NETSOCAN
Číslo 4 -- DUBEN 2005 ---Ročník IV.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Mediální teror "hlídacích štěňat" české demokracie
 Prohlášení Frakce sociálně - demokratické levice

ČLÁNKY
 Zánik sociálního státu?
 Politické vydírání ČSSD
 Poradce za všechny prachy
 Několik symptomů vážné krize
vnitrostranická zastupitelská demokracie

NETSOCAN MONITOR
 Blaira dostihl přízrak irácké války
 Paroubek může ohrozit i Grosse
 Noční můry Stanislava Grosse
 Chce všechnu moc. Mít už nemá žádnou
 Vědí o SuperStar, ale nemocenskou neznají
 Tak vládněte s KSČM
 Ministr, který zmizel
 Komunisté ve hře
 Konec jednoho snu, komunisté
 Co chtějí komunisté
 Dáme Grossovi sto dní. I když...
 Obnovení imperiálního prezidentství...
 Tajné služby USA znaly Irák "žalostně málo"


o
Prohlášení
Frakce sociálně - demokratické levice

(Návrh – pracovní materiál)


U vědomí stávající kritické situace v ČSSD a vedeni snahou navrátit své straně důstojnost, čest, a tím i důvěru občanů České republiky, rozhodli se níže podepsaní členové ČSSD založit Frakci sociálně-demokratické levice. Jejím hlavním cílem je návrat k původnímu levicovému směru české sociální demokracie, jímž si předchozí vláda ČSSD získala uznání občanů a jejich důvěru pro další práci.

Frakce sociálně demokratické levice (dále FSDL) je uskupením působícím uvnitř a v rámci ČSSD. Vznikla proto, aby neustále připomínala, vysvětlovala, obhajovala, ale hlavně prosazovala tradiční základní sociálně demokratické hodnoty a principy, jakými jsou solidarita, sociální spravedlnost, soudržnost, svoboda, samospráva, demokratická účast širokých vrstev obyvatelstva na rozhodování o správě věcí veřejných.

V české veřejnosti se šíří zklamání, beznaděj a skeptické odmítání politiky. U nás, ale i v jiných částech Evropy jsou ohroženy sociální jistoty a občanská práva vydobytá našimi předky během sociálních a politických bojů. Problém nelze zlehčovat ani před ním strkat hlavu do písku.

Žijeme v rychle se měnícím světě, ve světě, který se stále více globalizuje, vyvíjí stále dokonalejší technologie, jsme svědky velké technické a informační revoluce. Nových možností a příležitosti však zatím mohli využít především bohaté státy, nadnárodní společnosti a někteří jednotlivci, aby ještě více zbohatli. Chudí tohoto světa naopak stále více chudnou. Nebezpečně se prohlubuje propast mezi bohatým Severem a chudým Jihem, kde miliony lidí umírá každý rok hlady. Roste nebezpečí ozbrojených konfliktů, válek (i tzv. preventivních) i mezinárodního terorismu.

Není však třeba hledat tyto jevy daleko ve světě. K polarizaci bídy a bohatství dochází také uvnitř české společnosti, kde se zmenšuje střední stav a přibývají chudí. Aktuální je i nebezpečí, že se tato polarizace promítne také do vzdělávání, do péče o zdraví člověka a ohrozí zajištění důstojného stáří, ale především základní péči o novou generaci.

Jsme si vědomi, že chce-li stát zachovat elementární úroveň kvalitního života občanů, musí regulovat globalizaci, stejně jako musí viditelně a srozumitelně usměrňovat „neviditelnou" ruku trhu. Víme, že trh nezajistí snížení vysoké míry nezaměstnanosti, nepostará se o udržitelný rozvoj, nezajímá ho ani kvalita života ani sociální spravedlnost. Je také nepochybné, že vojenská, politická a ekonomická síla nejmocnějších států nesmí vést k unilaterálnímu světu. Je nebezpečný tím, že zpochybňuje mezinárodní právo a dává zelenou „zákonům džungle". Zbohatlým neoliberálům umožňuje, aby zneužívali globalizaci k vlastnímu většímu obohacení a ke zvýšení celosvětové ekonomické moci několika stovek nadnárodních společností.

Většina evropských sociálně demokratických stran proto hledá odpovědi v obraně sociálního státu a sociálně tržního hospodářství, ale i ve společné zahraniční a bezpečnostní politice. Levicové sociálně demokratické strany chápou, že globalizaci kapitálu je třeba vyrovnávat globalizací sociální spravedlnosti, jejíž nedílnou součástí musí být i spravedlivá odměna za práci. K těmto hodnotám se členové FSDL hlásili od začátku a ve světle událostí posledních dvou let jsou rozhodnutí je nyní prosazovat podstatně důrazněji.

Jak se k těmto problémům celá ČSSD postaví, je nesmírně důležité nejen pro mezinárodní postavení České republiky, ale především pro budoucí životní úroveň a důstojný život našich občanů.

FSDL se proto důrazně staví proti jakémukoli narušování sociální soudržnosti a principů solidarity. Ve spolupráci s levicovými evropskými sociálními demokraty bude hájit evropský model sociálního státu, jehož obrana je zárukou fungování i českého sociálního státu. FSDL se nebrání modernizaci sociálního státu. Zásadně ale odmítá, stav, kdy v důsledku zneužití tohoto pojmu, dochází takzvanou modernizací k postupné demontáži sociálního státu.

FSDL proto staví před sebou následující základní priority:

• uspořádání vnitrostranické situace

• reforma zdravotnictví

• řešení problematiky ne zaměstnanosti

• účinnější zásah proti klientelismu a korupci

• systémové kroky v otázce bydlení

• podpora vzdělání společnosti

• důchodová reforma, podpora důstojného stáří

• podpora malých a středních podnikatelů

• ochrana životního prostředí

FSDL je přesvědčena, že potřebné změny může zajistit jen levicová sociálně demokratická politická strana, která je silná svou vnitřní demokratičností. FSDL proto bude prosazovat důslednou demokratizaci ČSSD, kterou chce zvýšit mj. i zavedením institutu primárních voleb. Považuje za nezbytné aby strana důsledně respektovala vnitřní pluralitní názory. Umlčování jiných názorů spojené s katastrofální personální politikou patří již několik let k nejvážnějším problémům dnešní ČSSD. Jakékoliv vzniklé rozpory je třeba řešit demokratickou vnitrostranickou diskuzí. V zájmu demokratického rozhodování o nejdůležitějších programových či personálních otázkách bude FSDL doporučovat vnitrostranické referendum. Jakékoliv projevy arogance moci, jakoukoliv manipulaci dohodami typu obchodních výměn mezi stranickými funkcionáři, je třeba odmítnout, a to jak na místní, tak i okresní, krajské i celostátní úrovni. Je třeba se distancovat od funkcionářů, kteří neprosazují program strany, ale jen své materiální výhody. Je třeba vymýtit rostoucí praxi rozesílání pokynů jak a pro koho hlasovat a to prostřednictvím SMS na stranických shromážděních. Popřením principu tajného samostatného hlasování jsou občasné kontroly zda dotyční pokyny skutečně splnili.

V oblasti zdravotnictví trvá FSDL na zachování vysoké kvality bezplatné a všeobecně dostupné zdravotní péče v neztenčeném rozsahu, tím spíš, že veřejné výdaje to umožňují. (To ovšem nevylučuje spoluúčast bohatších spoluobčanů, pokud si takto přejí zakoupit nadstandardní podmínky. Kvalita zdravotní péče musí zůstat stejně vysoká pro všechny). Zdraví nás všech nesmí být předmětem obohacování některých a politických spekulací jiných.

FSDL důrazně podporuje všechny kroky, které povedou k účinnějšímu boji proti klientelismu, korupci i proti kriminalitě a vysoké nezaměstnanosti.

FSDL vnímá důstojné bydlení jako důležité lidské právo, jehož dostupnost nemůže být závislá pouze na ekonomické úspěšnosti a výkonnosti občana. Podle FSDL je stát povinen postarat se o dostupnost přiměřeného bydlem pro ty občany, kteří si je nemohou zajistit z vlastních prostředků. Stát je rovněž povinen zajistit, aby výše nákladů na bydlení nevylučovala dostupnost jiných a pro lidský život nezbytných služeb.

V oblasti vzdělávání považuje za nejdůležitější výrazně zlepšit finanční ohodnocení pedagogů, udržet bezplatnost veřejného školství a pokračovat v naplňování Národního plánu rozvoje vzdělávání (tzv. „Bílé knihy").

FSDL soustředí svou pozornost na podporu malých a středních podnikatelů, kteří jsou pevnou finanční základnou fungujícího státu. Nevidí však východisko v rovné dani či podobných nástrojích pro bohatou vrstvu, ale např. v odvodových úlevách při vytváření dalších pracovních míst, což umožní jak rozvoj podniků, tak i snížení míry nezaměstnanosti. Důsledná ochrana životního prostředí je součástí moderní levicové politiky. Díky ní se zvyšuje kvalita života obyvatel včetně zlepšování zdravotního stavu i podpory zaměstnanosti.

FSDL se staví proti takové privatizaci veřejných služeb, která vede ke zvýšení cen, k omezování jejich dostupnosti a tedy ke snižování kvality života občanů. Z ekonomického růstu musí mít prospěch všechny vrstvy obyvatelstva.

Levicová strana, která toleruje či dokonce realizuje pravicovou politiku nutně ztrácí důvěryhodnost. Je třeba odmítnout restauraci starých pořádků. Je rovněž třeba odmítnout liberální reformy na úkor chudších vrstev a v zájmu bohatých jakými jsou například současné slovenské reformy. Posunem do středu či napravo od středu nejenom vyklidíme levicové pole komunistům, ale především zklameme vlastní voliče a bude nám hrozit izolace.

FSDL bude prosazovat transparentní kontrolu účelnosti veřejných zakázek i efektivnější a spravedlivější rozdělování veřejných výdajů, jejichž cílem je podpora vyšší kvality života řadových občanů. Jednou z cest k růstu veřejného bohatství vidí FSDL v motivaci občanů k vyšší produktivitě práce, v podpoře kvalitního vzdělání, v podpoře aktivní politiky zaměstnanosti, v podpoře vědy a aplikovaného výzkumu, v podpoře kvalifikované výroby a vývozu české produkce. Cestou k lepší budoucnosti pro veřejnost rozhodně není růst nepřímých daní, snižování výdělků a přidělování předražených zakázek, které zvyšují korupční zisky některých jedinců a státní dluh každého z nás.

FSDL si je vědoma skutečnosti, že politici ztrácejí respekt veřejnosti neboť mnozí z nich nesledují veřejný zájem a už vůbec je nezajímají individuální osudy občanů. Sledují snad jen ukazatele ekonomického růstu a růst kapitálové úrovně jejich vlastních statků. Nespokojeni se stávající situací, přestávají dnes lidé chodit k volbám. Paradoxně se tím ovšem politici stávají ještě méně závislými na veřejnosti.

FSDL bude spolupracovat a vyměňovat si zkušenosti s podobnými frakcemi působícími v sesterských politických stranách, zvláště v členských státech EU.

Členem FSDL se může stát kterýkoliv člen ČSSD, který souhlasí s hlavními principy tohoto prohlášení.



Prohlášení FSDL vychází z volebního programu ČSSD, ze Základního (dlouhodobého) programu ČSSD, z Politické deklarace Evropské sociálně demokratické strany (PES) z prosince 2004 a především z prohlášení a otevřených dopisů Platformy pro renesanci ČSSD. Platformu pro renesanci ČSSD vnímá FSDL jako partnera, s nímž chce úzce spolupracovat.

Ustavující konference FSDL se uskuteční 14.května,v budově ČMKOS, v Praze.



Stoupenci a příznivci FSDL mohou poskytnout svá jména a spojení na sebe na adresy:
vybor@fsdl-cssd.com nebo na. kavanj@psp.cz

nebo písemně na adresu:
Ing. Milan Taraba
Sdružení ochrany nájemníků – SON
Nám. Winstona Churchilla 2
Peaha 3 130 00
V levém horním rohu obálky napište zkratku FSDL
o






o

o
o
Mediální teror
"hlídacích štěňat" české demokracie

o Média se sama s pýchou označují jako "hlídací psi" demokracie. Každému kdo se o jejich práci alespoň trochu zajímá se pak vnucuje otázka, zda - zvláště v pčípadě Česka - by nebylo případnější hovořit spíše o "hlídacích štěňatech" demokracie...
o Tento termín se nabízí jak při pohledu na překvapivě nízký věkový průměr novinářské obce shromažďující se při významných tiskových konferencích, tak při sledování fotografií novinářů prestžních deníků či záběrů redaktorů televizních stanic a logicky budí dojem spíše smečky profesionálních štěňat, což ke všemu platí pouze pro ty, kteří absolvovali novinářskou fakultu.
o Nejpregnantnějším příkladem kdy mohou psi hlídanou demokracii spíše jaksi pokálet, budiž zcela nepravdivá zpráva o Klausově vile ve Švýcarsku - odvysílaná TV NOVA a převzatá prakticky všemi médii -, která vrhla na tehdejšího premiéra takovou dávku trusu, že od něho koaliční partneři štítivě odstoupili a legálně zvolenou vládu i vítěznou stranu (ODS ve volbách 1996) vystřídala nelegální (vzhledem k oné nepravdě) i voliči nevolená Tošovského úřednická administrativa.
o Jako psi utržení ze řetězu si občas počínají i média nečeská. O Berlusconiho italském mediálním impériu asi netřeba mluvit. Hrůzostrašně se zachovala i média americká, přesněji řečeno tamější Murdochovo mediální impérium, před vpádm do Iráku. Murdochův delikátní mediální teror vytvořil situaci, kterou nemohla pominout dokonce ani Bushova komise, zjišťující, že tajné služby toho o Saddámových zbraních věděly "žalostně málo"; a která až po třech letech od činu "hrdinně" konstatovalo, že analytici tajných služeb "pracovali v atmosféře, která nepřála zpochybňování obecných názorů."
o S "pietou" se musí vzpomenout zvláště období 1992 - 1995, které - z hlediska vyváženosti, objektivity a úplnosti přnášených informací - budou jednou aspiranti humanistické graduace studovat jako období skutečného temna československé žurnalistiky.
o Ostudná role, kterou zdejší média od roku 1992 sehrála volá po pískotu a vrhání zkažených rajčat a vajec. Média se chovala jako zkušení odstřelovači i zákeřní traviči. Zajímavé je, že jediná osoba u nich byla a zůstává tabu, ačkoliv by mohla posloužit jako velice pestrý a zajímavý objekt. Je jí V. Havel. Lze jen doufat, že alespoň autoři satirického pořadu ČT - Budování státu - vtipně využijí jeho slib prezidentovat jen do příštích voleb a poté jeho státničenív čele čtyř států, Československou socialistickou republikou počínaje a podstatně menší Českou republikou konče, že nás hodlal zatáhnout do války, že za jeho panování nesměl K. Kryl v hlavních médiích prezentovat svoji novou tvorbu a kdo ví, zda byse nenašly i nějaké mravní delikty.
o Za naprosto skandální lze označit i chování drtivé většiny českých médií k někdejšímu předsedovi ČSSD a premiérovi M. Zemanovi. Argumentačně perfektně vybavený a pohotový lídr sociálních demokratů zoufalou úroveň českých médií rychle pochopil a pojal k novinářům hluboký despekt, verbálně vyjadřovaný "tituly": debilové, póvl, šmejd a hnůj.
o Jeden z mála novinářů, pozvaných loni na oslavu expremiérových šedesátin uvádí: "Popřáli jsme mu hodně zdraví ´za všechny novinářské debily´. Zasmál se. ´Proč tak stručně, pane Čermáku, ještě jste zapomněl na póvl, šmejd a hnůj."
o Novopečený český premiér Jiří Paroubek, který Zemanův přístup často kritizoval jako hulvátví, volil cestu opačnou: rozhodl se pro co největší noblesu a vstřícnost. Nyní poznává na vlastní kůži jak to vypadá, když si ho debilové, póvl, šmejd a hnůj, čili čeští "hlídací psi" demokracie, vyberou za svůj "patník"...
o Nejsmrdutějším lejnem, které po něm bylo dosud vrženo, se mohou "pochválit" Lidové noviny, když (25. 4.) publikovaly názor svého nejmenovaného zdroje, že J. Paroubek se nebojí "otevřeně likvidovat své protivníky, ...kdo se mu postaví, toho nemilosrdně popraví."
o Profesionální tragikomedií na tom je, že zde dva podepsaní novináři čerpají pouze z jediného zdroje, který popisuje dlouhodobé vysoké napětí mezi J. Paroubkem a dnešním předsedou pražské regionální organizace ČSSD Petrem Hulínským a sděluje: "To ještě zesílilo, když se Hulínský v roce 1996 dostal před Paroubka na kandidátce do parlamentních voleb..." "Zdroj", který zjevně trpí antipatií vůči J. Paroubkovi bohužel opomněl sdělit to nejpodstatnější...
o Mladičký Hulínský totiž tehdy nepřeskočil pouze nynějšího premiéra, ale ještě další podstatně renomovanější i kompetentnější kandidáty; a to tím způsobem, že těsně pžed celopražským stranickým referendem - které rozhodovalo o pořadí na kandidátce - vstoupilo do pražské ČSSD několik set zaměstnanců firmy otce P. Hulínského a hlasy těchto rychlokvašených straníků vynesly dítko jejich bosse dokonce snad až na druhé a zaručeně volitelné místo kandidátky. Osobnosti jako např. prof. Šilhán byly bez šance... P. Hulínský se stal na dlouho "černou ovcí" ČSSD a spasila jej patrně zejména loajalita k Zemanovu bolševickému stranickému křídlu.
o Pokud Jiří Paroubek - tehdy protagonista opozičního "rakovnického proudu" - počínání P. Hulínského ostře kritizoval, jednal naprosto korektně, seriózně a státotvotně!
o Zmíněný případ byl tehdy široce publikován takže kdyby redaktoři LN četli vlastní deník, "neplakali by na špatném hrobě"; i když žánrově se nabízí spíše anglické rčení "bark at the wrong tree" čili být na falešné stopě a doslova "štěkat na nesprávný strom".
o Slabší nátury si v tuto chvíli pomyslí - Takhle se hlídá demokracie, vy psi!? - a zákonitě se začnou poohlížet po nějakém klacku...
o Česká média ono rčení "Kdo chce psa bít, vždycky si hůl najde" proti J. Paroubkovi momentálně intenzívně aplikují a v mohutné a solidární kampani se zjevně neštítí ničeho.
o Například MF DNES v článku Paroubek se dohodne s kýmkoliv... (26. dubna) publikuje "postřeh" psychologa S. Hubálka, kterému na J. Paroubkovi vadí "taková ta nepříjemná žoviálnost" a další psycholog J. Sýkora zaraženě poznamenává: "Je zarážející, jak naprosto samozřejmě a sebejistě se vyjadřuje k záležitostem, které vůbec tak samozřejmé nejsou." Čtenář, který v tu chvíli otočí stránku, poněvadž již ví o dotyčném vše se ovšem nedozví, že psycholog Sýkora nakonec upozornil, že ve skutečnosti může být J. Paroubek jiný.
o Jiná však zřejmě není mladá redaktorka J. Bendová, která na jiné stránce téhož listu a pod titulem - Misionář Paroubek s lesklými korálky - přináší dobrou a špatnou zprávu a sebevědomě tvrdí, že: "Ta špatná je, že přichází Jiří Paroubek," "střihoun", "který svůj jazyk o Gutha-Jarkovského zrovna nebrousí." Pak se samozřejmě a sebejistě vyjadřuje k záležitosti, která vůbec samozřejmá není, totiž, že premiér Paroubek nic kloudného neudělá a vytřeštěné čtenáře nakonec uklidňuje "dobrou" zprávou: "kdo nic nedělá, nic nezkazí."
o V Lidových novinách v článku ...Grossův arogant nastupuje (23. dubna), se J. Chuchma svěřuje: "Zatím jediným prokazatelným faktem ve věci Paroubkova vystupování - alespoň pokud jsem jej dvakrát mohl vidět televizním pořadu Události a komentáře, přičemž při jednom z těch výstupů měl kravatu uvázánu po způsobu umaštěného okresního bafuňáře - je arogance." Co chudák Chuchma asi psával o M. Zemanovi...
o Nakonec ještě k již zmíněnému článku z MF DNES (26. dubna), který jeho autor Radek Bartoníček "vyšperkoval" i "analýzou" někdejšího místopředsedy ODS M. Macka - kterého po jeho osobních i stranických privatizačních dobrodružstvích MF DNES zřejmě považuje za experta na etiku. Dentista M. Macek si všiml, že J. Paroubek zastával místo náměstka ředitele pražských Restaurací a jídelen, a patrně v domnění, že tento podnik představoval ústřední roli v budování socialismu, výhrůžně zavrčel: "Stát se za bolševika náměstkem v tomto ´proslaveném´podniku, to nemohl být malá svině."
o Seriózní občan by předpokládal, že autorem takové věty musí být zfetovaný ošetřovatel prasnic... Absolvent lékařské fakulty M. Macek se ovšem může hájit např. tím, že tu sprosťárnu dal na svůj web v opilosti. Proč ji však uveřejnila MF DNES?...
o Popravdě se však musí "přiznat", že se nový český premiér dopustil dvou "smrtelných hříchů": jednak označil satirický pořad veřejnoprávní televize - Budování státu - za politickou pornografii; a to nikoliv proto, že by nebyl vtipný, ale poněvadž jej považuje za jednostranný. Druhý hřích spáchal tím, že před miliony televizních diváků řekl jednomu "psovi" slečno..., a hned na vlastní kůži pocítil zákony i zuby smečky chráící svou fenku!
o Zakopaný pes však bude vězet jednak v tom, že J. Paroubek, podobně jako M. Zeman, přichází do televizních diskusí perfektně argumentačně vybaven, což "hlídací štěňata" české demokracie nesmírně dráždí.
o Mnoho lze vyčíst i ze sebejistého výroku v MF DNES (25. dubna), který soudobou mediální linii i novinářskou etiku asi nejlépe demonstruje: v článku - "Hledejte pravdu", slyšeli novináři - (a podepsaném značkami AP, da) se na - v titulku zmíněnou výzvu papeže Benedikta XVI. - reaguje následovně: "Od politika by novináři slova o etice a potřebě sloužit pravdě asi jen tak nepřijali, ale papeže přivítali." (Sic!!!)
o Nehodlají-li však média sdělovat pravdu, pak tím - politik nepolitik - evidentně zpochybňují samotný smysl vlastní existence a mění se v "hlídací psy" demokracie vyjící na Měsíc! Viďte, pane ministře kultury! Nevolá tato situace (navíc komplikovaná důsledky plynoucími ze zániku stranických deníků), alespoň v oblasti tištěných médií, přímo po zřízení konkurenčního a objektivního veřejnoprávního deníku?!
o Pomine-li se reálný vliv a zájmy ODS a jejích spřátelených apoštolů i žoldnéřů liberalismu, pak tím nejpodstatnějším důvodem, proč si česká média nyní počínají jako hlídací psi utržení ze řetězu, bude patrně posun v politice sociálně demokratického vedení, které si po třech drtivých volebních debaklech a v podmínkách spíše antipatií než sympatií veřejnosti konečně uvědomuje, že má i nějaký volební program a - vedeno ani ne tak politickou ctí jako spíše pudem sebezáchovy - dává svým lídrům pouvoir k emancipované demokratické politice uvnitř demokratického státu.
o Pokud by se ovšem potvrdilo, že právě toto je skutečným důvodem současného mediálního teroru, pak jde o totální selhání médií...
o Interesentní nakonec je, že i Miloš Zeman, který měl pro novináře pouze slova debilové, póvl, šmejd a hnůj, vlastně "štěkal na špatný strom"! Novinái totiž sami jsou "intelektuálními proletáři", čili nájemnými a ne zrovna prestižně placenými pracovníky, kteří píší přesně to, co od nich žádají jejich vydavatelé!
o V Česku jsou vlastníky médií v drtivé většině cizáci (což je oblíbený termín politologa B. Doležala, byť užívaný v opačném gardu); čili podnikaví cizinci, kteří se za tučný zisk uvolují vykonat pro Čechy nějaký užitečný skutek, v tomto případě fungovat jako "hlídací psi" české demokracie...
o Otázkou zůstává, zda ono nadnárodní mediální impérium nepáchá více škod než užitku. Česká kotlina ostatně podobných dobráků pamatuje celé houfy...
o

František Stočes





NETSOCAN MONITOR




Blaira dostihl přízrak irácké války
Na veřejnost... unikl posudek premiérova právního poradce lorda Goldsmithe z počátku března 2003, podle kterého by "mezinárodní soud mohl považovat úder proti Saddámu Husajnovi za nelegální... Části úzkostlivě tajeného materiálu zveřejnila ve středu televize Channel 4... Goldsmith... Prohlásil v něm, že "...z právního hlediska bude nejjistější zajistit přijetí další rezoluce OSN, která bude opravňovat použití síly." V opačném případě by podle něj Blair musel rozhodnout o účasti Británie ve válce vedené USA na základě nejnovějších důkazů o iráckém arzenálu zbraní hromadného ničení. Novou rezoluci USA a Británie neprosadily... (LIDOVÉ NOVINY, 29. dubna).

Eventualitu, že by měl Saddám zbraně hromadného ničení odmítali inspektoři OSN, kteří marně pročesávali Irák - a nepochybně dle nejvěrohodnějších instrukcí dodaných tajnými službami zainteresovaných států - a jejichž šéf Hans Blix nyní opětovně prohlásil, že Saddámův Irák s inspektory plně spolupracoval a že neexistovaly důkazy, že by měl zakázané zbraně. A ještě jinak řečeno: Saddám byl vlastně bezbranný... Hlavní otázkou nyní zůstává, jak je možné, že Blair, který onen dokument utajil před vládou i před poslanci, může být stále nejvyšším funkcionářem Labor Party; a také, jak může být Cyril Svoboda, který toto mezinárodní bezpráví horlivě podporoval, ministrem zahraničních věcí ČR? O Václavu Havlovi nemluvě.



Paroubek může ohrozit i Grosse
"...když se Hulínský v roce 1996 dostal před Paroubka na kandidátce do parlamentních voleb, ...to Paroubek neunesl," říká dlouholetý člen buňky ČSSD v Praze 10... Porážky ale Paroubka... nezlomily... Ale musel spolknout další hořkou pilulku, kterou mu připravil Petr Hulínský. Když Petra Buzková opouštěla letos v lednu post předsedkyně pražské ČSSD, měli o její místo zájem oba letití konkurenti. Hulínský opět vyhrál... Právě Petra Buzková by se prý nyní měla mít před Paroubkem na pozoru... jejich vztah by se dal klidně nazvat nenávistí...," konstatuje Paroubkův známý, který má o dění v sociální demokracii značný přehled. ...nyní přichází na nejvyšší post člověk, který má zcela jiné metody politického boje. "Nebojí se otevřeně likvidovat protivníky... Kdo se mu postaví, toho popraví," tvrdí zdroj. (Lidové noviny, 21. dubna).

Vážení čtenáři, vítejte na gigantické pavlači zvané Lidové noviny! Chcete-li vědět jak vypadá česká antižurnalistika, přečtěte si článek Roberta Maleckého a Petra Koláře, opírající se o názory jediného, nejmenovaného a zjevně zcela subjektivního "zdraje" celý a nejlépe třikrát. "Zdroj" např. a kupodivu neuvedl, že způsob, jímž se v roce 1996 "vyšvihl" Petr Hulínský do popředí pražské kandidátky pro parlamentní volby, notně rozhořčil a vyděsil všechny seriozní členy ČSSD (fakta si, páni novináři, račte zjistit a ověřit sami). Pokud se J. Paroubek tehdy rozhořčil, prokázal nejen smysl pro serioznost, ale i značnou dávku politické odvahy, poněvadž tehdejšímu klanu, nazývajícímu se Mladí sociálné demokraté nebylo radno se stavět; již proto, že jeho politickým "kmotrem" byl sám M. Zeman...



Noční můry Stanislava Grosse
Kolik skutečných gigabossů ekonomické mafie, kterou Stanislav Gross často viní z vendety a z účelové skandalizace své osoby, skončilo za jeho éry skutečně ve vězení? Nepřecenil své možnosti a nešlápl "hlavní personalista české ekonomiky", jak Grossovi přezdívala některá média a politické kuloáry, do sféry cizího obchodního vlivu? Nebo jen kdesi zažongloval s informacemi, co ohrožují čísi kšeft, kariéru nebo dokonce svobodu? Svět byznysu dokáže být drsný. Podrazy netoleruje nikomu, premiér nepremiér. (Lidové noviny, 21. dubna).

Lze předpokldat, že si autor článku, Zdeněk Šarapatka, bývalý poradce premiéra a rozhodně nikoliv jeho dnešní přítel, nevymýšlí. V tom případě by se ovšem měl každému slušnému občanovi zvednot žaludek. Útok proti premiérovi Grossovi zahájili zjevně novináři, konkrétně MF DNES, a udivovali čtenáře svými investigativními kousky. Pokud tomu však bylo tak, že politickou popravu českého premiéra provedli blíže nejmenovaní byznysmeni skrze sdělovací prostředky, vyvstává otázka, zda by neměla být vyšetřována především média; poněvadž jak to vypadá, v tomto státě jsou politikové i média neemancipovanými slouhy byznysu. Možná již všechny sféry dokonce srostly v jediné zrůdné siamské trojče a podobně, jako jsou nepříliš životaschopné tyto lidské deviace, mohou jejich společenské protějšky ohrožovat životaschonost dokonce celé ČR.



Chce všechnu moc. Mít už nemá žádnou
Moc dostala vláda koaliční. Když koalice zanikla, nemůže si Gross s přáteli moc ponechat. Může nám do hlavy hučet úvahy o vlastní nepostradatelnosti, poslední zbytky smyslu pro demokracii nám z hlavy nevymluví: když chceš znovu moc, udělej si novou koalici a běž před parlament. Každý jiný postup při získání moci je důvodem k odstranění Grosse všemi prostředky, které svobodní občané mají. (MF DNES, 19. dubna).

V demokratickém státě má občn právo demonstrovat na předem ohlášené demonstraci. Avšak někteří komentátoři některých listů, kteří chtějí občanům poskytnout k odstraňování politiků všechny prostředky, označují některou demonstraci "ulicí" a jindy "občanskou společností". Dle svého vkusu. Bohužel, nejdůležitější momentálně nejsou všechny prostředky, které občané k odstraňování poitiků mají, ale ty, které dosud nemají: to znamená odvolatelnost politiků např. celostranickým referendem atp. Právě takovéto mechanismy je potřeba implementovat - a to i přes nepochybný odpor těch, kteří dnes vyzývají svobodné občany k odstranění Grosse všemi prostředky, poněvadž tito "demokraté" jsou ochotni občanovi vložit do ruky spíše klacek než skutečnou a přímou demokracii.



Vědí o SuperStar, ale nemocenskou neznají
MF DNES testovala u sedmnácti politiků, zda tuší, čím dnes žijí Češi... Nejvíce jich pohořelo na otázce, kolik je denní nemocenská první tři dny nemoci? Správnou odpověď - 25 procent z denní mzdy - věděli jen tři... Poslanec ODS Ivan Langer přiznal, že tento údaj vůbec nezná, a když uslyšel, že jde jen o 25 procent, připustil: "Tak to je teda dost málo." Unionistický poslanec Zdeněk Kořístka tomu nechtěl ani uvěřit: "Fakt jenom 25 procent? To je blbé." Zajímavé bylo hodnotit odpověď poslance za ČSSD Radima Turka. "První tři dny nemocenská není," řekl, čímž se skoro do správné odpovědi trefil, protože 25 procent považuje většina lidí v podstatě za žádnou nemocenskou. (MF DNES, 18. dubna).

Není půvabné, když politikové buržoasních stran považují sociální politiku sociálně demokratického ministra sociálních věcí za neuvěřitelně za asociání?



Tak vládněte s KSČM
ČSSD, strana v hlavní roli, táhne už třetí měsíc přímočaře na branku: vládnutí s KSČM. Tou či onou formou. Vše, co socialisti za tři měsíce vymysleli, tomu pomáhá. Nikdo jim nemůže vyčítat, že se chovají zmateně. Chovají se racionálně: namlouvají si (s okolky) nejpřirozenějšího spojence. Vytvoří spolu masívní proevropskou levicovou koalici expertů antikapitálu na jeden rok. Ta se bude lidu líbit, protože místo všelijakých reformních složitostí se vrátí ke spolehlivému - co chceš, to ti, lide náš, slíbíme. (MF DNES, 16. dubna).

Autor článku, Karel Steigerwald, lid velice podceňuje. Například i Vladimír Špidla lidu sliboval plošné dětské přídavky...; a když ho to vyneslo ke kormidlu, místo plnění slibu jako správný diletant dětem zdražil jídlo a internet. Nu a lid jej hned při prvních volbách hodil přes palubu (političtí nemravové v ČSSD se, bohužel, lidu vysmáli a Špidlu odměnili nejlepší českým korytem v EU). K. Stegerwald ovšem zamlčuje eventualitu, z níž má nespíše panickou hrůzu, eventualitu, která musí u prezidenta Klause - zakládajícího a čestného člena ODS, mj. i strany, která jej vpodstatě posadila na Hrad - vyvolávat akutní schizofrenické potíže: ČSSD totiž může s tichou podporou KSČM dát i sliby realistické, splnit je - a tak odsoudit ODS do velice dlouhého pobytu v opozici... K. Steigerwald si tu eventualitu jistě uvědomuje (byť ji nezmiňuje) poněvadž ve své novinářské modlitbičce vzývá dvanáct poslanců ČSSD - dvanáct apoštolů, jak píše -, aby svými hlasy tuto variantu zmařili. Kupodivu nevěří na "apoštoly" v KSČM... Velikým etickým problémem však je, že se oněch eventuálních dvanáct "apoštolů" kolektivně zachová - vůči lidu i své vlastní straně - stejně jako jejich jediný a zdaleka nejpopulárnější kolega, Jidáš Iškariotský.



Ministr, který zmizel
Cyril Svoboda... Ve spolupráci s Vladimírem Špidlou,... vytvořil tandem, který i po odchodu Václava Havla z Pražského hradu dokázal udržet směr "Havlovské diplomacie"... Vůči novému pánu Hradu, Václavu Klausovi, se rychle dostal do pozice hlavního oponenta. To stvrdil i tím, že do Černínského paláce povolal většinu Havlova prezidentského aparátu... Po úvodních, z obou stran nevybíravých přích, se však i vztah Svoboda - Klaus zklidnil. (Lidové noviny, 15. dubna).

Křesťanský exministr zahraničí Cyril Svoboda - který vehementně obhajoval Bushovu agresi proti Iráku - se samozřejmě neztratil, ale upírá svůj jestřábí zrak rovnou na místo českého velvyslance při OSN v New Yorku, kam jistě přemístí i eskadru svých "válečných štváčů". Jakou politiku tam bude asi prosazovat lze odhadovat z výňatku článku "Obnovení imperiálního prezidentství..." od německého politologa Clause Leggewie, který si lze přečíst na konci tohoto NETSOCAN MONITORU... Pokud čeští politikové vyšlou jako svého vyslance do OSN člověka, který Chartu OSN mění v cár papíru poněvadž za své OSN považuje USA, pak se T. G. Masaryk ve svém hrobě zřejmě několikrát obrátí.



Komunisté ve hře
Co může vliv komunistů zastavit? S několika zajímavými nápady přicházejí sami komunisté: Je to předně boj s korupcí a klientelismem, tedy s jevy, které znehodnocují pozitiva konkurenčního prostředí, pak realizace politiky, která by podíl na ekonomickém růstu přiznala i těm, kteří se na něm podílejí svou prací, a konečně politika, která by nepřehlížela potřebné. Z pohledu občana... Stále menší dojem na něj činí ujišťování politiků, že ho ochrání před komunismem, a naopak se pragmaticky začíná zajímat, zda by ho třeba komunisté neuměli ochránit před některými deviacemi kapitalismu. (Lidové noviny, 7. dubna).

Ivan Hoffman, komentátor ČRo by měl ovšem připomenout, že dnešní komunisté horují pro stejně deviantní variantu vlastnictví jakou je kapitalismus, totiž pro státní vlastnictví, ve kterém jsou pracovníci exploatováni podobně jako za kapitalismu. Řešení, kterým je zaměstnanecké akcioářství - kde zaměstnanec vlastnící alespoň jednu akcii rovná se jeden hlas, a kde je i hodnota investice spravedlivě "vyplácena" formou zaměstnaneckých akcií - soudruzi odmítají. Nejspíše proto, že jejich jiní soudruzi si zprivatizovali značné sousto české ekonomiky a už se nechtějí dělit...



Konec jednoho snu, komunisté
Na začátku 21. století se opět zhroutil jeden sen lidstva o spravedlivé společnosti, v níž se budou mít nejen všichni dobře, ale i stále a donekonečna líp. ...civilizace se dostala do stadia, kdy se bude muset naučit žít s tím, že sociální rozdíly se budou stále více zvětšovat, každý si bude moci dovolit jen to, na co si sám vydělá, a žít bude jen tak dlouho, jak se bude umět sám o své zdraví postarat... Komunisté u nás na situaci mohou sice krátkodobě vydělat, ale budoucnost patří životu na reálné zemi, kvůli kterému jsou USA dlouhodobě úspěšné. (MF DNES, 6. dubna).

Novinář a spisovatel Karel Hvížďala zjevně propaguje anglosaský model a možná neví, že by jej už před sto lety označil za nehumánní patrně i sám říšský kancléř Bismarck. Zajímvé rovněž je, že oč jsou USA neustále úspěšnější, pak téměř přesně o totéž jsou ostatní státy - zejména Jih - chudší...



Co chtějí komunisté
Komunisté jsou pro vše, co pomůže chudým či alespoň ne-bohatým lidem, což je druhá strana třídního (nepřátelského) vztahu k bohaté "buržoasii"; prudký Grebeníčkův výpad na Cyrila Svobodu - vytkl mu podporu Američanů v Iráku a "účast na sjezdech sudetských Němců"(!) - svědčí o tom, že šéf KSČM chápe internacionalismus protizápadně, protiimperialisticky a protiněmecky... Cílem KSČM není převrat, nýbrž vytvoření extrémně levicového, "protiimperialistického" sociálního státu. (MF DNES, 5. dubna).

Autor článku, historik E. Mandler, tu zabředl do hezkého bludného kruhu. Španělský premiér Zapatero je rovněž proti spolupráci s USA v Iráku - a tudíž je protizápadní? Antičeské aktivitáy sudetských Němců odsuzují i mnozí němečtí politikové - jsou snad protiněmečtí? Pomáhat chudým či alespoň ne-bohatým by měl snad každý slušný člověk.



Dáme Grossovi sto dní. I když možná ani to ne, říká Grebeníček
Ve čtvrtek jste řekl: Buď premiér změní styl vládnutí, nebo půjde. Co a v jakém čase musí Gross udělat, aby nešel?
Obecně by se slušelo nechat oněch známých sto dnů, ale pokud by se projevovala další jeho negramotnost, možná nebudeme čekat tak dlouho. Kdyby šel ale cestou zákona o majetkových přiznáních, bude mít šanci prokázat, že jejich rodinný rozpočet nemá zas tak špinavé příjmy, jak to zatím vypadá.
Ve svém projevu ve Sněmovně jste řekl, že se mohou objevit další premiérovy kauzy. Víte něco konkrétního?
Já jsem předsedovi vlády Grossovi jistou věc naznačil. Reagoval velmi zdrženlivě. Očekával jsem, že veřejně vystoupí a řekne, že se nic takového nemůže stát. To však neudělal! A tak v případě, že se něco provalí, si tedy premiéra vychutnám.
A vy něco konkrétního tušíte?
Víte co, nechte to na později.
(MF DNES, 2. dubna).

Takto asi vypadá vyhlášení rozsudku politické smrti po způsobu českých rádobykomunistů.



Obnovení imperiálního prezidentství
George W. Bush uděluje republikánskou Boží milost
Indolentní chování George W. Bushe a členů jeho administrativy ke skutečnostem, námitkám a právním stanoviskům, které odporovaly jejich politice, nepřineslo prezidentovi a jeho straně porážku. Dá se to pochopit pouze z náboženského pozadí, které vládě dává jistotu vítězství přijímanou s úsměvem, bez ohledu na to, jaká hlášení přicházejí z Iráku a jak často jsou dokazovány lži a manipulace. Toto pohrdání pozitivním poznáním a racionální argumentací odkazuje na jinou logiku, kterou možno exemplárně studovat ve fantazijních románech reverenda Toma La Haye, které mezitím vyšly v třináctisvazkové řadě "V pozadí levice" ("Left Behind"). Čtenáři věřící La Hayovi jsou pevně přesvědčeni o blízkém konci světa, 11. září je v tom utvrdilo. Armageddon - poslední bitva všech bitev - bude vybojována ještě za jejich života, proto má boj o Izrael a Babylon (=Bagdád) nejen symbolický význam a boj proti OSN (kterou u La Haye vede rumunský tmář jménem Nicolae Carpatia) je tak naléhavý. Neboť bitva na Blízkém Východě je pro tyto křesťanské sionisty znamením posledního rozhodujícího střetnutí (a možné konverze Židů) - Spojené národy (OSN) jsou jim vtělením Antikrista. Okrajová kacířská teologie 19. století, totiž "dispenzionalismus" evangelisty Johna Nelsona Darbyho, a doslovná četba Bible jako jízdního řádu současné politiky se tím staly masovým jevem. To ještě nemusí určovat strategii Bílého domu, ale prolíná jako ideologem a interpretament severoamerickou společností a voličstvem... Sekulární Evropané si mnou údivem oči, v jakém světě bohů a duchů se to ocitli: tady fanatismus islámských kazatelů a atentátníků, tam prezident světové velmoci jako znovuzrozený Kristus. ...různé náznaky ukazují na to, že nyní i Spojené státy opouštějí pluralistickou cestu soutěžení o duše. Jednak prezidentem Bushem favorizovaná sociální a vzdělávací politika tvrdě naráží na hranice americké ústavy, když "iniciativy založené na víře" přejímají vzdělávání a sociální péči a dělají při tom jasně náboženskou propagandu a získávají nové věřící. Jednak je v Bushově voličstvu a okolí nemálo "křesťanských sionistů", kteří vypovídají náboženský mír tím, že propagují otevřeně křižácké tažení proti islámu a pragmatickou zahraniční politiku podřizují cílům rekristianizace.
(Autorem výňatku je Claus Leggewie, profesor politologie na univerzitě v Giessenu. Kompletní článek vyšel v letošním prvním čísle čtvrtletníku "Internationale Politik und Gesellschaft" a jeho zkrácené znění vydala v českém překladu JUDr. Miroslava Kubína Masarykova dělnická akademie, na jejíž pražské adrese je volně k dostání).




Tajné služby USA znaly Irák "žalostně málo"
Před Iráckou válkou měly americké tajné služby "žalostně málo informací" o zbrojních programech režimu Saddáma Husajna, většina těchto zpráv byla navíc "bezcenná či zavádějící". Výsledné analýzy... byly "katastrofálně jednostranné"... Na druhou stranu ovšem komise konstatovala, že analytici "pracovali v atmosféře, která nepřála zpochybňování obecných názorů". (Lidové noviny, 1. dubna).

Bushova vyšetřovací komise sice konstatovala, že tajné služby USA toho o Saddámových zbraních sice věděly "žalostně málo", ale vpodstatě dodala, že i kdyby toho znaly "překvapivě hodně", bylo by to houby platné. Dnes by měl nabýt závažnosti jiný problém: zločiny USA a VB v Iráku si dosud vyžádaly zhruba 150 000 lidských životů (oběti bombardování atd.). Jenomže co když se podobná situace - která "nebude přát zpochybňování obecných a zcela pochybných názorů" vyskytne opět a s hrozbou mnohem větší zkázy...



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla 4. května 2005 ve 23 hodin.
NETSOCAN