NETSOCAN
Číslo 4 --DUBEN 2005---Ročník IV.
Politické vydírání ČSSD


ooo ČSSD se právě ocitá na patrně nejvýznamnější křižovatce své moderní polistopadové existence a její rozhodnutí nejspíše povede k hlubokým vnitrostranickým i společenským dopadům.
ooo Největším počtem hlasů v parlamentních volbách roku 2002 poskytli voliči ČSSD šanci na politický reparát, poněvadž chápali, že v předchozí a nevyhnutelné situaci opoziční smlouvy s konkurenční ODS, neměla ČSSD možnost realizovat svůj původní program.
ooo ODS tehdy utrpěla druhou porážku v řadě a tentokráte proto, že část svých voličů hluboce znechutila - právě onou opoziční smlouvou se svým úhlavním nepřítelem, s ČSSD.
ooo Individuální vítěz parlamentních voleb 2002, Vladimír Špidla, evidentně vůbec nerespektoval karty, které mu voliči rozdali. Snad dokonce v přesvědčení, že volby vyhrál díky svému osobnímu šarmu, rezignoval na své volební sliby a uzavřel vpodstatě druhou "opoziční smlouvu", konkrétně koaliční dohodu s programově - pokud jde o soc dem voliče - zcela nekompatibilními stranami, s KDU-ČSL a US-DEU. Učinil tak dokonce i přes to, že jeho koaliční partneři z něho otevřeně dělali politického diletanta: když zcela veřejně za hlavní smysl koalice označili zmaření volebního programu ČSSD. Pregnantně řečeno: hlavním cílem Špidlových koaličních spojenců bylo potrestání soc dem voličů za to, že volili ČSSD...
ooo Nu a koaliční vláda v čele s ČSSD stihla potrestat občany přijetím zcela nevýhodných přístupových podmínek k EU, které tvrdě dopadly mj. na zemědělce. Zdražení jídla a současně internetu dosvědčilo, že tato vláda je zcela odpoutána od reality s níž se musí potýkat běžní občané a připravovala se drastická opatření (pardon, "reformy") v celé sociální oblasti.
ooo Tomu co nevnímali ani Špidla ani ÚVV ČSSD, který všechny premiérovy kroky posvětil, neomylně porozuměli voliči a v následujících třech volbách uštědřili ČSSD lekci z politické etiky formou naprosto drtivých volebních debaklů. Byť se euro, senátní i krajské volby od voleb do poslanecké sněmovny liší, pád voličských preferencí v průzkumech veřejného mínění, kde ČSSD "prošpidlila" více než polovinu svých příznivců, předchozí názor podporuje.
ooo Knockautovaného Špidlu vystřídal v čele koaliční vlády Stanislav Gross a rovněž jeho éra bude zajímavým obdobím v dějinách ČSSD. Straničtí i další analytikové si však kupodivu nijak nelámou hlavy s následující otázkou: Proč nebyl mladičkému premiérovi poskytnut ani den, natož oněch tradičních sto dnů hájení?! Premiér Gross se totiž od okamžiku kdy usedl ve Strakově akademii stal terčem mohutných nátlakových kampaní vedených v médiich a současně i v ulicích; zde prostřednictvím specifické části občanské společnosti, kterou tisk kupodivu nenazývá "ulicí", a kterou by K. Kryl patrně definoval jako Timur a jeho parta.
ooo Tak dlouhodobou, kombinovanou a eskalující kampaň nemohl S. Gross politicky přežít a v páchnoucí stoce zvané česká politická scéna plave další oběť. Volič ČSSD, který zcela realisticky v investigativní schopnosti českých novinářů nevěří, však má svrchované právo vědět, odkud smrtící výstřely padaly: jedna z podvariant by neměla vyloučit ani vliv (zcela pochopitelné) politické odvety M. Zemana za zradu v prezidentské volbě a současně i důsledky vnitrostranického předsjezdového boje uvnitř ČSSD...
ooo Nyní krátce ke KSČM. Jediné co lze této straně dnes vytýkat je její romantický bolševismus, projevující se v preferování státního vlastnictví a pak ještě v nešťastném názvu komunistická (nicméně přijatém vnitrostranickým referendem). Poněvadž na KSČM není ani zbla komunistického, a poněvadž žádný ideolog této strany není schopen krátce a souvisle vysvětlit, co to komunismus vlastně je, KSČM svým názvem komunistickou ideu pouze zostuzuje a umožňuje, aby byl "komunismus" jednoduše ztotožňován s někdejší totalitní realitou...
ooo KSČM dle tradice velice ostře kritizuje kapitalismus což v dnešním Česku vyvolává menší epidemii kopřivky, postihující zejména mnohé, dnes vysoce movité exčleny někdejší KSČ. V demokratickém státě je však takováto praxe naprosto legitimní. K seriozní kritice ovšem náleží vize nějaké lepší alternativy a tou státní vlastnictví rozhodně není.
ooo Mezi nejpodstatnější fakta však patří to, že KSČM na základě historických zkušeností zcela opustila ideu totality, respektuje, chápe a ctí pravidla demokracie - a tudíž jí náleží pozice plnohodnotného politického subjektu na české politické scéně. Velice podstatná je i skutečnost, že již neexistuje Sovětský svaz a ČR je navíc členem NATO i Evropské unie.
ooo Pokud pak - i přes zmíněný stav - někomu při slově KSČM naskočí vyrážka, pak se jedná vyloženě o medicinský problém spadající nejspíše do oblasti psychologie či psychiatrie (do tohoto spektra samozřejmě nepatří osoby postižené bolševiky v padeátých letech, které naopak zasluhují nejvyšší úctu a zahrnout sem lze i skutečné - tzn. "nedolarové" - disidenty z let 1969-89, kde příkladem budiž P. Wonka).
ooo Skutečným motivem masívní kampaně vedené proti KSČM - kampaně při níž se hodí kterékoli médium, organizace, instituce i individuum - je jednak program této strany a v kontextu s tím především sociálně politické spektrum v ČR.
ooo Program KSČM totiž není ani za mák - a vzhledem k již zmíněné ignoranci ani nemůže být - komunistický. Program této strany je evidentně a z drtivé části sociálně demokratický a v některých aspektech dokonce ještě sociálně demokratičtější než program České strany sociálně demokratické...
ooo Dalším významným faktorem je sociální složení voličstva v České republice - tzn. naprostá převaha občanů s průměrnou či podprůměrnou mzdou - což signalizuje, že při adekvátní sociální politice ČSSD a KSČM by politické strany konvenující bohatším voličům (zejména ODS a KDU-ČSL) fungovaly dlouhodobě jako výlučně opoziční...
ooo Tento přirozený stav lze v podmínkách demokracie zvrátit jediným způsobem: využitím všech legálních prostředů k tomu, aby KSČM i ČSSD ztratily u svých přirozených voličů důvěru natolik, že nepůjdou k volbám; přičemž specifikem ČR je metoda "ošklivého káčátka" (KSČM), se kterým si nesmí žádná politická strana zadat. Přitom připadá nanejvýš pravděpodobné, že významným hráčem hry na "ošklivé káčátko" je především ODS, která nasazuje všechny své politické, ekonomické i mediální páky v obavách z dalších čtyřech roků trávených v opozici! Nu a jedním z mnoha prostředků je i decentní forma politického vydírání slabochů popř. hlupáčků zejména v ČSSD (viz možná ono V. Špidlou zmiňované "nebezpečí" pro CR a ČSSD).
ooo Poněvadž je Česká republika nepochybně standardní demokracií (což přijetí do EU a NATO pouze potvrdilo), měl vítěz voleb, V. Špidla, svrchované právo vyjednávat o formě a programu budoucí vlády se všemi politickými subjekty; přesněji řečeno byla to dokonce jeho politická povinnost, poněvadž sám měl závazek vůči svým voličům.
ooo Špidlova výchozí vyjednávací pozice byla natolik výhodná, že mohl své předvolební sliby splnit do puntíku. Program i politicko-ekonomická orientace ČSSD a KSČM si jsou nesporně bližší než s US-DEU nebo s KDU-ČSL. Navíc by KSČM nesporně viděla raději jednobarevnou menšinovou vládu ČSSD než vládu koaliční s unionistickými a lidoveckými ministry. "Rudá" KSČM byla fakticky Špidlovým "červeným esem"...
ooo V. Špidla mohl také fungovat i jako velkorysá hráz bránící KSČM v přístupu k exekutivním korýtkům a opět přitom realizovat všechny volební sliby. Stačilo pouze lidovcům a unionistům decentními slovy sdělit: "Pánové, zajistím vám vaše vytoužená ministerská koryta a mnoha hlupáčkům klidný spánek, ale v programu ČSSD neustoupím ani o píď! Pokud ani tuto lukrativní formu stráže proti kominismu nepřijmete, povládnu menšinově a - vina padne na vaše hlavy!"
ooo V. Špidla však z důvodů, které svým voličům nikdy neobjasnil, svoji nejvyšší kartu vůbec nepoužil a oba političtí trpaslíci asi nevěřili vlastním očím když zírali na Špidlův podpis (i na požehnání ÚVV ČSSD), že v programových záležitostech ČSSD nepřijme nic bez jejich milostivého svolení...
ooo Z titulu objektivnosti se však musí dodat, že ČSSD byla pod tvrdým vyděračským tlakem, čímž se nemíní samotné (a legitimní) požadavky lidovců i unionistů, kteří si však, sami o sobě, vpodstatě nemohli nic vynutit.
ooo Za vyděračské lze jejich požadavky označit až v kontextu s činností médií, která intenzívně vytvářela situaci ve které jiný postup nebyl možný bez osobní statečnosti, a ve které pak bylo možno partnera přinutit k přijetí pro něho naprosto nepřijatelných požadavků...
ooo Podobnou situaci vyprodukovala americká média před agresí USA proti Iráku; tajné služby dnes obviňované z neschopnosti poskytnout objektivní informace o Saddámově výzbroji se hájí tím, že jejich analytici "pracovali v atmosféře, která nepřála zpochybňování obecných názorů."...
ooo Tvrdě řečeno, americké sdělovací prostředky tehdy sehráli roli jakýchsi měkkých mediálních teroristů... Podobné hodnocení pak lze vztáhnout i na činnost jejich českých protějšků při sestavování Špidlovy vlády.
ooo Politika není procházkou růžovým sadem ale jevištěm, na kterém se odehrává mohutný střet zájmů. Není vyloučeno, že kdyby si V. Špidla počínal emancipovaněji, kdo ví... Nepotkal by ho pak podobný osud jako S. Grosse? Čímž nejsou nijak zpochybňovány věcné příčiny Grossovy kauzy! Spíše se chce konstatovat, že v ČR zkrátka nejsou politici politiky, média sdělovacími prostředky a byznysmeni byznysmeny, poněvadž první dva jmenovaní se patrně chovají jako nesvéprávní slouhové těch třetích...
ooo Zcela jinou variantu pádu premiéra Grosse - a to odvetu ze strany velkého byznysu za nespecifikovaný Grossův "prohřešek" - totiž signalizuje Grossův exporadce Z. Šarapatka (a rozhodně ne jeho nynější přítel), který v Lidových novinách píše: "Kolik skutečných gigabossů ekonomické mafie, kterou Stanislav Gross často viní z vendety a z účelové skandalizace své osoby, skončilo za jeho éry skutečně ve vězení? Nepřecenil své možnosti a nešlápl, ...do sféry cizího obchodního vlivu? Nebo jen kdesi zažongloval s informacemi, co ohrožují čísi kšeft, kariéru nebo dokonce svobodu? Svět byznysu dokáže být drsný. Podrazy netoleruje nikomu, premiér nepremiér." (viz dubnový NETSOCAN MONITOR a výběr z jeho článku Noční můry Stanislava Grosse).
ooo I když se jedná o spekulaci, přesto by měla být veřejně zodpovězena následující otázka: Nebyl nakonec sociálně demokratický premiér odstřelen za to, že - v podmínkách tristních voličských preferencí - začal vážně uvažovat o realizaci programu ČSSD a dostal se do konfliktu s drsným světem byznysu, který, ...premiér nepremiér?...
ooo Premiér V. Špidla pak nakonec nemusel být tak zcela naivní, jak by se na první pohled zdálo, když své někdejší politicky iracionální kroky zdůvodnil "velkou politikou": alternativní menšinová forma vlády, tzn. i tichá podpora od programově nejkompatibilnější KSČM by prý znamenala - blíže nespecifikovaná - "nebezpečí" pro ČR i ČSSD...
ooo Současně však nemůže být opomenuto, že Vladimír Špidla znehodnotil prakticky veškerý politický kapitál, který do ČSSD vložili její voliči. Nicméně zbabělci prohrávají v politice vždy, byť se jim za "zásluhy" dostane i zlatého koryta. Ale poněvadž nedokážou být protagonisty dějinného pohybu, sklidí u občanů i historie pouze neúctu.
ooo Toto by vlastně mělo být mementem i pro všechny současné či budoucí sociálně demokratické politiky.

František Stočes
4. května 2005

NETSOCAN