NETSOCAN
Číslo 4 -- DUBEN 2009 --- Ročník VIII.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o České odbory jako neuvědomělý kapitalista
AKTUALITY
o Proč z nás bankéři a politikové dělají idioty?
o Privatizace letiště
o Josef Vít
o Obama v Praze: Vzkažme mu, že radar nechceme
o Iniciativa Ne základnám
Ekonomické studie
o Ekonomické zákony, etika a paradoxy
Existuje východisko?

o Silvano Borruso
o Signoraggio nebo-li panské – a frakční rezerva
o Sandro Pascvucci
o Seigniorage, signoraggio II Panské a služné
o Penoptes
GLOSY
o Staří versus mladí – jedna ku nule
o Miloslav Štěrba
o T. Baťa to věděl už tehdy - Příčinou je morální bída!
o Jana Mašková
ČLÁNKY
o Kauza Vítkov
o Josef Vít
o Jak Věci veřejné kandidují do Evropského parlamentu...
o Ing. Kateřina Amiourová
o Ať si je, jaký je! Je náš!
o František Stočes
o Velikonoce socana
o Miloslav Štěrba
o Problémy Strany zelených nikoli s biomasou, ale s komunisty
o Miloslav Štěrba
Zahraničí
o Demonstrace za sociální ptáva v Brazilii
o Josef Mikovec
NETSOCAN MONITOR
o David Duke, věrozvěst rasismu
o Diplomat: K odchodu z Ahmadínežádova projevu zaveleli Češi
o Bojkotujme volby, ať žije revoluce
o Doufám, že to voliči ČSSD spočítají, říká Havel
o Ekonomické zákony, etika a paradoxy...
o Morganatická společnost
o Malý velký farmaceutický skandál
o Reader´s Digest
o Lisabonskou smlouvou skončí NATO
o Bojkotujme volby, ať žije revoluce
o Poznámka k R. Dolečkovi


o

o
o
České odbory jako neuvědomělý kapitalista

Po demonstracích zaměstnanců kupuje v roce 2001 sklárnu v Květné Odborový svaz pracovníků sklářského, keramického a bižuterního průmyslu spolu s ředitelem J. Hefkou. Odbory získávají 51% podíl, ředitel J. Hefka má podíl 49%. Součástí koupě skláren bylo i zdravotní středisko, které je přímo v areálu skláren, kulturní dům a bytovky. Kupní cena nebyla zveřejněna.

Posléze byla obnovena výroba, sklárna začala vydělávat a našla si údajně trh v Rusku. V této fázi odbory svůj podíl prodávají (ale patrně ne celý, zřejmě si spolu s Hefkou ponechávají majoritu. Prodejní cena nebyla opět zveřejněna, odbory údajně neprodělaly: „Částka byla podobná, za jakou jsme sklárnu kdysi sami koupili," uvedl předseda odborového svazu Vladimír Kubinec.“

Předseda OS sklářského průmyslu JUDr. Vladimír KUBINEC o koupi v roce 2000 rovněž říká: „…pokud by se jiný majitel našel, určitě bychom tento nápad nedostali, protože si myslím, že odbory mají jiné poslání, než zachraňovat zavřenou sklárnu.Myslím si, že to není rarita jen v ČR, ale možná i v Evropě...“

Až potud by to tedy bylo vcelku OK, kdyby předseda OS sklářského průmyslu JUDr. Vladimír KUBINEC nedodal: „Tím nechci říci, že by někde jinde odbory nevlastnily podobný majetek, já osobně vím, že v Izraeli jsou odbory největším vlastníkem, ale je to zřejmě ojedinělá věc…“ A zdá se, že i díky našim odborovým bossům ojedinělá zůstane… Čeští odboráři prostě nechápou podstatu podnikatelské kultury, která platí pro kapitalistu i odbory a spočívá v tom, že kapitalista svůj majetek rozmnožuje a snaží se expandovat; a ne, že se ho zbavuje.

Pokusy o odborové podnikání přitom nejsou ojedinělé ani v rámci Evropy. Připomenout lze podnik národně socialistické odborové ústředny MELANTRICH který se za skvělého vedení generálního ředitele Jaroslava Šaldy stal jedním z největších mediálních podniků tehdejší střední Evropy. Na druhé straně možno vzpomenout nedávný a nedůstojný krach banky rakouských odborů, BAWAG. O nynější ČSSD škoda mluvit. Ta jen může vzpomínat na své někdejší hospodářské zázemí, které ji činilo nezávislou na stranických příspěvcích i státním rozpočtu.

Informace médií o zkrachovalé sklárně v Květné, kterou od Crystalexu koupily a poté opět prodaly odbory …
Jedna z posledních tuzemských skláren funguje i díky odborářskému experimentu
Potyčka před sklárnou zůstane bez trestu
Diskuse k článku
Odbory koupily zavřenou sklárnu
Crystalex prodal sklárnu odborům
Odboráři prodali Moravské sklárny Květná


(Redakce)








o



NETSOCAN MONITOR


David Duke, věrozvěst rasismu
Už při studiích se Duke zapojil do protestů proti pozvolnému odbourávání segregačních zákonů a na jednu z demonstrací přišel v roce 1970 v nacistické uniformě. O čtyři roky později se stal Velikým mágem (tradiční titul - pozn. red.) Rytířů Ku-klux-klanu. Za jeho vedení prošel klan řadou reforem. Zprofesionalizoval se a začal se úspěšně prezentovat v médiích. Organizace také tehdy poprvé začala do svých řad přijímat ženy či katolíky a Duke horoval především pro nenásilné metody boje. V roce 1978 ovšem z klanu odešel a založil si Asociaci pro vývoj bílých lidí... V 80. letech se Duke pokusil proniknout do politiky... v roce 1989... se dostal do Louisianské sněmovny reprezentantů... Za jeho otevřeně rasistické názory ho v liberálních Spojených státech nikdo nikdy nepotrestal. V roce 2002 ho ale soud poslal na 15 měsíců do vězení za daňový únik... Dukea proslavily jeho knihy. Už v roce 1998 vydal Moje probuzení a o čtyři roky později dílo s příznačným názvem - Židovský rasismus... V USA je znám svými rasistickými a antisemitskými postoji. Patří mezi popírače holokaustu. (Lidové noviny, 22. dubna).

Na článku, jehož autorem je Josef Drchal, je pozoruhodná věta: "Za jeho otevřeně rasistické názory ho v liberálních Spojených státech nikdo nikdy nepotrestal." Autor tím prokazuje otevřené totalitní myšlení, neboť trestání člověka za názor, totalitním nepochybně je. Člověk by měl být trestán pouze za skutek, za čin! Může být samozřejmě potrestán i za verbální či jinak vyjádřený názor, ale jen v případě, že k nějakému trestnému činu podněcuje, nebo se dotýká něčí cti. Duke jak vidno v USA nikoho ani neuráží (žádný černoch ho nežaloval), ani nevyzývá k násili; zato v Česku je člověk persona non grata již kvůli názoru. Úplně tragikomické je, že člověk, který v USA může být poslancem Louisianské sněmovny reprezentantů, nesmí mít v ČR svobodný proslov ani na akademické půdě, a že promluvit by ho tam nechal někdejší totalitní komunista Ransdorf... Karel Kryl by nespíše - a již podruhé - poznamenal, že žít bez svobody slova, to už je zase na emigraci...



Diplomat: K odchodu z Ahmadínežádova projevu zaveleli Češi
Když íránský prezident Mahmúd Ahmadínežád včera na konferenci OSN prohlásil, že Izraeli vládnou rasisté, západní diplomati se na protest zvedli a opustili sál. Pokyn k odchodu zástupců Evropské unie dali Češi... Ne na začátku projevu, protože nemůžeme předem předpokládat, že se bude vyjadřovat špatně. Všichni musí podle svobody slova dostat svou šanci. Ale jakmile napadl Izrael jako rasistický režim, v tu chvíli opustily všechny členské státy Evropské unie sál. Bylo to na pokyn českého předsednictví. ...byli jsme propojeni s představiteli dalších států, s nimiž jsme si na to kývli. Bylo přesně předem stanoveno, za jakých okolností státy EU opustí sál. A jakmile se jedna z těchto situací naplnila, okamžitě jsme vstávali... Ženevská konference navazuje na jednání, které se konalo v roce 2001 v jihoafrickém Durbanu... Ani tehdejší jednání se ale neobešlo bez diplomatických roztržek. Kvůli protiizraelským postojům některých arabských zemí, které chtěly sionismus definovat jako rasismus, opustily tehdy fórum americká a izraelská delegace... (iDNES, 21. dubna).

Vpodstatě lze říci, že modrým, zeleným a černým Čechům, předsedajícím Evropě, se podařilo urazit celý svět! Nejprve Entropou urazili celou Evropu, poté Topolánek blábolem o cestě USA do pekla urazil Spojené státy, a nakonec máváním Veroniky Stromšíkové (na které mohli někteří evropští delegáti oči nechat) v Ženevě urazili i zbývající státy světa.



Bojkotujme volby, ať žije revoluce
Odmítnutím podzimních voleb by občané řekli ne dalšímu nemravnému a nekompetentnímu působení stávající politické elity... Česká politika už řadu let postrádá jakýkoliv myšlenkový obsah. Nastal proto čas smést zkorumpovaný systém i s jeho představiteli... Vytvořme nenásilnou revolucí novou politickou elitu, která by připravila novou ústavu a předložila ji občanům ke schválení v referendu. Česká politická elita představovaná parlamentními stranami dlouhodobě selhává ve svých základních funkcích. Nedokáže definovat český zájem... České předsednictví v Evropské unii to smutně dokládá. Úspěch předsednictví by český zájem dokonale naplňoval... Česko by tím potvrdilo smysluplnost své politické svébytnosti a pochybovačům ukázalo, že i malé státy mohou konstruktivně přispívat mezinárodnímu společenství. Namísto toho se odehrála trapná tragikomedie. Česká vláda v polovině svého předsednictví padla a politici se začali handrkovat, kdo předsednictví dokončí. Česko tím potvrdilo a prohloubilo negativní předsudky o své nespolehlivosti a neschopnosti... Fiaskem v čele EU vrcholí dlouhodobá agonie české politiky... Boj o moc, který k politice nutně patří, tudíž nemá charakter ideového střetu o definici a prosazení celospolečenského zájmu. Jde výlučně o střet individuálních zájmů jednotlivých politiků a kolektivních zájmů klientelistických sítí, na něž jsou tito politici se svými stranami napojeni... Myšlenky jdou stranou. Zatímco opoziční ODS ostře odsuzovala evropskou ústavní smlouvu, titíž politici ve vládních funkcích za téměř totožný dokument bojují. Zatímco politici vládní ČSSD vedou neformální jednání s USA o zapojení do protiraketové obrany a posílají naše vojáky do Afghánistánu, opoziční ČSSD o tom nechce slyšet. ( Lidovky , 18. dubna).

Autor eseje, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů Praha a politolog Petr Drulák, vyzývá ke vzniku nového Občanského fóra. To by ještě nebylo tak špatné. Jenže kromě obecných frází o potřebě změnit ústavu, vůbec nepředkládá žádný program. Dokonce ani neříká, v čem by se ta ústava měla změnit! Ekonomický program rovněž nepředkládá. Co to je český zájem rovněž nedefinuje. Kdo mají být ony nové české elity rovněž nejmenuje. Nelze ani říci, zda mu více vadí fiasko českého předsednictví v EU, v tom smyslu, že tam působily zkorumpované elity, nebo spíše to, že tyto zkorumpované elity byly svrženyˇ českou levicovou opozicí. Není tedy vyloučeno, že kdyby ve volebních preferencích měla dnes převahu nynější koalice, tak by po revoluci tak silně nevolal, volal-li by vůbec. Ale poněvadž hrozí vítězství levice, šturmuje do revoluce. Zatímco je jeho popis společenských problémů, jeho společenská diagnoza, velice realistická, jeho terapie by v podzimních volbách patrně vedla k vítězství ODS! Přitom cesta vpřed je vcelku jasná a znamená prosazení referenda ve státě, odvolatelnost poslanců, přímou vnitrostranickou demokracii v politických stranách a socialistickou demokracii. To by ale autor asi spíše chápal jako kontrarevoluci...



Doufám, že to voliči ČSSD spočítají, říká Havel
Podle mne to byla kudla do zad. Nikdo přesně neví, co tak hrozného vláda provedla, aby musela padnout tak náhle a v nejnevhodnějším možném okamžiku. Vím samozřejmě, že to nebyl vlastizrádný úmysl, ale spíš jen pitomost... Vím jen, že mě dost štvalo, když Václav Klaus, ODS i jim blízcí novináři vydávali sociální demokraty – hanlivě nazývané socialisty – za někoho lehce prašivého. Proti tomu jsem vystupoval... Lepší, než se bát, by bylo komunisty nevolit a sociální demokraty jen v případě, že se s komunisty odmítnou spojit a nebudou dělat takové žerty, jako byl ten poslední s pádem vlády... A co už vůbec nechápu, je, proč v té dnešní překlenovací vládě nesmí být zřejmě nikdo z vlády předchozí, vinou čehož odpadl například i autentický nestraník Schwarzenberg... Zkrátka a dobře: systém hypertrofovaného stranictví, kdy stát dělá jen to, co mu nařídí strany, selhal, a tak politiky nenapadlo nic lepšího, než zkusit systém absolutního nestranictví... Jak to je s „justiční mafií“, nevím. Leccos jsem k tomu četl, například Ceplův rozsudek, leccos mi připadá divné, ale ten poněkud tupý a bezhlavý hon na paní Veseckou mi připadá trochu podezřelý, snad proto, že nikdo jasně a přesně neřekl, co vlastně ona jako taková provedla... Zmařit Lisabon a odmítnout zdvořilý americký dotaz o eventuálním radaru v Brdech je přímou cestou do Jižní Osetie. Myslím, že Rusům je ten radar celkem lhostejný... Ale za to, co napovídám při různých narkózách, neručím. (Lidovky, 17. dubna).

Zdá se, že pan exprezident se rozhodl, a velice úspěšně, konkurovat perlorodkám. Tento rozhovor nepochybně patří na čestné místo hned vedle jeho přísahy na Ustavu Československé socialistické republiky a slibu, že bude státničit jen do prvních svobodných voleb. Ale vezměme to popořádku. 1) Svržení koaliční vlády, postavené na zkorumpovaných či vydíraných přeběhlících, je podle Timura kudla do zad, pitomost i žert. 2) Sociální demokraté nemohou být socialisty nazýváni hanlivě, ale posměšně (a dosti oprávněně). Nebo se snad pan Havel, když za něho přijel orodovat prezident Mitterand, ohražoval, že o takového socialistického hanbáře nestojí? 3) "Autentický nestraník Schwarzenberg"... – tady perlorodky přímo blednou závistí! Kníže je autentickým nestraníkem nejspíše jen proto, že zde neexistuje roayalistická strana, schopná se prodrat do parlamentu. 4) Co ta Vesecká vlastně provedla? Inu, maličkost, pane exprezidente. Jenom porušila jakýsi zákon... 5) Zřízením US radaru v Brdech se Jižní Osetii vyhneme je o málo, neb skončíme hned vedle - v Gruzii... 6) Zatracená narkóza!



Ekonomické zákony, etika a paradoxy Existuje východisko?
Obyčejní lidé (masy) si nepřestávají dělat iluze, že je to stát, kdo vydává peníze. U drobných to bývá pravda. Z těch si stát bere své vysmívané panské, o které nestojí za to se prát tak, jak činí mnozí nadšenci, jež jej vyžadují „pro lid“. Emisi papírových peněz si naopak uzurpoval bankovní systém hned po Waterloo (1815). Ti odekorovaní a opéřovaní mocnáři na Kongresu ve Vídni byli všichni představiteli vlád zadlužených u bank až po poslední vlásek na své hlavě. Bylo jen otázkou času, kdy jednotlivé státy postoupí monetární suverenitu finančním mocnostem.
Dnes panské z emise papírových peněz v Evropě shromažďuje Centrální evropská banka (BCE) v Bruselu. Ale jeho dosavadní výše dosahuje stěží 5% celé monetární emise (pozn. překl.: tj. peněz papírových i virtuálních dohromady). Ani za něj nemá cenu bít se jako lev. Opravdovou loupeží je monetární emise ve formě kreditu ze strany obchodních bank. Podvod nespočívá v ničem jiném, než v ubohé základně hotovosti, jež umožňuje vyemitovat kredit 10-12 krát větší (jde o tzv. frakční rezervu hotovosti), čemuž se však říká „půjčka“ i když jde o pravou a skutečnou emisi peněz ve formě vytvoření kreditu (nikoliv hotovosti). Materiální emisí je podepsaný poukaz v okamžiku, který rozhoduje o tom, že proběhnou informace na účet příjemce. Domnívajíce se, že jde o půjčku, snaží se podepsaný vrátit pomyslný kapitál (27) a zaplatit dohodnutý úrok.
Druhou loupeží, ještě větší, je veřejný dluh: Centrální banka vytváří peníze z ničeho a „zapůjčuje je“ státu, vznášeje nároky na úroky (nikoliv na kapitál, který by dluh umořil) zpoplatňujíc toho, kdo pracuje. Že se nikdo neptá: „Ale proč tohle musí dělat zrovna centrální banka? Nemohl by to udělat stát, s penězi osvobozenými od dluhů?“ (28) – to je díky zauzlení, zkomolení, podvodu Adama Smithe a jeho následovníků, jimž se podařilo zamlžit vidění sedmi generacím podvedených.
Je velmi málo těch, kdo vědí – a mnozí dobře smýšlející by se vyděsili, kdyby si přečetli, že instituce zvaná centrální banka je bod číslo 5 Komunistického manifestu z roku 1848. „Náčelník pro zmatené hlavy“., jak to nazval Henry George, říká ve svém Manifestu: „Koncentrace bohatství v rukou státu prostřednictvím národní banky s exkluzivním monopolem“.
Od té doby se idea této instituce po světě rozlévala jako olej na vodě (29). Centrální banky emitují peníze pod taktovkou Světové banky. Její dnešní politika spočívá v tom, že dovoluje tzv. Skupině dvanácti mít relativní hojnost hotovosti, a zbytek světa (kromě těch zemí, které se neodvažují této politice vzdorovat) ať se zařídí jak umí – pomocí „půjček“ peněz od nikdy nepojmenovaných „dárců“. Což znamená, že centrální banky chudých zemí emitují hotovost právě tak dostačující pro vyrovnávání množství „vypůjčených“ dolarů. Logický základ této politiky nebyl nikdy vysvětlen. Její účinky však vysvětluje Hernando De Soto v The Mystery of Capital (Záhada kapitálu): jmění v rukou chudých celého světa dosahuje podle jeho výpočtů výše 9,3 tisíc miliard dolarů. Ale tento kapitál je jako motor zadřený pro nedostatek maziva. Tento nedostatek hotovosti udržuje chudé země ve stavu permanentní deflace, se všemi sociálními problémy, které jí následují (30).
Komerční banky prázdnotu vyplňují, ale neemitují hotovost, ony emitují kredit, jak již bylo vysvětleno – a ten emitují jen „akreditovaným“ – tj. několika málo vyvoleným (rozuměj: již bohatým). Kteří se samozřejmě obohacují ještě více – a nikoliv kvůli „vládním intervencím“.
Kromě toho kreditu banky tvoří zmatek, díky němuž prosperují. Je v jejich zájmu šířit historky, díky nimž ohlupují veřejnost již 400 let (31):
- Že půjčují peníze uložené střadateli.
- Že papírová hotovost je „krytá“ zlatými ingoty, ze kterých vytvářejí pěknou výstavku ve svých suterénech.
Žádný z těchto předpokladů není pravdivý, ale oba dva stačí k tomu, aby pokračoval zmatek v myslích většiny lidí – peníze=kredit/hotovost. Rozdíl mezi penězi a kreditem je kvalitativní, nikoliv kvantitativní; ovšem „moderní“ mysl je zvyklá uctívat kvantitu a pohrdat kvalitou – a tak velmi nesnadno může pochytit rozdíl…
. Emise kreditu a manipulace s ní ve velkém měřítku vytvořily z ničeho finanční mýdlovou bublinu monstrózních proporcí, jíž Bernard Lietaer (33) nazývá „globální kasíno“ jež nemá, nebo jen nepatrně, cokoliv společného s reálnou ekonomií výroby a směny. V roce 2001 tato bublina dosáhla cifry 98 tisíc miliard dolarů. Tři roky poté vystoupala na 140 tisíc miliard. Jestliže světová ekonomika (výroby a směny) nepotřebuje více než tři tisíce miliard, není těžké si představit, co by se stalo, jestliže by se tato tísnivá otázka jednoho krásného dne přelila na trh produkce a spotřeby.
Vlády, což je logické, se pokoušely zmocnit části těchto „peněz“. Ale jejich neschopnost se snoubí s jejich absolutní neschopností uložit tu nejskromnější Tobinovu daň ve výši 0,2-0,5% na tisíce miliard, které překračují hranice každý den. ( Netsocan , 18. února).

Zmíněny budou alespoň dva historické případy, které autor považuje za funkční:
"První experiment se odehrál ve Schwanenkirchen, v Německu, v roce 1930. Pan Hebecker, pán uhelného dolu, udržoval důl otevřený po celou dobu ekonomické deprese tak, že emitoval bony Wära jako prostředek směny. Jeho horníci dostávali 90% platu ve Wära /Waera/ a kdo dostával Wära /Waera/, mohl je naopak směnit za uhlí. Každý bon Wära /Waera/ podstupovalo gesellianovské znehodnocování (69) jež byl naprogramováno pro zvýhodnění rychlého oběhu. Věcička fungovala tak dobře, že přilákala pozornost mamonu v obleku kancléře Heinricha Brueninga (1885-1970). Ten neztrácel čas a Schwanenkirchen zrušil a vydal dekrety-nouzový zákon, ještě téhož dne a násilím, proti emisi jakýchkoliv neoficiálních peněz." Dalším příkladem je počin Michaela Unterguggenbergera (1884-1936), starosty městečka Woerglu v rakouských Tyrolích a zmíněn je i případ Henryho Forda (1869-1947), "Jsa bez dluhů, mohl Ford zpětinásobit minimální mzdu svých dělníků a zvýšit platy natolik, že to jeho lidem umožňovalo koupit si auto, které vyráběli." Atd. V každém případě lze Borussovu studii doporučit k přečtení, a existují i názory, že tato studie daleko překonává Marxův Kapitál.



Morganatická společnost
Co mělo být místo gender? Jasné upozornění, že dají-li se ženám podmínky psychicky se pozvednout tak, aby dospěly až k vytváření ženských řešitelských týmů (to zatím umějí jen kluci, stále nevím o tom, že by si nějaký dámský spolek založil továrnu, leda tak svatební salon, a když mluvím o řešitelských týmech, nemám na mysli spikávání nanicovatých fiflen) – jelo by všechno na 200% či více. Místo vývoje máme jen strnulost. ( Zvědavec , 25. února).

Autorka eseje, Kateřina Amiourová, na příkladech dokazuje, že česká (i západní) společnost se deformuje a ztrácí svou životaschopnost, neboť přestává vnímat i respektovat pravdu a opouští tak jeden základních principů nutných k přežití každého organismu: "Totéž bylo u Morgany – nad pravdou, vírou a pravostí – grálem, z nějž se všechno rodí – zvítězilo její velké ego s důsledkem rození nestvůr," připomíná KA. Vybraná pasáž je dalším aspektem pro vysvětlení, proč je tak málo úspěšných žen ve vrcholové politice. A svým způsobem i vysvětluje naprosto tristní fakt plynoucí z analýzy intranetové diskuse v ČSSD:



Malý velký farmaceutický skandál
NAS (alias Nucleo antisofisticazioni e sanita del Arma) je sekce italských karabiníků specializovaná na otázky ochrany zdraví a sofistikované delikvence. Až do lednu 2006, kdy zabušila na dveře italského národního úřadu pro schvalování léků (AIFA), bylo její největší kauzou odhalení masového předpisování léků mrtvým duším (tunel ve výši několika miliard euro, kdy lékaři dostávali provize od farmaceutů, ti kasírovali z pojišťoven, lékárny likvidovaly léky)... Tentokrát NAS po dvou měsících odešel z AIFy s několika metráky dokumentů, a přidělený torinský prokurátor Raffaele Guarnielo ze sdružení pro ochranu spotřebitelů nařídil výslechy představitelů agentury i členů technicko-vědeckých komisí. V srpnu 2006 se zdála být kauza skoro u konce a Mario Pappagallo a Mario Sensini podali pro Corriere della Sera zprávu o bezcenných lécích autorizovaných jako vyhovující, o zjevně falešných klinických studiích a korupčních vztazích, nikoliv ojedinělých, ale systémových.... Zmíněný prokurátor se dal slyšet, že z šetření vyplynou některé užitečné teoretické poznatky, potřebné pro další ochranu spotřebitelů – pacientů, před tímto typem zločinnosti lékařů, farmaceutů a zkorumpovaných bílých límečků. Bylo by velmi užitečné tyto poznatky získat a aplikovat je na našem území, ale je to stejně těžká věc, jako vůbec sestavení jakékoliv pracovní skupiny... Nutno podotknout, že současný stav při schvalování léků je takový, že národní úřady brání spíše producenta místo pacienta a schovávají se jeden za druhý... Jestliže tvrdím, že... do seznamů léků hrazených pojišťovnou se nemusely dostat léky nejúčinnější, nejvhodnější a nejbezpečnější zároveň, je to proto, abych rozvířila debatu o lékové bezpečnosti před formulováním standardů řízené péče, protože to bude opět chvíle, kdy lze korupcí vhodné osoby zajistit farmaceutické firmě co nejlepší zisky. Nehledě na to, že pokud budou mít hlavní slovo pojišťovny a společnosti sloužící k vytváření zisku, budou medicínská hlediska potlačována a nelze ani vyloučit, že nedojde k částečnému či úplnému sabotování zájmu na správném fungování systému předávání zpráv o nežádoucích účincích (Koneckonců: poškozené také bude třeba léčit, další penízky). Ve zkratce: důsledky korupce ať morální či faktické se stanou totálnějšími... Odhaduje se, že až 51% léčiv ihned po svém schválení k prodeji vykazuje nežádoucí účinky, a nežádoucí účinky léků jsou také v Americe považovány za čtvrtou nejčastější příčinu úmrtí! ( Zvědavec , 25. února).

Celý titulek článku autorky Kateřiny Amiourové, nabitého faktografickými argumenty, zní "Malý velký farmaceutický skandál ...a další argument proti privatizaci nemocnic a systému řízené péče". Závažnost podtitulku autorka akcentuje i v diskusi pod článkem: "...inu každá nemocnice si přeci vybírá dodavatele – a když jde jen o zisk, lékařské nároky padají tak rychle, jak malý je průsak informací o rizicích do všeobecného povědomí."


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


Lisabonskou smlouvou skončí NATO (Jiří Payne, blog iDNES)

Lisabonskou smlouvou přecházejí kompetence v obraně z členských států na EU, když nově říká: „Unie vede společnou zahraniční a bezpečnostní politiku." Nebo podle článku 22, odst. 2 písm. a) chce Unie „chránit své hodnoty, základní zájmy, svou bezpečnost, nezávislost a celistvost". Stanoví se i konkrétní postupy: „o strategických zájmech a cílech" rozhoduje Evropská rada (čl. 22 odst. 1) a to výhradně na návrh vysokého představitele nebo Komise. Jednotlivý členský stát tedy nemá ani právo konkrétně nic navrhnout, může jen požadovat zařazení diskuse na pořad jednání Rady. Článek 23 konstatuje, že pravomoci EU se vztahují na všechny otázky týkající se bezpečnosti. Aby bylo zcela jasno, že nikdo nesmí mít jiný názor, čl. 23. 3. stanoví, že „Členské státy aktivně a bezvýhradně podporují zahraniční a bezpečnostní politiku Unie ... a respektují činnost Unie v této oblasti." a přikazuje se, že členské státy se „zdrží jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie" (Čl. 23 odst. 3).
Severoatlantická smlouva, která ustanovuje NATO, říká: „Každá ze smluvních stran prohlašuje, že žádné její současné platné mezinárodní závazky vůči kterékoli jiné smluvní straně nebo kterémukoli třetímu státu nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy, a zavazuje se, že nepřijme žádný mezinárodní závazek, který by byl s touto smlouvou v rozporu." (článek 8). Protože Lisabonská smlouva znamená bezvýhradný závazek v oblasti bezpečnosti vůči třetí straně, kterou je Evropská unie, představuje porušení Severoatlantické smlouvy a dnem ratifikace Lisabonské smlouvy NATO končí.

Bojkotujme volby, ať žije revoluce (Petr Drulák, Lidovky, 18. dubna)

Česká politika už řadu let postrádá jakýkoliv myšlenkový obsah. Nastal proto čas smést zkorumpovaný systém i s jeho představiteli. Vytvořme nenásilnou revolucí novou politickou elitu, která by připravila novou ústavu a předložila ji občanům ke schválení v referendu... Česká politická elita představovaná parlamentními stranami dlouhodobě selhává ve svých základních funkcích. Nedokáže definovat český zájem... České předsednictví v Evropské unii to smutně dokládá. Úspěch předsednictví by český zájem dokonale naplňoval. Nejenže se na něm shodovali čeští političtí představitelé, ale tento úspěch by rovněž ocenily ostatní státy. Česko by tím potvrdilo smysluplnost své politické svébytnosti a pochybovačům ukázalo, že i malé státy mohou konstruktivně přispívat mezinárodnímu společenství. Namísto toho se odehrála trapná tragikomedie. Česká vláda v polovině svého předsednictví padla a politici se začali handrkovat, kdo předsednictví dokončí. Česko tím potvrdilo a prohloubilo negativní předsudky o své nespolehlivosti a neschopnosti... Fiaskem v čele EU vrcholí dlouhodobá agonie české politiky... Boj o moc, který k politice nutně patří, tudíž nemá charakter ideového střetu o definici a prosazení celospolečenského zájmu. Jde výlučně o střet individuálních zájmů jednotlivých politiků a kolektivních zájmů klientelistických sítí, na něž jsou tito politici se svými stranami napojeni. V takovém prostředí potom není možné ani uvažovat o tom, že by mohlo existovat něco jako celospolečenský zájem. Pokud se působením vnějších okolností přesto objeví, jako tomu bylo u českého předsednictví, je obětován oněm zájmům dílčím... K období návratu do Evropy samozřejmě také patří politikaření a korupce, která vzhledem k privatizaci patrně dosahovala ještě větších rozměrů než dnes. Nicméně na rozdíl od dneška tyto jevy netvořily jedinou a výlučnou náplň české politiky, jejímž hlavním cílem a zájmem bylo jako i jinde ve střední Evropě právě dohánění Západu... Politika ztrácí obsah. Zdroj této prázdnoty se skrývá jednak v samotné koncepci dohánění, jednak v neoliberální ideologii ovládající naše dohánění... Liší se pak pouze v tom, koho ze Západu napodobují: čeští atlantisté se zhlížejí ve Washingtonu a Londýně, zatímco kontinentalisté své vzory hledají v Bruselu, Berlíně a Paříži. Ani jedni však nedospívají k tvůrčímu politickému činu, omezují se na přijímání či odmítání nabídek z vnějšku: Lisabonská smlouva a americký radar... Neoliberalismus ve své čisté podobě pop í r á existenci celospolečenských zájmů. Uznává jen zájmy jednotlivých tržních aktérů, které se naplňují jejich vzájemnou soutěží... Ani napodobováním, ani neoliberalismem nebyli výrazněji zasaženi komunisté. Jejich bezmyšlenkovitý provincialismus a společenská izolace však pouze připomínají, že neoliberální dohánění přes všechny své vady rozhodně nebylo ještě tou nejhorší možností... Konkrétní odpovědnost za vyprázdněnost české politiky nesou její hlavní hráči – politické strany. Jejich myšlenková orientace hraje v politickém jednání druhořadou roli. Rozhoduje přístup ke zdrojům, tedy to, zda se strana účastní vlády, a tím i přerozdělování veřejných prostředků, či nikoliv. Obsazení relativně druhořadého ministerstva pro místní rozvoj se kvůli penězovodům tohoto úřadu stává hlavní politickou trofejí. Myšlenky jdou stranou. Zatímco opoziční ODS ostře odsuzovala evropskou ústavní smlouvu, titíž politici ve vládních funkcích za téměř totožný dokument bojují. Zatímco politici vládní ČSSD vedou neformální jednání s USA o zapojení do protiraketové obrany a posílají naše vojáky do Afghánistánu, opoziční ČSSD o tom nechce slyšet. Právě dvě největší strany nesou největší díl odpovědnosti za současný stav... ČSSD, jejíž zátěž korupcí umožnila vytvoření takového trhu, dává opakovaně na odiv svoji myšlenkovou prázdnotu. Její lídři se netají tím, že budou dělat především to, z čeho mohou vytlouct nárůst obliby u voličů... Zelení... jdou ve stopách ODA a Unie svobody, které se pok u s i l y vnést do české politiky nové myšlenky a snad i mravní zásady, aby skončily v zapomenutí rozloženy vlastní korupcí... Je třeba ústavních změn, které by regulovaly politické strany, posílily politické aktéry v oblastech politického rozhodování a oddělily je od rozhodování odborného. Je třeba rovněž dalších společenských změn přehodnocujících vztahy mezi státem, trhem a společností... sametová revoluce může dnešek inspirovat. Letos na podzim se mají konat předčasné parlamentní volby. Od stávajících politických sil ani od případných nových reformních stran vstupujících do stávajícího systému nelze čekat žádnou nápravu. Do české politiky by však mohlo vnést pohyb široké hnutí inspirované zkušeností Občanského fóra. Toto hnutí by spojovalo lidi s naprosto odlišnými politickými názory: nestraníky připravené k veřejné angažovanosti s těmi představiteli současných stran, kteří si uvědomují neudržitelnost současných poměrů a neschopnost vlastních stran přispět k nápravě. Smysl jeho dočasné existence by spočíval v usměrnění společenské frustrace do mohutné vlny sametové destrukce, která by bez použití násilí smetla současný zkorumpovaný systém i s jeho představiteli... Odmítnutím podzimních voleb by občané řekli jasné ne požadavkům stávající politické elity na legitimizaci jejího dalšího nekompetentního a nemravného působení. Současně by vytvářeli elitu novou, která by připravila novou ústavu a předložila ji občanům ke schválení v referendu. Tato revoluce by řešila především problém český. Nicméně jako několikrát v minulosti by oslovovala i Západ, který se dnes potýká s podobnou krizí politické legitimity.

Poznámka k R. Dolečkovi

Kosovská fakta, o kterých se zminuje prof. Doleček, jsou otřesná a je nutné je neustále připomínat. V čase "sametového" opojení bylo pro většinu Čechů a Slováků nepředstavitelné, že by onen demokratický a právní Západ" něco takového mohl připustit, podporovat či dokonce inscenovat. A zde se se dostáváme k zásadnímu problému.
Postoj ke kosovské kauze je jedna věc, k tzv. mezinárodním institucím, které se na ni podílely a podílí (a tím není myšleno jen NATO), věc druhá. Úporně se vyhýbáme otázce, co z toho pro nás plyne ve vztahu k EU, která tento stav nejen trpí, ale která jej i - v souhře s USA a dokonce s předstihem - sama inscenovala.
Osobně jsem přesvědčen, že na jedné straně protestovat proti důsledkům její "politiky" a na druhé straně lámat kopi za tuto instituci a její tzv. smlouvy je prostě - mírně řečeno - absurdní. Blair, Schröder, Cohn-Bendit, Fischer, Jospin, Sarkozy, Kouchner & Co., vsichni ti, kteří nyní prosazují Lisabon za každou cenu, nedemokraticky, bez ohledu na proběhlá referenda ve Francii, Nizozemsku a Irsku, kteří stojí za Maastrichtem a jeho deregulačními a privatizačním direktivami, které přivedly Evropu do té situace, ve které se nachází, jsou ti samí, kteří s Clintonem nesou zodpovednost za destrukci Jugoslávie, kteří podporovali bombardovaní Srbska, kryli a kryjí Djukanovičovu mafii v Černé Hoře a politicky zorganizovali ekonomické vyrabování jejich protektorátu Kosmetu. Tzv. regionalizace Evropy diktovaná Bruselem bourá národní státy a jejich sociální systémy a vydává Evropu na pospas vagabundujícímu nadnárodnímu kapitálu. Politika USA a EU vůči Jugoslávii vychází ze stejné filozofie a uplatňuje heslo "rozděl a panuj".
Kdo se bouří nad Kosovem a podporuje Brusel, jedná nesmyslně. Jde o obrovské selhání české "levice", která toto téma přenechala "pravici". Nejde přitom o reálně existující ČSSD, která tak jako německá SPD, britská Labour Party či francouzská PS již žádnou levicí není, myšlena je tzv. intelektualní levice, která tento zasadní rozpor není schopna či ochotna reflektovat.
Jednou větou: pokud v Česku a na Slovensku neproběhne kritická reflexe vztahu EU - Jugoslávie, nepohneme se ani o krok dál. Můžeme potom psát další petice a apely na "evropské" instituce a vyžívat se jako doposud ve fackování Václava Klause.
Petr Schnur, Hannover






Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 30. dubna ve 20:00 a redakce současně děkuje autorům za hodnotné příspěvky do tohoto čísla. Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN