou dnešní podobu - se hrubý společenský produkt vyspělých států zmnohonásobil - v Německu např. více než osmkrát - a podíl sociálních výdajů na tomto produktu v posledních desetiletích prakticky stagnuje... A zároveň jsou vytyčeny hlavní důvody pro jeho "přestavbu": obecně vysoké sociální náklady, konkrétně vysoký počet nezaměstnaných, nepříznivý demografický vývoj a důsledky globalizace.

Vysoké sociální náklady

ooo ...Zatímco v roce 1950 vydalo 13 států dnešní Evropské unie na sociální potřeby 9,4% hrubého domácího produktu, činily tyto výdaje v roce 1975 22,4%, v roce 1993 27,5%, aby po mírném poklesu v roce 1999 na 26,4% se v posledních letech stabilizovaly mezi 27-28%.
ooo Z toho je možno činit závěr: v evropských státech, které jsou reprezentativní pro evropský sociální model, se podíl sociálních výdajů na HDP od poloviny sedmdesátých let do začátku devadesátých let přibližně o 20% zvýšil, v posledních 10 letech - ve kterých vedou představitelé kapitálu koncentrovaný útok na sciální stát - ovšem zůstal prakticky na stejné úrovni. A proto argument, že jsou to neustále stoupající výdaje na sociální potřeby, které činí "přestavbu" sociálního státu nezbytnou, neodpovídá skutečnosti.

Vysoký počet nezaměstnaných

ooo Vývoj posledních desetiletí ukazuje, že nezaměstnanost se stala - navzdory úsilí o její odstranění či omezení - trvalým průvodním jevem moderní industriální společnosti. Existence tohoto jevu vyplývá - jak dokazují minulá staletí - z kapitalistického způsobu výroby, jeho současný rozsah pak z té skutečnosti, že chod hospodářství a i jeho růst je možno díky technologickému vývoji a racionalizaci zajistit s menším počtem pracovních sil.
ooo ...zatímco v roce 1960 činil podíl nezaměstnaných na celkovém počtu zaměstnaných v patnácti (původních) zemích Evropské unie necelých 2,5%, dosáhl v roce 2000 8,3%. Tento vzestup se ovšem v těchto zemích v posledním období zastavil. V roce 1982 činil příslušný podíl 8,9% aby v roce 1993 dosáhl svého vrcholu 10,5%, v roce 2001 nejnižšího bodu 7,6%, v roce 2004 pak 9,1%.
ooo Z toho vyplývá závěr: počet nezaměstnaných se v posledních dvaceti letech v evropském prostoru ustálil a tím i zůstaly konstantní finanční náklady, potřebné pro zajištějí tohoto úkolu sociálního státu. Tím ovšem argumenty kritiků sociálního státu o akutním ohrožení sociální rovnováhy v industriálních společnostech z důvodů vysoké nezaměstnanosti odporují faktům.

Demografický faktor

Demografický deficit

ooo ...Tím, že neustále klesá porodnost.. a tím, že se neustále prodlužuje průměrný věk, klesá a bude klesat podíl aktivního obyvatelstva na jeho celkovém počtu...
ooo Vezmeme-li v úvahu, že do počtu lidí, stojících mimo pracovní proces, je nutno zahrnout i mladé lidi do 20 let, pak - podle některých výpočtů - by v roce 2050 poměr výdělečně činných osob k lidem stojícím mimo pracovní proces, byl 2 : 1.
ooo ...Zvyšováním průměrného věku se zvyšuje i délka poskytované lékařské péče, která u starších lidí je zvláště intenzívní. K tomu nutné připojit i zvýšené výdaje na zdravotnictví vyvolané stoupajícími náklady v důsledku lékařsko-technického rozvoje...
ooo I když je nutno uznat objektivní charakter demografických tendencí současné společnosti, přesto jejich přímo katastrofické projekce je nutno považovat za účelově přehnané. Případ Francie a Švédska a konečně i Spojených států dokazuje, že klesající porodnost není nějakým přírodním úkazem, vymykajícím se společenskému vlivu, nýbrž výronem společenských, konkrétně sociálních poměrů. Není pochyby o tom, že že vysoká porodnost ve Francii (1,9) je v prvé řadě důsledkem velkorysé rodinné politiky. Prudký pokles porodnosti ve Švédsku v posledních několika letech (z 2,0 na 1,6) má stejné kořeny, ovšem s opačným znaménkem - jeho příčinou je oslabení sociálních jistot u žen v zaměstnání (možnost jejich krátkodobé výpovědi).
ooo Závěr je jednoznačný: vymírání evropské industriální společnosti není neodvratným přírodním zákonem, nýbrž sociálním fenoménem, jehož tendence je možno příslušnou politikou zvrátit. Pokud společnost vytvoří podmínky pro to, aby založení rodiny s dětmi nebylo neúnosné riziko, pak nebude nutné se obávat demografického vývoje a jeho negativního dopadu na sociální systém.

Demografický vývoj a hospodářský růst

ooo Projektanti katastrofických scénářů zastírají ještě jednu skutečnost. Začátkem minulého století bylo zapotřebí práce 8 zemědělců, aby se uživil jeden nezemědělec. Po sto letech uživí jeden zemědělec 88 lidí. Tento faktor ekonomické poduktivity je možno pozorovat i v oblasti demografických vztahů. V roce 1900 připadlo v Německu 12 výdělečně činných na jednu osobu starší 64 let, o padesát let později 7 a o dalších 50 let - v roce 2000 - 4 osoby. Přes tento vzestup nevýdělečně činných osob vzrostlo enormním způsobem bohatství společnosti a během posledních padesáti let byl k tomu paralelně vybudován sociální stát!
ooo V roce 2001 připadalo na 100 osob výdělečně činných 82 osob nevýdělečných. Podle příslušných výpočtů - které ovšem mechanicky projektují pokles porodnosti - má být těchto osob v roce 2050 dokonce 112. Zatížení výdělečně činných osob by mělo tedy vzrůst o 27%. Pokud tato na první pohled dramaticky vyhlížející čísla porovnáme s předpokládaným růstem produktivity - o 1,8% ročně -, pak by tato produktivita v roce 2050 měla - v porovnání s rokem 2001 - celkově vzrůst o 180%...
ooo Je možno učinit závěr: je nutno uznat, že demografický faktor hraje určitou roli, a pokud nebude politickými prostředky včas korigován, že povede ke zvýšení sociálních výdajů. Že ovšem nic nenasvědčuje tomu, že by kvůli němu bylo nutno provést takovou "přestavbu" sociálního státu, která by ho zbavila jeho podstaty.

Odmítnutí kapitálu podílet se na sociálních výdajích

ooo Když bylo v Německu říšským kancléřem Bismarckem zavedeno zákonné nemocenské pojištění, byly příspěvky na ně hrazeny ze dvou třetin pracujícími, z jedné třetiny podnikateli. Když bylo v roce 1899 zavedeno invalidní a starobní pojištění, podíleli se na jeho financování z poloviny zaměstnanci a z poloviny zaměstnavatelé. Tento poměr byl zachován i při pozdějším pojištění pro případ nezaměstnanosti. Tento model... se stal na evropské pevnině prakticky obecným modelem.
ooo V roce 1999 se podíleli na financování celkových výdajů na sociální potřeby v patnácti původních členských státech Evropské unie z 39% zaměstnavatelé, z 24% zaměstnanci a z 36% veřejné subjekty - prakticky stát, který tyto prostředky získal především z daní...
ooo Vedle tohoto přímého příspěvku na udržování sociálního státu přispívají nositelé kapitálových zájmů a zámožné společenské vrstvy na tento účel ještě nepřímo ve formě daní - ať již daní podnikových, daní z příjmu, z majetku, daní luxusních, apod. Tzn., že hradí i podstatnou část příspěvků, které jsou... hrazeny státem.
ooo Je možno učinit závěr: po celé historické období, co existuje moderní sociální pojištění zaměstnanců, přispíval kapitál a zámožné vrstvy v evropském sociálním modelu na jeho financování, v posledních desetiletích pak podstatným dílem.
ooo Vytyčení hesla o nefinancovatelnosti sociálního státu v polovině devadesátých let, o nutnosti jeho zeštíhlení, jeho "reformy" či "přestavby", a rozsah požadavků, který pod těmito pojmy byl od představitelů kapitálu ve většině evropských států, případně ve stanoviscích různých mezinárodních organizací (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, a i orgánů Evropské unie) vytyčen, dají se interpretovat jediným způsobem: že kapitál vypověděl onu faktickou, na základě historického vývoje vzniklou smlouvu mezi ním a prací a... že se odmítá na udržování sociálního státu nadále podílet....

Praxe Spolkové republiky

ooo ...Pracovní síla má být k dispozici zaměstnavatelům mladá, zdravá, silná a kvalifikovaná, přičemž náklady na svou regeneraci či důsledky opotřebování má něst sama. Úkolem kapitálu je takovým způsobem zajistit chod podniků, aby přinášely zisky. Podíl na udržování sociálního státu tomuto cíli neslouží...

Majetkové přerozdělování

ooo Z uvedené analýzy je zřejmé, že v uplynulých letech došlo díky omezení podílu kapitálu na udržování sociálního státu a zmenšení daňového přemena zámožných vrstev k obrovskému transferu finančních prostředků v jejich prospěch...
ooo Tak např. od roku 1992 do roku 1999... se zvýšily příjmy námezdně pracujících o 24%, příjmy z podnikatelské činnosti a z majetku o 39%... Od začátku osmdesátých let do konce minulého století stouply mzdy v Německu o 42%, příjmy ze zisků a majetku o 125%. Přibližně za stejné období se ve Velké Britanii příjmy horních 20% zvýšily o 55%, nejnižších 10% pak dokonce snížily o 6%.
ooo Měla-li v roce 1960 nejbohatší třetina lidstva 30krát větší příjmy než třetina nejchudší, změnil se tento poměr na přelomu století na 1:75...
ooo Klade se otázka, proč při takovémto obrovském majetkovém transferu ve prospěch kapitálu a zámožných společenských vrstev není možné nadále pokračovat v systému, ve kterém se jak nositelé práce tak nositelé kapitálových zájmů podílí na hrazení sociálních nákladů? Z jakých politických, hospodářských či etických důvodů bylo a je nutno vyvázat kapitál a zámožné vrstvy z jejich historicky vzniklé povinnosti podílet se na udržování sociálního státu?.. A konečně, co je příčinou toho, že kapitál a zámožné vrstvy jsou schopny tyto své postoje v současné době prosadit?

Vliv globalizace

ooo Podniky v industriálně vyspělých státech nejsou schopny v globalizovaném světě konkurovat podnikům v zemích, ve kterých jsou mzdy několikanásobně nižší, případně i další podmínky pro podnikání výhodnější. Dosud bylo možno se tomuto konfliktu vyhnout strukturálními změnami - přenesením hospodářské činnosti z oblastí náročných na pracovní sílu do oblastí s vysokou technologickou úrovní. Avšak tato etapa již skončila. Řada států, především v Asii, je již schopna konkurovat i v technologicky náročných oborech...

Požadavek flexibilizace

ooo Je nutná flexibilizace pracovní doby - samozřejmě na straně zaměstnanců - zní první požadavek. Ochrana zaměstnance při výpovědi (zákaz svévolné výpovědi, dodržování výpovědních lhůt) zdražuje pracovní sílu... Podnikatelé musí mít možnost v případě potřeby zaměstnance propustit. Jedině tehdy je budou ochotni a bez zábran přijímat, je opět beze studu hlásáno. Takže příčinou nezaměstnanosti je vlastně ochrana zaměstnanců proti svévolné výpovědi...

Požadavek prodloužení pracovní doby

ooo Jelikož je politicky obtížné (zatím) přímo snížit mzdy, je možné a nutné stejného cíle dosáhnout... prodloužením pracovní doby bez finančního vyrovnání. ...třebaže je v dobré paměti, že jedním z argumentů pro zavedení 35 hodiového pracovního týdne byla potřeba rozdělit práci na více pracovních sil, a tak odstranit či snížit nezaměstnanost, je nyní beze studu hlásán z vědeckých kateder až po poslanecké lavice pravý opak...
ooo ...ať již formální či faktický princip 35 hodinového pracovního týdne. ...byl veřejností hodnocen nejen jako významný krok v emancipaci námezdně pracujících - od 16 hodinového přes osmihodinový pracovní den až po 35 hodinový týden - nýbrž i jako akt solidarity ve prospěch milionů nezaměstnaných.
ooo ...nedávný případ německé firmy Siemens je... zřejmě modelového charakteru. Na jaře 2004 prohlásilo vedení tohoto koncernu, že je odhodláno přeložit dva závody v jižním Německu, vyrábějící mobilní telefony, do Maďarska, pokud osazenstvo těchto firem nebude souhlasit s prodloužením pracovní doby bez finančního vyrovnání. Odůvodnění: delokalizací do Madarska je koncern schopen ušetřit 30% nákladů.. Po určitém váhání osazenstvo souhlasilo s prodloužením pracovní doby z 35 na 40 hodin a i s dalšími finančními ústupky. "Tento závěr mi připomíná otrokářské řády," prohlašuje profesor H. J. Bondrup, kdy se lidé zříkají 30% svého příjmu jen proto, aby se zvýšila míra zisku koncernu." A doplňme hospodářského experta: Siemensův koncern zvýšil svůj zisk z 3 miliard 372 milionů euro v roce 2003 na 5 miliard 435 milionů v roce 2004 - tzn. v průběhu jediného roku o 61%. Roční plat šéfa koncernu Herberta von Pierera se zvýšil v roce 2004 na 4,6 milionů euro, platy 12 ředitelů stouply ve stejném období o 9% na celkovou sumu 33,4 milionů euro...

Tlak globalizace či maximalizace zisků?

ooo Na základě dosavadní praxe se však ukazuje, že... argumenty podnikových kruhů - že nejsou schopny konkurovat ekonomice méně vyvinutých zemí, že vytvoření výhodnějších podmínek pro působení kapitálu v mateřských zemích je "otázkou přežití" - neodpovídají skutečnosti. Shora uvedené závěry jsou při ponechání volného působení tržních sil a z dlouhodobého hlediska teoreticky správné. Avšak z dosavadní praxe vyplývá - viz výše zmíněné horentní zisky německých koncernů, přibližně z poloviny dosažené mimo hranice Německa - že při současných delokalizacích mimo mateřské území či hrozbách delokalizace, se většinou nejedná o ekonomickou nutnost, o neschopnost konkurovat zahraničním produktům, nýbrž o snahu - imanentní kapitalistickému ekonomickému systému - maximalizovat zisk, dosáhnout zisku, který není možný dosáhnout v mateřské zemi, bez ohledu na sociální důsledky.

Regulace globálních vztahů

ooo Globalizace světové ekonomiky přináší jak pozitivní, tak negativní důsledky. Přitom tento proces není řízen nějakými neovladatelnými přírodními zákony, nýbrž jeho negativní důsledky by bylo možno pomocí regulace odstranit či alespoň zmírnit. Avšak globální aktéři, kterým vyhovuje jejich dosavadní dominance v ekonomických vztazích, jakoukoli regulaci globalizačních vztahů odmítají. Namísto toho se pokoušejí vzrůstající konkurenční tlaky vyrovnat vylíčenými sociálními zásahy, sociálním dumpingem, snížením životní úrovně pracujících a sociálně slabých vrstev.
ooo ...pokud měsíční plat dělníka v německé automobilce se pohybuje kolem 2500 euro, dělníka v české automobilce kolem 700 euro a plat dělníka v čínské automobilce činí 200 euro - pak "reforma" sociálního státu v dosavadním rozsahu není schopna tento ekonomický deficit vyrovnat.
ooo Nabízejí se dvě možnosti: buď regulace globálních vztahů, která by zajistila jejich vyvážený vývoj, anebo další, daleko podstatnější snížení životní úrovně pracujících a sociálně slabých vrstev v industriálně vyvinutých zemích, kombinovaná s delokalizací průmyslových center do zemí s levnější pracovní silou. Sociální a politické důsledky takovéhoto vývoje lze stěží dohlédnout.

Zánik "falešného modelu"

ooo V roce 1984 probíhala ve Spolkové republice Německo jedna z nejdelších stávek v její historii. Po sedm týdnů blokovalo na 60 000 zaměstnanců v kovoprůmyslu řadu automobilek a strojírenských závodů. Více než 400 000 zaměstnanců bylo postiženo výlukou, po celé týdny nedostali ani mzdu, ani stávkovou výpomoc. Před branami továren se odehrávaly bitky mezi stávkujícími a stávkokazy, některé podniky byly obsazeny. Statisíce demonstrovaly v Bonnu, Frankfurtu, Stuttgartu. Po sedmi týdnech bitva byla rozhodnuta: cesta k třicetipěti hodinovému týdnu byla prolomena. Obdobné, mnohdy dramatické střety prožívala Francie, Itálie a další evropské státy - se stejným výsledkem.
ooo ...Před dvaceti lety rozhodný boj za zlepšení pracovních podmínek, dnes odevzdaný souhlas s jejich zhoršením! Někdo může říci: při 18 milionech nezaměstnaných jen v Evropské unii není divu. Avšak to není jediný a ani ne hlavní důvod. Příčiny změn těchto postojů nutno spatřovat především ve změně poměru sil sociálních tříd a vrstev, při níž rozhodující roli katalyzátora sehrál rozpad Sovětského svazu jako - i když falešného - sociálního modelu.

Systémové ohrožení a sociální stát

ooo Když pruský kancléř Bismarck nechal schválit první zákony o sociálním pojištění, doprovodil je větou, která v podstatě odhaluje filozofii přístupu společenských sil, disponujících kapitálem, k sociálnímu státu v příštích desetiletích. "O nápravu sociálních škod je nutno usilovat nejen formou represe sociálnědemokratických výstřelků, nýbrž současně i pozitivně, podporou blaha dělníků... Páni demokraté budou nahraní, jakmile lid zpozoruje, že se vladaři starají o jeho blaho."...
ooo Vládnoucí politické a hospodářské kruhy si v určitém okamžiku uvědomují, že systémové ohrožení - které se vynořilo v okamžiku, kdy relevantní politické síly vytyčily za cíl revoluční změnu především vlastnických vztahů - jsou pak schopny odvrátit pouze tehdy, pokud budou souhlasit s dostatečnou mírou sociálních ústupků.
ooo ...po opadnutí revoluční vlny na přelomu dvacátých let etablují se v evropském prostoru politické síly, jejichž záměrem je buď revoluční cestou - komunistické strany - nebo pokojnou, evoluční cestou - sociálnědemokratické strany dosáhnout obdobných cílů.
ooo Sociální postavení pracujících a sociálně slabých vrstev - tj. charakter a rozsah sociálního státu - je tak determinováno vzájemným vztahem mezi třemi faktory: mezi nositeli kapitálových zájmů, námezdně pracujícími a politickými silami usilujícími o systémový zvrat. Základem tohoto vztahu bylo přesvědčení, že pokud by kapitál přiměřeně neuspokojil sociální požadavky v rámci pracovního vztahu, existuje nebezpečí, že námezdně pracující budou chtít dosáhnout svých požadavků oklikou, tím, že podpoří a pomohou k (volebnímu) vítězství silám, které si kladou za cíl změnu systému - tj. komunistům či sociálním demokratům. Tato rovnice o třech známých je určující pro formování sociálních vztahů po celé následující historické období.
ooo ..."Nikdy nebude existovat socialistická společnost bez kolektivního vlastnictví výrobních prostředků," charakterizuje tento socialismus v roce 1971 Francois Mitterand, vůdce francouzských socialistů. "Ten, kdo neakceptuje rozchod s existujícím řádem, s kapitalistickou společností, ten nemůže být pčíslušníkem socialistické strany." Na takovýchto principech připravuje a začátkem osmdesátých let realizuje převzetí moci levicí ve Francii.
ooo Sovětský model a jeho demokratická varianta - takové jsou rámcové podmínky, za kterých se v prvních desetiletích po druhé světové válce formují kontury evropského modelu sociálního státu. Nositelé kapitálových zájmů se pod hrozbou systémového ohrožení s tímto sociálním státem pod pojmem "sociálního tržního hospodářství" smiřují a jsou ochotni se podílet na jeho vybudování a udržování - včetně jeho přerozdělovacích funkcí.

Konec systémového ohrožení

ooo ...Rozpadem Sovětského svazu a jeho překotnou kapitalistickou transformací jeho zbývajících částí sovětský model zaniká... Neúspěšně končí i Mitterandův pokus o "samosprávný socialismus" začátkem osmdesátých let.. Ukazuje se, že kapitalisticky orientované politické a hospodářské kruhy, jednající v mezinárodním kontextu, jsou schopny jakýkoli pokus o systémovou změnu udusit. Mitterand ustupuje, prakticky na linii evropského modelu sociálního státu.
ooo Zánikem sovětského "falešného modelu" a neúspěchem jeho demokratické varianty vzniká situace, že evropská levice poprvé ve své historii nemá systémovou alternativu. Tím ovšem zanikají pro nositele kapitálových zájmů rozhodující faktory systémového ohrožení...
ooo Kapitál - sledující zákonitě své ekonomické zájmy - nemá z hlediska těchto zájmů žádný důvod pro podporu a udržování sociálního státu. Zánik systémové hrozby mění v tomto smyslu i postoje zámožných vrstev. Všechna stavidla pro likvidaci, zánik evropského modelu sociálního státu, jsou otevřena. Počátků jeho systematické likvidace jsme právě svědky.

Poslední zákop sociální demokracie

ooo ...Sociální stát je v podstatě posledním zákopem, který propůjčuje sociální demokracii její identitu jako levicové síly...
ooo "Chceme sociální stát modernizovat, ne odstranit," tvrdí ve svém prohlášení Tony Blair a Gerhardt Schroeder. Avšak jak interpretuje slovo "modernizovat" Anthony Giddens, hlavní guru tohoto směru? "Sociální stát, který spočívá na distribuci shora dolů, je v podstatě nedemokratický," prohlašuje...
ooo Když se sociální demokracii vytýká, že svým přístupem opouští historické pozice, brání se tím, že se jedná o objektivní procesy, které není schopna ovlivnit. Je nutno přiznat, že jak demografický, tak globalizační faktor mají - ponechány spontánnímu vývoji - některé objektivní, na politické vůli nezávislé rysy.
ooo Avšak jakou souvislost má s těmito faktory ta skutečnost, že v rámci "přestavby" sociálního státu je z podpory a udržování sociálního státu buď zcela nebo částečně kapitál vyvázán - zrušením či snížením podílu na důchodovém, zdravotním a dalších pojištěních?
ooo Jakou souvislost má s "tlaky globalizace" ta skutečnost, že v rámci "přestavby" sociálního státu jsou rušeny či snižovány daně, které nemají s produktivním kapitálem nic společného - daň z majetku, dědická daň, či snížení daní z příjmu především zámožných společenských vrstev, snížením nejvyšší daňové sazby či tzv. rovnou daní?
ooo Jaký ekonomický smysl má řádové snižování podnikových daní, a tím vyvazování kapitálu, podnikatelské sféry, z podpory a vydržování nejen sociálního státu, ale státu vůbec - když jeho konkurenční efekt v důsledku postupné obecné aplikace zaniká? A zbývá zchudlý, zadlužený stát, v důsledku "daňových reforem" neschopný plnit své základní - a nejen sociální - funkce?
ooo Jaká je to vyvážená "přestavba" sociálního státu, jejíž tíhu nesou sociálně slabí a majetní jsou nedotčeni, na jejímž konci jsou bohatí bohatšími a chudí chudšími? Co je na takové "přestavbě" sociálnědemokratického?
(Tučné písmo a podtržení: NETSOCAN).
ooo ...zatím se zdá, že sociální demokracie, hlavní garant sociálního vyrovnání, se podřizuje logice kapitálu. Pak ovšem vyvstává nebezpečí, které naznačuje ve svých slovech známý publicista Ignacio Ramonet: "Sociální demokracie se stala moderní pravicí. Na základě její teoretické prázdnoty a oportunismu převzala historickou úlohu, vyhlásit neoliberalismus za přirozený stav společenosti. Poté, co sociální demokracie zaujala místo, které v politickém spektru dříve zaujímal konformismus a konservatismus, musí být levice nově vynalezena."...


Vybral: frs
4. května 2005

NETSOCAN