NETSOCAN
Číslo 4 -- DUBEN 2006 ---Ročník V.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

AKTUALITY
 Futurologie, náboženství a funkce pravdy
 Význam skandinávské zkušenosti...

ČLÁNKY
 Půvab skandinávského sociálního modelu
 Mravní kolaps kapitalismu
 Investiční pobídky versus sociální mobilita?
 K prospěchu nebo k záhubě?

CO MÉDIA NEUVEŘEJNILA
 Problémy nejen s ochuzeným uranem
o Josef Vít

NETSOCAN MONITOR
 Evropská civilizace není v krizi...
 Paroubek zneužívá útok na politika KSČM
 Kopance
 Obchod s holokaustem
 Válka ve zpětném zrcátku
 Zpověď Trošky Těší mě, že jsem gay


o
Význam skandinávské zkušenosti pro evropské postsocialistické společnosti


o Přinášíme ukázky z přednášky švédského profesora Görana Therborna, která se konala 20. března 2006 v budově Poslanecké sněmovny PČR. Celý text simultánního překladu přednášky i bližší údaje o přednášejícím lze nalézt na webové stránce Masarykovy dělnické akademie na adrese www.cssd.cz.
o ...skandinávská zkušenost je výzvou konvenční ekonomické teorii a politice. Můžete se stavět kriticky k určitým aspektům skandinávského postupu, a mnozí z řady důvodů to také dělají, ale hlavní je to, co zjistil byznys: že tento postup funguje, zatímco při uplatnění konvenční ekonomické teorie by nefungoval, nebo by neměl fungovat.
o Pět skandinávských zemí dnes nemá zcela jednotné politické zabarvení svých vlád a přesto v nich existuje hluboké porozumění pro skandinávskou sounáležitost, pro nadnárodní rodinu, která v tomto konfliktním světě je dalším příkladem, který má svůj význam...
o Myslím, že rozhodující otázkou je, že moderní racionální politici nemusejí vybírat mezi neoliberalismem na jedné straně a tak zvanou třetí cestou nebo politikou třetí cesty, tedy jakousi neoliberální politikou s lidskou tváří, jak se provozuje v Británii za vlády A. Blaira. Sociální demokracie první cesty je do značné míry stále živá a sociální demokracie ve Skandinávii tou první cestou skutečně jde. Je také zajímavé si povšimnout, že podstatné části sociálně demokratického dědictví ve Skandinávii dokázaly přežít jiné než sociálně demokratické vlády. V současné době je například v Dánsku vláda v mnoha ohledech pravicová, ale její sociální politika je v některých aspektech do značné míry stále velmi skandinávská...
o První a nejdůležitější obecný závěr je, že štědré sociální státy s velkými veřejnými výdaji a všeobecnými sociálními právy mohou být zároveň konkurenceschopnými subjekty na trhu.
o Za druhé relativně rovnostářské společnosti se mohou také stát vysoce konkurenceschopnými. Není třeba mít krajně nerovné pobídky, aby bylo dosaženo konkurenceschopnosti hospodářství...
o A konečně: současná globalizace a členství v Evropské unii až dosud nezapůsobily na životaschopnost skandinávského sociálního modelu, což znamená, že v tomto globalizovaném světě a uvnitř Evropské unie nadále existuje prostor pro různé sociální volby. Které z nich dáte přednost, je samozřejmě otázka politického výběru, ale není to volba, která je diktována ekonomikou a racionalitou...
o ...protože šlo o dosti malé a až do doby moderní chudé země, v nichž rolníci měli značný politický vliv, musel být státní aparát provozován za poměrně nízkých nákladů. Není žádné vlivné rolnictvo ve světě, které by souhlasilo s tím, že bude platit nějaký rozhazovačný a luxusně si počínající stát. To znamená, rolníci vždy velmi pečlivě dohlíželi na výdaje a státní aparát byl vždy určen k tomu, aby byl přístupný lidu. Neexistovala taková distance mezi státním úřednictvem a lidem, jakou naleznete v mnoha jiných zemích kontinentální Evropy. Korupce historicky existovala v osmnáctém století, a to zejména v aristokratických kruzích, ale během devatenáctého století korupce ze skandinávských společností, ze skandinávských států zmizela. A tak se vlastně v poměrně nedávné fázi dějin vyvinul málo nákladný, velmi přístupný moderní stát, který pak byl převzat efektivním sociálním systémem.
o ...na začátku devadesátých let nastala třetí krize, jež začala jako finanční krach bank zejména ve Švédsku, který však měl své důsledky i v dalších skandinávských zemích, protože ty ekonomiky jsou velmi propojeny. Celý švédský bankovní systém příliš spekuloval na trzích výstavby domů a bytů, spekuloval na inflaci a v důsledku toho prakticky zkolaboval. Byl zachráněn státem, ale pokud by stát nebyl zasáhl, všechny banky by byly v letech 1991-92 zkrachovaly.
o ...byla věnovaná velká pozornost dostatečnosti veřejných služeb. To vychází z tradice, o níž jsem se zmínil, z rolnické politiky, kdy rolník vždy mohl tak trochu koukat na prsty státním úředníkům a dohlédnout na to, aby příliš neutráceli. Skandinávie byla první součástí Evropy, která přijala nové myšlenky tak zvaného veřejného managementu, jejichž průkopníky byli vlastně thatcheristé v Británii, později se však rozšířily ve všech zemích OECD. Skandinávské země ovšem nepřijaly privatizační část tohoto sytému, převzaly však myšlenku, že se vytvoří jakési kvazitrhy veřejných služeb, konkurence ve veřejných službách. A to bylo velmi úspěšné. Uvedu jeden velmi přesvědčivý příklad. Náklady na švédský zdravotní systém, na který jde nyní nižší procento z HDP než před dvaceti lety, přesto, že obyvatelstvo stárne, přesto, že máme nejvyšší podíl lidí nad osmdesát let na světě. Došlo tedy k velmi zásadnímu růstu efektivity v poskytování zdravotních služeb. Ty jsou nadále ve veřejných rukou (až na jisté okrajové soukromé možnosti), ale tento systém jako celek, jako služba obyvatelstvu, je velmi, velmi efektivní.
o ...skandinávské země vzhledem ke svému původně rolnickému charakteru a vzhledem ke kooperativním vztahům mezi dělníky a rolníky velmi brzy přijaly univerzalistické přístupy k chápání sociálních práv. Neexistuje tedy nějaké zvláštní sociální právo pro pracovníka v dělnických profesích, pro pracovníka v technickohospodářských profesích, nebo pro farmáře....
o Daně jsou ve Skandinávii velmi vysoké. A jsou zařízeny na redistribuci příjmů. Jsou však velmi štědré, co se týče investic. Velmi štědré jsou odpisy pro podniky. A zvláštním způsobem jsou posuzovány zisky, které nejsou vyjímány z podniku jako dividendy, nýbrž jsou reinvestovány...
o Samozřejmě musíme připustit, že budoucnost je nejistá jako všechno, co se týká sociální problematiky. Jsou tu určité tendence k erozi sociálního státu, což souvisí s oslabením hnutí pracujících, jež bylo nejsilnější na počátku, nebo spíše na vrcholu industrializace...
o Pokud jde o rozdílnosti v politických přístupech nebo diskurzy mezi sociálními demokraty ve Skandinávii a mezi ostatními sociálními demokraty v Evropě, tak se vzdálenost mezi jejich stanovisky poněkud zvětšila. Argumenty o nezaměstnanosti a nutnosti omezovat ji zhoršováním situace nezaměstnaných, na jejichž základě se snažili řešit tento problém v Německu, byly nepřijatelné dokonce i pro většinu Skandinávců, stojících na pravici, a ve švédské veřejné debatě byly zcela odmítnuty. Nevytvoříte víc pracovních příležitostí tím, že život pro nezaměstnané bude bídný. To hodně vypovídá o rozdílu v tónu této debaty ve Skandinávii a ve většině ostatních evropských sociálních demokracií, i když za pozornost stojí úspěšný nový radikalismus třeba ve Španělsku...
o Skandinávský model není ničím, co by se dalo napodobovat, protože má nenapodobitelnou historii a je budován už velmi dlouho. Na druhé straně skutečnost, že Skandinávie existuje a funguje a funguje dokonce velmi dobře, nám připomíná, že vždy existuje okénko různých možností, že bychom si měli být vědomi také, že lidská mysl má při adaptaci k měnícím se situacím možnost volby. Není jenom jedna alternativa nebo není jenom jeden ekonomický model na světě, ten neoliberální, jsou i jiné modely, které existují, fungují a prosperují. To vytváří předpoklady pro uplatnění určitého racionálního realismu při hledání alternativ...
o Nakonec ještě závěrečná myšlenka o dvou možnostech pro Evropu. Jednu prosazují hlavně v západní Evropě politické elity velkých zemí - v Británii, Francii, Německu, kterým jde o Evropu jako globálního hráče. Strategické otázky, zahrnutí Turecka, zapojení do různých válek v Iráku, Afghánistánu apod. Na druhé straně existuje Evropa sociální, které jde o vytvoření sociální komunity, která bude současně prosperovat, bude to integrace, směřující k vylepšení kvality života, místo aby šlo o samoúčelný konkurenční liberalismus za cenu tíživých sociálních důsledků. Samozřejmě, že některé zájmy jsou společné pro menší země v Evropě, pokrokové síly na Východě a na Západě a také, pokud jde o velmi výrazný sociální postoj obyvatelstva v mnoha zemích střední a východní Evropy. Do jaké míry se toto spojenectví pro sociální integraci v Evropě uskuteční, to je samozřejmě otevřená otázka. Podle mého názoru je jasné, že scénář či ambice Evropy jako globální mocnosti patrně neuspěje jednak proto, že evropská populace stárne a že je tedy velmi nepravděpodobné, že nejstarší populace na světě by měla vytvořit konkurence nejschopnější ekonomiku. Víme také, že evropští daňoví poplatníci nejsou ochotni platit za obrovské opětovné zbrojení, které by bylo nutné, aby Evropa hrála nezávislou vojenskou roli ve světě.
o ...v daném kontextu  nejlepší dlouhodobou vyhlídkou pro sociální Evropu je stát se jakousi světovou Skandinávií. Co by to znamenalo? Všimněme si faktu, že my Skandinávci máme vliv, ale vlastně žádnou moc. Vliv proto, že lidé na světě se zajímají o náš sociální model a o to, jak kombinujeme tento model sociálních práv a rovnosti s konkurenceschopnou ekonomikou. Evropa, která by se orientovala podobně, by pokračovala v současné tradici a zapojila by se také podle všech pravidel do systému mezinárodního práva. Možná, že jsem zaujatý, předpojatý, ale já jako Skandinávec vám mohu říci, že zcela jistě není nevýhodou nebýt světovou mocností a není nevýhodou být státem sociální rovnosti a spravedlnosti. Nemusí se tomu říkat světová Skandinávie, třeba lépe by znělo sociální Evropa ve světě. Něco takového by se mohlo stát společnou ambicí mnoha Evropanů.
Vybral a podtrhl: frs, 30. dubna.

o

o
o
o
Futurologie, náboženství
a funkce pravdy

o Média obšírně informovala o studii vědců, která se zabývá výhledem rozvoje vědy a techniky pro příští desítky let. Její autoři, Ian Neil a Ian Pearson, pracující pro britskou telekomunikační firmu BT, vycházejí z nevídaného vědeckotechnického rozvoje během posledního století a jejich projekce moderního triumfu lidského ducha do vpodstatě nepříliš vzdálené budoucnosti vypadá vskutku impozantně.
o Samotný časový harmonogram lze brát pochopitelně s rezervou a jenom zmíněny budiž mediálně atraktivní předpovědi, že nejvíce vydělávající světová celebrita v roce 2015 již bude stvořená v laboratoři, a že v roce 2050 reprezentační fotbalové mužstvo Anglie utrpí porážku od jedenáctky humanoidních robotů. V tomto kontextu pak již nepřipadají nijak revoluční úvahy o vytvoření umělého imunitního sytému či dokonce lidského mozku, očekávané po roce 2040.
o Tyto perspektivy by mohly ohrozit katastrofy či války: do roku 2012 prý vypukne válka o vodu, po roce 2040 se počítačové viry stanou infekční i pro lidi a není vyloučena ani srážka Země s asteroidem. Byť se nejedná o banální rizika, stále to neznamená nějaké zásadní problémy - samozřejmě až na onu hrozbu dopadu asteroidu, která ovšem v éře rozvinuté kosmické techniky nebude zcela neodvratná; navíc po roce 2040 prý již dokážeme asteroidy využívat jako zbraně - změnou jejich oběžné dráhy v trajektorii pádu na nepřátelský pozemský stát...
o Kvalitativně naprosto novou problematikou - byť již dávno předtím pitvanou prvními sci-fi pionýry jako např. K. Čapkem - se stane svět robotů. Jejich intelekt začne rychle předstihovat intelekt lidský a kolem roku 2020 se umělá inteligence prý stane dokonce členem parlamentu...
o Tyto lákavé vize ovšem mohou rychle přejít v zcela depresívní představy při prognóze další: ve stejném termínu jako předešle - kterého se dožijí i mnozí dnešní šedesátníci - by totiž měla vypuknout i "válka vedená čistě mezi roboty" (MF DNES, 8. března). Byť z toho není zcela zřejmé zda onu válku vyhlásí lidé a roboti poslouží jako jejich válečníci, či zda válku - i proti zájmu lidí - vyhlásí a povedou vylučně roboti, může to být svým způsobem vcelku lhostejné, poněvadž v obou případech hrozí Armagedon.
o Představu robota-válečníka lze ovšem vysvětlit i jakousi bezděčnou antropomorfizací oné budoucí inteligence ve smyslu - když vedou války lidé, jistě budou válčit i roboti. Ostatně Eskymáci jsou rovněž lidmi a údajně vůbec neznají slovo válka... Proč by roboti nemohli být zásadními pacifisty? A budou mít vůbec vědomí popř. svědomí?
o Předchozí otázky míří po smyslu existence oněch kybernetických tvorů. Čemu by posloužilo stvoření robotů podstatně inteligentnějších než jejich tvůrci (lidé), kteří by se nakonec vzájemně zlikvidovali a ještě předtím by vyhubili i své stvořitele? Pokud by nejen lidé, ale i geniální roboti - rozděleni fanatickými stoupenci různých ideologií - měli rovněž svůj Střední východ, pak politické vášně robotů-fanatiků nutně povedou i k zániku biologické formy životy na naší planetě. Vzniká otázka, proč by lidé měli takovéto roboty vlastně vyvíjet a zda vize války robotů není spíše projekcí lidského chování do kybernetického světa.
o "Mozek" robota již nemusí být ovládán egoismem a negativními emocemi s výsledkem vzájemného ničení, ale naopak altruismem. Civilizace robotů rozhodně nemusí kopírovat vývoj svých biologických tvůrců, takže lze jako daleko perspektivnější vidět konstrukci robotů vybavených "altruickou" inteligencí, chápající, že veškeré problémy a sporné body se musejí řešit jednáním a nikdy násilím. V opačném případě nejspíše půjde buď o konstrukční vadu nebo o zlý úmysl lidských konstruktérů.
o V tomto kontextu vystupuje v plné nahotě onen propastný rozdíl mezi přírodovědeckým a vědeckotechnickým vývojem ve srovnání s vývojem věd společenských a společenskou i kulturní praxí. Zatímco vědci již žijí v éře, ve které je válka absurditou, většina politiků a ideologů stále válku akceptuje jako "pokračování politiky jinými prostředky". Lidstvo se blíží k pochopení hmotné podstaty geniality a masové produkci géniů a mnozí - včetně kulturních tvůrců - sní především o geniálních zabijácích...
o Zdaleka největší úžas ovšem vyvolává prognóza posledních třech divů lidského génia; a upřímně řečeno, stejný údiv vyvolává i zcela apatická reakce mediální i ideologické sféry na ony naprosto epochální vize...
o Přibližně za jedno jediné století (a v tomto případě je vpodstatě lhostejné, zda se tak stane za stovky let či dokonce za tisíciletí) prý lidé překonají rychlost světla, naučí se cestovat v čase a dosáhnou nesmrtelnosti! Známý autor sci-fi a laureát ceny UNESCO za popularizaci vědy, A. Clarke, vyslovil před pár desítkami let podobné prognózy i s podobným časovým harmonogramem; navíc dle něho začnou pozemšťané roku 2100 ovládat i astroinženýrskou techniku...
o Ona laxní reakce kulturní či politické veřejnosti udivuje zejména proto, že kvůli takovýmto idejím vznikali bozi a náboženství, vedly se nesmiřitelné války... Ale popořádku.
o Prvním dojmem, který ony prognózy (nikoli utopie!) vzbudí, je deprese. Představa, že by dnešní elity (přesněji řečeno "elity"), jejichž mravní úpadek se stále prohlubuje, mohly cestovat prostoročasem vzbuzuje otázku, jakou spoušť by byly schopny natropit. Vize, že by se dnešní elity - nenávistně rozdělené pevnou vírou v mesiášského Hospodina, popř. Ježíše či Mohameda a před jejichž primitivním fanatismem žádná kosmická katastrofa, žádný Armagedon, nebudou dost katastrofální - mohly zmocnit zbraní fungujících na astrofyzikální úrovni a devastujících celé galaxie, působí hrúzostrašně...
o Zbraně hromadného ničení se tak možná stávají i určitým faktorem přírodního výběru, fungujícího patrně i na úrovni civilizací: kultura, která vstoupí do éry jaderného věku, do éry zbraní hromadného ničení a nedokáže se eticky adaptovat, se zákonitě zničí ještě předtím než bude schopna rozsévat zkázu v kosmickém měřítku.
o Prognóza o našich potomcích, kteří za nějakých sto let začínají cestovat skrze časoprostor, pak evokuje fascinující představu, že za dalších tisíc let jednoduše připutují do roku 2006 a pozvou papeže Benedikta, aby si rovněž trochu pocestoval v čase a na vlastní oči pak zíral, jak to s tím Kristovým zmrtvýchvstáním a na nebesa vystoupením doopravdy bylo... Podobný výlet a podívanou, jak Mojžíš probírá s Hospodinem problematiku Dekalogu, nabídnou celému rabinátu, a ajatoláhy obšťastní exkurzí, po které potencionálním mučedníkům určitě přestanou slibovat posmrtný rajský a věčný sex s huriskami.
o Ještě jednou stojí za to připomenout: tyto fantastické vize, překonávající představivost náboženských vizionářů všech věků, přestaly být čirou utopií, poněvadž otázka již nestojí "Zda?", ale "Kdy?!" V předchozím kontextu pak připadá zcela lhostejné, dosáhne-li se těchto dispozic za sto či za tisíce let.
o V témže kontextu se současně stávají velice významné problémy aktuální. Tím nejvýznamnějším - a dnes zcela přehlíženým - aspektem, je obrovský rozpor v přístupu k pravdě v oblasti vědeckotechnické a ve sféře společenské. Věda se již dávno emancipovala a lze říci, že posledním mučedníkem vědecké pravdy byl vlastně Giordano Bruno. Naproti tomu řada mučedníků pravdy o společnosti, začínající např. středověkým M. J. Husem se neustále rozrůstá!
o Výsledkem tohoto rozporu pak je překotný vědeckotechnologický vývoj a silně retardovaný vývoj společenský! A v důsledku oné společeské retardace si nejenom dnes již - z historického hlediska - anachronický kapitalismus, ale i ještě zaostalejší systémy vzájemně vyhrožují jadernými zbraněmi... A těmito jadernými zbraněmi si vyhrožují politikové filosoficky i existenčně zakotvení v již několik tisíc let zastarávajícím Starém popř. Novém zákoně eventuálně v Koránu...
o Krátce řečeno, v současnosti nic není tak důležité jako zajištění situace běžně fungující ve vědeckém světě: nastolení naprosté svobody slova jako podmínky pro hledání, obhajobu a šíření pravdy ve sféře politiky, ekonomiky a kultury.
o To však již představuje poněkud jinou problematiku a v této souvislosti lze odkázat např. na články Bez úcty k pravdě Západ zanikne (NETSOCAN č. 3/2005) či Co nevnímá Dlouhodobý program ČSSD (NETSOCAN č. 5/2005).


František Stočes, 30. dubna







NETSOCAN MONITOR


Evropská civilizace není v krizi... ovšem jistá nebezpečí tu jsou
Nemyslím si, že Evropa je v krizi. O duchovní krizi v Evropě se totiž hovoří přes dva tisíce let... Pak ale přijdete na to, že Francouzská revoluce nevznikla v důsledku krize, nýbrž naopak proto, že francouzská společnost se dynamicky rozvíjela. Když do toho započítáme i starý Řím a Řecko, našly by se v historii skutečně velké krizové momenty. Evropští politikové se poučili z druhé světové války. Generace Adenauera a de Gaulla položila základ evropské integrace a dnes v tom pokračuje další generace politických vůdců... Pro média jsem člověk, který podává stanoviska. Mladí novináři ke mně přiběhnou, dají mi dvě otázky, nebo i pět, z nichž jsou tři úplné pitomosti. Pak je z toho vytržená jedna věta. (MF DNES, 29. dubna).

Pan premiér se zde mimoděk dotýká problematiky juvenalizace médií a politiky. Otázkou je, zda právě tito mladí novináři, ruku v ruce s mladými politiky, nepřivedou Evropu místo do krize rovnou do katastrofy... Už jenom tím, že se věnují vysoké politice (zatímco jejich rozumový i etický vývoj by těžko zvládl i politiku komunální) místo toho, aby založili rodinu a vychovali alespoň dvě děti. Ostatně i díky jim už evropská civilizace není schopná ani vlastní biologické reprodukce, prudce stárne a za čas nedokáže svým seniorům zajistit důstojný důchod potažmo život. Pokud pan premiér tyto demografiské aspekty nechápe jako krizové, pak je ovšem v Evropě všechno v nejlepším nepořádku.



Paroubek zneužívá útok na politika KSČM
Premiér... Měl by se také zavázat, že po volbách nepřipustí rostoucí podíl komunistů na moci. Měl by slíbit, že nebude v případné menšinové vládě nikdy žádat komunisty o podporu... Takové ujištění zchladí odhodlání násilníků, kteří útočili na Jiřího Dolejše, mnohem účinněji, než nesmyslné řeči o médiích. (MF DNES, 29. dubna).

Nejstrašnější skutečností je, že autorem těchto antidemokratických a tragický appaesement připomínajících myšlenek je šéfredaktor největšího českého deníku... Panu Čásenskému vůbec nedělá problém vyřadit z demokratického procesu téměř čtvrtinu občanů, kteří přišli k volbám... Rovněž mu nedělá problém fakt, že (pokud by Paroubek vyhrál volby a dle rady p. Čásenského odmítl tichou podporu kohokoliv a tím se zřekl reálné podpory pro splnění vlastního volebního programu) by tím byl spáchán podvod na voličích! Pokud šéfredaktor MF DNES míní své názory vážně, měl by potom vyzvat zejména ODS a KDU-ČSL, aby v případě, že Paroubek odmítne tichou podporu KSČM, poslanci zmíněných dvou stran např. svou absencí při parlamentním hlasováí umožnili vítězovi voleb plnit volební program.



Kopance
Můžeme se přít, jestli komunistického poslance Jiřího Dolejše napadli spíše stalinisté, náhodně jdoucí antikomunističtí ožralové anebo Vítězslav Jandák, který vyhrožuje: volte mě, jinak dostanete přes držku. Neměli bychom ale diskutovat, zda útok odsoudit, či neodsoudit. Zmlácen byl zákononodárce a zákonodárci se nemlátí... Ještě více zaujal předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik... Nebýt Kováčikovy strany, mohl mít dnes u nás vzájemný respekt na růžích ustláno. (Lidové noviny, 27. dubna).

Pokud se Lidové noviny snaží prokázat, že svým pojetím etiky patří kamsi do Orientu, pak se jim opravdu daří. Mlátit se totiž nemá nejen poslanec, ale ani řadový člen KSČM; a jak by správně podotkl bratr Kalousek, mlátit se nemá ani zločinec. Názor, že dnešní úpadek respektu zavinila Kováčikova strana (a nikoli liberální chaoti), která tak dle logiky LN odpovídá za dnešní vandalské kradení uren na hřbitovech, za soudobou narkománii, zločinnost atp. již nemá daleko od paranoy. A jen tak mimochodem, LN na straně č. 2 pilně vypočítávají útoky na české politiky (celkem 10 jmen počínaje přepadením předsedy KSČM Jiřího Svobody v roce 1992), ale zapomněly uvést toho úplně prvního. Byl jím poslanec a šéf republikánů M. Sládek, který byl v podzemce zbit za to, že si dovolil v parlamentu vystoupit s "nehoráznou lží" - o přípravách na rozbití Československa... Však to také pan prezident Havel tehdy "odsoudil" slovy, že (Sládek) "sklidil co zasel"! Autor zmíněného komentáře pak možná prochází obdobím těžkého sénia, poněvadž v souvislosti s přepadením Dolejše připomíná prokurátora Urválka z 50. let minilého století, ale vůbec si nevzpomněl na onu sametovou náladu a respekt, které tu po Sametové revoluci na nějaký čas zavládly. A za zničení onoho sametu, milé LN, soudruh Urválek opravdu nemůže!



Obchod s holokaustem
Finkelstein však cílí k závěrečné tezi, že upoutání pozornosti americké veřejnosti na holokaust, ...má za cíl odvrátit pozornost od zločinného chování Izraele a Spojených států samých... Poukazuje na to, že země, která se ani v nejmenším nepodílela na židovské genocidě, má v hlavním městě památník holokaustu, ale žádným oficiálním způsobem si obdobně nepřipomíná utrpení černošského otrockého obyvatelstva či vyhubení indiánů. (Lidové noviny, 20. dubna).

Americký politolog Norman G. Finkelstein, Žid, jehož rodiče se vrátili z koncentráku a ostatní rodinní příslušníci byli zabiti, se ve své knize Průmysl holokaustu (mající podtitul Úvahy o zneužívání židovského utrpení) chová jako skutečný humanista a byť jsou některá jeho tvrzení některými kritiky hodnocena jako "sporná, až páchnoucí marxistickou simplifikací a bulvarizací.." (T. Vystrčil), lze říci, že právě on (a u nás např. někdejší předseda a dnes 1. místopředseda Senátu PČR P. Pithart) patří mezi buditele a zdroje optimismu, že západní civilizace i přes alarmující projevy barbarství či netečnosti, má velikou šanci na další úspěšný vývoj.



Válka ve zpětném zrcátku
Američané snadno postupovali Irákem... Odpověď: trasu od Kuvajtu k Bagdádu téměř nikdo nehájil... Saddám se totiž bál všeho, jen ne Američanů: šíitů, klamné operace, Íránu, vlastních generálů. Do poslední chvíle věřil, že se George Bush zachová jako jeho otec... "Nevěřili jsme, že půjdou až do Bagdádu," řekl později vysoký štábní důstojník Republikánských gard vyšetřovatelům... Saddám... Myslel, že situace by mohl využít Írán a zahájit tažení na Bagdád. Proto byly jeho hlavní síly rozmístěny na krytí íránských hranic, v Kurdistánu a v západní poušti. (MF DNES, 1. dubna).

Válečný korespondent deníku New York Times, Michael Gordon a generál Bernard Trainor v knize Kobra II: pohled zevnitř na invazi a okupaci Iráku. Chudák Saddám: ve své pevné orientální víře v platnost gentlemen´s agreement propásl fakt, že v USA mezitím vyhynuli gentlemani...



Zpověď Trošky Těší mě, že jsem gay
A vám není líto, že nebudete mít děti? ...Když si představím, že v mé pražské garsonce řve dítě, asi bych to už v mém věku nerozdýchal... Není to smutné? Přijet domů, kde na vás nikdo nečeká? ...Mám spoustu známých, je to nezávazné, žádná láska. Spousta z nich jsou heterosexuálové. Prosím? Možná by se mnohé manželky či matky hodně divily, koho mají doma. Je mnoho mužů, kteří to celý život skrývají. Mají rodinu a k tomu ještě někde přítele. Jen se snaží naplnit daný společenský model... Bohužel si neuvědomují, že ubližují sobě, dítěti a hlavně té ženě. To není život. To je peklo. (MF DNES, 25. - 26. března).

Zatímco filmová série Zdeňka Trošky Slunce, seno, atd. je nádherná, veselá i dojemná, jeho životní příběh - Slunce, seno, homosexualita - působí spíše jen smutně a dojemně. Až si člověk posteskne, proč je např. lékařská genoterapie stále ještě v plenkách a nedokáže diagnostikovat ani kauzálně léčit např. společensky velice nebezpečnou pedofilii... Zvláště, když Troška nesouhlasí s odhadem čtyřprocentního celkového počtu homosexuální populace a sám se nyní kloní až k čtrnácti procentům. Což je cifra, která by měla mezi demografy vyvolat paniku...



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 1. května 2006 v 11:45.
NETSOCAN