NETSOCAN
Číslo 4 --DUBEN 2005---Ročník IV.
Několik symptomů vážné krize
vnitrostranické zastupitelské demokracie


ooo Poslední tři roky fungování ČSSD přinesly patrně definitivní důkazy totální krize, anachroničnosti i škodlivosti zastupitelské formy vnitrostranické demokracie. Nejpodstatnějším důsledkem této krize pak je vládní politika probíhající v hlubokém rozporu se zájmy občanů, voličů a členské základny ČSSD. Pro pochopení nepochybně postačí několik následujících příkladů.
ooo V parlamentních volbách 2002 dali voliči ČSSD mandát k zcela suverénní realizaci jejího volebního programu tím, že vyslali do parlamentu 111 poslanců levicových stran (70 poslanců ČSSD a 41 poslanců programové značně kompatibilní KSČM). Premiér Špidla mohl pohodlně formou menšinové vlády (popř. formou koaliční vlády s programově nekompatibilními stranami, ale s vládním programem totožným s programem ČSSD, který mohl pohodlně prosadit pod hrozbou příklonu k první variantě!) realizovat program, na kterém několik let pracovaly odborné komise a který voliči akceptovali.
ooo Místo toho V. Špidla ustoupil politickému vyděračství exponentů a mediálních odstřelovačů i travičů poražené části politického spektra a utvořil koaliční vládu s "partnery", kteří otevřeně prohlašovali, že základním smyslem jejich koalice je zabránit realizaci volebního programu ČSSD! Vládnímu programu Špidlovy vlády sice nepochybně zatleskaly Mezinárodní měnový fond, Světová banka a další podobné vysavače národních financí, zato voličům i členům ČSSD nezbylo než němě zírat.
ooo Jejich civění ovšem trvalo pouze do následujících voleb kdy s politickým zbabělcem naložili dle zásluhy: v euro, senátních i krajských volbách Špidlu drtivě knokautovali (za debakl v senátních i krajských volbách nesporně zodpovídá rovněž V. Špidla a nikoliv S. Gross, který vedl administrativu jen krátce). Ovšem následné vykopnutí totálně znemožněného Špidly do nejvyšších politických výšin, rovnou do funkce eurokomisaře, lze v předchozím kontextu chápat i jako vysoce bezcitný akt znásilnění vůle voličů.
ooo Celá story, svědčící o naprosté absenci kauzality i elementání logiky v činnosti ČSSD, vypadá na první pohled jako klasické selhání několika jedinců; ale tento první dojem je naprosto chybný! Veškeré Špidlovy zbabělé - a současně i politicky nemravné - kroky byly totiž posvěceny všemi soc dem poslanci, a rovněž Ústředním výkonným výborem ČSSD!
ooo Jedná se tudíž o totální systémové selhání! Selhání, připomínající tragédii v roce 1914: zatímco drtivá většina Čechů odmítala válku, establishment sociální demokracie kolaboroval s militaristickou Vídní...
ooo Volba mladičkého ministra vnitra premiérem připadala v dané situaci - kdy se volební preference ČSSD potácely u dna - logická: S. Gross dlouhodobě patřil mezi nejpopulárnější české politiky. Jeho případ pak může sloužit i jako dvojí důkaz, že jedním z nejrizikovějších institutů moderního světa jsou masmédia...
ooo Jednak S. Gross ve svou hvězdnou velikost nejspíše sám uvěřil; a svědectvím jeho neotřesitelné sebejistoty může být fakt, že se místo zkušenými, moudrými a všeobecně respektovanými osobnostmi obklopil - eufemisticky řečeno - bezvýznamnými a podobně mladými sympatizanty.
ooo Prakticky ještě týž den kdy usedl ve Strakově akademii pak na něho byla zahájena palba: první záminkou se stal poradce Přibyl a hned poté billboardy "Jsem sociální demokrat a myslím to upřímně!"...
ooo Vcelku lze považovat za nepodstatné kdo smrtící kulku v podobě informace o nejasných Grossových financích médiím věnoval, poněvadž se jedná pouze o ponurý kolorit dnešní doby. Hezké by jistě bylo, kdyby šlo o výsledek nezaujaté a analytické práce novinářů; jenže právě tato varianta připadá - v kontextu s neprofesionalitou, jakou média předváděla zhruba od roku 1992 včetně aféry s "Klausovou vilou ve Švýcarsku" - nejméně pravděpodobná.
ooo Pominout - byť se skřípěnm zubů - se dá i fakt, že Grossův finanční problém zřejmě není v prostředí české politické elity rarirou, ba spíše naopak.
ooo Neuvěřitelnou věcí však je fakt, že zcela zpochybněného politika zvolil Sjezd ČSSD za předsedu strany! Skutečnost, že při volbě byly mnohým delegátům zcela potupně kontrolovány hlasovací lístky již snad ani nelze komentovat!; nehledě na to, že princip tajného hlasování u delegátů, zastupujících zájmy svých voličů, zcela znemožňuje kontrolu, zda tyto zájmy byly skutečně prosazovány.
ooo Hovořit by se však dalo i o vrcholných politicích jiných stran, kteří si vesele vegetují, přestože by měli úplně naopak tlít jako politické mrtvoly, neboť mnohdy "zhřešili" podstatně nemravněji než mladý sociálně demokratický expremiér; nejenom Kalousek, který rezignací na předsednictví parlamentního rozpočtového výboru nepřímo připustil svoji vinu.
ooo Italského premiéra Berlusconiho soudci obviňují z miliardových daňových úniků - a přesto byl jmenován znovu premiérem. Tony Blair v případě agrese proti Iráku mnohokrát - eufemisticky řečeno - nemluvil pravdu a podle mezinárodního práva patří do kategorie válečných zločinců, a přesto vede stranu.
ooo Dějí se totiž velice znepokojující - a přitom dle stranických stanov vpodstatě zcela "legitimní" - věci! Členská základna politických stran se ztenčuje, upadá vnitrostranická komunikace, svoboda slova, demokracie, politická kultura i etika. Funkcionáři i establishmenty politických stran jednají nezřídka v rozporu se stranickým programem i vlastními stanovami, proti zájmu svých členů i své politické strany a mnohdy i proti elementárním etickým a společenským zájmům!
ooo Nepatří nakonec mezi jednoho z hlavních viníků této situace - patrně již z mnoha hledisek anachronická - samotná zastupitelská forma vnitrostranické demokracie? Nemění se tato původně vnitrostranická vláda lidu velice rychle - a přes přechodnou etapu vlády elit (meritokracii) - ve faktickou lumpenkracií?
ooo Neklepe - či spíše nebuší - již na dveře její historicky mladší, půvabnější a atraktivnější - poněvadž podstatně demokratičtější - sestra: demokracie přímá?!

František Stočes
4. května 2005

NETSOCAN