NETSOCAN
Číslo 4 -- DUBEN 2010 --- Ročník IX.
OBSAH ČÍSLA
EDITORIAL

EDITORIAL
o Ať žije 1. máj 1968!
o František Stočes
AKTUALITY
o Černá díra nejen ve zdravotnictví
o Ing. Josef Vít
o A jaká „Katyň“ postihne Českou republiku?
o František Stočes
Dokumenty
ČLÁNKY
o Problémy státního dluhu
o Ing. Josef Vít
o Ústavní soud je hladový vlk – dejme mu nažrat!
o František Stočes
GLOSY
o Krampol a Renč – oba magoři
o Mgr. Miloslav Štěrba
Společnost
Strana práv občanů
o Naše cesta z krize
o Doc. Ing. Michael Kroh, CSc.
o Kdepak asi je ta bohatá nevěsta pro Jiřího Paroubka?
o Mgr. Miloslav Štěrba
o Z dopisů členovi SPO
NETSOCAN MONITOR
o Dnešní Irák: Děsivá vizitka sedm let trvající americké okupace
o Výzva: Vyžeňme „staré“ poslance kroužky
o Čtyři podání Petra Uhla
o Měnový fond rozdmýchal krizi ve východní Evropě, tvrdí bankéř z ČNB
o Česká justice neví, jak trestat neonacisty
o Světové odbory požadují zavedení daně z finančních operací
o USA: AIPAC u vesla
Reader´s Digest
o Sociální stát není výdobytkem levice. Je vynálezem pravice.
o Sociálnědemokratický vyrovnaný rozpočet













o

o
o

Ať žije 1. máj 1968!


Zítra se opět slaví tradiční levicový svátek, 1. máj – Svátek práce. Dědeček Kužvart prý na tu slávu chodil každý rok z Berounska až do Prahy; chodil pěšky tam i zpět. Polistopadová ČSSD se Svátku práce téměř štítila: ještě v roce 1993 padaly výmluvy, že na oslavy nebyly peníze, a že neuspořádání Svátku práce prý nebylo politickou chybou.

Vídeňští sociální demokraté na to peníze nepotřebují: jdou v tradičním průvodu a nakonec si zazpívají Píseň práce. Jejich volební úspěchy se s Prahou nedají srovnat. Poněvadž mnohé rychlokvašené sociální demokraty ještě bolely nohy z někdejšího „existenčního pochodu“, pořádali 1. máj v sedě na Výstavišti, kde papalášové ze strany růže velebili vládu, samozřejmě pokud byli u moci, nebo proklínali vládu, pokud vládla bez jejich účasti. Loni se konal 1. máj (od roku 2006 již oranžových papalášů alias oranžgutánů) na Žofíně, letos to bude na náměstí Míru a barvy nebyly určeny. Navíc nejsou peníze: krize – nekrize vyházely se na předvolební cirkus a Lidový dům dokonce posloužil jako zástava bance na další půjčku; staří socané zřejmě rotují v hrobech.

Báječný byl prvomájový průvod v Praze v roce 1968. Účastnilo se ho 400 000 lidí z nejrůznějších organizací či spolků od KSČ přes KAN až po recesisty a hippies. Letošní 1. máj však bude zjevně dalším důkazem pokročilého rozkladu české společnosti a levice zvlášť.

Dělnická strana sociální spravedlnosti se sejde na Náměstí Jiřího z Poděbrad, kde bude jistě spravedlivě rozehnána. Bude zmlácena po vzoru starých socanů a pod bedlivým dohledem vystudovaného strojaře nyní ve funkci ministra vnitra, který jako člen SSM pak ODS a nyní ČSSD jistě ví nejlépe, kdo je to nácek. KSČM, ČSSD, SPO a odbory tomu nadšeně zatleskají. Členové KSČM po epizodách na Letné se opět posadí na Výstavišti u Křižíkovy fontány, neb by pro ně byl pochod rizikový vzhledem k věkovému průměru straníků, antikomunismu Pražanů i Bohumínským usnesením vystrašených sociálních demokratů, kteří by si s nimi nesedli do vlády za nic na světě. SPO se svým původně pravicovým liberálem, pak sociálním demokratem Zemanem a autobusem Zemákem uspořádá místo 1. máje Dětský den v Mostě. Že by předseda dětinštěl – nebo zrecykloval v pravicového liberála? O ČSSD již byla řeč a odbory Svátek práce neslaví; jak jinak. Jsou atomizované do nejrůznějších subjektů a subjektíčků a jejich atamanům podobně jako stranickým lídrům, jde o posty. Hippies již neexistují; z médií úplně zblblá mládež je z mladické nerozvážnosti údajně extrémně gerontofóbní a proto by prý, kdyby mohla, zásadně volila stranu stařečka Schwarzernberga.

Takže - Ať žije 1. máj 1968!


(REDAKCE)


o



NETSOCAN MONITOR


Dnešní Irák: Děsivá vizitka sedm let trvající americké okupace
Poslední zprávy z Mezopotámie potvrzují, že ony demokratické volby vůbec demokratické nebyly, podobně jako nebyly ty loňské v Afghánistánu, o nichž již média také nemluví. Z vítězů se stali poražení, demokracie importovaná do této země na amerických křídlech dostává na frak a země je na nejlepší cestě k opětovnému vypuknutí násilí... Tereza Spencerová na webu CFP píše: „Volby původně dopadly ziskem 91 poslaneckých mandátů pro sunnitskou Irakíji, 89 mandátů pro šíitský Stát práva a na třetím místě se 70 mandáty skončila rovněž šíitská Irácká národní aliance (INA). Málikího strana už předpověděla, že po přepočítání hlasů v Bagdádu, které si prosadila, zabere mandáty Irakíji a volební komise naznačila, že místa „vyškrtnutých" poslanců Irakíje připadnou Státu práva a INA. Konečné výsledky „voleb", které se tak staly skutečnou oslavou demokratizačních schopností v USA v praxi.“ Autorka dále uvádí, že irácký soud rozhodl o zrušení mandátu poslanců zvolených za Irakíju. Volební komise dále jedná o vyškrtnutí dalších devíti. Jeden poslanec z Irakíje byl dokonce bezdůvodně zatčen. (Britské listy, 30. dubna).

Autor řlánku Daniel Veselý mj. připomíná, že, "...válka vyhnala z domovů 4.8 milionu Iráčanů, téměř 2.8 milionu z nich živoří v Iráku, třetina ve slumech v Bagdádu a jinde... Tito lidé nemají přístup k základním službám, nemají vodu, kanalizaci, elektřinu a zdravotní péči. Další dva miliony uprchlíků nalezly dočasné útočiště hlavně v Jordánsku a Sýrii... Mezitím stovky lidí stále umírají násilnou smrtí,.. V průběhu války v Zálivu byly cíleně ničeny chemické továrny, elektrárny, přehrady, čistící stanice, odpadní systémy, ropné vrty, ropovody. Mytologické řeky Eufrat a Tigris jsou zamořené a voda v nich závadná. Kombinace války, znečištění a sucha zničila irácký ekosystém, vysušila úrodnou půdu, zničila rostliny a stromy... Iráčané přišli o ropné bohatství své země atd."



Výzva: Vyžeňme „staré“ poslance kroužky
Máte dost vrcholných politiků a jejich skandálů? Až půjdete v květnu k volbám, na hlasovacím lístku zakroužkujte čtyři „nezkažené“ lidi na konci kandidátky a oni díky preferenčním hlasům přeskočí dnešní poslance... „U kandidátů na samém konci kandidátky je nejnižší pravděpodobnost, že už jsou zapojeni do korupční mašinerie. Jsou to obyčejní lidé jako my, a tedy naši nejpovolanější zástupci,“ vysvětluje někdejší emigrant, který je profesorem fyziky. Naráží na právo voliče „zakroužkovat“ až čtyři kandidáty, kteří pak na stranické listině přeskočí všechny ostatní. (MF Dnes, 17. dubna).

S touto originální a zajímavou myšlenkou pod názvem Defenestrace 2010 přišel bývalý disident František Janouch. Vzhledem k tomu, že volby probíhají během dvou dnů, Janouch navrhuje, aby v pátek voliči kroužkovali pouze 4 poslední kandidáty a v ti, co půjdou volit v sobotu, by kroužkovali 5-8 kandidáta od konce. Pomocí preferenčních hlasů by se tak vyřadilo dokonce až 8 kandidátů na prvních místech kandidátky, které jsou obvykle do svých pozic fakticky dosazeni sekretariáty prostřednictvím rozbujelého klientského stranického systému.



Čtyři podání Petra Uhla
Adresováno Janě Staňkové, okresní státní zástupkyni v Přerově
Vážená paní okresní státní zástupkyně!
Posílám Vám svá čtyři podání:
1. Trestní oznámení, že se Jiří Čunek dopustil trestného činu křivé výpovědi svou svědeckou výpovědí v trestní věc proti Romanu Vaškůjovi a Petru Smiřákovi, neboť jako svědek před soudem uvedl nepravdu o okolnostech, které měly podstatný význam pro rozhodnutí soudu, respektive takovou okolnost soudu zamlčel...
2. Trestní oznámení, že se Jiří Čunek dopustil trestných činů (v jednočinném souběhu) nadržování a podplácení, a to jako účastník (návodce, organizátor nebo pomocník) jednání Romana Vaškůje a Petra Smiřáka, kteří byli za nadržování a podplácení (dosud nepravomocně) odsouzeni...
3. Podnět k podání návrhu na obnovu řízení v trestní věci proti Jiřímu Čunkovi, jehož stíhání zastavil státní zástupce v Jihlavě Arif Salichov usnesením, nabyvším právní moci 19. listopadu 2007...
4. Trestní oznámení, že Arif Salichov, Petr Coufal a Renáta Vesecká – a popřípadě další státní zástupci – se odnětím věci přerovskému státnímu zastupitelství a jejím přidělením jihlavskému a dále opakovaným zastavením Čunkova trestního stíhání v roce 2007 dopustili trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, porušivše § 12h/1 zákona o státním zastupitelství a § 172/1/ a/, neboť nebylo nepochybné, jak zákon (ustanovení §172/1/a trestního řádu) požaduje, že se skutek, pro nějž se stíhání vedlo, nestal... (Britské listy, 3. dubna).

Ještě chybí nějaká zasloužená forma postihu tehdejšíhi ministra spravedlnosti, jehož minimálně morální povinností bylo odvolání nejvyšší státní zástupkyně Vesecké za evidentní porušení zákona. Druhou smutnou stránkou této kauzy je fakt, že tato podání podává někdejší disident a občan bez formálního právnického vzdělání. Zatímco stovky právníků v ČSSD na podobné věci zřejmě nemají čas, neb jsou zcela zaneprázdněni bojem o koryta. Taková je nynější opoziční politika ČSSD.



Měnový fond rozdmýchal krizi ve východní Evropě, tvrdí bankéř z ČNB
Mezinárodní měnový fond (MMF) pomohl k rozvíření krize ve východní Evropě... Na začátku finanční krize se objevily zprávy, že východní Evropa je blízko kolapsu. ...k chybě došlo ze strany Banky pro mezinárodní platby (BIS). Ta totiž omylem uvedla, že české banky jsou velkými dlužníky. Opak je však pravdou, tuzemské banky jsou totiž pouze vlastněny zahraničními subjekty, na domácím trhu mají čistou pozici... „Museli jsme pak vysvětlovat, že například úvěry České spořitelny nejsou exposure (úvěrovou angažovaností) jejího vlastníka Erste Group v Česku. Úvěry byly poskytnuty zde a jsou více než kryty vklady. České banky jsou netto věřiteli, ne dlužníky. Financují své zahraniční mateřské banky...,“ vysvětlil Hampl... Se špatně interpretovanými daty však posléze pracoval i měnový fond. Hampl tvrdí, že MMF to udělal schválně. Kvůli následným hospodářským problémům musely země jako Ukrajina či Maďarsko požádat o pomoc... „Před krizí prakticky neexistovali žádní klienti (toužící po pomoci od MMF). V krizi a pod novým vedením Dominiqua Strauss-Kahna našel fond nové pole působnosti a obdržel více prostředků. Dokonce nyní po nasazení četné pomoci nevydal MMF ani ty peníze, které měl k dispozici před navýšením svých zdrojů,“ naznačil Hampl, jaký motiv k tomuto kroku MMF měl.. (Novinky, 2. dubna).

Informace pocházejí z rozhovoru, který poskytl viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl rakouskému listu Der Standard. MMF tak zabil tři mouchy jednou ranou: získal nové peníze, nové klienty a ještě přispěl k drtivému vítězství pravice v Maďarsku. Smutné ovšem je, že díky vládám Klausovým i Zemanovým, ČR nemá jedinou vlastní banku a čeští věřitelé tak financují banky zahraniční. Tyto peníze jednak chybějí našemu státnímu rozpočtu, způsobují, že si musíme půjčovat na schodek u věřitelů zahraničních a v záloze pak čeká na svou příležitost MMF...



Česká justice neví, jak trestat neonacisty
Policejní složky a soudy totiž často selhávají při stíhání neonacistů a zanechávají po sobě to, čemu se v policejním žargonu říká „pomníčky“ – nevyřešené případy. Desítky organizovaných a násilných útoků na Romy anebo další neoblíbence neonacistů zůstaly v minulých letech bez trestu... Žhářské útoky z Moravského Berouna, z Opavy, z Vrbna pod Pradědem, z Bruntálu a z dalších měst dodnes neznají své viníky... Místo obžalovaných potrestal vyšetřovatele tvrzením, že provedli špatnou práci. A státní zástupkyni dokonce nepřímo vyčítal, že podezřelé kvůli nedostatku důkazů vůbec neměla nikdy obžalovat... V minulých měsících byly po celé republice desítky lidí zatčeny a obviněny z propagace nacismu. Několik z nich je dodnes ve vazbě. Stalo se tak v rámci několika zatýkacích akcí policie s dnes už ironicky působícím názvem Power. Obžaloby v těchto případech jsou i po několikaměsíčním vyšetřování v nedohlednu... Takový represivní aktivismus policie sice na čas utlumí činnost aktivních neonacistů, ale zvyšuje zároveň počet jejich sympatizantů, kteří se rádi nechají přesvědčit o zločinnosti demokratického státu. Z nich se pak zákonitě stanou „aktivní“ členové hnutí,.. Jedině v případě, že dojde k velké škodě na pověsti státu... stát dokáže nasadit své nejsilnější policejní složky... A trestně stíháni jsou v tomto případě jen údajní vykonavatelé útoku, nikoli však ideologičtí strůjci v pozadí, kteří je celá léta k takovým činům inspirovali a vedli. Právě v tom spočívá nebezpečí neonacismu a neschopnost státu tuto bezpečnostní hrozbu alespoň zmírnit. (MF Dnes, 19. dubna).

Autor článku, publicista Markus Pape, svým textem prokazuje naprostou subjektivitu až téměř paranoidní postoj. O to je nebezpečnější. V tomto státě, jehož ekonomika byla zcela rozjradena, kde již 20 let těžce selhávají elity, kde bují narkomanie a násilná kriminalita všeho druhu, kde mafiáni utíkají z domu do zahraničí během policejní prohlídky, vidí hrozbu v českém patriotismu. A takovíto autifašističtí snaživci, kteří vidí za každým rohem novou Osvětim, sami a nejvíce přispívají k nevyřešení zmíněných trestných činů už tím, že policii předhazují bez důkazů viníky, a tím ji svádějí ze stopy v případech, které jsou mnohem častější, tedy obyčejné kriminální zločiny, vyřizování účtů apod. Kdyby se naši antinacisté chovali podobným způsobem v demokracii jakou je např. USA, sklidili by posměch. V tragikomickém Česku, typickém naprostým selháním elit, které dokonce zakazují na univerzitní půdě diskusi o historické události z období 2. světové války, jsou bráni smrtelně vážně. Skutečné problémy ovšem řešit nechtějí. Sami tak mění ČR ve vřed, který bobtná a hrozí, že jednoho dne praskne.



Světové odbory požadují zavedení daně z finančních operací
Daň z finančních operací může patřit ke zdrojům nejvhodnějším: Jsou ohromné. Podle rozdílných odhadů rozsah těchto operací představuje deseti až třiceti násobek reálné ekonomiky – světového domácího produktu a spekulacemi jejich rozsah dále zhoubně bují. Prakticky to znamená, že i kdyby sazba této daně, která návrhem není dosud konkretizována, činila jen zlomek procenta – tedy na příklad půl procenta, jak se v návrhu Tobinovy daně kdysi uvažovalo – její roční výnos by mohl činit nejméně pět procent v poměru ke světovému hrubému domácímu produktu. To by v současnosti představovalo asi tři bilióny dolarů. To se přitom blíží dosavadní průměrné úrovni schodků veřejných rozpočtů. Uplatnění jejího výnosu k pobídkám poptávky se tedy na jedné straně může vyhnut pasti zvyšování zadluženosti veřejných rozpočtů či ořezávání životní úrovně. Její globálnost čelí na druhé straně i pasti oslabování konkurenceschopnosti jednotlivých podniků a zemí – žádnému nepřináší komparativní nevýhodu. A v neposlední řadě může působit regulativně ke ztlumení těchto bublin, i když si tím svůj výnos sníží. A hlavně, postihuje nejvhodnějšího adresáta, který by měl platit účet za krizi, jejímž byl spušťadlem. Může to být nástroj zcela jiného řádu, proti němuž se dosud přijaté kroky mohou jevit jen jako krátkodobé, jednostranné a dílčí. ( Britské listy , 12. dubna).




USA: AIPAC u vesla
Právě proběhlá konference AIPAC (American-Israel Public Action Committee, jinak známá jako pro-izraelská lobby v Americe),.. Kdo situaci trochu zná, ví, že AIPAC je rozhodující lobby zdaleka nejen ve věci podpory Izraele politickými institucemi v USA, ale s vlivem na celou orientaci zahraniční politiky Spojených států. A nejen to, moc této lobby se rozšířila do všech aspektů amerického života, institucí jak státních/administrativních, privátních politických, universitních, dobročinných, ale i vlivových. Jedním ze specifických faktorů amerického politického života je úloha peněz v mediokracii tohoto typu a financování politických kampaní při volbách. Je známou skutečností, že AIPAC je již desetiletí dominantním sponzorem a přispívá na většinu individuálních kampaní do obou komor. Asi právem předpokládá pozdější loajalitu těch, kteří s podporou AIPAC uspěli… Když nesponzoruje kandidáta s názory, které jsou vyhovující, sponzoruje jeho protivníka. Páka na průběh rozhodování při legislativním procesu je nasnadě. Okamžitá výzva z Kongresu, adresovaná Bidenovi, s 300 podpisy k nevyhrocování sporu s izraelskou vládou, je toho posledním hmatatelným důkazem... Za těchto okolností je výrok Hillary Clinton, že nová výstavba podminovává jak vzájemnou důvěru přímých stran konfliktu, tak pozici Spojených států jako nezávislého a relevantního participanta před světem, poměrné odvážný... Všeobecně se ví, že Obamova administrativa neznamená ohrožení, je plná členů Trilaterální komise, (včetně Obamy, kterého vytáhla z úplné obskurity a nakonec upřednostnila před Clintonovou v prezidentském klání). Jedenáct plus šest členů ministerstva zahraničí fakticky formující klíčová rozhodnutí v zahraniční politice a neučiní nic, co by narušilo symbiózu obou států v mezinárodním politice, pokud jde o porušování mezinárodních dohod a rezolucí OSN, lidských práv obecně a palestinských specificky, třeba na vlastnická práva Palestinců ve vlastní zemi… v Obamovi žádného spasitele Palestinci nenajdou. (Britské listy, 6. dubna).

Autor zajímavé analýzy, Vít Rossignol, je pro existenci jednoho multietnického státu a hájí ji mj. následujícími argumenty: "Teorie dvou států má zcela fundamentální a neřešitelné teoretické i praktické problémy. Je snad přijatelná pro hodně Izraelců, hledajících teoretický modus vivendi ve schizofrenní situaci (a za americké finanční a politické podpory, pokud trvá a s demografickými trendy a v arabském moři…). Je snad přijatelná i pro dnešní (trilaterální) administrativu a Hillary Clinton, která stojí proti naprosté přesile AIPAC a hledá kompromis, který je v přímém a úplném rozporu s mravními a politickými idejemi, na kterých byly Spojené státy založeny... Řešeto nepřirozeně rozdrobených a zdí oddělených vesnic a území, zdrojů a distribuce vody a bez podmínek integrální politické, kulturní a hospodářské existence. Neřeší pro ně nic. Neřeší jejich ambice, otázky elementární spravedlnosti, včetně lidských práv na všech úrovních, ani civilizační budoucnosti." Vznik dvou samostatných států je zřejmě nevyhnutelný. Ale měly by vzniknout pod garancí OSN, která celý problém způsobila a za spoluúčasti sousedních arabských států, jako dalších garantů. Oba státy musejí být celistvé, schopné vlastni obrany, se spravedlivým rozdělením půdy, vodních zdrojů, přístupu k moři, atp. Hlavním kritériem dělby by tedy měla být státotvorná hlediska geografická a ekonomická; dělení podle náboženských či etnických hledisek, vedoucí ke vzniku enkláv, nemůže být průchodné.


Reader´s Digest
Pro vaši lepší orientaci uvádíme (s předchozím linkem) tituly a autory zajímavých článků z nejrůznějších médií ze všech oblastí společenské problematiky mj. i těch, které se zabývají technickými, vojenskými, politickými a dalšími aspekty plynoucími z eventuálního umístění amerického radaru jako komponenty antiraketové základny v ČR, včetně jiných materiálů poukazujících na další zajímavé politické a jiné souvislosti


Sociální stát není výdobytkem levice. Je vynálezem pravice (Jan Mohnert, Blog iDnes)

Francouzská revoluce 1789. Ruské revoluce 1917. V obou... případech došlo k radikální proměně systému. Existuje příčinná souvislost mezi chudobou a revolucí. Na tom se shodli i dva představitelé naprosto odlišných myšlenkových proudů – Alexis de Tocqueville a Vladimír Iljič Lenin. V obou... případech došlo k absolutní zkáze dříve vyšších a nejvyšších vrstev společnosti... Průběh a následky Francouzské revoluce 1789 byly pro vyšší vrstvy ve společnostech okolních států natolik děsivé, že se vážně začaly zabývat ochranou vlastní existence. Ve Vídni bylo domluveno, že existence těchto vrstev bude nejlépe ochráněna, bude-li popřena existence revoluce samotné, a budou-li tyto vrstvy spolupracovat na jejím systematickém popírání. Tak se vrátil ancien régime a byla ustavena „Svatá aliance“. Dlouhodobá spolupráce elit se však ukázala nemožná. Proto byl vymyšlen základ sociálního státu – konceptu, který je schopen zajistit existenci elit individuálně... Od té chvíle žádný stát, který po pruském vzoru zavedl systém sociálních jistot, neupadl v chaos revoluce, který by smetl vlastní elitu... Sociální stát je štítem, jímž se vyšší vrstvy společnosti chrání proti prostému lidu... Evropský sociální stát byl vykoupen kolonialismem. V logice marxismu došlo k vykořisťování proletariátu proletariátem... V čem je pointa těchto odstavců? Sociální stát není výdobytkem levice, ale vynálezem pravice... Sociální stát je dnes mantrou socialistů, zatímco pravice proti němu systematicky bojuje. Pravice naprosto zapomněla význam, jaký pro ni sociální stát má. Přijala smír ve společnosti za apriorní a revoluci za nemožnou... Jiným způsobem si nemohu vysvětlit... rozmach politických stran (a názorů všeobecně), které slepě sledují ideologii volného trhu a laissez faire. Nekriticky prosazují svobodu jedince, jeho svobodné rozhodování a spravedlivý (nikoli solidární) systém. Minimální stát. Přenechání většiny aspektů veřejného života trhu - a to včetně důchodů, zdravotnictví a sociálního zabezpečení - s odkazem na svobodu jednotlivce, svobodu jeho rozhodnutí a jeho vlastní zodpovědnost... hájíce však koncept vyhovující pouze úspěšným, ohrožují samu existenci vrstvy úspěšných a nejúspěšnějších. Protože je biologicky vyloučeno, aby se ekonomicky úspěšnými stala většina společnosti.


Sociálnědemokratický vyrovnaný rozpočet (Tomáš Tožička, Deník Referendum, 23. února)

Základním kamenem musí tedy být zpřehlednění přípravy rozpočtu... Součástí přípravy rozpočtu musí nezbytně být podrobné rozpočty jednotlivých složek, z nichž bude jasně patrné, odkud přicházejí příjmy a kam míří výdaje. Tyto rozpočty pak budou moci být kontrolovány i průběžně a státní instituce budou mít šanci dosáhnout reálných úspor a zabránit plýtvání... Veřejné rozpočty jednotlivých institucí a jejich čerpání v jednotlivých linkách musí být veřejně přístupné a kontrolovatelné v reálném čase v rámci existujícího práva na informace. Zároveň s tím pak bude možno vyjasnit, kde se plýtvá a za jaké ceny a u koho nakupují veřejné instituce zboží a služby. V současné době je to tak, že mnoho těchto veřejných nákupů probíhá za přemrštěné ceny a v neodpovídající kvalitě, a odpovědní zaměstnanci vůbec nemají představu o reálné tržní ceně... Nezřídka se stává, že služby neposkytuje zaměstnanec, který to má mít v náplni práce, ale místo toho zakázku provádí jeho soukromá firma. To je běžné nejen ve státních či komunálních institucích, ale i na školách či v nemocnicích... Progresivní zdanění je nezbytností, i když i tady je nutno si říci, že se nám jen stěží podaří nastavit systém tak, aby lidé s nižšími příjmy neplatili na daních procentuálně více ze svých příjmů než bohatí... Je to dáno tím, že lidé s vyššími příjmy čerpají mnoho nezdaněných služeb již z titulu svého postavení (služební telefony, počítače, auta, cestování apod.) a snadněji se mohou dani vyhýbat (příjmy na fiktivní firmy, odliv úspor do daňových rájů, koupě nemovitostí či uměleckých děl ze soukromého vlastnictví, nákupy z třetích zemí nezatížených DPH atd.)... Proto je nutno nejen zvýšit korporátní daň minimálně na jednadvacet procent, jak to prosazuje ČSSD, ale zároveň je nutné snížit DPH na základní potřeby, kulturní a domácí volnočasové aktivity... Česká republika skutečně offshorovým centrem není. Snad jen tím, že připouští vlastnictví podniků akcií na doručitele, což je typický nástroj na praní špinavých peněz a korupci v offshorových centrech a měl by být zakázán... Nicméně české firmy využívají bohatě daňových rájů a vyhýbají se tak placení daní v České republice. K tomu jim vydatně napomáhá i ministerstvo průmyslu a obchodu, které podrobné informace o možnostech těchto daňových úniků za naše peníze zveřejňuje na svém informačním serveru Businessinfo.cz... Česká republika se ovšem dlouhodobě vyhýbá mezinárodní spolupráci na eliminaci těchto praktik na mezinárodním poli a na domácí půdě mezinárodní daňové úniky spíše podporuje... Jednoduchou legislativou, jaká se připravuje například v USA, jde alespoň u těch největších zabránit fiktivnímu přesunu daní do offshorových center. Totéž platí o takzvaných vnitropodnikových obchodech, které dnes tvoří již na padesát procent všech transakcí a ve většině jsou jen zástěrkou pro daňové úniky... Odhady odborníků uvádějí, že jen danění podle reálného sídla a omezení lehce identifikovatelných falešně deklarovaných cen ve vnitropodnikových obchodech by znamenalo zredukovat daňové ztráty o polovinu… keynesiánský popis multiplikačního efektu je základním klíčem pro východisko z krize. Jedná se o to, že každá koruna, kterou utratíme, je výdělkem pro dalšího spotřebitele. Cílem je udržet co největší část utracené koruny po co nejdelší dobu v oběhu, aniž by zmizela mimo teritorium, v němž chceme, aby působila rozvojově... Proto je investice do lidí, a to i do sociálních dávek, více pro-rozvojová než podpora vybraných průmyslových odvětví. Lidé s nízkými příjmy totiž budou kupovat především základní potřeby, podpoří služby, zaplatí DPH a v tomto kruhu pak i vznik nových pracovních míst, která se opět budou podílet na další multiplikaci... Nové a udržitelné zdroje energie na komunální úrovni jsou schopny zajistit lokální spotřebu, zvýšit počet pracovních míst a snížit místní deficity díky nižšímu odlivu financí... Týká se to také omezení kamionové tranzitní přepravy, která ničí silniční infrastrukturu. Dostat tuto část dopravy na koleje znamená úlevu celkové dopravní situaci, úspory na údržbě silnic a příjmy železniční dopravě, z nichž pevně stanovená část by měla jít jako příspěvek na zajištění lokálního provozu železnic... po vzoru Francie a dalších zemí, v souladu s evropskou směrnicí zdanit letenky... A alespoň symbolicky zavést zdanění mezinárodních měnových transakcí ve výši 0,01 % jako Belgie – tedy s tím, že to vstoupí v platnost, až se přidají další státy... To je jen pár vyzkoušených kroků, kterými se daří vyjít z krize a zvýšit příjem státního rozpočtu natolik, abychom mohli valorizovat důchody, vrátit se zase ke sto padesát let starému bezplatnému zdravotnictví a štědře podporovat rodiče, kteří se rozhodli zůstat s dětmi doma, stejně jako zajistit dostatečnou péči pro ty děti, jejich rodiče pracují... Je to sociálnědemokratické. Ale kdo to prosadí? Je otázkou, nakolik při tom můžeme spoléhat na ČSSD, která je v lidech jako Mertlík, Rusnok a mnoha dalších propojena s nadnárodním kapitálem a o regionální rozvoj má jen malý zájem... Pokud se však ČSSD jasně nevymezí proti mezinárodně-monopolistickému pojetí kasino-kapitalismu, nebude se věnovat diskusi s lidmi a nezačne investovat své síly do rozvoje svépomocných občanských aktivit, bude stále méně jasné, co ji odlišuje od pravice.






Souhrn všech článků v Britských listech s tématem protiraketové základny



Vybírá a glosuje: František Stočes


Měsíčník NETSOCAN je necenzurované a otevřené periodikum, které chce sledovat závažné události společenského života a hodnotit jejich etické, humanistické a demokratické aspekty i z hlediska a zájmů občanů žijících z námezdní práce a pracujících v manuálních a dalších nekariérních profesích. Vydává klub ASD na Praze 2. Redakční rada: Aster Jiří, Durdis Josef, Stočes František (šéfredaktor), Štromajer Bohumil, Velát Jan. Adresa vydavatele: František Stočes, 120 00, Praha 2, Bělehradská 35, tlf. 222645538. E-mail: netsocan@volný.cz. Příspěvky, které nevyjadřují názor redakce, budou označeny buď zkratkou "pnnr", popřípadě "no comment". Bude-li to nutné z publicistických důvodů, redakce si vyhrazuje právo na zkrácení nebo úpravu příspěvků. Texty neprocházejí jazykovou úpravou a příspěvky nejsou honorovány. Každé číslo vzniká on line systémem v tom smyslu, že až do uzávěrky mohou být všechny materiály, výslovně označené jako nedokončené, upravovány, korigovány atp. Po datu uzávěrky se každé číslo stává historickým artefaktem a nemůže v něm být cokoli měněno. Uzávěrka tohoto čísla byla provedená 30. dubna ve 23:30 a redakce tímto současně děkuje všem autorům za hodnotné příspěvky do dubnovéto čísla. . Pokud se velkoryse rozhodnete finančně přispět na činnost tohoto on-line měsíčníku či ASD, můžete tak laskavě učinit na konto č. 2235268270/0800.
NETSOCAN