NETSOCAN
Číslo 4 --DUBEN 2007---Ročník VI.

Pohled zdola

Politici, sdělovací prostředky a občanstvo

ooooo Situace společnosti v určité chvíli, situace mravní, hospodářská, politická, je posuzována různými pohledy. Ty se dají hrubě rozlišit na dvě skupiny. Jednou jsou pohledy zdola, jejichž výslednicí je veřejné mínění. Druhá skupina jsou pohledy shora. To jsou předně hodnocení situace politiky. Politici z velké části působí přes sdělovací prostředky a snaží se veřejné mínění “usměrňovat”. K pohledům shora patří též pohledy prominentů bez vysokých politických postů, ale na politicích nějakým způsobem existenčně závislých. Ti jsou využíváni k ovlivňování veřejného mínění také přes sdělovací prostředky majíce do nich zajištěn přednostní přístup.
ooooo Ovlivnit veřejné mínění pohledem shora se sice daří, protože ve sdělovacích prostředcích je skutečné, nefiktivní nezávislosti, velice málo, ale je - li faktická realita hospodářská, politická, mravní, velmi špatná, pak pohled shora má menší účinnost a veřejné mínění se od zájmů privilegovaných přiklání blíže k pravdě a realitě. Demokracie, která by podle jejích definic měla být schopna vést včas ke změně, má však své nedostatky a výsledkem různosti pohledů shora a zdola není změna, ale apatie velké části společnosti.
ooooo Demokracie je založena na principu voleb do stran. Pokud část občanů dojde k závěru, že nemůže důvěřovat žádné straně, nejde k volbám. K volbám pak chodí jen ti, kteří mají vyhraněné zájmy. Pasivita se pak ovšem přenese i do dalších společenských oblastí. Bylo by ale třeba, aby tato zatuhlost společnosti vymizela a aby nastal skutečný demokratický pohyb. K tomu je třeba uplatnění pohledů zdola tak, aby se stávala jejich nabídka rovnocennější nabídce pohledů shora, aby mezi pohledy zdola probíhala skutečná diskuse a mizely dogmatické přístupy.
ooooo Zde je podán jeden z pohledů zdola.

Revoluce

o Jsem pevně přesvědčen o tom, že žádné poklady světa
nemohou pomoci lidstvu vpřed, ani v rukou člověka oddaného
cíli. Jen příklad velkých a čistých osobností může vést k
ušlechtilému chápání a činům. Peníze přitahují jen zištnost a
vždy neodolatelně svádějí k zneužití.
o Může si někdo představit Mojžíše, Ježíše nebo Gándhího
vyzbrojeného měšcem Carnegiho?

Albert Einstein

ooooo Revoluce jsou vedeny pod heslem spravedlnosti a namířeny proti nespravedlnosti sociální nebo duchovní, nebo jsou vedeny za politická práva.Vždy jsou něčím z tohoto zdůvodňovány. Revoluce však vždy přinesly vedle nějakých zlepšení (pokud je opravdu přinesly) nové nespravedlnosti. Vinna je hlavně hrabivost člověka.
ooooo Prozkoumejme z tohoto hlediska revoluci socialistickou. Udělejme takový myšlenkový pokus. Zeptejme se kolik utlačovaných revoltujících v socialistické revoluci (byť i jejich zájmy a požadavky byly oprávněné) by se raději stalo bohatými utlačovateli než uskutečnilo spravedlivou společnost. Kdo prožil několik změn režimů, kdo se dobře díval, musí říci, že zkušenosti ukazují hrabivost jako vlastnost napříč společenskými “třídami”. Hrabivost je faktem a spravedlnost je zastírajícím heslem v revoluci každého druhu. Ne absolutně. Jsou lidé, kteří jdou za ideálem opravdově, ale nevšimnou si, že společně s nimi revoltuje více hrabivců, kteří se chystají využít chvíle v osobní prospěch. Tedy kolik je kterých? Kolik spravedlivých a kolik nespravedlivých volá po spravedlnosti? Na výsledcích revoluce se to po nějakém čase pozná. Proto je nemožné uskutečnění komunismu - řádu kde každý bude mít to, co potřebuje. Pojem třídy je málo funkční. Může prokazovat funkčnost jen částečně spojením utlačovatelů zvlášť a utlačovaných zvlášť po dobu stability utlačovatelského systému a ve chvíli revoluce. Pak už se díky hrabivosti vytvoří nové společenské skupiny utlačovatelů a utlačovaných, aniž by zavládla větší spravedlnost. Vše probíhá spíše podle zákona, že ti, kteří jsou dole chtějí nahoru a ti, kteří jsou nahoře se tam všemi prostředky drží.
ooooo Jaké byly výsledky dosavadních socialistických revolucí? Nelze říci, že byly vždy a všude stejné. Vládlo se ale fakticky z Moskvy a režimy byly v některých obdobích kruté. Občas se objevily snahy o reformy, které buď byly jen malou úpravou, nebo byly potlačeny. Po stránce sociální byly komunisty vedené režimy příznivé pro početnou většinu. Vzdělání bylo dostupné i chudým. U nás chlapec, který přišel z vojny, mohl vstoupit do bytového družstva, odpracovat 2000 hodin na stavbě a mohl v krátké době bydlet a založit rodinu. Vše s výhodnými půjčkami. Lázeňskou léčbu si mohl dovolit každý, ROH hradilo většinu, oblečení a obutí na malé děti bylo levné, dotované státem. Nevěříte? Zeptejte se poctivých pamětníků. Byla však obrovská duchovní nesvoboda. Doba Stalinova byla dobou pronásledování a likvidace skutečné neservilní inteligence. Nebyla svoboda vědeckého bádání. Lidé na vědeckých postech i úředníci nebo učitelé museli skládat úlitby propagandě. Talentovaní lidé oproti průměrným nebyli dostatečně ohodnoceni. Totalitní režimy udržované z Moskvy byly tedy zvláštním spojením duchovní nesvobody se sociálním zajištěním většiny. Různé propagandy ovšem akcentují to, co odpovídá jejich zájmům.
ooooo Po 41 letech přišla u nás v tehdejším Československu opět revoluce.V té chvíli se uplatnila rozdílnost pohnutek k revoltě. Vždy byly, jsou a budou dva druhy lidí, kteří chtějí v takových situacích věci odlišné. Pro jedny je nejdůležitější hmotné zajištění, duchovní hodnoty jim říkají málo. Mohou to být hrubí materialisté a sobci, ale mohou to být i lidé poctiví, kteří se ale nikdy neponořili někam hloub do umění, vědy, filosofie, mají pro tyto oblasti nízkou vnímavost a k tomu často malý rozhled. Druzí jsou velmi citliví na otázky pravdy a svobody v různých oblastech. Za totalitního socialismu příslušník inteligence pokud chtěl vykonávat práci o kterou byl velký zájem, musel skládat úlitbu režimu přitakáním materialismu, členstvím v KSČ; student, pokud chtěl studovat, musel při zkouškách z předmětů filosofických a ekonomických říkat to, co se od něj žádalo ideologicky, přestože měl názor docela opačný. Tak jsme buď křivili páteř nebo vyklidili scénu a štvalo nás to. Citlivost na svobodu je u někoho vystupňována příliš, až k totální sebeoběti jako v případě Jana Palacha nebo Jana Zajíce. Ti ovšem, kdyby věděli co přijde, by své oběti nepoložili. Pro ty, kteří nemají dost porozumění pro svět ducha, jsou takové činy oběti naprosto nepochopitelné. Ti, kteří se takto obětovali, zasluhují si však, abychom se jejich památce poklonili. Však stejný protest provedl 7.3.2003 devatenáctiletý chlapec, Zdeněk A., který podlehl beznaději ze současné politiky. Na něj dnes sdělovací prostředky nevzpomínají, jednou by však měl být opět vzpomínán. Čest jeho památce.
ooooo Touha po svobodě ducha byla jednou z příčin vzniku a organizování se disentu. Ti, kteří se takto v disentu angažovali upřímně, však nepozorovali, že mají také spojence, kteří po změně režimu touží proto, aby se mohli obohatit a mnozí aby mohli vyloženě ve velkém krást. Dnes to již víme. Nicméně ti, kterým šlo o svobody duchovní, byli nejobětavější a také nejorganizovanější opoziční silou směřující ke změně režimu. Většina hrabivců a zlodějů se teprve pak přidala, většina z těchto převlékla politický kabát. Jako tehdy byly dvě skupiny s různými zájmy spojené k jednomu cíli, i dnes tyto svě skupiny zůstévají rozděleny podle poměru k socialistickým myšlenkám, ať je hlásají komunisté nebo sociální demokraté. Ti, kterým jde o duchovní a politické svobody, již se na současné komunisty dívají střízlivěji. Zato ti, kteří zbohatli nepoctivě, nebo podlehli jakési přirozené korupci, že jsou nyní hmotně preferováni, stávají se divokými antikomunisty. Když byl prosazován zákon o progresivním zdanění, byl slyšet křik,že jde o devastaci střední třídy. To ale nekřičela střední třída. Křičeli kšeftaři, kteří mají dnes miliardy. Do střední třídy patří nyní ti nejschopnější poctiví podnikatelé (ti se jen tak tak drží), patřili tam průměrně schopní podnikatelé, kteří pro poctivost zkrachovali, dále tam patří bankovní, státní a obecní úředníci.
ooooo Za dlouhou dobu politické, duchovní i kulturní totality se nám tehdejší druh socialismu důkladně přejedl. Nevadil těm, kteří neměli žádné potřeby duchovní svobody, rozhledu, nebo volného pohybu. Vadil dvěma skupinám lidí. Jednu tvořili ti s větším rozhledem , také s potřebami kulturní a duchovní svobody. Druhá skupina byli veksláci a další, kteří by chtěli zbohatnout po kapitalistickém způsobu ať již nepoctivě, nebo někteří snad i poctivým podnikáním. Tak se veřejné mínění opět přesunulo na stranu prokapitalistickou.
ooooo Po 15 letech restaurovaného kapitalismu již byla u nás v našem povědomí neobyčejně ostře znovu objevena vlastnost člověka - jeho hrabivost. Vraždy pro peníze, velké podvody, zločinné spekulace, to všechno hovoří o tom, že člověk v průměru je hrabivec a konzument. To znamená, že ve všech úvahách o bohatství a chudobě s tím musíme počítat. Komunismus nemůže být uskutečněn právě pro tuto vlastnost člověka. To si neuvědomil Marx a neuvědomují si to ti, pro které je původní představa komunismu stále ještě cílem. Nedovedou se dost dobře rozhlédnout kolem sebe. Nicméně Marxova kritika kapitalistického systému se ukázala v praxi jako správná. Praxe však ukázala nesprávnost metody jak ten špatný svět změnit. Právě pro hrabivost člověka je nejstabilnějším systémem kapitalismus. Proto se k nám vrátil.
ooooo Po 89. roce lidé pracující na technických úsecích se divili kam se jejich závody ekonomicky řítí a nemohli s tím nic dělat, protože rozhodování měli v ruce ekonomové, kteří rozumějí jen penězům a ne technologiím a z nejvyšších míst byl řízen avanturisticky experiment přestavby na kapitalismus. Jakýmsi dědictvím socialismu však bylo, že většina technických pracovníků málo rozuměla ekonomice. Nejlépe řídit podnik by zřejmě dokázal technik s dobrým dodatečným ekonomickým vzděláním. V kapitalismu se jeví přirozená potřeba takových lidí. Ti ale se mohou v potřebném počtu u nás vyskytovat nejméně po jedné generaci. Pravdivě se však podívejme na to, co způsobily finančně manažerské zásahy pánů Klause, Dlouhého, Dyby, Kočárníka, Ježka ve sféře, ve které reálné hodnoty skutečně vznikají. Teď to pravičáci zatloukají.
ooooo Jak vypadá dnešek? Jaké zkušenosti jsme získali? Co naši bezprostřední předkové ještě neviděli a vidíme to my? Jaké prognózy, programy a cíle můžeme uplatnit na základě čerstvě poznaného? Z jakých událostí a změn se můžeme poučit? Rusko přeskočilo kdysi z feudalismu přímo do totalitního socialismu a z něj nedávno do jakéhosi anarchického kapitalismu - mafiánštějšího než je český. Přibližně s koncem éry Borise Jelcina se nejhorší destruktivní vlivy počaly umenšovat. Mocenskými prostředky Rusko kdysi zdrželo demokratický vývoj v Evropě a i její podstatné části vnutilo totalitní socialismus. České země od roku 1918 do roku 1938 byly nadějnou demokracií, ale s nedokonalým řešením sociální otázky. Protektorát nám vnutil řešení otázky bytí a nebytí a otázku sociální odsunul do pozadí. V roce 1948 spadly české země spolu se Slovenskem a dalšími zeměmi do totalitního socialismu a v roce 1989 prodělaly přechod do nemravného mafiánského kapitalismu.. To pro budoucí vývoj může být příznivé, protože odpor společnosti ke konzumentské morálce může být vyvolán a zesílen nejlépe tvrdým prožitím důsledků konzumentské morálky a bezohledné dravosti.
ooooo Tvorba a rozdělování bohatství je tím co působí v lidské společnosti nejvíce konfliktů. Jinak řečeno, nejvíce konfliktů vzniká z rozdílu bohatství a chudoby, mezi jednotlivci, mezi sociálními skupinami, mezi národy. Zda současné uspořádání společnosti zachovat nebo změnit, o tom se prou ideologie bohatých a ideologie chudých. Jsou rozličné, ale nejdůležitější a nejtypičtější rozpor je vidět mezi Madisonem a Marxem. Madison se vyjádřil, že majetek je třeba chránit před tyranií většiny. Marx vyslovil teorii třídního boje a přesvědčení, že vývoj společnosti směřuje k diktatuře proletariátu. Tito pánové žili a tvořili své teorie dosti dávno a my již z praxe dokážeme částečně usoudit v čem měli pravdu a v čem chybili. Jistěže je třeba chránit a podporovat poctivé nabývání a držení majetku. Podívejme se ale na dnešní rozsah nepoctivosti. Policie a soudy jsou na to krátké.
ooooo Ideologie bohatých ukazují na nerovnost lidí ve schopnostech a talentu a říkají, že ti schopnější mají právo více bohatnout. To by bylo pravdivé a správné, kdyby výrobci bohatli výrobou potřebných věcí a obchodníci bohatli přiměřeně úsilí, které na provádění obchodu vynaložili. Také kdyby zaměstnanci nebyli prací nadměrně vyčerpáváni a kdyby byly vypláceny poctivé mzdy. Ale skutečnost je v současnosti jiná.
ooooo Podívejme se na naši revoluci v roce 1989 a na několik následujících let. Dostali majetek do rukou ti, kteří ho umí dobře rozmnožovat? Ne, dostali ho kšeftaři, kteří ho velkou část prohospodařili. Průmyslové závody jsou přivedeny ke krachu a tam, kde ke krachu nedošlo, velké hodnoty přišly v niveč. V naší "perestrojce"jsme přišli o převážnou část tvůrčí sféry v technických oblastech. Při privatizaci se hlavně kšeftovalo, hodnoty mizely jako v černé díře. Po dvanácti letech mafiánského kapitalismu mělo již sto lidí u nás plat jeden milion měsíčně a vytvořila se na druhé straně početná vrstva chudých a také je mnoho těch, kteří by rádi pracovali a nemohou. O něco později jsme se dověděli, že máme více než 13100 dolarových milionářů. Mezi bohatými a chudými je propast stále hlubší. Během “sametu” nám pan Havel říkal abychom nevěřili komunistům že bude nezaměstnanost. Na takové sliby se nachytali i prostí lidé. S jistou nadsázkou by bylo možno říci, že sametovou revoluci prováděl hlavně proletariát. Jak v roce 1948, tak v roce 1989 byly ulice a Václavské náměstí plny revoltujících občanů. V obou případech si většina přála změnu. A kde jsme teď?
ooooo Ideologie jsou v prvé řadě ideologiemi zájmů jednotlivců podle toho, jak kdo má možnost uspokojovat svoje potřeby (především hmotné). Tito jednotlivci se spojují a buď v oblasti aktivní politiky nebo v oblasti samotné tvorby či šíření ideologie prosazují to, co slouží právě jejich zájmům. Pasivní občané opět podle svých zájmů tyto ideologie přijímají za své a občas něčím tyto ideologie podpoří. V ideologiích jsou ovšem podle zájmů vychytrale znásilňována fakta. Co jest pro pokrok třeba, je vymanit se z těchto ideologií, myslet vlastní hlavou, lépe a šířeji se dívat vlastníma očima.
ooooo V převratu v roce 1989 u nás a ve vývoji v následujících letech dominovala ideologie směřující k vytváření naprosto volného trhu. Přicházela k nám hlavně z USA, kde je šířena, protože vyhovuje zájmům již nejbohatších monopolů. V silně liberalizované hospodářské sféře vítězí vždy ti nejsilnější. Monopoly mající svou vazbu nejvíce na vládní kruhy USA jsou nyní nejsilnější. Proto je cíleně exportován ekonomický liberalismus. Této ideologii přáli naši tehdejší národohospodáři, kteří měli sice možná dobré teoretické znalosti ekonomiky kapitalistického systému a vůli své představy uskutečnit, ale praxi měli jen socialistickou. Vrhli se do provádění změn avanturisticky, pobízeni ze zahraničí tamními hospodáři, kteří čekali, až naše hospodářství, zvláště průmysl, budou citelně oslabené a oni nám budou prodávat jejich zboží v supermarketech. Naši občané budou kupovat, zisk poplyne na západ. Tam si udrží životní úroveň, u nás budeme pracovat otrocky. Tak se situace také vyvíjí. Také naši inteligentní zloději toho využili, jak v rámci tehdejších zákonů, tak mimo něj. Bohatli především kšeftem. Práce a technologie zaplakaly. Výsledkem bylo zničení hodnot, zvláště průmyslu při divoké privatizaci. Je ve světě již však dost význačných ekonomů, kteří ukazují, že cesta naprosto volného trhu je pro společnost jako celek špatná a že je třeba hledat i v rámci kapitalistického systému směr jiný.
ooooo Porovnejme skutečný dnešní stav kapitalismu s ideou vyslovenou roku 1787 Madisonem, že majetek je třeba chránit před tyranií většiny. Bohatne se dnes výrobou potřebných věcí? Jsou sice i takové světlé příklady, ale hlavními způsoby bohatnutí dnes jsou velké spekulace. O této věci nám říká např. John Gray, profesor ekonomie v Londýně:”Co je snad ještě pozoruhodnější, denní transakce na devizových trzích dosáhly závratnou sumu přibližně 1,3 tisíc miliard USD - což více než 50x převyšuje úroveň světového obchodu. Kolem 95% těchto transakcí má jenom spekulativní charakter…”(J. Gray: Marné iluze české vydání str.78). Pravdivých rozborů současné ekonomické a politické situace světa je již na denním světle dost, ale překrývá je a působí masivní propaganda a cílené ovlivňování nadnárodními monopoly. Současný kapitalismus se dosti liší od kapitalismu ve kterém žil Marx. Marx však správně předvídal, že destruktivní vliv kapitalismu se bude zvětšovat. Nyní probíhá boj o přírodní zdroje, hlavně o ropu. I vodní zdroje jsou předmětem konfliktů, i další strategické suroviny. Je - li v zájmu silného státu válka, tedy je skutečně “vyrobena”. Zisk má přednost před stavem životního prostředí natolik, že se musíme velmi obávat budoucnosti.
ooooo Destruktivní prvky současného kapitalismu jsou jasné a ti, kteří nemyslí jen na krátkodobý zisk, ale myslí v dlouhodobé perspektivě, vidí, že současný kapitalismus vede svět do katastrof ekologických i demografických. Nebudou - li základní rozpory řešeny včas, budou nutně velmi bolestně působit později vlastním nezadržitelným spádem. Spějeme ke světové válce, nebo k totalitě dominantní mocnosti, nebo ke světové revoluci? Lépe by bylo katastrofální vývoj zastavit dříve.
ooooo První vlády a parlamenty po roce 1989 naše hospodářství citelně oslabily. V pozdějších vládách již se vyskytuje jistá vůle a úsilí o zkvalitnění hospodářských poměrů, ale stále je dost sil, které působí negativně a za první desetiletí po „sametu„ jsme jako stát ztratili příliš mnoho.
ooooo Špatný stav společnosti nelze zjednodušeně svést na jednu příčinu. Je třeba si položit otázku jakou měrou je takový stav zaviněn společenským systémem, jakou měrou je příčinou morální stav do kterého se společnost dostala za delší dobu různými vlivy, jakou měrou je tento stav zaviněn špatnou informovaností, jakou měrou pasivitou občanů a z čeho tato pasivita vyrůstá.
ooooo Je třeba pocítit odpor k trhu uplatňovanému jako základnímu principu lidského soužití vždy a všude. Vždyť i vražda je tržní jev. Je odstraňován většinou někdo, kdo jinému brání v bohatnutí. Zvláště u nás takových vražd bylo dost. Trh má svoje místo jako prostředek výměny zboží, ale nesmí být zbožím vše. Aby nebylo, je třeba působit proti tomu a v naší situaci to znamená usilovat o změnu.
ooooo Jde o sociální spravedlnost. Jde o odstranění možnosti dostat se ne vlastní vinou do zoufalé situace. Příčiny tohoto stavu někteří lidé vidí v kapitalistickém systému a chtějí nastolit socialismus. Jiní chtějí reformovat kapitalismus. Oba tyto tábory uvnitř jich samých je ještě možno rozdělit na více směrů podle metod jakými chtějí své cíle uskutečnit a podle představ cílového stavu. Tedy existuje rozdrobená a nesourodá, říká se , levice, levicová síla proti současnému stavu chudoby a bídy ve světě. Marx naprosto správně provedl kritiku kapitalismu, ale zmýlil se v metodě jak věci změnit. Jeho koncepce cesty k diktatuře proletariátu v dnešním světě může masově ovlivnit myšlení a jednání lidí jen v těch nejchudších zemích, kde je ještě dosti početný proletariát. Ale výsledek kroků takovou cestou ani tam nemůže přinést to, co Marx označil jako cíl. Hrabivost a konzumentství existují napříč třídami, vyženeme - li je dveřmi, vrátí se oknem. K jejich uvěznění do přijatelných mezí bude třeba jiných metod vypracovaných na základě zkušeností, které jsme udělali za ta desetiletí po Marxovi.
ooooo Upozornili jsme na současnou roztříštěnost levicového tábora. Nyní si uvědomme, kdo stojí proti němu, jak dalece je jednotný a jakými prostředky disponuje. V moderních kapitalistických zemích existuje relativní svoboda vyjádřit svůj názor, spojovat se v organizace a strany, levicové, pravicové, středové, radikálnější až extremistické. Proč tedy nenastane změna k tomu, aby neexistovala početná skupina lidí žijících v nouzi až v zoufalství? Jak je možné, že pseudosocialismus potlačoval i činnost hnutí, která mu nebyla vůbec nebezpečná a bál se jich, zatím co kapitalistický systém klidně nechá disidenty mluvit? Chomski i Moore hlásají co chtějí a nic se s režimem nestane, ale pseudosocialismus se zhroutil. Subjekty nejbohatší - nadnárodní společnosti využívají vlastností člověka, hrabivosti a konzumentství k jeho ovládání. Mají své analytické týmy, které mapují všechny možné charakteristiky stavu společnosti a hledají cesty k zachování stavu při kterém monopoly mohou stále bohatnout na úkor nejchudších a středních vrstev, také na úkor obyvatelstva méně rozvinutých zemí. Mají svět obšancovaný zpravodajskými službami a technikou k získání detailních informací. Politické a hospodářské zprávy analyzují na vysoké úrovni a mají vypracovány strategie na působení kdekoliv ve světě ve svůj prospěch. Má - li nastat zuměna, musí se levice stát nadnárodním monopolům něčím rovnocennou.

Existuje poctivá pravice a moudrá levice?

ooooo Proč se ptáme v případě pravice na poctivost a v případě levice na moudrost? K pravici se přiklánějí většinou lidé bohatší. Ze zkušenosti, zvláště z doby současné a ještě více z doby nedávno minulé víme, že se bohatlo a bohatne více nepoctivostí a spekulací než tvůrčí prací V tom, jak si udržet bohatství působením ve sféře politické je opět mnoho nepoctivosti. Nelze však šmahem říci, že veškeré myšlení pravicové je nepoctivé. V době pseudosocialismu myšlenky svobody projevu, svobody vědeckého bádání, svobody náboženské, myšlenky politických svobod byly spjaty více s pravicí než s levicí a v roce 1989 pravicové názory a myšlení ovládly větší část našeho národa. Je však otázkou, zda v táboře pravice je dosti těch, kteří k pravicovému postoji došli ne z důvodu zájmu, ale racionální úvahou, která vyústila v přesvědčení. A zde se jedná o poctivost, o poctivost v myšlení a v orientaci. Poctivě pravicově orientovaný občan může být přesvědčen o tom, že podpora soukromé iniciativy v podnikání přináší lepší výsledky v hospodářství a že ten kdo více zná a umí má mít možnost získat více. Jen je třeba aby to tak v praxi skutečně fungovalo.
ooooo Proč se ptáme po moudrosti u levice? Protože ze zkušenosti z levicových revolucí víme, že úsilím levice prakticky bylo bohatým vzít to, co momentálně vlastní. Vyrovnání s nimi buď nebylo žádné, nebo nebylo poctivé. Socialistické revoluční cesty nerozlišovaly mezi těmi, kdo s majetkem uměli zacházet a proto bohatli, nebo nastřádali majetek poctivou prací několika generací a těmi, kteří skutečně nestydatě vykořisťovali. Značná část levicové činnosti byla vedena bez ohledu na ten kus pravdy, který v pravicovém myšlení je. A to je ta nemoudrost.
ooooo Je možné, aby pravice se stala poctivou a levice aby zmoudřela? Tak by vypadal ideální obraz nápravy společnosti. Plně jej uskutečnit nelze, ale bývá dobré se nad ideálním řešením zamyslet.
ooooo Prakticky ty politické tábory, kterým se dnes říká pravice a levice, spolu svádějí boj. Nepoctivý především, někdy i poctivý (vyjímečně). Svádějí jej v praktických vládních opatřeních, v tajných pletichách, ve sdělovacích prostředcích, na soudech, ve sněmovnách, v zastupitelstvech. Převažujícím důvodem střetů pravice a levice jsou zájmy osobní projevující se pak jako zájmy skupinové. Pravice argumentuje, že za vlády levice schopnější byli málo odměňováni. Levice argumentuje, že za vlády pravice se rozmůže taková korupce, přirozená v rámci zákona a systému, i mimo zákon, že někdo je odměňován neúměrně přínosu jeho práce a jiným je znemožněno důstojně žít. Obé je pravda. Správným řešením by tedy bylo nalezení cesty k takovému stavu, aby schopnější mohli získat více a aby nikdo nebyl donucen žít v chudobě. K tomu by mohla vést cesta součinnosti poctivé části inteligence s moudrou částí levice tak, aby byli vyřazeni ze hry podvodníci a ti, kteří svou pravicovou činností zajišťují své osobní hmotné zájmy. Víme o mnoha podvodech (o kolika jich nevíme?), obrovských zlodějnách, kriminálních činech v současnosti. Víme o mnoha nepřiměřeně vysokých platech i o mnoha lidech v zoufalých situacích. Víme o zvětšování rozdílu mezi bohatstvím a chudobou do amorálních rozměrů. Víme, že i nyní jsou důležité a stálé studium vyžadující profese platově podhodnoceny. Tedy se nedivme reakcím radikálnější levice, nedivme se hledání revolučnějších cest, jsou fakticky oprávněné.
ooooo Mimo nespravedlivého rozložení bohatství a chudoby se propagandy pravice a levice prou o efektivnost různých systémů. Tento problém by hlavně bylo třeba oddělit od propagand a provést analýzy minulosti. Víme, že některé ekonomické skutečnosti, které dnes pravicová propaganda odsuzuje byly i za pseudosocialismu lepší, dokonalejší. V kapitalismu větší možnost zbohatnout ve volnější ekonomické hře přináší větší úsilí jednotlivců, ale bez ohledu na to, zda bohatnoucí jednotlivec nezpůsobí svým ekonomickým chováním zbytečné ztráty celku. Stát se snaží podnikatele kontrolovat, ale mnoho mu unikne a jeho ministři a úředníci s dobrým přístupem k informacím podnikají a jinými způsoby si pomáhají též. Vzniká sice větší ekonomická efektivita, ale ta je následována zvětšenými ztrátami a nutností tyto ztráty nahradit dalším úsilím. To pak zasáhne ty, kteří svou tělesnou i duševní prací tvoří skutečné hodnoty. Nejvíce jsou postiženi nejpoctivější a také nejslabší. Tyto skutečnosti rozebrat a řešit je úkolem ekonomů. Ti ale by neměli být poplatní politické objednávce

Dobré je nezapomínat.

ooooo Dobrou inspirací o tom, jak vznikne a probíhá společenský pohyb směřující ke změně jsou události roku 1968. Tyto události je možno označit za jedny z těch morálně nejsvětlejších a nejnadějnějších v životě našeho národa.Jsou však ve sdělovacích prostředcích či v pojednáních historiků popisovány někdy se záměrem propagandy, někdy se seriozním historickým přístupem, ale bývají často ochuzeny o důležité a poučné momenty. Bylo by velice přínosné pro všechny mladší občany, kdyby obraz tehdejších událostí byl medii vykreslen tak podrobně, aby bylo možno se dosti vžít do tehdejší situace. To však se nestalo, převládá propaganda. Pokusme se opět o pohled zdola, možná, že se nám podaří všimnout si několika věcí, které ve veřejném mínění jsou zapomenuty přesto, že mohou poskytovat dobré poučení pro budoucnost.
ooooo . Byla zde skupina politiků, která vytvořila iniciativně základ radikální politické změny. Společnost když poznala, že má význam pohyb sledovat, zúčastnit se ho, angažovat se, přešla z pasivity k aktivitě. Do budoucna bychom si měli zapamatovat, že vyvolání společenského pohybu vyžaduje vytyčení cíle a přesvědčení společnosti, že aktivita má význam. Aktivita sice má nějaký význam vždy, ale není - li o tom přesvědčeno veřejné mínění, setrvává společnost v pasivitě. Důležité je také, aby vystoupil předvoj dostatečně radikální a při tom věrohodný s jasnou koncepcí jak se ubránit manipulacím se společností.
ooooo Pokud se však zamyslíme nad nejvíce vypovídajícími událostmi roku 1968, můžeme si uvědomit důležité věci. Mimo jiné také to, že iniciativa proti totalitě vznikla v samotné KSČ a vůdci nového proudu byla jistou dobu hrdinně hájena proti protektorovi v Moskvě. Tehdejší někteří politici limitovaní Moskvou byli opravdovými postavami (jiní ovšem ničemy). Jak můžeme hodnotit naše nynější politiky?
ooooo Další poučnou zkušeností je, že na ty, kteří protitotalitní směr vedli, byl veřejností činěn nátlak, aby byli nekompromisní. Veřejnost neuznávala nutnost kompromisů, které by umožnily pokračovat v jakési omezené, ale přesto fungující demokracii. Malý národ si může udržet určitou úroveň samostatnosti přijetím nutných kompromisů. Nepřijetí jich může být zničující, ale aktivní podbízení se tak zvané spřátelené velmoci bývá zradou zájmů národa. Připomeňme, že představitelé obrodného proudu v KSČ, zvláště Ludvík Svoboda, nám opakovali, že máme reálnou šanci pokračovat v nastoupené cestě, ale že pokud nebudou vládnout oni, bude vládnout někdo jiný. Po zkušenostech s masivním odporem občanů a s masivní podporou progresivních politiků zřejmě byli v Moskvě ochotni připustit omezenou demokracii. Ale zcela jistě byli rádi, že po čase skutečně jiní vládli, že byla uskutečněna dokonalá „normalizace„. Ovšem aby se situace politicky zhoršila bylo i v zájmu západních politických kruhů a jejich zpravodajských služeb. Ti nepotřebovali spojení demokracie a socialismu. Před vpádem sovětských vojsk po horké lince bylo řečeno, že USA respektují hranice socialistického tábora, ale jejich agenti působili k tomu, aby naše veřejnost se neukáznila a tlačila naše představitele k uskutečnění v té době neuskutečnitelné úrovně demokracie. Oni si tam za mořem s klidem mohli počkat na uskutečnění jejich záměrů. Hlavními aktéry nebyly politické síly u nás, ale velmoci.V roce 1968 vyšel v časopisu Reportér článek o generálu Heliodoru Píkovi. Tam se píše, že byl před popravou tázán, co by chtěl ještě říci. On dvakrát opakoval, že by chtěl vidět národ sjednocený. Generál Heliodor Píka byl člověk s bezvadným rozhledem v oficiální i tajné politice. Proto byl jako nebezpečný popraven. Jistě dobře viděl hru, jak velmoci zápasí o veřejné mínění u nás a jak se snaží strhnout je každá na svou stranu pro zájmy své, ne naše. Velmocenský vliv na nás stále pokračuje. Měli bychom si to uvědomit a preferovat takovou politiku, která je v zájmu našem. Tehdy, v roce 1968 se jedna velmoc blížila k agónii, druhá účinnými metodami na východní území pronikala. Je otázka, zda stejným vývojem jakým jsme prošli my, budou muset projít i současné existující nebo vznikající socialistické režimy. Též jsou udržovány omezováním svobody projevu. Též je tam inteligence nespokojená s tímto stavem a jsou tam i potenciální "kupci". Mohla by se vývoji k liberálnímu kapitalismu vyhnout Čína? Naši "svobodymilovní" politici převratu na Kubě pomáhají tak, že se v trestaneckých šatech zavírají do klece na náměstí. Měli by se více starat o nepravosti u nás. Nepáchají je i oni sami?
ooooo Výsledkem tehdejšího pohybu u nás bylo, že jsme spadli do nové totality - normalizace. Když veřejnost nepřijala kompromisy, totalitáři se chopili příležitosti, převálcovali demokratizační snahy. Veřejnost chtěla, aby vůdci obrody nasazovali svoji kůži, ale jak se později ukázalo, lidé tu svoji nasadit nechtěli. Když vůdci demokratizačního proudu museli ustoupit, společnost se zalekla.V příštích volbách již se málo kdo odvážil kandidáty škrtat. Opět jsme téměř jednomyslně volili ty, které jsme nechtěli."Hrdinové", kteří své představitele tlačili k nekompromisnosti, zalezli jak syslové do děr.
ooooo Další zajímavou věcí byla velice krátká episoda trvající jen několik hodin, které si téměř nikdo nevšimnul. Při vpádu vojsk v redakci rozhlasu se zrodil nápad, aby lidé šli k sovětským vojákům a vysvětlovali jim naše české stanovisko. To se skutečně stalo. Ovšem trvalo to jen nějakou tu hodinu. Pak přišel návrat k obvyklým způsobům pro takové příležitosti. Neposkytnout pomoc, nepodat vodu, ignorovat, škodit. Opět zřejmě změna vlivem větru ze západu. Snad ale kdybychom měli takovou morální sílu, že by trend těch několika hodin se stal trvalým, že by normalizace nemohla přijít. Morální síla není v halasném mávání praporem demokracie. I v totalitě bylo možno mít vnitřní svobodu. Je k tomu třeba kázeň. Například tehdejší slovenský týdeník Výber v mantinelech nesvobody dokázal podat čtenářům servis korektních politických informací vybraných ze světového tisku. V serióznosti s ním se nedá srovnat snad žádné současné periodikum u nás. Proti tomu zde všude najdeme bulvár nebo propagandu v česky psaných zahraničních novinách.
ooooo Roku 1968 předcházela doba, kdy se pseudosocialismus postupně pomalu reformoval, ale po roce 1989 se pravicová propaganda co nejdůsledněji postarala o to, aby ideje roku 1968 byly zapomenuty a jejich nositelé nebyli připuštěni do politického života. Proti těm, kteří v roce 1968 obětavě vzdorovali nátlaku, bylo zahájeno tažení k jejich vyřazení. Nové pravicové tiskoviny se toho ihned ujaly. Veřejné mínění tomuto trendu přálo, zhlédli jsme se v reálném kapitalismu současnosti a uskutečnili to, co jest. To co nyní jest zapůsobilo na druhé straně na komunisty. Ti vidouce vývoj ke vzniku a rozvoji nové chudoby se přidrželi svých starých radikálních myšlenek.
ooooo Bezprostředně po vpádu cizích vojsk 21.8.1968 při statečnosti vůdců a aktivitě občanů si mladší lidé myslili, že se demokracie jistě udrží, že není možné, aby duch svobody byl u nás zdolán. Ale starší lidé, kteří byli dospělí v době německého protektorátu to viděli, správně, jinak. Vzpomínali, jak tehdy zavládla nedůvěra mezi lidmi a kolik kolaborantů se našlo. A my jsme pak tuto zkušenost opakovali. Zdálo se, že morální síla je, ale nebyla v širokých vrstvách. To je také jedna poučná zkušenost. Není - li však morální síly dost a je získána svoboda, je možno čekat její zneužití nebo ztrátu.
ooooo Dalším poučením z roku 1968 je úloha inteligence - její důležitost. Inteligence je společenská skupina s větší schopností analyzovat situaci a vést. Tehdy bojovala především za svoje zájmy, protože šlo o překonání stavu, kdy vládci s národem zacházeli jako s bezprizorními dětmi. Cenzura a kriminalizace politických názorů nutně musela způsobit reakci v kruzích inteligence. Toho využily západní politické kruhy a fakticky jen s minimálními konflikty docílily zhroucení pseudosocialistické soustavy. Má - li vzniknout společenský pohyb k odstranění nadvlády nadnárodních monopolů a k odstranění morální devastace nastolené tím, že všechno se stalo zbožím, nutně musí dříve nastat orientace inteligence tímto směrem. Levicová inteligence již se angažuje, ale bylo by v zájmu rychlejšího postupu ke změně, aby i ta část inteligence, která není přímo rudá, se vyhranila k překonání bezohledné nadvlády trhu a nadnárodních společností propojených s politickou sférou.
ooooo Na události roku 1968 bychom si měli dobře vzpomenout, znovu je promyslet a pokusit se uskutečnit to, co tehdy jen na chvíli zablesklo.

Jaký stav má být dosažen?

ooooo Nelíbí se nám to co jest, řekněme si tedy nejprve co chceme aby bylo.
ooooo Vyjít musíme z toho faktu, že Evropa je kapitalistická a byť bychom i chtěli socialismus, cesta k němu je velice mlhavá a zvláště lidé v průměru hrabivci a konzumenti jsou daleko od zralosti v řádu dost morálně dokonalém žít. Kdyby byli, socialismus již je zde. Nejspíše uskutečnitelným záměrem a cílem by mělo být vnést dostatečnou úroveň sociální spravedlnosti do současného kapitalismu, tedy současný kapitalismus radikálně změnit. Je dost obtížný, ale snad realizovatelný úkol využít lidskou touhu po bohatství tak, aby nepůsobila proti bohatnutí společnosti jako celku, aby bylo možno bohatnout úměrně skutečnému přínosu pro společnost, ale jen úměrně přínosu pro společnost. Ať nerovnost lidí v talentu a píli se projeví na dosaženém bohatství jednotlivce, ale ať nemůže být nikomu pracovitému znemožněno uplatnit se. Výrobní prostředky (obzvláště) a jakýkoliv majetek který může přinést bohatství by měli vlastnit ti, kteří jej umějí rozmnožovat, umějí s ním zacházet. To znamená, že musí být zákony podporující spravedlivou soutěž, strategické plánování a přerozdělování vedoucí k efektivitě státního hospodářství jako celku.
ooooo Je jedna podobnost majetkových převratů v roce 1948 a 1989. Pád do neodbornosti řízení a vysoké nadřazení zájmových politických cílů nad odbornost. V roce 1948 byl připomínán Leninův výrok, že i kuchařka by měla umět řídit stát. Teprve po nějakých deseti letech začínala být odbornost více ctěna, ale ne dost. Po roce 1989 mohl u nás jeden a tentýž člověk jednou řídit ministerstvo dopravy, podruhé ministerstvo zdravotnictví. Do řídících funkcí se nahrnuli lidé, kteří prodali ústy i schopnosti které neměli. Tak bylo ničeno mnoho hodnot. Velká část těch, kteří škody nadělali, byla praxí vyhozena ze sedla, za více let se situace v tom postupně zlepšuje, ale ne dost. Řídit musí ten, kdo již někde měl v řízení dobré výsledky a ne ten, kdo má politicky vlivné přátele.
ooooo Nejvyšší patro státní ekonomiky zatím řídí i ekonomové, kteří jsou pouze teoretickými ekonomy, nejsou nijak spjati s technologiemi a nerozumí jim. To se musí změnit. Zdá se být dobrým počinem na Slovensku založení a činnost Klubu 500, který se snad může stát dobrou protiváhou ekonomům, kteří jsou silně ideologicky neoliberálové, ale v praxi selžou. Kdysi pan Klaus se vyjádřil, že ekologie je ideologie. Podíváme - li se dost dobře, poznáme, že ekologie má jak svou vědeckou tak ideologickou oblast. Ale vždyť to samé je s ekonomií. Navíc ekonomické teorie jsou značně odlišné. Levicové i pravicové. Stejně ekonomové. U nás je stále v kursu ideologická část pravicové ekonomie. Ryze vědecké segmenty jako na př. teorie her mohou sloužit v levicové ekonomii stejně jako v pravicové. Je již na čase, aby opět vyšli na scénu levicoví ekonomové.
ooooo K praktickým úvahám, ke kterým nás dovedla pozorování minulých událostí přidejme také

trochu ideologie.

ooooo Snahy o spravedlivější uspořádání společnosti jsou spojeny s heslem:"Rovnost, volnost, bratrství". Ale od té doby, kdy toto heslo bylo poprvé vysloveno jsme se nedostali mravně dále. Bratrství je dost vzácné i v rodině, o volnosti - svobodě se stále hovoří, ale pravá volnost spjatá moudře s povinnostmi se téměř nikde nenajde.Volnost a bratrství tedy musíme ponechat v oblasti ideálů, které lze uskutečňovat pouze omezeně.
ooooo A rovnost? Ta nám působí nejvíce starostí. Odsunout do ideálna ji nemůžeme, protože pod jejím praporem se stále bojuje. Jedná se totiž o tvorbu bohatství, ale hlavně o jeho rozdělování. Jde tedy o otázky bohatství, chudoby, nadvlády a válek. Budeme tedy usilovat o rovnost? Zcela jistě by rovnost měla být mezi národy. Národ s vyvinutějším hospodářstvím by neměl zneužívat národa slabšího. To se však vždy dělo a děje se dosud. Je třeba usilovat o rovnost mezi jednotlivými lidmi? Nerovnosti které existují jsou buď následky špatného uspořádání společnosti, nebo jsou zaviněny jedincem samým. Není - li jedinec dosti pilný a tvůrčí a zaostane z tohoto důvodu, je to jeho chyba. Někdy uspořádání společnosti dovolí pilného a tvůrčího člověka ubíjet nebo zneužívat. Ale na druhou stranu pilní bývají i zloději a někdy bývají i tvůrčí - pro sebe.
ooooo Musíme - li počítat s lidskou hrabivostí (neboť tu neodstraníme) a uvěznit ji do takových mezí, aby sice stimulovala k činnosti, ale neničila slabé, musíme heslo rovnosti odmítnout. Musíme ale uskutečnit rovnost příležitostí. Zvláště v mládí, v době učení a studia. Těm, kteří zaostanou, je třeba nabídnout důstojnou společenskou roli odpovídající jejich schopnostem.
ooooo Jak by mělo být dobrou vládou usměrňováno postavení jedince ve společnosti v pracovním procesu? Člověk tvůrčí by měl mít možnost dělat práci kterou dělat chce. Tomu brání různé okolnosti vyplývající buď ze struktury průmyslu, zemědělství, obchodu či dalších odvětví, nebo z nedostatku pracovních míst. Dobrá vláda by měla dbát na to, aby člověk který se chce vzdělávat a aktivně zdokonalovat v určitém směru, měl k tomu zajištěny co nejlepší podmínky. Pokud možno bezplatné vzdělávání a rekvalifikační možnosti. Pak jedinec bude mít možnost se propracovat k zaměstnání, které jej bude uspokojovat. Musí - li člověk být zaměstnán jen pro výdělek a obživu, neměl by být nadměrně vyčerpáván. Zaměstnavatelé však mají většinou snahu za co nejnižší výdělek pracovníka co nejvíce využít. Proti zaměstnavateli, který vyžaduje přílišné úsilí by měly být podniknuty rázné kroky. Po ukončení směny by mělo pracovníkovi zbývat ještě dosti sil k vzdělávání a kultuře. Současné nejdokonalejší technologie jsou na takové úrovni, že jeden pracující by uživil při dobře řízeném státu několik nepracujících. Proč tedy by měli být pracovníci vyčerpáváni nadměrnými požadavky na pracovní výkon? Řešením jsou dokonalé technologie. Nezaměstnaný se může vzdělávat pro určitou jemu blízkou a celku současně potřebnou práci. Na nezaměstnané by v tomto směru měl být vyvíjen tlak, protože mnozí lidé jsou buď pasivní, nebo jsou povahou konzumenti. Některým aktivnějším lidem by jejich nezaměstnanost možná dala čas k přípravě pro práci v oboru ve kterém by rádi pracovali. Ženy, které svým založením tíhnou k péči o rodinu by měly mít možnost se rodině věnovat a muž by měl mít možnost rodinu uživit.
ooooo Ke zklidnění našeho životního chvatu bychom měli ale přispět všichni. Žijeme příliš modernizovaným životním stylem. Ekologové nám říkají, jaké důsledky bude mít naše současné konzumentství. Dobře upozorňují, že bychom měli přijmout jistou dobrovolnou skromnost, abychom nezničili přírodu a náš životní prostor.
ooooo Jsou názory které zde vyslovujeme pravicové nebo levicové? Něco již bylo naznačeno v kapitolce o poctivosti pravice a o moudrosti levice. Ilustrací problému může být, postavíme - li vedle sebe Billa Gatese, který ze skrovných začátků vytvořil velkou reálnou hodnotu a našeho pana Miroslava Macka, který levně koupil a draho prodal. V Evropě a v USA nestojí proti sobě nepřátelsky takovou měrou proletář a kapitalista, jako člověk tvořící hodnoty a kupec- spekulant, který reálnou hodnotu nevytváří.
ooooo Všeobecně lidský ideál je mimo pravici a levici. Je to osobní duševní rozvoj v tvůrčím směru, zdraví, zdatnost, péče o další generace a harmonie společnosti. Člověk duševně rozvinutý obohacuje okolí svým vlivem a člověk tvůrčí tvoří rád hodnoty, které obohacují druhé. Tak dochází k harmonickému vztahu mezi jednotlivcem a společností ve které žije, která je částí lidského druhu.

Jaké prostředky tedy použít, abychom mohli usilovat
i o vzdálenější cíle?

ooo Takové problémy se nikdy nevyřeší legislativou nebo nějakými dovednými triky. Lze je řešit jen všeobecnou změnou postoje. A tato změna nezačíná propagandou a masovými shromážděními, nebo dokonce násilím. Začíná změnou v jednotlivcích. Projeví se jako změna jejich osobních náklonností a antipatií, jejich názorů na život a jejich hodnot, a jedině nahromadění takových individuálních proměn je s to přivodit kolektivní řešení.
C. G. Jung

ooooo V roce 1968 jsme viděli, co je morální síla. Dokázali jsme jistou dobu vzdorovat okupantům. Pak jsme viděli, že ale této morální síly nebylo dost, že jsme podlehli provokacím, požadovali v té době nemožné a tak došlo k oddělení progresivních vůdců od lidu takového jaký je. Následoval kolektivní úlek a přijetí normalizace. Přesto krátkodobý účinek morální síly byl až fascinující a pro pamětníky je inspirující.
ooooo V roce 1989 k nám vtrhnula vlna hrabivosti. Jaký měla a má vliv na morální stav naší společnosti? Stačí se podívat. Ke konci pseudosocialismu k sobě lidé byli přátelštější, upřímnější, více si navzájem pomáhali. Vůči moci jsme sice často křivili páteř, ale nepadli jsme tak hluboko jako za prvních deset let nového kapitalismu. Jen se dobře rozhlédněme!
ooooo Pan Klaus kdysi řekl, že nemá rád moralisty. Výsledek ale mluví. Jistěže, je rozdíl mezi moralizováním a morálkou, ale nelze na tuto oblast zapomenout pro nějaký ryze pragmatický postoj.
ooooo Uvědomíme - li si konečně, že je třeba změny, tím prvním je proměna morálky, pak dosažení morální síly. Co to asi je, morální síla? Vyjádřit je to možno různě. Zkusme nějakou definici: Morální síla znamená, že v dostatečně velké části občanského celku je v charakterech jednotlivců obsažena obětavost, trpělivost a znalost. Obětavost a trpělivost mají něco společného. Netrpělivý je ten, kdo chce mít příznivý výsledek pro sebe hned i když situace není zralá. Myslí převážně na sebe a méně nebo vůbec na příští generaci. Ten, kdo je obětavý, bývá i trpělivější, jde za ideálem, myslí na dobro v principu i přesto, že je možná neokusí během vlastního života.
ooooo Znalostí je zde míněna znalost fakt. Propagandy šíří černobílé obrázky jim vyhovující. Pro uplatnění vůle obětavých a trpělivých je třeba znalost, tedy správné vyhodnocení fakt, vymanění se z jejich účelových zájmových interpretací a rozšíření jejich znalosti. Zájmové vykladače fakt je třeba usvědčovat ze lži.
ooooo Kde je morální síla, tam může být člověk duchovně svobodný i při útlaku, informace a potlačovanou pravdu si dokáže najít. Je - li dost morálně silných jednotlivců a dokáží - li se organizovat, změna musí přijít.
ooooo Již jsme se zmínili o zdánlivém paradoxu, že současné demokracie nechávají poměrně širokou svobodu projevu a kapitalismus v nich se nezhroutí, zatím co pseudosocialismus pronásledoval i zveřejňování dokumentů doby, také jemu docela neškodné organizace a všude na východě se zhroutil. Něco nám napoví, když si připomeneme slova vysoce postaveného člověka ve zpravodajských službách USA Allana Dullese před skončením druhé světové války:
"Skončí válka, všechno nějak zevšední, usadí se a uklidní. A my použijeme všechny síly, všechno zlato, veškeré materiální síly pro obelstění a ohloupení lidí. Lidský mozek, lidské vědomí je přizpůsobivé ke změnám. Zasejeme tam chaos a nepozorovaně nahradíme skutečné lidské hodnoty falešnými, ve které budou věřit. Jak? Najdeme s námi stejně smýšlející, spojence a pomocníky v samotném Rusku. Krok za krokem se bude vyvíjet obrovská nezměrná tragedie k zániku nejpokornějšího národa světa. S konečnou platností a nezvratně uhasne jeho sebevědomí.
ooooo Z literatury a umění postupně vytrhneme její sociální podstatu. Malířům vezmeme touhu zabývat se zobrazováním a zkoumáním procesů probíhajících v hlubinách národních mas. Literatura, divadlo, kino budou zobrazovat a oslovovat nejnižší pudy a vášně. Všemožně budeme podporovat a vyzdvihovat tzv.umělce, zastávající a ztělesňující v lidském vědomí kult sexu, násilí, sadismu a zrady, zkrátka všelidskou nemorálnost. Chaos a nepořádek vytvoříme i řízením státu. Neviditelně, aktivně a trvale budeme podporovat nepoctivost úředníků, korupci a všechno, co vede k svévolnosti. Byrokracie a nesvědomitá práce budou vydávány za ctnost. Čestnost a poctivost budou na posměch a nikomu nepotřebné, budou patřit minulosti. Sprostota a drzost, lež a klam, opilství a narkomanie, živočišný strach z druhých, nestydatost, zrady a nacionalismus a nepřátelství mezi národy, nejvíce pak nepřátelství k ruskému národu - to všechno co nejobratněji, aniž by si toho někdo všiml budeme kultivovat až to rozkvete v krásné květy a přinese toužebné plody.
ooooo Jen málo lidí bude tušit nebo pochopí, co se děje. Takové lidi zaženeme do bezvýchodného postavení, vystavíme je posměchu. Najdeme způsob, jak je očernit a prohlásit za odpad společnosti. Vyrveme duchovní kořeny bolševismu, zformujeme a zničíme základy vrozené mravnosti. Rozkladným způsobem rozložíme generaci za generací, vyvoláme erozi a odstraníme leninský fanatismus. Začneme působit na lidi ještě v dětských a pionýrských letech. Hlavním cílem bude mládež. Začneme ji rozkládat, mravně kazit a zbavovat cti. Z mládeže vychováme cyniky, vulgární lidi, hlupáky, neotesance a kosmopolity. Tohle učiníme! "

ooooo Nebylo tímto konceptem ale možno nezasáhnout samou Ameriku. Není naděje, že by se z toho dost brzy vzpamatovala. Bude pro ni asi hodně bolestivé než se vrátí od Ameriky Bushovy k Americe Lincolnově, bude - li to vůbec kdy. Euroatlantická civilizace má dobré kořeny, ale dnes nese shnilé ovoce. Dullesův plán vyšel. Důležitou příčinou pádu pseudosocialismu byl apel na konzumentskou a hrabivou morálku člověka, nabídka pseudokultury, sobectví, amorálnosti. Druhou z příčin však byla nesvoboda v pseudosocialismu. Tu stačilo jen stále připomínat a přiživovat odpor k ní. Inteligence ve východních státech vytvořila disent a za mořem si mohli klidně počkat, až se pseudosocialismus zhroutí.
ooooo Nám však nyní jde o to, aby byla morálka proměněna opačným směrem. Proměna morálky společnosti je však snad nejtěžší otázka k řešení. Naproti tomu více lidí zabývajících se společenskými problémy vyslovilo, že je to jediná cesta k odstranění zel. Neexistuje statistika kolik je lidí “zlých” a kolik je lidí “dobrých” nebo “slušných”. Nelze změřit “potenciál dobra” a “potenciál zla” ve společnosti. Vidíme jen výsledky tohoto poměru. Na proměnu morálky nelze najít žádný předpis ani žádnou taktiku. Lze jen bojovat proti pseudohodnotám a negativním hodnotám a prosazovat do všech sdělovacích a komunikačních prostředků hodnoty pozitivní.
ooooo Vedle morálky k pozitivní změně je třeba shodné vůle značného množství občanů a vedoucí a organizující síly, jejíž autorita by byla tímto značným množstvím přirozeně přijata. Zatím žádná organizující síla nezískala dostatečnou přirozenou autoritu a důvěru. Proto tolik občanů nechodí k volbám. Jak se má společnou vůlí spojit větší množství občanů ke změně když se nedokáže spojit inteligence? Všimnuli jsme si jak v roce 1989 zvláště důležitým stimulem změny byla inteligence. Do té doby bylo během “normalizace” zacházeno s občany jako s bezprizorními dětmi. Nesvobody toho druhu nejtíž nesla inteligence, dokázala vytvořit ve svém okolí a následně v celé společnosti tlaky na změnu a dokázala získat většinu občanů pro revoltu. Z toho se můžeme poučit tolik, že prvním krokem ke změně by mohlo být spojení pokrokové inteligence nad programem nápravy morálního úpadku, pozvednutí našeho průmyslu a vybudování sociálně spravedlivější společnosti.
ooooo Otázka je, jaký by měl být program, aby se na něm pokroková inteligence dokázala sjednotit, formulovat, předložit občanům a získat maximální autoritu. Zatím programy předkládaly politické strany (ústava to tak stanovuje pro regulaci volbami). Některé strany působí nedůvěru hned z počátku, jiné programy neplní, důvěru ztrácejí. Politici si žijí nad poměry a někteří z nich toto tvrdí o občanech kteří jsou chudí. V roce 1989 a těsně po něm se hovořilo o tom, že bude třeba obětí. Slovo oběť ovšem velmi rychle vymizelo a mnoho občanů bylo k oběti nedobrovolné donuceno, zatím co jiní si při privatizaci nakradli. Morálka a oběť ovšem je to, co působí pokrok a je třeba vydat se tímto směrem.
ooooo Kladný vývoj může nastat teprve po dobré orientaci většího okruhu občanů. Ke správné orientaci politické a hospodářské je potřebná solidní informovanost. Faktická, vyvážená, nepropagandistická. Takovou dnes v tištěné podobě nenajdeme. Náročný občan musí sledovat více propagand, aby si poskládal obraz o pravdě v různých oblastech. Noviny a časopisy jsou skoupeny zahraničními společnostmi a předkládají čtenářům senzace a zkreslený pohled na události. Tiskoviny parlamentních politických stran jsou silně propagandistické. Televize dělá dojem nestranného media, ten dojem dělat umí, ale ve skutečnosti dává také přednost zájmům a senzaci před hledáním dostatečného množství korektních fakt.
ooooo Shrňme krátce, k jakým závěrům o prostředcích změny jsme došli:
ooooo 1. Vytlačování negativních hodnot a pseudohodnot z komunikačních a sdělovacích prostředků, přetváření obecné morálky ze sobecké a konzumní na tvůrčí. Prosadit do nejvyužívanějších sdělovacích prostředků cenné a podnětné programy a vize, které jsou záměrně nebo nezáměrně opomíjeny, také programy myšlenkově kvalitních neparlamentních stran.
ooooo 2. Zvýšení dostupnosti fakt a osvěta s cílem vytváření imunity občanů k propagandám.
ooooo 3. Formulace programů v kruzích společenskovědní, technické a ekonomické inteligence a jejich nabídka.
ooooo 4. Vytvoření atmosféry, která přesvědčí širší vrstvy občanů, že má význam se angažovat.
ooooo 5. Vytvoření kolektivu, který se stane rovnocenným oponentem nadnárodním monopolům v rozboru hospodářské, politické a morální situace společnosti s cílem čelit jejich manipulaci.
ooooo 6. Tyto snahy vyvíjet klidně, nenechat se ovlivnit netrpělivostí. Na proměnu veřejného mínění je třeba čekat, než se promění nabytými společenskými zkušenostmi. Zdánlivě pomalejší cesty vedou někdy k cíli rychleji a vždy bezpečněji.
ooooo Pár slov o národní hrdosti. Minulé generace byly hrdé na svůj národ. Starší generace která ještě je zde, z větší části hrdá zůstává. Nyní ale jen na minulost. Ti, kteří začali brát rozum v sedmdesátých letech, tuto hrdost nemají. S těmi, kteří ten rozum začínali brát až na začátku let devadesátých je to ještě horší. Není divu. V současnosti je málo toho, nač můžeme být hrdí. Zato je hodně toho, co nám působí frustraci. Tedy co je platné, že jsme v minulosti měli myslitele, spisovatele, politiky, kteří byli opravdovými postavami dějin, když ti současní na které je nejvíce vidět……… Vše se stalo zbožím, stáváme se bezohlednými konzumenty; zločinnost, drogová závislost se šíří, mezi politiky jde především o tučné platy, dullesovština mezi námi stále působí. Z čeho dnes má vyrůst hrdost na národ? Učitelé mohou děti učit o slavné české minulosti, ale rozhodující je to, v čem člověk vyrůstá. Ze začátku roku 1990 se v televizi objevil pořad, ve kterém byly předčítány úseky z díla Tomáše Masaryka. Po několika pokračováních však tento pořad zmizel. Vše se u nás módně amerikanizovalo. Kdyby alespoň něčím dobrým! Začali jsme ze západu přebírat to nejhorší. Podlehneme tomu ještě hloub, nebo se nám to někdy podaří vyzvracet, aby mladým se národní hrdost mohla vrátit? Bylo by třeba, aby ti, kteří pokleslostem vzdorují, se pro morální obrodu až aristokraticky ze společnosti vydělili a poté se spojili ke vzdoru společnému. Příklad, jak je možno se vydělit byl v prostém, do obyčejného života spadajícím příběhu. Tomáši Masarykovi při příjezdu do Plzně podali sklenici piva. Věděli, že je abstinent, ale nerespektovali to. Pivo bylo chloubou Plzně a odmítnutí prezidentovo neuctivostí (podle nich). Tomáš Masaryk přesto jen omočil prst, olíznul a sklenici plnou vrátil. Když mu to někdo vyčítal, řekl, že pivo bylo odporné. Tomáš Masaryk měl právo takto jednat. (Mimochodem - odrhovačka Náš tatíček Masaryk chodil s náma na žejdlík je hloupý výmysl nějakého alkoholika.) Tomáš Masaryk měl za sebou takový kus dobré práce, že pro svůj morální postoj mohl odvrhnout konformitu i tam, kde by se toho jiní neodvážili. Tento krátký skutečný příběh by nám mohl být alespoň inspirací, že od věcí pokleslých je třeba se rázně oddělit, máme - li se jich zbavit. Jen pak budeme mít důvod k hrdosti.

Velmoci dnes

ooooo Vláda Spojených států amerických požádala naši vládu o umístění vojenské základny na našem území. V diskusích ve sdělovacích prostředcích jsou těmi, kteří toto schvalují, hlásána záměrně nepravdivá hodnocení. Také je záměrně odváděna pozornost k méně podstatným detailům, aby nebylo hovořeno o tom, co správně zhodnotí i nejprostší člověk, totiž že se stáváme cílem útoku v případném konfliktu, aniž by nás skutečně někdo ohrožoval, kdybychom zůstávali v dostatečné míře (nelze zcela) neutrální. I nejprostší člověk pochopí, že jde o zvýšení našeho ohrožení v zájmu spřátelené velmoci.
ooooo Protože většina občanů je proti cizím základnám, naši politici, kteří umístění základny slíbili a dva roky to tutlali, nyní se snaží všemi prostředky zabránit referendu o této záležitosti. Pan Havel nám ze zahraničí vzkázal, že rozhodnutí je na vládě a parlamentu, které jsme si zvolili. Ejhle demokrat! Ale jednu věc ve svém poselství pojmenoval správně, věc, které se diskutující u nás vyhýbají. To jest, že jde o naše směřování. A kam směřují ti, kteří zde základny chtějí? Tak jako komunističtí vládci se báli i aktivit, které jim nebyly vůbec nebezpečné a přimknuli se k SSSR, tak nyní naši kupci mají panický strach ze všeho východního a přimykají se k USA, kde kupci nejsilněji vládnou a polovinu rozpočtu dávají na zbrojení. Naše nynější politická reprezentace je téměř celá kupecká.
ooooo Kdo se dobře dívá, vidí, že jde o vnější zájmy naší spřátelené velmoci a o střet našich vnitřních zájmů, zájmu kupců proti těm, kterým stačí uspokojení základních hmotných a duchovních potřeb. Naši kupci ve všem východním vidí obrovské nebezpečí pro svoje měšce a proto se přimykají k USA bez ohledu na ostatní občany.
ooooo S přimykáním se k velmocím ale přece máme již zkušenosti. V roce 1938 fakticky nebylo kam se přimknout. Příklon k západu byl tragický, příklon k tehdejšímu SSSR by nebyl o nic lepší, spíše horší. Po roce 1945 příklon k SSSR vedený lídrem Klementem Gottwaldem byl také tragický. Dlouho trvalo, než jsme se z toho vyhrabali a již upadáme opět do příliš velkého příklonu k velmoci, která sleduje své zájmy bez ohledu na naše. Někteří lidé vyčítají Edwardu Benešovi jeho příklon k západním velmocím, přestože on udělal vše co mohl. Dnes je vyčítán oprávněně K. Gottwaldovi jeho příklon k SSSR a již zde máme nové politiky, kteří se bojí východních větrů, nebo nedovedou odolávat západním a prodávají zájmy národa.
ooooo Levice stojí proti kupeckému západu a je jí bližší východ. Na Rusko je třeba se dívat střízlivě.To, že nám Rusko způsobilo před několika desetiletími příkoří, že náš vývoj a rozvoj kulturní a politický zdrželo, nebo že se nám na současném Rusku něco nelíbí, nemělo by zničit naši hlubokou slovanskou příbuznost. Také nezapomeňme, že mnoho prostých ruských lidí svými životy vykoupilo životy naše. Naše kultura, lidový duch a povaha většiny z nás jsou slovanské. Měli bychom vystřízlivět z konzumního amerikanismu a znovu objevit své slovanství. V zápasu velmocí o vliv ve světě bychom měli zůstat co největší možnou měrou sví. Světovládci využívají rozdílnosti zájmů u občanů. Síla velmoci láká k opření se o ni pro zájmy některé skupiny obyvatelstva, ale my se příliš necháme zneužívat v náš neprospěch a necháme se zmást propagandou.

Volby.

ooooo Volby by měly být nástrojem určeným k rozhodnutí, jaký politický a hospodářský program bude uplatňován. Jak daleko od toho je však skutečnost? Jen se všichni dobře dívejme na rozdíly slov a činů. Za posledních 15 let je těch rozdílů více než kdy jindy. Skutečnost je do velké míry ta, že volby dávají šanci dosáhnout ambiciózním jedincům finančně výhodné postavení. Není to však celá pravda. Jsou poslanci a senátoři (asi v menšině) kteří svoji práci vykonávají zodpovědně. Výsledky práce ústavních orgánů se však projevují na stavu společnosti. Ovšem, koho jsme si, my voliči, zvolili, ten v ústavním orgánu pracuje, nebo “pracuje”. Volby jako nástroj demokracie mají některé nedostatky. Předně k volbám mnoho občanů vůbec nechodí, protože nevěří žádné straně. Buď nevyhovuje program žádné strany, nebo nevoliči nevěří v jeho plnění. Faktický boj o posty a výhody zvolených je vidět více než jasně, poctiví jsou v menšině. Poslance či senátora je možno posuzovat teprve během jeho působení, pokud je ovšem vůbec vidět jak působí. Nové tváře jsou pro voliče vždy záhadou. A také volíme více strany než osobnosti. I v systému poměrného zastoupení nastává nezdravá “selekce programů”.Některé strany získávají přibližně stabilní počet voličů a stabilně z nich vzcházejí zastupitelé. Výsledek voleb příznivý pro celou společnost je omezován zvláště dvěma věcmi. Jedna je ta, že se občané nezorientují a nechají propadnout moudré a obětavé kandidáty i dobré programy, nechají se zmást slovy, propagandou a podlehnou sugesci kampaně. Druhá věc je, že volič pak i když vidí mezi méně volenými stranami některé s lepším programem, bojí se, že jeho hlas daný takové malé straně by byl ztracen. Tak některé malé strany s kvalitním programem nemají možnost prokázat svůj kladný potenciál a postoupit v popularitě. V době bezprostředně po listopadu 1989 se snažili do politiky vstoupit kvalitní lidé. Neuspěli. Přijati byli více křiklouni a "šikovní" demagogové. Proč neprošla do parlamentu Humanistická aliance, která koná práci v tolika hodnotných sociálních projektech? Proč získala tak malou podporu SDS, jejíž program by vyhovoval těm, kdo chtějí větší sociální spravedlnost ale rozpoznali chybnost konceptu diktatury proletariátu? Proč v Praze ani v komunálních volbách neuspěli kandidáti Nového hnutí, kteří byli kritiky minulého režimu i současného z pozice morálky? Kdybychom prošli programy a silné myšlenky malých stran, našli bychom asi další strany a myšlenky které zapadly pro nezralost nebo neinformovanost voličů.
ooooo Vyskytnou se občas volby, které jsou impulsem k novému směřování, jako tomu bylo v roce 1946 kdy získali mnoho komunisté, nebo v roce1990, kdy získala největší podíl na moci ODS. Ale nejčastěji u nás mají volby na politiku poměrně malý vliv. Mnohem důležitější je, jaké vítězná strana nebo koalice dodá odborníky nebo “odborníky” do vlády a jaké vytvoří zákony.

Možnost nenásilí.

ooooo Hrozný je pohled na množství násilí v lidské společnosti, na násilí uskutečněné i násilí podávané lidem v mediích jako duševní potravu. V mediích je násilí konzumenty vyžadováno a distributoři tomu vyhovují i záměrně, více a více produkují drastické “zábavy”. Je to částečně pozůstatek dullesovštiny, cílené nahrazování hodnot pseudohodnotami pro lepší možnost ovládání lidí. Částečně je to následkem priority trhu, protože sami lidé, povahou konzumenti, dávají přednost vzrušení násilnými scénami před vyváženým uměleckým ztvárněním života. Někteří lidé zastávají názor, že násilí je v člověku hluboce zakódováno, že je jen vytěsňovaným stínem člověka. Něco tomu nasvědčuje, ale neměli bychom pominout, že jsou mezi námi také lidé plní laskavosti. Ti jsou důkazem, že lidství směřuje vývojem k harmonickým vztahům. V tomto směru je třeba člověka kultivovat. Každý by měl takto kultivovat sám sebe, své děti, učitelé by měli směrem k harmonickým vztahům a k zodpovědnosti vychovávat své žáky. Tak je třeba měnit společnost k něčemu, čemu se dá říci duchovnost, kde se rozvíjí cit pro umění, kde se opouští hrubost a rozvíjí se vnímavost pro jemnější, subtilnější vjemy a tvůrčí myšlenky.
ooooo Duchovnost má (zvláště v rámci naší úvahy) jednu zvláštnost. Člověk vnímavý pro vyšší hodnoty se dokáže spokojit s nižším hmotným standardem, netlačí se ostrými lokty do popředí, protože má mnohem důležitější bohatství sám v sobě a za prvé z něj se těší. Nebude ovšem slepý k násilí a nespravedlnosti, kterými je svět prostoupen a bude kolem sebe působit k míru, harmonii a k odstranění nespravedlnosti.
ooooo Proti příliš velké nespravedlnosti vykonávané podlým násilím je jistě správné se postavit také násilím, neboť pak toto násilí proti násilí je násilím utlačovatele ospravedlněno a má ryze obranný charakter. Jakmile však obranné násilí ryze obranný charakter ztratí, staví se morálně na úroveň utlačovatele nebo ještě níž. Lépe je nechat se utlačovat, trpět a projevovat morální sílu, než obrátit zbraň proti nevinným.
ooooo Přejme si však, aby u nás již nepřišly doby podobné protektorátu nebo padesátým letům či normalizaci. Nyní jde o změnu ke spravedlivějšímu sociálnímu řádu v relativně dobré svobodě projevu. Je sice fakticky omezována trhem, který zasahuje všude, vládou peněz, ale je možno s tím lépe zápasit.

Náboženství.

ooooo Právo postulovat správná a závazná mravní kriteria si nárokují zvláště náboženské systémy. Mimo ně se o totéž pokoušejí někteří filosofové. Pak do toho fušují politici, pro ty je povětšině hlavním důvodem a určujícím faktorem nějaký skupinový zájem. “Okoukali to” od mocných církví a z náboženských a filosofických systémů si vypůjčují to, co se jim pro jejich zájmy hodí. Vyšší náboženští činitelé naproti tomu v mocenském zájmu se velice často stávají politiky tím jak politiku sami provádějí nebo silně ovlivňují.Vyšší kruhy církevní se vzdálí ideálu a učení které hlásají, jakmile mají majetek. Tím se totiž vytvoří struktury, ve kterých jedinci z majetku mají mimořádný existenční prospěch a ten má určující vliv na morální úroveň církve. V zájmu udržení či nabytí majetku či jiného vlivu ve společnosti vyšší činitelé církevní se obracejí do politické sféry.
ooooo Do uspořádání společnosti z různých náboženství nejvíce zasahovaly a zasahují křesťanství a islám. Pro náš evropský prostor bylo rozhodující křesťanství. V době vlády komunistické strany byla potlačována všechna náboženství. Současní čeští komunisté se soustřeďují na temné stránky v minulosti křesťanství a velice rádi zdůrazňují fakta o inkvizicích a nepoctivých činech zvláště v katolické církvi. Naopak někteří naši politici zdůrazňují prosazení křesťanských hodnot ve společenské a politické sféře. Velice temné stránky v dějinách křesťanství jsou faktem a je dobře, že je na ně vzpomínáno. Ono to temné se tlačí do současnosti podobně jako se prosazovalo v minulosti. Středověké mučírny a hranice jsou dávnou minulostí, žehnání zbraním fašistů již je méně časově od nás vzdáleno a licoměrnost některých politiků hlásících se ke křesťanství a majících Boha a modlitby při jejich projevech ve svých ústech je faktem včerejška i dneška. Není však příliš obtížné poznat, že křesťanství se u některých politiků stává prostředkem k získání věřících voličů. U nich křesťanství není bytostně spjato s jejich hlubším osobním životem jako tomu bylo u některých křesťanů v dobách kdy byli pronásledováni. V prvním století našeho letopočtu křesťanství prvotním učením Kristovým do světa přineslo ideál lásky, který silně zapůsobil a i když omezeně, stále přes 2000 let působí. Přineslo mnoho pozitivního ve vzdělanosti, morálce, architektuře a jiných oblastech. V morálce je ale velký rozdíl mezi křesťanstvím prvních dvou století v kanonizovaném i nekanonizovaném pojetí a křesťanstvím pozdějším, ke kánonu se sice hlásícím, ale jsoucím s ním fakticky v rozporu. Nyní existuje jakési modifikované, reálné křesťanství, nebo přesněji řečeno, křesťanské proudy různě modifikované. Některé jsou blíže původnímu ideálu, jiné na hony daleko ač se samy křesťanstvím nazývají. Ty, které jsou blíže, jsou morální nadějí, ale celkově nazývaná křesťanská kultura současnosti se může postavit na roveň zesvětštělé společnosti. Zkusme se vžít do role zastánce islámu a jeho očima se podívat na neislámský svět. Tento člověk převážnou část světa (výjimkou bude např. Indie) nazve křesťanskou, protože tato část světa se slovy ke křesťanství hlásí. Co muslim vidí? Ve srovnání s přísnou morálkou islámu vidí v “křesťanském “ světě morální devastaci - honbu za destruktivními zábavami, rozkošemi, drogami, alkoholem, neodpovědnost sexuálního života, destrukci rodiny, vysoké procento rozvodů. Vidí zločiny a podvody při získávání bohatství. Vidí, že nejbohatší země neislámského světa bohatly zneužíváním slabosti chudých zemí laciným využíváním jejich přírodního bohatství v době koloniální a že snaha o stejné využívání trvá i dnes. Vidí nepoctivost sféry politiky, snahy silných zemí o faktickou nadvládu nad slabými. Tak morální úroveň našeho světa dává i v islámském světě argumenty do ruky těm, kteří propagují terorismus. Přitom i v islámu je mnoho dobrého. Zvláště směr sůfistický je nositelem nádherných mravních ideálů. V dalších islámských proudech ale je ospravedlňováno šíření islámu násilím. To je třeba jasně vidět a odsoudit zároveň s dalšími fundamentalistickými prvky.V současném chaotickém světě by bylo třeba, aby křesťané byli opravdu křesťany, jiné náboženské a duchovní směry aby byly oporou spravedlnosti a pravdy. Dost často v tomto směru křesťany předčí i citliví a vnímaví ateisté.

Islám.

ooooo Jak se zorientovat v problémech islámského světa? Ten svět je od nás daleko prostorově i duchovně a my se často obtížně orientujeme i v tom, co je těsně kolem nás. Je tedy možné, že naše soudy budou značně nedokonalé. Fakta, která můžeme o islámském světě vědět, člověka odpovědně se dívajícího na svět, však nemohou nechat klidným, musíme si tedy dělat z těchto fakt své závěry. Po 11. září 2001 došlo k zintenzivnění boje islámského a neislámského světa. Lze snad říci, že svět islámský je silně spjat se svojí náboženskou doktrinou, zatím co svět neislámský je v jádru sekulární i tam, kde se k náboženství formálně hlásí. To platí i o mnha církvích včetně té západní největší. Islámci asi svá dogmata žijí, tak zvaní křesťané o svých dogmatech pouze mluví. Tedy u křesťanského světa má pro toto naše uvažování malý význam zamýšlet se nad samotným učením. Řídí se jím skutečně jen mizivá menšina tak zvaného křesťanského světa.
ooooo Již vícekrát se o náboženství nebo životní praxi islámu vyslovil někdo na veřejnosti uřážlivě. To vyvolává u muslimů vlnu nenávisti a vůli k pomstě. Pak někdy přišly se strany sekulárního nebo pseudokřesťanského světa omluvy. Ta síla muslimských reakcí na urážku potvrzuje, jak muslimové své náboženské přesvědčení berou vážně. Západní svět je více racionální. Do muslimského světa racionalita také proniká, ale jen potud, pokud se ani neotře o muslimskou dogmatiku. Korán a hlavně sůry jsou nedotknutelné kritickým rozumem. Islám má své vědce. Je to však jiná kategorie než vědci západní. Univerzity bývají zřízeny při mešitách a náboženství vědě vládne. Jak asi islámský vědec myslí? Snad tak, že ve věcech, kdy racionalita není s náboženskými dogmaty v rozporu, je schopen myslit nanejvýš racionálně. Tam, kde by o rozpor šlo, vítězí dogmata a je vytvářena rafinovaná apologetika. Dogmatičnost je asi v povaze národů tvořících islámský svět. Proto vůdci muslimů mohou podle svých představ uměrňovat jednání svých věřících k poslušnosti, boji i oběti. Zatím co v našem světě se obětí pro nějaký ideál najde málo, ve světě muslimském obětavé sebevraždy jsou na denním pořádku. Jsou ze západní strany nazývány terorizmem. Z jiného úhlu pohledu ale jde o osobní obětavost, tedy o jednu ze složek morální síly. Do plné muslimům ale chybí trpělivost a znalost. Benedikt XVI. svým vyjádřením rozezlil muslimský svět. Ten papeže chápe přirozeně jako nejvyššího představitele církevního křesťanského světa. Zde je však tak chápán pouze katolíky. Muslimové by papeži mohli právem vytknout, že je kritizuje, zatím co jeho církev se dlouhá staletí Kristovým učením neřídila, pronásledovala a upalovala ty, kteří byli svobodnějšího smýšlení, šířila svůj vliv také hrubým násilím. To ale muslimové nevnímají, jdou jen za dogmaty vlastními. Urážet muslimy je špatné. Každá urážka přesvědčení je špatná. Upřímné křesťanství, nebo jiná poctivě míněná náboženská přesvědčení mají přes všechny rozdíly jeden společný rys. To je uznání vyšší, nadindividuální autority. Toto je logický a kladný postoj. Nebo snad je správný postoj sobeckého nadřazení nějakého jednotlivce? Tedy základní náboženský rys, podřízení se moudrému vyššímu zákonu, sám o sobě je kladný jak v křesťanství tak v islámu, tak stejně i v jiných náboženstvích. Může vést k harmonii ve společnosti, je - li správně aplikován. On ale prakticky správně aplikován není. Lidé pro některé své zájmy do různých náboženství vnesli destruktivní prvky. U křesťanství to byla mocenská praxe a zájmům přizpůsobovaný výklad křesťanských základních textů. U křesťanství šlo o zvrhnutí se praxe proti základům. Pak probíhala na různých místech a v různých směrech reformace. Ta se někdy později zvrhla zpět v deformace, někde se udržela. Deformace souvisela nejčastěji s mocí, vlivem a majetkem.
ooooo Stojí proti sobě pohled z břehu západní civilizace na islámský svět a pohled islámského světa na západní civilizaci. Západní svět vidí islámský dogmatismus, jeho nadřazenost občanskému životu, tím omezení lidských svobod a také dovolení šířit islám násilím. Islám vidí v euroatlantickém světě destrukci mravní a násilné šíření hospodářské a politické dominance. Oba pohledy jsou oprávněné, ale dosáhnout řešení v kratší době nelze. Svobodě u islámu by měly být rozšířeny hranice, v euroatlantickém světě by měly být zúženy. .Muslimové by se měli zříci vůle šířit své náboženství a vládu bojem. Ospravedlnitelná je pouze obrana. Západní svět by neměl pod rouškou šíření demokracie se snažit ovládat hospodářskou ropnou sféru muslimského světa. By neměl?! Ale konflikt hoří a zájmové tábory svou vůlí jej budou udržovat nebo stupňovat. Skončí - li to velkou katastrofou, nebo nastane - li po katastrofě něco, co přiměje obyvatele Země k rozumným postojům a co přidá do lidského světa harmonie, to lze nyní obtížně předpokládat. Je však třeba jít za pravdou, pěstovat dobré svědomí a ohleduplnost k jiným národům, jiným rasám, jiným náboženstvím, jiným řešením společenského života. Je třeba, aby nejmoudřejší lidé západního světa se pokoušeli domluvit s muslimskými učenci, s jejich univerzitami a najít plán jak odstraňovat nepřátelství a tvořit harmonii.

Komunisté.

ooooo Komunisté v ČR jsou silou, jejíž program je zaměřen k uskutečnění větší sociální spravedlnosti. Jsou silou velice významnou jak organizovaností tak sympatiemi značného počtu voličů. Existuje však v naší společnosti také výrazný antikomunismus.
ooooo Komu stranit? Komunistům či antikomunistům? Důležité je zodpovědět si pravdivě několik otázek. Jednou z nich je, co je možno očekávat od dnešních našich komunistů, kam skutečně směřují a jsou - li dost jiní než dříve. Dále je třeba posoudit současný antikomunismus. Ten je třeba zkoumat z hlediska zájmů.
ooooo V antikomunistickém táboře hledisko zájmů má největší váhu. V roce 1989 změnu způsobily síly, kterým šlo o občanské a politické svobody a vedle nich síly, které chtěly získat majetek. Podobně v antikomunistickém táboře působí síly, které se bojí důslednější kontroly získání a držení majetku. Někteří další se obávají, že komunisté by volili protidemokratické cesty kdyby k tomu měli příležitost. Obava z návratu k protidemokratickému postupu vlivem komunistů je ovšem ve světě a v prostoru ve kterém žijeme asi méně oprávněná než obava ze snahy o omezení demokracie jinými politickými subjekty, které ovšem používají sofistikovanější metody než komunisté; zato ti, kteří přišli během privatizace k majetku nepoctivě, ti se komunistů bojí podstatně více než sociálních demokratů, bojí se i komunistů v opozici. Jak sílí vliv komunistů, tak sílí antikomunismus těch, kteří získali nepoctivě majetky nebo výhody. Roste v jejich táboře primitivnost, agresivita, sprostota až násilí.
ooooo Nelze říci, že současná KSČM od nejvyšších funkcionářů po celou členskou základnu se dosti reformovala, ale dá se říci, že tak zpola reformovaná je. Antikomunisté, kdyby chtěli, mohli by si všimnout, že z KSČ odešli prospěcháři, někteří z nepoctivě nahromaděných majetků začali kšeftovat i podnikat, přešli do jiných stran. Nyní proti nim dost bezvýsledně bojuje Petr Cibulka. Antikomunisté, kdyby chtěli, mohli by si všimnout, že v KSČ zůstali lidé, s nimiž je možno nesouhlasit, ale že převážná část míní svou orientaci na změnu k větší sociální spravedlnosti morálně poctivě. Již krátce po listopadu 1989 by bylo bývalo společensky produktivní, kdyby antikomunismus zeslábnul. Někteří lidé to začali chápat jako na př. R. Sacher. Také reakce Karla Kryla nebo Ivana Svitáka na nové pořádky byly orientací správným směrem. Ale nerozum a primitivnost zvítězily a podporovány zájmy trvají dále. Antikomunisté také kdyby chtěli, mohli by si vzpomenout na reformaci KSČ před rokem 1968. I v tehdejších nepříznivých podmínkách se reformace rozběhla. To znamená, že v příznivějších podmínkách jsou komunisté reformovatelní. Následná okupace však způsobila, že se KSČ s národem rozešla, zmařila tak svoji velkou šanci a získala velkou přítěž pro budoucnost, tedy pro naši přítomnost. Důležitým pramenem antikomunismu jsou fakta zločinů po roce 1948 a režim normalizační 70. a 80. let. Politické vraždy, nespravedlivá věznění, šikanování rodin vězněných, rušení vlasteneckých organizací, všechny těžké zkušenosti tohoto druhu formují pohled na společenskou skutečnost. Ale také u postižených z těch neblahých let a u jejich blízkých tento pohled zformují tak, že zamezují vidět správné proporce v přítomnosti. Mezi komunisty je naproti tomu pohled formován chybně jinak. Zřejmě velká část členské základny když slyší o zločinech z 50. let, místo aby se snažila seznámit se podrobně a pravdivě s tím, jak události proběhly, instinktivně odvrátí oči, začne poukazovat na dnešní devastaci a vzpomíná na to, jak kdo z nich tu dobu prožíval. Mnozí z nich tam kde byli, pracovali poctivě, snažili se o to nejlepší ve svém malém světě a neviděli do vyšší politické hry která byla zločinná. Jiní rozhled měli, ale v době kdy se pseudosocialismus reformoval, snažili se v tehdejších mantinelech o poctivý politický nebo sociální pokrok. Díky jim přišlo politické jaro roku 1968. Kdo neprožil padesátá léta a pak období reformní, těžko si udělá vyváženou představu o té době. Dogmatický postoj mnohých dnešních komunistů ovšem je posilován současným antikomunismem. Dále mezi komunisty je již dost mladších lidí, kteří myslí poctivě, cítí se uraženi, když jim někdo předhazuje zločiny 50. let. Vždyť oni tehdy v KSČ nebyli. Nyní přes mediální stálou protikomunistickou kampaň se staví proti následkům chaotického majetkového převratu a jde jim o spravedlivou společnost. A prokomunistické smýšlení posiluje také něco, co již není deformací pohledu a to jsou jisté skutečné sociální a dokonce i některé ekonomické přednosti minulého pseudosocialismu. Tak zvláště pro komunisty je obtížné najít v názorech na minulost dobrou rovnováhu. Stále se z jejich strany ozývá nadměrná chvála na dobu vlády jejich předchůdců či ještě některých současníků. Občas se ozve hlas, který umenšuje vinu lidí kteří tehdy páchali zločiny. Někteří starší členové se nechtějí rozloučit s obdivem ke Klementu Gottwaldovi, který podepsal pod tlakem sovětských poradců rozsudky smrti a to i nad svými dřívějšími soudruhy. Klement Gottwald se stal odstrašujícím příkladem politika, který se přiklonil k velmoci a byl jí dotlačen ke zradě národních zájmů. Je třeba vidět pravou tvář velmoci ke které se přikláníme nebo která nás pohlcuje, ne její masku kterou nám nastavuje ona nebo její pomahači u nás. Uvnitř KSČM, dosud kladné hodnocení Klementa Gottwalda některými, ovlivňuje i mladší členy, kteří se upřímně věnují přítomnosti a budoucnosti, minulost si dost neprostudovali a samostatně dost nepromysleli. Ideální by bylo, kdyby dogmatickým komunistům pohled na minulost opravili komunisté s větším rozhledem. Ale je tu nebezpečí rozkolu, nebo oslabení, proto asi i komunisté s rozhledem z otázek minulosti vybruslí polovičatě. Komunisté asi řeší otázku zda je důležitější v současné situaci jednota nebo pravda. Pravdu o minulosti tvoří úhrn přiběhů jednotlivých lidí a chceme - li vidět pravdivě, musíme si více příběhů poctivě prohlédnout.
ooooo V příloze Haló novin - Obrys-kmen č. 24 roku 2005 vyšel článek Jaroslava Sekery: Co srdce nebolí, to oči nevidí. V této úvaze se autor zabývá několika problémy. Jedním ze zvláště pozoruhodných je výzva směrem k sebekritice levice. Možná, že autora bolí, že mnoho komunistů nebolí dost, co pod marxistickými hesly pokazili, že to tedy ani nevidí. Autor si stěžuje, že není dost porozumění pro objektivní analýzu a sebekritiku a říká, že nedovede zodpovědět otázku proč tomu tak je. Ale že by na to opravdu nedokázal odpovědět? To totiž bolí, reflektovat vlastní stín hrozně bolí. Když jsme to v minulosti neviděli, raději se na to dnes také ani nepodívejme - je zcela přirozené stanovisko, pravá příčina neochoty k objektivní analýze. Dále by také taková reflexe mohla ohrožovat akceschopnost levice, mohli by ji opustit právě ti, kteří se ani “nechtějí podívat”, prostí i méně prostí “věřící marxisté”, kteří by se potom možná radikalizovali a opustili KSČM, nebude - li pro ně revoluční podle jejich starého přesvědčení. Uším komunisty snad stále lépe zní slova Josefa Skály na mezinárodní konferenci k 60. výročí osvobození, že “demokracii do Evropy vrátil především Sovětský Svaz“. (Haló noviny 29.4. 2005: Konfrontovat kapitál…). Je možná příjemnější např. v pořadu Kotel omlátit o hlavu současným prominentům z pravice všechny špatnosti vývoje po 89. roce, tak zvyšovat preference KSČM, přitom žádnou z položených otázek vlastně nezodpovědět, než dělat bolestivou analýzu minulosti. Mezi řádky je v úvaze Jaroslava Sekery možno vyčíst snahu o pokračování v reformaci a opatrný dotek citlivého místa.
ooooo Chceme - li se dovědět o tom, jaká současná KSČM je, máme její internetové stránky, internetový rozhlas a Haló noviny. Haló noviny po stránce formální tvorby novin mají velice dobrou kvalitu. Jejich nepolitická část je vysoce kvalitní. V politické části je dobré si všimnout, že existují stránky věnované dopisům čtenářů. Redakce má zpětnou vazbu na čtenáře a ví ke komu hovoří. Tomu zřejmě přizpůsobuje politickou část. Přizpůsobují se zvláště stálí přispěvatelé. Obsahy jejich článků jsou z největší části tím, co čtenáři chtějí slyšet, tedy propagandistickým ztvárněním starších i novějších událostí, ale vyskytuje se tam i dost hospodářských fakt podaných nám neodborníkům přijatelnou formou. Pokud se stane aktuálním téma které vyváženě zpracováno by hovořilo v neprospěch komunistické ideologie, je podáno velice obezřetně, asi aby ty ještě dogmatické čtenáře nepopudilo. Když je výročí nějakého zločinu z 50. let a ostatní noviny o něm referují, Haló noviny nepopíší vyváženě pravé příčiny a průběh této události. Pohledem historika ale jsou často velice dobře popsány události, které komunistickému pohledu nevadí. Vycházejí i články velice kvalitní. Haló noviny jsou upřímně vlastenecké, preferují slovanskou kulturu, kterou většina jiných novin zanedbává a propagují celkově kvalitní kulturu proti kultuře konzumentské. Příloha Obrys - kmen a také skupina Unie českých spisovatelů v ní vystupující při své výrazné levicovosti uchovává a propaguje kvalitní kulturu, která nyní z naší společnosti se vytrácí. Pohled do Haló novin nám přináší poznatek, že KSČM má svou kvalitní inteligenci. Její slovo k ekonomice by jistě mohlo kvalifikovaně oponovat současným liberálním ekonomům. Inteligence zaměřená na kulturu spravedlivě odsuzuje dnešní konzumentský a tržní směr kultury. Inteligence zaměřená politicky je v jakémsi tvůrčím hledání. Členskou základnu KSČM je možno z Haló novin pozorovat jako částečně reformovanou. Z toho je možno vyvodit jasný závěr, že antikomunismus u nás je kontraproduktivní. Komunisté sice rozměr zla za totality umenšují, ale současný antikomunismus je určován z největší části zájmem plných měšců a již téměř ne zájmem na svobodě projevu a na demokracii. Komunisté přesto, že nejsou reformovaní dost, jsou silou, která působí zdravě k tomu, aby ze střední a vyšší třídy byli vytlačeni podvodníci, kšeftaři a ti kteří bohatnou převážně spekulací. Bohatne - li celá společnost více v tržním prostředí, ať tedy je tržní princip využit, ale ať bohatnou nejvíce ti, kteří bohatství umějí skutečně rozmnožovat výrobou potřebných věcí. Marxisté říkají, že má převládat motiv hodnoty užitné nad motivem hodnoty směnné. Od minulosti do současnosti se mezi těmito motivy pohybujeme od extrému k extrému. Měli bychom hledat správnou rovnováhu.

Kdo by měl být vedoucí silou změny?

ooooo Pan Václav Klaus na zasedání Mont Pelerinské společnosti v Reykjavíku 22. srpna 2005 věnoval svoji přednášku úloze intelektuálů dnes. Řekl, že jejich hlavním cílem jsou jejich příjmy a jejich prestiž. Protože ty zajišťoval lépe silný stát, který je potřeboval, tíhnou k socialismu. Jejich ideje jsou utopické, spíše poetické než prozaické. Lépe se jim prý žilo v komunistickém režimu, který je potřeboval. Když přišla den ze dne svoboda, intelektuálové se stali první frustrovanou skupinou. Zjistili, že svobodná společnost nemusí využívat jejich služby natolik, jak byli zvyklí v minulosti. Jejich ideje jsou převážně ideje abstraktní, ne přímo aplikovatelné. Nezajímají je technické detaily nebo praktické obtíže. Zajímají se o vize a utopie. Obhajují přednosti konstruktivistického lidského záměru (oproti spontánnosti lidského jednání), přiklánějí se k podpoře jiných hodnot než jakými jsou svoboda a demokracie. Dále jsou vyjmenovány různé ideologie, které intelektuálové produkují a prodávají.
ooooo Ke konci přednášky je vyjádřena skepse vůči byrokratickým tendencím EU. Tomu bychom asi rádi zatleskali. Ale vraťme se k intelektuálům. Ze svobody která k nám přišla jsme téměř všichni měli radost. Ale nezasloužili se o ni zvlášť vysokou měrou právě intelektuálové se svými ideami? Pan Klaus místo aby jim vyjádřil vděčnost , se do nich tvrdě navezl. Profesně mezi intelektuály budou patřit lékaři, právníci, ekonomové, sociologové, psychologové, politologové, technická inteligence... Pan Klaus ale chtěl říci, že z těchto vyjmenovaných nebo nevyjmenovaných někteří jsou babráci a kecalové, kteří za peníze prodávají své nereálné představy.
ooooo Bude jistě užitečné, když intelektuálové se mezi sebou budou o reálnosti a nereálnosti různých představ přít. Tím se ale intelektuálská obec diferencuje a polarizuje, něco v ní převáží. Protože intelektuálové mají trenované mozky, jejich myšlení je nejvíce nezávislé, čekejme, že převáží nakonec to pozitivní a reálné. Jsou jistě intelektuálové dobří a špatní. Dobrý strojní inženýr vytvoří dobré strojní zařízení. Špatný může zastávat nanejvýš nějakou funkci v administrativě. Dobrý ekonom dobře řídí hospodaření menšího nebo většího celku, špatný ekonom po sobě zanechá spoušť. Mezi těmi, kteří více práce konají přemýšlením než rukama, po sametu nastala diferenciace. Jistě někteří byli frustrovaní. Někteří si však polepšili. Někteří spravedlivě, ale také jiní opět si za jednu reklamu vydělají víc než za dva koncerty. Je dobře, že trh takto upřednostňuje? Také z toho vzniká frustrace, oprávněná.
ooooo Trochu rozporné v přednášce připadá, že mezi nebezpečné intelektuály byli zařazeni i apolitičtí technokraté. Na jednu stranu jsou tepáni ti, kteří přicházejí s abstraktními neuskutečnitelnými ideami, kteří se nezajímají o technické detaily nebo praktické obtíže, na druhou stranu těm, kteří právě v tom jsou dobří je vytýkána apolitičnost. Tedy kde jsou na místě ideje a politika a kde znalost detailů? Kde, v kterých oblastech je třeba ponechat a hájit svobodu a kde je ji třeba omezit a důsledně uplatňovat odpovědnost? Není nyní ponechávána svoboda tam kde nemá být a omezována tam kde být má? Také je pravda, že jak si minulý režim vydržoval a preferoval svoje intelektuály - spisovatele a redaktory a jiné, tak i nyní jsou preferováni jiní. A nevybírá je pouze trh.
ooooo Nejsilnějším místem v obhajobě dokonale liberálního trhu v přednášce pana Klause je odvolání na F.A. von Hayeka a Johna K. Williamse. Jejich vyjádření jsou shrnuta do společného odstavce:
ooooo "Systém volného trhu neodměňuje "ani nejlepší, ani nejchytřejší" (John .K. Williams) nýbrž ty, kteří jakýmkoliv způsobem či formou uspokojují přání a preference ostatních".
ooooo Že systém volného trhu odměňuje ty, kteří nejvíce uspokojují přání a preference ostatních je z velké části pravda, ale naprosto není pravda, že je to podle míry příspěvku jednotlivce k celkovému produktu. Rozhlédněme se kolem sebe.
ooooo V komunistických novinách byla jedním autorem komentována zpráva z týdeníku Týden, že máme 13 100 dolarových milionářů. Autor vypočítává, že nejbohatší z nich vlastní 80 miliard, že tedy od roku 1990 muselo jeho bohatství růst průměrně o 14 milionů Kč za den. Zkusme k tomu dodat:"Proč ne?" Některé myšlenky a příčiny mohou v bohatnutí společnosti učinit závratný pokrok. Řekněme, vynález parního stroje. Pokud někdo přišel na převratnou technologii, mohl získat všech 80 miliard za práci jednoho týdne.Pokud však trh zjistil správně "míru příspěvku jednotlivce k celkovému produktu" našimi miliardáři, museli jsme všichni zbohatnout o vícenásobek jejich jmění. Ale vidíme, že teprve po 15 letech po sametu se nám v průměru začíná dařit lépe. A je tu podezření, že tu jsou mnozí další neodhalení Kožení, kteří byli kdysi tak chváleni.
ooooo Trh funguje, ale má být zbožím všechno? Kam trh nepatří a přesto tam je a kam se ještě tlačí? Dnes naše pravice (zvláště ODS) zatlouká všechny špatnosti prvních deseti let po sametu a vychvaluje i to co chválit nelze. Levice zase (zvláště komunisté) všechny špatnosti přítomnosti odhalují (což je správné), ale z minulosti obhajují více než je zdrávo a bolestivému hodnocení minulosti se vyhýbají. Pouhé formální omluvy nikam nevedou. Zaslepené antikomunisty nepřesvědčí ani sto omluv. Spravedlivě myslící lidé hodnotí pravdu a otevřenost.
ooooo Ale vraťme se k intelektuálům. Tentokrát z opačného pólu, kde také intelektuál hodnotí intelektuály. V komunistických Haló novinách v příloze Obrys- kmen byl otištěn podnětný článek Zdeňka Frýborta: Století intelektuálů. V druhé polovině tohoto článku autor říká, že "...žádní intelektuálové už nezbyli." Dále: "Právě "smysl", tuto ryze intelektuální kvalitu, dnes přisuzuje pouze Trh,…“ …(Racionalitu) "v lepším případě nahrazuje "duchovnost", která není Trhu nebezpečná, protože nedokáže vypracovat alternativní projekt..." "...Soudcem, který nad ním (intelektuálem) vynesl ortel je Trh a popravu provedla Televize." Pro autora tohoto článku duchovnost je neschopná, bezzubá a intelektuálové buď davše se do služeb politiky jsou pohlceni Trhem, nebo musí přiznat, že prohráli a jsou odsouzeni do nebytí.
ooooo Na první pohled to tak skutečně vypadá. Například pan Ludvík Vaculík si dobře troufnul na totalitu, ale s mafiánským kapitalismem si už neví rady. Charta 77 se po instalaci kapitalismu rozešla. Jistě bychom našli mnoho dalších příkladů.
ooooo Pan Frýbort píše, že intelektuálové již jsou popraveni (přesto píše další články a snad i překládá), pan Klaus zase varuje před jejich idejemi a říká, jak prorocká slova vyřknul Hayek, když řekl, že "je pouze otázkou času, než se názory intelektuálů stanou řídící silou politiky". Ono to není tak nové. Již Plato a Sokrates chtěli, aby v obci vládli filosofové a když jsme měli prvním prezidentem skutečného filosofa, úroveň a prestiž našeho státu byla proti okolí a dnešku obrovská.
ooooo Jaké skutečné místo tedy mají intelektuálové zaujmout? Nejlépe by bylo, kdyby se vyplnilo co nejdokonaleji proroctví Hayekovo, aby se skutečně stali řídící silou, ale jen jejich lepší část, ta, která upřímně preferuje všeobecně lidské ideály. Vedle toho ale by intelektuálové neměli mít chyby, které vypočítává pan Klaus. To znamená, že by měli být realisté, měli by si poradit i s řešením praktických potíží, měli by se zabývat technickými detaily, měli by být odborníky, kteří ovládají teorii i praxi. Praxe nakonec odhalí nedostatky všude. Ve výrobě, obchodu i v politice. Žel, často pozdě.
ooooo Kdo jiný by si uměl poradit se světem jaký je lépe než intelektuál? Skutečný intelektuál nikdy nebude popraven Jako zde byl odedávna, bude i v budoucnu. Jen je nutné, aby se opět "našel". Co to asi znamená? Mnoho se již napsalo o tom, že vzdělaný člověk je buď intelektuálem nebo politikem. Chápeme jistě, že je na tom něco pravdy. Ale jen ta jistá část. Když někdo říká, že politik již nemůže zůstat intelektuálem, říká, že intelektuál v praxi musí slevit ze svých dokonalejších představ. To je ovšem pravda, dokonalejší představy nelze uskutečňovat příliš rychle, ale také není nutno na ně rezignovat. Pravý intelektuál intelektuálem zůstane vždy. Tomáš Masaryk intelektuálem nikdy být nepřestal.
ooooo V současnosti odpor k proniknutí tržního principu do všech sfér společnosti vyjadřují z intelektuální obce tak zvaní levicoví intelektuálové. Ale žádoucí by bylo, aby i ti intelektuálové, kteří se přiklánějí k tržnímu hospodářství, aby se postavili proti bezohledné hrabivosti, za fér soutěž, za to, aby se dařilo tomu, kdo tvoří skutečné hodnoty, za postih podvodníků. Není - li možné ze stran vytvořit politickou platformu spojení levice a středu, bylo by velmi přínosné a progresivní, aby taková platforma byla vytvořena na mimostranické půdě odborně zdatnými intelektuály. Ti by ovšem museli přinést tu oběť, že by mnoho práce udělali zdarma, jen z přesvědčení, protože politici jim nebudou chtít poskytnout prostor v televizi, budou je vytlačovat z čtenějších novin, raději tam pustí spoustu hloupostí. Politici nyní raději nechají ovlivňovat veřejné mínění těmi, kteří jsou na nich závislí a kteří budou propagovat záměry jejich.
ooooo Stanou - li se intelektuálové skutečnou avantgardou, dalšími kroky by mělo být získání autority u občanů, aby byl překonán postoj, že nemá význam se o něco snažit, že “my obyčejní lidé stejně nic nezmůžeme”. V roce 1968 jsme viděli, že mnoho lidí se angažuje, když je vede někdo s kým souhlasí a komu věří.

Tedy

ooooo je třeba směřovat k tomu, aby se občané světa vymanili z područí nejbohatších monopolů a bank, které jsou schopny dokonalé sociologické analysy a nepozorovaně působí prostřednictvím jejich sítí k udržení jejich totálního vlivu a moci.
ooooo Je třeba tento dlouhodobý úkol začít postavením rovnocenné síly v analyse chování těchto monopolů.
ooooo Vedle probíhajících občanských revolt je třeba směřovat k zvýšení morální síly ve společnosti, tedy obětavosti, trpělivosti a znalosti. Takové znalosti, aby i v širokých vrstvách vzrůstala imunita k propagandám.
ooooo Je třeba, aby v řadách inteligence se vytvořila taková organizovaná část, která by byla schopna předložit program pro osvětu širší společnosti občanů a stát se přirozenou autoritou v řízení a postupu společnosti proti manipulacím nejbohatšími monopoly propojenými s politickou sférou.
ooooo Největším nepřítelem ale nejsou monopoly. Největším nepřítelem je naše hrabivá a konzumentská morálka. Pomocí ní jsme nadnárodními korporacemi ovládáni.


Autor souboru ZDOLA1OP2.DOC, zaslaného poštou na disketě, chce zůstat v anonymitě a neuvedl své jméno. Výslovně si nepřál žádné úpravy textu ani změny stylistiky či pravopisu. Text eseje je uveden v plném znění s maximální snahou vyhovět jeho přání ve formátu html. (a při střední velikosti zobrazení v prohlížeči Explorer). NETSOCAN autorovi alespoň touto cestou děkuje za zaslání textu brožury i za jeho společenskou a humanistickou angžovanost.


FrS, 1. května 2007

NETSOCAN